HNUTÍ PRO ŽIVOT ČR. Svoboda volby? Spíše cynická manipulace. volejte Čekáte-li nečekaně dítě

HNUTÍ PRO ŽIVOT ČR 2 – 3 Zprávy a oznámení 4 – 6 Rozhovor s Olgou Dabrowskou 7 Ze života 8 – 9 Mediální masáž 10 – 11 Stanovisko odborníka 12 – 13 Homosexualita a ochrana života 14 Otázka k eutanazii 15 Nabídka materiálů 3 / 2013 / Informační oběžník občanského sdružení Hnutí Pro život ČR / říjen 2013

Svoboda volby? Spíše cynická manipulace ní“ tlaky – vyhazování z bytu, vyhrožování rodičů, nátlak zaměstnavatele, nedostatek peněz, ... To je ta „svoboda“. Pokud žena podlehne nátlaku, nechá své dítě usmrtit a pak se bolestí tluče hlavou do zdi, nejbližší okolí i vzdálenější známí ji cynicky dorazí tím, že se přece rozhodla svobodně. Největší tragédií je, že ženy často těmto lžím věří. Problém potratu samozřejmě nezačíná těhotenstvím, ale nezodpovědností v intimním životě. Ženy však nikdy na potrat nechodí svobodně. A potřebují pomoc. Tu může nabídnout téměř každý – zcela mimo chapadla státu, který místo pravé pomoci často ženy, děti i celé rodiny spíše dusí.

Pokud byste chtěli „adoptovat“ těhotnou maminku, aby se její dítě mohlo narodit, přečtěte si rozhovor s Olgou Dabrowskou na straně 4 a kontaktuje nás. Radim Ucháč

Čekáte-li nečekaně dítě volejte 800 108 000 prolife.cz Informační stránky Hnutí Pro život ČR

linkapomoci.cz celorepubliková poradna pro ženy v tísni

stopgenocide.cz projekt zaměřený na osvětu mladých

modlitbyzanejmensi.cz modlitební úsilí za obnovu kultury života

Foto: Nota / sxc.hu

Pokud jste viděli pořad „Máte slovo“, který měl zpropagovat zaváděnou potratovou tabletu, možná jste si všimli sporu kolem donekonečna omílaného sloganu „svoboda volby“. Již mnoho let narážíme na tuto stokrát opakovanou lež. Potraty ze sociálních důvodů podstupují ženy přece ze závažných důvodů – když neví kudy kam. To ale není žádná svoboda. To je jednání pod nátlakem. Když na mne zloděj vytáhne nůž, mám teoreticky svobodu volby mu peněženku nevydat, ale v praxi je jen málo odvážných. Stejně tak u potratů. Jestliže otec dítěte odbyde ženu s tím, že je to její problém nebo ji vysloveně nutí k potratu, ne každá žena má sílu tlak vydržet. K tomu jsou další „sociál-

Zprávy a oznámení

Slovensko: 80 tisíc lidí na pochodu pro život

Foto: pochodzazivot.sk

V neděli 22. září vyvrcholil v Košicích průvodem první národní Pochod pro život. Akce, organizované Konferencí biskupů Slovenska ve spolupráci s mnoha pro-life a prorodinnými slovenskými organizacemi, se zúčastnilo 80 tisíc lidí z celého Slovenska. Do přípravy a programu setkání se aktivně zapojili biskupové, farnosti, média a řada dalších institucí. Košický pochod pro život má mobilizovat veřejnost a upozornit tvůrce veřejného mínění a legislativce, že ochrana života a rodiny tvořené manželstvím muže a ženy jako nenahraditelného prostoru pro vznik a rozvoj života mají na Slovensku podporu veřejnosti. Účastníci slovenského celonárodního Pochodu pro život podpořili Manifest určený zejména slovenským poslancům, vládě a státním institucím. prolife.cz, pochodzazivot.sk

V reakci na Evropskou občanskou iniciativu Jeden z nás sepsala socialistická europoslankyně Edite Estrela návrh zprávy o sexuálním a reprodukčním zdraví a právech. Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví zprávu 18. září odsouhlasil a postoupil plenárnímu zasedání Evropského parlamentu. Bude-li schválena, stane se vhodnou záminkou, aby „Evropský parlament vystoupil na obhajobu sexuálních a reprodukčních práv jakožto lidských práv“. Zpráva požaduje mj. financování potratů v zemích třetího světa z 0,7% HDP, povinnou sexuální výchovu dětí i dospívajících ve škole i mimo školu bez omezení věku, přístup dospívající mládeže k diskrétním službám a její právo na soukromí a zákaz výhrady svědomí. Ve vysvětlujícím prohlášení se doslova píše: „Respektování sexuálního a reprodukčního zdraví a práv je v současné politické a hospodářské situaci ohroženo. ... V celé Evropě se navíc začaly objevovat velmi konzervativní postoje k otázce sexuálního a reprodukčního zdraví a práv. ... lze [se] setkat s jasnými doklady toho, že opozice proti možnosti volby je stále silnější a její názory jsou stále více slyšet.“

Foto: rclamego.pt

V Bruselu opět o sexuálním a reprodukčním zdraví a právech

portugalská europoslankyně Edite Estrela

europarl.europa.eu

Německo: Potraty zejména ze sociálních důvodů

Foto: welt.de

Počet potratů v Německu klesá, a to zejména z demografických důvodů. Mnohem méně žen může otěhotnět. Velkou roli hraje rovněž užívání antikoncepce a v neposlední řadě osvěta. Největší počet potratů, 74%, je u žen mezi 18 a 34 lety. Ze sociálních důvodů bylo provedeno 97% všech potratů, zatímco pouze 3% potratů jsou provedeny ze zdravotních důvodů. welt.de

Nejmenší z nás Olomoucký průvod

Pražský průvod

ODVAHA K ŽIVOTU

ODVAHU K ŽIVOTU

21. října a 16. prosince od 16 hodin

6. listopadu a 4. prosince od 17.00 do 18.30

Biskupské náměstí – Denisova – Horní náměstí – třída Svobody – Riegrova – Horní náměstí

Mariánské náměstí – Staroměstské nám. – Celetná – Na Příkopě – Můstek

Kontakt: [email protected], 602 858 800

Život je vždy dobro

a je krásné, když můžeme vidět úsměvy a oči našich dětí, které jsme nechali žít.

říjen 2013 / strana 2

Kontakt: [email protected], 732 846 273

Život je vždy dobro

Právní ochrana osob před narozením 17. října 2013 v areálu Fakulty stavební VUT v Brně od 9 hodin Letošní ročník konference se bude věnovat legislativním otázkám ochrany nenarozených dětí Registrace: http://nejmensiznas.cz

a zabití nevinného dítěte nemůže být nikdy řešením problémů. Vždy je lepší zvolit život než smrt.

Každý je jedinečný, vzácný a nenahraditelný od početí do přirozené smrti.

Zprávy a oznámení

Sdružení Tobit pomáhá zacházet důstojně s ostatky mrtvě narozených dětí nebo dětí usmrcených při potratech

Foto: pohrebiste.cz

Občanské sdružení Tobit podporuje důstojné zacházení s ostatky dětí po potratu a mrtvě narozených dětí. Podle potřeb rodičů sdružení pomáhá při jednání s nemocnicemi, přípravě pohřbu, poskytuje kontakty na psychologickou pomoc. Pokud rodiče neprojevují zájem o pohřeb svého dítěte, které zemřelo nebo bylo usmrceno před narozením, pohřbívá ostatky těchto nejmenších. Hrobové místo těchto pohřbených dětí je na Vinohradském hřbitově v Praze v oddílu č. 4 – hrob č. 119. prolife.cz

Server iDnes zveřejnil článek varující před riziky hormonální antikoncepce

Pohřeb spontánně potraceného dítěte v Bojanově

Foto: hanall.co.kr

Desetina českých žen má podle VZP poruchu srážlivosti krve, která může mít v kombinaci s hormonální antikoncepcí smrtelné následky. Stanoviska České gynekologicko-porodnické společnosti dosud hájila bezpečnost antikoncepce. Čeští gynekologové se však chystají vydat stanovisko doporučující před předepsáním antikoncepce testy na riziko trombóz. Ve Francii už kvůli mrtvicím mladých žen způsobeným antikoncepcí běží několik soudních sporů. Francouzská vláda proto zakázala proplácet antikoncepci tzv. třetí generace (např. pilulka Diane 35 doporučována i k léčbě akné). Český neurolog Jiří Neumann, který zkoumal před pěti lety příčiny přibývajících mrtvic u mladých žen, upozornil, že takto jsou postiženy minimálně desítky žen ročně. iDnes.cz

Modlitební aktivity

Modlitby za nejmenší

Plzeň: Mše svatá za respektování lidského života

Praha: Mše svatá na úmysly Modliteb za nejmenší

Každé poslední úterý v měsíci je od 18 hodin sloužena pravidelně v kostele Nanebevzetí Panny Marie ve Františkánské ulici v Plzni mše svatá za respektování lidského života.

