Hodnocení způsobů financování. terciárního vzdělávání

MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ PROVOZNĚ EKONOMICKÁ FAKULTA

Hodnocení způsobů financování terciárního vzdělávání Bakalářská práce

Vedoucí práce:

Kristýna Malásková

Ing. Jitka Dušková

Brno 2009

Ráda bych na tomto místě poděkovala vedoucí mé práce paní Ing. Jitce Duškové za její cenné rady a připomínky.

Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci vyřešila samostatně s použitím literatury, kterou uvádím v seznamu.

V Brně dne 20. května 2009

……………………………………

Abstract Malásková, K. Rating of methods funding of terciery education. Bachelor work. Brno, 2009. This bachelor work is oriented on funding of terciery education. It shows goals of the czech education policy in this sphere and compatibility of methods of funding with this goals. Further work shows the conceptions of funding of terciery education in advanced member states of OECD and EU, it quantitatively compares their systems of funding and in this sence it rates proposed reform of terciery education in the Czech Republic.

Abstrakt Malásková, K. Hodnocení způsobů financování terciárního vzdělávání. Bakalářská práce. Brno, 2009. Tato bakalářská práce se zaměřuje na financování terciárního školství. Uvádí cíle vzdělávací politiky ČR v této oblasti a kompatibilnost způsobů financování s těmito cíli. Práce dále ukazuje koncepce financování terciárního školství ve vyspělých členských zemích OECD a EU, kvantitativně komparuje jejich systémy financování a v tomto smyslu hodnotí navrhovanou reformou terciárního školství v České republice.

Obsah

1.

Úvod .............................................................................................................................. 8 Cíl a metodika .................................................................................................................. 9

2.

Teoretická část práce ................................................................................................. 10 2.1

Postavení vzdělání ve společnosti a jeho funkce ........................................... 10

2.2

Vzdělávací politika............................................................................................. 11

2.3

Financování terciárního vzdělávání v Evropské unii a zemích OECD ...... 13

2.3.1

Vývojové trendy mezinárodních politik vysokoškolského vzdělávání

a podmínky jeho financování .................................................................................. 13 2.3.2

3.

Strategie terciární vzdělávací politiky ve vyspělých zemích ............... 15

2.4

Financování terciárního vzdělávání v České republice ................................ 19

2.5

Cíle terciárního vzdělávání, představení reformy terciárního vzdělávání 21

Hodnocení financování terciárního vzdělávání .................................................... 25 3.1

Hodnocení financování pomocí indikátorů, mezinárodní srovnání .......... 25

3.1.1

Roční výdaje na studenta, jejich vývoj ..................................................... 25

3.1.2

Poměr výdajů na terciární vzdělávání na HDP ...................................... 29

3.1.3

Struktura zdrojů, podíl soukromých zdrojů ........................................... 30

3.1.4

Podíl veřejných výdajů na vzdělávání na celkových veřejných

výdajích ....................................................................................................................... 33 3.1.5

Státní podpora studentům a jejich výdaje na studium.......................... 35

3.1.6

Rozložení finančních prostředků mezi jednotlivé cílové kategorie .... 37

3.1.7

Míra vstupu a výstupu do terciárního vzdělávání ................................ 39

4.

Diskuze ........................................................................................................................ 42

5.

Závěr ............................................................................................................................ 44

6.

Literatura .................................................................................................................... 45

Hodnocení způsobu financování terciárního vzdělávání, bakalářská práce

1.

8

Úvod

Vysoké školství, jako jedna ze součástí školského systému každého státu, má své nezastupitelné místo. Přináší svou charakteristikou smíšeného veřejného statku jak pozitivní efekty celospolečenské, tak nezanedbatelné individuální. Především představuje vědění, které přispívá k ekonomickému růstu. Proto se nyní, na počátku 21. století, stává rozvoj terciárního vzdělání jak politickou, tak celospolečenskou prioritou. Národní politiky hledají cesty, kterak proces vzdělávání zefektivnit a zkvalitnit. Chtějí zajistit, aby vysokoškolský systém reagoval na výzvy moderní společnosti a uměl je využít pro to, aby se následně zpětně navrátily jeho přínosy do společnosti. Jedním z prostředků, jak zajistit fungování terciárního vzdělávacího systému je nastavení optimálních finančních nástrojů, které ovlivňují chování subjektů v systému i mimo něj. Tématem této práce je oblast financování terciárního školství. Nabízí pohled srovnání současných způsobů financování ve světě s tím, jaké principy existují u nás. Uvedená problematika je stále aktuální otázkou, která je diskutována na úrovni vlády České republiky. V současné době prochází terciární vzdělávání v České republice reformou, reagující na dále neudržitelné problémy, vznikající v této oblasti. Pro změnu zaběhnutého systému z minulých let, který se ukazuje jako neefektivní, hovoří řada faktů, které se v poslední době v této oblasti objevují jako důsledek výrazné expanze systému. V národním zájmu by se mělo usilovat o začlenění systému vysokých škol do mezinárodních struktur. Otázka kompatibilnosti národních politik s politikami mezinárodních organizací se stále více objevuje a to nejen ve vzdělávací oblasti. Česká republika jako člen Evropské unie a dalších mezinárodních organizací by se neměla

od nezadržitelného

procesu

globalizace

distancovat,

naopak

se od ní očekává, že bude držet krok s nastavenými trendy okolních vyspělých států.


9

Cíl a metodika Vzhledem k tomu, že česká vzdělávací politika má určité priority a cíle, kterých chce v nejbližší době v oblasti vysokého školství dosáhnout, je potřeba, aby způsoby financování terciární vzdělávání, byly v souladu s těmito cíli a také, aby nevybočovaly z mezinárodních standardů. Cílem této bakalářské práce je zhodnotit způsob financování českého terciárního vzdělávání vzhledem k cílům vzdělávací politiky v této oblasti. Pro zhodnocení financování vysokoškolského systému jsou použity postupy teoreticko-analytické a komparativní. Budou uvedeny modely financování vysokého školství v České republice a ve světě. Pro zjištění stavu České republiky v rámci světových principů financování terciárního školství a zhodnocení kompatibilnosti české vzdělávací politiky s mezinárodními standardy jsou využity kvantitativní ukazatele. Pro tuto analýzu jsou využity statistiky organizací OECD a EU. Práce dále představí cíle a principy reformy terciárního školství v České republice. Jako zdroj je použita Bílá kniha terciárního vzdělávání, která obsahuje její základní koncepce.


2.

10

Teoretická část práce

V této kapitole bude uveden význam existence vzdělávací politiky, její funkce prospěšné pro společnost. Dále budou představeny principy financování veřejného vysokého školství ve světě a specifika financování vysokého školství v České republice. Závěrem kapitoly jsou představeny cíle, kterých by mělo být v terciárním vzdělávání u nás v budoucnu dosáhnuto a prostředky, které budou k dosažení cíle použity.

2.1 Postavení vzdělání ve společnosti a jeho funkce Význam vzdělání pro hospodářství, prosperitu a pro kulturní rozvoj každé civilizované země je značný a nadále bude soustavně sílit. Vzdělání není jen zdroj inovací a změn v kvalitě pracovní síly, ale má i zásadní význam pro rozvoj lidské osobnosti a kvality života. Poskytuje celkovou životní orientaci, jejíž součástí je schopnost vyrovnávat se s budoucími změnami, zejména s těmi, které přináší vědeckotechnický pokrok a jeho zvládání, rozvoj demokracie a diverzity moderního světa. Udržuje kontinuitu lidského poznání a je významnou strategickou komponentou, bez níž se neobejde žádný zdravý hospodářský život a všeobecně kulturní rozvoj žádné civilizované země. [9] V literatuře se setkáváme s několika funkcemi vzdělání: a) Ekonomické funkce Tato funkce spočívá v tom, že vzdělání není jen efektem ekonomického růstu, ale současně je i významným výrobním faktorem. Tato funkce je plněna prostřednictvím znalostí a kvalifikace. [9]


11

b) Sociálně kulturní funkce Vzdělání svými účinky ovlivňuje lidskou osobnost jako fenomén. Má význam pro univerzální lidské hodnoty, rodinný život, výchovu dětí a kvalitu nové populace. Podílí se na formování celkového duchovního obzoru lidí, morálky a kulturně společenské kvality jednotlivců a morálního klimatu společnosti. [9] Přesto, že měřit funkční efekty vzdělání je značně obtížné, znalosti kvantifikovat prakticky nelze, dospěla řada autorů k závěru, že investice do vzdělání jsou značně perspektivní a že jejich návratnost je vysoká, a to za předpokladu, že [9] : -

jsou orientovány na adekvátní vzdělání a ve vztahu k současným a zejména budoucím podmínkám jsou v dané společnosti dostatečné,

-

vzdělávací proces je racionálně řízen a prostředky na vzdělání jsou vynakládány efektivně,

-

tyto investice jsou produktivně využity. Platí, že kvantitativní aspekt není zdaleka tak významný jako „produktivita vzdělání“, tedy jeho kvalitativní důsledky.

