HNUTÍ PRO ŽIVOT ČR. Spusťme nenápadně lavinu. Čekáte-li nečekaně dítě volejte

HNUTÍ PRO ŽIVOT ČR 2 – 3 Zprávy 4 Produkty z těl potracených dětí 5 – 8 Ze života bohatých rodin 9 – 10 Děti ohrožené potraty 11 – 12 Svědectví 13 – 14 Jak argumentovat 15 Ideologie / Gender / Rodina 16 Poradna Aqua vitae 4 / 2015 / Informační oběžník Hnutí Pro život ČR / září 2015

Spusťme nenápadně lavinu va jsou nestydatou lží, když jsou v rozporu s právy Božími. Pravda, že dvaadvacet tisíc dětí ročně zabíjených v nemocnicích mohlo s námi žít. Pravda není slyšet z masmédií a může to vypadat, že naše země je ztracena. Běžní lidé ale mají srdce a je s nimi možná řeč. Sami se nakonec rozhodují, zda si vyberou život nebo smrt. Přestože každý z nás bojuje s následky dědičného hříchu – sobectvím a vášněmi, všichni toužíme po lásce a dobru a v tom je naše síla. V osobním působení, v ochotě pomáhat a ve statečnosti nebát se říkat pravdu. Manipulace masmédií je povrchní. Osobní rozhovory s gynekology, úředníky či sousedy mají mnohem větší hloubku a mohou změnit život. Mnozí lidé touží po pravdě, i když není příjemná. V srpnu nás prosila se slzami

v očích jedna zdravotní sestra porodního oddělení: „Prosím, řekněte mi pravdu!“ Rozeslali jsme desítky tisíc modelů, letáků, plakátů. Soudíme se a snažíme pracovat s politiky. To vše by ale nebylo nic. Pouze díky Vám se pravda, poselství života a naděje může dostat až do poslední vesničky a spustit nenápadně lavinu. Radim Ucháč

Čekáte-li nečekaně dítě volejte 800 108 000 hnutiprozivot.cz Informační stránky Hnutí Pro život ČR

linkapomoci.cz celorepubliková poradna pro ženy v tísni

nesoudimepomahame.cz projekt pomoci ženám nuceným k potratům

modlitbyzanejmensi.cz modlitby za obnovu kultury života

Foto: Flickr / KasseyEriksen

Neoplýváme množstvím finančních prostředků. Nemáme moc ani její nástroje: masmédia, soudy a policii. Nemůžeme společnost silou přinutit dělat dobro. Nemůžeme zakázat její mravní, kulturní ani náboženskou devastaci. Máme ale na své straně sílu, která může nabrat sílu laviny a tou je skutečná pravda. Pravda, že člověk není zvíře a nemůže s ním být tak zacházeno. Pravda, že „jen z člověka člověk se narodí“. Pravda, že život je vždy lepší než smrt. Pravda, že jen muž se ženou mohou dát dítěti život a jen přirozená rodina je nelepším prostředím pro početí a výchovu dítěte. Pravda, že žena chrání dítě a muž chrání ženu. Pravda, že muž a žena jsou odlišní a jen když se jejich rozdílné dary doplňují, vytvoří jednotu jako zámek a klíč. Pravda, že lidská prá-

Zprávy

Foto: centerformedicalprogress.org

USA: Obchod s tělíčky potracených dětí Novinářům se během tří let podařilo získat průkazní materiál, že Americká federace pro plánované rodičovství (PPFA) prodává části tělíček potracených dětí a provádí potraty v USA zakázanou metodou potratu částečným porodem. Ve videozáznamech získaných skrytou kamerou to potvrdila lékařka Deborah Nucatola, ředitelka zdravotnických služeb PPFA. Podle Nucatolové je zájem o neporušená játra, srdce, plíce a lebku. K tomu potratáři využívají ultrazvuk, aby dítě vmanipulovali do pozice koncem pánevním. Právě tento postup je v USA zakázán. Zakázán je i nákup a prodej lidských plodových tkání. Prezidentka a výkonná ředitelka PPFA Cecile Richardsová práci Nucatolové v uveřejněných záznamech chválí. Novináři a autoři tohoto dlouhodobého výzkumu poznamenávají, že PPFA vydělává na prodeji tělíček potracených dětí a tento byznys se realizuje na všech úrovních organizace. Zveřejněné videozáznamy spustily vlnu protestů po celém světě, zejména v USA.

Deborah Nucatola

centerformedicalprogress.org

Polsko: Dron Mengele přivítán modely dítěte ve 12. týdnu těhotenství

Foto: gorzow.gazeta.pl

Nizozemská potratová organizace Ženy ve vlnách vyslala poslední červnovou sobotu přes řeku Odru dělící Německo a Polsko dron s potratovými tabletami pro dvě polské ženy. Organizace těmito mediálně vděčnými akcemi záměrně provokuje v zemích, kde jsou děti před narozením zákonem chráněny. Polsku však zároveň připomněla eugenickou filosofii první poloviny 20. století, okupaci Polska Hitlerem a mladí Poláci nazvali dron velmi příznačně „Mengele“. Na německé straně řeky Odry, kde potraty povolují tamní zákony, zkonfiskovala policie jeden dron, na polské straně, kde přistál druhý dron a kde zákon děti před narozením chrání, policie paradoxně vůbec nezasáhla. Němečtí a polští aktivisté pro život se nenechali zahanbit a rozdávali přítomným propotratovým aktivistům, novinářům, policistům a kolemjdoucím modely plodu ve 12. týdnu těhotenství. Tento model je používán k tomu, aby si lidé uvědomili, jak je takto staré dítě již velké. Několik přítomných zpanikařilo a model upustilo, zbytek se s nimi fotil a fotografie se objevily na sociálních sítích po celém Polsku. hli.org

Nigérie: Pomoc místo potratů dívkám znásilněným skupinou Boko Haram

Foto: thenation.com

Nigerijští biskupové říkají „Ne hromadným potratům pro dívky znásilněné příslušníky Boko Haram“. Jsou připraveni pomoci propuštěným dívkám, uneseným islamisty Boko Haram, jež otěhotněly v důsledku znásilnění a nucených souloží s členy této teroristické skupiny. Oznámil to předseda zdravotního výboru nigerijské biskupské konference (CBCN) Anselm Umoren, pomocný biskup arcidiecéze Abuja. „Důrazně odsuzujeme pomýlená jednání, pro která agitují různé osoby a skupiny, jež by měla vést k provedení potratů u těchto žen,“ napsal Mons. Umoren ve zprávě zaslané agentuře Fides, v níž popsal probíhající diskusi o tom, jak pomoci těmto těhotným dívkám. „Nelze obhájit tvrzení, že zabíjení dětí počatých při znásilnění teroristy je v tomto případě nejhumánnější čin. Vzhledem k tomu, že děti si nejsou vědomy zločinů spáchaných na jejich matkách a nezavinily je, bylo by neetické trestat je za hříchy a skutky jejich chybujících otců.“ Biskup Umoren zároveň zdůraznil, že katolická církev je připravena pomoci obětem, které utrpěly „obrovské trauma sexuálního násilí“. rcmonitor.cz

Španělsko: Lékárníci nemusejí prodávat postkoitální antikoncepci Španělský ústavní soud potvrdil právo lékárníků odvolat se na výhradu svědomí a odmítnout prodávat postkoitální antikoncepci. Rozhodnutí se opírá o svobodu vyznání a svědomí ve španělské ústavě. Sevillský lékárník obdržel pokutu ve výši tří tisíc euro, kterou mu uložily zaplatit místní úřady, protože odmítl ve své lékárně naskladnit a prodat potenciálně abortivní postkoitální antikoncepci. Nález španělského ústavního soudu by se mohl stát příkladem pro další státy EU včetně ČR, kde je nyní postkoitální antikoncepce (s potenciálním potratovým účinkem) prodávána bez předpisu téměř bez omezení. Lékové úřady zrušení omezení opírají o nedávné rozhodnutí Evropské komise, podle něhož však prodej bez receptu není pro státy závazný.

Hnutí Pro život ČR na sociálních sítích novinky, pozvánky, komentáře, fotografie a videa na Facebooku superstručné poznámky k aktuálnímu dění na Twitteru videokanál na YouTube fotogalerie na Flickru

europeandignitywatch.org

září 2015 / strana 2

Každý je jedinečný, vzácný a nenahraditelný od početí do přirozené smrti.

