Homofonie Po výstupu na místní vížku jsem teprve zjistil její výšku. Rozhodl jsem se tu chvíli pobýt zaháním tím chuť všechny pobít. (Daníčková, Vaňková, 6.O)
Chodíval jsem do krámu rád, pobýval tam často David Rath, neměl totiţ byt, od Macka byl bit. (Laudát, Šesták, 6.O)
To jsem já byl, to já jsem psa bil. Kdyţ jsem vil věneček, on do toho vyl, blbeček. (Bartošová, Hrbková, 6.O)
Hrách uţ byl dávno vyset, obraz na stěně uţ bude viset. Musel jsem ten hřebík silně bít, Nakonec jsem toho nechal být. (Dvořák, Novák, 6.O)
Antonymie Noc je černá, den je bílý. Láska je zrádná a nenávist sílí. (Bartošová, Hrbková, 6.O)
Hledal jsem ve slovníku synonymum, našel jsem však antonymum. Nebylo to slovo podobné, bylo totiţ zcela opačné! (Dvořák, Novák, 6.O)
Synonymie
Metonymie
Pavel býval pěkný povaleč, teď uţ je z něj chamtivec. Uţ to není zahaleč, ale pouze lakomec!
Snědl jsem celý talíř, nezbyl mi ani halíř. Pak jsem šel číst Nerudu, nemám ani korunu. (Podolák, Polák, 6.O)
Personifikace Leţí kámen na poli, záda, ty ho moc, moc bolí. Bolí ho uţ dlouhá léta a vychází z něj jedna věta.
V sobotní večer lampy z kasina křičely, ztracené peníze horlivě brečely, hodnotné ţetony na stole tančily, téţ obrovské zisky tam ţily. (Mošnová, Ševčíková, 6.O)
Jednu větu, kterou křičí, kdyţ se při válení jemně krčí. „Záda já mám bolavá,“ křičí „jen to je ta věta má.“ V dáli je slyšet jeho křik, kaţdý kámen, kamínek si uţ zvyk. Nikoho jen přec nebaví, kdyţ si kameny šeptají. (Hosnedl, 6.O)
Slunce se smálo a pěkně hřálo. Příroda se radovala A zvířátka tancovala. (Bartošová, Hrbková, 6.O)
Rýmy (prima) Sdružený rým Náš jezevčík (Zuzka Nguyen)
Naše babička měla psíka, A černohnědého jezevčíka. A Vţdy vítal nás hned u dveří B a dělali jsme se s večeří. B Kdyţ drbala jsem ho na bříšku, neměl moc velkou výšku, však on to všecko měl moc rád, byl to můj věrný kamarád. Láska (Petra Frlausová)
Nej láska jsou psi a já psa moc chci. Byl by to můj tlapka, malý jako kapka. Moje malé štěňátko, vyroste uţ zakrátko. Můj maličký pes, má narozky dnes. Je mu jeden rok, on udělá krok. Je to malý miláček, dostane svůj dáreček. Je to malý míček, na dortu pár svíček. Pes je moje zlatíčko, také ale srdíčko, zkrátka malé sluníčko.
Úsměv (Adéla Kůtová)
Úsměv, to nejkrásnější z krás, je v kaţdém z nás. Všechno hned jde snáz, jako slunce září, zahřeje i mráz. Nikdo nemůţe tak chudý býti, aby vzácný úsměv nemohl darovati. Snad nejkrásnější z dárků je, kaţdý se hned usměje.
Střídavý rým
Střídavý, sdružený i obkročný
Moje veledílo
(David Klouček, Vojta Hrnčíř)
(Kristýna Dubová)
Dneska odpoledne končí škola domů jdeme shora zdola
Šla jsem do školy a byla mi zima, přemýšlím nad úkoly a z toho usínám. Uţ jsem ve škole, A první hodina začíná. B Máme profesora De Bolle, A to zase bude dřina! B Škola dále pokračuje, pátá hodina začíná. Paní profesorka mě poučuje, jak básně tvořit mám. Končí pátá hodina, šestou básně tvořit máme, většina uţ usíná, jak to teda uděláme?
Venku je zima chytla mě rýma počítač mě vyléčí s maximální péčí Maminka mě přivítala k počítači zavítám počítač uţ zapínám kdyţ v tom error letí k nám
Literární postavy (3.O) Babička
Robinson
(Jana Dobrá)
(Keřková, Dobrá)
Babička tak milá byla, děti skoro vychovala. Srdce kaţdého hned získala, ráda si při práci pískala.
Bella a Edward (Kančiová, Knedlíková)
Edward skrývá tajemství, o kterém však nikdo neví, náhle se Bella objeví, ta, která ho brzy zjistí. Je to upír, její princ, vţdy jí ţivot zachrání, miluje ho stále víc, k sňatku taky dochází. Bella a Edward letí na ostrov Esmé. Tam se pokouší o své dítě Renesmé. Bella trpí a pomalu umírá, Její upír ji zachrání, Bella oţívá.
