Český rozhlas 1 Radiožurnál 21. ledna 2007
Český rozhlas 1 Radiožurnál Název pořadu: Setkání s Gitou Fuchsovou
Charakteristika článku: Moderátorka vede rozhovor s Gitou Fuchsovou, výkonnou ředitelkou, České národní budovy v New Yorku. V rozhovoru je zmíněna historie této budovy, její současný stav včetně postupu rekonstrukce, i jaké jsou záměry na její využití do budoucna. Gita Fuchsová vzpomíná i na léta strávená v diplomacii a mluví o politice v České republice.
Moderátor (Jana Klusáková): Dávno již tomu, konkrétně dlouhých 7 let, kdy česká vláda schválila koupi České národní budovy v New Yorku. Všichni se radovali, že historická stavba, postavená v roce 1895 bude zachována i pro dnešní a příští generace a stane se majetkem České republiky. Vy jste tehdy v roce 2000 českou Národní budovu viděla? To je otázka pro Gitu Fuchsovou, která je nyní tamtéž výkonnou ředitelkou. Host (Gita Fuchsová): Ano, viděla jsem tu budovu, ale ne v roce 2000, ale ještě předtím. Byla určena vlastně k demolici. Moderátor (Jana Klusáková): Dalo se tam vůbec vejít? Host (Gita Fuchsová): Dalo se tam vejít, musel se shánět, já si na to vzpomínám velmi dobře, musel se shánět člověk, který se o tu budovu staral, ten pak vám odemkl vlastně dveře, které byly svým způsobem zabarikádované, vešla jste do pro mě, protože jsem divadelník, do úžasných prostorů, ale které byly neobyvatelné. Moderátor (Jana Klusáková): Říkalo se, že už skoro 20 let se tam vůbec nic nedělo. Host (Gita Fuchsová): Byly tam určité prostory, kde se krajanské spolky, které jsou sdruženy právě v té společnosti, která se nazývá BBI, tam dělaly si své schůze. Vím, že tam taky ještě probíhaly určité kurzy češtiny, slovenštiny, ale v podstatě máte pravdu, že se tam vůbec nic nedělo. Moderátor (Jana Klusáková): A ta společnost byla tehdy majitelkou téhle budovy? Host (Gita Fuchsová): Ano, ano. Moderátor (Jana Klusáková): Řekněte, prosím, něco o její historii, proč byla postavená a čemu nebo komu sloužila. Host (Gita Fuchsová):
Tak, tato budova má v záhlaví jednoho z těch krásných sálů Národ sobě. Krajané, Češi a Slováci, kteří žili v oblasti horního východního Manhattanu na konci předminulého století sesbírali dolárek po dolárku, aby mohli tuto budovu postavit. Ta budova je v novorenesančním stylu, je pětiposchoďová, je na krásném místě na Manhattanu na 73.ulici a tehdy, protože ve Spojených státech jela nejpočetnější česká a slovenská diaspora, tak tam kvetl velmi čilý spolkový ruch. To znamená, že v této budově byly dvě restaurace, byla tam kuželna, byla tam česká a slovenská škola. . . Moderátor (Jana Klusáková): Velký divadelní sál. Host (Gita Fuchsová): Velký divadelní sál, kde. . . Moderátor (Jana Klusáková): Proslulá knihovna, že. Host (Gita Fuchsová): Ano, proslulá knihovna, čili opravdu to bylo společenské, kulturní místo pro Čechy a Slováky. Moderátor (Jana Klusáková): Vystupoval tam prezident Masaryk a později i jeho syn Jan. Host (Gita Fuchsová): A dokonce tam 14 let sídlilo jedno z nejznámějších momentálně broodwayských divadel, kde začínala Liza Minelli. Moderátor (Jana Klusáková): Tehdy v tom roce 2000 se slibovalo, že opravený Český dům bude zprovozněn v roce 2003, to se nestalo, proč ne? Host (Gita Fuchsová): Tak nestalo se to ze dvou důvodů. První důvod byl, že si musíme uvědomit, že stavíme ve Spojených státech amerických, stavíme v New Yorku a stavíme ještě na Manhattanu. Čili se naši čeští stavaři potýkali s řadou byrokratických problémů, byla to vlastně první obrovská stavba, kterou Ministerstvo zahraničí realizovalo v zahraničí. My jsme schopni a umíme stavět ambasády, umíme stavět rezidence, umíme stavět prostě úřady, najednou jsme přišli do budovy, kde má být i jiný provoz, než diplomatický, čili to je jeden z prvních problémů. Druhá věc je, že když se rekonstrukce začala rozvíjet, tak jsme měli velkou smůlu, že již do třetiny postaveného domu zatekly z vedlejšího pozemku vytekla velká nádrž nafty, čili pak byly dlouhé soudní spory, čili stavba se zastavila na určitý čas, než soudní spory proběhly. Moderátor (Jana Klusáková): A zřejmě také celou situaci zkomplikovalo to, že to rozhodnutí padlo v roce 2000, tedy ještě před zářím 2001, že? Host (Gita Fuchsová): To je další věc, že samozřejmě jestliže před tím byly předpisy natolik svázány, tak po září se samozřejmě stalo to, že jsme ani nemohli přivézt české nebo slovenské dělníky, aby mohli na stavbě pracovat, čili opravdu to bylo velmi komplikované.