Zprávy

Důstojný pohřeb pro mrtvě narozené i potracené děti

Foto: Miloš Schmiedberger

Komise Ministerstva pro místní rozvoj navrhuje novelu zákona o pohřebnictví, která má zabránit tomu, aby pozůstatky mrtvě narozených dětí končily v nemocničních spalovnách, kde dochází k jejich zpopelnění společně s nemocničním odpadem a lidskými amputáty. Návrh podporuje i Kancelář veřejného ochránce práv, jejíž právník Marek Hanák je členem pracovní komise k novele zákona. Podle něj „není žádný rozumný důvod pro to, aby rodiče dětí, které zemřely ještě před porodem, nemohli požádat o vydání svého mrtvě narozeného dítěte za účelem jeho pietního pohřbení dle svého přání“. Zákonná úprava by proto měla zakotvit právo rodičů na vydání mrtvě narozeného dítěte, včetně např. po spontánním potratu, pro možnost pohřbu. ochrance.cz

Pochod pro rodinu: Mít rodinu je prestiž V sobotu 15. srpna prošel hlavním městem již 5. ročník Pochodu pro rodinu. Organizátory byli Mladí křesťanští demokraté a Hnutí Pro život ČR. Před pochodem se uskutečnila konference na téma Perspektivy rodiny v 21. století. Záštitu nad Pochodem pro rodinu převzal vedle místopředsedy vlády Pavla Bělobrádka také kardinál Dominik Duka, radní Jan Wolf a poslanec Evropského parlamentu Tomáš Zdechovský. Svou přítomností akci podpořil i senátor Jiří Čunek. Poslankyně Jitka Chalánková ve svém pozdravu zaslaném účastníkům zdůraznila: „Rodina nesmí být napadena žádným jiným systémem ani ze strany státu, který by chtěl a mohl vzít rodině její svobodu a zodpovědnost za výchovu dětí.“ rcmonitor.cz

Evropský soud pro lidská práva potvrdil zákaz využití embryí pro výzkum Evropský soud pro lidská práva v případu Parillo vs. Itálie rozhodl, že nebyla porušena Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod v případě italského zákazu využití embryí pro destruktivní vědecký výzkum. Žadatelka a její – dnes již zemřelý – partner využili metod asistované reprodukce (IVF) a vzniklá embrya chtěla pak žena poskytnout na vědecký výzkum. Itálie však toto zakazuje zákonem – embrya vzniklá z IVF, pokud nejsou vložena do těla ženy, nesmějí být použita pro destruktivní vědecký výzkum. Žadatelka si stěžovala, že byla nucena ponechat embrya kryokonzervovaná, a odvolávala se též na porušení práva na respektování soukromého a rodinného života. Podle soudu nebyla porušena práva žadatelky, protože daný italský zákon má za cíl chránit lidské embryo a lidská embrya nelze redukovat na „vlastnictví“. echr.coe.int

Pochody pro život

Modlitby za nejmenší

Připravte pochod i ve vašem městě. Aby každá žena věděla, že v tom nezůstane sama. Aby celá společnost chránila život dítěte od okamžiku početí.

Připojte se také k 2500 lidí, kteří se denně modlí za zastavení umělých potratů, obrácení lékařů a uznání práva na život každého dítěte od okamžiku početí. Každý den je v některé farnosti sloužena mše svatá na tyto úmysly.

26. 9. České Budějovice, 26. 9. Mělník, 7. 10. Praha, 16.10. Havířov, 19. 10. Olomouc

pochodprozivot.cz

Podrobné informace a registrace modlitbyzanejmenší.cz


Radim Ucháč, Ivan Hubač, Otakáro M. Schmidt

Život není náhoda na vlnách rádií Color a Sázava Pořadem „Život není náhoda“ o životě jako nejvzácnějším daru, který jsme každý z nás dostali, provázejí režisér Otakáro Maria Schmidt a Radim Ucháč, prezident Hnutí Pro život ČR. Poslouchejte každou středu: od 20:00 do 21:00 na Rádiu Color (Praha 90.7 FM a Brno 99.4 FM) od 21:00 do 22:00 na Rádiu Sázava (89.3, 88.0, 90.6, 97.5 FM) Domluvení hosté: Pavel Brabec, kytarista Radomír Malý, historik Max Kašparů, psychiatr Petr Bahník, historik Jiří Karas, politik Do studia jsme již pozvali: Jitka Chalánková, lékařka a poslankyně Miluška Voborníková, zpěvačka Daniela Drtinová, moderátorka Martin Dejdar, herec a moderátor Alexander Tomský, politolog Jana Jochová, předsedkyně VORP Michal Malátný, zpěvák Chinaski Zdeňka Rybová, viceprezidentka Jindřich Streit, fotograf Jiří Fuchs, filosof Ivan Hubač, scénárista Lukáš Lhoťan, publicista Tomio Okamura, poslanec Martin Petiška, spisovatel Vítězslav Jandák, herec a poslanec Jiří Krampol, herec Miloš Schmiedberger, fotograf MP3 archiv radiocolor.cz/download.php?sekce=7


Lékárníci pro život

Průmyslové využití tělíček potracených dětí Během výroby některých virových vakcín a některých biologických léčiv jsou využívány ke kultivaci buněčné linie odvozené z tkání uměle potracených lidských plodů. Viry nebo jejich proteiny, které se zpracovávají do očkovací látky, stejně jako biologické léčivo, musí být nejdříve vyprodukovány v nějaké buňce. Na množení virů pro výrobu virových vakcín se např. používají oplodněná slepičí vejce, buněčné kultury nebo kultury buněk získané genovým inženýrstvím. Buňky pro buněčné kultury pocházejí z různých zdrojů (např. primáti, králíci, křepelky). Některé buněčné kultury se ovšem připravují z buněk z tkání potracených lidských plodů. Kultury buněk, které mají velkou schopnost množení v laboratorních podmínkách, vytvářejí tzv. Buněčné linie. Každá taková linie má své označení (např. MRC-5). Získat informaci o tom, že je očkovací látka či biologické léčivo vyráběno na buněčných liniích z tkání uměle potracených lidských plodů, je velmi těžké. Pokud najdeme v příbalové informaci něco napsáno, laikovi – tedy ani lékaři či lékárníkovi v terénu – mimo obor výroby vakcín či biotechnologie to nic neřekne. Například v příbalové informaci HAVRIXu je uvedena věta: „Vyrobeno na lidských diploidních buňkách (MRC-5)“. Vakcíny v ČR získané neetickým způsobem (bez nároku na úplnost) • Vakcíny proti planým neštovicím (alternativy vyráběné na zvířecích buňkách neexistují, jde o nepovinné očkování): VARILRIX, a čtyřkombinace zarděnky, spalničky, příušnice, plané neštovice: PRIORIX TETRA • vakcína proti pásovému oparu (alternativy vyráběné na zvířecích buňkách zřejmě neexistují – nenašli jsem informace, jde o nepovinné očkování): ZOSTAVAX • vakcíny proti žloutence typu A (alternativy vyráběné na zvířecích buňkách existují v Japonsku, jde o nepovinné očkování): AVAXIM, HAVRIX, VAQTA a dvojkombinace žloutenky A+B: AMBIRIX, TWINRIX


• vakcíny proti zarděnkám (alternativy vyráběné na zvířecích buňkách existují v Japonsku, jde o povinné očkování): trojkombinace zarděnky, spalničky, příušnice: M-M-RVAXPRO, PRIORIX, a čtyřkombinace zarděnky, spalničky, příušnice, plané neštovice: PRIORIX TETRA Biologická léčiva Jedná se o cenově nákladnější léčiva, předepisovaná v ČR většinou ve specializovaných centrech. Dle našich zjištění se nyní jedná o 5–8 přípravků. Z odborných zdrojů o přípravcích se však nedalo zjistit, zda je při jejich výrobě použito neetických buněčných linií. Seznam tedy zatím nelze poskytnout. Potravinářský průmysl Zahraniční firma Senomyx používá při výzkumu a vývoji některých ochucovadel také buněčnou linii odvozenou z tkáně potraceného lidského plodu. Vyvinutá ochucovadla se vyrábí už mimo neetické buněčné linie. S firmou Senomyx obchodně či na výzkumu spolupracují například firmy PepsiCo a Nestlé (viz https://cogforlife.org/ fetalproductsall.pdf). Kosmetické přípravky Najdou se i kosmetické přípravky, které obsahují proteiny získané přímo z tkáně potracených lidských plodů. Jako příklad lze uvést firmu Neocutis. Co můžeme dělat V Austrálii musí být u léčiv, která jsou vyrobena za použití lidských embryí nebo lidských embryonálních kmenových buněk, nebo jakéhokoliv materiálu pocházejícího z lidského embrya nebo lidských embryonálních kmenových buněk, prohlášení o původu v příbalové informaci. V EU ani v ČR taková povinnost, pokud víme, není stanovena. Všem doporučujeme články 34–35 dokumentu Dignitas personae, které jednoduchým způsobem vysvětlují nemravnost používání takových produktů a materiálů. Této problematice se v USA intenzivně věnuje organizace Children of God for Life (http://cogforlife.org). První pokus o zmapování této problematiky v oblasti očkovacích látek v ČR podnikli členové spolku Lékárníci pro život, z.s. (http://lekarniciprozivot.cz).

Biologická léčiva Pod souhrnným názvem „biologická léčiva“ máme na mysli především všechna léčiva, jejichž struktura je proteinové (peptidové) struktury. [...] Hlavními indikačními oblastmi jsou klasické aplikace proteinů, které nahrazují chybějící biologickou aktivitu (např. diabetes, hemofilie, in vitro fertilizace, cytopenie, metabolické dědičné poruchy), aplikace protilátek, cytokinů a dalších proteinů pro léčbu infekčních a autoimunitních onemocnění (např. HBV, HCV, revmatoidní artritida, psoriasis, roztroušená skleróza, Crohnova choroba, ulcerativní kolitida) i pro léčbu nádorových onemocnění (hematoonkologická onemocnění i solidní nádory). Biologická léčiva, Fusek Martin a kol.

