ZPRAVODAJ SBORU CÍRKVE BRATRSKÉ V PRAZE 5
7-8/08
BABY BOOM A SILNÉ ROČNÍKY Tehdy k němu přinášeli děti, aby na ně vložil ruce a pomodlil se; ale učedníci jim to zakazovali. Ježíš však řekl: ‚Nechte děti a nebraňte jim jít ke mně; neboť takovým patří království nebeské.‘ Požehnal jim a šel dál. Mt 19,13-15
H
odně se už o tom napsalo. Porodnice praskají ve švech a matky mají starost, kde přivedou na svět své děti. Jenomže bude ještě „hůř“, protože dětí stále přibývá. Dokonce teď už si toho snad musí všimnout každý. Ať jdeme městem, kam jdeme, všude potkáváme ženy s bříškem nebo už s kočárkem. Odborníci nás ale uklidňují, že je to dočasné, prý jde jen o silné ročníky sedmdesátých a osmdesátých let. Je v tom ale něco velmi nadějného a krásného, když ženy nosí pod srdcem své děti. Možná, že se silné a plodné ročníky stanou inspirací pro ty následující. A možná že nakonec duch doby, tj. duch úspěchu, konzumu, krásy, bohatství a kariéry, prohraje válku se zdravým rozumem a přirozenou touhou lidí plodit a rodit děti… I když pochybuji. Pochybuji, přestože každý normální člověk dá zapravdu tomu, že děti jsou, kromě starostí, mimořádnou radostí a že stojí za to je mít. Pochybuji, přestože onen zdravý rozum, kterým se lidé tak často zaklínají, říká, že je pro naši evropskou kulturu smrtící, nebudeme-li přivádět na svět malé Evropany. O důchodu a starobě už ani nemluvě… Silné ročníky jsou inspirativní i pro nás křesťany. Které to ale byly? A byly vůbec nějaké? Nebo můžeme teprve očekávat misijní baby boom? Možná, že si někteří vzpomenou na docela přirozenou křesťanskou expanzi z počátku devadesátých let. Doba byla tak příznivá! Tehdy se misijní plodnost projevovala nejen zvýšeným zájmem společnosti o víru, ale i ve výsledcích ČSÚ při sčítání lidu. Dokonce byl vidět větší počet účastníků při bohoslužbách. Obávám se však, že silný ročník devadesátých let, jehož přední touhou bylo přivádět na svět nové občánky nebeského království, současnou potentní generaci církve příliš neovlivnil. Dnešní křesťané si snadno nacházejí podobné důvody, jaké mají často dnešní rodiny. Zaklínadlem je doba. Založit rodinu se finančně nevyplatí, životní úroveň musí jít nutně dolů. Navíc budoucnost rodiny, zvláště pak matek s více dětmi, je nahnutá. Tolik energie a léta studií, které byly vloženy do vzdělání a kvalifikace, jsou „promrhány“, neboť téměř všechny šance
2 na kariérní postup jsou utopeny v čase mateřské dovolené. Podobně se to má i s misií. Doba není příznivá. Státní organizace (např. školy) se církvím uzavírají víc a víc, veřejné mínění se na církve zlobí kvůli restitučním miliardám a v médiích bývají církve prezentovány především negativně – leckdy vlastní vinou. Takže se dnes hlásit ke křesťanství bývá nejednou hanba. Špatná doba… Přesto však by se náš ročník mohl vzpamatovat a nebrat dobu ani pověst tak moc vážně! Německý teolog Hans Wandenfels napsal: „Kdo se k církvi otáčí zády, dělá to obvykle na základě konkrétních zkušeností s církví, ale často i proto, že církev jako takovou vůbec nezažil; zřídkakdy se nějaký člověk odvrátí od církve na základě své zkušenosti s Ježíšem.“ Ježíš je naše jediná šance! A vždycky byla, ať už se doba jmenovala moderní či jmenuje postmoderní. Jako křesťané musíme žít autentický Ježíšův život. Začít musíme u sebe a pokračovat pak v našich rodinách. Rozhodně nesmíme našim dětem fatálně bránit v cestě za žehnajícím Ježíšem! Nakonec se pak musíme s tím stejným Kristem znovu obracet na své spoluobčany. Třeba se pak opravdu ukáže náš ročník jako mimořádně plodný a možná se staneme alespoň inspirací pro přicházející generaci. Ne-li, ztratíme bez autentického Ježíše (byť v církvi!) sebe i své potomky. Bronislav Matulík
