Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta národohospodářská
HOSPODÁŘSKÉ A SOCIÁLNÍ OTÁZKY NACISTICKÉ PROPAGANDY V PROTEKTORÁTU ČECHY A MORAVA bakalářská práce
Autor: Linda Leznarová Vedoucí práce: prof. PhDr. Ivan Jakubec, CSc. Rok: 2008
Prohlašuji na svou čest, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a s použitím uvedené literatury. Linda Leznarová V Praze, dne 11. 6. 2008
Abstrakt: Bakalářská práce se zabývá působením nacistické propagandy na obyvatele Protektorátu Čechy a Morava ve smyslu podpory pracovní produktivity. Sleduje linii mocenského ovládnutí českých zemí a etablování moci se zaměřením na represivní složky moci a jejich pravomoci. Vysvětluje význam protektorátního hospodářství pro válčící Německo a pojem řízeného válečného hospodářství. Zde se soustřeďuje především na odvětví klíčová pro vedení války a způsoby zvýšení pracovní produktivity jejich zaměstnanců. Další část práce rozpracovává instituce zřízené pro vedení propagandy, získávání a udržení si věrných přisluhovačů, tvorbu obsahové náplně a cenzurní opatření. V závěru s ohledem na rozbor přijímání propagandy jejími adresáty práce hodnotí formy, způsoby a prostředky propagandy s cílem zjištění její úspěšnosti.
Abstract: This bachelor thesis deals with the ways in which the Nazi propaganda affected citizens of the Protectorate of Bohemia and Moravia, specifically in terms of the support given to work productivity. It observes the lines of forcible subjugation of Bohemian lands and the establishment of power with an emphasis on repressive forces and their powers. It gives an explanation of how significant the Protectorate’s economy was for the belligerent Germany as well as of the concept of controlled war economy. Here the thesis primarily focuses on key industries that had specific relevance for waging a war, and the manners that were used to promote staff productivity within these industries. In another of its sections, the thesis elaborates on leading propagandist institutions, recruiting and retaining loyal collaborators, production of ideological content and censorship measures. In conclusion and in keeping with the analysis of how such propaganda was received by its addressees, the thesis evaluates the forms, manners and means of the propaganda with the aim to identify to what extent it was successful.
Klíčová slova: Propaganda,
media,
řízené
hospodářství,
totalitarismus,
protektorát,
politika
zaměstnanosti
Keywords: Propagandism, media, controlled economy, totalitarism, protectorate, labour policy
Klasifikace JEL: J010, N440
OBSAH:
Úvod ................................................................................................................................. 1 1.
Mnichovská dohoda – význam a důsledky ........................................................... 4 1.1. Hospodářské důsledky ...................................................................................... 5 1.2. Politické důsledky............................................................................................. 7 1.3. Zhodnocení kapitoly ......................................................................................... 9
2.
Právní aspekty a vznik Protektorátu Čechy a Morava ..................................... 10 2.1. Právní vymezení Protektorátu Čechy a Morava a pravomoci autonomní a okupační moci............................................................................................................. 12 2.2. Zhodnocení kapitoly ....................................................................................... 17
3. Význam protektorátu pro Německo, hospodářské aspekty a motivace pracujícím...................................................................................................................... 18 3.1. Centrálně určené změny v hospodářství protektorátu..................................... 18 3.2. Podpory vybraným odvětvím.......................................................................... 19 3.3. Způsoby zvýšení pracovní produktivity ......................................................... 20 3.4. Zhodnocení kapitoly ....................................................................................... 21 4.
Propaganda v prostředí Protektorátu Čechy a Morava ................................... 21 4.1. Vedení a instituce propagandy........................................................................ 23 4.2. Forma, způsob a prostředky jejího provádění................................................. 25 Tisk - periodika....................................................................................................... 26 Film, divadlo........................................................................................................... 28 Rozhlas.................................................................................................................... 33 Jiné prostředky propagandy .................................................................................... 34 4.3. Přijímání propagandy obyvatelstvem ............................................................. 35 4.4. Zhodnocení kapitoly ....................................................................................... 36
Závěr .............................................................................................................................. 38 Použitá literatura……………………………………………………………………...42 Přílohy………………………………………………………………………………….45
Úvod Téma své bakalářské práce hospodářské a sociální otázky propagandy v Protektorátu Čechy a Morava jsem si vybrala na základě zřejmého neustále působícího tlaku sdělovacích prostředků na názory obyvatel. Nemohu se plně ztotožnit s praktikami, kdy jsou lidem předkládány informace záměrně neúplné nebo vytržené z kontextu a kdy je občanovi již přímo podsouván názor na konkrétní situaci. Domnívám se, že by lidem měly být předkládány pravdivé a nezkreslené informace. Inteligentní příjemce těchto zpráv by pak měl mít prostor učinit si na situaci svůj názor. Současný tlak médií na příjemce zpráv se však nemůže srovnávat s tlakem vyvíjeným v krizových situacích, kdy vládnoucí garnitura se snaží myšlení obyvatelstva přizpůsobit svým představám a požadavkům na ně. Jedním z těchto kritických období je doba protektorátu, kdy byl na obyvatele Čech a Moravy sdělovacími prostředky vyvíjen tlak skutečně mimořádný. Propaganda na obyvatele protektorátu působila víceúčelově. Snažila se v recipientech vzbudit antisemitské „cítění“, měla napomoci prostředí germanizovat, ale též
vybudit
obyvatele
k maximálním pracovním výkonům,
tolik
potřebným
k zintenzivnění průmyslové výroby. Obyvatelé protektorátu se museli věnovat především výrobě podle pokynů protektorátní vlády a příslušných říšských úřadů. Panoval zde však všeobecný nedostatek. V prvé řadě musela být uspokojena armáda a zbrojní průmysl. Prostředkem motivace k práci pro říši se stala právě propaganda; informace podsouvané pracujícím za účelem jejich ovlivnění požadovaným směrem. Především je zde na místě ptát se, zda takovýto způsob ovlivňování obyvatel měl smysl, v jaké míře a s jakou váhou mu přikládanou byl v prostředí Protektorátu Čechy a Morava uplatňován a zda jej lze považovat za úspěšný, což jsou zároveň i hlavní otázky, na které se v práci snažím nalézt odpověď. Záměr propagandy je tedy dle výše uvedeného zřejmý – povzbudit a motivovat pracující; ovšem byla propaganda v tomto směru tím nejlepším prostředkem a byl její úspěch opravdu tak velký, jaký si nacisté představovali a v jaký doufali? V souvislosti s pátráním po odpovědích na tyto výše uvedené základní otázky vyvstávají samozřejmě i další, související. Například jaká konkrétní opatření a prostředky propaganda k dosahování vytčených cílů používala a zda jich uplatňovala na
1
všechny skupiny obyvatelstva stejně. Prostředky k ovlivňování je třeba také řídit, vést a dohlížet na jejich plnění. Za tímto účelem jistě musela okupační moc zřídit nějaké instituce, a proto se mé bádání zabývá i jimi. Jak těžké bylo na území protektorátu zřídit takové instituce a jak náročné bylo též získat moc nad prostředky působícími na změnu veřejného mínění ale též nad politickou a hospodářskou sférou? I když tím nejvýznamnějším motivačním prostředkem byla bezesporu právě propaganda, nemusela být tím jediným výlučným prostředkem, jak protektorátní obyvatelstvo motivovat k vyšší pracovní výkonnosti. Zajímám se v práci proto i o jiné způsoby ovlivňování, než byly ty masového propagandistického charakteru. O situaci v protektorátu jsem si mohla nejlépe udělat představu v průběhu mého vzdělávacího procesu, z vyprávění pamětníků a při sledování filmů z té doby. Takto získané informace jsem ve své práci nevyužila, ale posloužily mi jako podklad pro volbu literatury v bakalářské práci použité, neboť jsem se tak při jejím výběru a vyhledávání mohla lépe zorientovat. Nejucelenější obraz protektorátní doby dle mého podává dílo německého historika Detlefa Brandese, Češi pod německým protektorátem. Fakta, která v knize předkládá, nijak zřetelně nekomentuje, a proto zde existuje velký prostor pro utvoření si vlastního názoru, což je něco, co zcela nelze říci o literatuře psané Janem Tesařem, z které jsem tak čerpala nejméně. Z českých autorů pak o době Protektorátu Čechy a Morava nejkomplexněji podávají zprávy ve svém dvousvazkovém díle Velké dějiny zemí koruny české historici Jan Gebhart a Jan Kuklík. Právě jejich dílo bylo mým druhým nejstudovanějším zdrojem. Pro další podrobnější zpracování tématu jsem již pracovala s autory zaměřujícími se na konkrétní problematiku daného období. V oblastech, které jsou upravovány právními normami, jsem se snažila čerpat přímo z norem samotných, ne vždy to však bylo možné. Pro rozbor tématu vedení a tématu institucí propagandy mi jako podklad posloužil článek historičky Jarmily Milotové. Dle mého je ze všech materiálů k tomuto tématu tím nejutříděnějším. Dokladem toho může být i fakt, že právě z něj ve své knize Český hraný film a filmaři za protektorátu znatelně čerpá i Lukáš Kašpar. A právě s jeho knihou jsem k oblasti filmové propagandy pracovala nejvíce. Pro oblast tiskové propagandy mi nejvíce informací poskytla kniha Až na dno zrady: Emanuel Moravec Jiřího Pernese, k propagandě rozhlasové pak sbornický příspěvek Zlatuše Kukánové. Komplexně o tématu kultury a propagandy pak pojednává Jiří Doležal v knize Česká kultura za
2
protektorátu, v níž jsem s úspěchem nalézala především numerické informace k tématu kultury. Odpověď na otázku úspěšnosti propagandy se dá zjistit především z reakcí obyvatel na ni. To je však velmi těžké, neboť noviny byly cenzurovány a její příjemci vlivem obav raději své názory neprezentovali veřejně, nýbrž skrytě, čehož se lze dopátrat jen s obtížemi. Jako nejrozumnější cestu ke zjištění protektorátních nálad obyvatelstva jsem tedy zvolila studium autobiografických vzpomínek pamětníků vydaných po konci druhé světové války. Nejvíce mne v tomto směru zaujalo barvité vyprávění Jana Drábka, které v práci také cituji. Chci-li popsat působení propagandy v době Protektorátu Čechy a Morava, musím vycházet ze situace, která ve zkoumané době a na zkoumaném území existovala, rovněž však musím zmínit i situaci, která zřízení protektorátu předcházela. Proto jsem svou práci zahájila uzavřením Mnichovské dohody a jejími důsledky, neboť právě toto byl první účelový krok nacistů k rozbití a ovládnutí českých zemí. Vedl ke vzniku Protektorátu Čechy a Morava, jehož vysvětlením dále v práci přibližuji prostředí, ve kterém pak okupační moc propagandu uplatňovala. Pokud se v práci chci zabývat propagandou ve smyslu podpory výkonnosti pracovních sil, je třeba se zaměřit i na hospodářské prostředí, na které ji okupační moc aplikovala. Proto se ve své práci soustřeďuji i na hospodářskou sféru problému. Na jejím pozadí pak představuji jiné než propagandistické prostředky motivující pracující k vyšší výkonnosti. Dle mého názoru nepřirozeným prostředím protektorátu musela být dotčena i každodennost jeho obyvatel, na které pak agresivně působila propaganda, kterou dále podrobně rozebírám. Nejprve jsem zjišťovala, jaké instituce a orgány určovaly náplň propagandy a jaký měly význam. Dále už jsem se zaměřila na její konkrétní prostředky, kdy jsem podrobně rozebrala jen ty nejdůležitější, tedy tisk, film a rozhlas, přičemž jsem pátrala i po jiných než kulturních způsobech ovlivňování. Žádný zkoumaný problém nemůže být nahlížen jen jednostranně, a proto jsem v práci popsala i způsoby jejího přijímání samotnými recipienty.
3
1. Mnichovská dohoda – význam a důsledky Mnichovskou dohodu a její důsledky jsem do práce zařadila z toho důvodu, neboť se domnívám, že velice úzce souvisí s budoucím stavem a vývojem druhé republiky a následně i Protektorátu Čechy a Morava, a to jak hospodářsky, sociálně a kulturně, tak i politicky. A pokud se chci v práci dále zabývat působením okupační politiky na situaci ve „zbytkovém“ území, je nutné vědět, jaká situace to je, a co ji způsobilo. Chci zde proto zkoumat, jaké změny a v čem dohoda Československu přinesla. Jak změnila jeho postavení, ovlivnila politickou scénu vnitřně i navenek a jak se dotkla hospodářství. Vzniku Protektorátu Čechy a Morava předcházelo uzavření tzv. Mnichovské dohody, která je z pohledu důsledků pro československý stát významná. Mnichovská dohoda byla sjednána v noci 29. září a svými podpisy ji 30. září roku 1938 stvrdili zástupci západních mocností.1 Byli jimi Neville Chamberlain za Velkou Británii, Édouard Daladier za Francii, Adolf Hitler jako zástupce Německa a Benito Mussolini za Itálii. 2 Její podpis znamenal vytoužený německý zásah do versailleského systému, 3 který měl udržovat poválečnou stabilitu. Tento mírový systém se Německu podařilo prolomit díky slábnoucí angažovanosti jeho garantů, jejich stále více sílícímu příklonu k politice usmiřování, kterou nyní Velká Británie i Francie zastávaly, a jejich obav z válečného konfliktu. Vzhledem k tomu, že československá zahraniční politika byla vztahována právě k Francii, která se přikláněla k appeasementu, a význam Malé dohody též ustupoval do pozadí, pozbyla zajištění mezinárodních garancí a zůstala téměř závislá na vůli mocností. 4 Podepsáním mnichovské dohody bylo určeno, že Československo musí odstoupit pohraniční území. Tyto podpisy se Hitlerovi podařilo získat díky obratnému zacházení s termínem práva na sebeurčení národů, který definovala pařížská mírová jednání.5 Toto území bude následně okupováno Německem. Územní rozsah dle úmluvy stanovil mezinárodní výbor zástupců států, které podepsaly mnichovskou dohodu. Byl v něm 1
Čelovský, B. (1999): Mnichovská dohoda 1938. Šenov u Ostravy, Tilia, 1999, s. 374. Kárník, Z. (2003): České země v éře první republiky (1918-1939): Díl třetí: O přežití a o život (19181938). Praha, Libri, 2003, s. 616. 3 Maršálek, P. (2002): Protektorát Čechy a Morava: Státoprávní a politické aspekty nacistického okupačního režimu v českých zemích 1939-1945. Praha, Karolinum, 2002, s. 13. 4 Gebhart, J. – Kuklík, J. (2004): Druhá republika 1938-1939: Svár demokracie a totality v politickém, společenském a kulturním životě. Praha a Litomyšl, Paseka, 2004, s. 6 – 7. 5 Čelovský, B. (1999): Mnichovská dohoda 1938, s. 384. 2
4
přítomen i zástupce Československa. 6 Námitky západním mocnostem, že pod správu říše se takto dostane i přes 700 000 Čechů, však zůstaly nevyslyšené. 7 Sousední státy, které již dříve neměly s Československem přátelské vztahy 8 , tuto situaci chápaly jako příležitost, kdy si i ony mohou činit nároky na zvětšení své rozlohy o hraniční území republiky. Uvedenými státy byly Polsko, kterému se tak podařilo získat vytoužené Těšínsko, a Maďarsko, které díky listopadovému jednání ve Vídni připojilo některá území na Slovensku a Podkarpatské Rusi.9
1.1. Hospodářské důsledky Významným faktorem ovlivňujícím hospodářství je razantní rozrušení územní celistvosti 10 a úbytek několika milionů obyvatel. 11 Důsledky, které z toho plynuly, měly pochopitelně hospodářský vliv na zbytkové území Česko-Slovenska. Nastalou vyhrocenou situaci ještě navíc komplikoval fakt, že odstupované území mělo být předáno k okupaci jen během několik dní. Oblasti byly tedy vyklízeny ve spěchu. 12 Dlouhá léta vytváření vazeb mezi oblastmi nyní od sebe oddělenými již nebyla výhodou, ba naopak. Hospodářské a dopravní spoje již nadále nemohly být plně využívány jako předtím stejně tak jako tradiční obchodní styky, což znamenalo narušení národního trhu. 13 Průmyslové podniky se ocitly bez svých tradičních dodavatelů či odběratelů, přišly o své pobočky či československý trh o tyto podniky zcela přišel. 14 Při
6
Gebhart, J. - Kuklík, J. (2006): Velké dějiny zemí Koruny české, XV.a. Praha, Litomyšl, Paseka, 2006, s. 10. 7 Kárník, Z. (2003): České země v éře první republiky (1918-1939), s. 622. 8 Filípek, J. (2001): Mnichov 1938 - Hra o Československo. Praha, Dr. Eduard Grégr a syn, s.r.o., 2001, s. 88. 9 Gebhart, J. - Kuklík, J. (2006): Velké dějiny zemí Koruny české, XV.a, s. 14 - 15. 10 Gebhart, J. – Kuklík, J. (2004): Druhá republika 1938-1939, s. 24. 11 Německo se obohatilo o plochu 29 000 km2 s přibližně 3 400 000 obyvateli, Polsko o území velikosti 1000 km2 s 200 000 obyvateli a Maďarsko získalo 1000 km2 s počtem obyvatel o něco málo přesahujícím 1 milion. Mrázek, J.rok: Mnichov a jeho důsledky z pohledu mezinárodního práva. In Němeček, J. (2004): Mnichovská dohoda: cesta k destrukci demokracie v Evropě. Praha, Karolinum, 2004, s. 353 – 354. 12 Gebhart, J. – Kuklík, J. (2004): Druhá republika 1938-1939, s. 13. 13 Gebhart, J. - Kuklík, J. (2006): Velké dějiny zemí Koruny české, XV.a, s. 19. 14 Československý průmysl se musel vyrovnávat se ztrátou například Třineckých železáren, RinhofferTatra v Kopřivnici a dalších významných závodů v Chomutově, Ústí nad Labem nebo Ostravsku. Kárník, Z. (2003): České země v éře první republiky (1918-1939), s. 627.; Gebhart, J. - Kuklík, J. (2006): Velké dějiny zemí Koruny české, XV.a, s. 20.
