HOLUB A HOLUBOVÁ Případová studie Zpracoval
Miroslav Pivoda
V červenci 2002 diskutoval Jan Holub o možnostech, jak bezpečným způsobem rozšířit svoji ziskovou biotechnologickou firmu. Předtím viděl několik ambiciózních podnikatelů, kteří si vypůjčili velké peníze od bank a skončili bankrotem. Tomu se chtěl vyhnout. Zdráhal se též pověřit jiné osoby vedením důležitého obchodního jednání za svoji firmu zejména v zahraničí, i když si uvědomoval, že jeho osobní časové možnosti a jazykové dovednosti nejsou neomezené. Snad největší byl ale Janův problém, jak přesvědčit zahraniční zákazníky o spolehlivosti produktu od "bezejmenné" firmy z postkomunistické země. Přitom plnou funkčnost Janova produktu bylo v některých případech možno potvrdit až po pěti letech. Měl Jan i jiné podnikatelské alternativy?
Zázemí podnikatele a podnikatelská příležitost Jan Holub se narodil v roce 1971 na vesnici, vystudoval gymnázium a učitelský obor biologie-chemie na Univerzitě Palackého v Olomouci. Později přitáhly jeho pozornost biotechnologie, zejména metoda množení rostlin "in vitro", tj. ve zkumavkách. Podařilo se mu získat zaměstnání na Ústavu experimentální botaniky při Akademii věd ČR v Olomouci. Tam pracoval nejdříve jako pomocná vědecká síla v základním (teoretickém) výzkumu rostlinných hormonů, tj látek, které ovlivňují růst a vývoj rostlin. V tomto oboru Jan své postgraduální studium nedokončil. Protože měl Jan přístup k přístrojům a internetu, věnoval se po večerech svému koníčku, tj. množení rostlin. Technologie "in vitro", která existovala už asi dvacet let, umožňovala množení (klonování) rostlin exponenciální řadou. Používá se stále více a více v okrasném zahradnictví. Během několika studijních pobytů v zahraničí se kromě zaměření na výzkum rostlinných hormonů zajímal i o techniky množení "in vitro". Tato případová studie byla připravena Ing. Miroslavem Pivodou, CSc., jako východisko pro diskusi ve třídě, nikoliv jako ilustrace efektivního či neefektivního zvládnutí konkrétní administrativní situace.
Copyright © 2005 Miroslav Pivoda
Jan objel větší zahradnické výrobce v České republice a nabídl jim možnost získat namnožené okrasné rostliny z Katedry botaniky Přírodovědecké fakulty Palackého univerzity v Olomouci. Výrobci květin zadávali zakázky škole formou zpracování grantu. Později, když se zakázky rozrostly, vzrostla neúměrně administrativní náročnost této činnosti.
1
Založení vlastní firmy V lednu 2000 si proto manželka Jana (do té doby rovněž učitelka) založila vlastní firmu jako podnikatel fyzická osoba. Jan si založil obdobnou firmu v červenci 2001 (http://www.biolab.web.com). Pro podnikání pronajali nevyužité prostory Přírodovědecké fakulty a adaptovali je. Technologií "in vitro" se dalo rozmnožit sto tisíc rostlin v klimatizované místnosti o půdorysu 3 x 4 metry. K vlastní podnikatelské činnosti repasovali též starší, cenově dostupné přístroje. Univerzitě se jejich činnost finančně zalíbila a adaptovala proto celou nevyužitou budovu (původně garáž) na vědeckotechnický park (inkubátor). Firma paní Holubové začínala proces množení rostlin ("in vitro" do rozměru maximálně 15 milimetrů ve zkumavce), zatímco firma pana Holuba dopěstovávala tyto rostliny již v půdě (ve skleníku) do rozměru cca 15 centimetrů a prodávala je větším tuzemským zahradnickým firmám k dopěstování do konečné velikosti a prodeji spotřebitelům. V roce 2002 existovaly v zahraničí běžně zahradnické firmy, které byly schopny kupovat rostliny již od velikosti několika milimetrů a dopěstovat je samy až do konečné velikosti, zatímco pro zahradnictví v České republice bylo nutné dopěstovávat rostliny do velkosti cca 15 cm. České zahradnické firmy měly z této části výrobního procesu obavy, v některých případech podložené i vlastními negativními zkušenostmi.