PŘÍBĚH VLÁDI VRŠANSKÉHO Již od dětství jsem byl společně s o dva roky starším bratrem veden věřícími rodiči duchovním směrem. Rád vzpomínám na období, kdy jsme každý večer usedali v tátově pracovně, můj bratr a já, každý svůj malý Nový zákonek a společně s tátou četli Boží slovo. Avšak puberta mě nenechala chladným a začal jsem krůček po krůčku užívat nespoutaného mladistvého života plnými doušky. Experimentování s různými druhy úniků z reality všedního dne do jiné (ovšem zase REALITY), soustředění se na směry pochybných filozofií…, zkrátka bloudění, ač jsem si myslel, jak mám všechno „srovnaný“. Všechno tohle ale skončilo jednoho podzimního večera, kdy jsme bujaře vyrazili s kamarády do hospody ve vedlejší vesnici. Záhy jsem se však vrátil sám, z důvodu nevysvětlitelného duševního stavu a do časných ranních hodin jsem pak strávil kleče na kolenou a v slzách vyznával a předkládal své hříchy Pánu Bohu. Ze dne na den, z hodiny na hodinu! Úžasně to potvrzuje, jak Bůh jedná s každým člověkem naprosto individuálně a přesně v závislosti na jeho identitě. V mém případě to nebyla žádná evangelizace ani svědectví jiných, ale jasný povel „tak fajn, to by stačilo a teď se zase vrať k tomu, kde jsi začal“ (rozuměj duchovní vedení rodičů). Jistě nešlo o euforizující nával Božího vedení nebo Božské radosti – to by byla pouze výměna světských radovánek za ty rádoby „duchovní“, začal prostě boj. Boj o víru v každodenním životě, ve všedních dnech, kdy na mě útočily ze všech stran zbytky nebo prostředí mého minulého života. S Boží pomocí se mi ale dařilo se vším se vypořádat, i když to byla chvilkami velká dřina.
3 V těchto dnech právě uplynulo čtvrté výročí mého křtu a já děkuji Pánu Bohu za jeho bezednou shovívavost a trpělivost, protože v mém případě je chápání i těch nejzřetelnějších Božích záměrů velmi, velmi zdlouhavé, ale snažím se. Počátkem tohoto roku jsem se dostal do nelehké pozice, kdy prožívám dosti zlomové období v osobním životě, kdy boj o víru je místy značně lítý. A tak chci u Boha hledat sílu pro život, neboť: „Jsem si jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc, ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.“ (Ř 8, 38-39). Vláďa Vršanský ml.
SLOVO MÁ KOSTELNÍK A JEHO ŽENA Rozhovor s Rostislavem a Věrou Koldovými, odcházejícími správci sborového domu na Smíchově Kdy jste přišli do našeho sboru? V: V devadesátém pátém, tzn. že tu jsme celkem třináct let. Přišli jsme ze Slova života a celkem pravidelně jsme se účastnili života sboru, tj. nedělí, biblických a i do mládeže jsme se pokusili chodit… Byli jsme moc rádi, že nás sbor nechal žít a být takoví, jací jsme, do ničeho nás netlačil. Bylo moc milé, když jsme byli postupně zváni na návštěvy do rodin a tak se postupně se sborem sžívali. Kolik let bydlíte přímo na Smíchově ve sborovém domě? R: Osm, přesně osm let. Od srpna 2000 do srpna 2008. Stěhovat se budeme postupně teď v létě a definitivně bychom měli Vrázovu opustit 15. srpna. Bydlet budeme v Nižboru, obci vzdálené asi šest kilometrů od Berouna, která čítá patnáct set obyvatel. Docela změna z milionové Prahy a šíleného Smíchova! Co vás tak na Smíchově štve? R: Smíchov. Prostředí tady je příšerné! Čas od času ti někdo vybere auto, šlápneš do něčeho, někdo se s tebou chce rvát… Co vás tedy inspirovalo vzít domovnictví na Smíchově? R: Nouze. Bylo to v prvé řadě nouzové řešení našeho bydlení. Měli jsme malou Anežku a dostali jsme výpověď z Podbaby. Tehdy odcházeli Pokorní ze správcovského bytu a nám bylo nabídnuto, abychom to vzali po nich. Naše výpověď s nastěhováním na Vrázovku přišly ve stejný čas. V: Hrozně moc si vážíme této pomoci. Víc jsem to chápala, že sbor pomohl nám, než že my pomáháme sboru…. Mysleli jsme si ale, že tu budeme krátce asi jako naši předchůdci, tj. tři roky. R: A zůstali jsme tu osm let. Mezi tím se nám narodila Kačenka a Jenda, stěhovali jsme se přes chodbu, žili dvakrát v rozestavěném bytě a zažili v rámci domu dvě větší rekonstrukce. První se týkala stoupaček a úpravy spodních prostor po povodních, druhá střechy.