Každý první pátek v měsíci v 15 hodin je v pražském kostele Panny Marie Královny míru na Lhotce sloužena mše svatá na úmysly Modliteb za nejmenší.

[email protected]

Olomouc: Modlitby a mše svaté za záchranu nenarozených dětí Každý poslední čtvrtek v měsíci v 16 hodin se před porodnicí FN v Olomouci koná modlitba růžence za zastavení zla potratů. Ve stejném dni je na tento úmysl sloužena v 18 hodin mše svatá v dominikánském kostele Neposkvrněného Početí Panny Marie. [email protected]

Ostrava: Modlitby a mše svaté za ochranu života Každou druhou sobotu v měsíci se od 13.30 v kapli FN nemocnice v Porubě schází společenství k modlitbě a mši svaté za ochranu lidského života od početí do přirozené smrti. [email protected]

[email protected]

modlitby za nejmensi.cz

Vyprosme lékařům obrácení a zastavení potratů ve vašem městě

Kladno: Modlitby pro život Každou druhou neděli v měsíci se v 16 hodin schází k modlitbám pro život skupina v kostele Nejsvětějšího Srdce Páně v Kladně-Kročehlavech. [email protected]

Sestry premonstrátky z Doksan se již řadu let modlí na vaše úmysly, zvláště za děti ohrožené potratem, za riziková těhotenství, při obtížích počít dítě atp.

„Je naléhavě potřebná velká modlitba za život, která by prostoupila celý svět. Prostřednictvím speciálních iniciativ i v každodenních modlitbách jednotlivců i církevních společenství, v rodinách i v srdcích jednotlivých věřících ať zaznívá k Bohu, tvůrci a milovníku života naléhavá prosba.” Jan Pavel II., Evangelium Vitae modlitby za nejmenší 800 108 000

Kontakty: tel. 416 861 197 [email protected]



Foto: Jef Kratochvíl

Rozhovor s Olgou Dabrowskou

I zde na Zemi existuje lepší svět, jenom ho prostě nevysílají v televizi Olga Dabrowská vystudovala katedru dramaturgie a scenáristiky na pražské FAMU. Jako dramaturg, režisérka a scenáristka spolupracovala s Českou televizí na řadě autorských dokumentů a publicistických pořadů. Podílela se například na filmech Knoflíkáři nebo tragikomedie Samotáři. Snímek Kuličky byl jejím celovečerním debutem. Jak to, že se potrat přestal vnímat jako kruté násilí na ženě i dítěti a mnoho žen ho dnes vnímá jako právo? Nejsem odborník, ale myslím, že jde o alibismus. Když žena nechtěně otěhotní, okolí to vnímá jako její problém. Příšerné je, že to tak často chápe nebo staví také muž, díky kterému žena otěhotněla. Kolikrát si ani nepřipustí, že je otcem dítěte a měl by za ně přijmout odpovědnost. Tuto fatální osamělost v situaci nečekaného těhotenství ženy přijaly, nic jiného jim ani nezbylo. Převzaly tudíž premisu, že je čistě jejich věcí, zda si dítě ponechají nebo ne. Mnohdy se s tím pokoušejí vyrovnat opět prostřednic-


tvím alibismu: jde čistě o moje tělo a o něm si rozhoduji sama. Je to systém vytlačování problému a jeho přenášení na čím dál tím slabší články. Nenarozené dítě je ještě slabší než zvíře nebo deštný prales. Jak umělci kolem vás vnímají problematiku nečekaných těhotenství a potratů? Setkávám se často s názorem, že dítě se má narodit jako chtěné, plánované. V opačném případě je početí nehoda. Toto „nedopatření“ se může stát komukoli, protože „sex je náš, dělá dobře mně i tobě“ a „sexovat se musí“. Na umělé potraty chodí svobodné dívky stejně jako vdané a za-

jištěné matky. Většina z nich mluví o tom svém potratu či potratech s určitým ostychem a zároveň s apriorním očekáváním, že bude pochopena. Mluví o tom docela otevřeně a zároveň si váží žen, které potrat odmítly a dokázaly nečekané dítě přijmout a postarat se o něj. Mám dojem, že hledají pro situace nechtěného početí spíše inspiraci než zákazy a nařízení. Jedna návodná otázka. Myslíte, že možnost potratu je příčinou nezodpovědného a sobeckého chování mužů? Když žena otěhotní a muž nechce přijmout společné dítě, ocitne se žena v těžké situa-



ci, kterou mnohá prostě neunese, nebo se na ni necítí. Postoj muže je určitě zásadní. Ale i on je mnohdy tlačen oprávněnými obavami, že se o rodinu nedokáže postarat. Strach a nejistota jsou kořenem mnoha rozhodnutí pro potrat. Ale jsou tu i další důvody, jako je neochota přizpůsobit se nové, těžší životní situaci, neúcta k životu všeobecně, nechuť přijít o výhody volného vztahu apod. Vy sama nemáte jednoduchý život. Uvažovala jste někdy o potratu? Co zvítězilo, že jste děti přijala? Já sama jsem o potratu naštěstí nikdy neuvažovala. Sice jsem s dětmi zůstala sama a těžké to opravdu je, ale byla jsem vychovaná tak, že jsem si tuto možnost ani nepřipouštěla, prostě pro mě neexistovala. Když jsem počala syna v prvním ročníku vysoké školy, přemlouvali mě někteří lidé, abych na interrupci šla a nekomplikovala si studia. Nechápala jsem to, byla jsem proti tomu rezistentní. Není to žádné moje morální plus, tento postoj mi byl vštípen rodiči a já jsem ho přijala bez váhání. Dcera se později narodila jako plánované dítě, takže tam už vůbec nebylo co řešit. Teď, když s dětmi žiji sama a představím si, že bych se dostala do situace neplánovaného početí, dítě bych si nechala, ale přiznávám, že bych měla z budoucnosti velký strach. Už prostě vím, co to obnáší. Nicméně ty dvě nádherné lidské bytosti, které jsem přijala do svého života – moje děti, mi dávají dvacet čtyři hodin denně zážitek nekonečného štěstí. Myslíte, že muži tuší, že ženy vnímají frázi „musíš se rozhodnout sama“ jako odmítnutí a nátlak? Buď to skutečně netuší, nebo to vytěsňují, nebo prostě předstírají, že to netuší. Je to způsob odmítnutí zodpovědnosti, defekt setrvávání v nezralosti. Tito muži si neuvědomují, že se tím dopouštějí zločinu i sami na sobě. Zabrzdí tím svůj vlastní vývoj. Muž – otec je přece vyšší „level“, vyšší forma a obsah lidského bytí nežli muž, který žije jen sám pro sebe. Být otcem je cesta poznání vyšších principů.

Postoj muže je určitě zásadní. Strach a nejistota jsou kořenem mnoha rozhodnutí pro potrat. je také příchodem nového člena lidského společenství. Nejsou dnešní často až perverzní příběhy lidí a rodin v seriálech a filmech umělé a až příliš překombinované? Byla bych radši, kdyby byly umělé a odlišovaly se od skutečného života, ale myslím si, že i když je ztvárnění někdy nevěrohodné, náměty – bohužel – ze života jsou. Je mnohem jednodušší opisovat životní příběhy a situace než je vymýšlet a v tempu výroby na to ani není čas. To bych autorům nevyčítala, život přece píše ty nejlepší příběhy sám. Problémem je, že se dnes málokdo z tvůrců zamýšlí, o čem ty příběhy vlastně jsou. Například u tzv. nekonečných seriálů se nepracuje s pointami, s katarzemi, nepředává se žádná myšlenka. Cílem je spotřebovávat děj co nejpomaleji, aby zápletka vydržela na co nejvíce dílů. U filmu se zase očekává určitá originalita, ale když autor nemá co říci, je to samoúčelný požadavek. Jsem přesvědčená, že princip dramatu je Boží zákon, podobně jako přírodní zákony. Jeho smyslem je povznášet lidského ducha skrze příběh. Když o toto přestane jít, celé to ztrácí smysl. Podle článků na internetu, časopisech pro ženy a novin se zdá, že sex je dnes bohem. Je to uměle vnucené kažení společnosti nebo opravdu si dnes ceníme práva na nezodpovědný sex více než života dětí?

