2009 - 2014
EVROPSKÝ PARLAMENT Hospodářský a měnový výbor
2011/0802(NLE) 9. 3. 2011
NÁVRH ZPRÁVY k návrhu doporučení Rady o jmenování člena Výkonné rady Evropské centrální banky (00003/2011 – C7-0058/2011 – 2011/0802(NLE)) Hospodářský a měnový výbor Zpravodajka: Sharon Bowles
PR\860264CS.doc
CS
PE460.742v02-00 Jednotná v rozmanitosti
CS
PR_NLE_art109
PE460.742v02-00
CS
2/24
PR\860264CS.doc
OBSAH Strana NÁVRH ROZHODNUTÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU ......................................... 5 PŘÍLOHA (1): ŽIVOTOPIS PETERA PRAETA ............................................................ 6 PŘÍLOHA (2) ODPOVĚDI PETERA PRAETA NA DOTAZNÍK................................. 9
PR\860264CS.doc
3/24
PE460.742v02-00
CS
PE460.742v02-00
CS
4/24
PR\860264CS.doc
NÁVRH ROZHODNUTÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU k doporučení Rady o jmenování člena Výkonné rady Evropské centrální banky (00003/2011 – C7-0058/2011 – 2011/0802(NLE)) Evropský parlament, – s ohledem na doporučení Rady ze dne 15. února 2011 (00003/2011)1 – s ohledem na čl. 283 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie, podle kterého Rada konzultovala s Parlamentem (C7-0058/2011), – s ohledem na článek 109 jednacího řádu, – s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru (A7-0000/2011), A.
vzhledem k tomu, že Evropská rada konzultovala dopisem ze dne 18. února 2011 Evropský parlament ve věci jmenování Petera Praeta členem Výkonné rady Evropské centrální banky na osmileté funkční období s účinností od 1. června 2011,
B.
vzhledem k tomu, že Hospodářský a měnový výbor Parlamentu přistoupil k ověřování pověřovacích listin jmenovaného, zejména s ohledem na požadavky stanovené v čl. 283 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie a s ohledem na to, že ECB musí být zcela nezávislá v souladu s článkem 130 Smlouvy a vzhledem k tomu, že při tomto posuzování obdržel výbor životopis uchazeče i jeho odpovědi na písemný dotazník, který mu byl zaslán,
C.
vzhledem k tomu, že výbor poté dne 16. března 2011 uspořádal s uchazečem hodinu a půl dlouhé slyšení, na němž uchazeč pronesl úvodní prohlášení a poté odpovídal na otázky členů výboru,
1.
vydává [kladné/ záporné] stanovisko Evropské radě k doporučení Rady na jmenování Petera Praeta členem Výkonné rady Evropské centrální banky [a žádá Radu, aby toto doporučení stáhla a předložila Parlamentu doporučení nové];
2.
pověřuje svého předsedu, aby předal toto rozhodnutí Evropské radě a Radě.
1
Dosud nezveřejněno v Úředním věstníku.
PR\860264CS.doc
5/24
PE460.742v02-00
CS
PŘÍLOHA (1): ŽIVOTOPIS PETERA PRAETA Peter Praet byl v roce 2000 jmenován výkonným ředitelem belgické národní banky a zodpovídá za finanční stabilitu a dohled nad finančními infrastrukturami a platebními systémy. V roce 2002 byl jmenován rovněž výkonným ředitelem belgické komise pro bankovnictví, finančnictví a pojišťovnictví (CBFA), v níž zodpovídá za obezřetnostní politiku pro bankovnictví a pojišťovnictví. Než přišel do národní banky, pracoval pan Praet v letech 1999-2000 jako vedoucí kabinetu belgického ministra financí, v letech 1988-1999 jako vrchní ekonom Générale de Banque a Fortis Bank, v letech 1980-1987 jako profesor na Université Libre de Bruxelles a v letech 1978-1980 jako ekonom v Mezinárodním měnovém fondu. V roce 1980 získal pan Praet titul Ph.D. z ekonomie na Université Libre de Bruxelles (ULB). Od roku 1980 je profesorem ekonomie na ULB. V současné době vyučuje na Université Libre de Bruxelles peněžnictví a bankovnictví a v letech 2001-2004 vedl katedru obchodní etiky na Faculté Polytechnique a Solvay Business School ULB. Pan Praet působí v několika mezinárodních výborech na vysoké úrovni, včetně Basilejského výboru pro bankovní dohled, Výboru pro platební a vypořádací systémy, Výboru pro celosvětový finanční systém a Evropského orgánu pro bankovnictví. Je prvním náhradníkem správní rady Banky pro mezinárodní platby. Předsedá i výboru pro bankovní dohled Evropského systému centrálních bank. V těchto různých funkcích předsedal řadě akčních výborů a pracovních skupin. V současné době předsedá pracovní skupině pro strategii pevných příjmů pojišťovacích společností a penzijních fondů Výboru pro celosvětový finanční systém a spolupředsedá pracovní skupině pro výzkum Basilejského výboru pro bankovní dohled. Od roku 2004 je pan Praet členem správní rady evropské skupiny expertů BRUEGEL (Brussels European Global Economic Laboratory) a členem mezinárodního poradního sboru Mezinárodního centra pro finanční regulaci (ICFR). PETER PRAET Výkonný ředitel Narozen v Herchen (Německo), 20. ledna 1949 Státní příslušnost: belgická Mandáty •
výkonný ředitel belgické národní banky zodpovídající za finanční stabilitu a dohled nad finančními infrastrukturami a platebními systémy
•
výkonný ředitel komise pro bankovnictví, finančnictví a pojišťovnictví (CBFA), v níž zodpovídá za obezřetnostní politiku bankovnictví a pojišťovnictví
PE460.742v02-00
CS
6/24
PR\860264CS.doc
•
první náhradník správní rady Banky pro mezinárodní platby (BIS)
•
náhradník zasedání BIS pro celosvětové hospodářství
•
náhradník hospodářského konzultačního výboru BIS
•
předseda výboru pro bankovní dohled (BSC) Evropského systému centrálních bank
Členství Basilejský výbor pro bankovní dohled (BCBS) Basilejský výbor pro celosvětový bankovní systém (CGFS) předseda pracovní skupiny CGFS pro strategii pevných příjmů pojišťovacích společností a penzijních fondů spolupředseda pracovní skupiny pro výzkum BCBS Basilejský výbor pro platební a vypořádací systémy (CPSS) Evropský výbor orgánů bankovního dohledu (CEBS), od ledna 2011 Evropský orgán pro bankovnictví (EBA) správní rada Bruselské evropské a světové hospodářské laboratoře (BRUEGEL) (2004-2011) správní rada XBRL (Extensible Business Reporting Language) nejvyšší finanční rada Belgického království Lamfalussyho pracovní skupina pro nový finanční systém v Belgii, 2008 akademický poradní výbor Bruselského finančního institutu – BFI mezinárodní poradní sbor Mezinárodního centra pro finanční regulaci (ICFR) Comité des risques et établissements financiers systémiques (CREFS) Akademické funkce peněžnictví a bankovnictví, Solvay Business School a hospodářská katedra, Université Libre de Bruxelles (ULB) makroekonomická koordinace – Institut evropských studií Tituly bakalářský titul z ekonomie – ULB (1971) magisterský titul z ekonomie – ULB (1972) Ph.D. z ekonomie – ULB (1980) ODBORNÉ ČINNOSTI
Hlavní odborná činnost 1973 – 1975
asistent výzkumu na katedře aplikované ekonomie a v Institutu evropských studií, Université Libre de Bruxelles (ULB)
1976
vojenská služba
PR\860264CS.doc
7/24
PE460.742v02-00
CS
1977 – 1978
asistent výzkumu v Institutu evropských studií, ULB
1978 – 1980
ekonom v Mezinárodním měnovém fondu, Washington D.C.