4 Co obnáší kostelničina na Smíchově a jak vás to ovlivnilo? R: Pravidelné otvírání, drobná údržba, úklid, připravit brigády… Člověk tu byl uvázanej jako pes u boudy. Což náš život samozřejmě ovlivňovalo, ale nedá se říci, že negativně či pozitivně. Prostě nás to ovlivnilo. V: Já myslím, že jsme se ale přizpůsobili a zvykli si na to. V čem vás pobyt ve sboru nejvíc ovlivnil? R: Dospěl jsem k názoru, že je jedno, do jakého sboru člověk chodí. Samozřejmě, že se musí vyloučit extrémy (a my jsme z jednoho takového extrémního společenství přišli) a musí se ten sbor slučovat s tvou osobní vírou… Jinak těch osm let vidím jako velmi podstatnou část svého života, která určitě bude mít vliv na budoucnost. Nebyla to jen epizoda. Domovnictví v tom hrálo svou roli, protože člověk musel chtě nechtě bojovat se svou leností… A i duchovně nás to dost ovlivnilo. V: Taky jsem si říkala, že lidi občas na společný majetek hledí jako na jistý druh socialistického vlastnictví, takže někteří moc nehledí… Takže mně ten pobyt zde pomohl vnímat jinak majetek. R: No a já jsem si říkal během těch osmi let, že tady ta práce je jakási příprava na vlastnění něčeho vlastního. Aby si člověk uvědomil, že udržovat dům není něco snadného a samozřejmého… Jaký zde byl váš největší zážitek? R: Těch bylo víc, ale asi největší byly ty povodně. Kolik lidí přišlo pomoct, to jsem nečekal! A pak taky, jak jsem šel s tomahavkem zachraňovat kazatele před zdivočelým bezdomovcem, o čemž jsme podali hodnověrné svědectví na jedné sborové dovolené… A taky ten výbuch plynu! Tenhle barák moh nebejt a já jsem moh bejt rozmazanej na všech cihličkách… Zajímavý je asi také pohled do dvora, ne? R: Život ve vnitrobloku je zajímavý. Slyšet je bigbít a nejen to… V: Já vždycky sleduji paní, co naproti věší prádlo… Ona pořád umývá okna! Což mě dost znervózňuje. R: Samozřejmě bod číslo jedna je bába holubnice. Krmí vytrvale holuby a potkany a vzdor všem protivenstvím, vyhláškám a stížnostem nepřestává a nepřestává… V: Pak je tam rodina s malým dítětem, které furt řve… R: Taky je slyšet každé ráno záchvaty tuberáckého, nikotinového kašle nějakého pána… V: A pak ta rodinka podivínů z přízemí protějšího domu. Ječí na sebe, střílejí vzduchovkou, ťukne to občas i do našich oken a tu a tam nám něco hodí přes plot na dvůr, co nepotřebují… Změnil se nějak váš pohled na sbor, když jste do něj byli ponořeni až po uši? V: Poznali jsme sbor a lidi víc zevnitř. R: Já ale myslím, že nijak zvlášť. Nezaznamenal jsem nic zásadního, co by změnilo můj pohled. Ale na druhou stranu se náš vztah ke sboru prohloubil, to jo. Ptal se Bronislav Matulík
5
BIBLICKÁ STEZKA Tak jako každý rok, i letos se náš dorost chystal vyslat alespoň jednu skupinku na Biblickou stezku (tj. soutěž pořádaná Dorostovou unií neboli běhání podle slepé mapy a zodpovídání nejrůznějších otázek na stanovištích). Naše (mokropeská) skupinka byla ve složení ostřílených veteránek Bětky Šťastné a Majdy Ranšové a nového přírůstku Matěje Košťáka, ve skupince smíchovské byli Ondřej a Dan Kaštánkovi a Adam Pokorný. Tento rok byla Stezka zaměřena zejména na knihy Jozue a Soudců, takže jsme se na regionální (pražské) kolo naučili (v mezích) a vyběhli s úmyslem si to užít. Při závodu panovala v naší skupince dobrá nálada a zaznamenali jsme i výborné výsledky: kapitánka Bětka zvládla vždy obávané a těžké