Pokrytecká pseudomorálka versus svévolná svoboda zplodily ruku v ruce hybridní stav, kdy se o skutečné mravnosti mediálně neuvažuje a vytváří se falešný dojem, jakoby ani neexistovala. Morálka se všeobecně vnímá jako systém omezování lidského života, nikoli jako tvořivý způsob rozvíjení skutečné svobody lidského bytí. Kdyby do veřejného prostoru byli vpuštěni lidé, kteří dokážou inspirovat k bohatému tvořivému životu, okleštěná premisa nevyhnutelnosti nezodpovědného sexu (a mnoha dalších slepých uliček) by dávno zmizela. Otázkou je, proč tito lidé do veřejného prostoru vpouštěni téměř nejsou. Medializovat by se neměly „celebrity“, ale především lidé, kteří mohou být skutečnými vzory pro nás ostatní. V pořadu „Máte slovo“ na ČT1 Michaela Jílková velmi důrazně odmítla, že sociální potraty jsou vlastně vynucené. Co si o tom myslíte? Sociální potraty jsou jednoznačně vynucené, to je obsažené už v termínu samotném. Jsou vynucené situací, kdy maminku všichni nechají ve štychu. Je to paradox: Společenské klima je nastavené na toleranci, ba normu volného sexu a zároveň na zbavování se odpovědnosti za děti, které jsou plodem tohoto nevázaného sexuálního trendu. Když jsme společně hledali jak pomoci konkrétním dětem a vlastně i jak obměkčit

Olga Dabrowská s výtečnou skriptkou Annou Innemanovou


Foto: Jef Kratochvíl

Jsou situace, kdy opravdu není rozumné počít dítě. Jak však změnit to, aby zodpovědný „plán B“ po případném početí nebylo usmrcení dítěte, ale naopak jeho přijetí? Postoj společnosti by se měl formovat k maximální pomoci rodině. Potrat by měl být vnímán jako selhání společnosti, nikoli pouze matky nebo rodičů. Příchod dítěte



společnost, přišli jsme na projekt „adopce maminek“. Jak by to mělo fungovat? Maminka, která by si své dítě chtěla nechat, ale její situace to neumožňuje, získá patronátní rodinu, která v „adoptuje“ přímo maminku a pomůže jí postavit se na vlastní nohy. Každý takovýto vztah bude jedinečný, ale v principu půjde o zásadní pomoc při individuálním řešení situace, ve které se těhotná žena ocitne. Kromě toho také půjde o inspiraci, jakési know-how rodinného způsobu bytí, kterého se může zúčastnit také otec dítěte. A jak konkrétně by to bylo s otcem dítěte? Věřím, že mnoho otců, kteří bezradně posílali ženu na potrat, se přidá právě proto, že zahlédnou cestu a naději pro svou vlastní možnou rodinu. V patronátních rodinách jsou otcové, kteří jim mohou být příkladem, rádcem a inspirací. Když někdo chce pomoci mamince čekající nečekaně dítě, co může udělat? Když někdo chce mamince pomoci, měl by nejprve zjistit, co konkrétně dotyčná maminka potřebuje – buďto přímo od ní, anebo od Hnutí Pro život ČR. I kdyby tato organizace konkrétní maminku neznala, věřím, že dokáže velice rychle vyšetřit a diagnostikovat její situaci. Pokud můžete pomoci přímo, neváhejte. Také se můžete pokusit konkrétní pomoc zprostředkovat, anebo můžete přispět finančně. Maminka v takové situaci ovšem vždy potřebuje zdroj obživy, domov, odpočinek a dobré lidi kolem sebe, dobré přátele. Někdy potřebuje také ochranu. Kromě tohoto paušálního základu má každá maminka svůj individuální příběh a z něho vyplývající jiné dílčí problémy, starosti, bolesti a potíže. Patronátní rodina v podstatě nahradí takové mamince rodinu vlastní. A samozřejmě, pokud to jen trochu půjde, pokusí se k matce a dítěti přivést také jejich otce.

Foto: 2x Jef Kratochvíl

Mnoho párů se rozpadá kvůli nečekanému početí jen proto, že jsou zmatení. Kolikrát žijí ve světě, který pro ně není přátelský a každý boxuje jen sám za sebe. Jakmile však poznají, že i zde na Zemi existuje také jiný, lepší svět, jenom ho prostě nevysílají v televizi, budou k němu chtít mnozí přirozeně patřit. Proč si život kazit, když si ho mohu krásně prožít a užít, ve vlastní rodině a obklopen přáteli, no ne? Jak chcete představit kampaň patronátních rodin široké veřejnosti? Je potřeba z adopcí maminek udělat módu! Šla bych na to frajersky a pozitivně, s humorem, s nadhledem. Vysmát se tzv. „neřešitelným situacím“. Taková blbost! Kdo že to řekl? Někdo hodně nemoderní a zapšklý. My si chceme užít nápaditá řešení životních situací! Baví nás nadhled, lehkost a hravost, kterými ve skutečnosti pulsuje zdravý život! Člověk je sám, jen když je mezi nudnými, zapšklými sobci. Ale – kdo by tam byl?! Jedině cvok. Každý je někdy v průšvihu. Je to lidské. Ale proč tam zůstávat, když se z něj můžeme navzájem vytáh-

nout? Život nás baví a nebojíme se ho žít. Kdo nám chce kázat smrt, problémy a bezvýchodnost, je fakt out.

Pomozte zastavit financování experimentů na lidských embryích Iniciativu podpořilo již přes 1 milión občanů Evropské unie, z toho v ČR však pouhých osm tisíc lidí. Nikdo nemusí bojkotovat omezení financování lumpáren z dílny EU. EVROPSKÁ OBČANSKÁ INICIATIVA “ONE OF US”

www.oneofus.eu říjen 2013 / strana 6

Podpořte celoevropskou iniciativu Jeden z nás na adrese www.oneofus.eu. Pomozte získat maximum podpisů do 1. listopadu. Děkujeme.


Ze života

Děkuji, že nejsem sama „Jsem v patnáctém týdnu těhotenství, mám velký problém. Nejsem schopná dítě živit. Jsem závislá na drogách, na trávě a i piju. Jsem z toho strašně nešťastná.“ Obdrželi jsme krásnou fotku narozeného Josífka. Je mu pár měsíců. Jeho maminka se na nás před nějakou dobou obrátila s výše uvedeným dotazem, který pokračoval: „Ráda bych se vás zeptala: Jde ještě nějak to dítě vzít? Mám pocit, že si tím totálně zkazím život. Svobodná matka a ještě narkomanka. Nechci, aby dítě do toho mého světa přišlo.“ Slečnu jsme trpělivě provázeli několikadenním dopisováním si a rozebíráním její situace. Doporučili jsme kontakt na středisko, kde pomáhají drogově závislým. Slečna se nějakou dobu po tomto prvotním kontaktu neozvala. Asi za dva týdny jsme ji sami kontaktovali a ptali se, jak se jí daří. Ozvala se: „Dobrý večer, moc se Vám omlouvám, že jsem se neozvala, byla jsem velmi psychicky vyřízená. ...dnes už mi je lépe a mám domluvenou schůzku s mým bývalým terapeutem. Jsem pořád unavená, ale to k těhotenství asi patří. Tvrdé drogy jsem se nedotkla, ale hodně jsem kouřila trávu – bojím se, že to moc uškodí dítěti. Mám se jít poradit? Děkuju.“ I nyní jsme slečnu doprovázeli a samozřejmě jsme s ní probrali i to, jak drogy

