JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Hudební fakulta Katedra klávesových nástrojů Klavírní pedagogika
Hra stupnic a akordů v klavírní výuce na ZUŠ Bakalářská práce
Autor práce: Martina Vlčková Vedoucí práce: prof. MgA. Alena Vlasáková Oponent práce: doc. Mgr. Vladimíra Sláviková
Brno 2013
Bibliografický záznam: VLČKOVÁ,
Martina.
Hra
stupnic
a
akordů
na
ZUŠ
[Play
scales and chords in piano teaching in primary schools of art]. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Hudební fakulta, Katedra klávesových nástrojů, 2013.46 s. Vedoucí diplomové práce Prof. MgA. Alena Vlasáková.
Anotace: Bakalářská práce je věnována výuce hry stupnic a akordů na základních uměleckých školách v České republice. Zabývá se metodickými postupy z dnešního hlediska překonanými i novějšími, a přináší několik námětů autorky na možnosti postupu výuky začátečníků i pokročilých žáků, ověřených v praxi. Abstract: The thesis is dedicated to teaching the game of scales and chords on the basic art schools in the Czech Republic. It deals with the methodological procedures by today's outdated and newer, and the author gives some suggestions on the possibilities in the process of teaching beginners and advanced students tested in practice. Klíčová slova: stupnice, akordy, metodické postupy Keywords: scales, chords, methodical procedures
Prohlašuji,
že
jsem
předkládanou
práci
zpracovala
samostatně a použila jen uvedené prameny a literaturu. V Brně, dne 15. 1. 2013
Martina Vlčková
Chtěla bych na tomto místě poděkovat prof. MgA. Aleně Vlasákové
za
celoživotní
pedagogické práci.
rady
a
inspiraci
v mé
Obsah Úvod................................................................................................................................................ 6 1. Příčina neživotné výuky stupnic a akordů na ZUŠ ....................................... 7 2. Metodické postupy starších klavírních škol .................................................. 9 2.1 Metodika Klavírní školy pro začátečníky ................................................... 9 2.2 Snaha o komplexní metodický postup při výuce stupnic a akordů Róberta Žáka ....................................................................................................................... 13 3. Některé metodické postupy přípravy a hry stupnic a akordů v novějších českých materiálech ................................................................................ 20 3.1 Metodické postupy v Klavírní školičce ..................................................... 20 3.2 Metodické postupy v Klavírní prvouce........................................................ 23 3.3 Jak připravit hru stupnic a akordů od "peřinky"............................... 26 4. Práce na stupnicích a akordech s mými žáky ................................................ 29 4.1 Možnosti postupu při výuce stupnic od začátečníků po přípravu na konzervatoř................................................................................................................... 29 4.2 Možnosti práce s převzatými žáky................................................................. 36 Závěr ........................................................................................................................................... 42 Použité informační zdroje:............................................................................................ 43 Seznam notových ukázek: .................................................................................................. 44 Seznam příloh ......................................................................................................................... 46
Úvod Stupnice a akordy jsou nedílnou součástí klavírní výuky na všech stupních hudebního školství, správně hrané stupnice
a
akordy
jsou
základem
technické
suverenity
každého klavíristy. Položením dobrých základů určujeme příští
vývoj
každého
žáka.
Nelze
technickou
stránku
oddělovat od hudební, nelze jednu nadřazovat nad druhou a naopak. Spojení technické jistoty, tvořivosti, používání bohatých výrazových prostředků, emocí a intelektu, jsou cílem klavírní výuky. V této práci bych se ráda věnovala hledání příčin neinspirující výuky technických základů klavírní hry na ZUŠ, některým starším i novějším metodickým postupům a ráda bych uvedla i své zkušenosti a poznatky z praxe.
7
1. Příčina neživotné výuky stupnic a akordů na ZUŠ Již od počátku své pedagogické praxe na ZUŠ jsem se zabývala stupnic
a
myšlenkou
jak
přivést
akordů,
které
jsou
žáky
nedílnou
k radostné součástí
hře práce
klavíristy tak, aby je bez problémů užívali v technické i přednesové literatuře. Zároveň jsem si kladla otázku, proč
tolik
malých
i
větších
klavíristů
prochází
neinspirující výukou technických základů, ke stupnicím přistupují s lhostejností, často i odporem, a proč si tolik kolegů stěžuje na nechuť svých svěřenců stupnice a akordy cvičit. Často
býváme
při
postupových
zkouškách
svědky
klopotné hry stupnic a usilovné "gymnastiky" ruky při hře akordů, které žák cvičí neúměrně dlouhou dobu, a jejichž výsledek je rozpačitý. Pokud se zamyslíme, proč tomu tak je, dojdeme ke zjištění, že příčin může být několik: buď je to dogmatické používání dnes již zastaralé metodiky (jak u zkušených starších pedagogů nebo u nezkušených mladých kolegů bez dostatečného vzdělání, vycházejících ze
způsobu,
jakým
byli
sami
vyučováni),
nebo
bezmyšlenkovité přejímání moderních postupů bez systému, získaných
poslechem
jednotlivých
přednášek
erudovaných
pedagogů, často nepochopených nebo vytržených z kontextu. První způsob vede ke statické hře, kdy žák hraje, aniž by se poslouchal, pomalu, bez vedení fráze, akordy jsou rozpočítávány, pohyby rukou přesně rozfázovány, záda má žák většinou ztuhlá, protože používá ke hře pouze část ruky od lokte nebo zápěstí ke konečkům prstů. Výsledkem takovéto hry je neschopnost vnímat stupnicové řady ve skladbách - žák je čte po notách, není schopen stupnici hrát
od
jiného
tónu
než
od
základního,
stupnice
zní
8
toporně. Hra akordů tímto způsobem je bez života a opět nepoužitelná v praxi. Pro tyto žáky je velmi obtížné číst z listu
etudy
v notovém
obsahující
textu
nevidí,
akordy, ani
je
neboť
nedokážou
je
vlastně
vnímat
ve
sluchové představě, brání jim v tom ono soustředění se na správně vykonaný pohyb ruky, nikoli zvuk nástroje. Druhý způsob vede posluchače k pocitu, že žák je u nástroje uvolněný, poslouchá se, hraje barevně, stupnice volně plyne, nezní tak usilovně, jako v prvním případě, akordy často slyšíme hrát pouze rozloženě, žák používá překládání rukou, pedál, kombinuje základní harmonické funkce. To je správně, avšak i tito žáci, když přijde například volná přednesová skladba, obsahující dva takty se stupnicí, stojí před obrovským problémem: ony "rychlé noty"
působí
žákovi
stres,
neboť
vlastně
neumí
hrát
stupnici v tempu. Stupnice a akordy v rychlém tempu nikdy nehrál, soustředil se na tón, plynulé vedení paže, hrál si s barvami akordů, paži má od zad uvolněnou, prsty jsou však líné. Ve své práci se chci nejprve zabývat dvěma příklady metodiky, která je již překonaná a vede ke statické hře, a tou je doplněk ke Klavírní škole pro začátečníky1 a kniha Stupnice a akordy Róberta Žáka2. Další část se bude zabývat moderními poznatky a metodickými postupy, které jsou obsaženy v některých novějších klavírních školách, příručkách republice
a a
pedagogické poslední
literatuře,
část
bych
vydaných
ráda
v České
věnovala
svým
dosavadním postupům a zkušenostem s prací na stupnicích a akordech se svými žáky.
1
BÖHMOVÁ - ZAHRADNÍČKOVÁ, Zdeňka. - GRÜNFELDOVÁ, Arnoštka. Methodika elementární hry na klavír, Praha: SNKLHU 1957 2 ŽÁK, Róbert. Stupnice a akordy v praktickej hre na klavíri na ľudových školách umenia, v hudobných kurzoch osvetových besied a pri klavírnom vyučování vôbec, 1.vydanie Praha-Bratislava: Štátne hudobné vydavateľstvo 1963
9
2. Metodické postupy starších klavírních škol 2.1 Metodika Klavírní školy pro začátečníky Metodika, poprvé vydaná jako doplněk škole
pro
přesným
začátečníky
návodem,
v roce
jak
učit
1957, hru
na
byla
ke
Klavírní
dlouhou
klavír.
dobu
Vzhledem
k faktu, že škola je stálicí na českém trhu s klavírními školami, nemohu opomenout některé její návody a postupy. Autorky nejprve provádějí průpravná cvičení ke hře stupnic, dbá se velmi na pružnost lokte a zápěstí, která je "jednou z podmínek hladké stupnicové hry"3. Prioritu u přípravných
cvičení
hraje
kontrola
uvolněného
zápěstí
směrem nahoru a dolů a krouživé pohyby loktů od těla k tělu. Loket je při hře dál od těla, podkládání palce se učí pomocí bezzvučného, fixovaného třetího nebo čtvrtého prstu, pohyb palce musí být hbitý. Následující technická cvičení
jsou
v pomalých
notových
hodnotách,
žák
více
přemýšlí o počítání a přesném rozfázování pohybů, než by se poslouchal (notová ukázka č. 1)4:
Při
překládání
prstů
zůstává
osa
ruky
přímá,
nelomená, celé předloktí se posunuje ve směru hry. Po zvládnutí průpravných cvičení na bílých klávesách (tedy na stupnici C dur), seznamuje učitel žáka s definicí a teoretickou stavbou durové stupnice. Hlavními stupni jsou zde
tónika,
dominanta
a
sedmý
stupeň
(citlivý
tón).