5
ztrátě většího množství závodů se pochopitelně celonárodní průmysl ocitá bez dosavadních vazeb a ztrácí schopnost soběstačného fungování. 15 Srovnatelnou ztrátu jako průmysl zažívalo i bankovnictví a finanční systém, neboť mnoho poboček zůstalo na okupovaném území a ty poté buď spadaly do říšského bankovního systému nebo byly zrušeny. 16 České hospodářství významně ovlivnila i expanze říšského kapitálu. Na špatném stavu hospodářství se odrazily též nerealisticky a nevýhodně pro republiku nastavené kurzy marky a polského zlotého a odliv francouzského a britského kapitálu. 17 Vážné ohrožení plynulého chodu pomnichovské ekonomiky znamenala i významná ztráta energetických zdrojů a těžebních oblastí. 18 Chybějící tedy bylo nutné dovážet. To samozřejmě vyústilo ve zvýšení cen paliv. 19 I v oblasti dopravy bohužel došlo k ohrožení. 20 Omezením se nevyhnula ani letecká, vodní, osobní i nákladní silniční doprava. 21 K výraznému narušení však došlo i u telegrafních a telefonních spojů a značně ubylo i poštovních úřadů, vozů a zařízení. 22 Již tak těžkou hospodářskou situaci zhoršovala nastupující vysoká nezaměstnanost a velký počet lidí nemajících kde bydlet. To vše bylo následkem příchodu množství uprchlíků, kteří do vnitrozemí prchli z okupovaných území. 23 Změnu zaznamenal i zahraniční obchod. Změnilo se jeho složení a orientace a celkově jeho obrat klesl o 25%. 24 Č-SR se rychle dostala pod vliv Německa, kdy na něj bylo do půl roku orientováno cca 40% z celkového obratu zahraničního obchodu. 25 Oblastí hospodářství, která byla ve srovnání s ostatními zasažena méně, avšak také znatelně, bylo zemědělství. 26 15
Kárník, Z. (2003): České země v éře první republiky (1918-1939), s. 627. Gebhart, J. - Kuklík, J. (2006): Velké dějiny zemí Koruny české, XV.a, s. 20. 17 Gebhart, J. – Kuklík, J. (2004): Druhá republika 1938-1939, s. 169. 18 Československo tak pozbylo 90 elektráren a přišlo o uhelné oblasti v Krušných horách, na Falknovsku,, Plzeňsku a další. Kárník, Z. (2003): České země v éře první republiky (1918-1939), s. 626-627. Významný pokles zaznamenala i těžba tuhy, kaolinu, vzácných rud a sklářského křemičitého písku. Gebhart, J. - Kuklík, J. (2006): Velké dějiny zemí Koruny české, XV.a, s. 20. 19 Gebhart, J. - Kuklík, J. (2006): Velké dějiny zemí Koruny české, XV.a, s. 20. 20 Železniční doprava zůstala kratší o 5200 km tratí. Maďarsku a Německu navíc ČSD musely odevzdat mnoho tisíc lokomotiv a vagonů. Gebhart, J. - Kuklík, J. (2006): Velké dějiny zemí Koruny české, XV.a, s. 20. 21 Republika se musela vyrovnat se ztrátou celkem 10 letišť. Gebhart, J. – Kuklík, J. (2004): Druhá republika 1938-1939, s. 166. 22 Gebhart, J. - Kuklík, J. (2006): Velké dějiny zemí Koruny české, XV.a, s. 123. 23 Gebhart, J. – Kuklík, J. (2004): Druhá republika 1938-1939, s. 171. 24 Gebhart, J. - Kuklík, J. (2006): Velké dějiny zemí Koruny české, XV.a, s. 22. 25 Kárník, Z. (2003): České země v éře první republiky (1918-1939), s. 628. 16
6
1.2. Politické důsledky Jako každý právní akt i tento s sebou nesl politické důsledky. Zde se však budu zabývat pouze politickým vyústěním, které výše zmíněná dohoda představovala pro Československou republiku. Snažím se zde naznačit, co dohoda znamenala v politickém vývoji pro republiku. Pod silným berlínským tlakem abdikoval prezident Edvard Beneš a následně emigroval do Londýna. 27 Patrně tak však učinil i pod tíhou hněvivého pohledu československé veřejnosti. 28 Stejně tak se pod nátlakem své funkce vzdal i dosavadní ministr zahraničí Kamil Krofta. Po tom, aby se oba vzdali funkcí však nedychtil jen Hitler, nýbrž také západní mocnosti, které si přály klid, a rovněž někteří domácí politikové. Věřili, že se tak uklidní tato složitá situace. 29 Post ministra zahraničí nyní nově zastával Německu lépe vyhovující dr. František Chvalkovský 30 a post prezidenta republiky po zvolení Národním shromážděním 31 a odsouhlasení německých míst zaujal doc. JUDr. Emil Hácha. 32 V politických kruzích se začala objevovat myšlenka na změnu mocenského uspořádání. Tehdy se o věci hovořilo jako o tzv. „zjednodušení politického života“. 33 Mělo jít o radikální odklon od dosavadního „mocenskopolitického uspořádání liberálně demokratického typu“. 34 Na základě dohadů politických stran bývalé koalice tedy bylo rozhodnuto o vytvoření dvou politických stran. 35 Byla ustanovena Strana národní jednoty a Národní strana práce. Posledně jmenovaná strana měla být „nutným orgánem 26
ČSR odtržením území přišlo o 33% orné půdy a o 46% zalesněných ploch pohraničních pohoří. Gebhart, J. - Kuklík, J. (2006): Velké dějiny zemí Koruny české, XV.a, s. 22. 27 Filípek, J. (2001): Mnichov 1938 - Hra o Československo, s. 108. 28 Čelovský, B. (1999): Mnichovská dohoda 1938, s. 380. 29 Kárník, Z. (2003): České země v éře první republiky (1918-1939), s. 620. 30 František Chvalkovský dříve působil jako vyslanec v Římě. Gebhart, J. – Kuklík, J. (2004): Druhá republika 1938-1939, s. 150. 31 Národní shromáždění v této době představovalo moc zákonodárnou pro celé území Československé republiky. Zákon Národního shromáždění č. 121/1920 Sb., kterým se uvozuje ústavní listina Československé republiky. Sbírka zákonů a nařízení státu československého, Praha, 1920. 32 Před zvolením do funkce prezidenta Dr. Emil Hácha zastával funkci prvního prezidenta Nejvyššího správního soudu v Praze. Byl tedy právní autoritou a nebyl spjat s žádnou politickou stranou, což bylo pro jeho kandidaturu klíčové. Gebhart, J. - Kuklík, J. (2006): Velké dějiny zemí Koruny české, XV.a, s. 71; Kárník, Z. (2003): České země v éře první republiky (1918-1939), s. 633. 33 Gebhart, J. – Kuklík, J. (2004): Druhá republika 1938-1939, s. 39. 34 Tamtéž, s. 40. 35 Gebhart, J. - Kuklík, J. (2006): Velké dějiny zemí Koruny české, XV.a, s. 57.
7
kontroly“ a zároveň též „nutným orgánem spolupráce“, jak soudil její předseda. 36 Může se tedy očekávat, že se stane konstruktivní opozicí? Strany dosavadního politického spektra se tedy buďto sloučily v jednu nebo byly zcela zakázány. 37 To byl případ například KSČ, která byla rozpuštěna. 38 Tím se uspokojily požadavky Německa. 39 Nejen politický, nýbrž i veřejný život měl být zjednodušován. Objevovaly se snahy o sjednocení například i v oblasti tělovýchovy. 40 V období
pomnichovské
republiky
se
ne
všechny
kroky
spojené
s mocenskopolitickým uspořádáním děly v mezích Ústavy z 29. 2. 1920. Jedním z nich bylo například zpochybnění mandátů senátorů a poslanců svěřených na základě výsledků voleb z roku 1935. 41 Ty ve svém důsledku změnily složení Národního shromáždění odsouhlasením tzv. Stálého výboru ke konci října 1938. 42 Změnu týkající se vlády a jejího působení lze spatřit i v tzv. zmocňovacím zákoně vydaném v prosinci 1938, který vládním nařízením připisoval právní sílu zákona a umožňoval dokonce i měnit ústavu. 43 To znamenalo omezení moci parlamentu. 44 Dalším počinem, který směřoval k centralizaci moci, se stalo vydání nařízení o politických stranách č. 355/1938 z 23. prosince 1938. To umožňovalo stranu založit jen se svolením vlády, které udělovala dle „volné úvahy“. 45 Dopady můžeme zaznamenat ve sféře vojenskopolitické, neboť obranný systém státu byl směřován právě do oblastí kopcovitého a hornatého pohraničí, které byly odtrženy. 46 V nich se nalézaly pevnosti, jež navíc měly být Německu předány v neporušeném stavu i s vyzbrojením. 47 Tak výrazná redukce obranného potenciálu a nemožnost se bránit útoku nepřítele význam státu v mezinárodním měřítku jistě snižuje a má dopad i na jeho mocenské postavení. 36
Tamtéž, s. 67. Brandes, D. (2000): Češi pod německým protektorátem: Okupační politika, kolaborace a odboj 19391945. přeložil Petr Dvořáček. Praha, Prostor, 2000, s. 21. 38 Kárník, Z. (2003): České země v éře první republiky (1918-1939), s. 634. 39 Gebhart, J. – Kuklík, J. (2004): Druhá republika 1938-1939, s. 251. 40 Tamtéž, s. 60. 41 Gebhart, J. - Kuklík, J. (2006): Velké dějiny zemí Koruny české, XV.a, s. 69. 42 Kuklík, J. ml. (2004): K některým právním souvislostem mnichovské dohody v letech 1938-1945. In Němeček, J. (2004): Mnichovská dohoda: cesta k destrukci demokracie v Evropě. Praha, Karolinum, 2004, s. 333. 43 Kárník, Z. (2003): České země v éře první republiky (1918-1939), s. 634. 44 Brandes, D. (2000): Češi pod německým protektorátem, s. 21. 45 Vládní nařízení č. 355/1938 Sb. z. a n. ze dne 23.12.1938 o politických stranách. Sbírka zákonů a nařízení státu česko-slovenského, Praha, 1938. 46 Gebhart, J. - Kuklík, J. (2006): Velké dějiny zemí Koruny české, XV,a., s. 19. 47 Kárník, Z. (2003): České země v éře první republiky (1918-1939), s. 619. 37
8
Mnichovská dohoda nemohla v zahraniční politice republiky zůstat bez odezvy. Již před Mnichovem bylo jasné, že ztratila svého dosavadního partnera Francii a o Malou dohodu se již také nemohla opírat. 48 Postupně vyplývalo, že si Německo přeje „úplnou mocenskou, hospodářskou a dopravní závislost Československa“. 49 Mělo se za to, že vstřícnými kroky se česko-německé napětí upokojí a česko-slovenská politika tak bude mít volnou ruku ke své činnosti. 50 To se ale nestalo a politické rozhodování stále muselo brát ohled na německá přání. Vážné ohrožení státní suverenity naznačoval i fakt, že ke garanci nových státních hranic se žádná z mocností nechtěla vyjadřovat. 51 Možná i právě proto se zahraniční politika začala orientovat směrem k přátelským diskusím s Německem. 52
1.3. Zhodnocení kapitoly Lze konstatovat, že negativní dopady na výkonnost hospodářství byly značné. Například jen výroba porcelánu klesla na 10%, hraček a skla na 25%, textilu na 37%, papíru na 46% a u kovoprůmyslu to bylo 70%. 53 Průmysl byl oslaben, úroveň zemědělství též poklesla ve srovnání s předmnichovskou situací. Napětí ve společnosti však netvořily jen davy uprchlíků, ale také omezený pohyb osob jako důsledek zpřetrhání dopravních spojů a zhoršený
stav na trhu s elektřinou a uhlím, jak je
popsáno výše. Je tedy zřejmé, že mnichovská dohoda zasáhla hospodářství státu velice intenzivně a jeho budoucí zdárný vývoj si lze jen velmi obtížně představit. Republika tedy zaznamenala personální výměnu dvou velmi důležitých postů a ztrátu partnerů na poli zahraniční politiky, kde tak pozbyla suverenity a nezbylo než snažit se o upokojování požadavků Německa samostatně. 54 Jak uvádí Josef Harna ve svém článku, až do mnichovské dohody se parlamentní systém v Československu nedostal i přes jisté náznaky do krize. Uvádí, že ke krizi došlo až „po nárazu zvenčí
48
Filípek, J. (2001): Mnichov 1938 - Hra o Československo, s. 50-51. Gebhart, J. – Kuklík, J. (2004): Druhá republika 1938-1939, s. 151-152. 50 Tamtéž, s. 50. 51 Tamtéž, s. 156-160. 52 Tamtéž, s. 251. 53 Gebhart, J. - Kuklík, J. (2006): Velké dějiny zemí Koruny české, XV.a, s. 20. 54 Gebhart, J. – Kuklík, J. (2004): Druhá republika 1938-1939, s. 156. 49
9
koncem září onoho osudného roku“. 55 Prostředí, které v zemi mnichovská dohoda vytvořila, ve svém důsledku napomohlo i rozrušení jednotnosti státu a vzniku jakési netypické federace. 56 Ve výčtu politických změn nelze v žádném případě opominout ani „vtažení zbytu státu do sféry německého vlivu“, což jako důsledek mnichovské dohody ve své knize uvádí Bořivoj Čelovský. 57 Domnívám se, že všechny tyto aspekty znamenaly vážné narušení vnitřní celistvosti státu a proto také jeho oslabení. Potvrzoval to i nacistický zesměšňující leták vytvořený jako parte Československa objevující se po podpisu mnichovské dohody na okupovaném území. 58
2. Právní aspekty a vznik Protektorátu Čechy a Morava Tato kapitola se zabývá okolnostmi vzniku Protektorátu Čechy a Morava a důsledky
po stránce hospodářské, politické a sociální. Nebudu však zacházet do
hloubky a proto tu již vynechám otázku, zda šlo zřízení protektorátu předejít. Zaměřím se na vlivy dvoukolejnosti státní správy - říšské a protektorátní a rozdílný přístup k říšským a protektorátním občanům. Zajímá mne, jak velké slovo měla v rámci protektorátu autonomní správa a jak moc byl chod země okupační moci podřízen. Vzhledem k předmětu svého zkoumání se zaměřím též na represivní aparát v protektorátu a jeho pravomoci a činnosti a jak zasahovaly do života obyvatel. Změny a úsilí ve vnitřní ani vnější politice tedy nepřinesly zlepšení ve smyslu garance suverenity okleštěného státu a Německo tak české země ke své říši přeci jen připojilo. Pomnichovské obavy o budoucnost se tak ukázaly oprávněné a naplněné. 59 Bezprostřední vznik Protektorátu Čechy a Morava je datován 15. března 1939, kdy prezident Č-SR Emil Hácha a ministr zahraničí František Chvalkovský v Berlíně německému kancléři Hitlerovi podepsali dokument, jež umožnil Německu obsadit zbylé české země. Byla to volba ze dvou alternativ, které byly dr. Háchovi, za Hitlerova 55
Harna, J. (2004): Vnitropolitické souvislosti Mnichova. K diskusím o „krizi demokracie“ v Československu. In Němeček, J. (2004): Mnichovská dohoda: cesta k destrukci demokracie v Evropě. Praha, Karolinum, 2004., s. 200. 56 Gebhart, J. – Kuklík, J. (2004): Druhá republika 1938-1939, s. 89. 57 Čelovský, B. (1999): Mnichovská dohoda 1938, s. 374. 58 Gebhart, J. - Kuklík, J. (2006): Velké dějiny zemí Koruny české, XV.a, s. 27. 59 Gebhart, J. – Kuklík, J. (2004): Druhá republika 1938-1939, s.251-252.