Moderátor (Jana Klusáková): Někde jsem četla, že odhadní cena této nemovitosti činí 13 milionů dolarů, což je asi 462 milionů korun. Česká republika ji v tom roce 2000 koupila za symbolický jeden dolar. Odhad nákladů na rekonstrukci činil tehdy před pěti lety 8 milionů dolarů. Jenomže ta rekonstrukce se zřejmě prodraží, že? Host (Gita Fuchsová): Tak rekonstrukce probíhala a proběhla ve dvou fázích. V současné době jsme před třetí závěrečnou fází, ta první fáze rekonstrukce probíhala od roku 2003 a skončila v květnu 2005 a v té době se postavila třetina budovy nová, která teď vlastně zahrnuje v sobě schodiště do všech pěti pater, výtahy, sociální zařízení ve všech pěti podlažích. Vedle toho samozřejmě byly udělané veškeré rozvody, byla také vybudována již hotová terasa a třetí krajanské patro, které je už naprosto zprovozněné. To třetí krajanské patro, která jsme krajanům a té společnosti vybudovali nákladem téměř 16 milionů korun. Čili teď je před námi ta třetí fáze dostavby, kdy by se vlastně měly dodělat interiéry, které zbývají, na to bylo vypsáno výběrové řízení, které se v současné době uzavírá a tam by mělo být proinvestováno mezi 250 až 300 miliony korun. Já bych jenom ještě ráda uvedla k tomu vašemu symbolickému dolaru, on to opravdu je symbolický jeden dolar, za kterou jsme tuto, totálně zchátralou nemovitost vlastně převzali, to znamená, že pro nás to sice mohla být na první pohled velmi výhodná koupě, ale my jsme se těm prodávajícím, to znamená krajanům, sdruženým v BBI zavázali, že jim a nám celou budovu zrekonstruujeme, jim zaplatíme a zrekonstruujeme celé třetí patro, které oni mohou užívat bezplatně po dobu 99 let s trojnásobným možným prodloužením a že také budou moci bezplatně užívat po 36 dní v roce perlu tohoto architektonického skvostu na horním Manhattanu, takzvaného Společenského sálu, takže v podstatě, když si vlastně všecky tyto věci spočítáte, tak zjistíte, že každý koupě musí být výhodná pro obě strany a myslíme si, že samozřejmě to, co do toho Česká republika investovala, jsou značné finance. Moderátor (Jana Klusáková): Od října loňského roku, tedy už tři měsíce jste, paní Fuchsová, ředitelkou České národní budovy v New Yorku. Připomínám, že jste se od začátku 90.let aktivně zabývala diplomacií. Nejprve jste zakládala česká centra v zahraničí, pak jste byla generální konzulkou v Kapském Městě v Jihoafrické republice, následovala přestávka v sídle UNESCO v Paříži a potom mise generální konzulky v USA, konkrétně v Los Angeles. Můžete zkušenosti z diplomacie zhodnotit ve své nové funkci? Host (Gita Fuchsová): Určitě. Vůbec programová náplň do budoucna České národní budovy, kterou mám za úkol s týmem v New Yorku a samozřejmě se všemi spolupracovníky v ústředí připravit by měla být loby České republiky an gro, to znamená, že Česká budova by se měla stát centrem zájmu České republiky ve Spojených státech amerických, což je vedle těch úkolů, které čekají českou diplomacii v nejbližší době, jestliže si uvědomíme, že budeme v roce 2009 předsednickou zemí Evropské unie a že v New Yorku působí stálá mise při OSN, generální konzulát, na které tento úkol bude klást značné nároky, k tomu bude sloužit Česká národní budova. Dále, že pro nás vůbec, pro naši zahraniční politiku jsou velmi podstatné dobré vztahy euroatlantické, my jsme v New Yorku, čili zase Česká národní budova musí těmto zájmům sloužit, čili ta diplomacie se bude ve všech těch oblastech velmi prolínat. Vedle toho samozřejmě by Česká národní budova měla sloužit k prezentování byznysu, k prezentování turistického ruchu, měla by se stát stanicí české kultury, měla by se stát místem českých neziskových organizací k jejich prezentaci, ale také by se měla stát místem určitého udržitelného rozvoje českého jazyka v New Yorku, centrem vzdělávání. Moderátor (Jana Klusáková):