1980 – 1987
profesor ekonomie, ULB Přednáší: peněžnictví a bankovnictví
•
hospodářskou a měnovou unii
•
koordinaci makroekonomických politik
1987 – 1999
hlavní ekonom Générale de Banque, poté Fortis Bank
1999 – 2000
vedoucí kabinetu belgického ministra financí
od listopadu 2000 doposud
výkonný ředitel belgické národní banky
od listopadu 2002 doposud
člen správní rady komise pro bankovnictví, finančnictví a pojišťovnictví (CBFA)
PE460.742v02-00
CS
•
8/24
PR\860264CS.doc
PŘÍLOHA (2) ODPOVĚDI PETERA PRAETA NA DOTAZNÍK
A.
Osobní a odborný profil
1. Popište prosím své hlavní odborné zkušenosti v měnové, finanční a obchodní oblasti Moje odborná kariéra je zaměřena na peněžnictví a bankovnictví v akademickém a bankovním prostředí a věnoval jsem se jí i jako státní úředník a člen centrální banky. Poté, co jsem získal titul Ph.D. na Université Libre de Bruxelles (ULB), a po dvou letech v MMF jsem byl v letech 1980 až 1987 profesorem ekonomie na ULB. Od roku 1987 do roku 1999 jsem byl hlavním ekonomem velkých bank v Belgii. Tak jsem získal dobré znalosti různých dimenzí bankovnictví. V letech 1999 až 2000 jsem byl vedoucím kabinetu belgického ministra financí. Od roku 2000 jsem výkonným ředitelem belgické národní banky (NBB) a zodpovídám za finanční stabilitu a dohled nad finančními infrastrukturami a platebními systémy. V roce 2002 jsem byl jmenován rovněž do vedení belgické komise pro bankovnictví, finančnictví a pojišťovnictví (CBFA), v níž zodpovídám za obezřetnostní politiku bankovnictví a pojišťovnictví. V těchto dvou funkcích (NBB a CBFA) se podílím na práci několika mezinárodních výborů na vysoké úrovni (viz otázka 2). 2.
Co považujete za své hlavní zkušenosti na evropské a mezinárodní úrovni?
Od roku 2000 jsem byl členem několika evropských a mezinárodních výborů na vysoké úrovni, včetně Basilejského výboru pro bankovní dohled, Výboru pro platební a vypořádací systémy, Výboru pro celosvětový bankovní systém a Evropského výboru orgánů bankovního dohledu, z něhož se nedávno stal Evropský orgán pro bankovnictví. V letech 2007 až 2011 jsem byl rovněž jmenován řídící radou ECB, abych předsedal výboru pro bankovní dohled Evropského systému centrálních bank. V těchto různých funkcích jsem byl vyzván, abych předsedal řadě akčních výborů a pracovních skupin. V současné době předsedám pracovní skupině pro strategii pevných příjmů pojišťovacích společností a penzijních fondů Výboru pro celosvětový finanční systém a spolupředsedám pracovní skupině pro výzkum Basilejského výboru pro bankovní dohled. Jsem rovněž členem účelové pracovní skupiny EFC pro krizové řízení. V letech 2000 až 2005 jsem v belgické národní bance zodpovídal za mezinárodní politiku, do níž spadá MMF, Banka pro mezinárodní platby (BIS), OECD a EU. Od založení v roce 2004 jsem členem správní rady evropské skupiny expertů BRUEGEL (Brussels European Global Economic Laboratory) a členem mezinárodního poradního sboru Mezinárodního centra pro finanční regulaci (ICFR).
PR\860264CS.doc
9/24
PE460.742v02-00
CS
3. Na jakých nejdůležitějších rozhodnutích jste se ve svém profesním životě podílel? Podílel jsem se na mnoha rozhodnutích v hospodářských a finančních záležitostech na vnitrostátní, evropské a mezinárodní úrovni. Na vnitrostátní úrovni jsem byl jako vedoucí kabinetu ministra financí zapojen do rozsáhlých daňových a regulačních reforem. Chtěl bych se zmínit i o vytvoření oddělení finanční stability v belgické národní bance v roce 2002, jež posílilo zaměření na provádění analýz a výzkumu v této oblasti. Později jsem se aktivně podílel na řízení finanční krize v Belgii a byl jsem členem Lamfalussyho skupiny na vysoké úrovni, která pro Belgii navrhla nový systém dohledu. V nedávné době jsem rovněž v reakci na krizi přispíval k činnosti velkých mezinárodních politických skupin. Na evropské úrovni jsem se aktivně podílel na iniciativách na posílení přeshraničního krizového řízení ve finančnictví. Jako člen basilejského výboru jsem velmi intenzivně pracoval na větší pružnosti finančního systému prostřednictvím takzvaného balíčku Basilej III. B.
Měnová a hospodářská politika
4. Na jaké hlavní cíle byste se během svého osmiletého mandátu člena výkonného výboru Evropské centrální banky zaměřil? Budu především plně oddaný mandátu ECB, který jí svěřuje Smlouva. V souladu s pravomocemi ECB budu jednat nezávisle v obecném zájmu eurozóny a celé EU i jejích občanů. Vysoce si cením integrity, transparentnosti a zodpovědnosti. Jsem rovněž přesvědčen, že hlavními přednostmi ECB jsou kolektivní rozhodování a vysoce odborný personál. 5. Jak hodnotíte měnovou politiku, kterou Evropský systém centrálních bank prosazoval v posledních dvanácti letech? Jaké změny byste v roli člena výkonné rady případně navrhl? Měnová politika v eurozóně se podle mého názoru vyvíjela celkově uspokojivě. Pokud jde o očekávání v oblasti inflace, byly průzkumy a ukazatele finančního trhu celkově v souladu s definicí cenové stability ECB. Toto zakotvení inflačních očekávání svědčí o vysokém stupni důvěryhodnosti odhodlání ECB zařídit to, co se od ní očekává, tedy cenovou stabilitu, pro trhy a veřejnost. ECB tohoto cíle dosáhla navzdory mnoha mimořádným problémům, s nimiž se musela v posledních dvanácti měsících potýkat. Když došlo v roce 2007 k finančnímu chaosu, který se následně změnil ve finanční krizi, ECB reagovala okamžitě. Dokonce i v tomto období, kdy byla míra inflace po několik měsíců negativní, byla střednědobá a dlouhodobá inflační očekávání stále pevně zakotvena. Na základě toho tak finanční krize vyvolala řadu otázek týkajících se vztahu mezi měnovou politikou a finanční stabilitou. Zásadní je lepší pochopení úlohy finančního sektoru v transmisním mechanismu měnové politiky. Jak uvádím v odpovědi 6, jednou PE460.742v02-00
CS
10/24
PR\860264CS.doc
z důležitých součástí masivní strategie měnové politiky je sledování vývoje cen aktiv. 6. Často se uvádí, že v důsledku strukturálních změn ve světovém hospodářství se inflace posunula od inflace ve spotřebitelských cenách k inflaci v cenách aktiv. Jaký je váš názor na toto tvrzení a jaké důsledky z toho podle vás vyplývají pro měnovou politiku? V posledních třiceti letech míra inflace a její kolísání pokleslo nejdříve v rozvinutých a později i v rozvíjejících se ekonomikách. Až do chvíle před vypuknutím finanční krize se diskuse dlouho soustředila na možné výklady takzvaného velkého zmírnění jako strukturálních změn včetně globalizace a účinnější měnové politiky. Nejpravděpodobnější odpovědí je, že oba tyto faktory výrazně přispěly ke snížení inflace a jejího kolísání. Nemůžeme však prohlásit, že jsme boj proti inflaci s konečnou platností vyhráli a že jsme vstoupili do nové éry, kde se inflace projevuje v cenách aktiv, nikoli ve spotřebitelských cenách. Zároveň je pravda, že zkrocený vývoj inflační dynamiky tím, že omezil rizikovou prémii požadovanou finančními trhy, možná přispěl k rychlejšímu neudržitelnému vývoji v cenách některých aktiv. Do budoucna si centrální banky musí zachovat svou důvěryhodnost, těžce vydobytou za posledních třicet let, a musí se i nadále soustředit na cíle cenové stability, přičemž musí řádně zohlednit dopady vývoje cen aktiv na střednědobá a dlouhodobá rizika pro cenovou stabilitu. Sledování vývoje cen aktiv je v masivní strategii měnové politiky důležitým prvkem. Neudržitelný vývoj cen aktiv může zvěstovat velmi bolestivé úpravy, a to i daleko do budoucnosti, které mohou ohrozit schopnost centrální banky udržet trvale cenovou stabilitu. Strategie měnové politiky ECB je například postavena tak, aby řádně začlenila dlouhodobější rizika pro cenovou stabilitu vyplývající z neudržitelné dynamiky cen aktiv do úvah o měnové politice. Hodnocení peněžního a úvěrového vývoje v rámci měnové analýzy, která hraje důležitou úlohu při modelování střednědobého a dlouhodobého výhledu vývoje cen, umožňuje sledovat vzájemné působení mezi tvorbou cen na trzích aktiv a tvorbou úvěru a likvidity ve finančním sektoru. To podněcuje měnovou politiku k tomu, aby k počínající nerovnováze cen aktiv, která se odráží v dynamice měnových a úvěrových agregátů, zaujala postoj „proti větru“. Měnové politice to pomáhá omezit tvorbu cenových bublin u aktiv po dobu trvání finančních cyklů a dlouhodobě tak udržet stabilitu. Měnová politika však není nutně nejvhodnějším nástrojem na řešení cenového boomu úvěrů nebo aktiv. Vhodnější může být použití makroobezřetnostních nástrojů zaměřených na příčiny finanční neukázněnosti. S těmito nástroji máme však zároveň málo zkušeností. 7. Jak hodnotíte důsledky nárůstu cen komodit pro měnovou politiku? Existuje mezi bojem proti recesi a stálou ostražitostí týkající se inflace (očekávání), pokud jde o měnovou politiku? Měnová politika ECB se zaměřuje na střednědobý vývoj cen. Nějakou dobu trvá, než změny v měnové politice ovlivní hospodářství a nakonec i ceny. Zvyšování cen PR\860264CS.doc