10
vyhrožování násilným vpádem, předloženy. Česko-slovenský prezident zvolil nenásilnou variantu. 60 Obsazování Čech a Moravy německé vojenské jednotky dokončily ještě týž den, jelikož Německo ani nepočítalo s tím, že by nějaká ze západních velmocí proti němu jakkoliv zasahovala. 61 Zdůvodněním, které jim k tomuto aktu německá místa sdělila, se stal údajný přetrvávající útlak německé menšiny. Celá okupace tak měla být jakýmsi uklidňovacím aktem. 62 To jasně vyplývá i z dokumentu o budoucím převzetí českého národa pod ochranu Říše, kde stojí, že „…cílem veškerého úsilí musí být zachování klidu, míru a pořádku v této části střední Evropy…“ 63 Jak z textu vyplývá, prostor Protektorátu v sobě již nezahrnoval celé území Československé republiky, nýbrž jen její část. Bylo tomu tak proto, že den před zahájením okupace, tedy 14. března 1939, se slovenská část republiky po návštěvě expremiéra Jozefa Tisa v Berlíně a pod nátlakem Adolfa Hitlera a jeho zastrašováním maďarskou okupací Slovenska od zbytku republiky odtrhla a vyhlásila samostatnost. 64 Přesně v tento vývoj Německo doufalo a mohutně jej podporovalo, neboť také právě vnitřní nestabilitou Česko-Slovenska chtělo operovat před ostatními západními mocnostmi jako jedním z důvodů pro nutnost obsazení českých zemí. K odtržení a vyhlášení samostatnosti pod ochranou Německa po událostech na Slovensku tendovala i Podkarpatská Rus. Než k jejímu osamostatnění však mohlo dojít, maďarská vojska ji obsadila. 65
2.1. Právní vymezení Protektorátu Čechy a Morava a pravomoci autonomní a okupační moci Již 15. března 1939 A. Hitler dorazil do Prahy i se svými poradci, aby tu mohli ještě do druhého dne vypracovat právní akt, který by obsazenému území určil právní statut. Sám Adolf Hitler je autorem preambule. Norma měla být nastavena tak, aby české země co nejvíce přimkla k Německu. Normativní akt v sobě nenesl žádnou 60
Gebhart, J. - Kuklík, J. (2006): Velké dějiny zemí Koruny české, XV.a, s. 171. Gebhart, J. – Kuklík, J. (2004): Druhá republika 1938-1939, s. 245 – 246. 62 Gebhart, J. - Kuklík, J. (2006): Velké dějiny zemí Koruny české, XV.a, s. 174 – 176. 63 Cit dle: MacDonald, C. – Kaplan, J. (1995): Praha ve stínu hákového kříže: Pravda o německé okupaci 1939-1945. Přeložil Jan Brázda. Praha, Melantrich, 1995, s. 20. 64 Maršálek, P. (2002): Protektorát Čechy a Morava, s. 14. 65 Gebhart, J. – Kuklík, J. (2004): Druhá republika 1938-1939, s. 236 – 239. 61
11
návaznost na předchozí berlínská jednání a byl vytvořen jako unilaterální. 66 Hitler přitom nepřihlížel k výsledkům jednání v Berlíně, kde sliboval plnou autonomii, a Výnos koncipoval jen velmi neurčitě. 67 Jeho název zněl Výnos vůdce a říšského kancléře ze 16. března 1939 o Protektorátu Čechy a Morava. 68 Protektorát zde byl chápán jako „chráněný subjekt“. 69 Stal se tak součástí Velkoněmecké říše, neboť, ač byl samosprávný, 70 „netvořil žádný státní celek“. 71 Jak výnos uváděl, protektorát byl útvar autonomní a samosprávní, avšak jen do té míry, kdy neodporoval potřebám říše. Na území protektorátu měly i nadále fungovat vlastní orgány a úřady, 72 správa zahraničních věcí však již připadala říši. 73 Výjimku zde tvořil tzv. „vyslanec“, 74 který působil jako zástupce protektorátu u říšské vlády. 75 Pod správu říše připadla též vojenská ochrana a protektorát již nemohl mít svou vlastní armádu, která se tak musela rozpustit. 76 Svou pozornost okupanti zaměřili též na uniformovanou policii a četnictvo. 77 Protektorátní ozbrojené jednotky mohly sloužit jen k zajištění vnitřní bezpečnosti. Jejich velikost a výzbroj však již opět určovala okupační správa. 78 Německá okupační politika neměla nejmenší zájem na tom, aby v protektorátu nastal politický neklid, a proto jako nejrozumnější řešení vyhodnotila další spolupráci s prezidentem E. Háchou a Beranovou vládou, které tak nechala i nadále zastávat své funkce, 79 byť tyto závisely na německé vůli. 80 Toto řešení se zdálo výhodné i z hlediska mezinárodněpolitického klimatu, neboť u takového aktu, jakým obsazení Čech a Moravy bylo, velmi záleželo na diplomatickém umu Německa. 81 Proto se také nacističtí
66
Gebhart, J. - Kuklík, J. (2006): Velké dějiny zemí Koruny české, XV.a, s.177-178. Maršálek, P. (2002): Protektorát Čechy a Morava, s. 27. 68 Tamtéž, s. 15-16. 69 Gebhart, J. – Kuklík, J. (2004): Druhá republika 1938-1939, s. 247. 70 Maršálek, P. (2002): Protektorát Čechy a Morava, s. 17. 71 Gebhart, J. – Kuklík, J. (2004): Druhá republika 1938-1939, s.247. 72 Gebhart, J. - Kuklík, J. (2006): Velké dějiny zemí Koruny české, XV.a, s. 178-179. 73 Brandes, D. (2000): Češi pod německým protektorátem, s. 27. 74 Tuto funkci zastával Fr. Chvalkovský. Gebhart, J. - Kuklík, J. (2006): Velké dějiny zemí Koruny české, XV.a, s. 180. 75 Maršálek, P. (2002): Protektorát Čechy a Morava, s. 18. 76 Gebhart, J. - Kuklík, J. (2006): Velké dějiny zemí Koruny české, XV.a, s. 180-181. 77 Tamtéž, s. 228. 78 Maršálek, P. (2002): Protektorát Čechy a Morava, s.17. 79 Gebhart, J. – Kuklík, J. (2004): Druhá republika 1938-1939, s. 250. 80 Maršálek, P. (2002): Protektorát Čechy a Morava, s. 18. 81 Gebhart, J. – Kuklík, J. (2004): Druhá republika 1938-1939, s. 250. 67
12
okupanti snažili budit dojem, že v protektorátu je dbáno místních tradic a česká státnost je respektována. 82 Výnos dále zřídil funkci říšského protektora. 83 Ten měl na protektorátním území dbát „říšských zájmů“ a zastupovat vůdce, který ho jmenoval. 84 Výnos protektorovi svěřoval mnoho pravomocí, mezi něž patřilo například potvrzování a odvolávání členů protektorátní vlády a možnost se informovat o jejích opatřeních. Pokud by s některým z nich nesouhlasil, měl možnost podat námitky a od příslušného opatření vláda musela upustit. 85 Mohl též udělovat milosti. Nařízení z 22. března 1939 pak protektora učinilo hlavou okupační správy. Pravomoci protektorátní vlády zmenšovaly i další články výnosu. Autonomní nařízení mohla německá místa kdykoliv anulovat, stejně tak, jako mohla být jiná naopak vynucena. Protektorát též musel dbát právních předpisů, které pro něj říše vydala. Dosavadní česko-slovenské právo stále platilo, avšak jen neodporovalo-li „převzetí ochrany německou říší“. 86 Výnos stanovoval též hospodářská omezení suverenity autonomního útvaru. Mimo koruny se dalším zákonným platidlem ustanovila i marka, jejíž poměr ke koruně upravovala říše. Změny zaznamenala i doprava, pošta a telekomunikace, nad kterými nyní dohlížela německá místa. 87 Neméně důležitou změnou, kterou s sebou výnos přinesl, bylo rozčlenění obyvatel do dvojího státního občanství. Říšskými občany se automaticky stali Němci žijící v protektorátu, ostatní jeho obyvatelé měli občanství protektorátní. Říšští občasné podléhali pouze správě německé, požívali však i výhod občanství protektorátního. Tímto zde tedy byla nastavena značná nevyváženost mezi oběmi občanstvími. 88 Na území protektorátu současně existovaly dvě linie veřejné správy. Správa autonomní a správa okupační. Tento stav zde panoval proto, že německá politika ještě neměla dostatek odvahy před ostatními velmocemi, aby v protektorátu zavedla pouze nacistickou správu. Toto uspořádání zároveň vyhovovalo i německé taktice jiného
82
Maršálek, P. (2002): Protektorát Čechy a Morava, s. 9. Tím byl 18.3.1939 jmenován Konstantin von Neurath, bývalý německý ministr zahraničí. Brandes, D. (2000): Češi pod německým protektorátem, s. 36. 84 Gebhart, J. - Kuklík, J. (2006): Velké dějiny zemí Koruny české, XV.a, s. 179. 85 Maršálek, P. (2002): Protektorát Čechy a Morava, s. 18. 86 Gebhart, J. - Kuklík, J. (2006): Velké dějiny zemí Koruny české, XV.a, s. 179-183. 87 Maršálek, P. (2002): Protektorát Čechy a Morava, s. 17. 88 Gebhart, J. - Kuklík, J. (2006): Velké dějiny zemí Koruny české, XV.a, s. 184. 83
13
zacházení s říšskými a protektorátními občany. 89 Takováto rozdílnost zacházení se uplatňovala i v systému soudů, kdy se na německé státní příslušníky vztahovalo před soudem německé právo. 90 Nařízení ze dne 1. září 1939 rozčleňovalo území protektorátu na obvody úřadů Oberlandratů, které byly podřízeny protektorovi. 91 Oberlandrat měl za úkol zpravovat protektora o situaci v okresech, dohlížet na nižší úřady protektorátu ve svém obvodě, spravovat záležitosti německých státních příslušníků apod. 92 Míra možného zásahu do věcí autonomní správy nikdy nebyla přesně stanovena a záleželo tedy na uvážení, což autonomním úřadům citelně ubírá na významu. 93 Mimoto ve vnitřní správě postupně docházelo k přebírání vedoucích postů německými úředníky a následně pak prohlašování takto vedených úřadů za německé. Protektorátní správa v oblasti hospodářsko-sociálních věcí zasahující do řízení válečného hospodářství též podléhala německému vlivu. Po zjištění, že válka bude mnohem delší a materiálně náročnější, než sami Němci předpokládali, přistupovali postupně ke změně ve veřejné správě směrem k většímu vlivu okupační moci a jejímu prostoupení autonomními úřady. 94 Již zmíněné nařízení mělo za následek též plnou kontrolu autonomní správy říšským protektorem, neboť
všechna
její
ustanovení
podléhala
jeho
schválení. 95
Díky
vládnutí
prostřednictvím českých úřadů okupanti nemuseli nahrazovat veškerou správu svou vlastní, což znamenalo úsporu jejich času, pracovní síly i financí. 96 Nejširšími kompetencemi ze všech úřadů nezávislých na protektorovi disponovala německá bezpečnostní policie, tzv. Sipo. 97 Tu pro protektorát zřizovala již zmíněná vyhláška z 1. září 1939, jako jeden z nástrojů okupační politiky. Nejvýznamnější částí bezpečnostní policie se stala tajná státní policie – gestapo. Její hlavní činnosti tvořilo potírání nepřátelských aktivit proti říši a organizovaných 89
Tamtéž, s. 183-184. Brandes, D. (2000): Češi pod německým protektorátem,s. 49-50. 91 Nařízení č. RP 26/39 ze dne 1. září 1939 o vybudování správy a Německé bezpečnostní policie v Protektorátu Čechy a Morava. Věstník říšského protektora č. 19, Praha, Böhmisch-Mährische Verlags und Druckerei, 1939. 92 Brandes, D. (2000): Češi pod německým protektorátem, s.40-41. 93 Maršálek, P. (2002): Protektorát Čechy a Morava, s.100. 94 Tamtéž, s.61-66. 95 Nařízení č. RP 26/39 ze dne 1. září 1939 o vybudování správy a Německé bezpečnostní policie v Protektorátu Čechy a Morava. Věstník říšského protektora č. 19, Praha, Böhmisch-Mährische Verlags und Druckerei, 1939. 96 MacDonald, C. – Kaplan, J. (1995): Praha ve stínu hákového kříže,s. 38. 97 Brandes, D. (2000): Češi pod německým protektorátem, s. 46. 90
14
odbojových hnutí, kontrolování zaměstnanců ve zbrojařství, sledování poslechu zahraničního rozhlasu a další. 98 Zjištěné gestapo muselo vyhodnocovat a informovat říšského protektora a jiné úřady. 99 Další složku nacistického policejního a potlačovacího aparátu tvořila bezpečnostní služba – SD. Jejím úkolem bylo informovat důležitá místa v Berlíně a vedoucí okupační správy o náladách, reakcích a morálce obyvatelstva protektorátu, čímž napomáhala utváření okupační politiky. Služba svá zjištění o určitých osobách zprostředkovávala i gestapu, které na rozdíl od SD mělo exekutivní pravomoc. 100 Oba uvedené útvary podléhaly přímo úřadu říšského protektora a současně je ovládal i Berlín, který určoval jejich organizaci, zajišťoval financování a skladbu zaměstnanců a měl v případě neshody v rozkazech před protektorem přednost. Nacistické policejní složky, které též působily na území protektorátu, tvořily například ještě kriminální policie - kripo, která spadala pod bezpečnostní policii, a pořádková policie, která v sobě zahrnovala i četnictvo. 101 Právě represivní aparát představovaný bezpečnostními složkami policie a nacistickou justicí spadal do přímé kompetence okupantů. 102 Jako nacisty běžně používané postupy represe mohu uvést například uvalení ochranné vazby, které představovalo věznění v koncentračním táboře, institut zvláštního zacházení, pod kterým se skrývala poprava bez soudního jednání, nebo odvetná opatření v případě neodhalení konkrétního viníka, která postihovala více lidí najednou. Popravy se k zesílení účinku zastrašování často konaly veřejně. Od roku 1942 se mohlo ochranné vazby užít už jen na základě oznámení centrále gestapa. 103 Mohl být též určen libovolně dlouhý plánovitý policejní dohled na osoby, mnohdy včetně rozsáhlých omezení, bylo-li to nezbytné „pro ochranu národní pospolitosti“. 104 V období totální války došlo pak k zavedení nové bezpečnostní strategie. Zásahy měly být co nejrychlejší a i procedura
98
Gebhart, J. - Kuklík, J. (2006): Velké dějiny zemí Koruny české, XV.a, s. 188. Brandes, D. (2000): Češi pod německým protektorátem, s. 46. 100 Gebhart, J. - Kuklík, J. (2006): Velké dějiny zemí Koruny české, XV.a, s. 188-189. 101 Tamtéž, s. 190-191. 102 Maršálek, P. (2002): Protektorát Čechy a Morava, s. 108. 103 Tamtéž, s. 105,108. 104 Vládní nařízení ze dne 9. března 1942 o preventivním potírání zločinnosti. In. Knesl, M. – Ohera, M. (2008): Vývoj výkonných policejních kompetencí na území České republiky 1918-200: Sborník právních předpisů upravujících základní činnosti policejních sborů od roku 1918 do roku 2007. Praha, 2008, s. 4547. 99
15
postihů byla zjednodušena. 105 Nadto se ještě začalo využívat v roce 1943 tzv. „výjezdních zasedání zvláštních soudů“, které ve zrychleném jednání umožňovaly odsuzovat ještě v místě činu. I soudní přelíčení po čase doznalo množství změn. Soudní zapisovatel ani zástupce nemuseli být přítomni, též výslech svědků či znalců již mohl být přeskočen a opravné prostředky se staly spíše výjimkou. 106 Důsledkem vzniku protektorátu byla též změna vnitřní politické struktury. Na území protektorátu od 4. dubna 1939 mohl jako jediný politický útvar působit NS – Národní souručenství. Ostatní politické strany tak zanikly. Jeho vytvoření se opíralo o snahu podpořit jednotnost národa a chránit české zájmy v rámci protektorátu. Činnost NS byla rozdělena do několika výborů dle oblastí zájmu. Snaha působit a zasahovat do dění v protektorátu se projevila i ve snaze kontrolovat a ovlivňovat protektorátní tisk, kdy Výbor NS deníkům určil „hlavní obsahové směrnice“. 107 Různé oblasti veřejného života tak spěly k totalizačním tendencím NS. 108 Již po jednom roce se však ukázala jeho slabost vůči okupantům. 109 Od roku 1940 se v jeho vedení angažovalo i mnoho pronacisticky smýšlejících aktivistických novinářů. 110 Postupným přikláněním NS, které zasahovalo do obsahové stránky tisku, spíše k loajální spolupráci 111 měla okupační politika snazší cestu k ovlivňování protektorátních tiskovin a tak i možnému ovlivňování veřejnosti. 112 V roce 1943 pak tato organizace jako politická zanikla a pod vlivem ministra Moravce se soustředila spíše na výchovu k říšské myšlence a oblast osvětovou a kulturní. 113
2.2. Zhodnocení kapitoly Po velkých zásazích do politické suverenity českých zemí souvisejících s podepsáním Mnichovské dohody a zorientování hospodářství na Německo již Hitler 105
Maršálek, P. (2002): Protektorát Čechy a Morava, s.84. Tamtéž, s.108. 107 Gebhart, J. - Kuklík, J. (2006): Velké dějiny zemí Koruny české, XV.a, s. 210 – 216. 108 Tesař, J. (2000): Mnichovský komplex: Jeho příčiny a důsledky. Praha, Prostor, 2000, s. 171. 109 Brandes, D. (2000): Češi pod německým protektorátem, s. 54. 110 Maršálek, P. (2002): Protektorát Čechy a Morava, s. 126. 111 Gebhart, J. - Kuklík, J. (2006): Velké dějiny zemí Koruny české, XV.a, s. 224-225, viz obrazová příloha. 112 Tesař, J. (2000): Mnichovský komplex: Jeho příčiny a důsledky, s. 172. 113 Maršálek, P. (2002): Protektorát Čechy a Morava, s.130. 106
16
mohl plně rozvinout snahu o připojení českých zemí a využít tak plně jejich potenciálu. To bylo též podmíněno postupným omezováním autonomie protektorátu, která byla po zavedení totální války téměř zcela odstraněna, neboť vše se muselo poddat německému diktátu. 114 Jak je z textu patrné, okupační moc v zemi kontrolovala a ovlivňovala nejen činnost vlády a nejvyšších úřadů, ale též veřejnou správu a vůbec veškeré dění v zemi. Policejně-bezpečnostní složky, které náležely činnosti okupantů, jak lze vysledovat, velmi silně zasahovaly do běžného života obyvatel. Česká správa a s ní i policejní aparát se stále více podrobovaly německé moci. 115 Od ledna 1942, kdy protektorátní prezident Hácha jmenoval novou protektorátní vládu, byl dokonce každému ministru přidělen německý generální zástupce zmocněný k vyřizování všech záležitostí za něj. 116 Samotný výnos byl koncipován velmi vágně a obecně. Bylo tedy na libovůli okupační správy, jak si míru autonomie protektorátu vyložit. Z toho je patrné, že české země úplnou záruku svobodného rozhodování v protektorátu neměly jistou a obavy o národní svébytnost byly namístě. Hitler se snažil též uklidňovat planým slibem, že při dostatečné loajálnosti český národ dosáhne „rozkvětu“. 117 Tak chtěl na území protektorátu zachovat klid a volit tak i vhodnou politiku okupace, aby nebyl narušen chod průmyslu a hospodářství vůbec. 118 Nejen správa, ale i hospodářství českých zemí doznalo výnosem omezení a ještě většího připoutání k ekonomice říšské. Veškeré dění na území protektorátu tak bylo prostoupeno německým vlivem, což umožňovalo jeho ovlivňování.