Jak v Kapském Městě, tak v Los Angeles se vám podařilo, především díky kulturním aktivitám, ať už vyprodukovaným na místě samém nebo s pomocí umělců z České republiky sjednotit české emigranty a ti pak rádi přicházeli při nejrůznějších příležitostech na generální konzuláty České republiky, které jste řídila. Jak se to daří v New Yorku? Host (Gita Fuchsová): Tak tady jsme v trošičku jiné situaci. V New Yorku působí generální konzulát, který má prioritně tuto komoditu na starosti. My samozřejmě budovy, protože už s nimi tu jednu budovu sdílíme s tou organizací BB, ale je tak samozřejmě si vycházíme vzájemně vstříc a samozřejmě také jim rádi budeme určité programy připravovat přímo na míru, ale naším prioritním úkolem je propagovat Českou republiku vůči Američanům, ale to bych ještě chtěla zdůraznit, právě ta pomoc naší krajanské komunity, která má v New Yorku a vůbec ve Spojených státech velmi výsadní postavení, naši krajané tam zastávají velmi důležité pozice a myslím si, že nám byli vícekrát nápomocni v našich úkolech v zahraničí. Moderátor (Jana Klusáková): O Vánocích prý v České národní budově hostovala brněnské divadlo Husa na provázku. Řekněte o tom něco. Host (Gita Fuchsová): Brněnské divadlo Husa na provázku přivezlo před Vánoci do New Yorku nádhernou hru na lidové motivy Betlém. Tato hra vlastně byla poprvé uvedena v Divadle Husa na provázku v prosinci 1989, kdy už jsme zase konečně po sametové revoluci mohli začít mluvit o Ježíškovi a pak vlastně byla uvedená Divadlem na provázku až v letošním roce. Moderátor (Jana Klusáková): A řekněte hrdě, že tehdy, když jste s tím začínali, vy jste tam byla zaměstnaná a Ježíška hrál váš nejmladší syn. Host (Gita Fuchsová): Ano, je to pravda. Je vidět, že Český rozhlas je výborně připraven, ano, je to pravda. Já jsem také v podstatě tady tuto hru navrhla do našeho programu, protože také vím, že Divadlo Husa na provázku tuto hru mohlo přímo ušít na míru České národní budově. Totiž, jak pak řekl později Vladimír Morávek, režisér tohoto představení, ta Česká národní budova, její prostory sehrály podstatnou úlohu vlastně, polovina úspěchu už byla zaručena tím neobvyklým prostorem. On totiž tvrdil a myslím, že má naprosto pravdu, že jestliže tento příběh, který každý zná, příběh o zrození, příběh o naději, se odehrával ve chlévě, takže rozestavěná budova mu svým způsobem tyto prostory připomíná. A my jsme také ještě vsadili tady na jednu kartu. My jsme chtěli Newyorčanům ukázat, že vlastně Vánoce nejsou jen o té komercionalizaci Vánoc, nejsou jen o tom shánění, nakupování, přezdobeném New Yorku a že jsou také vlastně o čistotě duše, proč vlastně ty Vánoce slavíme, co je za tím vším a ten prostý příběh a vsadili jsem opravdu na to, že i scéna byla velmi prostá, že i ten text je velmi jednoduchý, ale je tam právě síla těch krásných českých vánočních koled, které dojaly i ty, kteří českému textu nerozuměli. Moderátor (Jana Klusáková): A tím hostem je Gita Fuchsová, zkušená česká diplomatka, toho času ředitelka České národní budovy v New Yorku. Jaké jsou momentálně vaše hlavní pracovní starosti? Host (Gita Fuchsová): Hlavní pracovní starosti spočívají v tom, že během tohoto roku musíme nastartovat budoucí program, musíme nasmlouvat naše stálé partnery, kteří se na tom programu budou podílet a
musíme určité věci instituce realizovat. Moderátor (Jana Klusáková): Ta Masarykova knihovna tam bude dál? Host (Gita Fuchsová): Ta tam už je, ta je ve třetím patře, obhospodařují ji krajané a ta tam je, ano. Moderátor (Jana Klusáková): Koncem loňského srpna u nás patřilo jméno Dita Fuchsová k těm mediálně frekventovaným. Byla jste vyzvána, aby se ve vládě Mirka Topolánka stala ministryní kultury a vy jste odmítla. Tušila jste, že by to bylo jen na 4 měsíce? Host (Gita Fuchsová): Já jsem odmítla z pracovních důvodů. Ono to ani nebylo odmítnutí, to bylo takové vlastně namlouvání, během toho namlouvání bylo řečeno z jedné strany, že úkoly jsou na mě kladeny jiné a v jiných časových dimenzích, netušila, netušila a myslím si, že to netušil nikdo z nás, byť