11/24
PE460.742v02-00
CS
komodit, jak je můžeme v současné době vidět, proto ovlivní měnovou politiku jen do té míry, že ve střednědobém výhledu vytvoří u cenové stability riziko lepšího vývoje. Krátkodobé dopady na celkovou inflaci, vyplývající z přímých účinků vyšších cen komodit na inflaci, a nepřímé dopady jejich využívání jako vstupu ve výrobním procesu, nepředstavují ve skutečnosti pro ECB žádný důvod k reakci, neboť dopad na spotřebitelské ceny by byl pouze dočasný. Situace je odlišná, pokud by se tento krátkodobý tlak na zvyšování cen mezi spotřebiteli, výrobci a subjekty na finančním trhu utvrdil a vedl tak ke vzniku druhotných účinků. I v případě trvalého trendu zvyšování cen komodit může mít centrální banka potřebu zasáhnout, jestliže hrozí riziko, že trvalá odchylka od cíle cenové stability poruší pevné ukotvení inflačních očekávání. V takovém případě by se vyžadovalo zpřísnění měnové politiky, aby došlo k návratu ke stavu cenové stability a dobře ukotvených inflačních očekávání. V nynější situaci musíme pečlivě monitorovat ceny komodit a jejich přenos do hospodářství a inflace. Prvotním úkolem ECB je zachovat ve střednědobém horizontu cenovou stabilitu. K tomu stanoví úrokové míry a v současné době zavádí i nestandardní opatření, jejichž cílem je, aby se nízké úrokové míry přenesly do hospodářství tak, jako v obvyklých dobách. Zajištění cenové stability je nejlepším způsobem, jak může ECB přispět ke zvyšování výhledu na udržitelnou obnovu hospodářství (viz také odpověď na otázku 8). 8. Aniž je dotčen cíl cenové stability, jak by měla ECB podle vašeho názoru plnit podpůrné povinnosti podle Smlouvy (tj. přispívat k hospodářskému růstu a plné zaměstnanosti) a jaké nástroje by k tomu měla používat? V souladu se Smlouvou stanovila ECB jasné číselné kritérium pro dosažení cenové stability. Jejím cílem je udržet inflaci ve střednědobém horizontu těsně pod 2 % a od začátku tento cíl plní. Existuje široká shoda na skutečnosti, že centrální banka nemůže udržitelným způsobem ovlivňovat hospodářský růst tím, že změní množství peněz. Cenová stabilita je však nejdůležitějším příspěvkem měnové politiky k vytvoření příznivého hospodářského prostředí a vysoké zaměstnanosti. Zvyšuje růstový potenciál hospodářství eurozóny a představuje tak strukturální příspěvek k ostatním cílům Evropské unie. Aniž je dotčen cíl cenové stability, Smlouva rovněž předpokládá, že ESCB (Evropský systém centrálních bank) podpoří obecnou hospodářskou politiku Unie s úmyslem přispět mimo jiné k udržitelnému rozvoji Evropy založenému na vyváženém hospodářském růstu s cílem plné zaměstnanosti. V průběhu finanční krize reagovala měnová politika na hospodářské a finanční otřesy odpovídající střednědobou orientací tak, aby zajistila pevné ukotvení inflačních očekávání a stabilizovala makroekonomický vývoj. ECB použila svůj úrokový nástroj a dostatečně podpořila hospodářství, aniž by ohrozila cenovou stabilitu. Kromě konvenčních úrokových škrtů na historicky nejnižší úroveň byla navíc reakce ECB dostatečně pružná tak, jak vyžadovaly okolnosti. Přijala takzvaná nestandardní opatření za účelem zajištění hladkého přenosu měnové politiky v souvislosti s nezvykle vysokou nejistotou a nestabilitou na finančních trzích. 9. Jak hodnotíte institucionální vztah mezi ECB, Radou a/nebo Evropskou skupinou? Měly by se koordinace a hospodářský dohled uvnitř Evropské skupiny PE460.742v02-00
CS
12/24
PR\860264CS.doc
zlepšit? ECB se pravidelně účastní zasedání Rady ECOFIN a Evropské skupiny a jejich přípravných výborů. Prezident ECB se rovněž pravidelně účastní příslušných částí zasedání Evropské rady. Tato úzká spolupráce umožňuje ECB informovat ministry o svých rozhodnutích v oblasti měnové politiky a o svém hodnocení hospodářského a finančního vývoje. Prostřednictvím účasti na těchto fórech se naopak ECB zapojuje do diskusí o fiskálních a dalších makroekonomických a strukturálních politikách členských států EU (na něž se vztahuje semestr EU), o mezinárodních finančních záležitostech a odvětvových finančních politikách. Legislativní návrhy Komise v oblasti hospodářské správy v EU, koordinace a hospodářského dohledu je však skutečně potřeba posílit. Evropská skupina hraje klíčovou úlohu, neboť představuje hospodářský pilíř HMU. Tato posílená spolupráce by měla směřovat k tomu, aby se nevytvořila neudržitelná nerovnováha, která by mohla ohrozit hladké fungování hospodářské a měnové unie, a měla by zajistit udržitelnou fiskální situaci a posílit růstový potenciál eurozóny. 10. Jaký je váš názor na návrhy legislativních aktů v oblasti reformy hospodářské správy, které v současnosti projednává Evropský parlament? Je podle vás integrovaný dohled krokem vpřed, nebo byste se raději zaměřil na rozpočtový dohled? Přestože návrhy prosazované Komisí představují značné rozšíření a posílení stávajícího rámce pro fiskální a makroekonomický dohled v EU, nejdou až tak daleko, aby byly zásadním krokem v rámci hospodářského řízení HMU a dospěly k hlubší hospodářské unii, po níž ECB volá. V tomto ohledu vítám úsilí Evropského parlamentu a doufám, že plně využije prostor, který Smlouva poskytuje, na maximální možné posílení hospodářského řízení v nadcházejících třístranných diskusích s Radou a s Komisí. Hlavním poučením, které bychom si měli vzít z toho, jak dohled probíhal v minulosti, je to, že je třeba přísně dodržovat pravidla a po každé odchylce následuje téměř automatický opravný krok. Toho lze dosáhnout pomocí jasných a včasných postupů, které je možno přímo vykládat a provádět. Nedávná krize ukázala, že makroekonomická nerovnováha může představovat pro veřejné finance velká rizika, která se mohou velmi rychle zhmotnit. Velmi jasně se také ukázalo, že v aktuálním řídícím rámci nebyla tato rizika dostatečně sledována a řešena. Přístup k dohledu musí být proto integrovanější. Je dobré, že v rámci evropského semestru bude harmonogram různých procesů, jež jsou součástí dohledu, srovnán tak, aby byla zajištěna soudržnost, přestože procesy budou nadále právně a procesně samostatné. 11. Jaké funkce, vztahy a výzvy se mají podle vás týkat ECB a chystaného evropského mechanismu stability? V prohlášení Evropské skupiny k evropskému mechanismu stability ze dne 28. listopadu 2010, které schválila Evropská rada ve dnech 16.-17. prosince 2010, je pro ECB stanovena řada úkolů. PR\860264CS.doc
13/24
PE460.742v02-00
CS
Zaprvé, Komise a MMF ve spolupráci s ECB budou projednávat a sledovat programy hospodářské a finanční pomoci pro země eurozóny, které žádají o podporu evropského mechanismu stability tak, jak je tomu v případě úvěrového nástroje pro Řecko, a o pomoc v rámci evropského nástroje finanční stability a evropského mechanismu finanční stabilizace. ECB by zde však neměla hrát vedoucí úlohu, neboť přílišné zapojení do monitorování programů by mohlo oslabit její nezávislost. Zadruhé, před poskytnutím pomoci evropského mechanismu stability provede Komise a MMF ve spolupráci s ECB důkladnou analýzu udržitelnosti zadlužení, na jejímž základě přijme Evropská skupina jednomyslné rozhodnutí o poskytnutí pomoci. Zatřetí, v roce 2016 Komise ve spolupráci s ECB vyhodnotí celkovou účinnost tohoto rámce určeného pro evropský mechanismus stability. 12.