Subdominanta je úplně opomenuta. Protože žáci proberou
3 4
Böhmová-Zahradníčková, Z. – Grünfeldová, A. 1957, s. 48 Böhmová-Zahradníčková, Z. – Grünfeldová, A. 1957, s. 49
10
pouze pět stupnic durových od bílých kláves (C-E dur), seznamují se s prstokladem 123 1234. Součástí výuky je určení předznamenání probírané stupnice, její vyjmenování vzestupně i sestupně a stanovení klávesy, na které bude hrát čtvrtý prst. Stupnice žák cvičí vždy zpaměti, pomalu v půlových hodnotách, každou rukou zvlášť, neakcentuje, hlasitě
si
současně
počítá
a
dbá
s úhozem
průpravných
na
podkládání prstu"5.
druhého
cvičení
palce
v tónině
C
dur
a
"vždy
Procvičování následná
hra
stupnice C dur je doporučováno v delším časovém úseku, aby došlo
k dokonalému ovládnutí
všech výše uvedených
požadavků (notová ukázka č. 2)6:
Domnívám
se,
že
právě
v tomto
okamžiku
jsou
do
dětské duše zaseta semínka přesvědčení, že stupnice je něco pomalého, otravného, práce je zdlouhavá a nepřináší žádnou
radost,
neboť
pedagog
dbá
pouze
na
techniku
přesného provedení zafixovanou rukou, za pomoci hlasitého počítání, chybí radost z legáta, plynulá fráze vlastně neexistuje. zároveň
Dlouhodobé
zhoubou
doporučovaný
setrvávání
transpozice
postup
v tónině
podle
transponovat
C
sluchu,
průpravná
dur
je
autorkami cvičení
do
dalších tónin se děje pouze teoreticky a je často žáky nepochopen. Následuje prstoklad
teoretický
stupnic.
výklad
Stupnice
jsou
stupnice rozděleny
mollové do
a
čtyř
prstokladových skupin (viz Příloha č. 1). Další postup 5 6
Böhmová-Zahradníčková, Z. – Grünfeldová, A. 1957, s. 50 Böhmová-Zahradníčková, Z. – Grünfeldová, A. 1957, s. 49
11
při cvičení stupnic je stanoven od druhého ročníku výuky takto: stupnice durové od bílých kláves hrají žáci zvlášť v půlových notách, dále se cvičí protipohyb, následuje rovný pohyb, stupnice se procvičuje s akcenty po čtyřech a poté je možno hrát stupnice s dynamikou crescendo a decrescendo, nejprve zvlášť, potom dohromady. Příručka obsahuje i návod na zápis a hru chromatické stupnice, palec
"může"
opustit
(na
kraj
rozdíl
klávesy
a
od
dosud
posunout
probraných se
"poněkud
stupnic) blíže
k
7
černým" . Hru akordů uvozuje teoretický výklad kvintakordu a jeho
obratů.
Žák
nejprve
akordy
teprve poté přicházejí průpravná zadrženým malíčkem
teoreticky
vytváří,
technická cvičení se
v silné dynamice
(notová ukázka č.
8
3) :
Tenuto
akordy
vyžadují
prsty,
které
mají
hrát,
předem připravené na klávesách, ostatní musí být lehce zdviženy. Prsty musí být "upevněny nejen v nehtových, ale i v dlaňových kloubech, avšak zápěstí a paže musí být co nejvláčnější"9. Akord žák drží a počítá na tři doby, na čtvrtou přesně pouští. Zajímavé je, že autorky doporučují procvičit nejprve akordy
C,
G,
F
dur
+
a,
e,
d
moll,
tedy
akordy
neobsahující černé klávesy nejprve přes jednu oktávu a později přes více oktáv i přes celou klaviaturu pomocí
7
Böhmová-Zahradníčková, Z. – Grünfeldová, A. 1957, s. 52 Böhmová-Zahradníčková, Z. – Grünfeldová, A. 1957, s. 53 9 Böhmová-Zahradníčková, Z. – Grünfeldová, A. 1957, s. 53 8
12
překládání rukou. Nejprve se pomocí překládání procvičují kvintakordy, poté sextakordy a kvartsextakordy. Nácvik akordů staccato je zde popsán jako "staccato od kláves"10 s počítáním na tři doby v různé dynamice a s tím
související
součinností
paže
(ve
forte)
nebo
drobnými pohyby, či bez pohybu zápěstí při hře staccato (v piano). Nácvik plynulé,
rozložených
přesně
akordů
rozfázované
přináší
a
žákovi
nepřerušované
opět pohyby
zápěstí, kdy je při úhozu palce zápěstí spuštěno a při dalších tónech zvednuto nahoru. Pokud mají žáci problém se
zapamatováním
prstokladů,
teoreticky
si
je
předříkávají. Zde
bych
se
chtěla
pozastavit
nad
množstvím
zbytečných pohybů, které musí žák zvládnout, aby akordy vůbec
zahrál.
Žákova
neúčelných vertikálních stupnic,
cítění
neposlouchá
fráze,
souzvuk,
ruka
se
přehnaně
pohybech.
Chybí,
radost
z krásného
pouze
plní
úkol:
vlní
tak
jako
tónu,
dodržet
v u žák
přesný
pohyb s počítáním. Často jsme svědky, že tato časově náročná hra je "zkracována"
hrou
tří
akordů
tenuto
vzestupně
a
tří
akordů staccato sestupně, přičemž žák není schopen hrát akordy jinak! Na vině je pomalé tempo bez souvislé fráze a z něho vyplývající nuda a nechuť cvičit. Žáci, kteří prošli touto teoretickou výukou stupnic a akordů možná umí bleskově vyjmenovat předznamenání stupnice, vědí, kde má
půltóny,
objeví-li
se
ovládají jim
intervalové
v jejich
složení
klavírním
akordů,
životě
ale
například
etudy s akordy nebo stupnicemi (a že jich je opravdu hodně), nejsou schopni ve stupnicích ani akordech myslet, 10
Böhmová-Zahradníčková, Z. – Grünfeldová, A. 1957, s. 54
13
slyšet je nebo si je představit. Klopotně čtou notu po notě a hra je utrpením pro žáky i jejich okolí, skladba je marně nacvičována dlouhodobě bez valného výsledku. 2.2 Snaha o komplexní metodický postup při výuce stupnic a akordů Róberta Žáka V šedesátých letech dvacátého století docházelo ke snahám zavést systém do výuky stupnic a akordů po dobu vzdělávání
žáků
zasluhujícím
v základním
pozornost
hudebním
jako
školství.
odstrašující
Dílem
příklad,
je
kniha Róberta Žáka: Stupnice a akordy v praktickej hre na klavíri na ľudových školách umenia, v hudobných kurzoch osvetových besied a pri klavírnom vyučovaní vôbec11 Stupnicemi
se
žáci
měli
zabývat
od
prvního
roku
studia, aniž by měli znalost o jejich stavbě. Absence zvukové představy, kontrolované sluchem, měla za následek často neuvěřitelné prstoklady, a zároveň statickou hru, nepříliš vzdálenou požadavkům, které nastínily autorky Metodiky
Klavírní
školy
pro
začátečníky12.
Studium
a
nácvik stupnic a akordů vyžaduje podle autora "energické soustředění mysli"13, aby postup nebyl pouze mechanický a hra bezmyšlenkovitá. Kniha je rozdělena do dvou částí. První, teoretická, se
zabývá
vysvětlováním
pojmů,
souvisejících
se
stupnicemi (diatonickými, chromatickými i exotickými) a akordy
(od
tříhlasých
kvintakordů
s obraty
tercdecimové) včetně jejich schémat, pomocí
teoretické
znalosti
po
akordy
stavby a tvoření
tetrachordů
a
intervalů.
Praktická část vychází z dobové praxe devítileté výuky klavírní 11
hry
na
tehdejších
Lidových
školách
umění
a
ŽÁK, Róbert. Stupnice a akordy v praktickej hre na klavíri na ľudových školách umenia, v hudobných kurzoch osvetových besied a pri klavírnom vyučování vôbec, 1.vydanie Praha-Bratislava: Štátne hudobné vydavatelstvo-1963 12 BÖHMOVÁ - ZAHRADNÍČKOVÁ, Zdeňka. - GRÜNFELDOVÁ, Arnoštka. Methodika elementární hry na klavír, Praha: SNKLHU-1957 13 Žák, R. 1963, s. 5
14
Osvětových besedách, kdy na klavír začínali žáci hrát v osmi letech. Začátečníci se orientují pomocí obrázku „klávesničky s prehľadom
stupníc"14,
prstokladov
se
kterou
denně
pracují. Starší žáci ji používají pouze pro případnou kontrolu správnosti. Metodický
postup
při
výuce
durových
a
mollových
stupnic je stanoven takto: v prvním a druhém ročníku se žáci seznámí s durovými stupnicemi, ve třetím ročníku s harmonickými a ve čtvrtém ročníku s melodickými. Jiný postup vede podle autora k naprostému chaosu. Základním požadavkem je zmechanizování prstokladů (nejen u stupnic, ale i u akordů). Stupnice pomalém
jsou
tempu,
zpočátku
rychlejší
hrány
tempo
v celých je
notách
povoleno
až
v po
dokonalém zvládnutí prstokladu a podkládání palce, prsty jsou zahnuté, rázné, pružné, udeří do kláves kolmo. Palec je
postaven
na
kraji
klávesy,
jeho
podkládání
je
požadováno co nejrychlejším pohybem těsně nad klávesami (tentýž požadavek je vyjádřen i při překládání prstů přes palec). Plynulost je zde zaměňována za bleskurychlost přípravy následujícího
"úderu".
Pro nácvik stupnic
má
autor technická cvičení (včetně zadržovaných malíčků, pro malou dětskou ruku nevhodných), používá pomalé (později i rychlejší) tempo, 15
ukázka č. 4) :
14 15
Žák, R. 1963, s. 6 Žák, R. 1963, s. 58
staccato a víceré opakování
(notová
15
Palec při hře stupnic hraje zpočátku slaběji než ostatní
prsty,
zápěstí
je
zlehka
vybočené
vpravo
od
podélné osy lokte, palec je (jak již bylo uvedeno výše) rychle
podkládán
pod
ostatní
prsty
ihned
poté,
co
zahraje. Rámcový plán hry stupnic v této publikaci vychází z požadavků tehdejších osnov, kdy měli žáci po devíti letech
výuky
v oktávách,
ovládat
terciích,
stupnice decimách
a
v rovném pohybu a protipohybu. s variantami
hry
stupnice
durové
i
mollové
dvojitých
oktávách
Zároveň byli seznámeni
chromatické.
Student
začíná
s hrou stupnic ve druhém pololetí prvního roku výuky, umí stupnici
vyjmenovat
zpaměti
vzestupně
i
sestupně,
a
zároveň ji intonuje. Běžné
dělení
stupnic
podle
čtyř
prstokladových
skupin zjednodušuje autor na tři skupiny (viz Příloha č. 2).
Dále
nabízí
varianty
prstokladu
u
chromatických
stupnic. Nejbizarnější jsou obsáhlé kapitoly, zabývající se přesným rozdělením stupnic a akordů do časového plánu výuky
na
měsících
jednotlivé školního
ročníky
roku.
s přesným
Protože
rozdělením
vybízejí
po
k zamyšlení,
uvádím jejich strukturu v přílohách (Příloha č. 3). Žáci
se
seznamují
s předznamenáním
postupně
(přibírají posuvky) podle stupnic v kvintovém a kvartovém kruhu.