škodí v těhotenství. Spolu v konzultaci se střediskem pro takto závislé lidi jsme našli cestu k tomu, jak slečnu trochu uklidnit. Ještě došlo k několika vzájemným kontaktům, vesměs vše probíhalo pozitivně. Josífek se slečně narodil zdravý a ona nám za pár týdnů po jeho narození přiložila také jeho fotografii. Nemáme svolení, abychom ji otiskli, ale můžeme reprodukovat radost z jeho narození: „Dobrý den, ráda bych se s vámi podělila o to, jak se mám. Bydlím v Domě na půl cesty. Porod jsem měla spontánní, jen jsem měla málo síly a tak jsme musela dostávat transfuzi a Josífek byl den v inkubátoru. Je velice šikovný, komunikativní a tak celkově psychicky vyvinutý na jeho věk, jen fyzicky je malinko opožděný. Dbám na to a tak pravidelně cvičíme. Já plně abstinuji. Jsem strašně šťastná a nejsem na ten svůj těžký život sama. Děkuji Vám za podporu v začátcích mého těhotenství.“ připravila Zdeňka Rybová linkapomoci.cz

Foto: simmbarb / sxc.hu

Dovolila jsem si využít svého „práva“ a dítěte se nevzdat Jsem těhotná, ovšem víc se mi líbí výraz „v požehnaném stavu“. Před dvěma měsíci jsem se tuto krásnou informaci dozvěděla. Nicméně se raduji sama a k tomu se mi úspěšně snaží mou radost kazit můj manžel, který měl od začátku jasno! Já jsem od začátku měla a stále mám také jasno. Doma začalo peklo, dovolila jsem si využít jsem svého „práva“ se rozhodnout a dítě v žádném případě nedám. Jsem ochotna se vzdát raději manžela než našeho bezbranného dítěte v mém těle. Máme již dvě děti, třetí dítě jsme neplánovali. Zhlédnutí vašich filmů a fotografií ve mně probudily ještě větší zlost na manžela, že by mě nechal tímto „peklem“ projít. Víte, když si chceme pořídit nový televizor či jinou věc do domácnosti, shání veškeré dostupné informace, aby koupil co nejlépe. K potratu si nezjistil vůbec nic a klidně by mě nechal toto „svinstvo“ podstoupit – jen pro své pohodlí, protože už děti trochu odrostly a třetí dítě se mu nehodí. Jsem z toho opravdu velmi nešťastná a nevím, zda toto dokážu svému muži odpustit. Hodně mi tím ublížil a já se nyní jen trápím. Kdyby jen jedna žena byla posílena mým příběhem a nepodlehla veřejně propagované „normálnosti“ potratů, bude to moc fajn. Hlava mi nebere, že je něco takového jako potrat legální. Ovšem jediné, co s tím člověk může dělat, je nepodlehnout lžím, které se neustále o potratech šíří, a aktivně šířit osvětu. Náš malý syn je nakonec miláček celé rodiny včetně manžela. Myslím, že si určitě uvědomil, jak se unáhlil a podlehl nesmyslné propagaci potratů, kde je potrat vyložen jako vytržení zubu u zubaře. Když se na něj malý usměje, má slzy v očích a to je pro mě vše vypovídající. Zuzana M.



Foto: 3x ceskatelevize.cz

Mediální masáž

Máte slovo! Ale běda, řeknete-li, co se mi nelíbí Znáte ten pocit, kdy jste svědky události vrcholně trapné, tak trapné, až je vám stydno, nevíte kam s očima, hanbou se propadáte a snažíte se dělat, že tu vlastně vůbec nejste? Často za takovou situaci nemůžete – jen jste zkrátka v daný čas na daném místě, třeba v jedoucí tramvaji, takže nezbývá než vydržet do nejbližší zastávky a pak co nejrychleji zmizet. Mnohem horší zážitek to je, pokud jste takovou situaci vyhledali o své vůli a jste jejími pozorovateli z dobrých důvodů, které vás svou naléhavostí nutí zůstat. Právě tak to bylo první zářijový čtvrtek tohoto roku. Usednout večer dobrovolně před televizní obrazovku k dalšímu dílu pavlačového diskusního klubu Michaely Jílkové „Máte slovo“ a neutéct vyžadovalo řádnou dávku statečnosti a vytrvalosti. Byl tu ovšem onen dobrý a naléhavý důvod v podobě zvoleného tématu: registrace potratového preparátu RU-486. Tématu, které již několik měsíců hýbe veřejným míněním a vyvolává pro mnohé jistě nečekaně bouřlivé reakce. Tématu, které donutilo sedmdesát tisíc lidí vyjádřit se k němu připojením svého podpisu k protestní petici. Tématu, které se dotýká otázky života a smrti.


Není divu, že po něm Česká televize sáhla a předhodila jej „davu“, aby si mohla udělat čárku, jak úspěšně plní svou veřejnoprávní funkci. A není koneckonců ani divu, že tak učinila způsobem sobě vlastním: Vlk se nažral a koza odešla ze studia celá. Hlavně že mainstreamový divák, onen „obyčejný člověk“ s průměrnými názory, tak jak je vykazují a zpětně generují výzkumy veřejného mínění, zůstal spokojený.

Argumenty? Ne, děkujeme! Divák jen o malinko náročnější, který by na velkorysé ploše necelých šedesáti minut čekal smysluplnou a cílenou debatu, ostrouhal. Dobře mu tak, měl si předem zjistit, jak relace „Máte slovo“ obvykle vypadá. Rádoby kontroverzní, ve skutečnosti ale diletantské dramaturgie, podjatá a hysterická moderátorka, neschopná definovat předmět diskuse, natož udržet její linii ve vytčeném směru. Tentokrát musela být dokonce napomínána vlastními hosty, aby se držela tématu. A to

nebylo jednoduché, protože téma „Potratová pilulka – vražda dětí“ je nejednoznačné a v podstatě dvoukolejné a nutně se stáčelo od otázky konkrétního abortivního preparátu k otázce potratů jako takových. Hovor tak díky neprofesionalitě paní Jílkové skákal od teologie k DNA, od znásilňování indických žen k právní definici plodu, od antikoncepčních metod ke zpochybňování statistik a zase nazpátek. Třeba ale šlo o záměr rozdmýchat „názorové jiskření“, protože odmyslíme-li ředitele Státního ústavu pro kontrolu léčiv MUDr. Pavla Březovského, všichni ostatní hosté (prezident Hnutí Pro život ČR Radim Ucháč, gynekolog profesor Pavel Calda, psychiatrička MUDr. Ilona Burdová, genderová specialistka Jana Smiggels Kavková a pravoslavný kněz Libor Halík) měli co říct spíše k širším souvislostem potratové problematiky, než k úzké otázce registrace RU-486, třebaže bylo zřetelné, že se na původně proklamované téma poctivě připravovali. Jejich snaha hledat před televizními kamerami ve vzájemné úctě společnou debatní platformu a uplatnit věcné argumenty vzala za své již v páté minutě pořadu, když moderátorka dehonestovala prezidenta Hnutí Pro život ČR poznámkou, že


Mediální masáž

je vlastně „politikem“ (přeloženo: je nedůvěryhodný), aby na něj o něco později za nadšených ovací propotratové části publika zaútočila vážně míněným dotazem „Kdo může za to, že žena nechtěně otěhotní?!?“ Její neohrožený postoj Amazonky s rukou v bok a obličejem přitisknutým téměř až k brýlím Radima Ucháče nenechal nikoho na pochybách, že „ se toho opravdu nebojí“. Liboru Halíkovi pak stejně neohroženě vysvětlila, že „naším bohem“ je Evropská unie a co ta řekne, je svaté, takže prohlásí-li, že lidský plod není člověkem, pak jím není a hotovo. Úroveň pořadu tím byla dána a nikam se již příliš nepohnula.