Vzdělání musí mít určitý kvantitativní rozměr i určitou relevantní náplň. [9]

2.2 Vzdělávací politika „Vzdělávací politikou rozumíme souhrn konkrétních činností a opatření, kterými zejména stát, ale i další subjekty usilují o optimální naplnění rolí, které vyplývají z postavení vzdělání ve společnosti. Zejména jde o zásadní legislativní opatření týkající se vzdělávacího systému společnosti, principů jeho fungování a metod praktického řízení, které se projevují v řadě skutečností, zejména pak: -

v rozhodování o vzdělávacích institucích, v jejich artikulaci, organizaci, ve způsobech práce atp.,


-

v přístupu ke vzdělávání (zajištění rovných šancí),

-

v obsahu a cílech vzdělávání,

-

ve způsobech financování. “ [9:416]

12

„Cílem vzdělávací politiky je zabezpečit rozvoj poznávací a duchovní kapacity populace, jejího poznatkového a dovednostního fondu a zabezpečit i rozvíjet morálně hodnotové orientace lidí. V současné vývojové etapě stojí školství ve všech vyspělých zemích před náročným cílem: zabezpečit, aby vzdělávací systémy vyhovovaly požadavkům společnosti založené na znalostech.“ [9:416] Pro každou vzdělávací politiku jsou důležité základní principy, z nichž vychází. Následující principy jsou nejobvyklejší [9] : a) Princip celoživotního vzdělávání b) Princip rovných šancí v přístupu ke vzdělávání c) Princip individualizace a diferenciace ve vzdělávání d) Princip internacionalizace ve vzdělávání Vzdělání, jako smíšený statek, je v převážné míře financován veřejnými zdroji. V posledních desetiletích probíhají rozsáhlé diskuse na celém světě především o financování vysokého školství. [13] Pro terciární vzdělávání, jako součásti vzdělávacího systému každého státu je ve studiích EURYDICE používána tato definice:


13

„Vysokoškolské vzdělávání je definováno jako veškeré postsekundární vzdělávání, u kterého se vyžaduje alespoň vysvědčení o ukončení vyššího sekundárního vzdělávání. Sestává z kurzů klasifikovaných na úrovních 5 a 6 (ISCED97).“1 [13:14]

2.3 Financování terciárního vzdělávání v Evropské unii a zemích OECD 2.3.1 Vývojové

trendy

mezinárodních

politik

vysokoškolského

vzdělávání a podmínky jeho financování Vysokoškolské vzdělávání prochází v druhé polovině dvacátého století a v nástupu do třetího tisíciletí velkými změnami. Na veškerou transformaci vysokých škol působí dva hlavní faktory: změna povahy vysokého školství ve vztahu ke společnosti jako celku a k jejímu ekonomickému vývoji a vznik masového vysokého školství. Univerzita již není, tak jak byla považována tradičně, pouze tvůrcem poznání, je stále ve větší míře důležitým faktorem ekonomického rozvoje. Pojem „lidský kapitál“ je standardním ekonomickým termínem. V tomto novém pojetí je potřeba pracovat s náklady a výnosy stejnými postupy jako v případě jiných běžných kapitálových investic. [7] Ve vývoji vysokého školství ve vyspělých zemích lze vymezit následující období : • Období 60. let 20. století je v této oblasti charakterizováno „boomem“ v rozvoji vysokého školství a růstem poptávky po vysokoškolském vzdělání, poznamenaný především hospodářskými faktory a prosazením principu demokratizace přístupu ke vzdělání. [7] 1

ISCED 97 je mezinárodní standardní klasifikace vzdělávání, která charakterizuje vzdělávací systémy

zemí podle vzdělávacích úrovní. [6] ISCED 5 – první stupeň terciárního vzdělávání, ISCED 6 – druhý stupeň terciárního vzdělávání


14

• Období 70. let, kdy dochází ke zpomalení tempa rozvoje vysokého školství a k prosazování nových trendů jako např. zájem o nižší stupně vysokoškolského vzdělání, požadavek specializovaného technického vzdělání. [7] • Období 80. let, kdy tendence z předchozích období nadále rostou, navíc se začíná objevovat ztráta výkonnosti vysokoškolských institucí a zařízení, rostou finanční problémy vzhledem k poklesu výdajů ze státních rozpočtů na jednoho studenta, začíná hledání alternativních zdrojů financování. [7] Společným rysem všech těchto období je rychlá expanze vysokého školství; vysoké školy přestaly vychovávat elitu a vysokoškolské vzdělání se stalo masovým jevem. Takto vznikla řada problémů s financováním, s přetěžováním institucí a se spravedlivým vstupem všech sociálních skupin a vrstev na vysoké školy. Dále se v tomto směru řešila i otázka snižování kvality absolventů a vznik potřeby diferenciace produktů vysokých škol. [7] Postkomunistické země včetně České republiky neprošly postupným vývojem jako ostatní vyspělé země a mnoho změn začalo být realizováno až po roce 1989, o to s větší intenzitou. Vzdělávací systémy transformujících se ekonomik byly nuceny se vyrovnat se zásadními výzvami moderní společnosti v daleko kratším čase než v tradičních demokratických státech. Za téměř 18 let se terciární vzdělávání v České republice výrazně změnilo jak kvantitativně, tak kvalitativně; zvýšil se počet institucí i počet studentů, uskutečnil se přesun významné části výzkumné a vývojové činnosti na vysoké školy, došlo k zavedení samosprávných principů v řízení vysokých škol, k zapojení škol do mezinárodní spolupráce, ke vzniku vyšších odborných škol, soukromých vysokých škol, byla provedena strukturace studia apod. [10]


15

2.3.2 Strategie terciární vzdělávací politiky ve vyspělých zemích Potřeba dlouhodobého plánování a vývoje strategií pro vysokoškolské vzdělávání je vnímána po celé Evropě. Většina zemí v EU právě zavádí nebo představují politické dokumenty, které naznačují národní strategické priority zajišťování finanční udržitelnosti vyššího vzdělávání. Ačkoli se konkrétní politická řešení liší stát od státu, objevují se některé společné cíle [7] : • Navýšení veřejných zdrojů na financování vysokých škol. • Poskytování větší autonomie institucí ve správě svých financí. • Zavedení závislosti mezi výsledky vzdělávání a alokovanou částkou veřejného finančního zdroje. • Podporování diverzifikace zdrojů financování, stejně tak vytváření partnerství mezi výzkumnými institucemi a obchodními i regionálními organizacemi. Zmíněný dosavadní vývoj měl vliv na současné trendy ve financování terciárního vzdělávání. Ty nejdůležitější budou osvětleny v následujících odstavcích: a) Tlak na snižování celkových výdajů státního rozpočtu Ve státních rozpočtech představuje podíl výdajů na vysokoškolské vzdělání poměrně ustálenou položku, buď s mírným poklesem (Nizozemí, Velká Británie, Dánsko, Francie) nebo se vzestupem (Španělsko, Portugalsko, Řecko). [7] Tlak na snižování státních výdajů v kombinaci s kvantitativními trendy rozvoje vysokého školství vytváří velmi složitou situaci pro financování vysokých škol. Cílem je jak snížení celkových výdajů na terciární vzdělávání, tak i snížení jejich podílu na HDP. [7]