Po
dvou
měsících
hry
stupnic
zvlášť
přichází
protipohyb, kombinovaný pohyb je zařazen již ve třetím ročníku
studia!
Přesný
popis,
jak
hrát
stupnice
v oktávách je odstrašující: "Dvojité oktávy (nie lomené) však
hráme
rovnobežne
cez
dve
oktávy,
a
to
trojakým
zpôsobom: 1) Úder robíme tak, aby dobre uvolnený pohyb zápästia podporovala spolupráca celého ramena a celú ruku dokonale uvoľníme hneď po údere (ramenný úder). Po výdrži (dlhé
oktávy)
vymrštíme
ruku
v zápästí
čo
najvyššie
16
(nenásilne, ľahúčko). Hráme na 4 doby: na 1. dobu udrieme (shora,
uvoľneným
vydržíme,
ale
pohybom,
súčasne
váhou),
uvoľníme
na
celú
2.
ruku
a
3.
dobu
(zápästie
i
rameno), na 4. dobu vymrštíme ruku v zápästí a posunieme ju vo smere hry. 2) Kratšie notové hodnoty v oktávach môžeme
hrať
i
tak,
že
zápästie
mierne
fixujeme
(s
okamžitým uvolňováním hneď po údere, aby sme sa vyhli strnulosti),
takže
hráme
zdanlivo
len
zápästím
a
predlaktím (od ľakťa k prstom). 3) Rýchle oktávové pasáže hráme s úplne uvoľneným zápästím.16 Pokud se žák snaží všechny
příkazy
dodržet,
nastává
trápení
a
počínají
zárodky profesionálního onemocnění rukou. Přesné vyučování přiváděn
určení klavírní
postupu hry
k pohodlnému
je
z hlediska
diskutabilní, myšlení
bez
moderního
učitel
vlastních
je
opět
nápadů,
přesně podle plánu, nedbaje na rozdílnosti v nadání a pracovitosti jednotlivých žáků. Řád je nadevše, myšlení a invence
nejsou
vítány,
schopnost
použít
studovanou
techniku do praxe nepřichází. Kapitola
o
akordech
obsahuje
z dnešního
pohledu
zajímavosti, které nám mohou být nápomocny k vystříhání se
chyb
při
jejich
moderní
výuce.
Tehdejší
osnovy
doporučovaly začít s výukou akordů od devíti let, během studia se žáci seznámili s durovými a mollovými akordy tříhlasými, čtyřhlasými, malými a velkými rozklady včetně obratů, dále s dominantním septakordem (malým i velkým v rozkladech ke všem durovým stupnicím) a se zmenšeným septakordem
(ke
všem
mollovým
stupnicím)
stejným
způsobem. Časově se akordy shodují s nacvičovanými stupnicemi (tedy, když žák hraje stupnici C dur a G dur, probírá
16
Žák, R. 1963, s. 82
17
příslušné akordy, což vede ve vyšších ročnících k poměrně velké šíři procvičování variant jak stupnic, tak akordů, k její pestrosti, ale i časové náročnosti). Autor
požaduje
příslušných
předem
klávesách,
připravené
současně
prsty
"stlačené"
na
všechny
klávesy, zřetelně vystupující dlaňové klouby (zůstávají vystouplé i při úhozu), malíček i palec jsou striktně na kraji kláves, neboť "klávesy sú páky a najväčšiu silu tónu
vyvinieme
práve
miestach"17.
v týchto
V okamžiku
"úderu akordu portamento" je celá ruka (včetně zápěstí) fixována. Hned po úderu se zápěstí lehce nadzdvihne a vzápětí povolí co nejvíce dolů (až pod úroveň klávesnice) a ruka se poté vrátí do původní polohy. Tóny jsou stále drženy, čímž dochází k neskutečně těžké a neúčelné (avšak stále vídané) gymnastice, která je přesně rozpočítána na čtyři
doby.
s vymrštěním obloukovým Požadavek
Staccato ruky
akordy
"…ako
pohybem
by
dopadne
"zabrždění"
ruky
se
hrají
nás
v pomalém
popálilo…"18
shora
na
těsně
nad
novou
tempu
a
ruka
polohu.
klávesami
po
obloukovém pohybu před dopadem na klávesy, aby ruka opět mohla další akord zahrát staccato od kláves je špatný, překonaný, přesto některými pedagogy urputně používaný! Rozložené
akordy
hrají
žáci
zpočátku
volným
tempem,
předem připravenými prsty, každý akord zvlášť, zápěstí se pohybuje nahoru a dolů (což má být kontrola uvolněnosti ruky), palec stále leží na klávese a ostatní prsty jsou zdviženy nad klávesami, aby mohly provádět jemný úder. Čtyřhlasé akordy jsou nacvičovány obzvlášť nebezpečným způsobem se zadržovanými tóny (notová ukázka č. 5)19:
17
Žák, R. 1963, s. 91 Žák, R. 1963, s. 91 19 Žák, R. 1963, s. 101 18
18
U velkých rozkladů kontroluje autor nejen zápěstí, ale i loket, nikde však nenajdeme zmínku o volné a pružné dlani, palec je opět bleskově podkládán na novou klávesu. Metodické
postupy
Metodiky
Klavírní
školy
pro
začátečníky20 jsou dováděny do krajnosti. Pozitivní na tomto postupu je to, že autor upozorňuje na velikost ruky jednotlivých žáků a varuje před přílišným roztahováním a přepínáním, Uváděná
které
cvičení
by
mohly
jsou
vést
však
až
přes
k ochrnutí
neustálou
ruky.
kontrolu
zárodkem napětí v ruce a výše uvedená "gymnastika" je základem nepružnosti. Drobení fráze, nepochopení smyslu hry
akordů
a
jejich
použití
ve
skladbách
vede
k přílišnému soustředění žáka na způsob provedení, bez radosti z harmonie a krásného tónu. Součástí kapitoly je i přesné popsání prstokladů ve všech typech probíraných akordů. Kniha Róberta Žáka je pokusem o metodický postup, poplatný
době
vzniku.
Z dnešního
zastaralý požadavek fixace ruky kloubech, krajích
bleskové
kláves,
podkládání
práce
paže
hlediska
obsahuje
v zápěstí a
dlaňových
a
pouze
překládání od
lokte
prstů
na
k prstům.
Preferuje dlouhodobě pomalá tempa, umocněná suchopárným počítáním, stupnice a akordy jsou hrány bez představy fráze, varianty nácviku jsou pouze rytmické (bez variant artikulace). Pedál je zařazován v akordech velmi pozdě až ve třetím roce hry, kdy je žákovi deset let (do té doby
je ochuzován o krásu alikvotních tónů)
a je
mu
implantován do něčeho, co se již určitým způsobem naučil. 20
BÖHMOVÁ - ZAHRADNÍČKOVÁ, Zdeňka. - GRÜNFELDOVÁ, Arnoštka. Methodika elementární hry na klavír, Praha: SNKLHU-1957
19
Nácvik pedálu probíhá s přesným počítáním a zabírá celý rok studia. Chybný zápis pedalizace v notovém materiálu je
považován
za
příčinu
disonancí.
Funkce
sluchu
u
pedalizace je naprosto opomíjena. Hra akordů staccato od kláves je nepoužitelná v klavírní praxi. Výuka stupnic začíná stereotypně od C dur. Černé klávesy jsou dlouhou dobu
tabu,
výuka
mollových
stupnic
je
nepochopitelně
oddělená (nejdříve harmonické, teprve po roce melodické). Tato publikace se snaží o komplexnost výuky stupnic a
akordů
po
celou
dobu
studia
na
základním
stupni
hudebního školství. Metoda výuky je náročná, až absurdně přesně
rozpracovaná,
nedovoluje
výjimky
ani
odchylky
v tempu postupu. Hra stupnic a akordů, zabírá žákovi (čím je starší) stále víc a více času jak na hodině, tak v domácí
přípravě.
Dynamika
a
úhozové
varianty
jsou
požadovány až v devátém roce výuky. Artikulací, tónem, vedením
fráze
se
autor
vůbec
nezabývá.
Prioritou
je
statické postavení ruky, přesné provedení rozfázovaných pohybů, bezchybný prstoklad. Přání autora, aby žák použil energické soustředění mysli, vede nutně k přání žáka, aby tak náročný úkol měl co nejdříve za sebou. O praktickém použití stupnic a akordů v praxi nemůže být řeč. Tento pokus o zavedení systému je z hlediska dnešní moderní výuky nepoužitelný, neboť je předčasně náročný a vzhledem k tomu, že v současnosti přicházejí děti do ZUŠ v pěti letech, jako celek neaplikovatelný. Z metody se stává dogma, přejímané pedagogy, kteří nemají zájem o moderní
postupy
výuky
nebo
nezkušenými
kolegy
bez
kvalitního vzdělání, kteří si nevědí s výukou techniky svých žáků rady a bezmyšlenkovitě předávají to, co se sami v dětství nesprávně naučili.
20
3. Některé metodické postupy přípravy a hry stupnic a akordů v novějších českých materiálech 3.1 Metodické postupy v Klavírní školičce V sedmdesátých letech, pod vlivem
moderních
metodických postupů ze zahraničí, zavál svěží vítr i do výuky
malých
klavíristů
školička21
Klavírní
v tehdejším
byla
první
Československu.
vlaštovkou
českého
materiálu pro výuku dětí od čtyř let. Hravá forma, krásná hudební
i
výtvarná
složka
oživily
výuku,
do
té
doby
sešněrovanou přísnými metodami výuky hry na klavír na tehdejších Lidových školách umění. V této publikaci i dnes nachází pedagog velmi mnoho podnětů k přípravným cvičením k budoucí hře stupnic
a
akordů. Pozvolná, nenásilná příprava, vycházející z věku, přivádí žáky při přípravných cvičeních pro hru akordů k radostnému hledání harmonií, transpozici pomocí sluchu, uvolněné
hře
bez
zbytečného
vysvětlování
o
postavení
ruky. Vše se odehrává za použití podpůrného textu (bez neplodného
počítání)
a
tentýž
postup
je
zvolen
v přípravných cvičeních pro stupnice. Dochází k opuštění dlouhotrvající hry v pomalém tempu v dlouhých notových hodnotách
(byť
délka
některých
slabik
v
textu
nectí
metrum ani rytmus). Cvičení jsou životná dodnes, jen je třeba
dát
pozor
na
hru
palcem,
aby
nedocházelo
k falešnému akcentování, pokud hrajeme pouze dvěma prsty (notová ukázka č. 6)22:
21
JANŽUROVÁ, Zdena – BOROVÁ, Milada. Klavírní školička pro děti 4-7 leté, 2. upravené vydání: PANTON-1978 22 Janžurová, Z. - Borová, M. 1978, s. 98, s. 192
21
V přípravě
hry
stupnic
autorky
postupují
takto:
nejprve spojují dva a tři tóny (a vzápětí čtyři tóny) legato s přenášením ruky o oktávu výš nebo níž různými prsty (notová ukázka č. 7)23:
Poté
přichází
píseň
"Vyletěla
holubička"24,
v níž
však autorky připustily omyl při překládání rukou (první tetrachord hraje pravá ruka, druhý tetrachord hraje levá ruka). Následuje opět procvičování skupin tří a čtyř tónů a
přidává
se
skupina
pěti
tónů25.