3. Význam protektorátu pro Německo, hospodářské aspekty a motivace pracujícím V této části práce se zabývám přechodem ekonomiky na řízené válečné hospodářství a snahami okupantů o zvýšení výkonnosti těch odvětví hospodářství, které byly pro vedení války klíčové. Zajímám se, jakých hmotných i nehmotných motivací 114
Maršálek, P. (2002): Protektorát Čechy a Morava, s.29,41. Tamtéž, s. 18-19. 116 Tamtéž, s. 69. 117 Tamtéž, s. 18-19. 118 Gebhart, J. - Kuklík, J. (2006): Velké dějiny zemí Koruny české, XV.a, s. 184. 115
17
okupační moc využívala k podpoře pracovitosti zaměstnanců různých profesí a které přitom upřednostňovala.
3.1. Centrálně určené změny v hospodářství protektorátu Pro připravovanou a později realizovanou válku potřebovalo Německo dostatečné hospodářské zázemí. K tomuto cíli měly přispět i český průmysl a zemědělství, a tak bylo nutno je připojit k velkoprostorovému hospodářství říše. 119 Protektorát se tak stal významným zdrojem pro financování vedení války. 120 Protektorátní ekonomika byla proto válečným potřebám přizpůsobena transformací na řízené válečné hospodářství. 121 Za účelem maximálního vytěžení českého hospodářského potenciálu bylo mimo jiné užíváno způsobů jako například arizace 122 , vynuceného prodeje, dosazování důvěrníka či vyvlastňování. 123 Přechod na systém řízeného hospodářství vyžadoval řadu změn směrem k centralizaci výroby, s čímž souvisí i nutnost založení nových institucí. Těmi byly například Nejvyšší úřad cenový, soustředěný na stanovování a dozor nad cenami spotřebitelskými i výkupními, 124 okresní úřady dozírající nad zásobováním, různé hospodářské a trhové svazy. Správní orgány tak ovlivňovaly výrobu a oběh zboží. 125 Řízení mobilizace průmyslové výroby náleželo ministerstvu hospodářství a práce, které mělo také v oblasti protektorátní ekonomiky za totální války 126 hlavní slovo.127
119
Gebhart, J. - Kuklík, J. (2006): Velké dějiny zemí Koruny české, XV.a, s. 240. Novotný, J. (2006): Státní finanční hospodaření v období protektorátu v letech 1939-1945. Praha, Nakladatelství ČVUT, 2006, s. 105. 121 Díky řízenému válečnému hospodářství okupanti mohli obsáhnout veškerý průmyslový a lidský potenciál protektorátu, který znamenal velmi významnou produkční oblastí říše. Maršálek, P. (2002): Protektorát Čechy a Morava, s. 34,65. 122 Velmi zjednodušeně lze říci, že arizace znamenala „převod židovského majetku do rukou árijců.“ Proces arizace v sobě spojoval několik cílů nacionálního socialismu. Měla za následek odstranění Židů z veřejného společenského života pod idejemi antisemitismu a zároveň přesun nemalého majetku do rukou pro nacisty vhodnějších vlastníků. Nepřímý důsledek arizace znamenalo též odstranění schopné konkurence v mnohých oblastech, posílení hospodářského vlivu Němců. Jančík, D. - Kubů, E. (2005): "Arizace" a arizátoři: Drobný a střední židovský majetek v úvěrech Kreditanstalt der Deutschen (193945). Praha, Karolinum, 2005, s. 13-19. 123 Maršálek, P. (2002): Protektorát Čechy a Morava, s. 34. 124 Gebhart, J. - Kuklík, J. (2006): Velké dějiny zemí Koruny české, XV.a, s. 231. 125 Maršálek, P. (2002): Protektorát Čechy a Morava, s. 62-63. 126 Opatření totální války vyhlásil představitel nacistické propagandy J. Goebbles a znamenalo „…soustředění veškerého dostupného materiálního a lidského potenciálu … pro válečné účely“. 120
18
Předpoklady tomuto systému okupanti vytvořili během půl roku. Zavedli centrální řízení mzdové politiky a rozmisťování pracovních sil státem, lístkový systém, 128 usměrnili výrobu a oběh surovin a regulovali zemědělskou výrobu. 129 Oblast mzdové politiky byla v pravomoci okupační správy, neboť bylo žádoucí, aby za růst mezd pracovníci oceňovali právě okupanty. 130
3.2. Podpory vybraným odvětvím Pro válečné účely se stal klíčovým především zbrojní průmysl. Tomu byl proto v protektorátu přikládán největší význam. 131 Pokud se děly investice do nějakého odvětví, bylo to právě do válečného průmyslu, čímž docházelo k deformaci průmyslu. 132 Za podporu zbrojení lze považovat i zvláštní dávky vyplácené dělníkům tohoto průmyslu. 133 Soustředění na něj si tak vyžádalo stažení materiálního potenciálu a pracujících odjinud. Tím došlo k zatlačení spotřebního průmyslu na okraj. Podniky nepodstatné pro vedení války, byly uzavřeny. Spotřební zboží se tak stalo nedostatkovým. 134 Zbrojní výrobu korigovala od roku 1942 zbrojní komise. Zbrojní průmysl tak zcela spadal do pravomoci říšského ministra pro výzbroj a munici. 135 Dalším nutným předpokladem pro hladké fungování válečného hospodářství jsou dostatečné surovinové zdroje. Zemědělství, které mělo zásobit protektorát a částečně i říši, ovlivnil systém nucených odvodů za úředně stanovené ceny a v minimální výši. Skladba a množství pěstovaných plodin a chovaného zvířectva též byly určeny centrálně. Dodržování bylo kontrolováno a sankcionováno.
136
I tak si však zemědělci
v porovnání s ostatními obyvateli protektorátu žili o něco lépe. Náklonnost k nim okupační moc vyjádřila též pozváním si jejich zástupců k sobě, kde mohli přednést své Protektorátní průmysl tak nově začal být organizován z hlediska celé říše. Maršálek, P. (2002): Protektorát Čechy a Morava, s. 75,77. 127 Maršálek, P. (2002): Protektorát Čechy a Morava, s. 78,79. 128 Novotný, J. (2006): Státní finanční hospodaření v období protektorátu v letech 1939-1945, s. 15. 129 Gebhart, J. - Kuklík, J. (2006): Velké dějiny zemí Koruny české, XV.a, s. 229-230. 130 Brandes, D. (2000): Češi pod německým protektorátem, s. 186. 131 Tamtéž, s. 363. 132 Novotný, J. (2006): Státní finanční hospodaření v období protektorátu v letech 1939-1945, s. 10. 133 Brandes, D. (2000): Češi pod německým protektorátem, s. 186. 134 Maršálek, P. (2002): Protektorát Čechy a Morava, s. 62, 76-77. 135 Tamtéž, s. 78. 136 Gebhart, J. - Kuklík, J. (2006): Velké dějiny zemí Koruny české, XV.a, s. 236-237.
19
požadavky. 137 Podporou zemědělství se stalo v období žní nařízení o nuceném přikazování pracovních sil do zemědělství. 138 Pro zajištění dostatku na protektorátním trhu se stal kontrolovaným i zahraniční obchod. 139
3.3. Způsoby zvýšení pracovní produktivity K větší produktivitě ekonomiky měla přispět též všeobecná pracovní povinnost, v roce 1939 pro muže od 16 do 25 let a po vyčerpání pracovních rezerv též pro ženy. 140 Od roku 1942 tak již nezaměstnanost prakticky neexistovala a též počet odpracovaných hodin se mezi lety 1941 a 1944 zvýšil o 55,4%. 141 Pohyb pracovních sil mezi zemědělstvím a jinými odvětvími se zakazoval. Též propouštění bez schválení úřadu práce bylo nezákonné. Svoboda volby povolání tak již nebyla možná. Tu zpečetila roku 1941 navíc i tzv. pracovní knížka jako povinný evidenční průkaz. 142 Důležitost, kterou Německo válečnému hospodářství přikládalo dosvědčuje i to, že osoby pracující pro válečné hospodářství za totální války k sobě úřady nesměly volat příliš často, aby tak nedocházelo k oslabení výroby. 143 Též po Heydrichově vraždě nebyli trestáni pracovníci Škodových závodů. 144 Zvýhodňování vybraných dělníků dosvědčuje i upřednostňování těžce a velmi těžce pracujících v přídělech lístkového systému, 145 stejně tak jako v přídělech tuků. Byly jim vydávány zdarma též boty a velocipédy a došlo i ke zřízení kantin. 146 I v oblasti nastupující generace pracovníků lze zaznamenat podobné trendy. Byly jimi například omezování gymnázií a rozšiřování škol průmyslově zaměřených. 147 K dosahování vyšších pracovních výkonů měly vést též
137
Brandes, D. (2000): Češi pod německým protektorátem, s. 269-270, 375. Gebhart, J. - Kuklík, J. (2006): Velké dějiny zemí Koruny české, XV.a, s. 233. 139 Maršálek, P. (2002): Protektorát Čechy a Morava, s. 63. 140 Gebhart, J. - Kuklík, J. (2006): Velké dějiny zemí Koruny české, XV.a, s. 233. 141 Novotný, J. (2006): Státní finanční hospodaření v období protektorátu v letech 1939-1945, s. 89. 142 Gebhart, J. - Kuklík, J. (2006): Velké dějiny zemí Koruny české, XV.a, s. 230, 233. 143 Maršálek, P. (2002): Protektorát Čechy a Morava, s. 80. 144 Čelovský, B. (2002): Strážce nové Evropy, s. 121. 145 Gebhart, J. - Kuklík, J. (2006): Velké dějiny zemí Koruny české, XV.a, s. 238. 146 Čelovský, B. (2002): Strážce nové Evropy: Prapodivná kariéra novináře Emanuela Vajtauera. Šenov u Ostravy, Tilia, 2002, s. 118. 147 Pernes, J. (1997): Až na dno zrady: Emanuel Moravec. Praha, Themis, 1997, s. 183. 138
20
nabídky lázní a zotavovacích rekreací a polévky zdarma dělníkům. To vše mělo utvrzovat v názoru, že svědomitá práce dojde odměny. 148
3.4. Zhodnocení kapitoly Jak z textu vyplývá, změna hospodářství směrem k centralizaci a lepšímu využití pro válečné potřeby s sebou nutně přinesla i změny institucionální. Výroba spotřebního zboží musela ustoupit výrobě zbraní. Tomu byla přizpůsobena i mzdová politika. Dělníci v této výrobě byli upřednostňováni a zvýhodňováni, stejně tak jako zemědělci. Vzhledem k plné zaměstnanosti a zvyšování odpracovaných hodin bylo možné pracovní výkonnost zvýšit již jen vhodnými motivacemi pracovníků. Ty vzhledem k nedostatkům spotřebního zboží a přídělovému systému 149 mohly být účinné. Všemožné podpory a větší příděly je též měly udržet spokojené a bez nálad k odporu okupační moci.
4. Propaganda v prostředí Protektorátu Čechy a Morava Následující kapitola rozebírá působení propagandy samotné a instituce, jež její činnost zaštiťovaly, řídily a staraly se o její obsahovou náplň. Rozebírám zde jednotlivá média, která okupantům umožňovala přímý kontakt s obyvateli protektorátu a jejich konkrétní způsoby ovlivňování veřejnosti. Zaměřuji se zejména na tisk, film a divadlo, kterými se zabývám dohromady z důvodu současného působení herců v obou kulturních složkách, a rozhlas. Právě těmito jsou recipienti většinou ovlivňováni nejvíce. Často se prolínaly, jako například recenze filmů v časopisech. Rozboru ostatních způsobů propagandistického působení, jako například knih a uměleckých děl se tedy zdržím, neboť u nich je sledování vlivu obtížnější a není tak názorné ve smyslu aktivní propagandy. V jejich působení se však nezabývám antisemitismem ani germanizací, ale propagandou ve smyslu zvýšení pracovní produktivity, a to vzhledem k cíli mé práce, kterým je motivace protektorátních obyvatel k vyšší produktivitě práce.
148 149
Brandes, D. (2000): Češi pod německým protektorátem, s. 270, 379. Maršálek, P. (2002): Protektorát Čechy a Morava, s. 154.
21
Německo potřebovalo pro své cíle nejen zbrojní výrobu, ale i loajálnost a naklonění si obyvatel zabraného území, především dělníků ve zbrojovkách. Proto protektorát nacisté prezentovali jako nedramatické prostředí s pokračující vládou české reprezentace a autonomie. Nejen na první pohled klidné prostředí pro práci však sotva mohlo stačit k tomu, aby Německo vytěžilo z českého průmyslu a zemědělství co nejvíce. K tomu bylo třeba ještě aktivních motivačních prostředků ke zvýšení pracovní produktivity a podpory této iluze. Tímto nástrojem byla propaganda. 150 Tou se obecně dle slovníku rozumí „činnost, jejímž cílem je ovlivnit nebo usměrnit myšlení civilního obyvatelstva nebo vojsk ve vlastní prospěch“. 151 Dělník tak byl co nejvíce povzbuzován k důsledné a aktivní práci za zdání toho, že to je pro něj tím nejlepším, co může dělat. Přitom všem však nesmělo ovlivňování vyvolávat neklid a averzi pracujících. 152 Mimo již zmíněné podpory zdání klidného prostřední, zde byla snaha docílit u obyvatel ještě loajálního přístupu k okupantům, germanizovat české prostředí, vysvětlovat „z dobrého úhlu pohledu“ nastalé události, 153 vytvořit zdání moci a válečných úspěchů Německa 154 a též napomoci uvolnění a odreagování se od přemíry mediálních tlaků 155 a dovedení k iluzi, že žádné problémy ve skutečnosti nejsou, a všechny čeká šťastná budoucnost. 156 Tento obraz klidného prostředí, kde všichni obyvatelé souhlasí s novými poměry v zemi, měla masmedia vykreslovat
nejen
pro
účely
potírání
zahraničněpolitické k umlčení exilu.
odporu
v
Protektorátu
ale
též
pro
157
Sdělení, která byla takto vpouštěna do oběhu, jak vyplývá z definice, tedy neměla ten samý smysl jako informace či zpráva, nýbrž měla nějakým způsobem ovlivnit veřejnost k zamýšlenému jednání. I na první pohled zábavná a oddechová kultura nemusela být tím, čím se zdála, a mohla v sobě nést propagandistické prvky a působit na své adresáty, 158 neboť dle vedoucího kulturně politického oddělení Úřadu říšského protektora Martina Wolfa se nejednou pořádaly propagandistické akce okupační 150
Maršálek, P. (2002): Protektorát Čechy a Morava, s. 37. Klimeš, L. (1987): Slovník cizích slov. Praha, Státní pedagogické nakladatelství, 1987, s. 564. 152 Maršálek, P. (2002): Protektorát Čechy a Morava, s. 37. 153 Kašpar, L. (2007): Český hraný film a filmaři za protektorátu, s. 35-36, 82. 154 Čelovský, B. (2002): Strážce nové Evropy, s. 61. 155 Tesař, J. (2000): Mnichovský komplex, s. 207. 156 Kašpar, L. (2007): Český hraný film a filmaři za protektorátu, s. 84, viz poznámka k fotografii. 157 Milotová, J. (2000): Organizace nacistické propagandy a její působení v Protektorátu Čechy a Morava. Historie a vojenství, 2000, roč. 49, č. 1, s. 98. 158 Irving, D. (1998): Goebbels: Pán myšlenek Třetí říše. Brno, BOOKS, 1998, s. 281. 151
22
správou bez toho, aby v nich propaganda byla zjevná. 159 Jak různorodá a tvárná mohla být propaganda nám napovídá citát říšského ministra propagandy a lidové osvěty J. Goebbelse: „Propaganda, není soubor definitivních a neměnných pravidel, nýbrž produkt živé a aktivní představivosti.“
160
Kromě výše zmíněného tu však lze
zaznamenat ještě i soustředění se na sledování kontrapropagandy a snahu ji eliminovat. 161 Propaganda začala být hojně užívána v Protektorátu hned po jeho vyhlášení, její nejsilnější vliv však lze zaznamenat v období totální války, 162 kdy bylo nejvíce třeba zmobilizovat všechny zdroje.