„Život dvě stě žen – to je jako v pořádku?“ Otázka legalizace potratů je v naší společnosti živá a bolestivá, vyvolává silné emoce a radikální postoje – a přitom je plná polopravd a mýtů, z nichž mnohé v pořadu opět zazněly, aniž byla příležitost je komentovat, neřku-li vyvrátit. Prostor k argumentaci dostala bohužel hlavně strana stoupenců interrupcí, vůči níž zachovávala moderátorka i potřebný respekt, zatímco vůči odpůrcům si neodpustila svou oblíbenou jízlivost a provokativnost, které si zjevně plete s nezávislostí a investigací. Nereagovala ani na úplné nesmysly a s pár hloupostmi si dokonce sama přisadila. Jedním z vrcholů pořadu se tak stalo její z logiky zcela vymknuté tvrzení, že zárodek není dítětem, protože existují samovolné potraty: „A jak jste přišel na to, že se vraždí děti? Myslíte zárodek? Myslíte i na to, že třeba ročně samovolně u nás je deset tisíc samovolných potratů? To podle vás je tedy ten zárodek co? Když je to dítě, tak si řekne: A já si to rozmýšlím, já tedy na ten svět nepůjdu – nebo co?“ Podobné myšlenkové úlety by snad za jiných okolností mohly pobavit, kdyby ovšem nezazněly v médiu veřejné služby a v hlavním vysílacím čase a netýkaly se otázek tak vážných.

Defilé starých frází Debata se tak v posledku změnila z příležitosti ke komunikaci v defilé starých známých nepravd o „shluku buněk“ a „svobodě volby“. I těch několik málo otázek, které se skutečně strefovaly do tématu chemického potratu, zůstalo bez odpovědi. Tendence odborníků obhajujících potraty mávnout nad všemi nejasnostmi rukou se prolínaly kontinuálně celým pořadem. A přesto nakonec z této smutné podívané vzešlo několik užitečných, i když nepřekvapivých postřehů: Zlo, jednou vypuštěné z klece pod heslem obecného blaha, jen

Michaela Jílková: „Teď vám řeknu jednu věc: Potraty jsou prostě legalizovány! .... Takže nevím, proč tady máme hovořit o potratech.“ Inu právě proto. těžko vracet pod zámek, tím méně nazveme-li ho „svobodou“ a „nezadatelným právem“ a prezentujeme-li ho jako „pokrok“. Jeho ukotvení v právním systému utvrzuje jeho konzumenty v iluzi, že se nedopouštějí ničeho špatného: Legálnost přehlušuje a nahrazuje legitimitu. Takže když podle paní Kavkové náš právní řád uznává existenci člověka až okamžikem jeho narození (prý, ono to není přesné, ale budiž), nemůžeme potrat nazvat vraždou, protože není koho vraždit. Je pouze „realizací práva svobodně se rozhodnout o tom, že chci něco odstranit ze svého břicha“. A kdo říká něco jiného, lže a schválně ženy stresuje, což je od něj ošklivé. Říkat něco jiného se nesmí, to jste rázem demagog a tmář.

Legálnost a legitimita Jenomže právní řád je lidský instrument. Vymysleli ho lidé k obrazu svému a svých okamžitých potřeb, aby – jednoduše řečeno – dali fungování společnosti nějaká pra-


vidla. Ta pravidla nejsou dokonalá ani všeobsažná. Podle nich je například otcem dítěte vdané ženy vždy její manžel. Opravdu? Paní Kavková by na to zjevně přísahala. A s „lidskostí“ zárodku či plodu v těle ženy se to má stejně. Může být na přání matky odstraněn z jejího těla, můžeme ho pro ten účel nazývat shlukem buněk, který v právním smyslu není jedincem (člověkem), ale tím ho ještě nemůžeme zbavit atributů lidství. Legálnost a legitimita nejsou totéž. Náhoda a kouzlo nechtěného způsobily, že to byla právě afektovaná paní Jílková, která v jedné ze svých světlejších chvilek shrnula celý problém potratů a debaty o nich konstatováním: „Teď vám řeknu, vážení, jednu věc: Potraty jsou prostě legalizovány!“ V tom měla bezpochyby pravdu. A pak dodala: „Takže nevím, proč tady máme hovořit o potratech.“ Inu, paní Jílková, právě proto. Gabriela Nováková


Stanovisko odborníka

Může realistické informování o potratu narušit vývoj dítěte?

Odpůrci potratů argumentují různými způsoby – právem na život, úctou k nenarozenému životu, pravdivým informováním o rizicích umělých potratů i pomocí realistických fotografií. A právě tyto fotografie bývají kritizovány. Mohou tyto realistické obrázky narušit psychický vývoj dítěte?

Co dítě potřebuje pro zdravý vývoj Dítě pro zdravý vývoj své osobnosti potřebuje především láskyplné přijetí, matčinu něhu i otcovskou pevnou ruku. Potřebuje uspokojit své základní potřeby a zároveň se musí naučit snášet frustraci. Škodlivé jsou oba extrémy. Děti nelze vychovávat jako ve skleníku, ani je nadměrně frustrovat. Svět, ve kterém žijeme, není žádný ráj a děti se v něm musí naučit žít. Všichni známe stresové situace: Snad každý se někdy ve škole popral se spolužáky, byl okraden, nespravedlivě obviněn či potrestán. Každý z nás se někdy polekal. Každý si někdy rozbil koleno, řada z nás byla svědkem či přímým účastníkem autohavárie. O tak hrozných věcech, jako je válka a hladomory, ví naše generace jen z vyprávění přímých účastníků a z hodin dějepisu. Ale dopad těchto událostí není jen negativní, protože se z nich můžeme poučit: Víme, jak je těžké

Foto: proglas.cz

Postoje k umělým potratům rozdělují společnost již delší dobu. Máme jejich odpůrce i zastánce, máme lidi laxní a lhostejné. A především je fakt, že touto formou genocidy bylo jen v našem národě oficiálně zabito již více než tři miliony dětí. V celosvětovém kontextu je to mnohonásobně více než obětí II. světové války.

být obviněn nespravedlivě, jak je riskantní řídit opilý či přeceňovat své řidičské schopnosti. Víme, jak strašná je válka. Děti se odmala učí snášet frustraci. Začíná to pohádkami. Žádný normální člověk se nepozastavuje nad tím, co se vlastně v pohádkách děje: „Myslivec vzal nůž, rozpáral vlkovi břicho a vyskočila Karkulka i s babičkou… Babička pracující na poli kopla motykou Otesánka do břicha…“ A to ponechávám bez komentáře všechna ta zkamenění, popravy, vydloubávání očí, únosy, prokletí zlým černokněžníkem, pečení ježibaby v peci apod. Zdravé dítě tohle zvládne a zvládne to o to lépe, pokud má nablízku milující náruč. Snad každý při vycházce do přírody našel mrtvé zvíře, někdy i v pokročilém stadiu rozkladu. Na silnici občas vidíme přejetého ježka, srnku či zajíce. A kdo nikdy neviděl zblízka havarované auto? Prostě ať se nám to líbí nebo ne, s takovými věcmi se setkáváme a setkávat budeme.

Varovat lidi před nebezpečím je projevem lásky. Nikdy jsem se nesetkala s člověkem, jehož duševní vývoj byl narušen vlivem obrázků. říjen 2013 / strana 10

A jak reagují dospělí? Ať se jedná o jakoukoliv zátěž, ať už získanou vlastní zkušeností či zprostředkovaně, můžeme si z ní vzít poučení. Jednou jsme jeli z rodinného výletu okolo těžké autohavárie. Následkem čelního střetu došlo ke zničení dvou aut, na místě už byla záchranná služba, hasiči i policie. A bylo zajímavé pozorovat, jak se rapidně změnilo chování řidičů. Před místem nehody řidiči překračovali povolenou rychlost, bezohledně předjížděli na plné čáře a troubili. A najednou byl klid. Řidiči jeli ukázněně, nepředjížděli ani tam, kde to bylo povoleno a cesta příjemně ubíhala. Když vidíme děsivé fotografie z války, poučíme se. Pokud by někdo chtěl založit fašistickou stranu, rozhodně ho nebudeme podporovat a naopak poukážeme na zlo, které bylo ve jménu této ideologie napácháno. Všechny ty fotografie z Osvětimi, z gulagů, svědectví z komunistických kriminálů by nás měly varovat a také varují. S věcmi výše uvedenými by normální člověk neměl mít problémy. Proč ale lidem vadí pravdivé informování o potratech?

Proč tolik hysterie kolem obrázků z potratů?