Výroba "in vitro" do velikosti několika mm x týdnů
Dopěstování ve skleníku (v půdě) do velikosti cca 15 cm x měsíců
Dopěstování v zahradnictví do konečné velikosti
Prodej konečným spotřebitelům
x měsíců
To byl první kritický moment pro podnikatelskou činnost Jana Holuba. Jan byl proto nucen rostliny (především rododendrony) zákazníkům dopěstovávat ve skleníku, i když původně s touto činností vůbec nepočítal. Zpočátku neměli s manželkou žádné peníze na reklamu a poskytování vzorků zákazníkům zdarma, a proto si museli pořídit i skleník na dopěstování rostlin. Univerzita jim pronajala volnou půdu pro skleník za 30 Kč/m2, přičemž běžně se volná půda pronajímala za 0,20 haléřů/m2. Tím se podnikatelům zhoršily startovací podmínky. Adaptací univerzitní budovy na inkubátor, která trvala asi půl roku, byly firmám v inkubátoru též přerušovány dodávky vody a elektřiny. Jedním přerušením přívodu elektřiny do sterilního boxu byla například zničena jejich dvouletá práce. To Jana a jeho manželku vyčerpávalo jak nervově, tak finančně. Holubovi si v roce 2002 ještě z ekonomických důvodů nemohli dovolit přerušit výrobu na jedno vegetační období pro přestěhování do jiných výrobních prostor. Ředitelka vědeckotechnického parku Mgr. Štoselová se vyjádřila následovně. "Holubovi mají ve vědeckotechnickém parku pronajatých 95 m2 nebytových prostor a platí 5 900 Kč měsíčně. To je přiměřené nájemné. Některé prostory mají pronajaté za 1000 Kč/m2, jiné (skladové) prostory za 500 Kč/m2. Pronajaté prostory byly zrekonstruovány dle potřeby jejich firem. Ostatní prostory pro skleník pana Holuba patří univerzitě a jsou mimo vědeckotechnický park."
2
Výroba, trh a konkurence V roce 2002 měli manželé Holubovi jednoho trvalého zaměstnance (60 Kč/hod) a sezónně si pronajímali na smlouvu o dílo dle momentální potřeb další pracovníky. Jan neměl ekonomické vzdělání, čímž vysvětloval a omlouval, že nemá dosud adekvátní přehled o nákladech a ziskovosti své firmy. Objem svých tržeb tajil. Daňové přiznání zpracovávala najatá externí účetní. Kromě průměrného platu reinvestoval Jan veškeré tržby do podnikových investic. V roce 2002 měl Jan jako své zákazníky 5 velkých a 5 středně velikých českých zahradnických firem. S růstem jejich zkušeností byli tito zákazníci ochotni postupně přijímat od Jana stále menší a menší rostliny, protože to bylo pro ně ekonomicky výhodnější. Cílem Jana bylo, aby jako prostředník pro dopěstovávání postupně z procesu výroby zcela vypadl, a proto poskytoval svým zákazníkům bezplatně potřebné know-how. Technologii dopěstování rostlin zveřejnil v časopisech a na internetu a cílově se spoléhal pouze na technologii "in vitro". Výroba "in vitro" poskytovala Janovi a jeho manželce trvalou konkurenční výhodu na tuzemském trhu a potenciálně i zahraničních trzích z důvodů dokonalé znalosti technologie, relativně levné pracovní síly a flexibility v sortimentu. Pouze pro dvě evropské firmy, které vyráběly více než 10 miliónů kusů květin ročně, se vyplatilo proces výroby plně automatizovat. Tento proces byl však zdlouhavě realizovatelný, a tedy neflexibilní. I v těchto případech proto bylo mnohdy pro firmu praktičtější vyvézt technologii do Thajska či Malajsie, nechat pracovat místní levnou pracovní sílu a dovážet do Evropy až hotové rostliny. Na tuzemském trhu byl Jan schopen technologií "in vitro" vypěstovat do dvou let až půl milionu rostlin z jediné rostliny nové odrůdy dovezené například z Holandska. V sortimentu květin byl tedy dostatečně flexibilní oproti stejně levným automatizovaným výrobám v Západní Evropě. K patentové ochraně se Jan vyjádřil následovně: "Naše republika zatím není v Evropské Unii a je jen velmi málo zahraničních firem, které si platí extra patentové poplatky speciálně pro naši zemi. Většinou se jedná o balkónové rostliny (pelargonie, surfinie, petunie). Z rododendronů, kterými se zabýváme, je u nás patentována pouze jedna sorta, kterou proto nemnožíme. Situace se změní po našem vstupu do EU. Licenční poplatek budeme muset započítat do výsledné ceny našeho výrobku, která se tímto nepatrně zvýší." Skutečně nebezpečným konkurentem pro Jana byly spíše ty firmy, které vyráběly okrasné květiny velmi levným klasickým způsobem, tj. prostým výsevem semen nebo řízkováním rostlin. Jan si tedy musel pro metodu "in vitro" vybírat ten druh rostlin, který se obtížně množí klasickým způsobem. Snažil se též orientovat na zahraniční novinky, které se na tuzemském trhu teprve měly objevit. Musel proto pozorně sledovat zahraniční odborné časopisy a sledovat dění v zahraničí všemi prostředky.
3
"Produkty musíme neustále měnit. Začali jsme s Nephrolepis (Boston tern), což jsou pokojové rostliny. Dnes vyrábíme rododendrony. Nyní už připravujeme trvalky, které se dnes již v Holandsku běžně vyrábí, ale u nás se o nich dosud neví. Za dva roky, až začnou Holanďané objevovat náš prázdný trh a spouštět masivní reklamu zaměřenou na konečné spotřebitele, my musíme vyrukovat s našimi rostlinami. Holanďané udělají reklamu, na kterou naše firma nemá peníze, a my ve správnou dobu dodáme spotřebiteli poptávané rostliny do českých zahradnictví a přitom za nižší ceny. Stále vznikají nové a nové odrůdy rostlin. Staré se zapomínají. Pokud se nám podaří sledovat budoucí trendy, mohou naše firmy žít neomezeně dlouho."