4.1. Vedení a instituce propagandy Německé řízení se snažilo ovlivnit a podrobit veškerý kulturní život německému řízení, neboť svoboda kultury by mohla být využita proti říši. 163 Důležitost propagandy demonstruje fakt, že k jejímu účelu bylo zřízeno hned několik institucí. V první řadě to bylo kulturně politické oddělení Úřadu říšského protektora, které v personální obsazenosti zaujímalo druhé místo (první bylo oddělení hospodářské) a to i za zužování stavů v období totální války. Do jeho kompetencí po celou dobu trvání protektorátu spadalo řízení činnosti sdělovacích prostředků a tak i tolik důležité propagandy. Její obsahovou stránku a zásadní otázky toto oddělení konzultovalo s říšským ministerstvem propagandy a lidové osvěty. Vnitřní členění toho oddělení se shodovalo s druhy sdělovacích prostředků. Tak byl rozlišován samostatný referát pro tisk, rozhlas, film, 164 dále pak i pro divadlo, hudbu, písemnictví a výtvarné umění. 165 K zesílení činnosti aparátu došlo za Heydrichových správních změn. Jeho část
159
Milotová, J. (2000): Organizace nacistické propagandy a její působení v Protektorátu Čechy a Morava, s. 96-98. 160 Irving, D. (1998): Goebbels: Pán myšlenek Třetí říše, s. 281. 161 Milotová, J. (2000): Organizace nacistické propagandy a její působení v Protektorátu Čechy a Morava, s. 87. 162 Maršálek, P. (2002): Protektorát Čechy a, s. 83, 148. 163 Kašpar, L. (2007): Český hraný film a filmaři za protektorátu, s. 82. 164 Milotová, J. (2000): Organizace nacistické propagandy a její působení v Protektorátu Čechy a Morava, č. 1, s. 92-94. 165 Bednařík, P. (2003): Arizace české kinematografie. Praha, Karolinum, 2003, s. 30.
23
v rámci personální unie zahájila spolupráci s Ministerstvem lidové osvěty a podílela se tak na řízení téměř všech jeho sekcí. 166 Jak už jsem naznačila, další institucí zřízenou k ovlivňování obyvatel bylo Ministerstvo lidové osvěty, které před rokem 1942 neslo pouze označení úřad. Jeho kompetence se sestávaly z oblastí propagandy, cenzury tisku a kultury. 167 Mělo zajistit převýchovu českého národa, a tím i jeho poslušnost vůči okupantům. 168 K ovlivňování obyvatel protektorátu, zejména pak jeho dorostenců, sloužilo ještě Kuratorium pro výchovu mládeže. 169 To mělo pod záminkou pěstování sportu a tělesné kultury vést mladé k získávání vřelého vztahu k nacismu. 170 Tím mělo být zaručeno pracovní úsilí z přesvědčení ve prospěch říše. Mladiství ve věku 10 až 18 let tak spadali pod „povinnou službu mládeže“. Ke Kuratoriu a této službě rovněž připadly všechny tělovýchovné spolky. Měla tak být ošetřena převýchova veškeré protektorátní mládeže. Upřednostnění studentů technických oborů bylo samozřejmostí. 171 Vedení ke sportu a tělovýchově mělo sloužit i jako nepolitický prostředek odreagování se od každodenních problémů. 172 Tyto dvě posledně jmenované instituce zajišťovaly vedení obyvatel k myšlence začlenění českých zemí do Německé říše. 173 Velké slovo zde měla též Veřejná osvětová služba s pobočkami ve všech okresech. Ta měla dbát na kulturněpolitickou výchovu a ochranu před „nežádoucími vlivy“. 174 Výrazně se na obsahu a zaměření propagandy podílela též spolupráce kulturněpolitického oddělení Úřadu říšského protektora a bezpečnostních složek, které tak netvořily pouze nátlakový a donucovací prostředek k ovládnutí masmédií. Denní zprávy, které SD předávalo oddělení, tvořily základ pro jednání s představiteli sdělovacích prostředků. Oba dva útvary spolu komunikovaly též pro účely zajištění
166
Milotová, J. (2000): Organizace nacistické propagandy a její působení v Protektorátu Čechy a Morava, s. 92-94. 167 Maršálek, P. (2002): Protektorát Čechy a Morava, s. 68. 168 Šolc, J. (2005): Přijdeme za svítání. Praha, Naše vojsko, 2005, s. 180. 169 Vzorem této měly stát nacistické hitlerjugend a reichsarbeitsdienst – Německá pracovní služba. Pernes, J. (1997): Až na dno zrady: Emanuel Moravec. Praha, Themis, 1997, s. 182. 170 Šolc, J. (2005): Přijdeme za svítání, s. 181. 171 Pernes, J. (1997): Až na dno zrady: Emanuel Moravec, s. 182-183. 172 Doležal, J. (1996): Česká kultura za Protektorátu: Školství, písemnictví, kinematografie. Praha, Národní filmový archiv, 1996, s. 19. 173 Maršálek, P. (2002): Protektorát Čechy a Morava, s. 83. 174 Tamtéž, s. 83.
24
synchronizace propagandistických kampaní vedených v médiích a současných represivních akcí. 175 Při pojednávání o propagandě nemohu nezmínit nejvýraznější zjev protektorátní propagandy a kolaborace, Emanuela Moravce. Ač nepatřil k žádné z českých fašistických ani nacistických skupin, přesto byl znám především svým vřelým vztahem k Německu, ovlivněním nacismem a fascinací kultem síly. Základní myšlenkou Moravcova snažení bylo, že budoucnost a prosperita národa mohou být odvozeny jen od spolupráce s moderní totalitní Evropou. Tento názor se opíral o předpoklad, že české území je do německého vklíněno. Proto tak usiloval o vstřícný postoj k Německu. 176 Členem vlády se Emanuel Moravec stal v roce 1942 na doporučení velitele bezpečnostních sil a R. Heydricha, tehdejšího protektora. 177 K řízení získal resort školství a stanul též ve vedení Úřadu lidové osvěty. 178 Jako muž těšící se bezmezné důvěře německých míst tak ze svých postů pracoval na převýchově českého národa. 179
4.2. Forma, způsob a prostředky jejího provádění Při takovém významu, jaký propaganda pro cíle nacistů měla, je pochopitelné, že k jejímu šíření využívali všech v té době známých sdělovacích prostředků. Media propagandou využívaná tedy byly rozhlas, usměrněný tisk a film. 180 Tato média nacisté hojně využívali zejména proto, že mohla současně oslovit velké množství adresátů. Vycházeli přitom též z předpokladu, že všichni recipienti na ni budou reagovat týmž způsobem a velký vliv je přitom zaručen. 181 Nesmím zde však opomenout ani veřejné
175
Milotová, J. (2000): Organizace nacistické propagandy a její působení v Protektorátu Čechy a Morava, s. 95-96. 176 Tesař, J. (2000): Mnichovský komplex: Jeho příčiny a důsledky, s. 237-243. 177 Šolc, J. (2005): Přijdeme za svítán, s.180. 178 Pernes, J. (1997): Až na dno zrady: Emanuel Moravec, s. 178. 179 Maršálek, P. (2002): Protektorát Čechy a Morava, s. 128-9. 180 Ahren, Y. – Hornshoj-Moller, S. – Melchers, Ch.B. (1990): Der ewige Jude: Wie Goebbels hetzte: Untersuchuung zum nationalsozialistischen Propagandafilm / Yizhak Ahren, Stig Hornshoj-Moller, Christoph B. Melchers. Aachen, Alano Verlag, 1990, s. 103. 181 Kašpar, L. (2007): Český hraný film a filmaři za protektorátu, s. 34-35.
25
proslovy a řečnění na shromážděních, velké nátlakové politické akce, 182 ani rozhazování letáků. 183
Tisk - periodika V Pomnichovském Československu vycházelo přibližně 2000 českých a německých periodik. Při takovém množství distribuce nebylo v silách cenzury vše „uhlídat“ a proto okupanti přikročili k její redukci. Omezení nejprve padla na zahraniční tisk, který se musel řídit seznamem povolených periodik. Redukce dále pokračovala úplným zastavením vycházení 605 periodik, sloučením některých deníků a jejich přeměnou v týdeníky či zákazem jejich krajových mutací. V roce 1942 tak bylo možné v protektorátu zaznamenat už jen 920 periodik, z čehož pouhých 22 tvořily deníky. Omezování se projevilo též v nákladu a rozsahu novin, které nově musely vycházet pouze na jednom listu. Tisk přišel jen v roce 1940 o ¼ svých odběratelů. 184 Takto redukovaný protektorátní tisk již bylo jistě snazší ovlivňovat. Vynucené změny v obsahové stránce tiskovin lze zaznamenat již od roku 1939. Cenzura, která nastoupila, již nedovolovala zveřejňovat protiokupantské myšlenky. Politické komentáře proto ustoupily kulturním rubrikám, kam mohli novináři své úvahy ještě psát. 185 Tisk nebylo možné považovat za objektivní a pravdivý zdroj informací, neboť ho velmi ovlivňovalo tzv. tiskové ústředí při Úřadu říšského protektora. Sjednocovalo například údaje o počtu účastníků u všech periodik 186 nebo určovalo, jakým způsobem mají novináři nastalé politické události podat. 187 Na pravidelně pořádaných tiskových konferencích povinně účastní šéfredaktoři a redaktoři významných novin dostávali pokyny ohledně orientace zpravodajství a komentování jednotlivých událostí. Pokud nepostupovali v souladu s německým postojem, dostalo se jim zde i výtek a výstrah.
182
Ahren, Y. – Hornshoj-Moller, S. – Melchers, Ch.B. (1990): Der ewige Jude: Wie Goebbels hetzte, s. 103. 183 Irving, D. (1998): Goebbels: Pán myšlenek Třetí říše, s. 455. 184 Doležal, J. (1996): Česká kultura za Protektorátu: Školství, písemnictví, kinematografie, s. 16. 185 Tesař, J. (2000): Mnichovský komplex: Jeho příčiny a důsledky, s. 214. 186 Milotová, J. (2000): Organizace nacistické propagandy a její působení v Protektorátu Čechy a Morava, č. 1, s. 97. 187 Kašpar, L. (2007): Český hraný film a filmaři za protektorátu, s. 260.
26
Samotná cenzura se okupantům nezdála dostatečná, a proto usilovali o formulace v duchu podpory nacistického státu. Toto však splňovaly pouze pochybné vyhraněné plátky typu Vlajka, Árijský boj či Štít národa, které tak pro svůj extremismus příliš obyvatel neovlivnily. Okupanti proto začali s taktikou oslovování jednotlivých předem vybraných redaktorů. V tomto ohledu byli důslední, neboť se zabývali nejen jejich získáním, nýbrž i udržením. Za tímto účelem oddělení tisku při Úřadu říšského protektora pořádalo výjezdové akce s cílem zprostředkovat novinářům osobní prožitky návštěvou poražených zemí a demonstrovat vítěznou morálku německé armády. 188 Záměrem bylo, aby se dojmy z kontrastu mezi válkou zničenými územími a neponičeným protektorátem přenesly i na čtenáře 189 a ti si tak dle mého uvědomili „štěstí pouhé“ okupace. Tak byli zváni například na prohlídku Siegfriedovy linie, podrobených států, zasedání říšské vlády v Polsku nebo setkání s říšským ministrem Goebbelsem apod. Takovouto ukázkou vítězství si nacisté posilovali svůj vliv nad kolaborujícími novináři. S jejich pomocí tak snáze mohli ovlivňovat veřejné mínění. Některým z nich se též dostávalo pozvání do německého Presse-Klubu a na večeře s německými představiteli. Vychvalování a přesvědčování obyvatel protektorátu o neotřesitelnosti mocné pozice Německa bylo pro okupanty velmi důležité, neboť jak novinářům přednesl říšský ministr propagandy: „Lid myslí tak, jak jej učí mysliti vrstva jeho inteligence. Jeho představy jsou vždy totožné s představami jeho duchovního vedení.“ 190 Nejen oni, ale většina novinářů tak od roku 1940 začala pod dojmem vítězících Němců s pochvalnými vyjádřeními na adresu okupantů. České noviny se tak staly spíše novinami německými, neboť tomuto trendu odolalo jen nemnoho protektorátních tiskovin. Ty byly většinou specializované, a tak i s pouze úzkým okruhem čtenářů. 191 Protektorátní tisk tak začaly prosakovat aktivistické skupiny novinářů, kteří měli plnou podporu Emanuela Moravce. 192 I on sám pookupačně publikoval v novinách, například v Českém slově, Národní politice nebo Lidových novinách. 193 Informování novinami v německém duchu dosahovali nacisté nejen získáváním aktivistických novinářů a 188
Pernes, J. (1997): Až na dno zrady: Emanuel Moravec, s. 162-163. Doležal, J. (1996): Česká kultura za Protektorátu: Školství, písemnictví, kinematografie, s. 21. 190 cit. dle: Čelovský, B. (2002): Strážce nové Evropy, s. 61-62. 191 Tesař, J. (2000): Mnichovský komplex: Jeho příčiny a důsledky, s. 214. 192 Pernes, J. (1997): Až na dno zrady: Emanuel Moravec, s. 162-163. 193 Uhlíř, J. B. (2002): Ve stínu říšské orlice. Praha, Nakladatelství Aleš Skřivan ml., 2002, s. 152. 189
27
dalších ochotných se nechat uplatit, ale též dosazováním jim nakloněných lidí na vedoucí pozice protektorátních tiskovin. 194 Některé formy tiskovin, zejména časopisy, se zaměřovaly především na ovlivňování mládeže. Byly to Správný kluk, Dívčí svět a Zteč. 195
Film, divadlo Nejvíce pozornosti okupanti soustředili právě na film a divadlo. Dle J. Goebbelse totiž nejvíce působily na široký okruh diváků. 196 Prookupační tvorbu se pak snažil uchlácholit tvrzením, že nyní lépe než před vznikem protektorátu uspěje daleko za hranicemi, neboť se díky přičlenění k říši zbaví provincionismu. 197 Ve svých propagandistických aktivitách na poli kulturním nacisté zohledňovali českou vyspělost kultury. Dobře si uvědomovali, že ji mohou využít k svému prospěchu. Tato myšlenka byla také důvodem, proč „dovolili“ hrát divadelní představení a natáčet filmy v jimi tak neoblíbeném českém jazyce. Stejně tak jako u novinářů, i mezi divadelníky, filmaři a herci nacisté hledali a snažili se získat některé z nich k spolupráci. 198 Toto jejich snažení bylo úspěšné, neboť jen málo filmařů se dokázalo plně vyvarovat jakékoliv spolupráci s okupanty. 199 I ti, kteří o to aktivně usilovali měli možnosti ztíženy cenzurou. Ta měla zajistit prozkoumání všeho zveřejňovaného, popřípadě dílo ještě upravit potřebám říše. Cenzoři se zejména zaměřovali proti historické národnostní tématice, slavným obdobím českých dějin, filmům politicky nevhodným, avantgardním a těm z nepřátelských zemí. 200 Divadlu bylo ponecháno o trochu více „volnosti“ nežli filmu. Pokud jeho budovy nebyly přímo zabrány pro jiné účely, nepodléhalo přímému nacistickému dohledu a cenzuru u něj okupanti přenechali protektorátním úřadům. 201 Zakazovány byly zejména hry
194
Čelovský, B. (2002): Strážce nové Evropy: Prapodivná kariéra novináře Emanuela Vajtauera, s. 11. Pernes, J. (1997): Až na dno zrady: Emanuel Moravec, s. 183. 196 Gebhart, J. - Kuklík, J. (2006): Velké dějiny zemí Koruny české, XV.a, s. 489. 197 Červinka, F. (2002): Česká kultura a okupace. Praha, Torst, 2002, s. 49. 198 Tesař, J. (2000): Mnichovský komplex: Jeho příčiny a důsledky, s 207. 199 Kašpar, L. (2007): Český hraný film a filmaři za protektorátu, s. 271. 200 Tamtéž, s. 82, 87. 201 Doležal, J. (1996): Česká kultura za Protektorátu: Školství, písemnictví, kinematografie, s. 17. 195
28