Stanovisko odborníka

Jedno přísloví říká, že potrefená husa nejvíc křičí. Pokud někdo reaguje nepřiměřeně agresivně, je to známkou, že v jeho postoji není něco v pořádku. To má obecnou platnost. Položme si několik otázek: 1) Proč lidem tolik vadí obrázky z potratů a zároveň jim nevadí jiné typy brutality? Ve společnosti existuje dvojí morálka: Na jedné straně se lidé nechávají dobrovolně zahlcovat násilím ve filmech, zpravodajstvích či počítačových hrách a zároveň je děsí pravdivé informování o potratech. Možná by opravdu stálo za statistické zpracování, kolik „uvědomělých“ rodičů i učitelů brojí proti výstavám Stop genocidě a zároveň děti nechá hrát brutální hry na počítači a dívat se na horory. 2) Může pravdivé informování o potratech narušit psychický vývoj dítěte? Odpovědět z odborného hlediska je obtížnější, zvláště z toho důvodu, že jsem se pracovně ještě nikdy nesetkala s člověkem, jehož duševní vývoj byl narušen vlivem obrázků potracených plodů. Letos budu mít 18 let od promoce, nejsem tudíž žádná absolventka. Zato jsem se setkala s opačnými případy – se ženami, které po umělém potratu trpí tzv. postabortivním syndromem. Potratáři tvrdí, že je to fikce. Já jsem se s těmito pacientkami v praxi setkala opakovaně a všechny shodně tvrdily, že kdyby věděly, co potrat obnáší, nikdy by tento zákrok nepodstoupily. Co se týče výstav sdružení Stop genocidě, bývají před středními školami. Studium na střední škole předpokládá vyšší inteligenci a tím i schopnost řešit problémy. Pokud student je úzkostný a má problémy se na tyto obrázky dívat, má svobodu volby kolem nich nevšímavě projít nebo se dívat jinam. Všech těchto mladých lidí bych se zeptala, jak zvládají učivo o druhé světové válce, sledování zpráv, akčních filmů a hry na počítači. Psychicky „otužilí“ studenti mají (a možná poprvé v životě) šanci dozvědět se, jaká je realita potratů. Ano, obrázky jsou otřesné, ale realistické. Nejsou vystavovány pro potěšení ani pro nějaké zvrhlé uspokojení, ale právě proto, aby byla společnost varována. Aby se mladí lidé zamysleli nad hodnotou lidského života. 3) Proč jsou lidé s pro-life postoji diskriminováni? Ústavou máme zaručenou svobodu projevu. Proč se stává, že organizátoři výstavy Stop genocidě bývají zatýkáni? Proč nejsou zatčeni autoři učebnic, kteří píší o hrůzách

války? Proč nikdo nezamezí přístupu lidí do Osvětimi? Dokáže mi někdo inteligentně odpovědět, proč je taková diskriminace pro-life aktivistů? Proč násilí a jeho produkty jsou tolerovány téměř výhradně v případě, že se nejedná o realistické zobrazení potratů? Dnes je módou bojovat proti diskriminaci. Kdy se nějaká organizace pro lidská práva ujme pronásledovaných a nespravedlivě odsuzovaných pro-life aktivistů? Které z médií dostane odvahu informovat společnost skutečně pravdivě a objektivně? V dnešní době jsou módou adrenalinové sporty. Nechcete se přidat k pro-life aktivistům? Možná budete mít ještě více adrenalinové zážitky než při zorbingu, bungee jumpingu, rychlé jízdě autem…a ještě uděláte něco užitečného. 4) Je pravdivé informování o potratech nemilosrdné a v rozporu s křesťanskou láskou? Poslední otázka už zabíhá do náboženství. Někdo možná nechápe, proč právě křesťané ukazují lidem tak děsné obrázky. Není lepší se zabývat něčím příjemnějším? Ano, je lepší zabývat se něčím příjemnějším. Obránci života jistě znají mnoho daleko příjemnějších věcí, které by mohli dělat v čase věnovaném pro-life aktivitám. Ale informují druhé lidi právě proto, aby počaté děti nemusely umírat zbytečně. Aby ženy nemusely trpět následky potratu. A hlavně – z teologického hlediska – aby lidi varovali před tímto hříchem. Ne, nechceme strašit p eklem, ale věříme v jeho existenci a proto chceme lidi varovat před následky těžkých hříchů. A tyto hříchy nelze bagatelizovat. Potrat přivolává prok l e t í . Ko l i k v z t a h ů se rozpadlo po potratu? Jaké jsou jeho psychické následky? O tom všem se lze dočíst např. v knize „Pro č pláčeš, Miri-


am?“. Ale Boží vůle je život v plnosti, život Bohem požehnaný. Opravdu nechceme ženy strašit a přidávat jim další starosti. Bůh je nekonečně milosrdný a dokáže odpustit i velmi těžké hříchy, ale podmínkou je, že jich člověk lituje a přijme Boží milosrdenství. Varovat lidi před nebezpečím není brutální, je to naopak projev lásky a milosrdenství.

Co lze říci na závěr? Ukázání reality umělých potratů mladým studentům nepovažuji za nebezpečné pro jejich duševní zdraví. S psychickými následky expozice těmto snímkům jsem se v praxi nikdy nesetkala. Pokud však někdo takové následky má, jsem ochotná se ho ujmout, podrobně ho psychiatricky vyšetřit a navrhnout vhodný způsob léčby. Kontakt na mne může získat u organizátorů výstav Stop genocidě. MUDr. Ilona Burdová psychiatrička


Homosexualita a ochrana života

Co má homosexualita společného s ochranou života?

Odpověď je snadná: Obhajoba života obnáší mnohem víc než jen zachraňovaní dětí. Je to také o boji za lidskou osobnost v každé fázi života, od početí, přes narození, dětství, dospělost, až po přirozenou smrt. Je to o podpoře „kultury života“. To je důvod, proč se mnozí příznivci hnutí pro život zabývají nejen potraty: řeší i problém eutanazie, klonování, homosexuality a jiných životních a rodinných záležitostí, které jsou při bližším pohledu vnitřně propojené. Pokud se díváte na věci z širšího hlediska, je snadné si uvědomit, že toto jsou aktuální „horká témata“ na globální úrovni, která se týkají všech národů a míst na světě. Důvod, proč hnutí pro život investuje tolik času a energie do boje proti potratům, je ten, že odebrání „práva na život“ je tím nejhorším druhem nespravedlnosti. Když je toto právo odebráno těm nejzranitelnějším z nás, pak nejsou samozřejmá práva nikoho. Neexistuje skutečná spravedlnost, jen dominance silnějších nad slab-

Foto: Alexandra H. / pixelio.de

Lidé se často pozastavují nad tím, proč se lidé spojení s hnutím pro život často zaobírají i problémy spojenými s homosexualitou. Obzvláště se ptají, zda má obhajoba tradičního manželství něco společného s obhajobou života.

šími, přežití nejzdravějších. Potraty jsou tím nejnebezpečnějším druhem šikany. Při Národní modlitební snídani ve Washingtonu v roce 1994 nazvala Matka Tereza potrat tím „nejhorším ničitelem míru dnešní doby“. Nazvala potraty „válkou proti dítěti – přímé zabití nevinného dítěte – kde vrahem je matka sama.“ Tvrdě poukázala na to, že „pokud dovolíme, aby matka mohla zabít i své vlastní dítě, jak můžeme chtít po lidech, aby se nezabíjeli mezi sebou navzájem?“ Ano, my obhájci života musíme bojovat za nenarozené děti a chránit jejich právo na život. Zároveň ale musíme bojovat za to, aby děti mohly vyrůstat v prostředí, které umožní vyvíjet se jako lidská osobnost. Prostředí, které nejlépe napomáhá růstu lidské osobnosti – bez výjimky – je rodina složená z jedné ženy sjednocené s jedním mužem v celoživotním svazku zvaném manželství. Znovu a znovu to dokazují výsledky jednoho výzkumu za druhým.