samozřejmě jsme viděli, v jaké politické situaci se nacházíme. Nebylo to ale kvůli těm 4 měsícům, to rozhodně ne. Moderátor (Jana Klusáková): Vlády, včetně ministrů zahraničí, se u nás střídají, bude se to nějak odrážet na vaši práci v New Yorku? Host (Gita Fuchsová): Já se domnívám, že nebude, protože pracujeme ve stabilních podmínkách Ministerstva zahraničí, které od listopadové revoluce má naprosto jasný směr a myslím si, že tak, jak se střídali i u nás ministři, takže jsme nevybočili z té linie, kterou Ministerstvo zahraničí vykonává, takže domnívám se, že nebude. Moderátor (Jana Klusáková): Já bych jenom ještě poznamenala k tomu vašemu neministrování kultury, že by to byl pěkný řádek do životopisu, v roce 2006 ministryně kultury. Host (Gita Fuchsová): Děkuji, to mě říkalo spousta kolegů, jestliže se dozvěděli, že v podstatě jsem dala přednost svým profesním povinnostem, já jsem ale pak říkala, že ve svém věku to i na ten náhrobek nepotřebuju. Moderátor (Jana Klusáková): Žak Rupnik trefně řekl, že Česká republika je největší nevládní organizace na světě. Vadí vám ten podivný stav osmiměsíčního bezvládí? Host (Gita Fuchsová): Já jsem tento vtip slyšela od bývalého pana ministra Dientsbiera, který navštívil New York v průběhu prosince a který mi ho říkal a vlastně když si to člověk uvědomí, je to svým způsobem pravda. Vadí. Vadí a myslím si, že musí asi vadit každému, byť se tady setkávám s názory, že vlastně tato republika ani vládu nepotřebuje, že v podstatě všecko běží tak, jak běžet má. Domnívám se, že to opravdu není pravda, protože je nutné, aby země byla řízena, je nutné, aby byla řízena zodpovědnými lidmi, pak už my, ti jednotliví pěšáci ty naše úkoly budeme vykonávat, ale země musí být řízena.
Moderátor (Jana Klusáková): Co myslíte, získá nová Topolánkova vláda v Parlamentě teď v lednu důvěru? Host (Gita Fuchsová): To jsou velmi obtížné otázky, na které se velmi těžce odpovídá. Nedovedu vám na to odpovědět. Moderátor (Jana Klusáková): A tak ještě jedna obtížná otázka, přála byste si to? Host (Gita Fuchsová): Mám odpovědět tak, jak odpovídají diplomaté? No comment. Moderátor (Jana Klusáková): V jednom rozhovoru jste, milá paní Fuchsová, řekla, že každá země a každé město má svou specifickou vůni. Čím voní New York? Host (Gita Fuchsová): Betonem, zetlelým listím, protože já jsem nastoupila v říjnu, voní zelenou trávou, voní úplně čistým ozónem, což je nepochopitelné, jestliže si vlastně uvědomíte, že jste v New Yorku, které je přeplněné auty, ale díky tomu, že Manhattan se nachází mezi dvěmi řekami, tak vlastně je tam neuvěřitelný pořád průvan čerstvého vzduchu a voní v podstatě takovým nějakým permanentním čtyřiadvacetihodinovým ruchem, jestli je to nějaká vůně. Moderátor (Jana Klusáková): Je vám tam dobře? Host (Gita Fuchsová): Je. Moderátor (Jana Klusáková): A čím voní Praha? Host (Gita Fuchsová): Praha voní nostalgií pro mě, Praha voní domovem. Moderátor (Jana Klusáková): Kdykoliv s vámi mluvím, s láskou vzpomínáte na Afriku. Řekla jste dokonce, že kdo tam jednou byl, ten má už navždy Afriku pod kůží. Čím vás tenhle světadíl tolik okouzlil? Host (Gita Fuchsová): Okouzlil mě jednak neuvěřitelně přátelskými lidmi, pozitivní atmosférou, bavíme se samozřejmě nejenom o Jižní Africe, já jsem pak měla to štěstí, že jsem mohla i procestovat jiné subsaharské země, včetně velmi chudých zemí, jako je třeba Mozambik, jako je Namibie, jako je Botswana, jako je Zimbabwe. Já totiž tomu pořád věřím a myslím si, že tomu začíná věřit daleko více lidí na této planetě, že v Africe je budoucnost. Takže mě uchválily i ty možnosti Afriky, které od ní můžeme očekávat v budoucnosti. Moderátor (Jana Klusáková): A otázka na závěr. Nač se v tom letošním roce 007 těšíte? Host (Gita Fuchsová):
Že můžu chodit se svýma dvěma vnučkami za ruku po Praze. Moderátor (Jana Klusáková): Představili jsme vám, vážení posluchači, Gitu Fuchsovou, ředitelku České národní budovy v New Yorku.