Další
cvičení
již
obsahují podkládání palce (notová ukázka č. 8)26:
a celou stupnici podloženou textem, kterou žáci, tak jako předchozí přípravná cvičení pomocí sluchu transponují 27. Tři cvičení se věnují i chromatické stupnici28. Také příprava hry akordů je pečlivá a dlouhodobá, nejprve se děti seznamují pomocí sluchu s rozloženými 23
Janžurová, Z. - Borová, M. 1978, s. 76, s. 80, s. 96, s. 102, s. 106, Janžurová, Z. - Borová, M. 1978, s. 138 25 Janžurová, Z. - Borová, M. 1978, s. 148, s. 151 26 Janžurová, Z. - Borová, M. 1978, s. 184 27 Janžurová, Z. - Borová, M. 1978, s. 194 28 Janžurová, Z. - Borová, M. 1978, s. 152 24
22
durovými
akordy
na
známých
písních,
které
přirozeným
způsobem transponují (i když používají zpočátku pouze hru jedním prstem)29. Poté hrají dvojhmaty, nejprve sekundy30, poté
tercie31
používají
při
a
následně
doprovodu
kvinty32.
písní
a
Tyto
opět
je
intervaly
transponují.
Naprosto zde odpadá ostych před černými klávesami nebo suchopárné
počítání,
uvedených
v předchozí
seznámení
s
trojzvukem
tolik
dominující
kapitole. autorky
v metodikách,
V okamžiku
radí
dbát
na
prvního velikost
dětské ruky, hru volnou paží a pevnými konečky prstů, bez zbytečných pohybů, pouze s kontrolou případného napětí v ruce (notová ukázka č. 9)33:
Tyto trojzvuky se v následujících cvičeních hrají staccato s překládáním rukou přes sebe34. Po zvládnutí dvojzvuků
a
trojzvuků
zařazují
autorky
cvičení
přípravu hry kvintakordu (notová ukázka č. 10)35:
29
Janžurová, Z. - Borová, M. 1978, s. 70, s. 72 Janžurová, Z. - Borová, M. 1978, s. 114 31 Janžurová, Z. - Borová, M. 1978, s. 126 32 Janžurová, Z. - Borová, M. 1978, s. 129 33 Janžurová, Z. - Borová, M. 1978, s. 160 34 Janžurová, Z. - Borová, M. 1978, s. 166 35 Janžurová, Z. - Borová, M. 1978, s. 170 30
na
23
dále procvičení rozloženého kvintakordu včetně posouvání doškálných kvintakordů v rozsahu jedné oktávy vzestupně i sestupně (notová ukázka č. 11)36:
a podobné cvičení na celé stupnici (notová ukázka č. 12)37:
Rozložené akordy nacvičují žáci i pomocí překládání rukou (opět s použitím transpozice)38. Většina skladbiček a cvičení je v Klavírní školičce psána
v durových
tóninách,
mollovým
je
věnováno
méně
prostoru. Malé děti mohou sluchem rozeznávat veselou a smutnou náladu velmi brzy, je tedy dobré hrát přípravná akordová cvičení sluchem i v mollových tóninách. Pokud začínající pedagog nechce sahat při výuce předškolních dětí pouze k zahraničním školám, jsou pro něj přípravná cvičení na stupnice a akordy dobrým východiskem. 3.2 Metodické postupy v Klavírní prvouce Dalším zajímavým českým materiálem prvouka
Ludmily
Šimkové39
a
její
je
metodická
Klavírní část40,
ve
které mimo jiné najdeme poznámky ke cvičení stupnic a 36
Janžurová, Z. - Borová, M. 1978, s. 174 Janžurová, Z. - Borová, M. 1978, s. 176 38 Janžurová, Z. - Borová, M. 1978, s. 190 39 ŠIMKOVÁ, Ludmila. Klavírní prvouka, 1. vydání: Supraphon Praha - 1983 40 ŠIMKOVÁ, Ludmila. ŠIMKOVÁ, Ludmila. Klavírní prvouka – Metodika, 1. vydání: Edice Bärenreiter Praha - 2003 37
24
akordů. nejprve
V průpravě
ke
hře
"procvičováním
procítěním
směrového
stupnic
poddajného
tahu…,
avšak
se
autorka
pohybu s tím
zabývá
palce
a
rozdílem,
že
vedení ruky je zde markantnější než u hry v pěti prstové poloze"41, dále překládáním druhého, třetího a čtvrtého prstu v pomalém tempu, kdy je na plynulý pohyb palcem neustále upozorňováno, a cvičení jsou transponována na tetrachordech.
Za
nejpřínosnější
považuji
cvičení
č.
10(notová ukázka č. 13)42:
Palec by měl být "volný, tvárný, jako při uchopování předmětu"43, dítě u nástroje sedí volně, nezvedá ramena a netiskne ani lokty, ani předloktí k tělu. Ruka ani palec nesmí tlačit, dělat trhané pohyby, důležitý je "tah celé paže z ramene ve směru hry"44. Cvičení skupinek tří tónů, posouvaných doškálně je výborné pro rozvoj pohotovosti prstů (notová ukázka č. 14)45:
U cvičení se zadržovaným malíčkem bych však byla velmi opatrná a zvažovala jeho použití (notová ukázka č. 15)46:
41
Šimková, L. 2003, s. 32 Šimková, L. 2003, s. 46 43 Šimková, L. 2003, s. 32 44 Šimková, L. 2003, s. 32 45 Šimková, L. 2003, s. 32 46 Šimková, L. 2003, s. 33 42
25
Průpravná kvintakordy vzestupně,
cvičení
ke
přenášenými levou
hře přes
akordů tři
v protipohybu;
se
zabývají
oktávy,
doškálnými
pravou
kvintakordy
portamento nebo tenuto i rozloženě (avšak pouze v rozsahu kvinty)
a
rytmizovanými
rozloženými
akordy.
Pro
hru
doškálných kvintakordů tenuto (nebo portamento) není u začátečníků přílišné využití, avšak rozložené doškálné kvintakordy i jejich obraty podporují aktivní hru prstů. Uvedená rytmická varianta rozložených tříhlasých akordů může vést k "padání ruky na malíček"(notová ukázka č. 16)47:
Rozdíl mezi hrou portamento a tenuto vidí autorka takto: "Hrajeme-li akordy tenuto, uplatňujeme v podstatě týž pohyb jako při hře portamento, avšak s tím rozdílem, že klávesy necháme stisknuty déle. V důsledku toho máme méně
času
na 48
rychlejší" . klávesy.
přenos
paže,
Ruka
je
volná,
Staccato
je
"v
a
pohyb
přenosu
aktivní
prsty
podstatě
úhozovým
je si
tedy berou
zkrácením
akordů portamento"49. U rozložených akordů autorka opět vyžaduje především plynulý pohyb, dbá na stranný pohyb zápěstí: zápěstí je mírně vyklenuté dolů při hře směrem od těla a mírně vyklenuté vzhůru při hře směrem k tělu; a pohyb malíčku: "…ruka se pohybuje plynule po klávesnici tak, že palec ve směru od těla a malík ve směru k tělu jsou vždy včas nad příslušnou klávesou a všechny prstové 47
Šimková, L. 2003, s. 46 Šimková, L. 2003, s. 33 49 Šimková, L. 2003, s. 33 48
26
pohyby
musí
paže"50.
být
plynulou
součástí
Dále se autorka věnuje
celistvého
pohybu
systému prstokladů ve
stupnicích a akordech, který je obecně známý. Přínosný
na
této
metodice
je
fakt,
že
si
děti
nepočítají, nehrají pouze v pomalých tempech a dlouhých notových hodnotách. Stupnicová cvičení na tetrachordech (se
správným
prstokladem)
ihned
transponují.
Vedle
poněkud složitého vysvětlování jak hrát palcem, nebo kam připravit malíček při hře akordů, obsahuje tato metodika velmi důležitou větu, která tak trochu zaniká, a nebývá klavírními pedagogy brána v potaz: "Hra stupnic a akordů každou
rukou
v umělecké
zvlášť
je
velice
literatuře
se
s těmito
prospěšná, postupy
protože
nejčastěji
setkáváme v partu jedné ruky."51 Nad touto větou by se měli zamyslet všichni pedagogové, kteří nutí své žáky předčasně hrát stupnice a akordy oběma rukama dohromady. 3.3 Jak připravit hru stupnic a akordů od "peřinky" V roce 2004 vyšla sbírka Od peřinky ke Školičce a ještě trochu dále…52 Milady Borové. Na
rozdíl
spoluautorství
od se
školičky53
Klavírní Zdenou
Janžurovou),
se
(napsané
ve
autorka
ve
většině rytmizovaných říkanek a skladbiček podepřených textem snaží vyvarovat chybných délek slabik a nesetrvává příliš dlouho na volné hře portamento (celou notu najdeme až
na
straně
51).
Převážná
většina
skladbiček
je
ve
čtvrťových a osminových notách, psána v houslovém klíči, což by nemělo vadit, pokud se pedagog nerozhodne použít publikaci říkanek
50
a
k výuce
hry
skladbiček
z not. je
však
Jako
studnice
bohatá.