Co bude znamenat vydání eurobondů pro hospodářské řízení eurozóny?
Společně zaručené dluhopisy, neboli eurobondy, byly doporučeny z různých stran jako nástroj ke zvýšení likvidity na trhu eurozóny se státními dluhopisy a jako možný mechanismus na pomoc při řešení probíhající krize státního dluhu. Nejdříve je však třeba řešit některé klíčové aspekty. Důležitější je, že společně zaručené dluhopisy s jednotnou úrokovou sazbou pro celé území představují významný společný motivační problém. Mohou oslabit podněty pro fiskální obezřetnost na domácí úrovni a způsobit, že pro jednotlivé země bude méně atraktivní přijmout politicky náročná opatření, aby předcházely krizi a řešily ji samy. Nepříznivý dopad na podněty by mohl nastat nejen v zemích, které využívají nižší úrokové sazby těchto společných dluhopisů, ale i v těch, které splácí, neboť ty by již déle nesklízely výhody fiskální obezřetnosti z minulosti. Společné eurobondy mají větší smysl v prostředí, kde je značný díl fiskální odpovědnosti převeden z vnitrostátní úrovně na úroveň Unie a kde má Unie dostatek nástrojů, aby vyrovnala negativní dopady společných dluhopisů na podněty. Podobalo by se to nynějšímu finančnímu uspořádání mezi ústřední vládou a regionálními orgány ve federálních státech. 13. Co považujete za nejdůležitější cíle pro příští strategii pro růst a zaměstnanost do roku 2020? Jak by mohly k úspěchu této strategie přispět ECB a nástroje koordinace hospodářské politiky? Uveďte prosím v pořadí podle důležitosti strukturální reformy, které považujete za priority EU. Pro Evropu je rozhodující zvýšit svůj růstový potenciál. Nejlepším způsobem, jak to provést, je vytvořit vhodné ovzduší pro rozkvět a šíření inovací. Hlavní výhodou Evropy je lidský kapitál. Inovace by měly pomoci řešit environmentální problémy a ke zvýšení životní úrovně a k navedení veřejných financí na udržitelnou dráhu navzdory nákladům na stárnutí obyvatelstva je nezbytná vyšší produktivita. Pro úspěch strategie EU 2020 je nezbytný zlepšený a posílený dohled nad politikami členských států, včetně nového mechanismu makroekonomického dohledu, který navrhuje Komise. Kromě zajištění cenové stability by ECB měla rovněž přispívat ke stabilitě finanční, aby vytvořila prostředí napomáhající růstu. PE460.742v02-00
CS
14/24
PR\860264CS.doc
Pokud jde o prioritu strukturálních reforem, je velmi důležité, aby byly bezodkladně zavedeny podstatné a dalekosáhlé strukturální reformy, které by doplňovaly fiskální konsolidaci, s cílem obnovit konkurenceschopnost a docílit vyššího potenciálního hospodářského růstu a zaměstnanosti. Umírněné stanovování mezd, účinné podněty k práci, větší úsilí v oblasti vzdělávání a odborné přípravy a odstranění strnulosti nominálního a reálného trhu práce by v nadcházejících letech významně přispělo ke snížení strukturální nezaměstnanosti. V případě produktových trhů je třeba dále rozvíjet politiky, které posilují domácí a přeshraniční hospodářskou soutěž a podporují inovace, s cílem urychlit restrukturalizaci a investice a umožnit pokrok v růstu produktivity. To zahrnuje zejména provádění směrnice o službách, aby došlo ke zvýšení přeshraniční konkurence ve službách. Vhodnou reorganizací a konsolidací bankovního sektoru by měly být podpořeny i strukturální reformy. Zdravé rozvahy, účinné řízení rizik a transparentní, silné obchodní modely jsou i nadále rozhodující pro posílení odolnosti bank vůči otřesům a pro zajištění odpovídajícího přístupu k finančním prostředkům, čímž by byly položeny základy udržitelného růstu a finanční stability. 14. Jaký je váš názor na rychlost, jakou by měly nové členské státy přistupovat k měnové unii a přijímat euro, po zvážení všech konvergenčních kritérií a účasti v mechanismu směnných kurzů (ERM II)? Jak vnímáte v dlouhodobějším výhledu budoucnost Evropské měnové unie a jaké hlavní úkoly má podle vás před sebou? Všechny nové členské státy by měly přijmout euro, jakmile dosáhnou vysokého stupně udržitelné konvergence tak, jak ji předepisuje Smlouva a Protokol. Pro přijetí eura neexistuje žádný předem stanovený harmonogram. Prvním krokem k euru je účast v ERM II. V tomto období by členské státy měly prokázat, že jsou schopny udržet bez větších změn v úrokové sazbě cenovou stabilitu, rozpočtovou disciplínu a konkurenceschopnost. Hodnocení konvergenčních kritérií se opírá o myšlenku, že rozhodující je udržitelnost. Bez udržitelné konvergence by byla měnová politika ECB pro zemi pravděpodobně nevhodná a země by mohla být vystavena riziku řady konjunkturních cyklů, neboť by neměla důležité politické nástroje na stabilizaci domácích hospodářských podmínek. Hospodářská a měnová unie má jasnou budoucnost, ale je třeba podpořit potenciál evropského hospodářství (viz otázka 13) a posílit hospodářský pilíř HMU. V tomto ohledu souhlasím s ECB, která se zasazuje o zásadní krok v rámci hospodářského řízení HMU, aby bylo dosaženo hlubší hospodářské unie. Konkrétněji řečeno, je naléhavě zapotřebí rozšířit a posílit makroekonomický a rozpočtový dohled v eurozóně. To znamená především vytvoření silnějších a závaznějších pravidel fiskální politiky, která by byla podpořena silnějšími sankcemi nebo mechanismy na zajištění souladu. Zadruhé je třeba mít nový rámec pro sledování konkurenceschopnosti, který zajistí přijetí opatření, jež zabrání nerovnováhám vznikajícím v soukromém sektoru (např. přílišnému růstu úvěrů). Vzhledem k tomu, že posílení fiskálního a makroekonomického dohledu nezahrnuje plně riziko krize státního dluhu, měl by být zřízen rámec krizového řízení, který by mohl jako krajní prostředek zajistit stabilitu eurozóny jako celku. 15. Jaký je váš názor na zdanění krátkodobých finančních transakcí? Myslíte si, že daň z měnové transakce je slučitelná se Smlouvami EU, které zaručují volný pohyb kapitálu? Myslíte si, že by daň z měnových transakcí, které zahrnují euro, PR\860264CS.doc
15/24
PE460.742v02-00
CS