židovských autorů, ty s demokratickými a humanistickými myšlenkami a z „nepřátelské ciziny“, dohlíženo bylo i na provedení her, které nesmělo obsahovat jinotaje. 202 Film podléhal cenzuře jako všechna masmédia, snad ještě více nežli tisk. Je tomu tak možná právě proto, že z filmů snadněji diváci přebírají názory, vkus a normy chování díky ztotožnění se s hlavními hrdiny. 203 Pozornost mu byla v takové míře věnována také jako nejdostupnějšímu prostředku kultury. Jaké filmy ale též reklamy budou moci přijít na veřejnost určovala tzv. filmová zkušební komise. 204 Neunikal jí ani dovoz zahraničních filmů. Jeho počet poklesl a převahu v něm získaly zejména filmy německé a italské, dovoleny byly též filmy ze Španělska a Skandinávie. 205 S ohledem na odlišnou koncepci propagandy určené pro protektorát a Německo byly vpouštěny do českých kin jen některé německé filmy. Zakazovány byly filmy zobrazující protektorát plný neřestí a dále filmy, kde se vyskytují oslavovaní historičtí hrdinové, kteří by v lidech mohli probouzet myšlenky na odpor. Jejich kontrola však s postupným snižováním české produkce pomalu slábla. 206 Ta se do roku 1944 dostala jen na přibližně 20% předválečné produkce. 207 Filmová zkušebna se však neomezovala jen na vybírání vhodných filmů, zákazy nevhodných pasáží a scén, ale též bránila filmové kritice, aby tak nedocházelo k hanění jí vybraných filmů. Tím se také snížily nároky kladené na film po obsahové a námětové stránce, což pro propagandu bylo žádoucí. 208 Prostoupení vlivu okupantů filmovou tvorbou představuje též Českomoravské filmové ústředí, ve kterém se museli registrovat zaměstnanci i orgány pracující u filmu. 209 Tak si okupanti zajistili, že na obyvatelstvo filmem nebudou moci působit žádné nežádoucí vlivy. K zabránění jakémukoliv nežádoucímu ovlivňování diváka nesměly kritiky psané na nové filmy obsahovat jakýkoliv náznak hodnocení, jako například hvězdičky, známky, písmena a podobně. 210 Nad protektorátním filmem nacistický režim získal vliv nejen cenzurou, předem stanovovaným počtem filmů, které se směly za rok vyrobit, a určením tvůrců, kteří
202
Gebhart, J. - Kuklík, J. (2006): Velké dějiny zemí Koruny české, XV.a, s. 489. Kašpar, L. (2007): Český hraný film a filmaři za protektorátu, s. 31,33. 204 Doležal, J. (1996): Česká kultura za Protektorátu: Školství, písemnictví, kinematografie, s. 17. 205 Kašpar, L. (2007): Český hraný film a filmaři za protektorátu, s. 87. 206 Tamtéž, s. 94,96. 207 Doležal, J. (1996): Česká kultura za Protektorátu: Školství, písemnictví, kinematografie, s. 23. 208 Tamtéž, s. 185,200. 209 Tamtéž, s. 17. 210 Kašpar, L. (2007): Český hraný film a filmaři za protektorátu, s. 262. 203
29
mohli na filmech pracovat,211 ale též naprostým dohledem nad produkčními společnostmi. Ty zůstaly od roku 1941 pouze dvě, Lucernafilm a Nationalfilm. Vedle těchto s právem k distribuci filmů stál ještě podnik Kosmos, pod který byly sdruženy všechny půjčovny. Ostatní výrobní společnosti došly likvidaci. 212 Díky procesu arizace se okupantům podařilo zmocnit se též největších protektorátních kin. 213 Přesto, že protektorátní filmová produkce nevytvořila žádný přímo aktivní nátlakový propagandistický film, lze v hraných filmech jistě určité snažení o manipulaci s divákem nalézt. 214 Tato manipulace se rozvíjela v několika liniích dle zamýšleného účinku, i když všechny sloužily témuž cíli. Téma pracovních výkonů bylo z hlediska zvýšení pracovní výkonnosti velmi žádoucí. Velmi se o něj proto zasazoval ministr průmyslu, obchodu a živností Jaroslav Kratochvíl. Nejprotěžovanější skupinou nacistické propagandy ve filmech s tématikou z pracovního prostředí se stalo dělnictvo a hornictvo. Propagandistické filmy k důsledné, aktivní a radostné práci obyvatel protektorátu „burcovaly“ nadšenou oslavou práce, kterou lze zaznamenat například ve filmu Jan Cimbura, Velká přehrada, Druhá směna, Rukavička nebo Barbora Hlavsová. 215 Na jiných místech se však lze naproti tomu dočíst, že filmy s pracovní tematikou byly pouze čtyři, a to Skalní plemeno, Druhá směna, Pro kamaráda a Velká přehrada. 216 Pro motivaci k práci filmy zdůrazňovaly též pouta hrdinů k rodné půdě a opěvovaly českou krajinu a venkov. Byly to například filmy Pantáta Bezoušek, Ohnivé léto nebo již zmiňovaný Jan Cimbura. Kontrast pracovitého venkova a zhýralého města byl pak patrný ve filmech Pohádka máje a Mlhy na blatech. Dle historika Zdeňka Šábla však tyto motivy usedlosti měly diváky dovést též k umírněnosti a poslušnosti. 217 Dalšími častými prvky filmů tohoto období jsou oslava mládí, péče o mládež, statečnosti a kultu síly, které vyzdvihovalo též Kuratorium. 218 Takovýmto filmem byl například Krása a síla, který oslavuje sílu a zdraví, které s pracovním nasazením jistě souvisely. Má tak upozorňovat na životní radost vzešlou z tvrdé práce, neboť jen 211
Bednařík, P. (2003): Arizace české kinematografie. Praha, Karolinum, 2003, s. 33. Gebhart, J. - Kuklík, J. (2006): Velké dějiny zemí Koruny české, XV.a, s. 495. 213 Bednařík, P. (2003): Arizace české kinematografie, s. 113. 214 Kašpar, L. (2007): Český hraný film a filmaři za protektorátu, s. 16. 215 Tamtéž, s. 109 – viz popiska u obrázku, 114-116,126. 216 Heyduk, M. – Fiala, M. (2007): Barrandov pod vlajkou hákového kříže, Čechtice, BVD, 2007,s. 135. 217 Kašpar, L. (2007): Český hraný film a filmaři za protektorátu, s. 113-115. 218 Tamtéž, s. 114-115. 212
30
zdokonalováním svého těla a sebekázní lze dle tohoto snímku dospět k cílům. Toto téma dále přinášely též dokumentární filmy z akcí mládežnických organizací a jejich pracovních nasazení. 219 I význam rodiny a sebeobětování se za ni byly důležitými součástmi „výchovné propagandy“. Reprezentuje to nejvíce melodrama Zlatý člověk. 220 Filmy pod dohledem okupantů měly nejen cíleně ovlivňovat diváka, ale také působit jako zklidňující prvek společnosti a tvořit, jak už jsem naznačila výše, zdání klidného a laskavého prostředí. Oddych však měly poskytovat i od agresivní propagandy. Tomuto účelu sloužily nejúčinněji filmy odpočinkové, tedy především zábavné. 221 Ty také tvořily největší díl protektorátních celovečerních hraných filmů. Často se odehrávaly v blíže neurčeném časovém období a zemi, neboť komedie a odpočinkový, únikový žánr ničím neměly připomínat ponurý život protektorátu a probíhající válku. 222 Nevytržení diváka ze zasnění po celou dobu bylo u filmů komediálního charakteru prvořadé, proto cenzura nepovolovala téma filmu ve filmu. 223 Právě tento stav zapomnění a snění měl za cíl reprodukovat pracovní síly. 224 Filmy, u kterých divák nemusel přemýšlet, propaganda podporovala i z důvodu udržení lidu v dobrém rozpoložení. 225 Čím dál větší význam jim byl přisuzován zejména se zhoršující se zásobovací situací. 226 To mělo zřejmě dle mého předcházet revoltám a bouřím v okupovaném území. Od roku 1942 byl právě na tento žánr kladen největší důraz. 227 Zvláštní postavení zde zaujímaly takzvané týdeníky, které představovaly přímou formu propagandy. 228 Se začátkem okupace týdeníky již neplnily informativní funkci a bylo striktně dáno, co se v nich smí a co nesmí objevovat. 229 Byly v kině uváděny vždy před samotným začátkem filmu. Tak bylo docilováno zajímavé souhry přímé politické a nepřímé propagandy. 230 Cílem týdeníků bylo předestřít divákům vítězné mocné a
219
Tamtéž, s. 51. Tamtéž, s. 128-129. 221 Tamtéž, s. 15-18. 222 Tamtéž, s. 131-132. 223 Tamtéž, s. 61. 224 Doležal, J. (1996): Česká kultura za Protektorátu: Školství, písemnictví, kinematografie, s. 169. 225 Kašpar, L. (2007): Český hraný film a filmaři za protektorátu, s. 137-138,142. 226 Tamtéž, s. 61. 227 Doležal, J. (1996): Česká kultura za Protektorátu: Školství, písemnictví, kinematografie, s. 222. 228 Kašpar, L. (2007): Český hraný film a filmaři za protektorátu, s. 47. 229 Doležal, J. (1996): Česká kultura za Protektorátu: Školství, písemnictví, kinematografie, s. 192,197. 230 Kašpar, L. (2007): Český hraný film a filmaři za protektorátu, s. 79. 220
31
neporazitelné Německo a přimět je tak k oddané práci pro říši. 231 Toho bylo docilováno četnými propagandistickými „fígly“. Jedním z nich bylo například maximální zkrácení doby mezi vyhlášením úspěchu a záběry výsledné akce, což podporovalo představu snadného vítězství. Mocnou propagandistickou zbraní, co se týče týdeníků, představovalo také velké množství rychle za sebou jdoucích informací. Divák si tak nestačil oddechnout, odpočinout od přílivu informací a tedy neměl ani možnost začít o nich přemýšlet. Jejich náplň tvořily skutečné válečné záběry. Tím mělo být docíleno větší realističnosti. V souvislosti s tím propaganda stále upozorňovala na nebezpečí natáčení těchto scén a hlásila též počty padlých kameramanů. Autentičnosti se docilovalo též co možná nejaktuálnějšími záběry a tím tak synchronizace s rozhlasem. S blížícím se koncem války byla k zesílení propagandy a víry v německé vítězství délka týdeníků prodlužována. 232 Nepochybně proto, aby u recipientů bylo vyvoláno intensivněji zdání dané skutečnosti. K tomu se obvykle využívalo stálého opakování nejsilnějších argumentů, čímž mělo dojít k představě, že se jedná o skutečnost. 233 Týdeníky tvořily důležitou část propagandy. Netolerovaly se u nich proto žádné rušivé elementy. Na to také upozorňovalo v kině promítané oznámení. V případě porušení byl narušitel z kina vykázán a kino na osm dní zavřeno. 234 Ke konci okupace pestrost zpráv upadala a z dřívějších 11 druhů týdeníků zbyly jen 2. 235 Propaganda filmem mohla být uskutečněna jen za podmínky dostatečného množství kin v protektorátu. Ta zde byla splněna, neboť v českých zemích jich po vzniku protektorátu bylo v provozu 1101 236 a v průběhu okupace jejich počet dokonce vzrostl, stejně tak jako četnost hraní za týden. Časem se začala zvyšovat též návštěvnost. Způsobovalo to zejména omezování jiných zábav, například tanečních, které doznalo vrcholu v roce 1944 uzavřením divadel a koncertních síní. 237 Kina byla nejčastěji ve vlastnictví tělovýchovných jednot. Prostřednictvím procesu arizace se však brzy vlastnická struktura kin změnila. Okupační úřady v tomto směru však nedbaly jen o kvantitu, ale i „kvalitu“. Tu měly zaručovat kontrola kin a regulace udělování kinematografických licencí a dosazovaní důvěrníků a správců, kterými byli zpravidla 231
Doležal, J. (1996): Česká kultura za Protektorátu: Školství, písemnictví, kinematografie, s. 197. Kašpar, L. (2007): Český hraný film a filmaři za protektorátu, s. 49-51. 233 Irving, D. (1998): Goebbels: Pán myšlenek Třetí říše, s. 452. 234 MacDonald, C. – Kaplan, J. (1995): Praha ve stínu hákového kříže, s. 42 – viz popiska u ilustrace. 235 Doležal, J. (1996): Česká kultura za Protektorátu: Školství, písemnictví, kinematografie, s. 196. 236 Bednařík, P. (2003): Arizace české kinematografie, s. 74. 237 Doležal, J. (1996): Česká kultura za Protektorátu: Školství, písemnictví, kinematografie, s. 175,214. 232
32
Němci. Též provoz kin podléhal požadavkům německé moci. To dokládám obrázkem č. 2 v příloze s fragmentem pokynů pro provozovatele kin i diváky. Aktuálnosti měl dociloval zákaz uvádět nadále filmy, které se 3 roky již promítaly. 238
Rozhlas Mimo filmu propaganda uplatňovala svůj vliv i prostřednictvím rozhlasu, u kterého posluchači byli zvyklí hledat zdroj aktuálních informací, ale i oddechu. Cenzura proto zasáhla i toto médium. Kontrolovala projevy státníků, výběr autorů rozhlasových her i přednášek a další. Neuposlechnutí cenzurních zásahů se trestalo vězněním v koncentračních táborech či propuštěním. 239 Samotné projevy českých politiků v rozhlase kontrole samozřejmě podléhaly též. Její důležitost naznačuje i fakt, že cenzuru projevů prezidenta Háchy si vzal přednostně na starosti ministr lidové osvěty, E. Moravec. 240 Ten prostřednictvím rozhlasu na posluchače působil ještě svými pravidelnými projevy. Nejprve je k lidu pronášel jednou měsíčně, od roku 1940 však již jednou týdně a později ještě častěji. 241 Obyvatelé protektorátu mohli v důsledku příkazu o odebrání krátkých vln z radiopřijímačů poslouchat pouze domácí rozhlas. 242 Poslech zahraničního vysílání se trestal „káznicí nebo i smrtí“. To každému posluchači měla připomínat kartička zavěšená na radiopřijímači,
243
jejíž podobu přibližuji v příloze jako obrázek č. 3.
Zabránění poslechu zahraničního rozhlasu sloužily i hojně stavěné rušičky. 244 Poslech zahraničního rozhlasu (zejména z Londýna a Moskvy) mohl vážně ohrožovat účinky propagandy na obyvatele, neboť přinášel nezkreslené válečné zprávy, informace pro odboj a projevy exilových českých i zahraničních politiků, které se rok od roku stávaly
238
Bednařík, P. (2003): Arizace české kinematografie, s. 31,74. Kukánová, Z. (2004): Fenomén rozhlasového vysílání v předválečném Československu a za okupace. In Němeček, J. (2004): Mnichovská dohoda: cesta k destrukci demokracie v Evropě. Praha, Karolinum, 2004, s. 299-300. 240 Pernes, J. (1997): Až na dno zrady: Emanuel Moravec, s. 192. 241 Tamtéž, s. 164. 242 Kukánová, Z. (2004): Fenomén rozhlasového vysílání v předválečném Československu a za okupace, s. 300. 243 Gebhart, J. - Kuklík, J. (2006): Velké dějiny zemí Koruny české, XV.a, s. 224-225 – viz obrazová příloha. 244 Maršálek, P. (2002): Protektorát Čechy a Morava, s. 83. 239
33
častějšími. 245 Situaci nacistické propagandě v protektorátu ztěžoval i fakt, že informace ze zahraničí si posluchači většinou nenechávali jen pro sebe, ale dále je šířili „šeptandou“. 246 Samotné hudby, myšleno vyjma opery, si cenzura všimla až daleko později. Striktní zákazy autorů a hudebnin vyšly až v roce 1941. Zakazováni byli židovští, ale též ruští skladatelé a interpreti. Samozřejmě ani vlastenecká tématika v hudbě, jako například opery Smetanova Libuše nebo Braniboři v Čechách, nebyly povoleny. Jako nežádoucí byl spatřován též moderní a v USA tehdy oblíbený jazz. 247
Jiné prostředky propagandy Pro všechny kulturní akce bylo nutné souhlasu okupantů. Vynucovali si tak na obyvatelstvu loajalitu ke své politice. 248 Nebyly však zakázané úplně. Naopak. Folklorní tradice a lidová zábava byly podporovány, neboť napomáhaly odreagování se a tvorbě zdání normálních poměrů. 249 Zdání neporazitelného a silného Německa podobně jako týdeníky měly budit i velká „V“, která se namalovaná vyskytovala na veřejných dopravních prostředcích i jinde ve městech¸ což dokumentuji obrázky č. 4 – č. 7 v příloze. „V“ byla zkratkou slova Victoria, znamenající vítězství. Tuto kampaň původně začala britská BBC jako protiněmeckou, nacisté ji však pro velký úspěch a zlikvidování kontrapropagandy převzali pro sebe. 250 Stejně tak jako „V“ měly na obyvatele působit i poštovní známky s vítěznými zobrazeními. 251
245
Kukánová, Z. (2004): Fenomén rozhlasového vysílání v předválečném Československu a za okupace, s. 300. 246 Heyduk, M. – Fiala, M. (2007): Barrandov pod vlajkou hákového kříže. Čechtice, BVD, 2007, s. 84. 247 Doležal, J. (1996): Česká kultura za Protektorátu: Školství, písemnictví, kinematografie, s. 18,20. 248 Tesař, J. (2000): Mnichovský komplex: Jeho příčiny a důsledky, s. 208. 249 Gebhart, J. - Kuklík, J. (2006): Velké dějiny zemí Koruny české, XV.a, s. 224-225 – viz obrazová příloha. 250 MacDonald, C. – Kaplan, J. (1995): Praha ve stínu hákového kříže, s. 59-61. 251 Gebhart, J. - Kuklík, J. (2006): Velké dějiny zemí Koruny české, XV.a, s. 224-225 – viz obrazová příloha.