16

b) Diverzifikace zdrojů Pro řešení předchozího problému se hledají nové zdroje, a to především ty soukromé. Nejdůležitější přípustné zdroje soukromého financování jsou [2] : • dary a odkazy soukromých osob, • kontrakty plynoucí z partnerství ve výzkumu mezi vysokoškolskými institucemi a podniky, • poplatky z poskytování služeb. Půjčky, výnosy z majetku, sponzoring, investice a vytváření společností jsou taktéž přípustné a běžné v mnoha zemích, ačkoliv v některých zemích tyto zdroje příjmu nejsou dovolené nebo jsou podrobeny omezením. To je primárně případ půjček, investic a vytváření společností, které v několika zemích potřebují souhlas odpovědného orgánu tj. vedení instituce, finančního orgánu nebo odpovědného ministra nebo jiné vládní autority. [2] c) Efektivní rozdělování zdrojů jednotlivým institucím Omezené veřejné zdroje pro financování institucí terciárního vzdělávání jsou stále pečlivěji rozdělovány příslušnými státními orgány tak, aby byly co nejefektivněji využívány a aby byly umisťovány v terciárním vzdělávání podle priorit státu. Efektivního přerozdělování je obvykle dosahováno využíváním určitých algoritmů při alokaci veřejných zdrojů do jednotlivých částí a segmentů terciárního vzdělávání. Tento proces se často nazývá financování podle formule. [7] Formulové financování je používáno téměř všude při alokování veřejných zdrojů. Jsou většinou založeny na rozsahu aktivit, který je často měřen počtem studentů zapsaných v dané instituci. V současnosti se prosazují přístupy pro vzorce financování existující na principu výkonových ukazatelů (výstupů). [2] Snaha o propojení financování s výkony a výsledky se aplikovala v mnoha zemích (Finsko, Nizozemsko, Spojené království, Švédsko). Zde zahrnuli výsledky


17

vzdělávání do svých pravidel financování, která berou v úvahu nejen počet studentů, ale i jejich úspěšnost při dokončování studia. [11] d) Autonomie institucí v oblasti financování a zavádění tržních principů S předchozí strategií úzce souvisí přechod od rozepisování prostředků k paušálním částkám či blokovým grantům. Představuje to zásadní posun v řízení od centrálního určování, jak mají být peníze vynakládány, k rozhodovací volnosti institucí v rámci pravidel sektoru veřejných financí. [11] Téměř v celé Evropě dostávají instituce terciárního vzdělávání veřejné zdroje financování ve formě blokových příspěvků. Blokové příspěvky kryjí mnoho druhů výdajů, o kterých rozhodují instituce. Výjimkou v Evropě jsou země střední a východní Evropy, kde budoucí rozpočet musí být schválen nadřazenými orgány. Většina zemí má možnost přenést veřejné zdroje z jednoho roku na další. [2] Na výzkum a na investice nebo na konkrétní projekty a na rozvoj se prostředky obvykle přidělují zvlášť. [11] V České republice jsou taktéž univerzitám poskytovány blokové příspěvky s plnou autonomií, až na profesně zaměřené programy ISCED 5, kde musí být rozpočet schválený nadřazeným orgánem. [2] Existují různá odpovědnostní opatření pro použití veřejných zdrojů, jako např. finanční audity, výkonové ukazatele, výroční zprávy, zaznamenávání informací v databázích, publikace interních vyhodnocovacích výsledků a další metody šíření informací. [2] V oblasti státního příspěvku vysokým školám se vlády snaží zavést tržní přístupy vytvořením nových alokačních mechanismů, které obsahují finanční pobídky k určitému typu chování instituce. Výzkumy dokázaly, že vysokoškolské instituce reagují na takové pobídky obdobně jako podniky v tržním prostředí. Používání formulí pro stanovení výše finančního příspěvku ze státního rozpočtu ovlivňuje ekonomické chování vysoké školy, jako je např. zvýšení výkonnosti vysoké školy, efek-


18

tivnost vysoké školy, podpora všeobecného rozvoje vysoké školy, finanční samostatnost vysoké školy apod. Pro finanční samostatnost veřejných institucí vyššího vzdělávání má význam i zavádění školného. [7] e) Smluvní financování Jde o snahu vlád podněcovat instituce, aby své výukové a výzkumné služby prodávaly. Obecně se vyskytují dva hlavní typy smluv, které instituce uzavírají: smlouvy s ústřední či regionální veřejnou správou na zajištění specifických programů nebo výzkumných projektů a smlouvy uzavírané na volném trhu se soukromými organizacemi. [10] Smluvní financování je běžné v Austrálii a ve Spojených státech. V Evropě jsou to vlády Nizozemska a Spojeného království, které nejdůrazněji požadují od univerzit, aby využívaly externí fondy včetně fondů Evropské unie. [11] f) Zavádění či zvyšování školného Jednou z příčin zavádění a zvyšování školného v některých zemích může být zvyšující se význam soukromých terciárních institucí, které předepisují školné. Jiným důvodem je zavedení školného a poplatků v institucích, které byly dříve financovány převážně z veřejných zdrojů. [11] Tato nejvíce diskutabilní otázka, zda a v jaké výši předepisovat školné studentům na prvním stupni studia je základním problémem při financování vyššího vzdělávání. Ve Spojených státech vyžadují všechny instituce vyššího vzdělávání školné. Naproti tomu ve Finsku a Švédsku je vyžadování školného na institucích vyššího vzdělávání ústavně nepřípustné. Hlavní argument, který vychází ze soukromého finančního přínosu vyššího vzdělání, má velkou váhu. [11] Z ekonomického hlediska je vysokoškolské vzdělání stále více považováno za osobní investici, z čehož vyplývá i požadavek, aby příjemce tohoto statku za něj zaplatil. [7]


19

Praktickým impulsem pro zavedení školného ale je potřeba financovat již zmíněný nebývalý nárůst počtu studentů a „politická vůle podpořit sebedůvěru zákazníka a jeho volbu.“ Austrálie zavedla školné v roce 1989, aby financovala rozšíření vyššího vzdělávání a také aby zajistila, že ti, kteří budou mít prospěch z vyššího vzdělávání, se též podíleli větším dílem na jeho financování. [11] Je však důležité, aby tento princip financování byl v souladu s cíli vzdělávací politiky, především s rovným přístupem k terciárnímu vzdělávání. Proto musí být se zavedením systému školného spojen systém státních dotací a půjček pro studenty. Dalším významným prvkem tohoto systému je pravidlo, že platby školného závisí na výdělku studenta po opuštění vyššího vzdělávání – student může své platby odložit a začít splácet dluh prostřednictvím daně z příjmu, když jeho příjem překročí dané minimum. V roce 2001 získaly australské instituce vyššího vzdělávání okolo 30 % svých příjmů ze školného. Nicméně jen pár evropských zemí (Itálie, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko) výrazně zvýšilo do roku 1980 školné, a naproti tomu Irsko se rozhodlo, že školné bude placeno vládou. [11]

2.4 Financování terciárního vzdělávání v České republice Celý systém financování terciárního vzdělávání je postaven na čtyřech pilířích. Jde o [10] : • normativní financování institucí terciárního vzdělávání, • soukromé zdroje jako součást vícezdrojového financování, • přímou (případně nepřímou) podporu studentů, • financování výzkumu se zapojením doktorandů.


20

Veřejné vysoké školy hospodaří s vlastním majetkem, který jim byl svěřen zákonem o vysokých školách v roce 1999. Jejich činnost je však z rozhodující části financována státem přímo. Objem prostředků věnovaných na vysoké školství je každoročně stanovován zákonem o státním rozpočtu. Pravidla pro přidělování prostředků vysokým školám se pozměňují tak, aby umožňovaly ovlivňovat činnost vysokých škol v souladu s prioritami Dlouhodobého záměru pro oblast vysokých škol. Jsou to např. podpora strukturovaného studia, podpora včasného dokončování studia, ovlivňování nárůstu počtu studentů apod. [5] Výuka je financována prostřednictvím jednotkových nákladů – normativů – stanovovaných na studenta a od r. 2005 též na absolventa a na nárůst počtu studentů. Studijní programy jsou podle finanční náročnosti poskytované přípravy rozděleny do sedmi skupin oborů s koeficienty náročnosti od 1 do 5,9. Celková dotace je stanovena jako součin základního normativu, koeficientů finanční náročnosti programů a počtu studentů/absolventů v jednotlivých programech. Do počtu financovaných studentů se započítávají pouze studenti, kteří nepřekročili stanovenou délku studia o více než rok, a nárůst nově přijímaných musí respektovat kontrakty jednotlivých vysokých škol s ministerstvem. Podle uvedených pravidel dostávají vysoké školy přes 80 % všech neinvestičních prostředků. Podle zvláštních pravidel dále dostávají prostředky na výzkum a vývoj, uskutečňování vzdělávacích projektů, stravování a ubytování studentů, sociální stipendium a na investiční akce. [5] Další příjmy vysokých škol pocházejí z hospodaření s majetkem a z poplatků. Platí se též za studium delší než je standardní doba prodloužená o jeden rok, za studium v druhém studijním programu, za studium v cizím jazyce a dále z programů celoživotního vzdělávání, které nejsou studiem ve smyslu vysokoškolského zákona. [5] Veřejná vysoká škola může ke své činnosti využívat i řadu mimorozpočtových, účelových prostředků, které získává na základě soutěže z různých domácích i zahraničních grantových agentur a fondů a ze sponzorských darů. Významné místo