Kde jsou budoucí trhy pro Holubovi? Východní trhy Jan do té doby blíže neanalyzoval. Předpokládal, že okrasné kytky začnou lidé kupovat, až když jsou na určité ekonomické výši. Takže přestože Ukrajina představovala poměrně velký trh, nebyla předmětem Janova obchodního zájmu. "Jestliže máme z někoho strach, tak je to Polsko. Ti produkují květiny technologií "in vitro" již ve velkém měřítku. Konkurují rovněž nízkými náklady. V zemích, jako je Rakousko či Německo, je příhodný trh, ale existuje tam pro nás jazyková bariéra. Zahradnictví jsou většinou rodinné firmy a v nich lidé běžně anglicky nekomunikují. V oblasti hraničící s Belgií a Holandskem se sice komunikuje anglicky více, ale i tak je naše neznalost místní němčiny značnou nevýhodou při obchodním jednání. Němci jsou také velmi konzervativní lidé, kteří neradi mění dodavatele svého zaběhnutého byznysu i přes naši třetinovou cenu. Stabilní dodavatelské vztahy se tam v některých případech datují od roku 1845. Nám příliš nevěří, pokud jde o kvalitu. Jestliže si od nás koupí například "červeně kvetoucí rododendron", pak se definitivní potvrzení správnosti naší technologie uskuteční až po pěti letech. Z důvodů silné místní konkurence si tento odběratel v Německu nemůže dovolit ani jedenkrát před svým zákazníkem selhat. V tom je náš problém i přes naši silnou cenovou výhodu na tomto teritoriu. Američané nás kontaktují poměrně často. Tito lidé jsou mnohem flexibilnější, když objeví zajímavou podnikatelskou příležitost. Američané však nutně potřebují před uzavřením obchodu osobní kontakt. Internetové či telefonické spojení nestačí. Pro mne je však cesta do USA s nejistým výsledkem poměrně drahá. Do USA lze také použít jen leteckou přepravu rostlin, a tím se byznys podstatně prodražuje. Přesto tento byznys funguje například mezi Thajskem a USA." Takže na jaké teritorium se zaměřit přednostně? Jan odhadoval neuspokojenou tržní poptávku po okrasných květinách jen v Německu na 10 až 100 milionů kusů za rok.
4
Budoucí rozvoj firmy "Není problém zdvojnásobit kapacitu firmy pro technologii "in vitro". K tomu mi stačí pronajmout jednu další místnost. Problém je ale ve financování rozvoje. Bojím se zadlužit, a proto financujeme veškerý rozvoj jen z vlastních zdrojů. Myslím, že bychom byli zajímavý případ pro rizikový kapitál. Nevím ale, co vše od těchto lidí můžeme očekávat."
Je lepší podnikat než bádat? "Práce v základním výzkumu byla pro mne frustrující, protože výstupem této práce byl článek v odborném časopise. Přitom se ale někdy v odborných časopisech (mnohdy i s vysokým impaktovým faktorem) otisknou i nekvalitní články, protože existují určité (mafiánské) kliky pracovníků. Jinými slovy je výstup ve výzkumu měřen velmi nepřesně a řadový výzkumník nemá nad těmito okolnostmi kontrolu. Na rozdíl od tohoto prostředí vidím ve své firmě každý den, jak postupuje její rozvoj. Na chybu i dobré rozhodnutí existuje ve firmě bezprostřední zpětná vazba. Neměnil bych.
*****************
PŘÍLOHA Budoucí pomoc podnikatelům v Olomouci Sdělení Mgr. Hany Štoselové, stávající ředitelky Centra pro inovaci a transfer technologií Univerzity Palackého v Olomouci "V současné době se snažíme pod záštitou města připravit stavbu nového inkubátoru pro cca 25 firem. Půjde o tzv. "stavbu na zelené louce", která by měla stát vedle stávajícího inkubátoru. Projekt je připraven, budeme se ucházet o finanční prostředky z programu Phare a pokud vše vyjde, začneme stavět příští rok. V novém inkubátoru budeme dodržovat maximální dobu pobytu firem 3 roky. Za inkubátorem chce město Olomouc postavit technický park města (na jehož inženýrské sítě žádá město z prostředků Phare 52 milionů Kč). Do tohoto prostoru by pak mohly odcházet firmy z našeho inkubátoru. Noví podnikatelé na Univerzitě (spin-off) by mohli pocházet z především oborů biotechnologií a optoelektroniky. Dále očekáváme určitý podnikatelský potenciál na lékařské fakultě a fakultě tělesné kultury. V poslední jmenované půjde zřejmě poradenské služby."
5