mohla mít blahodárný dopad – mohla by například stabilizovat kurzy zemí, které se v budoucnosti chtějí připojit k eurozóně? Finanční krize zvýraznila problémy spojené s překročením limitu a s přílišnou nestálostí cen aktiv. Tyto problémy je třeba řešit. Přesto však nejsem přesvědčený, že by daň z krátkodobých finančních transakcí byla účelným způsobem řešení těchto záležitostí. V každém případě bychom měli řešit tyto problémy pomocí nového makroobezřetnostního rámce. Technické záležitosti jsou v rozporu se zavedením daně z finančních transakcí. Aby byla tato daň účinná, je třeba minimalizovat vyhýbání se daňové povinnosti (např. geografické přemisťování obchodní činnosti do oblastí, kde se daň neuplatňuje, jak je uvedeno výše, a pohyb mezi různými finančními produkty). Za tímto účelem by měla být daň schválena komplexně a měla by se vztahovat na širokou škálu produktů. To by vyvolalo vážné koordinační problémy s definováním právního rámce a jeho přísným uplatňováním. I u daně z finančních transakcí hrozí riziko, že vznikne opačný efekt než ten, za který se zasazují stoupenci této daně, zejména pokud jde o omezení nestálosti a odstranění spekulací. Souhlasím s tím, že tyto cíle jsou důležité, ale myslím si, že existují jiné způsoby, jako silnější regulace, které by v tomto případě byly účinnější. Podíváme-li se zejména na devizové transakce, mohla by daň ze všech devizových transakcí vyvolat nepříznivé účinky, neboť nelze rozlišovat mezi zákazníky, kteří požadují zahraniční měnu na nákup zahraničního zboží nebo služeb, a spekulanty. Značnou část devizového trhu tvoří makléři, kteří si mezi sebou přerozdělují schodky v objednávkách. Jedna objednávka od zákazníka tak může spustit řetěz několika transakcí mezi makléři. V tomto případě by daň uplatněná na pomyslnou částku v každé fázi řetězu transakcí vedla ke znásobení celkové daně a všechny tyto náklady by pravděpodobně nesl zákazník. Nejsem právní expert, ale všiml jsem si, že ECB vznesla v jednom oficiálním stanovisku právní otázky týkající se daní z měnových transakcí v členských státech EU, včetně hlediska slučitelnosti se Smlouvou. 16.
Jaká je podle vás v zastupování eurozóny navenek úloha Rady a ECB?
Zastupování „měnové složky“ HMU je jednotné a konzistentní. ECB zastupuje jednotnou měnovou politiku ve všech významných mezinárodních institucích a na všech fórech. Měnová politika je ve výhradní pravomoci EU, což znamená, že jedině Unie zodpovídá za její externí zastupování. Podobně jasno je i v otázkách směnných kurzů, které patří rovněž do výhradní pravomoci Unie. Zastupování této pravomoci zajišťuje ECB a Rada ECOFIN (ve složení eurozóny). Vnější zastupování hospodářské politiky eurozóny je v souladu s rozdělením vnitřní odpovědnosti mezi Unii a členské státy, které nadále zodpovídají za hospodářské politiky podléhající evropskému rámci. Přestože členské státy jsou členy mezinárodních hospodářských fór, například MMF, kde mohou nést finanční zodpovědnost, musí v případě, že celá předmětná tématika nebo její část spadá do zodpovědnosti Unie, jednat v úzkém spojení s odpovědným orgánem Unie. PE460.742v02-00
CS
16/24
PR\860264CS.doc
Probíhají pokusy o větší koordinaci. Článek 138 Smlouvy stanoví, že Rada (ve složení pro euro) může přijmout „společné postoje k otázkám, jež mají zvláštní význam pro hospodářskou a měnovou unii“ a „zajistit jednotné zastoupení v mezinárodních finančních institucích a konferencích“. Vzhledem k tomu, že řízení hospodářství se posiluje a stanoviska se stále více koordinují, upřednostňuji v dlouhodobější perspektivě jednotné zastupování eura nebo EU na mezinárodních fórech za předpokladu, že existuje účinný vnitřní evropský rozhodovací mechanismus. 17. Jak hodnotíte současný vývoj směnného kurzu USD/EUR? Jak hodnotíte současný vývoj směnného kurzu renminbi/EUR? Jsou podle vás centrální banky schopny účinně bojovat proti přílišné nestálosti finančních trhů? Je podle vás nezbytné posílit mezinárodní úlohu eura? Vývoj směnného kurzu v posledních 14 měsících byl do velké míry formován vývojem hospodářského ozdravení, fiskálními podmínkami a měnovou politikou po celém světě. V první polovině roku 2010 euro oslabilo vůči dolaru, což odráželo vzrůstající obavy o situaci v oblasti státního dluhu v některých zemích eurozóny a makroekonomické ozdravení, které bylo silnější v USA než v eurozóně. Ve druhé polovině roku euro znovu posílilo, i při určité nestálosti, a to zejména v důsledku zmírnění obav o státní dluh a v důsledku dodatečného ekonomického podnětu v USA. V lednu a v únoru 2011 směnné kurzy většinou odrážely nejistotu, pokud jde o budoucí vývoj v některých zemích těžících ropu. Od skončení faktické vázanosti na USD v červnu 2010 renminbi posílil vůči USD přibližně o 4 %, ale oslabil o více než 7 % vůči euru a o 3 % v nominálním efektivním kurzu. Myslím si, že čínské úřady by měly využít pružnost, již nabízí nový politický rámec, a umožnit skutečné postupné posílení renminbi. Mezinárodní společenství souhlasí s tím – a bylo to v loňském roce opakovaně prohlášeno hlavami států G20 v Soulu, že posun k tržněji orientovaným systémům směnného kurzu, podpora stability směnného kurzu tak, aby odrážel v pozadí stojící ekonomické základy, a upuštění od konkurenční devalvace měn je v zájmu dotčených rozvíjejících se ekonomik, včetně Číny, i mezinárodního společenství. Je zřejmé, že přílišná nestabilita a chaotický pohyb směnných kurzů má nepříznivé dopady na hospodářskou a finanční stabilitu. Co se týče schopnosti centrálních bank řešit přílišnou nestálost směnných kurzů, eurozóna přijala flexibilní režim směnných kurzů, což ve své podstatě znamená, že vnější hodnota eura vůči měnám třetích zemí je udržována trhem. ECB se tak může soustředit na svůj cíl – udržování cenové stability – a měla by přispět k omezení nestálosti směnných kurzů. Schvaluji politiku ECB uplatňovanou již od počátku měnové unie v roce 1999, tedy žádné kampaně na podporu či omezení mezinárodního používání eura. Vývoj mezinárodní úlohy eura je v prvé řadě výsledkem tržních sil a rozhodnutí v soukromém sektoru. Důvěryhodnost měnové politiky ECB podpoří větší využívání eura v mezinárodních transakcích. 18.
Jak hodnotíte úspěchy G20? Jak hodnotíte současnou úroveň koordinace?