21

mezi nimi zaujímají finanční prostředky, které lze získat zapojením do Evropských strukturálních fondů. [4] Dále veřejná vysoká škola může získat prostředky z doplňkových činností, při kterých využívá své znalosti (know–how). [4]

2.5 Cíle terciárního vzdělávání, představení reformy terciárního vzdělávání Bílá kniha terciárního vzdělávání, která představuje koncepce a strategie reformy terciární vzdělávací politiky v ČR uvádí cíle v této oblasti. Hlavním cílem je stabilizace otevřeného systému autonomních institucí terc. vzdělávání a výzkumu a vývoje, které samostatně strukturují své součásti a jejich funkce, aby co nejlépe obstály v konkurenčním prostředí v regionálních, národních nebo celosvětových měřítcích. Dílčími cíli, kterými se hlavního cíle má dosáhnout, jsou [10] : •

větší diverzifikace systému terc. vzdělávání, tj. posílit samostatné rozhodování jednotlivých institucí o své vnitřní struktuře a profilaci, a přitom podporovat excelenci ve všech segmentech činnosti,

•

zvýšení národní i mezinárodní mobility akademických pracovníků vykonávající pedagogickou činnost,

•

definování a rozšíření segmentu kratších (profesně orientovaných) studijních programů,

•

vytvoření podmínek pro koncentraci špičkového výzkumu do výzkumně orientovaných pracovišť,


•

22

zapojení vnějších aktérů do řízení a činnosti vysokých škol, zajištění kvalitnější zpětné vazby a podpora manažerských prvků řízení včetně posílení odpovědnosti a efektivity,

•

zvětšení celkové prostupnosti systému spolu se změnou již na úrovni středního vzdělání,

•

zapojení institucí terciárního vzdělávání do celoživotního vzdělávání v přímé spolupráci s komerčními partnery nebo bez nich. V oblasti financování vysokých škol jsou to především tyto cíle [10] : a) Posílit prvky motivující školy i studenty k racionálnějšímu a efektivnějšímu jednání, eliminovat prostor pro černé pasažéry a tím zpřísnit léty rozvolněný systém poskytování veřejných prostředků. b) Zavést přímou veřejnou finanční podporu i studentů soukromých škol. c) Snížit tlaky profesních uskupení na permanentní zvyšování formálních vzdělanostních nároků pro výkon profesí. d) Zavézt odložené, kontingenčně splácené školné jako nástroj zainteresovanosti na dlouhodobém uplatnění na trhu práce. e) Zvýšit nabídku vzdělání díky dalším soukromým zdrojům, tj. posílit vícezdrojové financování. Za tímto účelem jsou plánovány zásadní změny v pilířích systému financová-

ní. V oblasti normativního financování se počítá se zavedením normativního nárokování prostředků i pro soukromé školy. Taktéž má dojít k převodu veřejných prostředků rozdělovaných nenormativně do normativně rozdělované kapitoly a to i investičních prostředků. Tím by se mělo dosáhnout postupného zavádění kon-


23

kurenčního mechanismu, kde záleží na schopnosti škol přilákat a vzdělávat studenty. Zároveň to posílí rozhodovací samostatnost a zodpovědnost vysokoškolských institucí. Celkový mechanismus přiřazování nákladových koeficientů jednotlivým programům by měl být transparentní a funkční na základě přísných standardizovaných kritérií. Mechanismus přerozdělování by nerozlišoval mezi formami studia, vhodně by stanovil poměry přerozdělování na jednotlivé stupně studia s větší akceptací výstupů studentů než jejich vstupů. Poskytování normativní částky by mělo získat charakter kontraktového financování, kterým školy získají jistou, že reálná hodnota normativu na studenty přijaté v předchozích letech, nebude v dalších letech snižována a že nepoklesne počet financovaných studentů. [10] K dosažení garance rovného přístupu ke vzdělání se počítá s přeměnou nepřímé podpory studentů na přímou a to formou studijních grantů, studentských půjček a cílených sociálních stipendií. Studentské granty a půjčky by měly být dostupné nezávisle na ekonomické situaci studenta či jeho rodiny. Sociální stipendium je určeno pro studenty s velmi slabým ekonomicko-sociálním zázemí, kde nemusí být studijní půjčka dostačující. [10] Výrazného navyšování prostředků v terciárním sektoru vzdělávání se dosáhne větším zapojením soukromých prostředků, a to formou odloženého školného, který zavede do systému financování cenový signál. Podstatou systému odloženého školného má být, že školné neplatí studenti, ale příjmově úspěšní absolventi. Studenti budou mít možnost splatit školné hned nebo ho odložit až na období budoucích příjmů. V tomto případě požádá Centrum správy financování terciárního vzdělávání o zprostředkování půjčky na školné, kterým se uhradí škole školné. Na veřejných vysokých školách se stanoví stropy ročního školného. Stropy se odstupňují podle podílu soukromých výnosů ze vzdělání, případně úrovně mezd. Splátková povinnost absolventa by měla být ztotožněna s daňovou povinností fyzických osob, tj. měla by být odvozena od zdanitelných příjmů v daném roce. Stanovením parametrů splátek bude třeba nastavit rovnováhu mezi dostatečnou motivací k jejich rychlému splácení (především mírou úročení) a přiměřeným splátkovým zatížením. Splátková povinnost a úročení závazku začnou poté, co student poprvé ukončí studium a skon-


24

čí po úplném splacení. Ve výjimečných případech může docházet k odmazávání dluhu. Od okamžiku zavedení systému školného se bude systematicky analyzovat jeho fungování a sledovat jeho dopady na přístup různých sociálních skupin ke vzdělání. Pro tyto účely bude sloužit integrovaný informační systém v rámci Centra správy financování terciárního vzdělávání. [10] Z hlediska rozvoje výzkumu a vývoje v systému terciárního vzdělávání, má dojít k navázání institucionálního financování na jeho výsledky při zachování možnosti účelového financování. Přednostní finanční podpora by měla být zaměřena na konsorcia schopná využít výzkumné infrastruktury i pro vzdělávání studentů a výzkumných pracovníků. Do celkového systému financování výzkumu a vývoje na vysokých školách by se měly zakotvit nástroje podporující jejich integraci s ostatními institucemi orientovaných na výzkum, a to jak na úrovni nadnárodní excelence, tak v přímých komerčních inovacích. [10]


3.

Hodnocení

financování

25

terciárního

vzdělávání Tato kapitola se zaměřuje na hodnocení a kvantitativní analyzování způsobu financování českého terciárního vzdělávání v rámci mezinárodního srovnání. Obecně se metody veřejného financování v různých zemích podobají, výrazně se však liší výše výdajů, jejich rozdělování a výše soukromého financování. Tyto a další indikátory současného stavu financování terciárního školství pomohou srovnat Českou republiku se členskými zeměmi OECD a EU.

3.1 Hodnocení financování pomocí indikátorů, mezinárodní srovnání 3.1.1 Roční výdaje na studenta, jejich vývoj Tento ukazatel charakterizuje podíl celkových veřejných a soukromých výdajů na studenta. Pro porovnání ukazuje, jak velká investice je vložena do studenta vysoké školy v jednotlivých zemích. Je to jeden z ukazatelů objemu celkových prostředků vložených do terciárního vzdělávání. Může ukazovat na nedostatek financí vkládaných do vzdělávání. Jeho velikost ovlivňuje především počet studentů, zapsaných do studia v institucích terciárního vzdělávání. Ukazatel se váže na cíl zvětšení objemu financí do vysokého školství. V České republice byl zaznamenán nerovnoměrný vývoj počtu studentů a vývoj vynaložených prostředků na jejich studium. K výraznému nárůstu studentů došlo až po roce 1989. Za prvních 6 let po změně režimu se počet vstupujících na vysoké školy zvýšil o více než 50 % a za 9 let o více než 70 %. [1] V tomto směru se přibližoval procentuelnímu nárůstu studentů ve vyspělých zemích Objem prostředků na studium však na tuto skutečnost reagovala neúměrně, neboť výdaje na vzdělávání rostly velmi pomalu. V důsledku toho se výdaje na studenta neustále snižovaly.