Morální kritéria Mrtvé zárodky, ať již po umělém potratu či ne, je třeba respektovat jako tělesné ostatky ostatních lidských bytostí. Zejména je zakázáno mrzačit nebo pitvat, jestliže jejich smrt nebyla spolehlivě zjištěna a bez souhlasu rodičů nebo matky. Kromě toho je vždy třeba dbát na mravní požadavek, který káže vyhnout se nebezpečí pohoršení a spoluviny na umělém potratu provedeném za tímto účelem. Donum vitae

[...] je zapotřebí [...] aby tak nevzniknul dojem nějaké tolerance či tiché akceptace závažně nespravedlivého jednání. [...] např. zdravotní riziko u dětí může oprávnit jejich rodiče použít nějakou vakcínu, při jejíž přípravě byly použity buněčné složky nedovoleného původu, přičemž zůstává netknuta povinnost všech projevit vlastní nesouhlas v této věci a žádat zdravotnické systémy, aby daly k dispozici jiné typy vakcín. Dignitas personae, 35

Mgr. Vladěna Dudová, farmaceut


Foto: Sovadinovi

Ze života bohatých rodin

Skloubit rodinu i studium je možné Když jsme se seznámili, bylo nám oběma sedmnáct. Chodili jsme na gymnázium, Vašek do Kroměříže a Ivka do Zábřehu. To znamenalo, že jsme se mohli vídat jen o víkendech. A před svatbou jsme bydleli v Brně oba na privátech, kde byly zakázané návštěvy, každý na jiném konci města. Kromě studia jsme dělali různé brigády a moc času nám na setkávání nezbývalo. Také proto, že jsme chtěli žít spolu a v čistotě, jsme se vzali, když nám bylo dvacet.

Romantické začátky Okolí to nechápalo, rodiče argumentovali, že „nejsme hotoví“, také se asi báli, jestli to není unáhlené rozhodnutí. Několik lidí uzavřelo sázky, že se bereme „z musu“. Nicméně když viděli naše odhodlání, snažili se nám pomáhat. Do manželství jsme vstupovali každý s krosnou oblečení a skript, žili jsme asi za čtyři tisíce na měsíc. Vydělávali jsme si na brigádách a k večeři bývaly brambory nebo ty nejlevnější těstoviny. Na toto období velmi rádi vzpomínáme. Po svatbě jsme bydleli u babičky u Blanska a odtud denně dojížděli do Brna. Když se nám narodila dcera, sestěhovali jsme se s Ivčinou sestrou (která také studovala denní studium), jejím manželem a ročním synem do malého bytu v Brně. Každá rodina měla svoji místnost a s hlídáním dětí jsme se střídali. Na škole jsme si sestavili rozvrh tak, abychom se mohli vystřídat ve


studiu, hlídání dětí a vaření. Pokud to byla delší doba, brala Ivka miminko na přednášku s sebou v šátku. Děti byly ještě malé, tak si myslíme, že to prožívaly v radosti, že tu jsou a mají maminku a tatínka při sobě. Také to více semklo rodinné vazby mezi námi a myslím, že tato sourozenecká spolupráce byla tou nejlepší a největší pomocí. Bez ní bychom to zvládali mnohem hůř – jak po stránce finanční, tak hlavně co se týká péče o děti.

Na škole jsme si sestavili rozvrh tak, abychom se mohli vystřídat ve studiu, hlídání dětí a vaření. září 2015 / strana 5


Třebaže máme i nabídky pracovat ve volném čase, raději se uskromníme a trávíme čas jako rodina. Ivčina mateřská v pohybu Studovala jsem tělocvik. Mělo to spoustu výhod. Každý týden jsem se u sportu perfektně odreagovala od povinností, které s sebou mateřství přináší. Zároveň jsem se dostala mezi vrstevníky, chvíli s nimi popovídala a odpočala si od péče o děti. Chtěla jsem školu dokončit a protože jsem ji brala i jako formu odpočinku, o zanechání studií jsem neuvažovala. Vždycky když jsem se vrátila zpět, měla jsem najednou mnohem víc energie a nápadů, co dělat s dětmi. To mi dnes trochu chybí, proto mě naopak občas přepadá myšlenka, že bych ještě něco dostudovala. Na zkoušky se mnou chodil někdy i Vašek, díky jemu a dětem jsem zkoušky brala s nadhledem. Když zkoušku neudělám, svět se nezboří. V těhotenství a po porodu jsem si do rozvrhu zahrnovala méně fyzicky náročné předměty. Ale přesto jsem se něčemu nevyhnula, musím říct, že jsem měla většinou velmi vstřícné a chápavé učitele, ale výjimky potvrzují pravidlo. Spolužáci to brali různě, někteří mě obdivovali, někteří vůbec nechápali, ale s žádným odsuzováním jsem se nesetkala. Magisterské studium jsem studovala dálkově, to už bylo dost jiné, rodičů tam bylo víc, takže jsme si povídali i o dětech.

Jaké bylo období studia pro Vaška? Nejsem moc studijní typ a těšil jsem se, až ze školy odejdu a budu se starat o rodinu, chodit do práce a spravovat dům. Největší pomocí byla pro mě Ivča, která mě uměla povzbuzovat, a to, že jsme byli konečně spolu – tak, jak jsme o tom tři roky před svatbou snili. Peníze jsme sháněli různě. Jedinou dlouhodobější brigádu jsem měl přes fakultu, v servisu elektroniky. Nejtěžší to bylo do porodu – to jsme dostávali jen přídavky na dítě. O prázdninách jsem si sehnal brigádu doma na 3–4 měsíce, kde jsem měl normální pracovní dobu a lepší příjem – ty peníze jsme ušetřili na školní rok. Takto to bylo dva roky. Po porodu k přídavkům přibyl rodičovský příspěvek v mateřství, sice v té nejnižší variantě, ale

Být obklopen dětmi je přece to nejhezčí, co člověk může zažít. září 2015 / strana 6

stačilo to. Poslední rok školy jsem psal jen závěrečnou práci a měl pár předmětů, takže jsem si našel regulérní zaměstnání a do školy jezdil jen několikrát za semestr. Zpětně to ale nevnímám jako nějak neskutečně obtížné období. V dalších letech, kdy se nám narodily další děti nebo jsem tři roky byl denně na stavbě našeho domu, se ukázaly jako mnohem těžší zkoušky a větší námaha. Na léta po svatbě vzpomínám jako na období druhé zamilovanosti, takže bych neměnil.

vují. Být obklopen dětmi je přece to nejhezčí, co člověk může zažít. V manželství už jsme tedy deset let a s odstupem i to studium zároveň s rodinou vnímám jako velký dar, ačkoli jsme si mysleli, že to třeba nezvládneme. Mladý člověk má v sobě mnoho nadšení, elánu a snů. Když se to nasměruje správným směrem, dokáže s Boží pomocí udělat krásné věci. Toho je třeba využít pro budování zdravých a silných rodin. Lidé po třiceti a více letech už mají zažité vzorce, které těžko mění, jsou často unavenější a také si nesou s sebou svůj životní příběh, který nemusí být vždy veselý. Iva a Vašek Sovadinovi

Po studiích jsme chtěli do vlastního… Po trojím stěhování a dlouhém hledání jsme před pěti lety koupili na okraji Šumperka 150 let starý dům. Sehnat hypotéku na dům při dvou dětech byl velký problém, přesto se to podařilo, ale bez rodinné pomoci bychom rekonstrukci nezvládli. Byli jsme v nejhorší fázi – sundali krov, tesař utekl s penězi a dotace, o které jsme žádali, nevyšly, protože jeden úředník nespároval naše dvě žádosti. Výsledkem však bylo, že nám tyto okamžiky pomohly se více spolehnout na Toho, který může vše a u kterého Jediného máme hledat jistotu. Dnes už bance nedlužíme, a to díky pomoci přátel. Vašek pracuje jako programátor, ale k průměrnému platu ČR mu ještě pár tisíc chybí. Ivka je stále na mateřské dovolené. Třebaže máme i nabídky pracovat ve volném čase, raději se trochu uskromníme a trávíme čas spolu jako rodina. Někdo by možná řekl, že máme málo, někdo, že moc. My to bereme tak, že Pán nám dává tolik, abychom nebyli hýřiví a zároveň nestrádali. Ze začátku manželství jsme si dokonce vedli účetnictví, ale po nějakém čase jsme s tím přestali. Snažíme se akorát mít představu, kolik jsme asi rámcově za co utratili, ale nepočítáme koruny. Je tak víc prostoru pro zázraky. Např. dva měsíce po tom, co se nám pokazil počítač, nejstarší dcera vyhrála za první místo ve výtvarné soutěži nový.