Je to o podpoře „kultury života“. O ochraně lidské osobnosti od početí, přes narození, dětství, dospělost, až po přirozenou smrt. říjen 2013 / strana 12

Válka proti manželství a rodině Dnes však probíhá válka proti rodině, jejímž cílem je zřejmě vymýcení této nejzákladnější sociální jednotky. Tato válka se vede intenzivně v posledních asi sto letech. Ničitelé rodiny začali rozdělením manželů a manželek. To dokázali zavedením antikoncepce do sexuálního aktu pod rouškou „sexuální svobody“. Užíváním antikoncepce se manželé vzdali vzájemného intimního pokladu plodnosti a obětovali ji na oltář sexuální svobody tak, aby zvýšili svoji sexuální dostupnost bez následků. Tím, že odstranili plodnost, a znehodnotili tak původně celistvou osobnost partnera, manželé a manželky užívající antikoncepci začali jeden s druhým jednat pouze jako s nástrojem k dosažení orgasmu. Jejich vzájemná úcta a láska tím utrpěla, protože nikdo nechce být podceňován a nikomu se nelíbí být zneužit jen jako nástroj ukojení sexuálních potřeb. Hnutí na propagaci antikoncepce vzniklo na začátku 20. století a dosáhlo největší popularity na konci šedesátých let minulého století. Instituce manželství byla oslabena a zničující dopad antikoncepce pokračuje dodnes. Rozšíření antikoncepce vedlo k potřebě legalizovat potraty jako řešení situace, kdy antikoncepce selhala. Páry, které se uzavře-


Homosexualita a ochrana života

Zlomené a zraněné děti Výše zmíněné „sociální inovace“ měly vždycky za následek utrpení nevinných dětí. Antikoncepce zraňuje děti tím, že zavírá srdce a mysl dospělých vůči daru nového života. Potrat zraňuje děti tím, že je zabíjí tím nejbrutálnějším, nejotřesnějším způsobem, jaký si lze představit. A nakonec rozvod působí totální zmatek ve fyzickém, psychologickém i morálním vývoji dítěte. Tyto sociální inovace prakticky zničily instituci manželství tím, že jej připravily o jeho přirozenou funkci výchovy nového lidského života. Na závěr přišla ta nejextrémnější sociální inovace. Manželství přišlo o svoji biologickou „mužskou a ženskou“ podstatu. Logika vedoucí k tomuto kroku byla nezastavitelná. Když už manželství přestalo být nahlíženo jako svazek, jehož účelem je předávání života a jeho vývoj, přestal existovat také důvod, proč by mělo být tvořeno výhradně mužským a ženským protějškem. V té době už byl kulturní vzorec tradičního manželství tak nahlodán antikoncepcí, potraty a rozvody, že nemohl odolat pečlivě naplánovanému zásahu homosexuálních aktivistů. Volání do boje za „rovnoprávnost“ homosexuálů nás přivedlo tam, kde jsme dnes. V Kanadě změnili roku 2005 definici manželství a mnohé státy USA nedávno následovaly jejich příkladu. Toho aktivisté za práva homosexuálů dosáhli jen díky oslabení tradičního manželství. Dokázali přesvědčit západní svět o tom, že absolutně sterilní homosexuální vztah má pro společnost stejnou hodnotu jako plodný vztah muže a ženy, který ze své přirozenosti dává život novým generacím. Se sociálním tlakem na změnu definice manželství souvisí i změna myšlení, podle níž je mužství a ženství, otcovství a mateřství ve výchově dítěte naprosto irelevantní.

V současné době, kdy se původní pojetí manželství v podstatě vytratilo, budou děti trpět ještě víc než kdy dříve. Budou trpět, protože instituce, ve které nejlépe prospívají, byla sociálně znehodnocena. Ženy a muži, kteří odhodili manželství jako „zbytečnou sociální parádu“, budou spolu mít děti i nadále, jen je připraví o prostředí, které poskytuje nejlepší možnosti pro jejich vývoj ve zdravého člověka. Děti budou dále trpět, když gayové a lesby, hrdě pochodující pod praporem nové definice manželství, budou vyžadovat, což už vlastně dělají, právo na výchovu a formaci dětí. Letos zveřejněný výzkum naznačuje, že sociální experiment homosexuálního „manželství“ nepůsobí nic jiného, než vážné bezpráví na dětech. Děti vychovávané homosexuálními páry trpí ve výrazně vyšší míře sociálními a duševními poruchami ve srovnání s dětmi z úplných biologických rodin. Tento výzkum poukázal nejen na hlavní rozdíly mezi dětmi z těchto dvou skupin, ale zdůraznil také fakt, že charakteristickým znakem vztahů stejného pohlaví je nízká míra stability. Děti jsou nevinnými oběťmi sociálního experimentování, které byly morálně i fyzicky doslova pošlapány a rozdrceny. To ony trpí ve jménu „svobody, rovnosti a pokroku“.

Být skutečným zastáncem života Tato alarmující fakta objasňují, proč tolik aktivistů hnutí pro život zároveň neustále zdůrazňuje potřebu výzkumu, který by podpořil tradiční rodinu. To proto se s ta-


kovou vážností zaobírají tématy spojenými s homosexualitou, upozorňují na tyto závažné útoky proti tradičnímu manželství. Vůdci tohoto boje za život vědí, že vzdělání je prvním krokem masivní kampaně, potřebné k tomu, aby byly děti uchráněny zla plynoucího ze záměrného odebrání mámy nebo táty ze stabilní rodiny. Vědí, že pro dobro dětí je nutné znovu obrátit společenský trend ve prospěch skutečného manželství. Nestabilní, morálně zkažené prostředí není místem, kde se mají děti učit jak žít, jak se stát svobodným a zároveň zodpovědným člověkem. Proto musí zastánci života bojovat za tradiční rodiny a nespokojovat se s kompromisy v tom smyslu, že do manželství může ze svobodné vůle vstoupit jen jeden muž a jedna žena, že manželé dávají do manželství všechno a nenechávají si nic v záloze, že tento vztah musí být založen na věrnosti až do smrti a že musí být otevřený novému životu. Jen takový vztah vytváří nejlepší prostředí pro rozvoj morální, fyzické i duševní stránky osobnosti dítěte. Být obráncem života znamená být ve střehu proti čemukoliv, co ohrožuje tuto vzácnou, životodárnou instituci. V podpoře skutečného manželství bojujeme za děti. Bojujeme za to, aby mohly žít život v plnosti. V boji za děti bojujeme za budoucnost lidstva. Obrana autentické rodiny a obrana života je jedno a totéž. Je to obrana života až k samému jádru věci. Peter Baklinski, LifeSiteNews.com Přeložila Marie De Simoni.

Foto: praguepride.cz

ly daru života, vyžadovaly rychlý a snadný únik od nechtěné zodpovědnosti. Ve chvíli, kdy dítě přestává být viděno jako korunující chlouba manželství, je instituce manželství oslabena ještě více. Krátce po zavedení dostupnosti antikoncepce následovalo zavedení rozvodu „bez viny“ v polovině padesátých let minulého století. Páry, které okusily špatné ovoce využívání jeden druhého k sobeckému užívání si, potřebovaly snadnou a rychlou cestu ven z toho, co mělo být svazkem na celý život, ale skončilo záhy katastrofou. Ve chvíli, kdy manželství byla odňata trvalost, bylo manželství znovu oslabeno.


Otázka k eutanazii

Eutanazie a „odpojení od přístrojů“ Dobrý den, rád bych se zeptal na jednu věc týkající se eutanazie. Je eutanazií odpojení od přístrojů na žádost pacienta?

Foto: hospic.cz

Dočetl jsem se, že se jedná o nepřímou eutanazii a tedy se o eutanazii jako takovou nejedná. Ale také je tam napsáno, že chybí úmysl zabít. Jenže když se chce pacient nechat odpojit od přístrojů, nejde o zmírnění bolesti, ale o úmysl se zabít. Jak to tedy přesně je? Michael Dvořák Objasnění uvedeného problému je v kontextu eutanazie nesmírně důležité. Jde totiž o rozlišení mezi úmyslným zabitím nemocného („na jeho vlastní žádost“ a tedy eutanazií) a tzv. „necháním zemřít“ nemocného (rovněž „na jeho vlastní žádost“), které je často zamlžováno. Mnozí se domnívají, že jde prakticky o totéž a že tedy tyto dvě možnosti ani není třeba rozlišovat. Bude totiž mrtev jak ten, kterého úmyslně zabiji podáním „léku“, tak i ten, kterého odpojím od přístrojů a tím jej vlastně také zabiji. Při rozlišení těchto dvou situací je nutné hodnotit úmysl lékaře i úmysl nemocného. V prvním případě jde o úmysl zabít, ve druhém případě jde o přijetí smrtelnosti tehdy, je-li léčba („přístroje“) pro nemocného nadměrně zatěžující a přitom marná: Ani její aplikace nevede ke zlepšení jeho stavu. Pacient má plné právo tuto léčbu odmítnout, jde přece o jeho rozhodnutí, jak chce žít ve svém umírání. Běžná péče až do jeho posledního vydechnutí je samozřejmostí. Někdy se za odpojení od přístrojů vydává odmítnutí výživy a tekutin, které jsou podávány sondou – jednalo se například o široce medializovaný případ Terry Schiavo v roce 2005. Takové podávání však patří do běžné péče. Odstranění výživy a tekutin by bylo indikováno tehdy, pokud by již výživa a tekutiny nemohly být asimilovány (přizpůsobeny).