stanoviště „historie církve“ na osm bodů z deseti, pravá ruka Majda zazářila při odhadech (naprosto přesně odhadla 1 metr a váhu pytlíku se solí) a levá ruka Mates exceloval na „fyzičce“ třiceti kliky za minutu. Jaké pak divy, že jsme z jedenácti soutěžících skupinek byli třetí, což také znamená, že jsme postoupili do finálového (celorepublikového) kola! Smíchovští kluci bohužel nepostoupili, ale umístili se na krásném osmém místě. A tak jsme ani ne za měsíc vyrazili na finále v Chotěboři. Až na malý incident se včelou proběhly přípravy na start v klidu a my vyběhli s opět dobrou náladou. Tu trochu pokazil obtížný terén, skrývající se odbočky na stanoviště a časový skluz, možná i to, že jsme na rozdíl od kola regionálního běhali více po necestách než cestách a někdy i hustými lesy (tzv. hustníky), ale doběhli jsme s pocitem dobře odvedené práce. A jak jsme dopadli? Ze zúčastněných jednadvaceti skupinek čtrnáctí, což je tak dobrý výsledek, že jsme si v něj dovolili doufat jen v těch nejtajnějších snech! Dovolíme si ještě dodat, že letošní Biblická stezka je úctyhodnou tečkou za celou kariérou Bětky i Majdy (obě jsme běžely naposledy) a tím nejlepším startem do právě začínající kariéry Matese. Majda R. & Bětka Š.
6
VOLEJBALOVÝ TURNAJ V HRADCI KRÁLOVÉ Věrni svému zvyku z posledních let, i v tomto roce se sjeli mládežníci z různých koutů naší země do Hradce Králové, aby poměřili své síly a umění ve volejbalu. Celkem se dalo dohromady dvanáct týmů, které pak organizátoři rozdělili do dvou skupin po šesti. Z těchto skupin se pak po odehrání základní části postupovalo z prvních čtyř míst do vyřazovacích bojů (pavouk). Smíchovsko-mokropeská mládež dala dohromady se svými kamarády tři týmy - Smíchov A, B a C. V jedné skupině se tak sešly týmy Smíchov A a B, které spolu svedly urputný, ale vyrovnaný boj. Totéž se ale dá prohlásit o naprosté většině zápasů. Kvalita drtivé většiny zúčastněných týmů byla velmi vysoká, takže museli všichni hrát stále naplno. Ze základních skupin nakonec postoupily jen dva Smíchovské týmy. Smíchov B totiž doplatil na příliš vysokou úroveň turnaje. Smíchov A se hned v prvním kole vyřazovacích bojů potkal s historicky nejsilnějším týmem – Opavou, a ačkoliv jsme kladli houževnatý odpor, nakonec jsme byli bohužel z dalších bojů o medaile vyřazeni. Snad nejsilněji obsazený Smíchov C se ve vyřazovacích bojích dostal nejdále. V konečném pořadí tak Smíchovu A připadlo 7.-8. místo, Smíchovu B 10. a Smíchovu C krásná 4. pozice, přímo vedle bedny. :-) Závěrem bych rád dodal, že se mi celá akce moc líbila, byť byla poněkud vyčerpávající. Pokud budu mít možnost, rád příští rok zase pojedu. Ondra Šťastný, za trpělivého dohledu Ondry Šimka
PŘIŠEL JSEM, VIDĚL JSEM, PŘEŽIL JSEM Jak asi většina z vás zaslechla, v průběhu června se koná již tradičně závod v triatlonu. Tuto „atrakci“ pořádá Michal Ranš při sboru CB Plzeň, je ovšem otevřena pro kohokoliv i bez církevní příslušnosti. Jediným účastníkem z našeho sboru v minulém ročníku byl Slávek Ranš. Právě on zahájil, zvlášť na mokropeské půdě, na jaře letošního roku silnou informační kampaň, aby pro tuto akci zlákal ještě nějakého nadšence. Většinou mu v odpověď zazněla věta typu: „To nemůžu zvládnout.“ Přesto se však pár nerozvážných našlo, a tak jsme se s Honzou Hřebcem vydali v polovině června po Slávkově boku do Plzně.