Seminář NAPROHELP řešení neplodnosti v Brně v sobotu 24. října 2015 od 9 do 17 hodin Přihláška a další informace: http://cenap.cz Centrum naděje a pomoci (CENAP) přistupuje komplexně k řešení neplodnosti, a to bez použití metod umělého oplodnění. Metoda NAPROHELP má vysokou úspěšnost – až 80 % těhotenství do dvou let.

Děti přijímáme tak, jak přicházejí Děti jsme po svatbě neplánovali, nicméně zůstali jsme jim otevřeni. A Pán Bůh nám požehnal. Máme pět dětí, je jim osm, šest, čtyři, dva a půl roku. Nejčastěji se setkáváme s otázkou: Jak to zvládáte a plánujete ještě další? Někteří kroutí hlavou, jiní nás obdivují. Doufám, že ta setkání také moti-

čtvrtek 15. října 2015 Fakulta stavební VUT, Veveří 95, Brno Registrace a další informace: http://nejmensiznas.cz


Foto: Kolčavovi


Stavební inženýrku může nahradit kdokoli, ale maminka je jen jedna Obdiv i pohrdání je něco, s čím se setká asi každý, kdo vybočuje z „normálu“. Tentokrát vám představujeme devítičlennou rodinu Mařenky a Laďi Kolčavových z Dubicka na Moravě, která se musela vypořádat s pozitivními i negativními reakcemi okolí. Jak zvládají uživit i vychovat sedm dětí? Co všechno si museli odepřít, a co jim to naopak přineslo? Jak jste na tom byli finančně, když jste se brali? Brali jsme se v únoru v roce 1985 po pětileté známosti. Já jsem byl již po vojně a pracoval. Mařenka studovala, byla v posledním ročníku na vysoké škole stavební. Naskytla se nám možnost pořídit si levně hodně zchátralý domeček s kadibudkou na dvorku. Jelikož jsme chtěli jen malou svatbu, rodiče nám k té koupi finančně

pomohli. Stěhovali jsme se, když tam byl popraskaný vodovod a my si vodu nosili v kýblu ze studny od sousedů. Takže to byly trochu bojové podmínky. Pro Mařenku však představovalo největší problém hejno myší, které v domku sídlilo už před námi. Do tohoto domečku se nám narodily dvě děti a třetí jsme očekávali. Mezitím jsme si svépomocí postavili na zadní části zahrady Mařenčiných rodičů nový rodinný domek. Čím se živíte? Máte sedm dětí… Laďa pracuje pořád na jednom místě, co vyšel ze školy. Jedná se o strojírenskou firmu, kde pracuje jako elektrikář, po čase si rozšířil kvalifikaci na revizního technika. Žádný závratný plat to není, ale výhodou je pevná pracovní doba. Já jsem po svatbě rok pracovala. Jako stavební inženýrka jsem měla nástupní plat docela slušný, pak jsem zůstala asi 23 let na mateřské. Mateřská se mi pořád vypočítávala z toho původního nástupního platu. Nebylo to moc peněz, ale byly to reálné peníze. Ekonomicky výhodnější by sice bylo jít mezi dětmi do práce a navýšit původní plat, ale raději jsem zůstala s dětmi doma, protože jsem to vnímala jako to nejdůležitější. Stavební inže-


nýrku může nahradit kdokoli, ale maminka je jen jedna. Bydlíme na vesnici. Tím, že máme prakticky vše domácí, hodně ušetříme, navíc si žijeme úplně komfortně, protože domácí potraviny bychom v obchodě hledali v těch nejdražších regálech. Chováme slepice, přes zimu vykrmíme prasata, přes léto krocany. Rodiče mají včely a spoustu let měli také krávu, takže děti vyrostly na čerstvém domácím mléce. Pěstujeme brambory, zeleninu, zelí, které nakládáme, rybíz, ovoce všeho druhu. Mošt si děláme domácí na celou zimu. Je ale pochopitelné, že když jde žena do práce, tak už tyto různé chovatelské a pěstitelské domácí práce navíc nezvládne. Plánovali jste už od počátku manželství tak velkou rodinu? Určitě jsme nechtěli jen jedno nebo dvě děti. Myslím, že jsme se bavili o nějakých třech nebo čtyřech dětech. I v momentě, když jsme měli čtyři děti, jsme nevěděli, že budeme plánovat páté nebo šesté, sedmé dítě. Člověk se k tomu postupně promodlí, objeví kouzlo velké rodiny a dostane tu odvahu.



Foto: Kolčavovi

nou neplatí pro sedm dětí – bohužel vám ani nevěří, že jsou všechny vaše), nové oblečení atd.

Co vaše děti dnes dělají? Čtyři nejstarší synové už jsou ženatí. Mikuláš vystudoval bakaláře na architektuře v Praze, další studium se pokouší dodělat dálkově. S manželkou Maruškou mají syna. Získal dobré místo, je tam spokojený. Druhý Dominik učí matiku a hudební výchovu na ZŠ, zároveň hru na housle a violu v ZUŠ a dodělává si konzervatoř. S manželkou Aničkou mají dvě děti a třetí očekávají. František učí v ZUŠ violoncello a na ZŠ matematiku, má vystudovanou konzervatoř a vysokou školu pedagogickou. Se ženou Johankou mají zatím jednu dceru. Šimon studuje medicínu. Ženil se letos v létě. Kristýna maturovala, Kryštof nastupuje na gymnázium a nejmladší Alžběta jde do šesté třídy. Docela to utíká. Co všechno jste si museli odříct, abyste mohli normálně fungovat? Tím, že Mařenka nenastoupila do zaměstnání, a my jsme tak žili z jednoho platu a mateřské, jsme se vědomě rozhodli pro skromný způsob života. Dokud byly rodičovské příplatky nebo příspěvky, tak to bylo takové pohodovější. Po změně sociálního systému jsme vnímali, že je nespravedlivý v tom, že pokud člověk něco vlastní, nebo zdědí třeba kousek lesa nebo starý domeček (který musí udržovat z vlastního), tak nemá nárok na žádnou sociální dávku, což byl náš případ. Takže jsme si zvykli žít pod životním minimem. Dá se to zvládnout, ale je to o tom, že si člověk spoustu věcí odpustí – např. dovolenou, drahé vstupné (rodinná vstupenka větši-


Jak tuto situaci vnímaly vaše děti? Bavili jste se o tom? Naše děti tuto situaci přijaly velmi snadno. Už odmalička byly zvyklé se zapojit do práce, moc nereptaly, viděly, že spousta věcí se prostě udělat musí. Okopat brambory, posekat trávu, nadělat dřevo na topení, poklidit zvířata, zalít zahrádku… Trávili jsme tak hodně času společně, často bylo i veselo. Myslím, že moc neřešily, že nemají všechno, čím se chlubili jejich spolužáci, každé z dětí to samozřejmě vnímalo trochu jinak, ale nikdy z toho nedělaly vědu. Oblečení většinou dědily, kluci si třeba společně našetřili z kapesného na skateboard. Občas jsme je dokonce museli přemlouvat, aby si něco koupili, ale oni tvrdili, že nic nepotřebují. Jak reagovalo okolí, že je vás tolik? Žijeme na vesnici, takže o nás se to všeobecně ví. Vnímáme, že dnes to lidé okolo berou celkem normálně. Naše děti se vždycky dobře učily a všechny hrají na nějaký hudební nástroj. Mařenka dětem říkala, že musí dělat čest velké rodině, že to je velmi důležitý úkol. Byla to dobrá výchovná páka. Bolely vás negativní reakce okolí? Jistě. Naučili jsme se spíše odpovídat vtipem. Když jsme čekali šesté dítě, tak se jedna paní nad tím podivovala: „Jak si to můžete dovolit, copak nemáte žádné problémy?“ Na to jsme odpověděli, že máme dost zásadní problém, jaké jméno tomu šestému dáme. Reakce bolely zvláště od nejbližších, protože vzniklá zranění se někdy dost těžko odpouštějí. Také nás trápilo nepochopení. V naší situaci nás povzbudil článek, ve kterém jeden bohatý, úspěšný pán vzpomínal na své dětství, kdy říkal, že měl ten přepych, že měl ještě maminku doma. Jeho děti a vnoučata už tento luxus neměly. Nebo když paní ředitelka ve škole řekla, že máme šikovné děti, a že je škoda, že jich nemáme alespoň patnáct. Tížila vás někdy finanční situace? Někdy docela ano, ale vždycky to s pomocí Boží nějak vyšlo. Teď už je to snazší. Dostali jsme se z doby, kdy jsme táhli tři vysoké školy, což nejsou malé částky. Děti se opravdu vždycky musely zapojit. Pochopily, že pokud nepůjdou na brigádu, nebudou žít skromně a budou rozhazovat peníze, tak se to nezvládne. Vyzkoušely si, že vydělat si peníze je náročné a stojí to určité úsi-