Při této úvaze lze připomenout i názory dávných moralistů, kteří třídili léčebné „prostředky“ na tzv. řádné a mimořádné (dnes bychom řekli spíše přiměřené a nepřiměřené) a kteří přísně rozlišovali mezi absolutní povinností nezničit úmyslně lidský život na straně jedné (což platí stále, jelikož je to vnitřně, ve své podstatě zlé a špatné) a pozitivní povinností zachovávat život na straně druhé. Řádné prostředky byly „povinné“, zatímco použití prostředků mimořádných se již lišilo případ od případu. Nebylo třeba je aplikovat v případě fyzické nebo morální „nemožnosti“pacienta. Toto zvažování ostatně zcela souzní s Deklarací Kongregace pro nauku víry z 5. května 1980 podepsanou Janem Pavlem II. Ta jednoznačně odsuzuje eutanazii (úmyslné zabíjení nemocných) a současně zmiňuje právě ono rozlišení prostředků na řádné a mimořádné s tím, že „…při bezprostředně nastupující smrti, jíž nemůže být zabráněno používanou léčbou, je dovoleno rozhodnout se ve svědomí odmítnout takovou léčbu, která vede jen k nejistému a bolestnému protahování života… Ačkoliv na život je nutno pohlížet jako na dar od Boha, je také pravdou, že smrt je nevyhnutelná. Musíme být totiž schopni, bez jakéhokoliv urychlení hodiny smrti, přijmout ji s plným vědomím naší odpovědnosti a s plnou důstojností, jelikož smrt ukonču-

je tento pozemský život, avšak zároveň tím otevírá cestu do života nesmrtelného.“ Rozdíl mezi „necháním zemřít“ a zabitím (eutanazií) lze přiblížit i z různých úhlů pohledu. Na úrovni příčinnosti při „nechání zemřít“ pacient umírá v důsledku choroby a nikoliv v důsledku zásahu lékaře. Při „nechání zemřít“ zemře jen člověk umírající, při zabíjení každý – ať zdravý nebo nemocný. Na úrovni úmyslu se v případě „nechání zemřít“ jedná o respekt ke stavu umírání, k přechodu ze života ke smrti, kterému je rovněž třeba poskytnout čas a prostor. Úmyslem v případě zabití je okamžitá smrt člověka. Na úrovni motivace při „nechání zemřít“ se jedná o přijetí omezenosti života pacienta a rovněž o přijetí omezenosti možností, jak zasahovat. Zabíjení je neadekvátním zásahem se zcela jiným vyústěním: Jde o uplatnění moci nad životem a smrtí, o zničení života člověka, které je v naprostém protikladu k lékařovu poslání. Nejen dokonalá odbornost, nýbrž i svědomí tříbené k dobru by mělo být pomocníkem lékařů před jejich vlastní destrukcí, k níž by nepochybně došlo, zvykli-li by si na zabíjení. I proto je třeba veškeré snahy o uzákoňování eutanazie jednoznačně zavrhnout. Prof. MUDr. Marta Munzarová, CSc. emeritní profesorka Ústavu lékařské etiky Masarykovy univerzity v Brně


Nabídka materiálů

Objednávkový formulář Pomozte nám s distribucí materiálů – svým přátelům a známým ve škole, v práci, v sousedství. Z médií se lidé mnoho nedozvědí a musejí se často poučit až z vlastních, někdy velmi bolestivých chyb. Naším největším nepřítelem je neznalost. Veškeré materiály jsou zasílány zdarma. Za jakékoli dary umožňující další výrobu informačních materiálů budeme vděční. Ukázky materiálů jsou k dispozici na adrese http://prolife.cz, kde je možné je i jednoduše objednat. Brožurky a knihy B004

Informace o antikoncepci – mechanismy účinku, zkušenosti z interní medicíny, dopady na vztahy

K004

Ach, ten Sokrates... – dialog Sokrata s gynekologem, filosofem a psychologem o umělých potratech

Počet

DVD

Počet

F001

Němý výkřik – bývalý ředitel největší potratové kliniky na světě dr. Bernard Nathanson vysvětluje průběh umělého potratu

F003

Když rozkvete rumiště – životopis Nancy Hamiltonové, postiženého děvčátka, jehož život byl obohacením pro celou společnost

Svoboda volby – dokument ukazující bez jakýchkoliv tabu výkon umělého potratu

F005

Kultura života – Otázky bioetiky – osm filmů na dvou DVD se věnuje otázkám kultury života – původ bioetiky, potrat dnes, umělé oplodnění, kmenové buňky, prevence AIDS, legalizace eutanazie, paliativní medicína, bioetika a komunikace

L001

Hnutí Pro život ČR – základní informace o HPŽ ČR

F006

L002

Aqua vitae – informace o poradně pro ženy provozující zelenou linku dostupnou zdarma z celé ČR

Biologie prenatálního vývoje – biologický vývoj člověka od početí až do porodu; vhodná učební pomůcka pro všechny stupně škol

K003

Letáky

Ostatní materiály Jméno a příjmení

E-mail, telefon

M001

Model plodu ve 12. týdnu těhotenství

S010

Adopcí mu dáte šanci – sada samolepek s textem „Adopcí mu dáte šanci, potratem jen smrt“

M002

Ručičky počatého dítěte v přesné velikosti a tvaru, jak vypadají v 10. týdnu po početí. K připnutí na oděv. Starostříbro.

max. 2ks

Adresa

Nejjednodušší je objednat si materiály přímo na adrese http://prolife.cz/?a=5. Můžete také zaslat vyplněný formulář poštou na adresu Hnutí Pro život ČR, Hlubočepská 85/64, 152 00 Praha nebo na [email protected].

Buďte stále informováni Na adrese http://prolife.cz najdete pravidelně aktualizovaný kalendář akcí s pro-life tematikou – pravidelné pochody pro život v regionech, modlitby před porodnicemi, mše svaté, konference, semináře a další akce. Nenašli jste pozvánku na vaši akci? Dejte nám o ní vědět. K rychlému zveřejňování aktuálních informací využíváme zejména naši stránku na Facebooku. Připojte se – http://facebook.com/HnutiProzivotCR.

Hnutí Pro život ČR – informační oběžník Hnutí Pro život ČR, o. s. ISSN: 1214-4096 Registrace: MK ČR E 14715. Grafický design: www.2gd.cz. Kontakt: Hnutí Pro život ČR, Hlubočepská 85/64, 152 00 Praha. E-mail: [email protected]. Bankovní spojení: 2900089089/2010, var. sym.: 5030. Hnutí Pro život ČR, o. s. je neziskovým občanským sdružením s cílem prostřednictvím vzdělávání široké veřejnosti šířit a obnovovat úctu k lidskému životu od početí do přirozené smrti, především k životu nenarozených dětí, starých, postižených a nevyléčitelně nemocných lidí, podporovat rodinu. Sdružení rozvíjí svou činnost výhradně z darů drobných dárců. Dary lze podle § 15 odst. 1 zákona 586/1992 Sb. uplatnit pro snížení základu daně.

Foto: Flickr, marco monetti

Nesoudíme. Pomáháme Čekáte nečekaně dítě a cítíte se nucena k umělému potratu? Pomůžeme vám, abyste nemusela jednat pod nátlakem. volejte: 800 108 000 necekanetehotna.cz

HNUTÍ PRO ŽIVOT ČR. Svoboda volby? Spíše cynická manipulace. volejte Čekáte-li nečekaně dítě

Recommend Documents