34
4.3. Přijímání propagandy obyvatelstvem Vzhledem k stálým hrozbám represí je pochopitelné, že se obyvatelé protektorátu snažili toto období prožít s pokud možno nejmenším rizikem. 252 To i vzhledem k v protektorátu rozšířenému udavačství, které působilo vedle německé policie též jako velmi významný faktor zastrašování a nedůvěry. Udavačství bylo bud náhodné nebo placené, využívající služeb agentů - provokatérů. Bohužel, udavačství se v mnohých případech stalo i prostředkem k vyřizování si osobních účtů. Zatýkání se v tomto případě tedy stávalo zcela bezdůvodným. 253 I přes tyto všudypřítomné „kontroly“ obyvatel protektorátu se však našli i ti, kteří propagandu jako součást života nepřijali a dokonce se vyjádřili proti ní. Patrně nejvýraznější ohlasy nespokojenosti obyvatel s propagandou jsou známy z protektorátních kin při agresivních propagandistických týdenících, které oddalovaly diváky vytoužené začátky filmu a to i přes zákazy hlasitých projevů, které byly promítány vždy před začátkem představení. Jejich ukázku uvádím v příloze jako obrázek č. 1. Projevovaly se nápadným kašláním, vrháním stínů na plátno, aplaudováním při oznámení nemožnosti promítat týdeník, šoupáním nohama, nevhodnými poznámkami, smíchem nebo pozdním příchodem do kina až po konci týdeníku. Ke zklidnění diváků ve většině případů stačilo napomenutí, někdy však musela být kina vyklizena a promítání tak bylo ukončeno. Vyšetřování, která potom většinou následovala, byla důsledná i vzhledem k ostražitým dozorcům. Přesto se však díky tmě „pachatele“ většinou nepodařilo nalézt. Vyhrůžky úplného uzavření kin však nikdy pro přikládanou důležitost filmové propagandě nedošly naplnění. 254 K negativním reakcím na propagandu lze počítat též poslouchání zahraničního vysílání rozhlasu. To přinášelo nezkreslené informace o bojích na frontách. Výrazně tak narušovalo propagandu zejména ke konci války, kdy informovalo o ústupech německých armád. 255 V té době se totiž nacistům podřízená média snažila v lidech udržet iluzi neporazitelného Německa. K tomu bylo samozřejmě nutné, aby nevyvstaly pochybnosti o věrohodnosti podávaných zpráv, což právě zahraniční rozhlas
252
Kašpar, L. (2007): Český hraný film a filmaři za protektorátu:, s. 80. Maršálek, P. (2002): Protektorát Čechy a Morava, s. 153. 254 Kašpar, L. (2007): Český hraný film a filmaři za protektorátu, s. 372-376,382-383. 255 Kukánová, Z. (2004): Fenomén rozhlasového vysílání v předválečném Československu a za okupace, s. 301. 253
35
nabourával. 256 Lidé však již většinou tušili, že informace podávané okupanty nejsou pravdivé, jak je patrné například ze vzpomínek Jana Drábka. 257 V některé z publikací pojednávajících o propagandě je pak možné se dokonce dočíst, že takto podávané zkreslené informace působily spíše kontraproduktivně, neboť čtenáři již dokázali číst mezi řádky, zejména po tom, co začala německá vojska prohrávat. 258
4.4. Zhodnocení kapitoly Co lze z výše uvedeného vyvodit? Propaganda byla pro okupační moc velmi podstatnou součástí politiky. Byla propracovaná a precizně promyšlená. Její důležitost je patrná i z množství institucí zřízených k ovlivňování veřejnosti, velmi početného personálního obsazení kulturně politického oddělení a jeho široké kompetence a v neposlední řadě též velkým vlivem ministra Emanuela Moravce. Propaganda měla vést ke „zklidnění“ protektorátního prostředí a zároveň nenápadným způsobem ovlivňovat recipienty. Toho bylo docilováno mnohými způsoby. Ovlivňováním a získáváním pracovníků médií, tisk byl omezen a přísně cenzurován stejně tak jako rozhlas a film. K obyvatelům protektorátu se tak nemohlo dostat nic, co by je mohlo nějak ovlivnit a poškodit tak účinky propagandy, neboť kvůli cenzuře nemohli reportéři komentovat nastalé události ani přinášet pravdivé informace. Museli naopak ovlivňovat veřejnost „požadovaným způsobem“. Právě filmovým projekcím okupanti přikládali největší důležitost, jak ve své knize uvádí Jiří Doležal. Tímto médiem byl divák ovlivňován hned několika způsoby, jak v práci uvádím. Jedním z nich byl obraz nezdolného Německa, což mělo patrně recipienta odradit od vzpour a sabotáží a poukazovat na to, že protektorát není pouze dočasnou záležitostí. Filmy zase měly divákovi poskytnout odpočinek, aby tak mohl 256
Irving, D. (1998): Goebbels: Pán myšlenek Třetí říše, s. 452,594. „Každý den večer v šest hodin oznamoval pražský rozhlas, kam až se toho dne německé síly „strategicky stáhly“ Ve dnech, kdy býval doma, zaznamenával táta linii fronty červenou tužkou na velkou mapu Evropy… V sedm pak hlasatel BBC z Londýna v povznesené náladě upřesnil, kde se fronta nalézá doopravdy, což bylo obyčejně tak o čtvrt centimetru hlouběji v reichu. V této verzi se však už Němci strategicky nestahovali, ale zmateně prchali před vítězícími spojenci, kteří neúprosně pochodovali na Berlín…I ze Zpráv z bojiště, kterými v biografu obligátně začínaly aktuality. Při těch se nestydatě lhalo, i když jsme ty povznesené hlasy s absurdními tvrzeními o promyšlených vůdcových vítězstvích nebrali vážně už ani my předpuberťáci.“ Drábek, J. (2001): Po uši v protektorátu. Praha, Euromedia Group k. s. Knižní klub, 2001, s. 10-11. 258 Heyduk, M. – Fiala, M. (2007): Barrandov pod vlajkou hákového kříže, s. 32. 257
36
načerpat nových pracovních sil pro protektorátní hospodářství tolik důležitých a zároveň si odpočinout od agresivní propagandistické masáže, jak míní Lukáš Kašpar ve své knize Film a filmaři za protektorátu. Klidné prostředí ukazované ve filmu též mělo přesvědčit o normálnosti doby a vytvořit iluzi mírového prostředí. Lidé tak měli pokračovat svým obvyklým způsobem života, jako by se nic nedělo, jak už bylo v textu zmíněno. Úsilí okupantů co nejvíce podnítit protektorátní obyvatelstvo k usilovné práci se objevovalo ve filmech s žánry orientovanými na dělníky, neboť byli pro potřeby válečného průmyslu nejdůležitější složkou obyvatelstva, na rozdíl od režimu nebezpečné inteligence, která, jak píše Jiří Doležal, představovala rizika odporu proti okupační moci. Byly to též náměty obětavé práce, zodpovědnosti a obětování se. Podobným způsobem na diváky měly působit též filmy velebící kult síly a ducha, ale též ty s národnostními motivy ukazující lásku k obhospodařování vlastních polí. Filmová propaganda mohla oslovit velké množství recipientů, neboť film byl tehdy nejdostupnější formou kultury a návštěvnost nebyla malá a s postupem času dokonce, jak je patrné z tabulky uvedené v příloze, rostla, zřejmě vlivem uzavření divadel a čím dál větší potřebou obyvatel zapomenout na válku a odreagovat se, o čemž píše v již uváděné knize Jiří Doležal. I přesto však, jak uvádí autoři knihy Barrandov pod vlajkou hákového kříže, žádná konkrétní nápadná zvýšení pracovní morálky pozorována nebyla, i když pracovat se tehdy samozřejmě muselo. I když nacisté v protektorátu všemožně bránili vlivu kontrapropagandy válečných soupeřů, přesto se k obyvatelstvu ke konci války většinou dostala a narušila tak účinky propagandy, která byla většinou založena na zkreslování a soustavném přesvědčování, jak ve své knize uvádí Pavel Maršálek. Lidé tak již plně nedůvěřovali informacím jim předkládaným, což dokládal neklid recipientů při sledování týdeníků. Propaganda však působila intenzivně dál i přes nedůvěru obyvatel ve snaze ji přemoci, neboť vyrušování vlivem strachu z trestů nebylo zcela běžným jevem.
37
Závěr Ve své práci jsem se zaměřila na působení propagandy protektorátní, respektive říšskoněmecké vládnoucí garnitury, na obyvatele podrobeného území za účelem jejich zmanipulování. Téma jsem rozebrala jak z pohledu politické vládnoucí moci, tak i z pohledu obyvatel, na něž bylo propagandou působeno. Snažila jsem se o objektivní pohled na tento problém, protože působení propagandy není problém omezený určitou situací nebo dobou. Období Protektorátu Čechy a Morava je však propagandou přímo prosyceno, neboť k jejímu působení byly dokonce zřízeny samostatné instituce. Zde propaganda již nebyla skrytým působením, ale v mnoha případech přímo zřetelným nátlakem. Celou svou práci uvádím aktem mnichovské dohody. Po jejím uzavření se české země ocitly v nezáviděníhodné situaci. Pomnichovská republika zůstala hospodářsky i mocensky velmi oslabena, což jen napomáhalo expanzivním snahám Německa. Z uvedených faktů pak lze snadno vyvodit, že vtažení českých zemí s již „vhodnými“ představiteli státu a se ztrátou suverénního postavení pod nacistický vliv nemohlo být příliš obtížné, a to ani v mezinárodním kontextu, neboť zdůvodnění národnostními nepokoji se západním mocnostem zdálo dostatečné. Z nastudování uvedené literatury k tomuto tématu mi tak vyplynulo, že české hospodářství i zahraniční politika po podepsání diskutované dohody již neměly v orientaci příliš na výběr a jejich připoutanost k Německu se stávaly stále zřetelnějšími. Takto oslabené a vnitřně politicky, hospodářsky a morálně rozkolísané české země pod německým vlivem byly později jako Protektorát Čechy a Morava připojeny v podstatě bez protestu zahraničí k říši, jak se snažím osvětlit. Oficiální označení autonomie mělo uchovat zdání téměř neměnnosti poměrů a kontinuálnosti samostatného chodu na protektorátním území. Úvahou tak lze dospět k názoru, že si tím nacisté získali důvěru zahraničí a v nově připojeném území tak měli „volné pole působnosti“. Získat moc nad hospodářskou a politickou sférou netrvalo příliš dlouho, jak je ze samotného textu znatelné. Označení autonomie však nacisté mohli volit nejen pro „uklidnění“ zahraničí, ale též protektorátního prostředí. Autonomní správa země v této situaci spíše než v případě neskrývaného plného ovládnutí veškerého řízení pracovala bez větších vzdorů okupantům a taktéž i obyvatelstvo mělo věřit ve zdání normálnosti a
38
nesabotovat, což je, doufám, z celé kapitoly patrno. Právě toto bylo německým záměrem, jak ve své publikaci podrobně rozebírá Pavel Maršálek – udržovat v protektorátu klid a plně tak přitom využívat jeho hospodářského potenciálu, na což pak svým působením navazovala i propaganda. O autonomii a volnosti však okupanti doopravdy neuvažovali, jak je zřejmé z výnosu v příloze či jeho rozboru v textu kapitoly. Ve skutečnosti byly všechny oblasti správy i společenského života přímo či nepřímo prostoupeny nacistickým vlivem a autonomní moc byla čím dál omezenější, což uvádím na příkladech. Zvláštní pozornost jsem na tomto místě věnovala především represivním složkám (Sipo, SD a dalším), neboť se dle mého úzce vážou s výkonem propagandy. Právě bližším rozpracováním potlačovacího aparátu jsem se snažila dopátrat, jak velké riziko dopadení visí nad protektorátními obyvateli v případě neuposlechnutí okupačních nařízení nebo dokonce při jejich nesouhlasu dávaném veřejně najevo. Z množství a rozdílnosti pravomocí útvarů spadajících pod nacistický policejní aparát disponující širokými kompetencemi, jsem pak vyvodila, že strach obyvatel musel být opravdu značný a vzhledem k možnostem stálého sledování gestapem či odsouzení zvláštním soudem ještě na místě činu též všudypřítomný. Vzepřít se proto vyžadovalo, soudím, skutečně velkou odvahu. Do této kapitoly jsem zařadila i vznik Národního souručenství, jediného politického útvaru, které mělo mimo jiné hájit zájmy české kultury. Právě na jeho příkladu, jak se domnívám, je zřetelně vidět totalizační tendence politické společnosti a později podrobení si organizace okupační mocí, která tak jejím prostřednictvím získala snadnější přístup k ovlivňování společnosti, konkrétně především tisku, jak ve své knize soudí též Jan Tesař. Pod vliv okupační vůle se nedostala jen veřejná správa a kulturní instituce, ale též protektorátní hospodářství tehdy již navázané k říšskému. Vyspělý český průmysl a zemědělství měly Německu posloužit jako zdroje pro úspěšné vedení války, což se projevilo přechodem na řízené hospodářství a později vyhlášením totální války. Jaké změny to s sebou přinášelo, jsem se snažila alespoň přiblížit. Z hospodářského potenciálu chtěli nacisté pochopitelně vytěžit co nejvíce. Jaké prostředky okupanti k zintenzivnění výroby používali, je jedním z cílů mého zjišťování. Obyvatele protektorátu přímo zasáhlo především zavedení lístkového systému, regulace
39
zemědělské výroby, další nařízení, ale především také velký nedostatek všeho. Z toho usuzuji, že jejich situace musela být nelehká. Tím více tak pracovníci, soudím, slyšeli na zvláštní výhody okupační moci. Ty však byly poskytovány zejména pracovníkům odvětví důležitých pro vedení války, jak v práci vysvětluji. Na uváděných příkladech je zřetelné, že motivace nebyly určeny všem obyvatelům. Jednalo se především o výhody těm skupinám obyvatel, které byly nacistickému režimu nejpotřebnější. Myslím si, že vedle propagandy byly právě tyto motivace dalším prostředkem, jak vytěžované obyvatelstvo udržet v klidu a stejně tak jej i povzbuzovat k práci. Po zavedení opatření k plné zaměstnanosti a zvyšování odpracovaných hodin již patrně nebylo jak jinak zvyšovat pracovní výkonnost, a proto se okupační moc zřejmě soustředila na kampaně proti sabotování respektive odstrašení od sabotování, což dle mého dokazuje i zesilování postihů, které v samotné kapitole rozebírám. Působení na obyvatelstvo samotnou propagandou jsem se pak snažila rozebrat v další kapitole. Pátrala jsem po institucích a prostředcích propagandy. Obecně lze, myslím, říci, že pod vliv cenzury spadala veškerá sdělení a umělecké výtvory. Všechna jí schválená díla, byla určitým způsobem ovlivněna, a tak i nacisty požadovaným způsobem působila na recipienty. Zaměřila jsem se především na tisk, film a rozhlas, kde je dle mého názoru nejzřetelněji patrný tlak vyvíjený na obyvatelstvo. Nejen cenzurou, ale též získáváním pracovníků těchto médií, si okupanti zajišťovali, že k veřejnosti se dostane jen „to, co má“. Výše zmíněná média měla za úkol dopomoci nacistickému cíli zvýšení pracovitosti tím, že udržovala obyvatelstvo v iluzi neporazitelnosti Německa a jeho ideového boje, poskytovala jim odpočinek a vyzdvihovala pracovitost a snažila se mírnit účinky kontrapropagandy, jak u jednotlivých médií podrobněji rozebírám. U propagandy, bylo na rozdíl od motivací ve formě přídělů, zřejmě záměrem působit na veškeré obyvatelstvo a ve velké míře. Usuzuji tak z toho, že potlačení nálad odporu bylo nutné u všech obyvatel, nejen u pro nacisty nejpotřebnějších dělníků a zemědělců, a také z toho, že jako prostředky ovlivňování nacisté zvolili média oslovující občany plošně a bez rozdílu. Tím se propaganda mohla stát patrně nejúčinnějším prostředkem ovlivňování. K odpovědi na otázku, zda byla propaganda úspěšná, je třeba sledovat její přijímání obyvatelstvem. Dle získaných poznatků, kterým se věnuji v poslední kapitole, jsem došla k názoru, že především z důvodu nemožnosti získávat objektivní informace
40
lidé lživým a zkresleným informacím okupantů alespoň zpočátku věřili. Měli však také strach projevit jiný než oficiálně prezentovaný názor, neboť jakékoli vybočení z požadovaného a předepisovaného jednání a myšlení mohlo ohrozit nejen životy jejich, ale i životy ostatních členů rodiny. Otázku, zda propaganda v prostředí Protektorátu Čechy a Morava jako prostředek zvýšení pracovitosti obyvatel měla smysl a zda byla úspěšná, je velmi obtížné zodpovědět. Já se však na základě všech získaných faktů, které v práci uvádím, odvažuji říci, že dle mého spíše úspěšná byla. Na své recipienty působila v období nedostatku a psychického vypětí válkou, což k její úspěšnosti mohlo jen napomáhat. Svou domněnku relativní úspěšnosti opírám též o to, že bez nátlaku a působení, by podle mého, protektorátní obyvatelstvo pro potřeby války vedené říší z čiré loajality k ní jen těžko pracovalo. O nespokojenosti s nacistickým režimem v českých zemích usuzuji ze zdokumentovaných aktů odporu proti propagandě, ke kterým se občané čas od času uchylovali.