7 Ještě bych měl možná uvést, aby nedošlo k nějakému omylu, z jakých disciplín se triatlon skládá. Patří sem tedy plavání, jízda na kole a běh, v našem případě v distancích 1,2 km, 50 km a 10 km. Po příjezdu na místo jsme se ještě z auta seznámili s trasou pro jízdu na kole, abychom pak při závodě nebyli ničím překvapeni. Již při této poznávací jízdě a také v průběhu celého sobotního odpoledne jsem musel uznávat, že je klání zorganizováno velmi dobře po všech stránkách. Ať již mám na mysli označení tras, očíslování závodníků, občerstvování závodníků i zaznamenávání mezičasů. Ale dost již obecného úvodu. Zkrátka s hvizdem píšťalky ve 14:00 vyrazilo do vod Boleveckých rybníků 21 nadšenců a nadšenkyň ve věkovém rozpětí 21 – 56 let. Již od první disciplíny se startovní pole slušně rozvrstvilo. První závodník se z vody vynořil po jednadvaceti minutách, poslední po třiapadesáti. V tomto duchu závod i pokračoval, s občasným přeléváním pořadí a s chvilkovými výpadky jednotlivých závodníků způsobenými potřebou načerpat aspoň trošku sil. Společný úděl vytvářel přátelskou atmosféru mezi jednotlivými potícími se triatlonisty, takže nezřídka přelétl i letmý úsměv na tváři či se ozval pozdrav při míjení jednotlivých účastníků. Někteří asi nedokázali dostatečně ocenit sílu těchto okamžiků, což vedlo k tomu, že se snažili ze závodních okruhů zmizet co nejdříve. Prvnímu se to podařilo již po čase 2:48:32, ovšem našli se i tací, kteří se jimi nenechali vystresovat a do cíle doběhli po pěti hodinách a několika minutách. Pro mě to byl hlavně boj se sebou samým, abych do cíle doběhl. Když se to ale podařilo, musel jsem uznat, že to rozhodně nebyly nejhorší tři a půl hodiny v mém životě, ale že to stálo za to, už jen pro ten pocit v cíli. Nakonec by bylo asi dobré říct, že všichni mokropeští účastníci závod zvládli až do konce, celkově pouze s jedním zraněním, a tento úspěch byl korunován tím, že si Slávek Ranš ještě odvezl zlatou medaili ve své věkové kategorii. Chtěl bych, aby tento článek zazněl jako povzbuzení pro Vás pro všechny. Můžete to zkusit příští rok s námi. Takže neváhejte. Tomáš Stebel
FOTBALOVÝ KROUŽEK Od září začal fungovat fotbalový kroužek, kterého se zúčastňovalo 17 dětí (z toho 8 z našeho sboru, 4 ze sboru na Praze 13 a zbytek pozvaní kamarádi) a občas nějaké návštěvy. Děti trénovali zkušení fotbalisté, jmenovitě Fanda Bauma, David Voves a Jonatán Hejzlar. Tréninky se uskutečňovaly na hřišti v Jinonicích a v zimě v tělocvičně ve Stodůlkách. Všechny tréninky probíhaly ve velmi přátelské atmosféře a děti se při nich naučily mnoho nových fotbalových dovedností. Naši nadějní mladí fotbalisté si vyzkoušeli svůj um i ve dvou turnajích, ve kterých se umístili na prvním a druhém místě. Za soupeře měli fotbalisty z klubů Ambassadors a Teen-challenge. Všechny děti by nejraději trénovaly i přes prázdniny, ale pokračovat budeme až v září. Trenérům moc děkujeme. Miriam Pokorná
8