Autorka
nápadů, věnuje
Šimková, L. 2003, s. 33 Šimková, L. 2003, s. 33 52 BOROVÁ, Milada. Od peřinky ke Školičce a ještě trochu dále…, 1. vydání:PANTON Praha s. r. o. 2004 53 JANŽUROVÁ, Zdena – BOROVÁ, Milada. Klavírní školička pro děti 4-7 leté, 2. upravené vydání: PANTON - 1978 51
27
několik cvičení přípravě stupnic, v kontextu s moderními metodickými postupy se odvážně pouští do tóniny H dur, a nelpí na zažité C dur!, například cvičení "Pilná kvočna" (notová ukázka č. 17)54:
V akordech
se
děti
záhy
seznamují
i
s mollovým,
zmenšeným a zvětšeným kvintakordem. Cvičení "Sluníčko" bych transponovala spíše po kvintovém a kvartovém kruhu, než posouváním o klávesu výš nebo níž a odděleně od černých kláves (notová ukázka č. 18)55:
Pokud mají žáci již dostatečně velkou ruku, mohou se zabývat i dominantním septakordem, a to dříve, než hrají čtyřhlasé
akordy.
Základních
Hra
uměleckých
dominantního školách
septakordu
často
odsouvána
je
na jako
nepotřebný, zdržující element. Pedagogové si neuvědomují, že
žáci
používají
dominantní
septakord
nejčastěji
ve
tvaru kvintsextakordu při doprovodech písní, aniž by o něm přemýšleli, pouze si "nastaví ruku, protože jim to tak bylo řečeno či ukázáno", a to není správně. Ani při doprovodu písní nesmí být vytvořena šablona! Při průpravě 54 55
Borová, M. 2004, s. 61 Borová, M. 2004, s. 72
28
čtyřhlasých akordů bych opět byla obezřetná u cvičení se zadržovanými
malíčky
nebo
oktávami,
aby
nedocházelo
k fixaci ruky (notová ukázka č. 19 - transponovaná)56:
těžká jsou cvičení na velký rozklad (notová ukázka č. 20)57:
56 57
Borová, M. 2004, s. 81, s. 82 Borová, M. 2004, s. 84, s. 85
29
4. Práce na stupnicích a akordech s mými žáky 4.1 Možnosti postupu při výuce stupnic od začátečníků po přípravu na konzervatoř V úvodu této kapitoly bych chtěla upozornit, že se jedná pouze o jednu z mnoha možností, jak přistupovat k výuce stupnic a akordů se žáky na ZUŠ. Níže uvedené postupy se mi za roky mé praxe osvědčily, tedy bych se o ně ráda podělila i se čtenáři této práce. Práce u klavíru s více nebo méně nadaným žákem je odlišná ve způsobu i tempu postupu. Oba však mají možnost dojít ve hře stupnic a akordů ke stejnému cíli: živé, krásné hudbě, která je součástí technické i přednesové literatury. Pokud se stupnice a akordy naučíme ovládat svou hlavou, rukou (a také dobře vnímat jejich grafický zápis), hraje se nám na klavír mnohem lépe. Do mé třídy v ZUŠ přicházejí žáci většinou v pěti letech, do individuální přípravné výuky. Až do druhého ročníku
(včetně)
mají
dělenou
klavírní
lekci,
tedy
dvakrát týdně v rozsahu 25 – 35 minut (ve druhém ročníku máme
podle
nových
nástroje).
ŠVP
70
V přípravném
minut
individuální
ročníku
používáme
výuky většinu
přípravných cvičení ke hře stupnic a akordů z Klavírní školičky58. Cvičení, skladbičky a písničky s doprovodem na
kvintě
transponujeme,
odpadá
tak
jakákoli
obava
z černých kláves. Děti se často snaží vyplňovat vnitřně slyšenou harmonii, zkouší hrát celý akord. Zde si hrajeme na
hledání
k přirozenému
veselých
a
rozlišování
smutných durové
a
akordů, mollové
dochází harmonie.
Skladbičky i technická cvičení přenášíme i do mollových tónin
a
naopak,
posloucháme
odlišnosti
nálad
a
charakteru. Akordy bere dítě položenou, měkkou rukou, 58
JANŽUROVÁ, Zdena – BOROVÁ, Milada. Klavírní školička pro děti 4-7 leté, 2. upravené vydání: PANTON-1978
30
není potřeba vysvětlovat ani připravovat žádný pohyb, přesně tak, jak radí ve své knize Judovina - Galperina59. Používání magnetické tabule vede děti ke zvídavosti, jak zapsat nejen bílé, ale i černé klávesy, které se nám vyskytly v písničce. Proto dříve, než přistupuji k "výuce stupnic", známe sedm křížků a béček: umíme je najít na klaviatuře, bystřejší žáci je bez obtíží umí i vyjmenovat za sebou. Zároveň upevňujeme poslech a rozeznávání všech intervalů, zejména malé a velké sekundy. S "opravdovou stupnicí" se většinou začneme zabývat v okamžiku, kdy ji objevíme ve skladbičce. Jsem zastáncem pravidla raději později
s porozuměním,
než
předčasně
s nepochopením
a
bezmyšlenkovitostí. Nejprve si jednooktávovou stupnicovou řadu rozdělíme mezi dvě ruce, podepřeme textem (např. Vyletěla holubička nebo některými texty z Klavírní školičky60), nesetrváváme však na tomto dělení příliš dlouho. Samozřejmostí je, začít se stupnicí H dur a postupně snižovat počet černých kláves, neboť narůstá obtížnost stupnice61. Prioritou při hře je krásný tón ("uši poslouchají a hlava myslí"), hudba je podpořená technikou a rozvíjejí se společně. Pokud se žák od počátku vyučování volně pohybuje s pomocí citlivého konečku prstu, volného zápěstí a nesené paže mezi jednotlivými tóny, orientuje se po celé klaviatuře a má radost z každé dobře provedené transpozice, ověřené sluchem, není ho třeba zatěžovat zdlouhavým vysvětlováním o postavení ruky nebo způsobu podkládání palce. Jestliže správně
pochopil
a
používá
při
hře
spojovací
pohyb,
nenastává s palcem problém. Správný pocit v celé ruce, který kontroluje sluch je základním kamenem pochopení správné hry stupnic a akordů nejen při jejich cvičení, 59
JUDOVINA – GALPERINA, Taťána Borisovna. U klavíru bez slz aneb Jsem pedagog dětí, 1. vydání: LYNX – 2000, s. 102 60 Janžurová, Z. - Borová, M. 1978, s. 194 61 VLASÁKOVÁ, Alena. Klavírní pedagogika, 2. přepracované vydání: AMU Praha – 2003, s. 130
31
ale i při použití ve skladbách (žák ve skladbě stupnici vidí,
ať
je
zapsána
od
jakéhokoli
tónu,
a
myslí
v akordech, vnímá a poznává i jejich grafické znázornění, nečte
notu
od
noty).
Skvělá
jsou
např.
cvičení
"Lakování"62 nebo "Prší"63 a mnohé další. Osvědčilo se mi dětem ukázat, jak se "paleček schová pod dlaň", aby nezůstal na klávese opuštěný. Nejhezčí příměry, které mé děti na pomoc palci vymyslely, jsou: "paleček je jako ocásek pejska, který se běží schovat do boudičky (dlaně), aby na něj nepršelo", nebo "pejsek může běžet za svým pánem na vodítku, a na ocásek si přitom nešlape, protože jím umí volně vrtět" (volně nesená paže ze zad, klidná ruka, ostatní prsty jsou jako "pejskovy nožičky"). Při překládání prstů přes palec nezapomínáme povolovat prsty ve směru hry ("pejsek běží k nám"). Pokud si
dítě
představí
příběh,
nemůže
palec
někde
na
klaviatuře zapomenout. Nejprve jdeme na procházky v rozsahu jedné oktávy, volně
i
dynamiku
v rychlejším a
tempu,
artikulaci,
vše
měníme
zvlášť,
nálady
i
úhoz,
v libovolné
části
klaviatury. Cvičení "projížďky na kole" si hrajeme jako procházky různě daleko (notová ukázka č. 21)64:
Zpočátku se dělíme o hru oběma rukama (žák se prochází, učitel
drží
základní
tón
nebo
naopak),
potom
se
žák
prochází oběma rukama sám. Pokud při procházkách hrajeme 62
Vlasáková, A. 2003, s. 115 Vlasáková, A. 2003, s. 117 64 Vlasáková, A. 2003, s. 131 63
32
v různých
částech
klaviatury,
můžeme
u
klavíru
sedět
(posuneme židli), ale i stát. Probereme všechny durové stupnice od bílých i černých kláves přes jednu oktávu a přibíráme další oktávu, delší výlet, procházka s pejskem. Pokud
žáci
chtějí
ještě
"delší
stupnicové
dobrodružství" (až čtyři oktávy), hlídáme správné sezení. Žák vedený touhou hrát přes více oktáv poslouchá frázi, která zpívá a někdy mimoděk na židli poposedává. Zde je potřeba záhy vysvětlit správné sezení, když hrajeme přes půl
klaviatury,
musíme
mít
dostatečnou
oporu
nohou
a
pánve a přenášet váhu těla ve směru stupnice. Zde dítěti řekneme, že se ho musíme dotknout i jinde než na rukou. Dovolíme
mu,
aby
se
dotklo
i
nás
(pokud
mu
pohyb
ukazujeme)a cítilo přenášení váhy těla. Začneme vestoje, kdy si oživíme říkanku: Medvěd tančí, k tomu bručí a přešlapujeme z nohy na nohu, nebo cvičení "Kolíbka"65, kdy vsedě přenášíme váhu ze špičky na patu, anebo se "houpeme" vsedě z jedné pánevní kosti na druhou. Otázce sezení se musíme věnovat u všech dětí, ať ještě sedí u klavíru s pedálovým adaptérem nebo již bez něj, nejvíce však v období, kdy je jim již adaptér "velký", ale ještě kousíček
chybí
k úplně
pohodlnému
sezení:
mohlo
by
docházet k podsazení pánve a zaklánění. K takto probraným stupnicím přibíráme akordy každou rukou zvlášť, kvintakord a jeho obraty si znázorňujeme pomocí tří různě barevných kostek, ze kterých si stavíme řady
nebo
komíny.
Žák
okamžitě
pochopí,
že
akord
se
skládá ze tří tónů, různě sestavených nad sebou nebo za sebou
a
vnímá
možný
chybný
tón
(kostka
z jiné
stavebnice). Nejprve začínáme hrát rozložené akordy, poté přibíráme tenuto a staccato. Rozložené akordy hrajeme jako plynulou frázi vzestupně a sestupně. Velmi se nám 65
Vlasáková, A. 2003, s. 115
33
osvědčily progrese na doškálné kvintakordy (a obraty). Jsou to naše nejoblíbenější technická cvičení (notová ukázka č. 22)66:
Nejprve žáci hrají doškálné kvintakordy a nadanější a pracovitější vzápětí přidávají obraty. Nejprve zvlášť, potom
stejným
kole".
způsobem
Překládané
ve formě
jako
stupnicové
rozložené
harmonických
akordy
kadencí.