26

Od roku 1997 do r. 2000 mírně vzrost objem veřejných prostředků na vysoké školství a za dalších pět let do roku 2005 se objem veř. financí zvýšil o téměř 90%. Toto zvýšení výdajů kompenzovalo značný (45%) nárůst studentů mezi roky 20002005, proto změny ve výdajích na studenta již nebyly záporné (viz tabulka č. 1). Tabulka č. 1: Veřejné prostředky pro vysoké školství, počty studentů a výdaje na studenta v ČR v letech 1997-2005

Rok 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005

Veřejné prostředky (v mld. Kč) 7,8 7,8 9,5 9 9,6 11,3 12,5 14,5 16,8

% změny od minulého roku 0% 22% -5% 7% 18% 11% 16% 16%

Počet studentů (v tis.) 162,4 173,8 182,7 193,5 207,7 219,2 236,7 259,7 279,8

% změny od minulého roku 7% 5% 6% 7% 6% 8% 10% 8%

výdaje na studenta 48 030 Kč 44 879 Kč 51 998 Kč 46 512 Kč 46 221 Kč 51 551 Kč 52 809 Kč 55 834 Kč 60 043 Kč

% změny od minulého roku -7% 16% -11% -1% 12% 2% 6% 8% Zdroj: [6]

Pro představu jak se vyvíjely výdaje na studenta v zemích OECD, je uveden následující graf:


Graf č. 1 Změny výdajů, počtu studentů a výdajů na studenta v období 1995 a 2004

27

Zdroj: [10]

Jak je vidět v grafu č. 1 v letech 1995 až 2004 poklesly asi ve třetině zemí OECD, výdaje na vzdělávací instituce vyjádřené v USD a přepočtené na jednoho studenta vysoké školy a to zejména díky prudkému růstu celkového počtu studentů, který nebyl doprovázen dostatečným nárůstem objemu finančních prostředků do terciární vzdělávací oblasti V ostatních zemích, výdaje na studenta rostly (a to především v letech 2000- 2005) v důsledku čehož se průměrné výdaje na studenta všech zemí OECD zvýšily o 11 procentních bodů. [8] Dlouhodobě tedy průměrné výdaje na studenta v okolních zemích rostou. V průměru vynaložily země OECD ze svých veřejných zdrojů v roce 2005 celkem 7 976 USD (přibližně 160 000 Kč) na studenta vysoké školy, což představuje v průměru 2,2 násobek prostředků vynaložených na jednoho žáka základní školy (v údaji nejsou zahrnuty výdaje na výzkum a vývoj). [8] Tyto průměrné hodnoty zakrývají odlišné výdaje na studenta v jednotlivých zemích. K zemím s nejmenšími výdaji patří např. Řecko, Maďarsko, Polsko, Slovensko, Slovinsko a Rusko. Naopak v Kanadě, Švýcarsku a Spojených státech jsou výdaje největší, protože se zde vynakládá až 10 000 USD na studenta vysoké školy.


28

Graf č. 2 Průměrné roční výdaje na vzdělávací instituce na studenta v zemích OECD, včetně výzkumu a vývoje, 2005

Zdroj : [8]

V Evropské Unii je průměrná částka na studenta v institucích terciárního vzdělávání o něco větší, celkem 8 087 Eur (přibližně 214 000 Kč) je věnováno na vzdělávání jednoho studenta. [3] Česká republika patří k zemím s velmi podprůměrnými výdaji na terciární vzdělávání v rámci OECD i EU. Její průměrné roční výdaji na studenta dosahují výše okolo 103 000 Kč. [8] Došlo u nás také k značnému poklesu výdajů na studenta v rámci OECD během nárůstu počtu studentů (viz graf č. 1). Nízký podíl prostředků vynakládaných na terciární vzdělávání je problém, který se bude v rámci reformy řešit jako prioritní. Je to potřebné z hlediska efektivity. Zvýšením objemu prostředků na vzdělávání bude moci terciární školství dostát potřebné kvality. Též je potřebné uspokojovat poptávku po studiu na vysokých školách, která v posledních letech výrazně převyšovala nabídku. Do cílů české vzdělávací politiky patří zvýšit podíl prostředků na studenta především ze soukromých zdrojů. Pokud se to podaří, bude moci český vysokoškolský systém v budoucnu dosáhnout mezinárodní úrovně.


29

3.1.2 Poměr výdajů na terciární vzdělávání na HDP Následující ukazatel informuje o rozsahu poměrné části národního bohatství, které je vloženo do vzdělávacích institucí. Každá země se musí rozhodnout, jak velké výdaje investuje do vzdělávání. Je to další ukazatel celkových soukromých a veřejných výdajů na terciární vzdělávání. Koresponduje opět s cílem zavézt do vzdělávání větší podíl finančních prostředků. V zemích OECD můžeme pozorovat následující podíly na financování terciárního školství:

Graf č. 3 Výdaje na terciární vzdělávání jako procento HDP

Zdroj : [8]

Poměrná část národního bohatství investovaná do vzdělání obecně tvoří v zemích OECD v průměru 6,1 %, z toho přibližně jedna třetina jde do terciárního vzdělávání, tj. průměrně 1,4 % HDP. Kanada, Korea a Spojené státy vynakládají 2,3 až 2,9 % svého HDP na vysoké školství, což představuje 40% výdajů určených do vzdělávání (viz graf č. 3). [8] Tento fakt je způsoben především tím, že vykazují největší podíl soukromých výdajů na terciární vzdělávání.


30

Evropské země vyčlenily celkem z veřejných i soukromých zdrojů v roce 2003 na terciární vzdělávání v průměru 1,18 % svého HDP. Nejvyšší podíl v EU mají Finsko, Dánsko, Švédsko a Kypr, kde je podíl větší než 1,5 %, pod 1 % vydávají na terc. Vzdělávání Itálie, Slovensko a Malta. Veřejné výdaje v EU na terciární vzdělávání činí v průměru 1,1 % HDP. [3] Podobně jako v předchozím ukazateli patří Česká republika podílem výdajů na terciární vzdělávání k HDP k zemím s vůbec nejnižšími výdaji a výrazně zaostává za ostatními členskými státy OECD a EU. Od r. 1995 do r. 2000 poklesl podíl o 0,1 procentní bodů a dále do r. 2005 postupně vzrostl o 0,2 procentní body, zatímco ve většině zemí OECD procentní výdaje kontinuálně narůstaly. Zdroje na školství činí v současnosti 4,6 % HDP, na vysoké školy celkem 1,05 % HDP. [8] Země s obdobnou historií jako má Česká republika se nacházejí v podobně problematické situaci. V posledních letech se snažily dohánět předchozí zaostávání, avšak stále nedosahují úrovně zemí, kde již dříve byl podíl výdajů na HDP nadprůměrný. Reforma terciárního vzdělávání si dává za cíl navýšit zdroje investované do terciárního vzdělávání, protože si uvědomuje, že stávající situace by byla pro vysokoškolské vzdělání do budoucna nevýhodná. Instituce by byly nedostatečně financovány, což by bylo neefektivní a nepřineslo by to potřebnou kvalitu výstupu, jejich úroveň by nedosáhla té světové. 3.1.3 Struktura zdrojů, podíl soukromých zdrojů Indikátor charakterizuje podíl veškerých zdrojů na vzdělávací instituce pocházející z veřejných zdrojů a procentuelní podíl pocházejících ze soukromých zdrojů. Ty jsou dále členěny na výdaje studentů a jejich domácností, soukromých podniků včetně státní podpory soukromých výdajů. Je zde uveden pro významnou roli soukromých výdajů na terciární vzdělávání. Ze všech stupňů vzdělávání je vysoké školství nejvíce financováno ze soukromých zdrojů. Tento ukazatel je spjat s cílem české reformy terciárního vzdělávání navýšit podíl soukromých prostředků na terciární vzdělávání.


31

I nadále převažuje financování vysokoškolského vzdělávání z veřejných zdrojů.

Trendem

v posledních

letech

je

však

nahrazování

těchto

zdrojů

soukromými. Jak je vidět v grafu č. 4, v téměř třech čtvrtinách zemí vzrostl v období 2000 -2005 podíl soukromých výdajů.