lí. Velká rodina chrání děti před rozmazleností a mnohem snáz je nachystá do života, kde si pak sami musí mnohé probojovat, vybudovat a zvládnout. Důležité je také, že vnímají, že je potřeba si navzájem pomoci. Vedli jste si doma rodinné účetnictví, abyste zjistili, jak jste na tom? Nebyl na to čas. Spíš takové podvědomé, že když bylo něco zapotřebí, vedli jsme to v patrnosti a když jsme naspořili peníze, koupili jsme to. Nejčastěji jsme kupovali nebo opravovali hudební nástroje. Úžasné je Boží plánování. Děti vyrostly a přišel nám například balík, kde jsme našli vše potřebné pro větší děti. Když jsme čekali čtvrtého Šimona, vyhráli jsme automatickou pračku. Jedna rodina nám dokonce věnovala starší auto. Takže tak se o nás Pán Bůh stará. Byli jste někdy na dovolené? Také jsme občas vyrazili. Jednou jsme dokonce jeli s šesti dětmi k moři do Itálie. Bylo to v květnu a jako většina „suchozemců“ jsme neodolali a koupali se i tehdy v moři. Jinak jezdíme po celé republice. Ještě jsme si půjčovali takovou skromnou chatičku v Jeseníkách od známých za flašku slivovice. Ve velké rodině nejde o to mít na vše, ale být hodně vynalézavý, aby to nebylo nákladné. Člověk si musí umět poradit. To se týká i vaření. Z doby, kdy jsme byli hodně na hraně, jsme naučeni šetřit až příliš. Dodnes se Mařenka cítí provinile, když žehlí nebo pere v době, kdy není noční proud. Hrály finance svou roli při výběru školy? Určitě ano. Nejstarší syn studoval v Praze a tenkrát jsme zjistili, že je to třeba oproti Olomouci velmi drahé. Šimon si vybral medicínu v Hradci Králové, kde se mohou učebnice půjčovat – lékařská literatura je dost drahá. I pro výběr gymnázia jsme volili to, které mají děti nejblíže, aby zůstaly doma. Naštěstí je kvalitní. Ale nejde jen o školu, důležitý je také přístup ke studiu. Jaké bohatství vnímáte ve velké rodině? Jsme obdarováni krásnými dětmi a to je to největší bohatství. Je to hezký pocit, když se u nás roztáhne stůl přes celý obývák a tam se nás sejde i patnáct a je nám spolu dobře. To se nedá ničím nahradit. Velká rodina byla naše volba a jsme za ni rádi. Dennodenně cítíme hmatatelně Boží pomoc, jen za ni často zapomínáme děkovat. Za rozhovor Mařence a Laďovi děkuje Radka Prentisová


Foto: rte.ie

Děti ohrožené potraty

Dítě v 16. týdnu těhotenství. Mohlo být zabito prostaglandiny z tzv. zdravotní indikace.

Cítí bolest. Lékaři to ani netuší Jedním z argumentů pro umělé potraty je, že plod necítí žádnou bolest a včasným usmrcením bude dítě ušetřeno života “nechtěného”, případně postiženého dítěte. Jak „nechtění”, tak postižení lidé mohou prožít šťastný život, dostanou-li šanci. Nenarozené dítě ale může během potratu trpět velkou bolestí. Argumentaci podloženou odkazy na lékařskou literaturu a studie lze najít na stránce doctorsonfetalpain.com. Další informace nabízí server justthefacts.org. Člověk cítí bolest skrze podráždění receptorů bolesti (nociceptorů), které vyšlou signál nervovými vlákny přes míchu do mozku, kde je podnět zpracován v patřičný pocit. V těle nenarozeného dítěte se tyto nociceptory vyskytují nejpozději 20 týdnů po početí, stejně tak jako nervová vlákna, která vedou jejich vzruchy do mozku. Bolest však může vnímat i mnohem dříve. Už

v 8. týdnu po početí reaguje nenarozené dítě na dotek – a před podněty, které by starším způsobily bolest, např. utíká ucuknutím. Bolestivé podněty zároveň vyvolávají v těle plodu zvýšené hladiny stresových hormonů. Výzkumy ukazují, že děti v počátcích vývoje mohou vzhledem k jinému propojení nervových vláken cítit bolest jinak, snad i intenzivněji, než dospělý člověk.


Mrskal sebou s tváří zkřivenou utrpením Při suchém popisování fyziologických faktů snadno zapomeneme, jaká muka může bolest způsobit tak křehké bytosti, jakou je nenarozené miminko. Americký gynekolog Matthew Bulfin kdysi popsal případ pětadvacetileté ženy, která podstoupila potrat vyvolaný prostaglandiny. Uprostřed noci porodila svoje dítě těžce poraněné, ale stále živé. Než dorazily sestřičky, viděla matka, jak její syn „mrskal sebou s tváří zkřivenou utrpením“. Prostaglandin vyvolává silné kontrakce, které mají plod nejprve zahubit, následně vypudit porodními cestami ven z těla matky. Protože však děti dokážou i takto zdrcující stahy přežít, obvykle jim potratář nejprve vstříkne do těla jed, aby je zahubil. Mrazí při pomyšlení, že popisovaný případ by mohl být typickým příkladem bolestivých muk, které musí ten malý člověk zažívat, když ho zabíjí a vypuzují z “bezpečí” matčiny dělohy.


Děti ohrožené potraty

Pokud dítě zemře ještě uvnitř dělohy, není nikdo svědkem jeho utrpení. Ale to utrpení není o nic menší. Možná, že matce v případě Dr. Bulfina nikdo neřekl, co se opravdu stane s dítětem, které v sobě nosila. Možná jí řekli, že to bude pro všechny to nejlepší, že to bude jednoduchý zákrok, že vše proběhne hladce. Možná mluvili o zodpovědném, humánním řešení. Ale úmyslné zabití nevinného člověka není nikdy zodpovědné, ani lidské. Matka pak v sobě do smrti ponese strašné trauma z bolestivé smrti svého nedonošeného dítěte.

K vnímání bolesti není potřeba mít vyvinutou mozkovou kůru Bolestné vzruchy vedou od nociceptorů do hrbolu mezimozkového (thalamu). K vnímání bolesti proto není potřeba mít funkční mozkovou kůru, která se u lidí vyvíjí až v pozdějším stadiu po početí. Ukazuje se, že i děti, kterým chybí podstatná část mozkové kůry, cítí bolest. U dospělého člověka také dochází k pocitům bolesti právě při stimulaci thalamu. Někteří vědci tvrdí, že dítě v lůně přetrvává ve spánku podobném komatu, takže necítí bolest, přestože je vybaveno nociceptory. To se ale příčí zdokumentované praxi, která ukazuje, že nenarozené děti reagují na bolestivé podněty koordinovanými pohyby a cukáním. Právě i z toho důvodu se při operačním zákroku na nenarozeném miminku v dnešní době čím dál víc přistupuje k anestezii plodu. Dítě s anestezií nejenže neohrožuje operaci obrannými pohyby, ale vykazuje také výrazně nižší hladiny stresových hormonů než dítě bez znecitlivění. Vědecké důkazy a lékařská praxe ukazují na skutečnost možného vnímání bolesti již v průběhu těhotenství. Přítomnost bolesti tak podtrhuje brutalitu umělého potratu, při kterém je dítě různými způsoby roztrháno, rozdrceno, či otráveno vstřikem látky přímo do srdce. Ale koneckonců, i kdyby dítě netrpělo, i kdyby bylo před svou „popravou” uspáno, tak jak to dělají při trestu smrti v Americe, stále by to bylo svévolné zabití nevinného, bezbranného, jedinečného člověka.

Jak se provádí umělé potraty v České republice V roce 2014 bylo v ČR zabito 21 893 dětí před narozením. Potratová tableta – do 7. týdne těhotenství. Žena je odeslána domů poté, co spolkne na gynekologii tablety Mifegynu. Ty zničí děložní výstelku zajišťující dítěti okysličení a výživu. Po 36 hodinách spolkne na gynekologii tablety Mispregnolu k vypuzení těla dítěte, nedošlo-li k jeho vypuzení již dříve. Miniinterrupce – do 8. týdne těhotenství. Přes roztažené děložní hrdlo se do dělohy vsune trubička s ostrým hrotem, připojená na vývěvu, která roztrhá dítě na kousky a vysaje do nádoby. Poté se do dělohy vsune kyreta (ocelový nůž), aby se vyškrábla placenta a zbytky dítěte. Interrupce – do 12. týdne těhotenství se provádí tzv. evakuace děložní dutiny kyretou po roztažení děložního hrdla nebo vakuumexhausce – tzv. odsátí děložního obsahu. Při potratech ze zdravotní indikace do 16. týdne těhotenství je nenarozené dítě již příliš velké na to, aby prošlo děložním hrdlem. Do dělohy se vsunou kleště, chytne se noha nebo jiná část těla a kroutivými pohyby se trhají části těla dítěte. Páteř musí být přelomena a lebka rozdrcena, aby mohly být z dělohy odstraněny. Redukce po umělém oplození – kolem 16. týdne těhotenství při vícečetném těhotenství je za pomocí ultrazvuku zavedena přes břicho matky dlouhá jehla a do srdce vybraného dítěte vstříknut chlorid draselný. Dojde k zástavě srdce a dítě umírá. Prostaglandiny – zejména po 16. týdnu těhotenství se podává silná dávka léků vyvolávající velmi intenzivní děložní stahy. Kontrakce jsou mnohem silnější než přirozené porodní stahy, takže dítě je jimi zabito. Porodí-li se dítě živé, je ponecháno bez pomoci, dokud nenastane smrt nedostatkem péče. Císařský řez – v pokročilém stadiu těhotenství až do porodu. Děloha je chirurgicky otevřena stejně jako u porodu císařským řezem. Pupeční šňůra je přeříznuta, když je dítě ještě v děloze, čímž se přeruší zásobování kyslíkem a dítě se udusí. Někdy je dítě vyjmuto ještě živé a v tom případě je usmrceno nebo ponecháno bez pomoci, dokud nenastane smrt nedostatkem péče. hnutiprozivot.cz