Při
"projížďky
používáme
hře
tenuto
na
spíše má
žák
sluchovou představu akordu: prsty a uši jsou aktivní, jen tak
zazní
akordů
krásný
akord.
s pedálem.
Samozřejmostí
Staccato
hrajeme
je
hra
špičkami
těchto prstů,
aktivně si "bereme malý míček". Ruka je jako "žabka", skáče
si
horizontálně
po
klaviatuře
bez
počítání,
nepřipouštíme žádný "bleší pohyb". Tyto příměry mám velmi osvědčené, děti na ně skvěle reagují. Pokud má žák malou ruku,
raději
nadanějších
s akordy
žáků
tenuto
drobného
a
staccato
vzrůstu
a
počkáme.
úzké
dlaně
U
(žák
například vezme sextu, ale úzká dlaň mu nedovoluje zahrát prostřední tón z obratu) hrajeme obraty vlastně nějaký čas jako intervaly. Pokud jsme probrali stupnice přes dvě oktávy zvlášť, v různých variantách, přidáváme protipohyb. Akordy ještě stále
hrajeme
zvlášť
přes
dvě
oktávy.
Po
zvládnutí
protipohybu ve stupnicích přidáváme rovný pohyb. Zde opět přichází
množství
artikulačních
a
úhozových
variant
(legato, staccato apod.), které může žák použít například tak, že si sám zvolí, nebo vybere "kartičku z krabičky" (notová ukázka č. 23): 66
Vlasáková, A. 2003, s. 132
34
Protipohyb neopouštíme. Pokud ho pro hru v rovném pohybu po delší dobu neprocvičujeme (dokud neprobereme varianty až přes čtyři oktávy), těžko se nám k němu vrací při hře kombinovaným způsobem. Žák se ho vlastně musí učit znova – co neopakujeme, zapomínáme. Akordy začínáme hrát dohromady v rovném pohybu až v okamžiku, kdy je hra zvlášť pro žáka úplnou samozřejmostí. Omylům, vzniklým z předčasného zařazování akordů dohromady oběma rukama bych se ráda věnovala v kapitole o práci s převzatými žáky (str. 37-38). S mollovými stupnicemi (harmonickou i melodickou) začneme pracovat po probrání durových stupnic zvlášť
a
dohromady
v protipohybu.
Osvědčilo
se
mi
vysvětlit žákům nejprve stupnici a moll harmonickou a melodickou. Durové stupnice jsou sice v tuto chvíli "o krůček napřed", ale velmi brzy se s nimi mollové stupnice srovnají. Hraji vždy stupnice stejnojmenné, domnívám se, že více přemýšlení žákům neuškodí. Práce jde rychleji a hra stejnojmenných stupnic se mnohým hodí při studiu na vyšším stupni výuky (konzervatoř). Stupnice durové i mollové hrajeme přes jednu, dvě nebo
čtyři
oktávy
rovným
pohybem,
přes
dvě
oktávy
protipohybem a později i kombinovaným pohybem. Tříhlasé akordy zvlášť nebo dohromady v rovném pohybu přes dvě až čtyři oktávy tenuto, staccato i rozloženě (notová ukázka č. 24):
35
Čtyřhlasý akord tenuto a staccato hrajeme zvlášť, rozložený
i
dohromady
(ruce
jsou
v
poloze
ob
jednu
oktávu). Dále zařazujeme jako variantu i lomené akordy každou
rukou
zvlášť,
které
se
nám
"hodí"
např.
do
Czerného etud (notová ukázka č. 25):
rozložený dominantní a zmenšený
septakord zvlášť přes
jednu oktávu (notová ukázka č. 26):
a nakonec přes čtyři oktávy zvlášť a obouručně velký rozklad. Pokud se pouštíme do hry čtyřhlasých akordů, hrajeme souzvuk
až
v okamžiku,
kdy
je
ruka
dostatečně
velká.
Přiznávám: jsem nepřítelem jakéhokoliv roztahování ruky za pomoci různých cvičení. Naopak, vědomě povolujeme ruku v dlani
po
zaznění
čtyřhlasého
staccato. Pokud mému žáku ruka
akordu přirozeně
tenuto
nebo
"nevyroste",
vybírám mu skladby, kde se netrápí velkými hmaty, neboť klavírní zdraví
literatura
rukou
a
je
radost
obsáhlá.
Důležité
ze
Velký
hry.
je
pro
rozklad
nás
akordů
vyžaduje lehký palec, pružnou dlaň, volnou paži a stálou sluchovou kontrolu. Nikde jinde nehrozí "pletací pohyby loktů" více než zde. Zde bych ráda uvedla některá další cvičení, které se svými žáky používám: Procvičování sluchu a průprava na vícehlas: hrajeme si hru "stonožky se honí": žák hraje stupnici jednou
36
rukou, učitel hraje spolu s ním tercie, sexty nebo decimy (toto cvičení hrajeme i na dvou klavírech). Cvičení na pohotové čtení not: žák hraje stupnici zvlášť
od
různých
kláves
správným
prstokladem
(viz
projížďky), učitel na druhém klavíru harmonizuje. Čtení
z listu:
používáme
úryvky
např.
z Czerného
etud na stupnicové řady a akordy. Kadence: nejprve tónové (TSDT), intervalové (kvinta, kvarta,
sekunda)
a
později
akordové
T
S6/4 D6
(D6/5)T
s transpozicí (notová ukázka č. 27):
Kadence rozložených akordů TSDT s překládáním rukou a pedálem (notová ukázka č. 28):
4.2 Možnosti práce s převzatými žáky Pokud do mé třídy přijde starší žák, ať již z důvodů personálních (např. zástup za kolegyni, která se věnuje mateřským povinnostem), rodinných (přestěhování z jiného města)
nebo
doporučení),
osobních první,
(příprava
s čím
ho
na
vyšší
seznamuji,
typ je
školy,
požadavek
37
přijetí mého stylu práce a rad, jak přistupovat k domácí přípravě.
Pokud
se
na
těchto
učiněn první krok správným přináší
brzy
ovoce.
podmínkách
shodneme,
je
směrem. Oboustranná důvěra
Dobrých
výsledků
se
dá
dosáhnout
s žáky, které přebírám, a s těmi, kteří přišli s cílem připravit
se
na
další
studium
nebo
se
rozhodli
něco
změnit. Tam je míra zlepšení podepřena vlastní vůlí. U dalších
žáků
abychom
je
Zpočátku
je
potřeba
přesvědčili
musí
dosavadního
o
přijít
způsobu
užít
veškerých
tom,
že
rozbor
a
práce,
a
jim
prostředků,
chceme
taktní
nastolení
pomoci.
ohodnocení
nového
řádu.
V tomto případě musíme počítat s tím, že práce půjde nejvolnějším tempem. Prvním
úkolem,
který
nás
společně
čeká,
je
odstranění napětí celého hracího aparátu. Toto napětí je jednou
z
příčin
nezdarů.
Nejvíce
práce
máme
právě
s uvolněním
palce, dále se zbytečným napětím v dlani,
která
často
je
připravovány
na
statická, klávesy
a
prsty
jsou
"překážejí
si
úzkostlivě navzájem",
protože je nevede sluchová představa. Dalším úkolem je aktivace chuti
prstů cvičit).
(k větší
chuti
Spolu
hrát)
a
mysli
s odstraňováním
(k větší
technických
nedostatků nesmíme zapomínat na probouzení často spícího sluchu, vytvoření smyslu pro krásný tón, vedení fráze, zvukovou vyrovnanost v pasážích a akordech. Trpělivost učitele a pracovitost žáka vede k dobrým výsledkům, byť to může být běh na dlouhé trati. Příklad
první:
dlouhodobý
zástup
za
nekvalifikovanou
kolegyni na menší ZUŠ. Žáci hráli velmi brzy stupnice i akordy dohromady. Prstoklad
byl
špatný.
Akordy
hráli
žáci
zvláštním
způsobem, kdy si připravili kvintakord, zahráli jej oběma rukama, pravou ruku pustili, našli si sextakord, poté
38
pustili levou ruku, našli sextakord a zahráli jej. Tak hra akordů pokračovala a připomínala píďalku, která leze po
větvi.
změnám,
Za
kdy
čtyři jsme
měsíce
zástupu
došlo
stupnice
vrátili
ke
k výrazným
hře
zvlášť,
spojovali jsme dva, tři, čtyři a pět tónů v legátu, učili se obrátku ruky. Akordy jsme také vrátili ke hře zvlášť, pomocí zjednodušených cvičení na spravili
chybně
naučené
doškálné akordy jsme
prstoklady,
odstranili
jsme
zbytečné pohyby. Každý akord měl svůj krásný zvuk. Žáci se
naučili
i
čistě
pedalizovat.
Posléze
jsme
hráli
kvintakord s obraty zvlášť přes dvě oktávy. Ze hry odešly všechny
"píďalky
"žabky".
Žáci
a
dobře
blechy", seděli,
ve
staccato
nebáli
se
zůstaly
pedálu,
jen
každou
hodinu mne těšili svým pokrokem. U všech se zlepšila i hra z not. Jedna z žaček trpěla lehkou dyslexií, zde byla práce
pomalejší,
zkoušek
všech
ale
pět
rovněž
žáků
úspěšná.
uspělo,
a
U
vím,
postupových že
na
tuto
pedagogickou zkušenost nikdy nezapomenu. Příklad druhý: přebraní tvořiví žáci, kteří se báli hrát rychlejší skladby. Zde jsem se setkala s žáky velmi nadanými, kteří měli
výborné
základy,
jen
se
báli
každých
not
od
šestnáctin výše. Jejich hra stupnic byla vedena po krásné frázi, podpořená sluchovou představou i kontrolou, ale ve velmi
volných
mollových
tempech.
stupnic,
pouze
Ovládali od
několik
bílých
durových
kláves.
Zde
a
jsme
začali nejprve s rytmickými a artikulačními variantami na probuzení
prstů
zvlášť.