G20 byla nápomocna při vyslání politického podnětu na vysoké úrovni, jehož cílem je PR\860264CS.doc
17/24
PE460.742v02-00
CS
zmírnění krize, krizové řízení a předcházení krizím v budoucnosti. Soudržnost G20 musí být zajištěna i po odeznění krize. Proto jsme vřele uvítali, že vedoucí představitelé států G20 na nedávném summitu v Soulu v listopadu 2010 zdůraznili význam pokračující mezinárodní politické spolupráce, která by se věnovala základním příčinám finanční krize a pokládala základy zdravého celosvětového hospodářského růstu. Musím říci, že mne vysoká úroveň kolektivní odpovědnosti členů G20 povzbudila. Zároveň jsem si vědom toho, že různorodost členů skupiny G20 velmi ztěžuje koordinaci a shodu na společných stanoviscích. Je také důležité, aby tento proces byl inkluzivnější a zapojil další země. Mezi různými body, které má na programu G20, bych zdůraznil následující: Zaprvé, rámec G20 pro silný, udržitelný a vyrovnaný růst je v mnohostranné spolupráci užitečným mechanismem. Nyní je velmi důležité, aby všichni členové G20 společně s MMF plnili své závazky přijaté v souvislosti s tímto rámcem. V tomto ohledu jsou rozhodující odvážná opatření na zachování fiskální udržitelnosti a ambiciózní strukturální reformy. Evropa by měla jít příkladem. Zadruhé, vedoucí představitelé států G20 schválili nejdůležitější stavební kameny transformace finančního systému, včetně důležité práce, kterou vykonal Basilejský výbor a Rada pro finanční stabilitu. Nyní je důležité, aby členové G20 pokročili v provádění dosažených dohod. C.
Finanční stabilita a dohled
19. Co byste doporučil k posílení vazeb mezi mikroobezřetnostním a makroobezřetnostním dohledem? Myslíte si, že ESRB a ESA budou mít skutečné pravomoci? Nově zřízený Evropský systém finančního dohledu je prvním krokem k podpoře spolupráce mezi mikroobezřetnostním a makroobezřetnostním dohledem. Systém by měl být rozvíjen příslušnými orgány na základě společné kultury dohledu tak, aby došlo ke zlepšení doplňkovosti mikroobezřetnostního a makroobezřetnostního dohledu a k posílení přeshraničního dohledu. Základem činnosti všech tří evropských orgánů dohledu a ESRB by měla být účinná výměna informací, analýza údajů a metodika. ESRB a ESA by měly plně využívat své pravomoci a nástroje, které jim poskytují nařízení, aby byly efektivní. Právní rámec stanoví ESA především některé závazné pravomoci, včetně technických norem, které jsou při provedení do práva EU vymahatelné, pravomoci vyšetřovat porušení práva EU a případného spuštění právních nástrojů závazných pro firmy a účastníky trhu. ESRB dostala naopak od zákonodárce úlohu „konej nebo vysvětli“. Tyto pravomoci mohou být účinné, je-li jejich základem důvěryhodnost, dobré jméno instituce a vysoká úroveň. Taková intelektuální autorita spočívá mimo jiné v nezávislosti, odpovídajícím výběru personálu a rozpočtové vybavenosti ESRB a ESA. 20. Pokud jde o ESRB, spatřujete možný střet zájmů v mandátu ECB ve vztahu k měnové politice?
PE460.742v02-00
CS
18/24
PR\860264CS.doc
Nevidím žádný střet zájmů. Politická odpovědnost ECB a ESRB je jasně rozdílná. Prvotním cílem ECB je zachovat cenovou stabilitu v eurozóně. Dále přispívá „k řádnému řízení politik, které provádějí příslušné orgány v oblasti … stability finančního systému“ a podporuje hladké fungování tržních infrastruktur. ESRB je naopak odpovědný za makroobezřetnostní dohled nad celým finančním systémem EU, identifikuje rizika z hlediska finanční stability a v případě nutnosti vydává varování před riziky a doporučení pro opatření k řešení těchto rizik. Jasně a účelně je stanoveno použití měnové politiky na udržení cenové stability a makroobezřetnostní nástroj (který bude ještě dále rozvíjen), určený k řešení rizik ve finančním systému. Na základě toho je třeba uznat, že cenovou stabilitu a finanční stabilitu nelze analyzovat bez vzájemné souvislosti. Cenová stabilita přispívá v dlouhodobém výhledu k finanční stabilitě, zatímco finanční stabilita je základním předpokladem schopnosti centrální banky udržet cenovou stabilitu. Cíle ECB i ESRB se tedy vzájemně posilují. Lze si však představit i situace, v nichž použití nástrojů měnové politiky ovlivňuje finanční stabilitu a naopak, v nichž nástroje makroobezřetnostní politiky ovlivňují inflaci. Věřím tomu, že nezávislost ECB a ESRB zajistí, že příslušné politické nástroje budou směřovat k cílům, pro něž byly tyto nástroje vytvořeny. Navíc vzhledem k tomu, že v ESRB jsou zastoupeni guvernéři centrálních bank, je informační tok týkající se makroekonomické situace a rizik finanční stability téměř samozřejmě zajištěn. I když selže makroobezřetnostní politika (v tom smyslu, že je buď neúčinná, nebo ji příslušné orgány nedostatečně provádí), neexistuje pro centrální banku žádný dlouhodobý střet, neboť cenová a finanční stabilita je z dlouhodobého hlediska nastavena (viz otázka 6). Z krátkodobého a střednědobého hlediska by centrální banka v takovém případě měla jít patrně takzvaně proti větru, tedy proti narůstající finanční nerovnováze, a přijmout dočasnou odchylku od své kvantitativní definice cenové stability (např. lehce snížit inflaci spotřebitelských cen v době obecného narůstajícího cenového boomu aktiv). Taková politika by zajistila dlouhodobou cenovou a finanční stabilitu, neboť by pomohla potlačit finanční nerovnováhu a vyhnout se tak silné deflaci ve fázi řešení této nerovnováhy. Zásada jít proti větru byla vždy nedílnou součástí dvoupilířové strategie ECB prostřednictvím měnového pilíře a zvláště vazby mezi peněžním a úvěrovým vývojem a nákladnými finančními konjunkturními cykly. Tyto problematičtější situace pro tvůrce měnové politiky budou také pravděpodobně redukovány, co do frekvence a zřetelnosti, a to díky zřízení ESRB. 21
Jak vnímáte úlohu ECB v bankovním dohledu v budoucnu?
Zřízení ESRB jako nového orgánu odpovídajícího za makroobezřetnostní dohled nad finančním systémem EU a paralelní posilování koordinačního rámce EU mezi vnitrostátními orgány pro mikroobezřetnostní dohled prostřednictvím zřízení evropských orgánů dohledu je důležitým krokem vpřed k řešení problémů bílých míst, která odhalila finanční krize. ECB bude v tomto novém rámci hrát důležitou úlohu, neboť poskytuje analytickou, statistickou, administrativní a logistickou podporu ESRB, včetně sekretariátu ESRB. ECB by měla rovněž přispět ESRB účastí všech členů generální rady ECB a zkušenostmi všech centrálních bank EU z oblasti makroekonomické, finanční a měnové. Tento příspěvek bude podpořen činností ECB a ESCB v různých oblastech PR\860264CS.doc
19/24
PE460.742v02-00
CS
činnosti centrálních bank (analýza finanční stability, makroekonomická analýza, sběr statistických informací) a celkovými synergiemi, pokud jde o zkušenosti, zdroje a infrastrukturu národních centrálních bank EU. Výbor pro bankovní dohled ECB, kterému jsem předsedal v letech 2007 až 2011, již v této oblasti působil. Jeho zkušenosti a přípravné práce budou užitečné pro nový poradní technický výbor ESRB. ECB se nakonec účastní zasedání EBA a stupně 2 Evropského bankovního výboru (EBC) a přispěje na těchto fórech k technickým diskusím. Dále, jak jistě víte, ECB vydává právní stanoviska ke všem iniciativám EU (a vnitrostátním iniciativám), které mohou ovlivnit finanční stabilitu, jako například CRD IV. 22 Co považujete za nejnaléhavější aspekty v právních předpisech týkajících se finančních služeb? Zaprvé, nová pravidla Basilej III, včetně nových opatření týkajících se koeficientu zadlužení, standardů likvidity a proticyklických rezerv. Tato nová pravidla se v Evropě právě provádějí prostřednictvím změn ve směrnici o kapitálových požadavcích (CRD IV), na nichž pracuje v současné době Evropská komise. Zde bych rád zdůraznil, že existují prvky obezřetnostní regulace, které jsou velmi úzce svázány s makroobezřetnostním dohledem, jako jsou proticyklické rezervy, kde se očekává, že důležitou úlohu bude hrát ESRB ve spolupráci s EBA. Zadruhé, práce na systémově důležitých finančních institucích. Měla by být dokončena v roce 2011. Zatřetí, krizové řízení a řešení. Pokud jde o EU, Evropská komise vyhlásila v lednu veřejnou konzultaci. Navrhovaný rámec by zahrnoval opatření na zlepšení krizové připravenosti orgánů i institucí. Nový rámec EU by měl harmonizovat vnitrostátní systémy a přinést mechanismy spolupráce, aby bylo možno účinně řešit přeshraniční úpadky bank. Potřebná jsou i důvěryhodná opatření v oblasti financování a za tímto účelem je možno použít bankovní odvody, aby se získaly zdroje pro fondy na řešení problémů. Začtvrté, stínové bankovnictví. Vedoucí představitelé G20 požádali na svém setkání v Soulu v listopadu 2010 Radu pro finanční stabilitu, aby do poloviny roku 2011 vypracovala doporučení na posílení regulace a dozoru nad stínovým bankovním systémem. Zapáté, makroobezřetnostní dohled. Zejména Banka pro mezinárodní platby (BIS), MMF a Rada pro finanční stabilitu (FSB) vypracovaly na vnitrostátní, regionální a mezinárodní úrovni i) přemostění chybějících údajů a posílení analytických nástrojů na identifikaci a posuzování systémového rizika, ii) přípravu politických reakcí směřujících k finančním institucím, trhům a infrastrukturám a iii) celkové plány na rozvoj soudržných rámců makroobezřetnostního dohledu a politiky. Zašesté, ochrana spotřebitelů. Skupina G20 pověřila FSB, OECD a další mezinárodní organizace, aby prověřily možnosti posílení ochrany spotřebitelů. To umožní zohlednit stávající pravidla a zásady ochrany spotřebitelů, které již byly zavedeny na úrovni EU, například v rámci směrnice MiFID nebo směrnice o spotřebitelském úvěru, jež poskytují spotřebitelům vysokou úroveň ochrany.