JAK SMÍCHOVSKÁ BESÍDKA POTĚŠILA BEROUNSKÉ V neděli 8. června letošního roku si smíchovská besídka v doprovodu vedoucích, několika mládežníků a některých rodičů udělala výlet k nám do Berouna. Přivezli nám bezvadně nazpívané písničky, které nám starším mile připomněly naše mládežnické doby. Bratr kazatel Matulík posloužil slovem. S úžasnou názorností nám i dětem ukázal, jak nás náš Pán miluje a jak nám prospívá dokonce i ve chvílích, kdy máme dojem, že nám něco drahého bere. My, berounští, jsme za to našim hostům poskytli něco, co je raritou zase pro ně: nebe nad hlavou a trávu pod nohama. Naše shromáždění se konalo „pod širákem“, na útulné zahradě u Pínů, na berounském Závodí. Po bohoslužbě následoval společný oběd, hovory
u kávy a na závěr se ještě někteří vydali na Městskou Horu navštívit známé medvědy. Navzdory medardovské pranostice nám Pán daroval k tomu všemu ještě skvělé počasí. A tak hlavně Jemu buď za všechno chvála a dík! Za všechny berounské Hana Vršanská.
SMÍCHOVSKÝ DOROST VE ŠKOLNÍM ROCE 2007/2008 Skončil další školní rok a tak podávám pár informací a postřehů k jeho průběhu ve smíchovském dorostu. Účast: Dorost stál na účasti 4 nejvěrnějších dětí, kterým (a jejich rodinám) za to patří dík. Jmenovitě se podle pořadí účasti jedná o nejvěrnějšího Ondřeje Kaštánka, pak Dana Kaštánka,
9 Adama Pokorného a Lucku Baumovou. Na dorostě se pak objevovalo dalších asi 11 dětí, ale to buď už s podstatně menší nebo jen epizodickou účastí. Mezi nimi je určitě dobré zmínit Magdu Železnou, která přes poněkud složitou dostupnost dorostu tam chodila stále ještě podstatným způsobem. Asi na jedné třetině dorostů či méně se objevily Judita Košťáková, Kačka Filipová, Péťa Železná a občas Veronika Denková, David Košťák a jiní. Vedoucí byli ve své docházce trošku lepší a tak se nezřídka stalo, že byla na dorostě vedoucích lehce převaha. Ale to nevadilo, bylo nám spolu dobře. Je škoda, že zvláště někteří členové sboru možná trošku více nedbali na povzbuzování svých dětí k účasti na dorostě. Vedoucí: Na dorostě se podíleli Noemi Adamcová, Anička Duchková, Věrča Šťastná, Ester a Pavel Kaštánkovi a Pavlik Chráska. Všichni vedoucí jsou členové sboru. Všem vedoucím patří dík za vytrvalost, poctivou přípravu a radostnost při dorostových schůzkách a akcích. Vážné programy: V průběhu školního roku jsme se věnovali 4 tématickým okruhům, které jsme v rámci jednoho měsíce střídali. Postupně jsme probírali příběhy ze Skutků apoštolů, základní křesťanské pojmy, etická témata a hodnocení různých osob a postav z historie, knih či pohádek. Snažili jsme se o věcech společně povídat a vedoucí nakonec vždy sdělovali výklad věcí či svůj osobní postoj k probíranému. V příštím roce bychom patrně pokračovali podobným způsobem. Kvízy: Na začátku každého dorostu v průběhu celého školního roku jsme dělali tzv. biblické kvízy, při nichž jsme si testovali a zkoušeli nově nabýt své biblické znalosti. Nejlepším kvizérem se z dětí stal Adam Pokorný před Luckou Baumovou, ale třeba Dan Kaštánek se naučil nazpaměť pořadí biblických knih. Zpěv: Jakkoliv nás nebylo mnoho, většinou se dobře zpívalo a to i za vydatného přispění kluků. Hry: Velmi očekávanou část dorostu jsme si užívali v dobrém, někdy