Hospodářská, sociální a kulturní práva (IV. Hlava Listiny)
Jejich ústavní úprava je příznačná pro sociální stát V různých mezinárodních dokumentech se liší ČSR se inspirovalo především – Mezinárodní paktem o hospodářských, sociálních a kulturních právech a Evropskou sociální chartou ČR je vázána dalšími smlouvami, patří k nim např. Úmluva o odstranění všech forem diskriminace žen, Úmluva o právech dítěte aj., všechny tyto smlouvy vztahující se k hospodářským, sociálním právům vyžadují zvláštní právní úpravu ve vnitrostátním zákonodárství (čl.41 odst.1 L) Promítají se do pracovního práva, práva sociálního zabezpečení,… Sociální práva- vyžadují zpravidla plnění od státu (pozitivní status, nejsou svobodami v užším smyslu) Sociální práva = souhrnně právo na sociální zabezpečení V dem. státech založených na konceptu sociálního státu uznávají nejen autonomii každého jednotlivce, ale i existenci společnosti coby souhrnu mezilidských vztahů, jež reálně podmiňují i relativizují svobodu individua. Uznávají existenci rozdílů mezi lidmi danou subjektivními i objektivními okolnostmi: věk, zdravotní stav, duševní vyspělost, dosažené vzdělání, majetek, společenské postavení, apod. Stát vycházející z ústavní hodnoty důstojnosti člověka (čl. 1 L) musí vytvářet takové podmínky, aby lidé byli zajištěni pro případ rizik spojených s jejich: věkem zdravotním stavem nemajetností Tomu odpovídají sociální práva Stát se svých závazků nemůže zprostit Získávání i rozdělování zdrojů pro takové zabezpečení - musí být založeno na zásadách rovnosti a solidarity
Princip solidarity
Přirozený princip, obrat od právního pozitivismu k přirozenoprávní koncepci →Všeobecná deklarace lidských práv (1948) - rovnost lidí ve světě Listina princip solidarity vyjadřuje v: čl. 11 odst. 3 - vlastnictví zavazuje, nesmí být zneužito na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy čl. 35 odst. 3 – týká se ohledu na životní prostředí Princip solidarity je spojen s povinnostmi v demokratickém státě Uplatňuje se vůči sociálně slabším skupinám a jednotlivcům, tak i ve vztahu k obecným zájmům Právním vyjádřením je úprava povinností např. krizových situacích, jako jsou živelní pohromy (povodně, požáry), ale i povinnost bránit svoji vlast, dále daňová povinnost.. Pl.ÚS 2/08: Solidaritu lze z pohledu jednotlivce vnímat jako vnitřní či vnější. Vnitřní solidarita je dána citovou blízkostí vztahu k ostatním, je spontánní, uplatňuje se především v rodině a v dalších partnerských společenstvích. Stát do tohoto vztahu zpravidla nezasahuje, nebo jen velmi omezeně. Vnější solidarita tuto citovou blízkost postrádá, a souhlas jednotlivce s jejím uplatňováním je proto zdráhavější. Jedná se na příklad o solidaritu bohatých s chudými, schopných s méně schopnými, zdravých s nemocnými. Stát se v této oblasti uplatňuje svojí mocensko-vrchnostenskou funkcí velmi aktivně. Přes princip solidarity se uskutečňuje přerozdělování, tj. pohyb přenášející zdroje od jedněch k druhým – těm potřebným. Solidarita má své hranice. Nemůže mít natolik vychýlenou podobu, aby ji ti, které postihuje, pociťovali jako nepřiměřenou, neproporcionální, nebo dokonce nespravedlivou a odňali jí svůj tichý souhlas. Ve jménu solidarity může stát postihovat pouze takovou část majetku
schopného, aby současně nedestruoval aktivitu jeho výkonu a nedostal se za ústavní hranici ochrany majetku. Sociální funkce vlastnictví
Princip „vlastnictví zavazuje“ = jádro sociální koncepce vlastnictví Zformulován cca před 100 lety (průmyslová revoluce), později formulován v ústavách Vlastnictví jako sociální funkce Vlastnictví - zavazuje samotného vlastníka Ukládá povinnost - dbát na práva jiných osob a na obecné zájmy, výkon nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí nad míru stanovenou zákonem
Listina čl. 26 - 35