Následující
vybrané
ukázky
cvičení, které při práci používám, jsou převzaty z knihy A. Šmidt – Šklovské (notová ukázka č. 29)67:
67
ŠMIDT – ŠKLOVSKAJA, Anna. O výchově pianistických návyků, 1. vydání: EGO – PRESS – 1996, str. 33-61
39
Později stupnice.
jsme
Obavy
začali z
přibírat
"jiných
všechny
neprobrané
prstokladů"
rozptýlila
"projížďková "cvičení, zařazení hry z listu a rozebírání drobných
technických
etud,
kde
nacházeli
stupnice
a
určovali harmonickou strukturu. Akordy, do té doby hrané pouze rozkládanými překlady, nahradilo cvičení doškálných akordů, kvintakordů s obraty v úhozových variantách. Tito žáci
(všichni
do
jednoho),
udělali
v průběhu
let
strávených u mne veliký pokrok po technické stránce a způsobili mi radost na soutěžích, odkud přivezli mnohé ceny. Jedna žačka úspěšně studuje na konzervatoři. Příklad
třetí:
k přijímacím
žák,
zkouškám
který na
potřeboval
hudební
školu
připravit (klavír
je
doplňujícím nástrojem k varhanám). Velmi
talentovaný
žák
měl
menší
ruce
a
trpěl
nedostatečnou šíří probraného repertoáru. Prvotním úkolem bylo odstranění napětí celého hracího aparátu a uvolnění úplně
ztuhlého
palce.
Pomohla
nám
mj.
tato
cvičení
(notová ukázka č. 30)68:
Další
cvičení
nám
napomohlo
odstranit
i
napětí
v dlani a zapojit poslouchaný "zpívající malíček"(notová ukázka č. 31)69:
68 69
Šmidt-Šklovskaja, A. str. 61 Šmidt-Šklovskaja, A. str. 37
40
Téměř dospělý žák objevil záhy kouzlo spojovacích pohybů, což byl krok správným směrem. Ve stupnicích i akordech jsme se vrátili ke hře zvlášť, se zaměřením na legatovou
frázi,
správnou
obrátku,
procvičovali
jsme
různé artikulační a úhozové varianty. K větší
volnosti
zápěstí
nám
pomohlo
např.
toto
cvičení (notová ukázka č. 32)70:
Stupnice dostaly zvukový a postupně i tempový lesk. Několik
měsíců
dohromady
jsme
v rovném
hráli
pohybu
stupnice přes
zvlášť,
čtyři
později
oktávy.
Jedním
z úkolů byla i správná hra unisono. Po sedmi měsících jsme se dostali ke hře kombinovaným způsobem, která již nečinila
potíže.
Akordy
jsme
nejprve
hráli
tříhlasé
tenuto s pedálem a staccato pro navození správných pocitů v celé
paži,
rozloženě
dlani
zvlášť
i
(kvůli
prstech, menší
poté ruce)
čtyřhlasý a
velký
akord rozklad
zvlášť. Původní návyky "pletacích pohybů" nám působily největší potíže, ale postupně byly překonány. Pro ještě 70
Šmidt-Šklovskaja, A. str. 35
41
hlubší rozvoj zanedbané klavírní techniky jsme použili některá
technická
cvičení
varianty
chromatické
věnovali
hře
z
Hanona71
a
Velmi
mnoho
stupnice.
skladeb
Johanna
Sebastiana
prstokladové času
Bacha.
jsme Žádný
klavírista nebo varhaník nesmí opomenout při svém studiu Malá
preludia
a
Dvouhlasé
invence.
Naštěstí
v tomto
případě nechyběl žákovi ani dar slyšení, ani chuť na sobě pracovat a zlepšovat se. Dobré výsledky na sebe nenechaly dlouho čekat. U všech výše uvedených případů jsem se řídila svými zkušenostmi poznatky
z dob
své
prověřenými
studií,
pedagožky
cvičeními,
neocenitelnými
Aleny
která
ve
Vlasákové72 své
knize
radami
a
a
praxí
uvádí
Anna
Šmidt - Šklovskaja73.
71
HANON, Charles-Louis. The Virtuoso Pianist: Schirmer's Library of Musical Classics, Vol. 925 - 1986 VLASÁKOVÁ, Alena. Klavírní pedagogika, 2. přepracované vydání: AMU Praha – 2003 73 ŠMIDT – ŠKLOVSKAJA, Anna. O výchově pianistických návyků, 1. vydání: EGO – PRESS - 1996 72
42
Závěr Žák, kterému se dostane toho štěstí, že se dostane do třídy kvalitního pedagoga, má ve svém klavírním životě téměř
vyhráno,
zkazit
si
jej
může
svou
vlastní
nedůsledností. Žák, který toto štěstí nemá, buď setrvá v nevědomosti, nebo je přiveden k pedagogovi – lékaři. Nalezení
příčin
nezdarů
a
jejich
odstraňování
je
dlouhodobý proces, kde platí pravidlo velké trpělivosti. Pedagog na ZUŠ by měl vychovávat zdravé hudebníky, kteří na klavír hrají s radostí. Je potřeba, aby byl počátek veškeré výuky, tedy i výuka stupnic a akordů, veden moderním, správným způsobem a logickým postupem. Jen
tak
se
pedagog
vyhne
možným
profesionálním
onemocněním žáků, a poskytne dobrý základ těm, kteří se rozhodnou věnovat dráze profesionálního klavíristy.
43
Použité informační zdroje: BOROVÁ, Milada. Od peřinky ke Školičce a ještě trochu dále…, 1. vydání:PANTON Praha s. r. o. 2004 BÖHMOVÁ - ZAHRADNÍČKOVÁ, Zdeňka. - GRÜNFELDOVÁ, Arnoštka. Methodika elementární hry na klavír, Praha: SNKLHU 1957 HANON, Charles-Louis. The Virtuoso Pianist: Schirmer's Library of Musical Classics, Vol. 925 – 1986 JANŽUROVÁ, Zdena – BOROVÁ, Milada. Klavírní školička pro děti 4-7 leté, 2. upravené vydání: PANTON-1978 JUDOVINA – GALPERINA, Taťána Borisovna. U klavíru bez slz aneb Jsem pedagog dětí, 1. vydání: LYNX – 2000 ŠIMKOVÁ, Ludmila. Klavírní prvouka, 1. vydání: Supraphon Praha – 1983 ŠIMKOVÁ, Ludmila. Klavírní prvouka – Metodika, 1. vydání: Edice Bärenreiter Praha – 2003 ŠMIDT – ŠKLOVSKAJA, Anna. O výchově pianistických návyků, 1. vydání: EGO – PRESS – 1996 VLASÁKOVÁ, Alena. Klavírní pedagogika, 2. přepracované vydání: AMU Praha – 2003 ŽÁK, Róbert. Stupnice a akordy v praktickej hre na klavíri na ľudových školách umenia, v hudobných kurzoch osvetových besied a pri klavírnom vyučování vôbec, 1.vydanie Praha-Bratislava: Štátne hudobné vydavateľstvo 1963
44
Seznam notových ukázek: č. 1: Cvičení podkladu palce, str. 9 č. 2: Příprava úryvků stupnice (podkládání), str. 10 č. 3: Cvičení "usnadňující" nácvik akordů, str. 11 č. 4: Bezzvučně vydržované tóny, str. 14 č. 5: Vypočítávání akordů, str. 18 č. 6: Spojování dvou tónů, str. 20 č. 7: Spojování tří až pěti tónů, str. 21 č. 8: Podkládání palce, str. 21 č. 9: Seznámení s trojzvukem, str. 22 č. 10: Příprava kvintakordu, str. 22 č. 11: Rozložené doškálné kvintakordy, str. 23 č. 12: Doškálné kvintakordy tenuto, str. 23 č. 13: Podkládání palce, str. 24 č. 14: Doškálně posouvané skupinky tří tónů, str. 24 č. 15: Zadržované malíky a volný palec, str. 25 č. 16: Rytmizované rozložené akordy, str. 25 č. 17: Pilná kvočna, str. 27 č. 18: Sluníčko, str. 27 č. 19: Zadržované malíčky, str. 28 č. 20: Rytmizovaný velký rozklad akordů, str. 28 č. 21: Projížďky na kole, str. 31 č. 22: Doškálné kvintakordy, str. 33 č. 23: Rytmické a úhozové varianty stupnic, str. 34 č. 24: Rozložený tříhlasý kvintakord, str. 34 č. 25: Lomené akordy, str. 35 č. 26: Dominantní a zmenšený septakord, str. 35 č. 27: Kadence TSDT, str. 36
45
č. 28: Překládání rukou v kadencích TSDT, str. 36 č. 29: Varianty stupnic, str. 39 č. 30: Podkládání palce, str. 39 č. 31: Zpívající malíček, str. 40 č. 32: Volnost zápěstí, "vodivý tón", str. 40
46
Seznam příloh Příloha č. 1: Prstoklad stupnic v Metodice Klavírní školy pro začátečníky Příloha č. 2: Tabulky prstokladů stupnic podle Róberta Žáka Příloha č. 3: Plán hry stupnic a akordů v jednotlivých ročnících podle Róberta Žáka
Přílohy Příloha č. 1 Prstoklad
stupnic
v
Metodice
Klavírní
školy
pro
začátečníky74 I.
skupina C, c, G, g, D, d, A, a, E, e (pravou směrem doprava,
levou
doleva):
123/1234;
v
poslední
oktávě 123/12345. II.
skupina F, f, H, h: pravou doprava F, f; levou doleva H, h
1234/123;
v poslední
oktávě
1234/1234;
F,
f
levou a H, h pravou jako první skupina. III. skupina B, Es, As: v pravé je 4. prst vždy na hes, v levé je 4. prst vždy na novém bé; obě ruce začínají 2. prstem
(pravou
doprava,
levou
doleva),
stejnojmenné mollové stupnice mají nepravidelný prstoklad. IV.
skupina Des
(cis),
Ges
(Fis):
obě
ruce
skupina
dvou
černých kláves 2., 3. prstem; skupina tří černých kláves 2., 3., 4. prstem; stejnojmenné mollové stupnice mají nepravidelný prstoklad.
74
BÖHMOVÁ - ZAHRADNÍČKOVÁ, Zdeňka. - GRÜNFELDOVÁ, Arnoštka. Methodika elementární hry na klavír, Praha: SNKLHU-1957, s. 52
Příloha č. 2 Tabulky prstokladů stupnic podle Róberta Žáka75 1) Dělení podle teoretických spisů I.
skupina C,
c,
G,
g,
D,
d,
A,
a,
E,
e:
mají
stejný
prstoklad v obou rukou v protipohybu, symetricky 123/1234(5). II.
skupina H (Ces), h, F, f: jedna ruka jako první skupina, druhá obráceným sledem.