Graf č. 4 Změny v procentuálním podílu soukromých zdrojů na terciární instituce mezi roky 2000 a 2005

Zdroj : [8]

Ve všech zemích OECD s výjimkou Německa a Řecka je podíl soukromých výdajů na terciární vzdělávání alespoň tak vysoký jako podíl soukromých výdajů na primární, sekundární a postsekundární vzdělávání. Jedná se v průměru o 27 % výdajů na terciární vzdělávání. [8] V průměru v 18 zemích poklesl mezi roky 1995 a 2005 podíl veřejných výdajů na terciární vzdělávání ze 79 % na 73 %. [8] Tento trend je více zřetelný v mimoevropských zemích, kde hrají větší roli soukromé zdroje a to jak příjmy ze školného tak i od soukromých podniků, zejména v oblasti grantů v terciárním vzdělávání.


32

Graf č. 5 Podíl soukromých a veřejných výdajů na terciární vzděláv. instituce v r. 2005 Zdroj : [12]

Podíl soukromých výdajů na celkových výdajích v terciárním vzdělávání se pohybuje od 5 % a méně v Dánsku, ve Finsku a Řecku až do více než 50 % v Austrálii, Kanadě, Japonsku, na Novém Zélandu a ve Spojených státech. Více než 75 % činí v Koreji a přidružené zemi Chile. Asi v jedné třetině zemí - Austrálii, Belgii, Maďarsku, Kanadě, Koreji, Nizozemsku, Švédsku, Spojeném království a Spojených státech - činí podíl výdajů na vysokoškolské instituce hrazených soukromými subjekty jinými než domácnostmi 10 % nebo více (viz graf č. 5). [8] Naprostá většina soukromých výdajů pochází z prostředků domácností. Výjimkou jsou Řecko, Maďarsko, Kanada, Slovensko a Švédsko, kde jsou soukromé výdaje z jiných zdrojů než z domácností více významné. V rámci EU pocházelo v roce 2003 79,9 % prostředků na instituce terciárního vzdělávání z veřejných zdrojů, 11,5 % z domácností a 5,4 % od neziskových organizací a firem. [3] V Evropě tedy nadále převažuje veřejné financování vysokých škol. Podíl soukromých výdajů na celkových výdajích v České republice vzrostl z roku 2000 na r. 2005 z 15 % na 19 %, tím pádem podíl veřejných výdajů mírně klesl. [8]


33

I když u nás v poslední době došlo k navyšování soukromých prostředků na terciární vzdělávání, stále se nacházíme pod průměrnou úrovní ve vyspělých zemích. Ukazuje to na neustálou přílišnou závislost na veřejných prostředcích. Česká vzdělávací politika by měla splnit daný cíl - výrazně navýšit soukromé zdroje. Je to v zájmu budoucího růstu systému a jeho rozvoje. Do vzdělávání se dostane více finančních prostředků, které budou moci uspokojit ekonomické i sociální požadavky. Bude moci růst kvalita vzdělávání a tím jeho přínosy pro společnost. Soukromé zdroje (např. zavedením školného, podnikatelské zdroje) mohou zavézt prostor pro racionální a efektivní chování účastníků systému. Veřejné financování by však nemělo zaniknout, mělo by se i nadále podílet na financování terciárního vzdělávání, avšak je potřebné najít správnou kombinaci zdrojů, aby to bylo pro školství co nejvíce efektivní. 3.1.4 Podíl veřejných výdajů na vzdělávání na celkových veřejných výdajích Ukazatel prezentuje podíl přímých veřejných výdajů včetně veřejných dotací na terciární vzdělávání. Charakterizují jak je vzdělávání prioritní vzhledem k ostatním veřejným výdajům, jako jsou zdravotnictví, sociální péče, obrana a vnitro. Indikátor je zde uveden pro zhodnocení stavu veřejného financování, zda je v rámci něj pro splnění cíle diverzifikace zdrojů možné navyšování zdrojů na vzdělávání.


34

Graf č. 6 Celkové veřejné výdaje na vzdělávání jako procento veškerých veřejných výdajů Zdroj: [8]

Jak ukazuje graf č. 6, země OECD v průměru vydají na vzdělávání 13,2 % celkových veřejných výdajů. Hodnoty v jednotlivých zemích se pohybují od 10 % v České republice (9,7 %), Německu, Itálii a Japonsku až do více než 23 % v Mexiku. [8] Z uvedených dat můžeme usuzovat, že financování vzdělávání z veřejných zdrojů je sociální prioritou, a to i v zemích OECD s nízkým podílem veřejných výdajů (tam bývá podíl na vzdělávání nejvyšší) a malou účastí státu v dalších resortech. V průměru OECD jsou veřejné výdaje na primární, sekundární a postsekundární neterciární vzdělávání téměř třikrát vyšší než veřejné výdaje na terciární vzdělávání, a to především v důsledku účasti na vzdělávání, ale také díky vyššímu podílu soukromých výdajů v terciárním vzdělávání. V České republice jde o 6,5 % veřejných výdajů v případě primárního až postsekundárního neterciárního vzdělávání a 2,0 % v případě terciárního vzdělávání. [8] K hlavnímu nárůstu podílu veř. výdajů na vzdělávání vzhledem k celkovým veřejným výdajům za dané období došlo mezi roky 1995 a 2000, zatímco v dalších pěti letech bylo v zemích OECD více investováno do ostatních resortů.


35

V Evropské Unii představovaly veřejné výdaje v r. 2003 na terciární vzdělávání 2,6 % celkových veřejných výdajů. Více než polovina evropských zemí věnuje na terciární vzdělávání mezi 2 % a 3 % svých celkových veřejných výdajů a ČR je pouze jednou ze tří zemí s podílem menším než 2 %. [3] Podílem na celkových veřejných výdajích nepatří české vysoké školství na pozici prioritní oblasti financování, jak je tomu v jiných zemích. Z politické situace v České republice nemůžeme ani do budoucna předpokládat zvýšení podílu na celkových veřejných prostředcích. Je zřejmé, že se postupně mění demografický stav obyvatelstva a proto v budoucnu bude nadále potřeba zvyšovat podíl prostředků především na zdravotnictví, sociální a penzijní systém. Také snaha omezit nárůst veřejného deficitu brání ve zvyšování prostředků na terciární vzdělávání. Vzdělávací systém si bude muset prostředky více brát ze soukromých zdrojů, neboť veřejné zdroje už nelze navyšovat. Proto je opět cíl diverzifikace zdrojů pro českou vzdělávací politiku důležitý. Navýšení soukromých zdrojů v tomto případě adekvátní pro českou situaci. 3.1.5 Státní podpora studentům a jejich výdaje na studium Výrazné finanční účasti studentů a s tím v zájmu zachování rovného přístupu spjaté státní podpory pro studenty a domácnosti jsou nejpatrnější na úrovni vysokého školství. Ukazatel poskytuje informace o politice zavedení školného a subvencích studentům v jednotlivých zemích OECD. Je vázán na cíl české vzdělávací politiky zavézt školné a přímou podporu studentů a s tím souvisejícího rovného přístupu k vysokoškolskému vzdělání. Mezi zeměmi OECD existují značné rozdíly v průměrné výši školného placeného ve veřejných institucích terciárního vzdělávání typu 5A (převážně teoretické programy, u nás magisterské). V osmi zemích se žádné školné neplatí, zatímco třetina zemí vybírá školné ve výši přesahující 1 500 US $ ročně. [8] Dotované systémy půjček studentům fungují spíše v zemích s vysokou mírou účasti na úrovni vysokého školství. I když se v některých zemích školné neplatí, nebo


36

je poměrně nízké, přesto více než 55 % studentů v těchto zemích dostává veřejné subvence, nebo je jim poskytováno stipendium/grant, případně jsou jim poskytovány studentské půjčky. [8] Jak ukazuje graf č. 7, v průměru 18 % veřejných výdajů na vysoké školství je věnováno podpoře studentů, domácností a jiných soukromých subjektů. V Austrálii, Dánsku, na Novém Zélandu, v Norsku, Švédsku a Spojených státech činí státní podpory přibližně 30 % rozpočtů státem řízených vysokých škol, nebo více. Podpory jsou obecně patrnější v systémech, kde je od studentů vyžadováno zaplacení alespoň části nákladů na jejich vzdělání.