více, někdy méně soutěživém, duchu. Bylo to tak i díky často velmi nápaditým a různorodým hrám připraveným vedoucími. Nejúspěšnější hráčkou se stala Lucka Baumová s těsným náskokem před kluky. Akce: Všechny zvláštní akce a výlety jsme zdařile pořádali s mokropeským dorostem. Dík jim za pěknou spolupráci, ve které se pokračuje chystaným táborem na začátku těchto prázdnin. Na tábor se chystá dohromady asi 24 dětí. Celkově: Díky Bohu i za tuto možnost fajn setkávání třebaže v malém počtu. A celkovým vítězem bodovací soutěže dorostenců se stal Adam Pokorný . Pavlik Chráska
MLÁDEŽOVÉ LÉTO Mládežnický pobyt se letos uskuteční stejně jako loni a předloni v Červeném Hrádku u Sedlčan. Bude probíhat od 23. do 30. srpna t. r. Čeká nás jako vždy společné přemýšlení nad Božím slovem, legrace, sport, výlety, koupání, slunce, déšť a necháme se překvapit co ještě. Prosíme za modlitby, aby vše dobře dopadlo! Jan Macek
10
LETNÍ BIBLICKÉ HODINY NA SMÍCHOVĚ Proroci aneb názorná svědectví životem Mluvím k prorokům a dávám mnohá vidění; skrze proroky předkládám podobenství. (Oz 12,11) V létě budou na Smíchově pokračovat pravidelné biblické hodiny. Jedinou výjimkou je termín sborové dovolené. Takže ve čtvrtek 17. července 2008 zůstanou dveře modlitebny zavřené. V čase prázdnin nebudeme vázáni jednotným tématem, ale jen toliko Biblí. Každý sloužící si vybere sám oddíl či téma, které vyloží. Přesto se však něčemu budeme věnovat trochu víc, totiž prorokům a hlavně jejich životům. Pán Bůh totiž nemluvil jen skrze jejich ústa, ale také (často především) skrze příklad jejich života. Na příkladu pěti proroků si ukážeme, jak je i pro nás důležité svědčit celým životem. A že chování proroků bylo mnohdy více než provokativní? Tak s tím se budeme muset postupně vyrovnávat… Těšit se budeme moci na Izajáše (Iz 8; Iz 20), starozákonního evangelistu. Hned po něm na Jeremjáše (Jr 13; Jr 19; Jr 32; Jr 16; Jr 27-28), nositele špatných zpráv. Dále pak na Ezechiele (Ez 3,22-5,17; Ez 12,1nn; Ez 24,15-27), jehož chování nejednou hraničilo se zdravým rozumem. Číst budeme o Ozeášovi (Oz 1-2, Oz 3), jehož sňatek odporoval zákonu Hospodinovu. Nakonec si představíme disidenta Ámose (Am 7,10-17), který se nezalekl vládní moci ani státní církve. Bronislav Matulík
SBOROVÁ DOVOLENÁ – INSTRUKCE NA CESTU Rekreační zařízení Poustky, kde letos budeme trávit sborovou dovolenou, leží v katastru obce Žihle v lesích na břehu Černého rybníka, který je součástí uzavřeného areálu. Mnozí z vás si mohli o místě pobytu zjistit všechny údaje z internetové stránky //web.telecom. cz/popustky/, pokud to někteří ještě neudělali a mají možnost, udělejte to nyní. Pro ostatní jen velice stručně: v okolí jsou hluboké lesy s údolím řeky Střely a chráněná krajinná oblast „Horní Střela“. Ubytováni budeme ve třech dvoupodlažních budovách výlučně pro nás. V jídelně budeme také výlučně sami. Snídaně od 8-8:30, oběd 12:30-13:00, večeře 17:50-18:20. První jídlo v pátek 11. července tedy bude v 17:45, poslední v pátek 18. července v 8:00. V okolí je mnoho historicky i krajinně zajímavých