Adam Prentis

Foto: AbortionNO.org

Bolest podtrhuje brutalitu umělého potratu, při kterém je dítě trháno a drceno. Ostatky těla dítěte usmrceného v 10. týdnu těhotenství



Foto: chiaracorbellapetrillo.it

Svědectví / Pro věřící

Chiara a manžel Enrico v roce 2010

Půlhodina s mým dítětem byla nejvzácnějším okamžikem mého života Když je člověk ještě mladý, většinou ho nic netíží a různé nepříjemnosti života si ani nepřipouští. Ovšem netýká se to každého. I někteří mladí lidé se potýkají se závažnými situacemi života. Mladá Italka Chiara Corbella Petrillo se musela vyrovnat se smrtí svých čerstvě narozených dětí a pak s vlastní smrtelnou nemocí...

Chiara Corbella se narodila v Římě v roce 1984 do věřící rodiny, která se angažuje v Katolické charismatické obnově. Když jí bylo osmnáct let (rok 2002), na pouti do Medžugorie se poznala s Enricem Petrillem, zamilovala se do něj a po několika měsících proběhly zásnuby. Jejich vztah byl velmi živý a pohnutý a nechyběly v něm rozchody. Jistě i doprovázení otců františkánů pomohlo, aby mladý pár udělal závažné rozhodnutí uzavřít sňatek. Ten proběhl v Assisi v roce 2008. Zanedlouho Chiara otěhotněla…

Postižené děti se ukazují být zvláštním a neobyčejným darem A tady nastává první drama. Dítě, které nosí pod srdcem, Maria, je těžce postižené


a po narození nemůže přežít. Enrico a Chiara se přesto rozhodují ji přijmout, i když mnozí jsou překvapeni a navrhují potrat. Dítě se narodí, ale umírá po třiceti minutách. V ten den řekla Chiara svým nejbližším, že nezáleží na tom, jak dlouho někdo žije: „Ta půlhodina s mým dítětem pro mě byla jedním z nejvzácnějších okamžiků mého života. Myslela jsem na Pannu Marii – i jí Pán daroval Syna, který nebyl pro ni, protože zemřel a ona se musela na něj dívat pod křížem. Tato věc mi dala možnost nad tím uvažovat, že si nemám myslet, že dokážu všechno ihned pochopit, a že snad i pro mě má Pán plán, kterému zatím nerozumím.“ Brzy znovu otěhotní, tentokrát je to chlapec. Ale i v tomto případě se ukážou


Svědectví / Pro věřící

Foto: chiaracorbellapetrillo.it

těžká poškození a znovu jsou oba manželé připraveni přijmout Davida jako svého milovaného syna. Ani on nedokázal po narození přežít. Později na jednom veřejném vystoupení Chiara řekla: „Pán nám chtěl darovat zvláštní děti, Marii a Davida, ale žádal od nás, abychom je doprovodili jen po jejich narození. Dovolil nám je obejmout, pokřtít, a pak je pokorně a s vděčností odevzdat do rukou Otce.“

Rakovina je další komplikací v následujícím těhotenství Zakrátko byla Chiara těhotná potřetí, ale ve stejnou dobu jí objevili nádor. „Teď nám Bůh svěřil třetí dítě, Francesca, kterému se vede dobře a za krátkou dobu se narodí zdravý, ale současně ode mne žádá, abych se svěřila do jeho rukou, bez ohledu na nádor, který se objevil před několika týdny a který do budoucnosti představuje velké riziko. Ale my věříme, že Bůh i teď vykoná veliké věci.“ Malý Francesco se narodil v květnu 2011. Chiara se rozhodla, že se bude léčit až po porodu, aby neublížila dítěti, protože zákrok by pro něj byl velmi rizikový. Podstoupila operaci a bolestivou chemoterapii s nadějí, že to ještě bude účinné. Avšak na Zelený čtvrtek 2012 se dověděla od lékařů, že nádor zvítězil a že se nachází prakticky v terminálním stadiu. Chiara zemřela 13. června 2012 ve věku 28 let. V dopise svému malému Františkovi napsala: „Jdu do nebe, abych tam byla spolu s Marií a Davidem a ty zůstaň s tatínkem. Já se budu odtud za vás modlit.“ Před svým narozením pro nebe Chiara všem poděkovala: „Mám vás všechny velmi ráda!“ Pohřeb byl neobyčejný, přišlo víc než tisíc lidí. Kardinál Vallini, zástupce papeže pro diecézi Řím, řekl: „Máme tady novou Janu Berettu Molla.“ [ Jana Berreta Molla byla mladá italská lékařka, která zemřela v roce 1962. Také ona se dozvěděla v době, kdy byla těhotná, že má rakovinu a odmítla léčení, které by ohrozilo život dítěte. Zemřela po porodu svého čtvrtého dítěte a v roce 2004 byla svatořečena papežem Janem Pavlem II.]

Bez Boha by to nešlo Chiara je děvče našich dnů. Na YouTube se nachází dvacetiminutový záznam, na kterém se svým charakteristickým římským přízvukem vypráví o počátcích svého dob-

;

Od své dcery jsem se naučil, že není důležitá délka života, ale jak ho žijeme. Za jeden rok jsem pochopil víc než za celý svůj život. rodružství s Bohem. V jednom okamžiku říká: „Bůh vkládá do každého z nás pravdu, není možné se s ní nesetkat.“ Manžel Enrico na otázku, co znamenají tato Chiařina slova, řekl: „Dnešní svět před potratem, před nemocným dítětem, před starým člověkem na konci svého života předkládá laciné a falešné volby. Bůh odpovídá touto naší historií, která byla psána tak nějak sama od sebe. My jsme byli v těchto letech jenom diváky. Bůh odpovídá na mnohé otázky, které jsou neuvěřitelně hluboké. Pán však odpovídá vždycky velmi jasně. Jsme to my, kdo rádi filozofujeme a nakonec se sami zapleteme, když chceme být pány života a když chceme uniknout před křížem, který nám Pán daruje.“ „Ve skutečnosti,“ pokračuje Enrico, „jestliže tento kříž žijeme s Kristem, není tak těžký, jak se zdá. Jestli se mu odevzdáme, zjistíme, že v tomto ohni, v tomto kříži neshoříme a že v bolesti nacházíme pokoj a v smrti život a radost.“ Pak řekl: „Když jsem viděl Chiaru umírat, byl jsem samozřejmě nesmírně zraněn. Pak jsem nabral odvahu a několik hodin před smrtí jsem se jí zeptal: ‚Chiaro, je ten kříž skutečně sladký, jak říká Ježíš?‘ Ona se na mne zahleděla, z posledních sil se usmála a odpověděla: ‚Ano, Enrico, je velmi sladký.‘ A tak celá naše rodina viděla

Bůh nám chtěl darovat zvláštní děti... dovolil nám je obejmout, pokřtít, a pak je pokorně a s vděčností odevzdat do rukou Otce. září 2015 / strana 12

Chiaru, že umírá pokojně; viděli jsme, že je šťastná, a to je něco úplně jiného.“

Přijetí Kristovy lásky přináší sjednocení a pokoj Chiařin otec Roberto, který byl podnikatelem a funkcionářem v Confindustria (sdružení podnikatelů), když se dozvěděl, že chemoterapie nepřinesla pozitivní výsledky, vzdal se svých funkcí, aby mohl být se svou rodinou a také aby změnil svůj život a začal pomáhat bližním. V jednom dojímavém svědectví pro televizní stanici SAT2000 (i to se dá najít na YouTube) říká: „Když jsme se na Velikonoce dověděli, že už se nedá nic dělat, začalo pro naši rodinu nádherné období. Žili jsme spolu tak, jak nikdy předtím. Všichni jsme byli sjednoceni v tom, abychom zachránili Chiaru. To se však uskutečnilo jiným způsobem.“ Pak Roberto tiše dodává: „Od své dcery jsem se naučil, že není důležitá délka života, ale jak ho žijeme. Za jeden rok jsem pochopil víc než za celý svůj život a nechci promarnit to, co jsem se naučil.“ Pak připomněl, že Chiara žila okolnosti, které by zlomily mnohé, a ona je nejen snášela, ale také je přijala. Úplně se svěřila Bohu. Byla si jistá, že když jí Bůh dal žít tuto věc, tak to znamená, že je to tak správné. Chiara ráda hrála na housle a ráda opakovala: „Narodili jsme se a už nikdy nezemřeme.“ Antonio Socci český text převzatý z http://farnostpozorice.cz upravila Radka Prentisová


Foto: Adam Prentis

Jak argumentovat

Slogany, které zabíjejí Každý, kdo drží v náručí malé miminko, vnímá křehkost lidské bytosti zároveň s jeho vzácnou a jednoznačnou hodnotou. A přece, když je řeč o právech a „svobodné volbě“, mnozí dají nedotknutelnost života všanc manipulaci, která z počatého dítěte dělá věc a matku odkáže do role svrchované soudkyně nad životem a smrtí. Nedávno jsme v Brně potkali mladé cizince, kteří se vehementně hlásili k právu na svobodu – k právu na potrat. Naivně opakovali všechny fráze a slogany, které jsou jim vštěpovány skrze školu a masmédia jako moderní tolerantní postoj.