Graf č. 7 Veřejné dotace terciárního vzdělávání podle typu jako podíl celkových veřejných dotací 2004 Zdroj:[10]

V Evropské Unii jsou stipendia nejrozšířenější formou finanční pomoci, činí 10,6 % z celkových veřejných výdajů. [3] Peněžní prostředky jsou poskytovány na krytí životních nákladů převážně přímo studentům podle příjmu a akademického výkonu. Školné je zavedeno v 16 evropských zemích. V sedmi z nich je to jediný finanční příspěvek požadovaný od studentů. Druhá hlavní kategorie příspěvků v Evropě jsou správní poplatky spojené se studiem. Současný trend příspěvků na terciární vzdělávání v Evropě směřuje hlavně ke školnému. V České republice je situace obdobná jako v dalších postkomunistických zemích. Existuje zde systém dvoukolejnosti poplatků za studium, kdy studenti na soukromých vysokých školách hradí veškeré přímé náklady svého vzdělání a za studen-


37

ty veřejných vysokých škol většinu nákladů hradí stát. V těchto systémech je veřejná podpora poskytována zdánlivě přednostně na základě zásluhovosti. Významnou roli však hraje především sociálně-ekonomické zázemí studentů, a nikoliv jejich vlastní zásluhy. V tomto světle je náš duální systém podpory studentů nespravedlivý, systémově neudržitelný a dostatečně negarantuje rovný přístup ke vzdělávání, který je jedním z cílů vzdělávací politiky. Vzdělávací politika by se měla snažit v nejbližší době a to především ještě před zavedením školného na veřejných školách, převézt nepřímou podporu studia na přímou, tak jak to má ve svých záměrech. Tato přímá finanční podpora státu bude studentům dostupná nezávisle na ekonomické situaci či ochotě rodičů jejich studium finančně podporovat. Zavedení všeobecné přímé finanční podpory studentů formou půjček umožní zapojení školného do zdrojů, aniž by došlo ke snížení dostupnosti vzdělání pro nízkopříjmové skupiny studentů, nebude narušena rovnost v přístupu ke vzdělání, což je také jeden z hlavních cílů.

3.1.6 Rozložení

finančních

prostředků

mezi

jednotlivé

cílové

kategorie Indikátor zahrnuje výdaje rozdělené na běžné a kapitálové a ve členění podle tří základních funkcí terciárního vzdělávání tj. finanční prostředky vynaložené na vlastní vzdělávání, na výzkum a vývoj a prostředky související se vzděláváním. To, jak jsou výdaje na vzdělávání rozděleny mezi jednotlivé kategorie výdajů, může mít poměrně vysoký dopad na kvalitu vzdělávání a služeb poskytovaných v souvislosti se vzděláváním např. na vybavení škol, schopnost vzdělávacích institucí reagovat na poptávku po vzdělávání, vývoj počtu studentů. Především je v rámci reformy důležitá oblasti výzkumu a vývoje, která se má zkvalitnit. Z grafu č. 8 je vidět, že výdaje na vlastní vzdělávání ve všech zemích tvoří nejrozsáhlejší část celkových výdajů, průměrně tvoří 75 %. [8] Na terciární vzdělávací úrovni je především významná část výdajů na aktivity spojené s výzkumem a vývo-


38

jem. Pokud výdaje na výzkum a vývoj eliminujeme ve výdajích na instituce, může to znamenat prudký pokles průměrných ročních výdajů na studenta v terciárním vzdělávání. Průměrně představují výdaje na výzkum a vývoj více než jednu čtvrtinu celkových výdajů. V některých zemích např. ve Švýcarsku či Švédsku, se jedná dokonce o více než 40 % výdajů na terciární vzdělávání (viz graf č. 8).

Graf č. 8 Rozdělení výdajů na terciární vzdělávání podle druhu jako podíl na HDP, 2005

Zdroj:[8]

V EU je situace obdobná. Dvě třetiny výdajů jsou určeny na vzdělávací činnost, z 30 % na výzkum a vývoj a zbytek tvoří výdaje na doplňkové služby. [3] Běžné výdaje tvoří především prostředky na osobní náklady. Průměrně 32 % jde na jiné účely, než jsou platy a mzdy. Kapitálové výdaje jsou na terciární vzdělávací úrovni mnohem vyšší, než je tomu na nižších vzdělávacích úrovních. Ve 13 z 30 zemí OECD a přidružených zemí s dostupnými daty činí podíl kapitálových výdajů na terciární vzdělávací úrovni minimálně 10 % výdajů na tuto úroveň vzdělávání. V Řecku, ve Španělsku a v Turecku se jedná dokonce o 17 % a více. [8]


39

Struktura výdajů se v ČR příliš neliší od ostatních zemí. Největší rozdíly jsou v prostředcích na výzkum a vývoj. Ve financování výzkumu a vývoje na vysokých školách v České republice, došlo od druhé poloviny 90. let k nárůstu průměrně ročně o 6 %. V r. 2005 tvořily výdaje na výzkum a vývoj v rámci institucí terciárního vzdělávání přibližně 18 % veškerých výdajů. [6]. I když je podíl výdajů na výzkum a vývoj podprůměrný ve srovnání se zeměmi OECD, v rámci střední Evropy jsme na tom lépe než ostatní. V zájmu budoucího navyšování soukromých zdrojů by se mělo i přes mnohá omezení dlouhodobě zvýšit podíl veřejných prostředků na výzkum a vývoj. Kapitálové výdaje na české vysoké školství tvoří 4 % celkových výdajů. [8] Patří tímto pod průměr zemí OECD i EU. V České republice je přednější financovat běžnou činnost než investiční akce. Se změnami v systému financování terciárního školství se však dá předpokládat i změna ve struktuře výdajů. Především kvůli tomu, že reforma má za cíl přechod investičních akcí z nenormativní kapitoly na normativní.

3.1.7 Míra vstupu a výstupu do terciárního vzdělávání V následujících odstavcích se uvádí jednak míra vstupu do terciárního vzdělávání, tak i výstupu jakožto míra graduace. Díky překračování obvyklé doby studia vysoké školy případně vysoká míra neúspěšného ukončování studia může docházet k velké nákladnosti jednoho studenta v průběhu studia. Tomu se má dle cílů zabránit větší orientací institucí na krátké profesně orientované studijní programy. Tento ukazatel se váže na cíl zvětšit celkovou propustnost systému. Míra vstupu do terc. vzdělávání charakterizuje procento mladých lidí, kteří vstoupí v průběhu svého života do terciárního vzdělávání. Míra vstupu do terciárního vzdělávání se liší zejména podle toho, zda se jedná o programy typu 5A a 5B (5A teoretické programy připravující své absolventy pro vykonávání vysoce kvalifikovaných pracovních pozic. Programy typu 5B jsou mnohem více prakticky zaměřené


40

a vedou přímo ke vstupu na pracovní trh a obvykle bývají kratší, u nás obdoba VOŠ a bakalářského stupně). Z grafu č. 9 vyplývá, že ve většině zemí postupně roste vstup studentů do programů typu 5A. Průměrně 56 % mladých lidí v zemích OECD vstoupí v průběhu svého života do terciárních vzdělávacích programů typu 5A.

Graf č. 9 Míra vstupu do terciárního vzdělávání typu 5A

Zdroj:[13]

Míra vstupu do terciárního vzdělávání typu 5B byla v období mezi roky 1995 a 2006 v zemích OECD prakticky stabilní. Podíl mladých lidí, kteří vstoupí do programů terciárního vzdělávání typu 5B, je obecně nižší. V zemích OECD se tento podíl pohybuje v průměru na úrovni 16 %. [8] V České republice jde v případě terciárních programů typu 5A (magisterských programů) o míru vstupu ve výši 60 %, do programů 5B 9% míru vstupu. České republika měla jeden z největší nárůstu vstupů do úrovně 5A ze všech zemí OECD (o 25 procentních bodů). Průměrné roční tempo růstu absolutního počtu poprvé zapsaných na vysoké školy dosahovalo u nás v posledních letech 8 -10 %. [8]


41

Míra úspěšného dokončení programů terciárního vzdělávání typu 5B (prakticky orientované programy) je v průměru v zemích OECD 62 % a je nižší než v programech terciárního vzdělávání typu 5A (teoreticky zaměřené programy), kde je úspěšnost 69%. Mezi jednotlivými zeměmi jsou ale značné rozdíly. Míra úspěšného dokončení programů typu 5A i 5B se pohybuje od více než 80 % v Belgii, Spojeném království, Dánsku a Japonsku až do méně než 60 % na Novém Zélandu, ve Švédsku a Spojených státech (viz graf č. 10).