III. skupina Ges (Fis), Des (Cis): skupina dvou černých kláves 2., 3. prstem; skupina tří černých kláves 2., 3., 4.
prstem;
stejnojmenné
mollové
stupnice
mají
nepravidelný prstoklad. IV.
skupina B, Es, As: v pravé je 4. prst vždy na hes, v levé je 4. prst vždy na novém bé; stejnojmenné mollové stupnice mají nepravidelný prstoklad.
75
ŽÁK, Róbert. Stupnice a akordy v praktickej hre na klavíri na ľudových školách umenia, v hudobných kurzoch osvetových besied a pri klavírnom vyučování vôbec, 1.vydanie Praha-Bratislava: Štátne hudobné vydavatelstvo-1963, s. 61-62
2) Vlastní dělení stupnic podle překládání 4. prstů I.
prstoklad: základní Čtvrtý prst překládáme na základním tónu, palec je na prvním a čtvrtém stupni v pravé ruce, na prvním a pátém stupni v levé ruce (všechny
od
bílých kláves, kromě F, f, H (Ces), h). II.
prstoklad: černý Čtvrtý
prst
překládáme
u
skupinky
tří
černých
kláves, palec podkládáme na první bílou po černé, pokud to není po druhém prstu; jsou to všechny durové i mollové stupnice od černých kláves + F, f (zde je palec na c a f), H (Ces), h; výjimky: v levé
ruce
melodická,
As,
B,
pravou
gis
rukou
(as) cis
harmonická harmonická
i a
melodická. III. prstoklad: opačný Čtvrtý prst překládáme u skupinky dvou černých kláves, palec je jako v černém prstokladu (II. skupina). Levou rukou As, B, gis (as) harmonická i
melodická,
melodická.
pravou
rukou
cis
harmonická
i
Příloha č. 3 Plán hry stupnic a akordů v jednotlivých ročnících podle Róberta Žáka76 1. ročník Měsíc
Stupnice
Způsob hry
Únor
C, G, D
jedna oktáva zvlášť
Březen
A, E
jedna
C, G, D
dvě oktávy zvlášť
A, E
dvě oktávy zvlášť
C, G, D
dvě oktávy protipohyb
A, E
dvě oktávy protipohyb
Duben Květen
oktáva
zvlášť
opakovat předchozí Červen
C, G, D, A, E
všechny zopakovat
Stupnice: začínají se cvičit od C dur, další stupnice tvoří žáci prvního ročníku odvozováním a sluchem (bez intervalů);
zároveň
jsou
jim
vysvětlovány
křížky:
s každou stupnicí se jeden křížek přidá. Akordy: žáci hrají jen tónický kvintakord zvlášť tenuto (případně sextakord a kvartsextakord s velmi vyspělými žáky), fixovanou rukou, přesně
rozfázovanými pohyby
a
počítáním.
76
ŽÁK, Róbert. Stupnice a akordy v praktickej hre na klavíri na ľudových školách umenia, v hudobných kurzoch osvetových besied a pri klavírnom vyučování vôbec, 1.vydanie Praha-Bratislava: Štátne hudobné vydavatelstvo-1963
2. ročník Září
C, G
celý
rok:
rovný
pohyb
a
protipohyb přes dvě oktávy Říjen
D, A, E
Listopad
H, Fis, Cis
Prosinec
probrané zopakovat
Leden
F, B
Únor
Es, As
Březen
Des, Ges, Ces
Duben
stupnice s křížky
Květen
stupnice s béčky
Červen
opakovat všechny stupnice
Stupnice:
v protipohybu
se
hrají
volným
tempem,
bez
opakování nejvyššího tónu, nepřetržitě vícekrát za sebou pro
výdrž,
rovný
pohyb
to
postavení
ruky,
prstů,
překládání
prstů,
vyrovnaný
vysvětlováno, stupnice). vysvětleny
kde
pomocí
Stále
lokte,
hraje
Durové
samé. tón.
palec
stupnice kvintového
(na
je
hlídáno
podkládání
palce,
Hodně
teoreticky
kterém
s křížky kruhu,
stupni
je
dané
jsou
žákovi
stupnice
s béčky
v kvartovém kruhu. Akordy:
se
všemi
žáky
se
přibírají:
sextakord
a
kvartsextakord tenuto, staccato a rozloženě zvlášť. Každá poloha (zde míněn obrat akordu) je doporučována třikrát zopakovat nejprve přes jednu oktávu vzestupně a sestupně, později
přes
dvě
oktávy.
Žáci
musí
rytmicky
počítat,
staccato je hráno od kláves, rozložený akord v přísném legátu
s počítáním.
V dubnu
přestává
hra
s trojím
opakováním akordu a žák hraje kvintakord s obraty přes dvě oktávy vzestupně a sestupně tenuto a staccato. Při
hře
rozloženě,
opakuje
horní
tón.
Akordy
ve
druhém
ročníku hrají žáci pouze zvlášť. 3. ročník Září
a, e, h
dvě
oktávy
rovný
pohyb a protipohyb Říjen
fis, gis, cis
Listopad
dis, ais
Prosinec
C, G, D, A, E
kombinovaným způsobem
Leden
Fis, Cis, d, g
dvě
oktávy
rovný
pohyb a protipohyb Únor
c, f
Březen
b, es, as
Duben
F, B, Es, As, kombinovaným způsobem Des, Ges, Ces
Květen + červen
Stupnice:
v
vše probrané opakovat
tomto
roce
se
žáci
učí
pouze
harmonické
mollové stupnice od všech kláves. Zároveň se jim dostává vysvětlení, že es moll je zároveň dis moll se stejným prstokladem atd. Akordy: hrají se s rytmickým, přesným počítáním a je velmi
dbáno
počítá,
aby
synkopický
na
přesný
stihl
pedál:
prstoklad.
kontrolovat na
první
Žák
hraje
prstoklad
slabiku
pomalu
a
a
naučil
se
zahraje
akord,
na
druhou vezme pedál, současně s "úderem" dalšího akordu pedál pouští. Nácvik takovéto pedalizace je prací na celý rok studia.
4. ročník Září-Listopad
Prosinec-Únor
mollové
rovný pohyb dvě
melodické s křížky
oktávy
mollové
protipohyb,
harmonické s křížky
rovný pohyb
durové s křížky
kombinovaný způsob
Březen-Duben
Květen
mollové
rovný pohyb dvě
melodické s béčky
oktávy
mollové
protipohyb,
harmonické s béčky
rovný pohyb
chromatická stupnice
zvlášť přes dvě oktávy
červen
vše opakovat
Stupnice: žák nacvičuje melodické mollové nejprve rovným pohybem,
ve
stupnice
loňského
stupnice
stejném
časovém
roku,
kombinovaným
sledu,
stejně
způsobem
a
tak
jako
harmonické
opakuje
přidává
durové
chromatickou
stupnici přes dvě oktávy zvlášť. Akordy:
přidává
se
nové
cvičení
tříhlasých
akordů
ve
tříčtvrťovém taktu (půlová tenuto, čtvrťová staccato se speciálním počítáním pr-vá tri, dru-há tri, tre-tia tri), čtyřhlasé
akordy
zadržovanými tóny.
postupným
roztahováním
ruky
se
5. ročník Září-
C, a; G, e; D, h; A, kombinovaně
Listopad
fis;
přes čtyři oktávy
E, cis; H, gis Prosinec
Fis, dis; Cis, ais
kombinovaně přes čtyři oktávy
Leden
vše probrané opakovat
Únor-
F, d; B, g; Es, c; As, přes
Duben
f;
Des,
b;
Ges,
čtyři
oktávy
es; pouze rovným pohybem
Ces, as Květen
chromatická
rovným
pohybem
a
protipohybem Červen
vše probrané opakovat
Stupnice: kombinovaně přes čtyři oktávy celý rok. Akordy: za stálého počítání se žáci zabývají čtyřhlasými akordy zvlášť, lomené akordy procvičují dvanácti způsoby, rytmických variant čtyřhlasého rozloženého akordu je zde uvedeno sedm. 6. ročník Stupnice: postup je stejný jako v pátém ročníku (stupnice paralelní), stupnice hraje všechny kombinovaným způsobem, připravuje
hru
v oktávách
(pouze
lomených),
přidává
rytmus 2:3 (nebo opačně) v protipohybu s naprosto přesným rozpočítáním
podle
grafu
ve
stupnicích
C,
a,
G,
e.
Chromatická stupnice v rychlejším tempu. Akordy:
v tomto
ročníku
se
procvičuje
látka
pátého
ročníku již dohromady v rovném pohybu. Přibývá cvičení na podkládání palce a deset variant velkého rozkladu.
Protože
se
autor
domnívá,
že
je
pro
žáky
i
jejich
pedagogy vhodnější pomůcka než vlastní úsudek, intuice a paměť, je součástí metodiky i tabulka s prstoklady. 7. ročník Stupnice:
postup
stejný
jako
v šestém
ročníku,
vše
v rychlejším tempu. Přidávány jsou stupnice v oktávách. Akordy: čtyřhlasý akord ve velkém rozkladu v protipohybu (dosud
byl
dominantní
procvičován septakord
více
(k
rovný
durovým
pohyb),
stupnicím)a
přibývá zmenšený
septakord (k mollovým stupnicím) zvlášť tenuto, staccato, varianta ve tříčtvrťovém taktu,
obdobná kvintakordu
a
jeho obratům ze čtvrtého ročníku, a malý rozklad. Žáci se seznamují se stavbou septakordů také teoreticky. 8. ročník Stupnice:
autor
v kombinovaném lomené
přes
stupňuje pohybu,
dvě
oktávy
požadavky
oktávy
na
hrají
v rovném
tempo
žáci
pohybu,
(MM=108)
současné
i
chromatická
stupnice v rovném pohybu a protipohybu přes tři oktávy. Akordy:
zdokonalují
se
septakordy
v rovném
pohybu,
přidává se velký rozklad septakordů, stále se procvičují čtyřhlasé kvintakordy s obraty. 9. ročník Všechny
stupnice
jsou
procvičovány
různými
úhozy
a
s dynamikou k závěrečné zkoušce. Podobně
jako
u
stupnic
je
u
akordů
doporučována
hra
různými úhozy a s dynamikou. Tempo i způsob provedení jsou přizpůsobeny vyspělosti žáka.