Lidé se přirozeně řadí do táborů a svou pozici pak přirozeně hájí nástroji, které mají připraveny. I když jim budeme schopni odpovědět na každou připravenou frázi, prohrajeme, vnímáme-li toho, s kým mluvíme, jen jako reprezentanta ideologie, protože jej pouze ponížíme a není mnoho těch, kteří mají dost pokory uznat, že se mýlili. Je lepší sestoupit do osobní roviny, do reálného života, aby lidé mluvili sami za sebe a přestali mávat frázemi o právech: „Vy osobně věříte, že žena nemá pod srdcem dítě?“ „Proč?“ „Vy byste dala souhlas s jeho usmrcením?“ „Proč se ženy rozhodují pro potrat?“ „Jak jim pomoci?“ atp. Slogany a používaný jazyk vždy nastavují koleje myšlení. Naším cílem není protivníka udolat, ale pomoci mu opustit vyjeté koleje myšlení o pseudoprávech a nasměrovat ho k volbě dobra v reálném životě.

Jsme pro svobodu volby. Já ale nechci mít právo usmrtit své dítě, svobodu zabíjet. Každý má svobodu dítě nepočít. Počaté dítě je však nedotknutelné. Opravdu se běžná žena rozhoduje k usmrcení svého dítěte skutečně svobod-


ně? Necítí se naopak nucená k podstoupení potratu z ohledu na přání partnera nebo svého okolí? Nebývá citově opuštěná a bez pochopení? Není bezbřehá svoboda silnějšího krutým bezprávím vůči slabšímu? „Svoboda volby“ je fráze využívaná na řízenou sebedestrukci celých národů – zotročení dětí skrze drogy a sexualizaci dětí, depopulaci skrze antikoncepci a sterilizace, eutanazii... Slogan čerpá sílu z naší pýchy – z touhy po absolutní svobodě, po pocitu být jako Bůh. Proto je tak těžké se jej vzdát. Jenže my bohové nejsme.

O potratu může rozhodnout pouze žena. Jde o její tělo. Každý má právo rozhodovat o svém těle, neničí-li život druhého. Nevyžaduje snad absolutní závislost a bezbranné dítě skryté v těle matky tím větší povinnost jej chránit? Slogan zdánlivě slibuje ženě moc, reálně ale především svádí muže k pohodlnému postoji, že nenesou žádnou zodpovědnost vůči ženě ani vůči dítěti. Veškerá tíha spojená s péčí a výchovou dítěte se formálně přenáší na osamocenou ženu. Těhotenství však nutně činí ženu bezbrannější a zrani-


Jak argumentovat

telnější, závislejší a tak postoj muže nakonec rozhoduje o životě či smrti dítěte, aniž veřejně nese za smrt dítěte zodpovědnost. Velikost lásky se dokazuje obětí. Skutečný muž je hrdý na svou povinnost obětovat život, aby ochránil svou ženu a dítě. I žena ukazuje svou důstojnost a velikost své lásky ochotou obětovat své zdraví a život pro své dítě.

Nemůžete uzákonit morálku! Není snad právo na potrat novou uzákoněnou morálkou humanistů? Samozřejmě že lze uzákonit morálku. Desatero Božích přikázání se přirozeně promítá do právního řádu. „Nezabiješ" je obsaženo v zákonech proti vraždám, zabití, řízení v opilosti, prodeji drog, nactiutrhání atd. Slogan v podstatě říká: Nechci, aby se někdo vměšoval do zla, které chci dělat.

Nenarozené dítě, plod, embryo není úplným člověkem. Kdo z nás je úplným člověkem? Je novorozenec méně člověkem než dospělý jen kvůli tomu, že nemá plně vyvinuté tělo? Upřít někomu lidskost je prvním krokem k jeho usmrcení. Tento slogan je esencí eugenického myšlení, ovocem darwinismu, který vede k likvidaci slabších, hloupějších, chudších, atp. Člověk je více než zvíře, proto jej nelze zabíjet či rozmnožovat jako dobytek. Každý z nás je stvořen Bohem a jsme určeni k nesmrtelnému životu. Proto se nikdo nemůže smířit se smrtí, proto je zabíjení nevinných vnímáno jako největší zlo.

Každé dítě chtěné dítě! Jsou nechtěné děti nebo spíše sobečtí rodiče? Skutečně věříte, že člověk nemá žádnou hodnotu sám o sobě, ale je třeba se jej zbavit, není-li „chtěný“? Opravdu je dítě jen domácím mazlíčkem? Vždy budou děti, které budou mít těžší životní start. O to více se ale máme snažit, aby tyto děti poznaly lásku ve svém okolí, když ji nenašly u rodičů.

Ubližujete ženám. Týráte je obrázky. Slogan předpokládá, že rozumná žena nemá na výběr, potrat musí podstoupit a krutí lidé tuto nevyhnutelnou bolest jitří fotografiemi usmrcených dětí. V plné nahotě se zde ukazuje lež o svobodné volbě. Copak se zároveň neříká, že na potrat se má chodit jen z vážných důvodů? Kde je ale ona svoboda? A u koho má


běžná žena hledat útěchu, nese-li si stigma, že se rozhodla „svobodně“? Fotografie jsou určeny pro společnost, aby si všichni uvědomili pravdu a ženy nenechávali osamělé. Téměř každá organizace pro život podporuje poradny, krizová centra či azylové domy. I Hnutí Pro život ČR provozuje telefonickou linku pomoci 800 108 000, ale nejúčinnější pomoc dokážou vždy poskytnout ti nejbližší.

Potraty by měly být legální a bezpečné, i když s tím osobně nesouhlasím. Není to pokrytectví? Kolik zel osobně odmítáme, ale hájíme pro ostatní? Potrat je smrt. Nejsou bezpečné – ani pro dítě, ani pro matku, ani pro společnost. V Polsku jsou potraty nelegální přes dvacet let a nezemřela zde v této souvislosti jediná žena. Potratový zákon ženy nechrání, ale ubližuje jim.

Copak nevidíte, že svět je přelidněn? Možná v Praze v osm ráno v metru. Celosvětově se porodnost zastavila a Evropa i Česká republika rychle vymírá. Chybí mnoho set tisíc dětí a potýkáme se proto s krachem zdravotního a důchodového zabezpečení. Lidé odmítají mít děti kvůli nejistotě, pohodlí a ztrátě naděje v lepší budoucnost. Naději a tím i ochotu přijmout děti probouzí především víra v Boha.

Nesoudíme. Pomáháme Pomozte nám oslovit gynekology, aby všude, kde se provádějí umělé potraty, byly k dispozici letáky a stojany s nabídkou pomoci ženám, které se cítí být nuceny k podstoupení umělého potratu. Poradíme Vám jak postupovat při získání záštity obce, jak domluvit umístění materiálů, jak jednat s gynekology. Napište si o letáky. S vaší pomocí můžeme změnit společnost. Radka Válková tel.: 603 700 861 nesoudimepomahame.cz

Proč odmítáte antikoncepci, když jste proti potratům? Antikoncepce nabízí život v rozkoši, zároveň ale vytváří klima nepřátelské dětem – otevírá dveře strachu a posiluje sobectví degradující druhé na předmět rozkoše. Počaté dítě je vnímáno jako chyba, jako omyl a lidé užívající antikoncepci nejsou psychicky připraveni na možnost početí. Podhoubím potratů je strach a sobectví a toto podhoubí antikoncepce připravuje.