Kdyţ Defoe Crusoa psal, takový úspěch nečekal. Tuto knihu všichni znají, při příběhu se dech tají.
Edward (Keřková)
Chladný jako led, v problémech se objeví hned. Zuby krev sají, srdce se při pocitu tají.
Krteček (Podhorný)
Krteček (Dušková, Ţigová)
Krteček má všechny rád, je to velký kamarád. Kalhotky má saténové a spoďáry malované. Odysseus (Dinh, Hlavatý) Odysseus byl odváţný král, ani Kyklopa se vůbec nebál. Vypíchl mu jeho oko a pokračoval v pouti dál. S krásnou Kirké vyspal se, i kdyţ věděl, ţe je čarodějnice. Po třech letech utekl jí, za svou milou a kamarády.
Krtečka mám rád, nechávám si o něm zdát, má vkusný styl a kalhotky, dávám si ho na fotky. Má myšku, jeţka, zajíčka, moc rád snídá vajíčka.
Odysseus (Kočan) Za časů bohů a hrdinů, kdyţ Poseidon vládl moři, se Odysseus vydal do Tróji, trápit své nepřátele deset let. Však bohové přichystali velkou lest. Odysseus přes veškerou námahu a trápení má ve svém srdci naději. Vrátil se za Penelopou. Nápadníky skosil svou sekerou. Teď si ţije spokojeně a netváří se rozzlobeně.
Harry Potter (Knedlíková, Kančiová)
Harry tráví čas v Bradavicích, Ocitá se v hrůzostrašných situacích. Spolu s Hermionou a Ronem, Bojují s lordem Voldemortem.
Harry Potter (Jana Dobrá)
Harry Potter malý je, vţdycky hezky pracuje. Ron je jeho kamarád, Hermionu chrání rád.
Kramářská píseň (5.O) Slyšte, slyšte, Češi vyhráli, slyšte, slyšte, Černohorci prohráli. Přijela návštěva z daleka, jisti si svou silou byli. Na Letné je náš tým čeká, aby s brekem domů jeli. Rychlý nástup, Jiráček pálí, rána ale končí v dáli. Celý stadion zatajil dech, kdyţ Vukčeviče vychytal Čech. Dále útočíme, Pilař střílí k tyči, gólman se jen otáčí, Letná skanduje: „Mistři!“. Trenér hostí křičí:„Bitva není ztracena.“ Sivokův gól je však sráţí na kolena. Dva ku nule, postup jistý, Balkánci se zpátky vlečou. Byli si vlastní silou jistí, doma před kritikou neutečou. (Filip De Bolle, Lukáš Holý)
Slyšte, slyšte milí lidé, kde jsou velké mraky plynné. Špatně spočítali atomy, vyletěli aţ na stromy. Jeden velký otřes země, se v oceánu ozval. Cítil jsem to jenom jemně, ale Japonce k evakuaci vyzval. Pak se zvedla velká vlna, Fukushimu zalila, slaný vody byla plná, Japonskem se valila. A nám uţ zvoní školní zvonec, Fukushima bouchala, šrámy na Fukushimě nechala, a to je naší básně konec ! (Michal Machava, Jan Havránek)
Slyšte, slyšte párty byla, Anna se jí zúčastnila. Kdyţ uţ všechno skončilo, do postele se jí nechtělo. Zítra však škola je, nic jiného jí nezbude. Kdyţ ráno oči otevřela, sama tomu nevěřila, na budíku devět je a ona se moc nesměje. Zuby čistí, tašku bere, na úkoly zapomene. Kdyţ přijde do školy, zjistí, ţe nemá bačkory. Pan Koritina na chodbě, bez bačkor to nepůjde. Na další hodině, učivo o mnoţině. Látku moc nechápe, ani po stopáté. Po matice tělocvik, je to uţ třídní zvyk. V běhu je nejlepší, ani dnes se nešetří. Po chvilce však odpadne a hned jí napadne, ţe příště v neděli, bude dělat úkoly. (Holková, Matlachová)
Leopold O Leopoldovi aneb byl jednou jeden mladý pán, co do učení se vměšoval, myslel si, že všechnu moudrost světa spolkl asi právě proto, že to byl Leopold. Slyšte, slyšte příběh o Leopoldovi! Byl jednou jeden mladý pán, A Leopold se jmenoval. V celém kraji byl dobře znám a do učení se vměšoval. Tu náhle i k nám zavítal a pozdravem nás přivítal: „jmenuji se Leopold a všechnu moudrost světa jsem spolk‘ “ Udiveně jsme zírali, co nám to do školy poslali! Chtěl po nás notýsky, Jaký údiv! Ţe to mělo své následky a světe, jen se div! Naše třída se vzbouřila, „My Leopolda nechceme!“ Celičkou školu zbořila „Všichni tady umřeme!“ Nakonec jsme nezemřeli. Jásejme! Leopolda jsme se zbavili. Slavme! (Suchá, Pšeničková)