Významným
a
možná
tím
nejdůležitějším
faktorem
vedoucím
k požadovaným záměrům nacistů bylo prostředí teroru, strachu a hrozby represí, kterému ještě napomáhalo udavačství. Obyvatelé protektorátu tak byli pod tlakem a nuceni důsledně a pilně dle přání okupantů pracovat. V době totality a války podle mého soudu propaganda úspěšná být mohla již s ohledem na skutečnost, že obyvatelstvo žilo v prostředí strachu z budoucnosti a o svůj život. Do jisté míry věřilo stále opakovaným zprávám. Uvnitř protektorátu neměli lidé příliš možností si pravdivost zpráv ověřit, ani se proti teroru vzbouřit. V okamžiku, kdy začaly do protektorátu proudit informace o prohrách Německa, začali lidé o pravdivosti Němci šířených informací vážně pochybovat, právě tak jako o jim předestírané budoucnosti v rámci říše. Iluze neporazitelného a silného Německa byla vážně narušena a lidé tedy již loajalitě k němu nemohli být tak nakloněni. Vzhledem k tomu, že k udržení si této iluze ke konci války již propaganda musela lhát recipientům, kteří znali pravdu, napomohla si svému zdiskreditování i sama. Šířením nezkreslených zpráv čs. rozhlasového vysílání tak dle mého soudu nejvíce ztratila německá propaganda na své úspěšnosti.
41
POUŽITÉ ZDROJE: Publikované prameny: a) Osobní povahy:
Drábek, J. (2001): Po uši v protektorátu. Praha, Euromedia Group k. s. - Knižní klub, 2001. ISBN 80-242-0682-X.
b) Institucionální povahy:
Nařízení č. RP 26/39 ze dne 1. září 1939 o vybudování správy a Německé bezpečnostní policie v Protektorátu Čechy a Morava. Věstník říšského protektora č. 19, Praha, Böhmisch-Mährische Verlags und Druckerei, 1939.
Vládní nařízení č. 355/1938 Sb. z. a n. ze dne 23.12.1938 o politických stranách. Sbírka zákonů a nařízení státu česko-slovenského, Praha, 1938.
Vládní nařízení ze dne 9. března 1942 o preventivním potírání zločinnosti. In Knesl, M. – Ohera, M. (2008): Vývoj výkonných policejních kompetencí na území České republiky 1918-2007: Sborník právních předpisů upravujících základní činnosti policejních sborů od roku 1918 do roku 2007. Praha, 2008, s. 43-55.
Výnos vůdce a říšského kancléře č. 75 ze dne 16. března 1939 o Protektorátu Čechy a Morava. Sbírka zákonů a nařízení, Praha, Státní tiskárna v Praze, 1939.
Zákon Národního shromáždění č. 121/1920 Sb., kterým se uvozuje ústavní listina Československé republiky. Sbírka zákonů a nařízení státu československého, Praha, 1920.
Literatura:
Ahren, Y. – Hornshoj-Moller, S. – Melchers, Ch.B. (1990): Der ewige Jude: Wie Goebbels hetzte: Untersuchuung zum nationalsozialistischen Propagandafilm / Yizhak Ahren, Stig Hornshoj-Moller, Christoph B. Melchers. Aachen, Alano Verlag, 1990. ISBN 3-89399-110-7.
Bednařík, P. (2003): Arizace české kinematografie. Praha, Karolinum, 2003. ISBN 80-246-0619-4.
Brandes, D. (2000): Češi pod německým protektorátem: Okupační politika, kolaborace a odboj 1939-1945. Přeložil Petr Dvořáček. Praha, Prostor, 2000. ISBN 80-7260-028-1.
42
Čelovský, B. (1999): Mnichovská dohoda 1938. Šenov u Ostravy, Tilia, 1999. ISBN 80-86101-19-3.
Čelovský, B. (2002): Strážce nové Evropy: Prapodivná kariéra novináře Emanuela Vajtauera. Šenov u Ostravy, Tilia, 2002. ISBN 80-86101-64-9.
Červinka, F. (2002): Česká kultura a okupace. Praha, Torst, 2002. ISBN 807215-180-0.
Doležal, J. (1996): Česká kultura za Protektorátu: Školství, písemnictví, kinematografie. Praha, Národní filmový archiv, 1996, ISBN 80-7004-085-8.
Filípek, J. (2001): Mnichov 1938 - Hra o Československo. Praha, Dr. Eduard Grégr a syn, s.r.o., 2001. ISBN 80-902023-9-X.
Gebhart, J. – Kuklík, J. (2004): Druhá republika 1938-1939: Svár demokracie a totality v politickém, společenském a kulturním životě. Praha a Litomyšl, Paseka, 2004. ISBN 80-7185-626-6.
Gebhart, J. - Kuklík, J. (2006): Velké dějiny zemí Koruny české, XV.a. Praha, Litomyšl, Paseka, 2006. ISBN 80-7185-582-0.
Harna, J. (2004): Vnitropolitické souvislosti Mnichova. K diskusím o „krizi demokracie“ v Československu. In Němeček, J. (2004): Mnichovská dohoda: cesta k destrukci demokracie v Evropě. Praha, Karolinum, 2004, s. 192 – 200. ISBN 80-246-0923-1.
Heyduk, M. – Fiala, M. (2007): Barrandov pod vlajkou hákového kříže. Čechtice, BVD, 2007. ISBN 978-80-87090-08-4.
Irving, D. (1998): Goebbels: Pán myšlenek Třetí říše. Brno, BOOKS, 1998. ISBN 80-7217-067-8.
Jančík, D. - Kubů, E. (2005): "Arizace" a arizátoři: Drobný a střední židovský majetek v úvěrech Kreditanstalt der Deutschen (1939-45). Praha, Karolinum, 2005. ISBN 80-246-1000-0.
Kárník, Z. (2003): České země v éře první republiky (1918-1939): Díl třetí: O přežití a o život (1918-1938). Praha, Libri, 2003. ISBN 80-7277-119-1.
Kašpar, L. (2007): Český hraný film a filmaři za protektorátu: Propaganda, kolaborace a rezistence. Praha, Libri, 2007. ISBN 978-80-7277-347-3.
Klimeš, L. (1987): Slovník cizích slov. Praha, Státní pedagogické nakladatelství, 1987, s. 564.
Kukánová, Z. (2004): Fenomén rozhlasového vysílání v předválečném Československu a za okupace. In Němeček, J. (2004): Mnichovská dohoda:
43
cesta k destrukci demokracie v Evropě. Praha, Karolinum, 2004, s. 294-302. ISBN 80-246-0923-1.
Kuklík, J. ml. (2004): K některým právním souvislostem mnichovské dohody v letech 1938-1945. In Němeček, J. (2004): Mnichovská dohoda: cesta k destrukci demokracie v Evropě. Praha, Karolinum, 2004, s. 324-349. ISBN 80246-0923-1.
MacDonald, C. – Kaplan, J. (1995): Praha ve stínu hákového kříže: Pravda o německé okupaci 1939-1945. Přeložil Jan Brázda. Praha, Melantrich, 1995. ISBN 80-7023-201-3.
Maršálek, P. (2002): Protektorát Čechy a Morava: Státoprávní a politické aspekty nacistického okupačního režimu v českých zemích 1939-1945. Praha, Karolinum, 2002. ISBN 810-246-0302-0.
Milotová, J. (2000): Organizace nacistické propagandy a její působení v Protektorátu Čechy a Morava. Historie a vojenství, 2000, roč. 49, č. 1, s. 8799.
Mrázek, J. (2004): Mnichov a jeho důsledky z pohledu mezinárodního práva. In Němeček, J. (2004): Mnichovská dohoda: cesta k destrukci demokracie v Evropě. Praha, Karolinum, 2004, s. 350-362. ISBN 80-246-0923-1.
Novotný, J. (2006): Státní finanční hospodaření v období protektorátu v letech 1939-1945. Nakladatelství ČVUT, 2006. ISBN 80-86729-24-9.
Pernes, J. (1997): Až na dno zrady: Emanuel Moravec. Praha, Themis, 1997. ISBN 80-85821-51-6.
Šolc, J. (2005): Přijdeme za svítání. Praha, Naše vojsko, 2005. ISBN 80-2060800-1.
Tesař, J. (2000): Mnichovský komplex: Jeho příčiny a důsledky. Praha, Prostor, 2000. ISBN 80-7260-035-4.
Uhlíř, J. B. (2002): Ve stínu říšské orlice. Praha, Nakladatelství Aleš Skřivan ml., 2002. ISBN 80-864493-05-9.
44
PŘÍLOHY: Tabulka: Návštěvnost kin v letech 1939-1944 Rok
Návštěvnost (v milionech osob)
1939
54,72
1940
62,93
1941
65,61
1942
75,79
1943
93,54
1944
127,15
Zdroj: Doležal, J. (1996): Česká kultura za Protektorátu: Školství, písemnictví, kinematografie, s. 234.
Obrázek č.1: Promítaný zákaz jakýchkoli projevů v kinech
Zdroj: MacDonald, C. – Kaplan, J. (1995): Praha ve stínu hákového kříže: Pravda o německé okupaci 1939-1945, s. 42.
45
Obrázek č. 2: Pokyny k promítání v kinech
Zdroj: Heyduk, M. – Fiala, M. (2007): Barrandov pod vlajkou hákového kříže, s. 12. Obrázek č. 3: Štítek na radiopřijímačích zakazující nepovolený poslech
Zdroj: MacDonald, C. – Kaplan, J. (1995): Praha ve stínu hákového kříže: Pravda o německé okupaci 1939-1945, s. 55.
46
Obrázek č. 4: Propagandistické „V“ na veřejných budovách
Zdroj: MacDonald, C. – Kaplan, J. (1995): Praha ve stínu hákového kříže: Pravda o německé okupaci 1939-1945, s. 6-7. Obrázek č. 5: Propagandistické „V“ na Staroměstském náměstí
Zdroj: MacDonald, C. – Kaplan, J. (1995): Praha ve stínu hákového kříže: Pravda o německé okupaci 1939-1945, s. 60.
47
Obrázek č. 6: Propagandistické „V“ na veřejných dopravních prostředcích
Zdroj: MacDonald, C. – Kaplan, J. (1995): Praha ve stínu hákového kříže: Pravda o německé okupaci 1939-1945, s. 62. Obrázek č. 7: Propagandistické „V“ na lokomotivách
Zdroj: MacDonald, C. – Kaplan, J. (1995): Praha ve stínu hákového kříže: Pravda o německé okupaci 1939-1945, s. 61.
48
Dokument: Vznik protektorátu č. 75. VÝNOS Vůdce a říšského kancléře o Protektorátu Čechy a Morava ze dne 16. března 1939 Po tisíc let náležely k životnímu prostoru německého národa česko-moravské země. Násilí a nerozum vytrhly je svévolně z jejich starého historického okolí a posléze jejich zapojením do umělého útvaru Česko-Slovenska vytvořily ohnisko stálého neklidu. Od roku k roku zvětšovalo se nebezpečí, že z tohoto prostoru - jako již jednou v minulosti vyjde nové nesmírné ohrožení evropského míru. Neboť česko-slovenskému státu a jeho držitelům moci se nepodařilo organisovati rozumně soužití národních skupin, v něm svémocně spojených, a tím probuditi a zachovati zájem všech zúčastněných na udržení jejich společného státu. Prokázal však tím svou vnitřní neschopnost k životu a propadl proto nyní také skutečnému rozkladu. Německá říše však nemůže v těchto pro její vlastní klid a bezpečnost stejně jako pro obecné blaho a obecný mír tak rozhodně důležitých oblastech trpěti žádné trvalé poruchy. Dříve nebo později musela by nésti nejtěžší důsledky jako mocnost dějinami a zeměpisnou polohou nejsilněji interesovaná a spolupostižená. Odpovídá tudíž příkazu sebezáchovy, jestliže Německá říše jest rozhodnuta zasáhnouti rozhodně zajištění základů rozumného středoevropského řádu a vydati nařízení, která z toho vyplývají. Neboť dokázala už ve své tisícileté dějinné minulosti, že díky jak velikosti tak i vlastnostem německého národa jediná jest povolána řešiti tyto úkoly. Naplněn vážným přáním sloužiti opravdovým zájmům národů, obývajících v tomto životním prostoru, zajistiti národní svébytnost německému blahu všech, nařizuji tudíž jménem Německé říše jako základu pro budoucí soužití obyvatelů těchto oblastí toto: Čl.I (1) Části bývalé Česko-Slovenské republiky, obsazené v březnu 1939 německými oddíly, náleží napříště k území Velkoněmecké říše a vstupují jako "Protektorát Čechy a Morava" pod její ochranu. (2) Pokud obrana Říše to vyžaduje, učiní Vůdce a říšský kancléř pro jednotlivé části těchto území úpravu od toho odchylnou. Čl.II (1) Obyvatelé Protektorátu, kteří jsou příslušníky německého národa, stávají se německými státními příslušníky a podle ustanovení zákona z 15. září 1935 (Říšský zák. I., str. 1146) o říšských občanech říšskými občany. Pro ně platí tudíž také ustanovení na ochranu německé krve a německé cti. Podléhají německé soudní pravomoci.
49
(2) Ostatní obyvatelé Čech a Moravy stávají se státními příslušníky Protektorátu Čechy a Morava . Čl.III (1) Protektorát Čechy a Morava jest autonomní a spravuje se sám. (2) Vykonává svá výsostná práva, náležející mu v rámci Protektorátu ve shodě s politickými, vojenskými a hospodářskými potřebami Říše. (3) Tato výsostná práva jsou zastávána vlastními orgány a vlastními úřady s vlastními úředníky. Čl.IV Hlava autonomní správy Protektorátu Čechy a Morava požívá ochrany a čestných práv hlavy státu. Hlava Protektorátu potřebuje pro výkon svého úřadu důvěry Vůdce a říšského kancléře. Čl.V (1) Jako zastánce říšských zájmů jmenuje Vůdce a říšský kancléř "Říšského protektora pro Čechy a Moravu". Jeho úřední sídlo jest Praha. (2) Říšský protektor jako zástupce Vůdce a říšského kancléře a jako zmocněnec říšské vlády má úkol pečovati, aby bylo dbáno politických směrnic Vůdce a říšského kancléře. (3) Členové vlády Protektorátu jsou potvrzováni Říšským protektorem. Potvrzení může býti odvoláno. (4) Říšský protektor jest oprávněn dáti se informovati o všech opatřeních vlády Protektorátu a udíleti jí rady. Může podati námitky proti opatřením, která by byla s to poškoditi Říši a je-li nebezpečí v prodlení, vydati nařízení, nutná ve společném zájmu. (5) Od vyhlášení zákonů, nařízení a jiných právních předpisů, jakož i od výkonu správních opatření a pravoplatných soudních rozsudků jest upustiti, podá-li Říšský protektor námitky. Čl.VI (1) Zahraniční věci Protektorátu obzvláště ochranu jeho státních příslušníků v cizině, zastává Říše. Říše povede zahraniční věci tak, jak to odpovídá společným zájmům. (2) Protektorát obdrží zástupce u říšské vlády s úředním označením "vyslanec".
50
Čl.VII (1) Říše poskytuje Protektorátu vojenskou ochranu. (2) Vykonávajíc tuto ochranu, udržuje Říše v Protektorátu posádky a vojenská zařízení. (3) Pro udržení vnitřní bezpečnosti a pořádku může Protektorát zříditi vlastní sbory. Organisaci, početní sílu a výzbroj určí říšská vláda. Čl.VIII Říše vykonává bezprostřední dohled na dopravnictví, jakož i na pošty a telekomunikace. Čl.IX Protektorát náleží k celnímu území Německé říše a podléhá její celní výsosti. Čl.X (1) Zákonitým platidlem jest vedle říšské marky až na další koruna. (2) Poměr obou měn navzájem určí říšská vláda. Čl.XI (1) Říše může vydávati právní předpisy s platností pro Protektorát, pokud toho vyžaduje společný zájem. (2) Pokud je dána společná potřeba, může Říše převzíti do vlastní správy správní obory a zříditi potřebné pro ně vlastní říšské úřady. (3) Říšská vláda může učiniti opatření, potřebná k udržení bezpečnosti a pořádku. Čl.XII Právo, platné té doby v Čechách a na Moravě, zůstává v účinnosti, pokud neodporuje smyslu převzetí ochrany Německou říší. Čl.XIII Říšský ministr vnitra vydá v dohodě se zúčastněnými říšskými ministry právní a správní předpisy, potřebné k provedení a doplnění tohoto výnosu. V Praze dne 16. března 1939.
51
Vůdce a říšský kancléř Adolf Hitler Říšský ministr vnitra Frick Říšský ministr zahraničí von Ribbentrop Říšský ministr a přednosta říšské kanceláře Dr. Lammers
Zdroj: Výnos vůdce a říšského kancléře, č. 75 ze dne 16. března 1939 o Protektorátu Čechy a Morava. Sbírka zákonů a nařízení, Praha, Státní tiskárna v Praze, 1939.
52