PE460.742v02-00
CS
20/24
PR\860264CS.doc
A nakonec účetní standardy. Vítané je nedávné úsilí Rady pro účetní standardy (FASB) a dvou rad IASB v reakci na výzvu G20 týkající se sbližování GAAP v USA a IFRS. Přetrvávají však vážné koncepční rozdíly v klíčových oblastech, jako je klasifikace a měření finančních nástrojů, které musí být vyřešeny s ohledem na požadavek G20 na jediný soubor vysoce kvalitních účetních standardů. D.
Fungování ECB a demokratická odpovědnost a transparentnost
23. Domníváte se, že by se měly jednotlivé povinnosti členů rady v průběhu času měnit, a to v souladu se změnami, k nimž dochází v úkolech a prioritách ECB? Chtěl bych zdůraznit, že výkonná rada ECB je orgán kolektivního rozhodování. Chápu to tak, že v rámci této kolektivní odpovědnosti za celkové fungování ECB se rada z provozních a praktických důvodů shoduje na informačních liniích ze všech oblastí činnosti ECB. To konkrétně znamená, že za každou oblast činnosti jsou členům výkonné rady podávány zprávy a výkonná rada jako celek je kolektivně zodpovědná za rozhodování ECB. Na základě toho také soudím, že výkonná rada postupem doby přezkoumává rozvržení informačních linií, což považuji za velmi dobrou praxi, neboť to na jedné straně umožňuje zohlednit konkrétní odbornost, a v případě potřeby lze vzít v úvahu přizpůsobení se vnějšímu vývoji (například vytvoření nových obchodních jednotek, které se zabývají T2S), a nakonec to posiluje kolegialitu rady. 24. Jaký systém podle vás vhodně zajistí, aby ve výkonné radě probíhala spravedlivá rotace členů z hlediska státní příslušnosti? Kritéria pro jmenování členů Výkonné rady ECB jsou velmi jasně stanovena ve Smlouvě o fungování EU a ve Statutu ESCB a ECB: „členové výkonné rady jsou jmenováni z uznávaných a zkušených osobností s profesionální zkušeností v měnových a bankovních záležitostech“ a „členy výkonné rady mohou být pouze státní příslušníci členských států [eurozóny]“. Tento postup na doporučení Rady a po konzultacích s Evropským parlamentem a ECB podle mého názoru zajišťuje, aby byly oba požadavky pro jmenování členů Výkonné rady ECB jsou co nejlépe splněny. Dále bych chtěl trvat na nadnárodním charakteru ECB, z něhož vyplývá, že rozhodnutí jejích rozhodovacích orgánů se přijímají výhradně s ohledem na eurozónu, nikoli s ohledem na jednotlivé národní zájmy. Také proto členové rozhodovacích orgánů ECB nezastupují své členské státy, ale na rozhodování se podílejí jako soukromé osoby. Požadavek na jmenování „uznávaných a zkušených osobností s profesionální zkušeností v měnových a bankovních záležitostech“ považuji za dostatečný, aby bylo zaručeno kvalifikované a na eurozónu zaměřené složení Výkonné rady ECB. 25. Jaký je váš názor na potřebu zvýšit rozmanitost oblastí zastoupených v radě ECB – rada by tak již nebyla tvořena pouze představiteli centrálních bank? Smlouva vyžaduje, aby členové výkonné rady byli jmenováni z „uznávaných a PR\860264CS.doc
21/24
PE460.742v02-00
CS
zkušených osobností s profesionální zkušeností v měnových a bankovních záležitostech“. Neexistuje žádný požadavek, podle něhož by měli být jmenováni pouze představitelé centrálních bank. Představitelé centrálních bank tento požadavek pochopitelně splňují, ale tento požadavek jistě nevylučuje jiné profesionální zkušenosti. Vždyť i moje profesionální zkušenosti, stejně jako zkušenosti mnoha dalších vysokých úředníků centrálních bank, jsou naprosto odlišné a neomezují se pouze na oblast centrální banky. Prohlédnete-li si životopisy stávajících členů výkonné rady, naleznete různorodé zkušenosti, které rozhodovacímu procesu dodávají na cenné odbornosti. 26. Můžete rozvést své postoje ke koncepci demokratické odpovědnosti z hlediska ECB a centrálního bankovnictví obecně? Jsem přesvědčen, že nezávislost centrální banky musí být vyvážena odpovědností vůči veřejnosti a jejím zvoleným zástupcům. Obecně řečeno, odpovědnost je základní podmínkou pro demokratickou legitimitu a je jejím základním prvkem. Jako povinnost nezávislé centrální banky může být chápáno řádné vysvětlování a zdůvodňování rozhodnutí občanům a jejich voleným zástupcům, což činí banku zodpovědnou za plnění svých úkolů. Odpovědnost také zabezpečuje, že úkoly centrální banky jsou prováděny s vysokou profesionalitou. Jako orgán zřízený podle Smlouvy a jednající v rámci svěřených pravomocí má ECB statutární úkol zachovat cenovou stabilitu a plnit další úkoly centrální banky pro eurozónu jako celek. Proto je ECB odpovědná především občanům EU a formálněji vzato Evropskému parlamentu, který je jediným evropským orgánem přímo voleným občany EU. ECB má řadu zavedených možností, jak plnit svou odpovědnost. Kromě měsíčních tiskových konferencí prezidenta a viceprezidenta (viz také odpověď 28) ECB vydává svůj měsíčník a Evropskému parlamentu (a Radě) předkládá svou výroční zprávu. Prezident ECB předstupuje každé čtvrtletí před výbor ECON, zatímco další členové výkonné rady bývají často zváni do výboru ECON a do Parlamentu ke konkrétním tématům. Já osobně podporuji pravidelný dialog mezi členy rady ECB a poslanci Evropského parlamentu. Členové Rady guvernérů ECB mají kromě toho řadu veřejných závazků a poskytují rozhovory na místní, vnitrostátní i mezinárodní úrovni. 27. ECB již dávno upustila od přijetí žádosti Evropského parlamentu, aby zveřejňovala zápisy ze zasedání rady guvernérů. Co podle vám brání jejich zveřejňování a jaké obtíže jsou s tím spojeny? Souhlasil byste s tím, aby ECB zveřejňovala v blízké budoucnosti zápisy ze zasedání rady guvernérů? Zveřejňování zápisů ze zasedání Rady guvernérů ECB by mohlo být jednou z možností, jak by ECB projevovala svou odpovědnost. Je však důležité si uvědomit, že Rada guvernérů ECB je kolektivní a zároveň nadnárodní orgán. To znamená, že členové Rady guvernérů ECB, kteří pocházejí z různých členských států, jsou společně odpovědní za rozhodnutí přijímaná radou a mají kolektivní odpovědnost. Existuje obava, že zveřejňování zápisů by mohlo být na překážku nezávislosti členů rady guvernérů, neboť by je mohlo vystavovat nežádoucím pokusům ohrozit jejich nestrannost a učinit je individuálně odpovědnými. Já osobně se obávám, že by to mohlo PE460.742v02-00
CS
22/24
PR\860264CS.doc