sídel a útvarů. Budete s nimi seznámeni na místě. Dvakrát bude organizován společný výlet do míst, která si vyberete na začátku pobytu, např. Manětín-Plasy, Mariánská Týnice, Kralovice, Kožlany nebo Plzeň, Kozel, Karlovy Vary, Loket, N. Role, Kynžvart, Mar. Lázně, Bečov nad Teplou. V bezprostředním okolí je ale možno pěšky dojít do mnoha zajímavých míst, se kterými na začátku pobytu budete také seznámeni. Individuální dopravou se do Poustek dostanete po D6, za Hořovičkama odbočit doleva na č. 27 (směr Jesenice, Plzeň), ve Žďáru odbočit na č. 206 a po této silnici projedete Žihlí, Nový Dvůr a u rybníka vlevo odbočíte vpravo na Poustky – viz mapa. Hromadná doprava je zajištěna autobusem, který odjede v pátek 11. 6. z rohu ul. Vrázova a Svornosti ve 14:00 hod. a pojede přibrat cestující do Mokropes, ze kterých odjede od samoobsluhy v ul. Janského 1226 v 14:30 resp. později, pokud se mu nepodaří z Prahy dojet
11 včas. V autobuse bude dost místa, takže ti, co sháněli individuální dopravu se nemusí obávat, že se na ně místo nedostane a naopak budeme rádi, když bude autobus více vytížený. Cena za 1 jízdu pro dospělé je 120 Kč, pro děti do 12 let 80 Kč. Zpátky vyjede autobus v 9:30 a po zastávce v Mokropsech dojede do Prahy –Vrázova. Peníze za pobyt budou vybrány na místě po vašem příjezdu. Byli bychom rádi, kdybyste přijeli do 17:00, z Prahy – Vrázova je to 90 km, pojedete-li hodně pomalu, budete potřebovat 2 hodiny. Přejeme vám příjemný pobyt a hodně Božího požehnání. Těšíme se na společné prázdninové obecenství. Zdeněk Bartošek
INFORMACE ZE STARŠOVSTVA Sborová dovolená – Staršovstvo projednalo poslední přípravy. Celkovou péči o organizaci bude mít br. Zdeněk Bartošek. Beroun – V rámci berounské stanice se narodilo nové miminko: Zora Kubásková. Gratulujeme! Berounští připravují dřevěnou klubovnu pro děti a dorost Na Závodí. Mokropsy – Od stavebního odboru v Černošicích jsme dostali územní rozhodnutí bez připomínek, následovat by mělo stavební povolení. Vikář do Černošic-Mokropes – Očekáváme nástup P. Paluchníka v září, je třeba zajistit bydlení. Mokropeští budou P. Paluchníka kontaktovat. Informace hospodáře sboru - Na návrh hospodáře staršovstvo jmenovalo Hospodářskou radu ve složení: Pavel Bartošek, T. Vodička, R. Pánek, Z. Bartošek, V. Novák, H. Přibová, T. Chráska. Ve věci hledání nového správce sborového domu na Smíchově bude podán inzerát do časopisu Brána. Dan Pokorný
12
NAROZENINY V ČERVENCI A SRPNU
Vy však jste z Boha, děti, a zvítězili jste nad falešnými proroky; protože ten, který je ve vás, je větší než ten, který je ve světě. 1 J 4,4
PRAVIDELNÁ SHROMÁŽDĚNÍ V LÉTĚ neděle
Smíchov
Mokropsy
Beroun
8 modlitební chvíle 930 shromáždění
930 shromáždění
930 shromáždění
45
čtvrtek 1830 biblická hodina 17. července 2008 nebude na Smíchově biblická hodina !
Vydává: Sbor Církve bratrské v Praze 5, Vrázova 4, 150 00; tel: 257 319 839; E-mail:
[email protected]; www.cb.cz/praha5 Obsahová stránka: Bronislav Matulík, Jan Kolman, Daniel Pokorný Grafická úprava a technická spolupráce: Adam Wichterle a Ondřej Košťák