Ze vztahu občanů k jejich státu vyplývá, že některá sociální práva jsou určena jen občanům Čl. 41 odst. 1 „Práv uvedených v čl. 26, čl. 27 odst. 4, čl. 28 aţ 31, čl. 32 odst. 1 a 3, čl. 33 a 35 Listiny je moţno se domáhat pouze v mezích zákonů, které tato ustanovení provádějí.“ Současně podle čl. 4 odst. 4 vždy musí být šetřeno podstaty a smyslu těchto práv Čl. 26 Právo na svobodnou volbu povolání. Právo podnikat. Právo získávat prostředky pro své životní potřeby prací Čl. 26 odst. 3 „Kaţdý má právo získávat prostředky pro své ţivotní potřeby prací. Občany, kteří toto právo nemohou bez své viny vykonávat, stát v přiměřeném rozsahu hmotně zajišťuje; podmínky stanoví zákon.“ druhá věta: Přiměřené hmotné zajištění ze strany státu je poskytováno občanům, kteří bez své viny nemohou právo na práci uplatňovat Zákon o zaměstnanosti (č. 435/2004 Sb.) – stanoví podmínky a rozsah hmotného zabezpečení uchazečů o zaměstnání Zákon o životním minimu (č. 463/1991 Sb.) a o sociální potřebnosti (č. 482/1991 Sb.) Podřízeno režimu ustanovení čl. 41 odst. 1 L (viz výše) Souhrn: právo na svobodnou volbu povolání, právo podnikat, právo získávat prostředky pro své životní potřeby prací Čl. 27 Svoboda koaliční Čl. 28 Právo na spravedlivou odměnu za práci a právo na uspokojivé pracovní podmínky „Zaměstnanci mají právo na spravedlivou odměnu za práci a na uspokojivé pracovní podmínky. Podrobnosti stanoví zákon.“ Upravuje zejména Zákoník práce (č. 262/2006 Sb.) Podřízeno režimu ustanovení čl. 41 odst. 1 L (viz výše) Čl. 29 zvláštní hospodářská a sociální práva sociálních menšin Osobní rozsah těchto práv je omezen na ty skupiny osob, které z důvodů přirozených i společenských jsou oproti ostatním v nevýhodě, k dosažení rovnosti je třeba jejich zvláštní ochrany Odst. 1 „Ţeny, mladiství a osoby zdravotně postiţené mají právo na zvýšenou ochranu zdraví při práci a na zvláštní pracovní podmínky. “ Odst. 2 „Mladiství a osoby zdravotně postiţené mají právo na zvláštní ochranu v pracovních vztazích a na pomoc při přípravě k povolání. “
Čl. 30 odst. 1 Právo na sociální zabezpečení „Občané mají právo na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří a při nezpůsobilosti k práci, jakoţ i při ztrátě ţivitele.“ Podřízeno režimu ustanovení čl. 41 odst. 1 L (viz výše) Hmotné zabezpečení má být „přiměřené“ (odst. 1) – dávky by měly být subjektivně úměrné výdělkům postižené osoby před danou sociální událostí x pomoc má být „nezbytná“ (odst. 2) – pouze poskytnutí jistého minima, které dostačuje k zajištění základních životních podmínek Kdy nastává stáří – může být určeno velmi diferencovaně a individuálně, problematické Určení stáří z hlediska Listiny je otázkou právní, proto je právními předpisy fixován tzv. důchodový věk Nezpůsobilost k práci – krátkodobá, dlouhodobá či trvalá (invalidita) neschopnost k výkonu povolání zapříčiněná vrozenou či získanou nemocí nebo úrazem Ztráta živitele – úmrtí osoby, na níž byla vyživovaná osoba závislá Jedná se o občanské právo Odst. 2 „ Kaţdý, kdo je v hmotné nouzi, má právo na takovou pomoc, která je nezbytná pro zajištění základních ţivotních podmínek.“ Základní podmínky pro život – co to je, se liší s ohledem na představy a tradice Dle Listiny - má být vykládáno v kontextu současné české společnosti – minimální kvalita individuálního i společenského života znamená zabezpečení určité úrovně spotřeby hmotných statků – souvisí s právem na život (čl. 6 L) Dle Všeobecné deklarace LP – základní životní podmínky: potrava, šatstvo, bydlení, lékařská péče a nezbytné sociální služby Je právem lidským Odst. 3 „Podrobnosti stanoví zákon.“ Čl. 31 Právo na ochranu zdraví. právo na bezplatnou zdravotní péči „Kaţdý má právo na ochranu zdraví. Občané mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon.“ patří sem věta druhá Ústavodárce tímto zakotvil poměrně vysoký standard zdravotní péče – omezen svým rozsahem na státní občany – za podmínek a v mezích stanovených zákonem (čl. 41 odst. 1 L) Tomuto právo odpovídá povinnost státu v zákonech stanovit podmínky, za nichž bude poskytováno „Bezplatnost“ – spojeno s výrazem „na základě veřejného pojištění“ - povinné pojištění u zdravotních pojišťoven, občan sám péči neplatí, přispívá povinným placením pojistného* podřízeno režimu ustanovení čl. 41 odst. 1 L (viz výše) Čl. 32 odst. 1 „Rodičovství a rodina jsou pod ochranou zákona. Zvláštní ochrana dětí a mladistvých je zaručena.“ odst. 2 „Ţeně v těhotenství je zaručena zvláštní péče, ochrana v pracovních vztazích a odpovídající pracovní podmínky.“ odst. 3 „Děti narozené v manţelství i mimo ně mají stejná práva.“ odst. 4 „Péče o děti a jejich výchova je právem rodičů; děti mají právo na rodičovskou výchovu a péči. Práva rodičů mohou být omezena a nezletilé děti mohou být od rodičů odloučeny proti jejich vůli jen rozhodnutím soudu na základě zákona.“ odst. 5 „Rodiče, kteří pečují o děti, mají právo na pomoc státu.“ odst. 6 „Podrobnosti stanoví zákon.“ podřízeno režimu ustanovení čl. 41 odst. 1 L (viz výše)
Čl. 33 odst. 1 „Kaţdý má právo na vzdělání. Školní docházka je povinná po dobu, kterou stanoví zákon.“ odst. 2 „Občané mají právo na bezplatné vzdělání v základních a středních školách, podle schopností občana a moţností společnosti téţ na vysokých školách.“ odst. 3 „Zřizovat jiné školy neţ státní a vyučovat na nich lze jen za podmínek stanovených zákonem; na takových školách se můţe vzdělání poskytovat za úplatu.“ odst. 4 „Zákon stanoví, za jakých podmínek mají občané při studiu právo na pomoc státu.“ podřízeno režimu ustanovení čl. 41 odst. 1 L (viz výše) právo na vzdělání náleží každému, ale jen občanům se přiznává právo na bezplatné vzdělání v ZŠ a SŠ Čl. 34 odst. 1 „Práva k výsledkům tvůrčí duševní činnosti jsou chráněna zákonem.“ odst. 2 „Právo přístupu ke kulturnímu bohatství je zaručeno za podmínek stanovených zákonem.“
Ochrana životního prostředí v Ústavě a v Listině
Ochrana životního prostředí (ekologická práva) je obecněji zakotvena jak v Ústavě ČR, tak v Listině základních práv a svobod Ekologická práva jsou upravena spolu s lidskými právy, na ústavní úroveň byla povýšena až v době posledních několika desetiletí, ruku v ruce senormně se rozvíjejícím průmyslem a jeho, tehdy neregulovaným a nezřízeným, dopadem na přírodní prostředí; dále také v souvislosti s rozvojem dopravy Účel - zamezit nezodpovědnému ničení živé i neživé přírody lidskou činností. Jedná se jak o ochranu přírody, tak lidí samotných – ostravský smognejenže ničí tamní faunu i flóru, ale zároveň se v něm nedá dost dobře bydlet Právo životního prostředí (jako samostatná právní disciplína) naplno vzniklo v 50. letech 20. století – jeho cílem je zajistit příznivý stav životního prostředí jak pro generaci současnou, tak budoucí, a také se snaží balancovat ochranu životního prostředí s ekonomickým rozvojem V systematice Listiny zařazeno do hlavy čtvrté: Hospodářská, sociální a kulturní práva Právo na příznivé životní prostředí (jedno ze základních práv člověka) a jeho ochrana zakotveny v čl. 35 (1) ‚‚Každý má právo na příznivé životní prostředí.“ (2) ‚‚Každý má právo na včasné a úplně informace o stavu životního prostředí a přírodních zdrojů.“ (3) ‚‚Při výkonu svých práv nikdo nesmí ohrožovat ani poškozovat životní prostředí, přírodní zdroje, druhové bohatství přírody a kulturní památky nad míru stanovanou zákonem.