vést ke kategorizaci členů rady guvernérů podle jejich zemí, které oni ovšem v radě guvernérů nezastupují. Proto považuji za účinný prostředek předkládání a vysvětlování postoje rady guvernérů veřejnosti stávající praxi tiskových konferencí prezidenta, které následují bezprostředně po každém zasedání k měnové politice, a zveřejňování úvodního stanoviska, v němž je obsaženo komplexní shrnutí politicky relevantních hodnocení hospodářského vývoje, přičemž jsou zároveň chráněny individuální postoje členů. Vzhledem k tomu, že při tomto přístupu veřejnost získává komplexní informace a všechna relevantní vysvětlení v reálném čase, nevidím žádný přesvědčivý důvod ke změně stávající praxe. Centrální banka musí kromě toho objasňovat analytický rámec používaný pro vnitřní rozhodování a své hodnocení stavu hospodářství, a často musí vysvětlovat, jaký je hospodářský základ jejích politických rozhodnutí a jak se nachází rovnováha. 28. Jaké závěry vyvozujete ze srovnání politiky transparentnosti v pojetí Federální rezervní banky a ECB? Jaký je váš názor na zveřejňování zápisů ze zasedání Federální rezervní bankou nebo Bank of England? Domníváte se, že ECB by měla uplatňovat stejnou politiku? Stávající režim transparentnosti vyžaduje, aby centrální banka jasně vysvětlila, jak si vykládá svůj mandát, a aby byla připravena na své politické cíle. To pomáhá veřejnosti sledovat a hodnotit výkon centrální banky. Pokud jde o měnovou politiku, musí být prvořadým zájmem banky s ohledem na transparentnost účinná měnová politika při plnění statutárních cílů. ECB ohlásila formální strategii měnové politiky a vysvětluje rozhodnutí v oblasti měnové politiky, přičemž tuto strategii uplatňuje vlastně v reálném čase. Většina centrálních bank dnes považuje transparentnost za rozhodující složku svého rámce měnové politiky. Úsilí o posílení transparentnosti je vítáno, pokud přispívá k zajištění lepšího pochopení měnové politiky ze strany veřejnosti a k její větší důvěryhodnosti a účinnosti. V tomto ohledu většina centrálních bank, včetně Fed a ECB, zdůrazňuje význam účinné komunikace a správné interakce s veřejností. Vzhledem k tomu, že centrální banka může mít více možností, jak posílit komunikaci, není vždy jasné, jaký model transparentnosti je za daných okolností nejlepší. Co se týče zveřejňování zápisů rozhodovacích orgánů, je to jeden z možných prvků v celé škále způsobů, jak informovat o rozhodnutích. Za určitých okolností může poskytnout dodatečné užitečné informace týkající se různorodosti názorů v rámci rozhodovacího orgánu a důvodů, které stojí za rozhodnutím. Jak jsem však vysvětlil v odpovědi na otázku 27, může představovat i stinnou stránku, která komunikaci nepodpoří. Proti tomu je jedním z možných přístupů ten, který zvolily Fed a Bank of England, tedy zveřejňovat příslušné zápisy. Skutečnost, že ECB nezveřejňuje své zápisy, je třeba vidět ve světle konkrétních potřeb a okolností souvisejících s ECB a obecněji i s Eurosystémem. Radě guvernérů to umožňuje přijímat rozhodnutí v oblasti měnové politiky naprosto nezávisle a s ohledem na zdůraznění kolektivní odpovědnosti členů rady. Navíc je v souladu s požadavky Smlouvy, aby rokování rady guvernérů bylo důvěrné.
PR\860264CS.doc
23/24
PE460.742v02-00
CS
29. Jaký je váš názor na dialog o měnové politice? Měli by členové rady ECB jednat o měnové politice a o rozhodnutích rady s dalšími politickými subjekty, nebo by to poškodilo nezávislost banky? Čtvrtletní schůzky mezi prezidentem ECB a Hospodářským a měnovým výborem jsou pro ECB nejlepší příležitostí, jak vysvětlit svou měnovou politiku zástupcům evropských občanů a jak získat zpětnou vazbu. Jsou doplněny dalšími návštěvami členů výkonného výboru ve výboru ECON a na plenárních zasedáních a neformálními návštěvami poslanců EP v ECB, včetně, a především, každoroční návštěvy výboru ECON. Všechny tyto způsoby vyplývají z toho, že ECB plní svou odpovědnost vůči Evropskému parlamentu, a měly by přispívat k velmi produktivnímu a konstruktivnímu dialogu mezi těmito dvěma orgány. Kromě toho dochází k pravidelné vzájemné součinnosti mezi evropskými orgány a institucemi, jako je Evropská skupina a Rada ECOFIN. Dochází i k výměně informací s Komisí a vnitrostátními vládami na technické úrovni, mimo jiné v různých výborech EU, v souladu s ustanoveními Smlouvy a při respektování nezávislosti banky. 30.
Co považujete za nejdůležitější hrozby a výzvy pro ECB?
Současná doba přináší řadu výzev v mnoha ohledech, nicméně já se zaměřím na tři hlavní výzvy. První výzvou je normalizace měnové politiky. Eurozóna se postupně vzpamatovává z hluboké hospodářské a finanční krize, i když ne všechny země, trhy a odvětví dělají stejné pokroky. ECB vrátí v určitém okamžiku rozhodující úrokové sazby na bývalou úroveň, neboť nestandardní opatření budou postupně stahována v závislosti na tom, jak již nebudou potřebná k zajištění přenosu měnové politiky do hospodářství a nakonec i do cen. Stanovení správného okamžiku pro tyto kroky je výzva, zejména ve stávajícím prostředí, pro něž je stále charakteristická nejistota a zranitelnost. O druhé výzvě jsem se zmiňoval již dříve: finanční krize vyvolala řadu otázek týkajících se vztahu mezi měnovou politikou a finanční stabilitou. Zásadní je lepší pochopení úlohy finančního sektoru v transmisním mechanismu. Důležité budou i dobré pracovní vztahy mezi ESRB a evropskými orgány dohledu. Třetí důležitá výzva, o níž bych se zde chtěl zmínit, se týká budoucnosti Evropy a HMU. Vnitrostátní politiky schvalované před nástupem nynější krize nesplnily to, čeho je zapotřebí, aby HMU hladce fungovala a byla stabilní. Fiskální konsolidace, strukturální reformy a náprava nerovnováh byly v mnoha případech nedostatečné, evropské předpisy byly někdy přehlíženy a někdy, kdy nevyhovovaly domácí politické agendě, byly dokonce pozměňovány. Je proto potřeba vytvořit nový evropský rámec řízení, který by členským státům připomněl, že výhody EU, a zejména HMU, jdou ruku v ruce s odpovědností. Jak uvedla ECB, potřebujeme zásadní změnu. Pouhé zmatené plácání není řešením, jak v současné situaci vytvořit životaschopnou Evropu. Pro mne je tento vývoj důležitý nejen jako pro nadšeného Evropana, ale i pro tvůrce měnové politiky, neboť ovlivňuje podmínky, za nichž ECB provádí svou měnovou politiku s ohledem na dosažení svého prvotního cíle, jímž je cenová stabilita.
PE460.742v02-00
CS
24/24
PR\860264CS.doc