Graf č. 10 Míra úspěšného dokončení programů terciárního vzdělávání typu 5A, 2005 Zdroj:[8]

V České republice se jedná o 68% míru úspěšného dokončení studia v programech terciárního vzdělávání typu 5A (magisterské programy), tudíž patří k průměru v mezinárodním srovnání. Reforma terciárního vzdělávání si však dává za cíl ještě zvýšit míru úspěšného dokončování vysokoškolského studia a motivovat jednak studenty, aby neprodlužovali standardní dobu studia daných programů (především mírou školného) a jednak instituce terciárního vzdělávání, tím že normativní financování bude více akceptovat výstupy absolventů. Přispěje to k efektivnímu kumulování finančních prostředků do institucí terciár. vzdělávání.


4.

42

Diskuze

Pro hodnocení stavu a vývoje současné české vzdělávací politiky v rámci mezinárodního srovnání lze využít řadu aspektů. Mezi silné stránky mechanismu financování českého terciárního školství patří především používání normativních nákladů ve formulích pro výpočet financování, které je v souladu s nejlepšími mezinárodními postupy. Tento způsob přiřazování prostředků vysokým školám by se měl flexibilně upravovat a být tak adekvátní k aktuálním společenským a hospodářským potřebám. V budoucnosti by se mělo posílit financování institucí podle počtu absolventů a zajišťování rozvojových programů, které stojí na principu uzavírání smluv s ministerstvem na určitou činnost a taktéž posiluje výkonnost a efektivitu rozdělování veřejných prostředků. Navíc by to posílilo požadovanou volnou soutěž mezi institucemi terciárního vzdělávání. Jeden z hlavních problémů české vzdělávací politiky je nedostatek zdrojů na terciární školství. Především se potýká s problémem, jak vtáhnout do systému více soukromých prostředků, protože potřebného nárůstu prostředků na terciární vzdělávání lze dosáhnou pouze současným navyšováním veřejných a soukromých prostředků. Veřejné financování je nedostatečné, i když v posledních letech výdaje z těchto zdrojů rapidně rostou (viz tabulka č. 1), stále jsou prostředky na vzdělávání v mezinárodní komparaci podprůměrné a v tomto ohledu Česká republika nejvíce zaostává. Pokud chce systém zajistit budoucí rozvoj a zvyšovat kvalitu vzdělávání, zvýšení soukromých zdrojů bude nezbytné. Studenti vysokých škol se mnohem méně podílí na financování terciárních vzdělávacích institucí, než je tomu běžné v okolních státech. V rámci navýšení soukromého financování je proto žádoucí zvýšit účast studentů na financování svého studia, ale zároveň neohrozit cíl širšího přístupu a rovnosti šancí na vstup do terciárního vzdělávání. Zavádění školného bude politickým krokem nepopulárním. Bude-li však spojeno s adekvátní finanční podporou pro studenty, systém placení školného


43

a splácení půjček bude úměrný českým ekonomickým podmínkám, a pokud se studentské příspěvky budou lišit dle určitých vyhovujících kritérií, nemělo by to zásadně ohrozit účast na terciárním vzdělávání. Výzkum a vývoj na vysokých školách není tolik podporován jako v ostatních vyspělých zemích. Pokud se má dostat alespoň na průměrnou úroveň, mělo by se zesílit poskytování pobídek průmyslu, aby podporoval univerzitní výzkum a vývoj. Podniky by měly též ve svém zájmu podporovat výuku orientovanou na přípravu na budoucí povolání. Takto by se také podstatně navýšil podíl soukromých zdrojů v systému. Programy finanční pomoci studentům vysokých škol jsou v současnosti postaveny především na stipendiích. Málo však reflektují ekonomickou situaci a schopnosti studenta, spíše se soustředí na socio-ekonomické podmínky prostředí, odkud student pochází. Tento systém je slabý a málo účinný a dochází k nerovnostem v účasti na vzdělávání. Snižuje též prostupnost systému. V tomto směru by se ČR měla inspirovat zeměmi, kde je rozvinutý systém přímé finanční pomoci studentům. Především pokud dojde k zavedení placení školného i na veřejných vysokých školách bude potřeba zavedený systém razantně obměnit. Navrhovaná reforma, tak jak ji prezentuje Bílá kniha terciárního vzdělávání, se inspirovala mezinárodními trendy. Politické cíle v oblasti terciární vzdělávací politiky do značné míry zachovávají, potvrzují a dále rozvíjí doporučení OECD (uvedené např. v Tématickém hodnocení terciárního vzdělávání v České republice). Tudíž její správná aplikace by mohla mít pro terciární vzdělávání pozitivní efekt.


5.

44

Závěr

Tato práce se zabývala hodnocením aktuálního způsobu financování terciárního vzdělávání v České republice. Poměřovala její kvantitativní projevy pomocí různých kritérií s mezinárodní praxí a hodnotila stav vůči cílům, které si v této oblasti česká vzdělávací politika klade. Podobně jako další postkomunistické země, měla i Česká republika na změny na úrovni terciární vzdělávací politiky mnohem méně času než ostatní vyspělé země. Přesto je její systém fungující a v mnoha ohledech na dobré úrovni. Ještě však musí napravit zastaralé a neefektivní způsoby financování terciárního školství, které přinesly do systému některé problémy. Jde v první řadě o nedostatek zdrojů, podfinancování výzkumu a vývoje, přílišné spoléhání na veřejné zdroje a nedostatečné financování ze soukromých zdrojů. Navrhovaná reforma terciárního vzdělání vhodně a přiměřeně reaguje na poznatky, které se ověřily v mezinárodní praxi. Požadované změny uvedené v Bílé knize terciárního vzdělávání mohou podstatnou mírou vyřešit aktuální problémy, které u nás existují v oblasti financování vysokého školství. Ze všech změn, které česká vzdělávací politika plánuje, bude pravděpodobně nejrizikovější zavedení poplatků za studium. V české společnosti bude proti tomuto opatření negativní atmosféra a bude zde velmi obtížné návrh prosadit, podobně jako tomu bylo např. s regulačními poplatky ve zdravotnictví. Přinese to politický problém ohrožení stability. Předpokladem úspěchu je silná vláda, která dokáže své rozhodnutí prosadit. Pokud se bude česká vzdělávací politika i nadále inspirovat fungující mezinárodní praxí a dokáže její poznatky správně aplikovat do českého prostředí, může se v budoucnu školství rozvíjet i s menším podílem podpory od státu, bude schopna vychovávat lidi s konkurenceschopnou úrovní vzdělání a plnit funkce, které od něj společnost očekává.


6.

45

Literatura

[1] ČERYCH, l., kol. Priority pro českou vzdělávací politiku 1. vyd. Praha: TAURIS, 1999. ISBN 80-211-0330-2. [2] EURYDICE, Higher Education Governance in Europe. Policies, structures, funding and academic staff. 1. vyd. Brussels: Eurydice, 2008. ISBN 978-92-79-08524-6. [3] EURYDICE , Key data on higher education in Europe [online] [cit. 2008-03-12]. Dostupné z: [4] EURYDICE, Organizace vzdělávací soustavy České republiky [online] [cit. 2009-03-04]. Dostupné z: [5] EURYDICE, Struktury systémů vzdělávání, odborné přípravy, a vzdělávání dospělých v Evropě [online] [cit. 2008-01-12]. Dostupné z : [6] FILE, J., kol. Tematické hodnocení terciárního vzdělávání v České republice, zpráva hodnotitelů [online] [cit. 2009-02-04]. Dostupné z: [7] HAMERNÍKOVÁ, B. a kol. Nástroje optimalizace financování vysokého školství ČR v porovnání se současnými způsoby financování v zemích Evropské unie. 1. vyd. Praha: VŠE v Praze, 1998. ISBN 80-7079-454-2. [8] KLEŇHOVÁ, M., kol. České školství v mezinárodním srovnání 1. vyd. Praha: TAURIS, 2008. ISBN 978-80-211-0557-7. [9] KREBS, V. a kol. Sociální politika. 3. vyd. Praha:ASPI, 2005. ISBN 80-7357-050-5.


46

[10] MATĚJŮ, P. a kol. Bílá kniha terciárního vzdělávání [online] [cit. 2008-01-12]. Dostupné z : [11] OECD. Analýza vzdělávací politiky. 1. vyd. Paris: OECD, 2003. ISBN 80-211-0478-3. [12] OECD, Education at a glance, OECD indicators [online] [cit. 2009-03-03]. Dostupné z: [13] URBÁNEK, V. Financování vysokého školství. 1. vyd. Praha: Oeconomica, 2007. ISBN 978-80-245-1313-3.

Hodnocení způsobů financování. terciárního vzdělávání

Recommend Documents