Jste tedy proti kontrole porodnosti! Nejsme. Žena má tělo obdarované periodickou plodností. Moderní metody rozpoznávání plodnosti (viz cenap.cz a lpp.cz) umožňují prožít sexualitu v její plnosti, regulovat počty dětí, dát intimitě řád a krásu, aby nezevšedněla, být ohleduplný zvláště k tělu ženy a naučit se sebeovládání, které nesmírně pomáhá v celém vztahu. Znásilňovat přirozenost intimního života antikoncepcí nebo dokonce potraty toto vše ničí. Radim Ucháč


Ideologie / Gender / Rodina

Rozvrat sexuální identity předznamenává totalitární ideologie

Opakovaně jste prohlásil, že na počátku genderové teorie stojí velká lež – tedy tvrzení, že sexuální identitu je možné libovolně měnit. Proč je tak nebezpečné podporovat takovéto přesvědčení? Protože tu hrozí, že vytvoříme podmínky k tomu, aby se společností šířila nezralost. A když společnost zdětinští, nevyhnutelně zaostává a rozkládá se. Sociální soužití se tím pádem mění v cosi velice obtížného. Děláme si iluze, že budujeme svobodu, ale ve skutečnosti otevíráme cestu totalitě. Mohl by gender skutečně vyvolat takové kolektivní „zbarbarštění“? Rozhodně! Když totiž hodláme budovat společnost na základě elementárních pudů, aniž bychom přihlíželi k mužsko-ženským pohlavním rozdílům, vytváříme ideologii zcela odpoutanou od reality. Škody vyvolané v lidských dějinách ideologiemi jsou dobře známé. Řekl jste, že toto zvrácené myšlení, které vzniklo v západních zemích, nyní postupně zamořuje také Asii a Afriku. Jaké konkrétní problémy ale mohou vyvstat ze šíření genderové teorie? Gender je nejúčinnější zbraní na destabilizaci rodin, protože si na základě mylného rovnostářství, které je plodem špatně chápaného feminismu, nárokuje, že vyloučí

Foto: nivnicky-skalicky.cz

„Genderová teorie je kulturní odchylka, podporovaná mocnou intelektuální a politickou lobby. Hrozí, že gender podkope základy západní společnosti u samotných kořenů. Reagovat na tento proud a postavit se proti němu by mělo být úkolem všech lidí dobré vůle,“ řekl francouzský jezuita s bohatou psychologickou a psychoanalytickou praxí, Mons. Tony Anatrella SJ. muže z veškerého rozhodování týkajícího se mateřství. Gender je předehrou k tomu, aby mohly na pole vstoupit skutečné sociální atentáty, kupříkladu takzvané „plánování rodičovství“. To není nic jiného než potrat jako nástroj ke kontrole porodnosti, vnucovaný ekonomickou silou velikých mezinárodních organizací.

Gender je nejúčinnější zbraní na destabilizaci rodin. Navzdory tomu se genderové teorii podařilo prolomit do zákonodárství četných západních států. Jsou lobby, které ji podporují opravdu tak mocné? Dokonce velmi mocné. Pojem „gender“ vznikl v padesátých letech minulého století v USA ve šlépějích feministických hnutí a homosexuálních organizací. Ale až od sedmdesátých let, v atmosféře anarchie, která si nárokovala zrušení všech rozdílů ve jménu spravedlivější společnosti a rovných práv pro všechny, se začal šířit, stal se politickou zbraní a dospěl k ovlivňování národních legislativ. A již nepohání k nové svobodě, nýbrž se stává nástrojem útlaku. Když totiž z občanského zákoníku odstraníme pojmenování „otec“ a „matka“, jak se to stalo kupříkladu ve Španělsku nebo


Kanadě, pošlapáváme realitu. Dopouštíme se tak vážné nespravedlnosti, která je o to více nepřípustná, protože pochází přímo od státu. Při své psychoterapeutické činnosti jste potkal mnoho dospívajících lidí, kteří žili s homosexuálními rodiči. Odhalil jste u nich nějaké zvláštní slabé body? Bohužel ano. Mluvím tu o nezvratných faktech, nehledě na to, co vypovídají tendenční statistiky. Mladým lidem, kteří měli jako rodičovský model dvě osoby téhož pohlaví, hrozí, že budou vyrůstat s nejasnou identitou. Jsou u nich velice rozšířeny psychologické obtíže. Jakoby jejich psyché stála před obtížně smiřitelným rozporem. A nezaujímám zde ideologický postoj, nýbrž mluvím na základě přímého pozorování za dlouhá léta psychoanalytických konzultací. Je u člověka trpící homosexualitou, možné terapeutické doprovázení? Musím zde předeslat, že nelze vnucovat terapii člověku, který po ní sám netouží. Pokud však člověk svobodně požádá o pomoc, může pro něj být psychoanalytické doprovázení velmi užitečné. Ve své čtyřicetileté zkušenosti jsem takto sledoval desítky případů. Nelze ale zevšeobecňovat, protože existují různé formy homosexuality a každý jedinec má svůj příběh a situaci. podle radiovaticana.cz


Z poradny Aqua vitae

Srdce nehledí skrz peněženku

Nová situace doprovází celou řadu starostí a jednou z nich bývá též i starost ekonomická. Jak častokrát vypadají reálné situace našich klientů? „Dobrý den, jsem nečekaně těhotná, studuji vysokou školu, je mi 23 let, nevím vůbec, jak to se mnou bude po finanční stránce. Otec dítěte je též nezajištěn.“ Nebo: „Čekáme třetí dítě, jsme v dluzích – hypotéka, půjčka na spotřebiče, nezaplacené vánoční dárky – vůbec netušíme, zda se to dá zvládnout…“ Z naší zkušenosti jsme překvapivě zjistili, že finanční otázka je spíše než pro těhotnou maminku záležitostí pro muže, je-li u řešení vůbec aktivně přítomen a neutekl už dřív. Maminka sama má v sobě jaksi přirozeně – darem – dáno, že dítě se penězi nepoměřuje. Ale nejbližší v jejím okolí hned počítají. Peníze se tak nezřídka stanou otázkou naléhavější, než by zasluhovaly. Je správné ptát se, jak zabezpečit rodinu a zda nemohu udělat něco víc pro to, aby se rodině lépe dařilo. Je to zodpovědností, úkolem, ctí a konečně též především radostnou povinností každého muže, který k sobě připoutal milovanou ženu a s ní založil rodinu. Pochopitelně je na místě větší míra pochybností, které se v jeho hlavě objeví ve chvíli, kdy obdrží zprávu o tom, že je na cestě dítě, které přichází nečekaně do společného života rodiny. Ekonomická

Foto: pexels.com

Nečekaně těhotná žena je nastalou situací zaskočena. Nesčetněkrát jsme mluvili o tom, že potřebuje oporu manžela, otce dítěte, také potřebuje přijetí a někoho, kdo jí bude naslouchat. A právě naslouchání je základem naší práce.

Sama má v sobě dáno, že dítě se penězi nepoměřuje. Ale nejbližší okolí hned počítá. nedostatečnost, nebo dokonce potenciální obava o ni ale není pádným důvodem pro zbavení života kohokoliv. Je to jeden z principů, s nímž v poradně velmi často pracujeme a na kterém stavíme svou pomoc. Nemohu psát velké podrobnosti o jednotlivých osudech, ale obecně platí: „Když dá Pán Bůh Pepíčka, dá též nějakého chlebíčka.“ V dnešní době je celá řada rodin, která si nastavila takový životní standard, že se do něho další člověk ekonomicky nevtěsná. Je to smutná realita. Znám opravdu mnoho rodin, kde pro další dítě není prostor – a teď nemyslím na metry čtvereční bytové plochy, ale v srdci a ochotě; často je to otázkou rozdělení mezi manžely – jeden má srdce větší, druhému se zvětšuje pomalu. Ale vždy věříme, že doroste. V rámci naší klientely máme spíše osamělé maminky, ženy, které otec dítěte ještě v době těhotenství opustil. Ty mají často

Proč to děláme? Zachráněné děti za to stojí!

vážné důvody zabývat se ekonomickou starostí. Díky Bohu žijeme v zemi, kde je sociální zabezpečení na velmi dobré úrovni. A tak s pomocí začínáme formou poradenství, jak se finančně zabezpečit a využít všechny možnosti, které pro takovou maminku stát nabízí. Životní problémy našich maminek mají celou řadu vrstev, takže toto je opravdu jen jedna z nich; řešíme též možnost sanace vztahu mezi nimi a otcem dítěte, řešíme otázky bydlení, často též základních návyků a vyrovnávání se se zraněními, která přišla nelehkým životem a omezují možnost správného pohledu na věci. Podstatné ale je, že jsme svědky Exupéryho definice: Správně vidíme jen srdcem. Peníze u žen, které nám volají (ačkoliv by to asi pragmatický člověk střední třídy v naší zemi automaticky očekával) nejsou na prvním místě a už vůbec nejsou na druhé misce pomyslných vah, které rozhodují o životě a smrti. Zdeňka Rybová vedoucí poradny Aqua vitae

Poradnu Aqua vitae provozuje Hnutí Pro život ČR již 10 let díky pravidelné modlitební a finanční podpoře mnoha dobrých lidí. Děkujeme. linkapomoci.cz

Čekáte-li nečekaně dítě volejte 800 108 000

Informační oběžník Hnutí Pro život ČR ISSN: 1214-4096 Registrace: MK ČR E 14715 Hnutí Pro život ČR, Hlubočepská 85/64, 152 00 Praha tel.: 603 976 231, e-mail: [email protected], http://hnutiprozivot.cz Hnutí Pro život ČR usiluje o obnovu úcty k lidskému životu od početí do přirozené smrti. Osvětovou a humanitární činnost vyvíjí výhradně díky podpoře drobných dárců. Dary lze podle § 15 odst. 1 zákona 586/1992 Sb. uplatnit pro snížení základu daně. Bankovní spojení: 2900089089/2010, var. sym.: 5030

HNUTÍ PRO ŽIVOT ČR. Spusťme nenápadně lavinu. Čekáte-li nečekaně dítě volejte

Recommend Documents