“ Ačkoliv přírodní prostředí ničí celá plejáda subjektů (vyjma státu i fyzické a právnické osoby, nadnárodní společnosti atd.), právě stát má na starost naplňování i ochranu práva na příznivé životní prostředí pro každého (odst. 1 LZPS). Činí tak skrze rozličné regulace, omezení hospodářské činnosti atd. Všechny národy mohou pro své vlastní cíle svobodně disponovat svým přírodním bohatstvím a žádný národ nesmí být zbaven svých vlastních prostředků k životní existenci Čl. 35 uznává, že nelze fungovat bez aspoň částečného poškozování přírody, bere v potaz fakt, že prakticky každý lidská činnost má dopad na stav životního prostředí – stát proto skrze zákon stanovuje rozsah, v němž je ohrožování a poškozování statků vyjmenovaných v odst. 3 ještě přípustné Právo na příznivé životní prostředí (podle čl. 35 odst. 1 LZPS) souvisí se samotným právem na život (čl. 6 LZPS) a podle Evropského soudu pro lidská práva i s právem na ochranu soukromého a rodinného života (čl. 10 odst. 2 LZPS)
Čl. 35 (a také čl. 7 Ústavy) indikuje, že soukromník nemůže být vlastníkem nalezišť nerostného bohatství (jinak by stát teoreticky nemusel mít povinnost poskytovat informace o stavu zdrojů) Práv uvedených v čl. 35 se lze podle čl. 41/1 domáhat, ale pouze v mezích zákonů, která tato ustanovení provádějí Právo na příznivé životní prostředí, zakotvené v odst. 1, je třeba brát v souvislosti s odst. 3, který přikazuje ohleduplné počínání a zakazuje zneužití práv – při výkonu vlastních práv nesmí docházet k narušování práv jiného subjektu (ať už jde o jedince, korporaci nebo stát)
Ochrana životního prostředí v zákonech ČR
Definice „životního prostředí“ podle zákona č. 17/1992 Sb. o životním prostředí: § 2: ,,Životním prostředím je vše, co vytváří přirozené podmínky existence organismů včetně člověka a je předpokladem jejich dalšího vývoje. Jeho složkami jsou zejména ovzduší, voda, horniny, půda, organismy, ekosystémy a energie.“ Definice „ochrany životního prostředí“ podle zákona č. 17/1992 Sb. o životním prostředí: § 9: „Činnosti, jimiž se předchází znečišťování nebo poškozování životního prostředí, nebo se toto znečišťování nebo poškozování omezuje a odstraňuje. Zahrnuje ochranu jeho jednotlivých složek, druhů organizmů nebo konkrétních ekosystémů a jejich vzájemných vazeb, ale i ochranu životního prostředí jako celku.“ Právo na informace o stavu životního prostředí a přírodních zdrojů je upraveno v zákoně č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí Jde o speciální projev práva na informace, které je obecně upraveno jako politické právo v čl.17 LPS Zvláštní povaha práva podle čl. 35/2 LPS spočívá jednak v tom, že není ústavně garantováno jen vůči státním orgánům a orgánům zemní samosprávy, ale že působí erga omnes Informace musí být poskytovány nejen o životním prostředí, ale i o přírodních zdrojích, těmi se rozumějí podle § 7/1 zákona o životním prostředí části živé nebo neživé přírody, které člověk využívá nebo může využívat k uspokojování svých potřeb Zatímco subjektem práva na příznivé životní prostředí podle čl. 35 je každá fyzická osoba, informace o stavu životního prostředí může žádat i osoba právnická. ÚS: „Je zřejmé, že práva vztahující se k životnímu prostředí přísluší pouze osobám fyzickým, jelikož se jedná o biologické organismy, které - narozdíl od PO - podléhají eventuálním negativním vlivům životního prostředí.“ Vláda musí podle zákona každoročně vypracovat zprávu o stavu životního prostředí ČR a následně jí předložit Parlamentu PS má zřízen Výbor pro životní prostředí Výbor projednává zákony týkající se problematiky ochrany vod, ochrany ovzduší, ochrany přírody a krajiny, odpadového hospodářství, ochrany zemědělského půdního fondu, výkonu státní geologické služby, ochrany nerostného bohatství, posuzování vlivů na životní prostředí, problematiky geneticky modifi kovaných organismů a produktů. V současném volebním období se výbor zabýval zejména zákonem o předcházení ekologické újmě a o její nápravě, zákonem o hospodaření energií, zákonem o chemických látkách a chemických přípravcích a dalšími. Senát má zřízen Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí
