Hlavně buďte šťastní,

Časopis nejen pro dialyzované pacienty

Hlavně buďte šťastní, radí seniorům gerontoložka

ISSN 1803-7267 MK ČR E 18760

2016

5

JSME TU PRO SENIORY OD CHVÍLE, KDY STÁŘÍ ZAČNE PŘINÁŠET STAROSTI

domov s úsměvem  ve Slavkově u Brna

PRO DŮSTOJNÉ STÁŘÍ JE POTŘEBA VÍC NEŽ JEN ZDRAVOTNÍ PÉČE: – Rehabilitace, relaxace, odpočinek – Špičková lékařská péče – Moderní dialyzační STŘEDISKO ƒƒB. Braun Domov s úsměvem Pobytové zařízení pro osoby se zdravotním postižením Tel. +  420-724 109 288 +420-544 423 608-9 ƒƒFyzioterapie a sauna Tel. +420-544 423 605

ƒƒDialyzační středisko B. Braun Avitum Austerlitz Tel. +420-544 423 600 ƒƒOdborné ambulance B. Braun Plus: ƒƒ Interní ambulance | Tel. +420-544 423 604 ƒƒ Nefrologická ambulance | Tel. +420-544 423 604 ƒƒ Rehabilitační ambulance | Tel. +420-544 423 605 ƒƒ Ultrazvuková ambulance | Tel. +420-544 220 407

B. Braun Avitum Austerlitz | Zlatá Hora 1466 | 684 01 Slavkov u Brna | Česká republika Tel. +420-544 227 488 | [email protected] | www.bbraun-omnia.cz

Z OBSAHU VYBÍRÁME

Téma | 4 Obezita je otázka genetického nastavení

Vážené čtenářky, vážení čtenáři, je tu doba vánočních svátků. K nim neodmyslitelně patří bohatě prostřená štědrovečerní tabule, vánoční cukroví a další pochoutky. Abychom nevkročili do nového roku o několik kilo těžší, rozhodli jsme se zaměřit toto číslo na téma obezity a na to, jak jí předcházet. V obsáhlém rozhovoru s obezitoložkou Petrou Šrámkovou se dozvíte, proč za svoje kila navíc často nemůžeme a jak s nimi účinně bojovat. Také jsme se zaměřili na celou řadu mýtů, které se týkají správného stravování.

Letem dialyzačním světem | 10 35 rokov života s dialýzou

Inspirace | 12

Jídlo o Vánocích ale není to hlavní. Vánoce jsou svátky klidu, míru, rodinné pospolitosti a šťastných okamžiků. Právě radostné okamžiky a štěstí jsou pro naše zdraví stejně důležité jako správná výživa a péče o tělo. O tom vypráví gerontoložka Božena Jurašková. A zapomenout nesmíme na inspirativní příběh Jaroslava Málka, pacienta ostravské dialýzy, který štěstí našel v hudbě.

Jaroslav Málek: Pokud prožijete bohatý život, dialýza na jeho konci pro vás není překážkou

Nebude chybět ani (samozřejmě zdravé) vánoční menu podle Petry a Ája Agnerová si pro vás připravila hned dva návody, jak si v bytě vytvořit tu pravou sváteční atmosféru.

Rozhovor | 16

Přejeme vám inspirativní čtení, mnoho šťastných zážitků a příjemné prožití svátků.

Hlavně buďte šťastní, radí seniorům gerontoložka Božena Jurašková

Za redakci časopisu Dialog Marie Polášková šéfredaktorka

Cestujeme | 19 Ochutnávka slovenské Oravy a Roháčů

Dialog · Časopis nejen pro dialyzované pacienty Vychází jednou za dva měsíce. Zdarma. ISSN 1803-7267 Redakční rada: Ing. Petr Macoun, Ph.D., MUDr. Martin Kuncek, RNDr. Martin Kalina, Ph.D., Luděk Hajský, Šéfredaktorka: Marie Polášková, Redakce: Kristýna Tesařová, Mgr. Michal Dušek, prim. MUDr. Roman Kantor, Luděk Hajský, Grafika: Tomáš Komůrka, BA, Pavel Cindr a Olga Čermáková Vydavatel: B. Braun Avitum s.r.o., V Parku 2335/20, 148 00 Praha 4, Česká republika, IČ: 61856827, DIČ: CZ61856827, Tel. +420 271 091 111, Fax +420-271 091 912, [email protected], www.bbraun-avitum.cz Veškeré články publikované v tomto časopisu mají pouze informativní charakter a nejsou právně závazné. Veškerá doporučení uveřejněná v tomto časopisu týkající se zdravotního stavu, dietních a režimových opatření je nutné konzultovat s ošetřujícím lékařem nebo sestrou. Redakce si vyhrazuje právo na úpravu veškerých textů.

Jak na to | 26 Vánoční speciál Áji Agnerové 3

Letem dialyzačním světem Pacienti s lékaři a sestřičkami oslavili 20 let plzeňské dialýzy dortem. Zleva Marta Černíková, pacientka po transplantaci, MUDr. Lada Malánová, primářka DS, Věra Sýkorová, dialyzovaná pacientka

Dialyzační středisko v Plzni pomáhá lidem už 20 let B 

ezmála 180 tisíc dialýz, což je pro představu o deset tisíc víc, než kolik žije v Plzni obyvatel, bylo pacientům provedeno za celou dobu existence dialyzačního střediska B. Braun Avitum v Plzni. Oněch 20 let práce stálo za to. Mám pocit, že jsme získali důvěru jak pacientů, tak spolupracujících lékařů. Velkou radost mám také z  transplantačního programu. Za  úspěch považuji například letošní dva případy, kdy byla pacientům provedena transplantace, aniž museli podstupovat dialýzu,“ říká vedoucí lékařka Dialyzač-

4

ního střediska B. Braun Avitum Plzeň MUDr.  Lada Malánová. Obrovským krokem dopředu je domácí hemodialýza. „Věra Fialová je naší první pacientkou, která má dialyzační přístroj doma a od letošního března se dialyzuje sama. Musela se toho hodně naučit, provést náročné stavební úpravy, ale dle jejích slov by neměnila. Získala čas pro sebe, svou rodinu a  může pracovat,“ popisuje svoji první pacientku Lada Malánová. Počet ošetřených pacientů každoročně stoupá V  ambulanci je nyní registro-

váno kolem dvou tisíc pacientů. „O  spokojenosti pacientů mluví čísla. Zatímco v  roce 1996 začínalo dialyzační středisko (DS) se 14 pravidelně dialyzovanými pacienty, k dnešku jich je na  90,“ říká ředitel sítě dialyzačních středisek B. Braun Avitum MUDr.  Martin Kuncek. Provoz je úzce napojen na různá oddělení fakultní nemocnice. Především jde o  interní oddělení, II.  interní kliniku, klinickou farmakologii, chirurgii, ARO a  oddělení dlouhodobé intenzivní péče. Velkou výhodou je v Plzni krátká, přibližně čtyřměsíční čekací doba na transplantaci. „Díky tomu se zhruba pětina pacientů dočká transplantace ještě předtím, než musí zahájit náhradu funkce ledvin dialýzou,“ říká transplantolog z FN Plzeň doc. MUDr. Tomáš Reischig, Ph.D. Vynikající výsledky transplantačního střediska v  Plzni dokumentuje například 92% úspěšnost pětiletého přežití pacientů po  transplantaci. „Za  20 let fungování

DS B. Braun Avitum v  Plzni bylo transplantováno 49 našich pacientů, 4 jsou čekatelé a  3 se připravují,“ vypočítává MUDr. Lada Malánová. Transplantací si prošla také pacientka střediska Marta Černíková. V plzeňském transplantačním centru dostala ledvinu, která plní svou funkci již 17 let. „Zpočátku mé tělo proti přijaté ledvině brojilo a pak jsem musela překonat divný pocit, že mám v  těle cizí orgán. Všechno jsem i  díky lékařům z  FN a  Dialyzačního střediska B. Braun Avitum překonala a teď se raduji ze života. Jsem vděčná, že se o  sebe mohu sama postarat, a nechci to zakřiknout,“ dodává Marta Černíková. Dialyzační středisko B. Braun Avitum v Plzni nyní čeká především příprava nové nefrologické ambulance ve  druhém patře s větší čekárnou i ordinací. Ve  druhé fázi rekonstrukce se mohou pacienti dialýzy těšit na  prostornější šatny a  dámy dostanou zbrusu nové sociální zařízení.

Ke dvacetiletému výročí proběhla i tisková konference, v rámci níž redaktorka vyzpovídala MUDr. Ladu Malánovou, primářku DS Plzeň

TÉMA

Obezita

je otázka genetického nastavení, léčit ji musíme celý život Rozhovor s obezitoložkou MUDr. Petrou Šrámkovou o tom, že obézní lidé často jedí méně než štíhlí, jak hubnout ve starším věku a proč jí nevadí jídlo z fast foodu § Mnoho obézních lidí omlouvá svá kila navíc tím, že je jejich obezita genetická. Je to pravda? Opravdu je obezita v genech? Myslím si, že mají pravdu. Obezita je geneticky podmíněné onemocnění. V šedesáti, možná až osmdesáti procentech za  ni mohou naše geny. Jestli se daná genetická vloha aktivuje, to už je potom na nás. § Jak se taková vloha aktivuje? Virovou infekcí, hormonální změnou, stresem, těhotenstvím, organickými polutanty. § Všechno, co jste vyjmenovala, jsou příčiny, za něž lidé sami nemohou… Přesně tak. My za svou obezitu vlastně až tolik nemůžeme. Ano, můžeme za těch dvacet až čtyřicet procent, které tvoří životní prostředí, tedy toxické životní prostředí. Ne že bychom za něj

přímo mohli, existují situace, které nezměníme. Do práce musíme cestovat MHD nebo autem, protože se tam pěšky nedopravíme. Jsme nuceni jíst v určitou dobu v rámci odpoledních nebo nočních směn, ačkoliv bychom si tu dobu jinak nevybrali. Není dostatek vhodných sportovišť, která by byla laciná nebo zdarma, jako to mají ve skandinávských zemích. Není dostatek cyklostezek, které by byly tak šikovně vymyšlené, abychom se z práce někam dopravili. § Takže někteří lidé, ačkoliv mají stejný životní styl jako lidé trpící obezitou, nejsou obézní proto, že nemají určitý gen? Známých genů, které se mohou podílet na obezitě, je asi čtyřicet. Existuje pár monogenních obezit, tedy syndromů, kdy jsou děti obézní už od  pár měsíců věku. Ale to jsou opravdu jen jednotky, lékaři tyto případy většinou zachytí a pracuje se s nimi na-

prosto jiným způsobem. Naprostá většina lidí má polygenní způsob dědičnosti obezity. Pakliže jsou oba rodiče obézní, je pravděpodobnost, že jejich dítě bude také obézní, kolem osmdesáti procent. Pokud je jeden rodič obézní, je taková pravděpodobnost kolem šedesáti procent. § To chápu, nicméně takoví rodiče mohou dítěti předat spíš nezdravý životní styl, špatné stravovací návyky, žádný pohyb… Nezpůsobuje obezitu potomka spíš toto než zděděný gen? Ano, kromě genů se dědí i  životní styl. Sedavý způsob života, nákupy určitého jídla, trávení volného času. Ti lidé jsou zvyklí špatně jíst, což v  kombinaci s genetikou vede k jejich obezitě. § Co si myslíte o stravování ve fast foodech? Je to sice v  mém oboru téměř kacířská myšlenka, ale nejsem

zase až taková odpůrkyně fast foodů. Musí splňovat určité normy, a vzhledem k tomu, že porce nejsou tak veliké, nemyslím si, že by byl někdo tlustý kvůli tomu, že si sem tam dá fast food. Když sníte hamburger, k  tomu zeleninový salát a vypijete colu light, jste energeticky na  polovině svíčkové. Takže ne, nejsem proti fast foodům, protože i tam si můžu vybrat normální jídlo. § Jak se běžně stravují vaši pacienti? Řada z  nich se stravuje stejně jako štíhlí lidé, často je energetická hodnota jimi zkonzumovaného jídla a jeho množství i nižší než u  štíhlých lidí, přesto se jejich váha nehne a jsou obézní. Přicházejí v období stabilizované obezity, kdy se již nepřejídají. § Jak je to možné? Roli hraje skladba stravy. A také nastavení metabolismu, tedy jestli spalují lépe, nebo 5

téma

hůře. Takže to doopravdy nelze odsuzovat tak, že by se pacienti přejídali a  pak byli obézní. Řada z nich se skutečně nepřejídá. Samozřejmě jsou lidé, kteří to dělají, ale těch je tak dvacet procent. Zbylých osmdesát procent sní denně jídlo stejné energetické hodnoty jako ti ostatní.

§ A co jim tedy radíte? Začínám vždycky fyzickou aktivitou. Ta je nejméně populární, protože má nejmenší vliv na  redukci váhy, ale bez té to opravdu nejde. Je to, jako byste otočila klíčkem v  autě, ale neměla tam startér. Sice byste měla plnou nádrž, ale nikam neodjedete. Jakmile se člověk nehýbe, nenastartuje motor.

se hýbu jednou týdně, k  ničemu to není. Když se hýbu dvakrát týdně, k  ničemu to není. V  USA vydali před dvěma lety jen v rámci prevence kardiovaskulárních chorob doporučení hýbat se 300 minut týdně. To je padesát minut šestkrát týdně. Mluvíme tu o  běžné pohybové aktivitě, o  svižné chůzi, procházce, jízdě na kole, rotopedu, plavání, cvičení v  jakémkoliv klubu, doma s  činkami, na  karimatce, cokoliv vás napadne. Jakákoliv podobná aktivita se počítá. K tomu je dobré aktivitu měřit. Třeba chytrými hodinkami, krokoměry, různými aplikacemi nebo klidně chytáním pokémonů. To, co jsme v obezitologických společnostech nedokázali za celých třicet let, zvládla firma Nintendo za pár týdnů…

§ Jak často je potřeba se hýbat? Pohyb musí být soustavný. Když

§ Aby se tedy váha člověka pohnula, musí se nejdřív začít hýbat?

300 minut pohybu týdně

Co je nadváha a obezita podle světové zdravotnické organizace Nadváha a obezita jsou podle Světové zdravotnické organizace definovány jako abnormální nebo nadměrné hromadění tuku, které může poškodit zdraví. BMI je nejjednodušším ukazatelem měření nadváhy a obezity, protože je stejný pro obě pohlaví i pro všechny věkové kategorie dospělých. Měl by však být považován za přibližné „vodítko“, protože nemusí odpovídat složení těla vzhledem k množství tuků u jednotlivých jedinců. Body mass index (BMI) je jednoduchý index hmotnosti a výšky, který se běžně používá ke klasifikaci nadváhy a obezity u dospělých. Je definován jako hmotnost osoby v kilogramech dělená druhou mocninou jeho výšky v metrech. Spočítejte si svůj BMI pro představu, jak na tom jste. BMI =

tělesná váha (kg) tělesná výška (m) × tělesná výška (m)

Definice WHO pro nadváhu: BMI 25 a vyšší. Definice WHO pro obezitu: BMI 30 a vyšší. 6

Ano. Musí nastartovat motor, aby to vůbec fungovalo. Motorem tedy označuji metabolismus. Aby fungovalo spalování. Mluvím tu o svalové hmotě, která energii spaluje. § Dobře. Takže pohybem nastartujeme motor a pak už to jde samo? Samo to nejde. U  mužů představuje pohyb tak třicet procent redukce hmotnosti, u  žen je to mnohem méně, tak patnáct procent efektu redukce váhy. To ostatní je ovlivněno životním stylem a jídelníčkem, tedy příjmem potravy. Ten musíme s pacientem probrat. Zjišťujeme, co přesně v uplynulé době snědl, potom zjistíme jeho průměrný energetický příjem, poměr bílkovin, tuků, cukrů, množství přijatého železa, vápníku, omega mastných kyselin, vlákniny… Takových běžných složek potravy, jejichž příjem můžeme velmi jednoduše upravit. § Takže pomáháte sestavit jídelníček. Je rozdíl, když člověk, který chce sestavit jídelníček, na základě něhož chce zhubnout, navštíví kliniku obezitologie, nebo když zajde za výživovým poradcem? Musím proti výživovým poradcům brojit. Existují obezitologové, to jsou lékaři. Pak nutricionisté. Ti mají vysokou školu a  trvale se věnují vzdělávání ve  své oblasti. Kdežto výživoví poradci si udělají maximálně kurz a  postaví se za přepážku. Myslím si, že je to rozhodně dobrý zdroj výdělku. Lidi to chtějí, lidi si o to říkají, rádi uvěří tomu, že zaplatí de-

set tisíc, a za tři měsíce budou hubení a úžasně krásní. Oproti tomu já po nich chci celoživotní změnu, celoživotní péči.

Přenastavit setpoint v mozku § Čemu všemu je potřeba rozumět, abyste člověku mohla poradit? Je potřeba pochopit, že obezita je nemoc. Ti lidé si to nevymysleli, podíl jejich genetického nastavení má na  jejich stavu veliký podíl. Musíme jim pomáhat ne omezenou dobu, ale celoživotně. Jde o přenastavení termostatu, který máme v mozku, tu část, která nám kontroluje váhu, jedno místo v hypotalamu, jemuž Američané říkají setpoint, jenž nám velmi přísně kontroluje hmotnost stejným způsobem jako tělesný tlak nebo glykémii. Když hubnu, a  můj mozek má v  nastavení větší množství tukové tkáně, jakmile povolím, mozek vydá signály, aby tělo začalo přibírat. To je ten známý jojo efekt. Proto je přenastavení tohoto termostatu strašlivě složi-

TÉMA

tý, dlouhodobý proces. Nelze to provést během týdne nebo dvou tří měsíců. Je to celoživotní práce. Prakticky jedinou současně známou možností přenastavení setpointu je bariatrická chirurgie.

ná, že se velmi zmenší žaludek i mírně zkrátí tenké střevo. V různých modifikacích se můžeme dostat až k té biliopankreatické diverzi, při níž se zkracuje žaludek méně, ale hodně se zkracuje tenké střevo.

§ Když se řekne bariatrická chirurgie, většinu lidí napadne podvázání žaludku. To asi nebude tak jednoduché… Můžete vysvětlit, o co se jedná? Existují dvě skupiny operací pro obezitu. Jedné se říká restriktivní neboli omezující, druhá skupina jsou kombinované či maloabsorpční výkony. Ty omezující jsou výkony prováděné prakticky jen na  žaludku. Buď jeho bandáž, tedy kroužek na žaludek, který u nás od roku 1994 zavádíme laparoskopickou cestou. Byli jsme první v Evropě, kteří začali provádět takovou operaci laparoskopicky. Další operace spočívá v tom, že na žaludku vytvoříme jakési zavinutí nebo část žaludku odstřihneme a  vznikne z  něj taková trubka. Do té druhé skupiny patří třeba gastrický bypass a  biliopankreatická diverze. Bypass zname-

§ Proč se zkracuje tenké střevo? Vyvolá to umělou maloabsorpci. Živiny se tráví na velmi malém úseku střeva. Minimální délka distálního střeva pro přežití je 80 centimetrů, obvykle pacientům necháme tak sto až sto dvacet centimetrů. To způsobí, že pacientovo tělo nevstřebá všechny živiny, a tím pádem se mu sníží i celkový objem přijaté energie. Nají se a z jeho stravy se vstřebá pouze polovina tuků a  pouze dvě třetiny bílkovin. Musíme potom hlídat, jestli pacient vstřebá všechny živiny, dostatek vápníku, draslíku, vitaminu B12, D. Pacienti musí být potom celoživotně sledováni a vitaminy a minerály jim musíme pečlivě doplňovat. § Mluvila jste o vstřebávání bílkovin a tuků, ale v sou-

časné době se střetávají dva názorové směry. Jeden říká, že tloustnutí způsobují tuky, druhý, že zabijákem lidstva jsou naopak sacharidy. Na jakou stranu se kloníte vy? Asi před patnácti lety jsem se podílela na  výzkumu, který se jmenoval NugenoB. Zkoumali jsme vliv různých typů diet na  náš genom, jestli se liší redukce pacientů s  různými dietami. A  zjistili jsme, že krátkodobé působení buď vysokotukové a  nízkosacharidové, nebo naopak nízkotukové diety vede ke stejnému váhovému úbytku a  k  podobným výsledkům, které se týkaly změn exprese genů před a  po  redukci. Takže zastávám zlatou střední cestu, přiměřenou dietu s  určitým obsahem tuků a určitým obsahem sacharidů. § Jaký je tedy dnes doporučovaný příjem živin? Okolo třiceti procent tuků, spíše rostlinné povahy. Rozhodně se doporučuje zvýšit příjem bílkovin, oproti v  minulosti doporučovaným deseti až patnácti procentům na  dnešních dvacet až pětadvacet procent. Bílkovina je jediná potravina, která má jakýsi chemicky sytící efekt. Jakmile se dostane do tenkého střeva, vstřebáváním bílkovin se aktivují inkretiny, tedy hormony, které v mozku signalizují sytost. Na sacharidy zbývá mezi čtyřiceti a padesáti procenty. § Oblíbeným termínem výživových poradců jsou metabolické typy. Tedy to, že některý metabolický typ špatně pálí sacharidy, ale zase může přijmout beze strachu spoustu

Fakta o obezitě U téměř poloviny obézních dětí trpí obezitou oba rodiče. Obézní rodiče mívají třikrát častěji děti s nadváhou až obezitou. Pokud jsou obézní oba rodiče, pak jejich potomek je téměř v polovině případů také obézní. Čím vyšší je hodnota BMI, tím méně hodin týdně trávíme pohybovou aktivitou. U obézních je významně vyšší podíl těch, kteří nevykonávají žádnou pohybovou aktivitu, a to zhruba jedna třetina. Krizovým bodem bývá věk mezi 16 až 20 lety, kdy necelá třetina dívek skončí s výkonnostním sportem úplně. U chlapců je situace lepší, ale okolo 25 let se sportovní aktivita snižuje obecně, a to z důvodu nedostatku času. S příchodem třicítky začínáme rychleji nabírat nadbytečná kila. Ve věkové kategorii 18 až 30 let má 64 % lidí normální váhu, oproti tomu nad 50 let má nadváhu 40 % lidí a více jak třetina trpí obezitou. Společensky přijatelnější je muž s nadváhou nežli obézní žena. Sedavé zaměstnání nemá souvislost s vyšším BMI, a potažmo tedy s vyšším rizikem obezity nebo nadváhy. Negativní vliv nadváhy a obezity ovlivňuje také spokojenost s pracovním výkonem, s osobními vztahy, se sexuálním životem a se sebou samým. Zhruba každý třetí obézní člověk trpí depresemi a více jak třetina obézních nemá dost energie pro každodenní činnosti a život. 7

téma tuku, nebo naopak. Existuje takový termín i v odborné diskusi? To obezitologie neuznává. Samozřejmě je tu určitá možnost, že v  budoucnu nějaké výzkumy skutečně zjistí, že něco jako metabolické typy existuje. Dokud madam Currie neobjevila rentgenové záření, také jsme o něm neměli tušení. I v medicíně platí, nikdy neříkej nikdy. Ale říct: ty nejez tuky, ty nejez sacharidy, je taky nesmysl. § V současné době poprvé žije na planetě víc lidí s nadváhou než těch podvyživených. Jak se to stalo? Nárůst obézních začal v  60. letech minulého století dřív v Americe než v Evropě. To má svou příčinu. Dřív se tam rozšířily různé chemické sloučeniny, typu plastové obaly. Daleko dřív se tam začala používat antikoncepce. Daleko dřív se tam začala používat klimatizace, a to nejen v budovách, ale i v autech. Dřív se tam rozšířila auta, supermarkety… Takže si myslím, že ná-

UN B. BRA V zd ě lává



stup obezity v Americe souvisel s  toxickým prostředím. V  momentě, kdy se to všechno přesunulo také do  Evropy, začala Evropa také tloustnout.

Jídlo jako odměna § Jsme tedy obézní kvůli toxickému prostředí? Jaké další faktory hrají roli? Málo se hýbeme, máme sedavou práci. Jíme daleko více energeticky vydatná jídla. Nemyslím si, že toho sníme o tolik víc než dříve, ty porce jsou přiměřeně stejně veliké, ale jídlo je daleko vydatnější, co se týče energie. Porovnejte třeba chleba s marmeládou a  snickers tyčinku. Chleba s  marmeládou, ačkoliv jsou to jen sacharidy, se alespoň trošku najíte. Ale ze snickersky se nenajíte vůbec a  její energetická hodnota je tak dvakrát vyšší. Jíme tedy daleko energeticky koncentrovanější jídla. § Jaká jsou nejhorší? Sekundárně zpracovaná masa, klobásy, koblihy, sladké tyčin-

Vliv obezity na funkci ledvin

O souvislosti mezi obezitou a zvýšeným výskytem chronického onemocnění ledvin se mezi odborníky hovoří již delší dobu. Existují přesvědčivé důkazy, že obezita negativně ovlivňuje funkci ledvin prostřednictvím různých mechanismů. Může působit buď přímo, prostřednictvím zmnožení tukové tkáně v ledvinách, nebo nepřímo, např. díky hypertenzi nebo diabetu, které vznikají v důsledku obezity. Nový výzkum tyto domněnky jen potvrzuje. Ukazuje totiž, že obezita zvyšuje riziko rychlé ztráty funkce ledvin, a to zejména u starších pacientů.

Obezita snižuje funkci ledvin Rozsáhlá studie zkoumala údaje více než 3 milionů amerických veteránů, jejichž průměrný věk činil 60 let. Pacienti byli průměrně sledováni 8

ky, čipsy a podobně. To jsou jídla, která nás nezasytí, jen přinesou energii a způsobí, že na ně máme ještě větší chuť. Mozek má třeba čidlo na  sodík. Takže proto z  balíčku čipsů ujídáme pořád, dokud je před námi. Stejně tak se můžeme naučit třeba na čokoládu. Je to prostě návykové. Mozek takových libých podnětů zneužívá, chce další. § Mozek bere jídlo jako odměnu. Existují dva systémy. Homeostatický, který hlídá váhu jako třeba u zvířat, a potom hedonický. To je systém, který využívá návyků. Čokoláda je příjemná, navíc jsem jí dostala za odměnu třeba za  vysvědčení. Takové informace se spojí a  já ten pocit znovu vyhledávám. Jídlo je dostupné všude a  vzhledem k  tomu, že je tak laciné, je to pro člověka nejsnazší způsob získání odměny. Člověku to zkrátka dělá krátkodobě dobře. § Jaké jídlo obecně je pro nás zdravé, jaké nezdravé?

Všeho s mírou. Pokud jdu pracovat na  pole a  ráno si dám chleba se sádlem, tak ho v klidu spálím. Jde o  míru, co vydám a  co přijmu. Také se nedoporučují smažená nebo fritovaná jídla. V  malé porci jídla přijímám navíc ještě ten tuk, který si pokrm nasákl během smažení jako houba. Nedoporučují se zahušťované věci – omáčky a podobně. § Takže typické české jídlo – maso, knedlík a omáčka – je špatně? Ano, pokud si omáčky naliju dvě naběračky. Když si dám dva knedlíky, pěkný kus libového masa a  dvě polévkové lžíce omáčky, tak je to úplně o něčem jiném. Záleží na chuti a  kvalitě, ne na  kvantitě. V  tomto pojetí se i  česká kuchyně dá přijmout. § Na co si ještě dát pozor? Češi mají také rádi tučné sýry, které obsahují obrovské množství tuků. Když to srovnám s libovou šunkou, v  sýru je tuku

po dobu téměř 7 let. BMI (index tělesné hmotnosti) 30 a více byl spojen s rychlou ztrátou funkce ledvin u pacientů s odhadem glomerulární filtrace nejméně 60 ml/min/1,73 m2, což se výrazněji projevovalo u starších pacientů. Pacienti s BMI alespoň 25, ale nižším než 30 (nadváha) vykazovali nejnižší riziko rychlého poklesu funkce ledvin.

Vysoké BMI působí v dlouhodobém horizontu Ačkoliv vysoký BMI má dopad na funkci ledvin již v mladém věku, podstatná změna funkce a struktury ledvin se projeví až v dlouhodobém horizontu. To je pravděpodobně důvod, proč se dopad obezity nejzřetelněji ukazuje u jedinců, kteří byli vystaveni účinkům obezity po nejdelší dobu, tedy až ve starším věku, jak ukazují výsledky studie. I přes jistá omezení studie (např. účast převážně mužů a vysoký výskyt přidružených chorob u zkoumaných osob) podporují uvedené výsledky význam prevence obezity již v mladém věku Článek byl převzat z webu www.ledviny.cz

TÉMA

Takže hubnoucím ženám doporučujeme maximálně dvě deci vína týdně, mužům čtyři. Češi prostě doopravdy pijí velké množství alkoholu.

třeba dvakrát až třikrát víc. Také by si lidé měli dávat pozor na množství příloh. Není úplně rozdíl, jestli jím rýži nebo kuskus, ale jde o  množství. Brambory jsou na  tom lépe, mají na rozdíl od obilnin o polovinu méně energie, takže si jich na  porci mohu dát více. Také je třeba dát si pozor na  množství pečiva. Je jedno, jestli si koupím bílý nebo celozrnný rohlík, energetická hodnota je přibližně stejná. Liší se glykemickým indexem, ale v tom množství je to opravdu zanedbatelná věc. Co zanedbatelné není, je jestli si dám jeden rohlík, dva nebo tři. Myslím si, že optimální množství je jeden rohlík pro ženu, dva pro muže. Ale větší množství je při našem sedavém způsobu života prostě navíc.

Skryté kalorie § V poslední době je také velmi módní nejíst lepek, který je obsažený hlavně v obilninách, pečivu, těstovinách… Má to doopravdy tak blahodárný efekt na zdraví? To je obrovská škoda nejíst lepek. Zažívací trakt je potřeba

imunizovat, a  pokud nemáme celiakii, tak je jeho vynechání kontraproduktivní. Nejíst lepek nic neřeší. Nedoporučuji to, je to prostě nesmysl. Jen móda. Důvodem, proč lidé, kteří nejedí lepek, hubnou, je prostě to, že jsou bezlepkové potraviny mnohem dražší. Sní toho tedy mnohem méně, drží jakousi redukční dietu danou finančně, to je celá pointa bezlepkové diety. § A co alkohol? Ten je také v českých luzích a hájích docela rozšířený… Jsou to tekuté kalorie. Pacientům říkám, že když si dají třeba tvrdý alkohol nebo větší množství vína, je to energeticky, podobné jako kdyby pili olej. A olej by normálně určitě nepili. Lidem to často vůbec nedochází, ale je opravdu potřeba na to dávat pozor. Pokud chce někdo redukovat hmotnost, alkoholu by se měl vyhnout obloukem. Jednak kvůli kaloriím a  jednak kvůli tomu, že s množstvím požitého alkoholu padají zábrany a  člověk se přestane kontrolovat i v příjmu dalších potravin, jako jsou třeba uzeniny, sýry, oříšky.

§ Kde dál se skrývají kalorie? Pozor bychom si měli dávat na  ovoce. Nejsem proti ovoci, ale skrývá v  sobě obrovské množství sacharidů, a  pokud je okamžitě nespálím, přemění se na triglyceridy a uloží se do tukové tkáně. Ovoce tedy jen přiměřeně. Denně tak dvacet deka, to je třeba jeden banán. Naopak bych podpořila příjem vlákniny v  zelenině, které by měl denně člověk sníst nejméně 500 gramů. § Říkáte, že všeho s mírou. Existuje nějaké jídlo, které je podle vás doopravdy škodlivé? Největší zlo jsou české lahůdky, jakými jsou chlebíčky, vlašský salát, sekundárně zpracované maso, tedy uzeniny, salámy, paštiky, to, co si prostě můžete koupit v klasických lahůdkách. § Takže je mnohem horší návštěva lahůdek než návštěva Mc Donaldu? Určitě. Když si koupíte dvacet deka vlašského salátu a  dva rohlíky, anebo si dáte hamburger v McDonald´s nebo třeba Burger King, které nyní používají kvalitní české hovězí pečené na lávovém grilu, je to opravdu nesrovnatelné. Nebo deset deka sekané… Nejhorší jídlo je právě to laciné. Lidé ale nerozumějí tomu, že když si připlatí občas doopravdy jen pár haléřů, nekoupí si toho sice tolik, ale zase budou mít kvalitnější potraviny a najedí se úpl-

ně stejně. Pro své zdraví udělají daleko více, přijmou více živin a  méně škodlivých látek. Kvalitní prossciuto, roast beef… § Co má dělat člověk, který se v pětašedesáti rozhodne shodit? Obecně existují doporučení pro redukci váhy do  šedesáti let, protože to má ještě smysl. Nejen v tom, že si zlepšíme kvalitu života, ale že si redukcí váhy život můžeme ještě prodloužit. Ve vyšším věku – pokud se ho

MUDr. Petra Šrámková se obezitologii věnuje více než šestnáct let. Začala v Ústřední vojenské nemocni­ ci na onkologii, pak působila jako internistka, atestova­ la, po mateřské dovolené nastoupila na 3. lékařskou fakultu UK, kde se podílela na mezinárodní studii NUGE­ NOB a kde poprvé začala pracovat s obézními lidmi. Dlouhodobě spolupracuje s profesorem Martinem Frie­ dem, který patří mezi českou obezitologickou a chirurgic­ kou špičku. Věnuje se interně, obezito­ logii a diabetologii. Od roku 2009 působí jako primářka na OB klinice v Praze, kde se věnuje převážně chirurgické léčbě obezity, tedy přípravě k operacím a dlouhodobé následné péči. 9

téma

člověk dožil s  nějakou váhou – to bereme tak, že je to váha, na  kterou už je někdo zvyklý a kterou už budeme jen udržovat. Žádné velké intervence se po pětašedesáti letech nedoporučují. Vyjma snad v  případě, že by člověk byl opravdu hodně obézní a jeho kostra váhově přetížená. § Jaký dopad na zdraví má to, že obézní člověk zhubne? Obezita s  sebou nese dvakrát až osmkrát vyšší riziko karcinomů. O  tom skoro nikdo nehovoří. Lidé zemřou na kar-

cinom, ne na  obezitu. Ale ten karcinom jim mohla obezita způsobit. Zjistilo se, že léčba obezity také velmi dobře léčí cukrovku, krevní tlak, zlepšuje plodnost, pohybový aparát, snižuje spánkovou apnoi. Pokud obézní člověk s  BMI do 35 zredukuje deset procent své váhy, např. když má osmdesát kilo, zhubne deset procent, tedy osm kilo, a drží si tu váhu dlouhodobě, má z  toho zdravotně větší profit. U  vyššího BMI hovoříme už třeba o  15–20 i  25 procentech, ale nehovoříme tady o  hubnutí

na  normální váhu. Mluvíme tady pouze o  redukci vlastní hmotnosti. To stačí. § Jak by se měl stravovat starší člověk, aby nepřibral? S  věkem metabolismus klesá. Pokud mám v  pětadvaceti váhu, která mi vyhovuje, a sním tři knedlíky, v padesáti bych měla sníst už jen dva knedlíky, abych si váhu udržela, a v sedmdesáti už jen jeden knedlík a stále si váhu udržím. Jenže bohužel toto nikdo nerespektuje. To je přirozený vývoj hmotnosti, tělo stárne a  není

mu potřeba tolik dodávat, naopak ubírat. § Mluvíte tu o úpravě jídelníčku, o nutnosti pohybu… Jedinkrát za celou dobu jste ale nezmínila slovo dieta. Ano, nezmínila. Nemluvíme o  dietě, mluvíme o  změně životního stylu. To není nic dočasného. Dieta znamená nějaké omezení, ale my chceme, aby pacient nový režim jako omezení nebral. Takže se snažíme to slovo moc nepoužívat, protože to není to, co chceme vyjádřit. Marie Polášková

Letem dialyzačním světem

V živote človeka sú výročia, ktoré sú hodné pozornosti

J 

edným z nich bol pre pani Annu Brodňanskú dátum 7. 7. 2016, keď uplynulo 35 rokov odvtedy, čo začala chodiť na dialýzu. Vtedy sa pre ňu ako mladé vystrašené 18-ročné dievča začala nová etapa jej života. Napriek nepriazni osudu, mnohým zdravotným komplikáciám a  neúspešnej transplantácii nestráca svoj optimizmus. Hoci je to krehká žienka, je v  nej veľká sila, chuť žiť, prítomná láska k ľuďom, viera v seba, Boha a v nás.

Čo vám najviac pomáha kráčať ďalej? Pomoc rodiny, priateľov a viera v Boha… Teším sa z  každého nového rána, že sa môžem hýbať. Moje životné heslo je „Pevná vôľa všetko zdolá“. Aké máte záľuby? Veľmi rada varím, sledujem programy 10

o  varení. Druhou mojou veľkou záľubou je cestovanie. Rada navštevujem rôzne pútnické miesta či kultúrne podujatia, pokiaľ mi to zdravotný stav dovolí. Môjmu srdcu sú blízke Staré Hory, Šaštín, Turzovka. Tu čerpám silu v  modlitbe, tá mi dáva nádej… 35 rokov života s dialýzou je hodných obdivu, úcty k životu. Ako vnímate starostlivosť o dialyzovaných pacientov v čase, keď ste s dialýzou začínali, a teraz? Starostlivosť o pacientov je teraz oveľa lepšia, či už je to vďaka moderným technológiám, materiálu, liekom, alebo vyšetrovacím metódam. Liečbu HDF pre seba vnímam ako veľmi šetrnú, ja osobne sa cítim dobre. Poznatky a pokroky v medicíne od toho obdobia priniesli významné zlepšenie lieč-

Annu Brodňanská

by ochorení, ako anémia či kostná choroba, ktorá trápi dialyzovaných pacientov, čo je veľmi dobré. Do ďalších dní želáme pani Anne Brodňanskej všetko dobré, veľa zdravia. Dialyzačné stredisko Trstená

PORADNA

Odpovídá MUDr. Roman Kantor z Dialyzačního střediska B. Braun Avitum Třinec, člen Lékařské rady B. Braun Avitum

?

Je pro dialyzovaného pacienta problémem větší fyzická zátěž? V práci řešíme otázku nového zaměstnance (žadatele o práci), přičemž nevíme, zda může přenášet těžší věci (hmotnost okolo 5–15 kg) bez zdravotní újmy. Jedná se především o těžké krabice.

?

Samotné selhání ledvin a závislost na dialyzační léčbě pacienta v běžné práci neomezuje. Selhání ledvin a současná dialýza může fyzický výkon snižovat, ale mladý, jinak zdravý a motivovaný pacient je schopen běžné práce a fyzické zátěže. Jsou i pacienti, kteří pravidelně sportují a závodí v takových sportech, jako například triatlon, cyklistika a podobně. Na druhou stranu jsou pacienti, kteří kromě selhání ledvin mohou mít další zdravotní potíže, které vykonávání těžší fyzické činnosti brání. Posouzení konkrétního žadatele o práci musí provést lékař závodní preventivní péče ve vztahu k budoucí vykonávané práci.

Před dvěma lety jsem přišel při dopravní nehodě o ledvinu a slezinu. Hodně jsem od té doby zhubl, a chtěl bych proto začít posilovat, tudíž i dodržovat jídelníček, ve kterém bude více bílkovin. Na druhou stranu zase ale nechci, aby to tu jednu zbylou ledvinu příliš zatěžovalo. Byl bych proto moc rád, kdyby mi někdo poradil, kolik bílkovin můžu denně jíst, aniž zbylá ledvina kvůli zvýšenému příjmu bílkovin bude trpět. Je mi devatenáct let.

Dá se předpokládat, že ledvina, která vám zůstala, pracuje normálně – v krvi a moči máte normální nález. Osamělá ledvina je ve vašem věku schopna přejmout většinu práce i za ztracenou druhou ledvinu. V takovém případě zvýšený příjem bílkovin, spojený se silovým tréninkem, zdravou ledvinu neohrožuje. Doporučované množství bílkovin pro běžnou populaci je kolem 1 g bílkovin/kg a den, pro sportovce 1,2–1,4 g/kg a den a pro sportovce, kteří silově posilují a budují muskulaturu, jsou uváděny i vyšší hodnoty 1,5–2,2 g/kilogram váhy. V některých zdrojích se dočtete, že kulturisté užívají i 3,5 g/kg a den a považují to za svou normu. Je však otázka, co je cílem vašeho tréninku. Zda se chcete účastnit kulturistických soutěží, nebo jen chcete mít dobrou postavu a funkční tělo. V tom druhém případě, zvláště budete-li posilovat rekreačně a také aerobně, bych vám doporučoval se držet hodnot kolem do 1,5 g/kg. Co se týče skladby bílkovin, je na místě pestrá strava. Ohledně masa – nedoporučuji příliš často zařazovat červené maso. Podle nových studií je jeho nadměrné požívání spojeno s vyšším rizikem poškození ledvin než konzumace bílého masa a ryb. Důkazy o poškození zdravé ledviny zvýšeným příjem bílkovin nejsou známé.

?

Vážení čtenáři, své dotazy nám zasílejte na adresu redakce: Redakce časopisu Dialog, B. Braun Avitum s.r.o., V Parku 2335/20, 148 00 Praha 4 nebo e-mailem na adresy: [email protected], [email protected] nebo prostřednictvím internetu v poradně na www.ledviny.cz. Dotazy můžete také předat personálu dialyzačních středisek B. Braun Avitum.

poradna pro vás :)

Chcete lépe pečovat o svůj zdravotní stav? www.lepsipece.cz

INSPIRACE

Jaroslav Málek: Pokud prožijete bohatý život, dialýza na jeho konci pro vás není překážkou Když v listopadu roku 2015 vyhlašoval moderátor ankety Senior roku její laureáty, na pódiu stanul dnes již pětaosmdesátiletý Jaroslav Málek. Svým nadšením pro hudbu a poezii, svou aktivitou a zájmem, se kterým organizuje besedy pro veřejnost a kluby seniorů, přesvědčil porotu o tom, že právě on je ten pravý, kdo má ocenění získat. „Chci to dobré z hudby a to dobré, co jsem zažil, předávat dál,“ vysvětluje. A zažil toho hodně.

J 

aroslav na  svůj věk nevypadá. Z  rukávu sype jednu báseň za druhou a nezdráhá se ani zahrát na  kytaru a  zazpívat. „Po  dialýze mívám vždy hlas trochu slabší,“ omlouvá se. Když ale krátce nato zpívá, na jeho výkonu je to sotva znát. „Dialýzu jsem vlastně dostal jako dárek k  osmdesátinám. Byl jsem se synem na uměleckém turné ve  Francii a  zdálo se mi, že mám nateklé kotníky. Obvodní lékařka mě poslala na  nefrologii k  paní primářce Schwarzové. Tam mě půl roku připravovali na  to, že budu potřebovat dialýzu, protože v  mém případě už transplantace nebyla možná,“ vysvětlu12

je a  hned dodává, že pro něj dialýza nepředstavuje žádnou překážku. Na  změnu životního rytmu si zvykl lehce. Dokonce přiznává, že se na dialýzu těší. „Miluju tamní svačiny,“ směje se. Dialýza mu totiž nebrání v  tom, aby dál žil život věnovaný hudbě. Že ji miluje, je vidět na první pohled. „S hudbou jsem prožil celý život, s hudbou a písní chci i umřít,“ říká.

Mladý muži, odkud vy jdete? Jaroslav se narodil v roce 1931 jako syn bývalého legionáře a matky v domácnosti do zdánlivě klidného období první republiky, jen dva roky předtím,

než Adolf Hitler začal upevňovat svou moc a  střádat plány na dobytí Evropy. Do školy malý Jaroslav nastoupil v době, kdy předválečná atmosféra houstla a  situace se začala zhoršovat. Toho si všímal i sedmiletý školák, žák chlapecké obecné školy v  Ostravě, jejíž krásná budova tam stojí dodnes. „Všechno si to pamatuju. Ve  třicátém sedmém jsem chodil do  první třídy. Zvláštní na  tom je to, že tam bylo 44 žáků různého slo-

žení, z  hornických rodin, státních zaměstnanců, židů, Němců, Italů. V  devětatřicátém už to bylo všechno jinak. Němci přecházeli do  německých škol, šli do  Hitlerjungen a  hned se vůči nám začali chovat agresivně. Židé, vidím to před očima, jako by to bylo dnes, šli s rodiči na vlak směr Osvětim. To je tragédie, jak se všechno během dvou let změnilo. “ Jaroslavova matka se dětem věnovala celým srdcem. Synka

INSPIRACE

nástupišti kontroloval brzdové obložení a  vylézal zpod vagonu, ocitl se tváří v  tvář herci Oldřichu Novému. „Byl jsem v  šoku, protože jsem ho zbožňoval a  zbožňuji jej dodnes. Byl to můj obrovský idol. A on na mě: ‚Mladý muži, odkud vy to jdete?‘“

Správný pěvec bez mikrofonu Stoupnout si před publikum a  přednášet básně nebo zpívat nedělalo Jaroslavovi nikdy problém. Je zvyklý vystupovat už od mládí. Odmítá ale zpívat s mikrofonem. „Pěvec musí hlas umět technicky ovládat. Musí znít a  musí být nosný.“ Tomu se Jaroslav naučil v Armádním uměleckém souboru. Protože nepřestal hrát na  housle, ani když pracoval u  drah, nevyšel ze cviku. Po dvou letech na železnici se přihlásil na  konkurz, kde ho přijímal Pavel Vondruška. Tentýž Vondruška, který se měl patnáct let nato stát členem vznikajícího divadla Járy Cimrmana. „Přišel jsem potom slavnostně domů, kde jsem oznámil, že už se nebudu věnovat lokomotivám, ale že jedu do Prahy.“ vždy vedla k hudbě. Na housle se začal učit už v sedmi letech. Po základní škole chtěl Jaroslav na  konzervatoř. Po  válce ale v  Ostravě žádná nebyla, a  tak jej otec, který sám našel místo u  dráhy, nechal vyučit strojním zámečníkem. Tato odbočka na životní dráze, která ho vedla vždy k hudbě, se mu shodou okolností postarala o  zážitek, kterým se dodnes rád pochlubí. Když jako už čerstvě osmnáctiletý mladík na  frýdlantském

síni, Alexandrovci i my. A my jsme to zvládli. Nemohli se nechat zahanbit, ale to ani my. Byl to vynikající dvojkoncert,“ vzpomíná Jaroslav. Nejsilnější zážitek, o kterém Jaroslav dodnes s  láskou hovoří, bylo pro něj vycestování do Číny. V té strávili půl roku a procestovali celou zemi, vystupovali a  poznávali novou kulturu. „Tu zprávu nám sdělil velitel, plukovník Jaroslav Veselý, a řekl nám, že jedeme do Číny. Byli jsme dvacetiletí kluci, byl to pro nás šok, hned jsme spřádali plány, co bude, jak bude, co budeme balit.“ A tak studovali výslovnost, učili se čínsky psát „Czechoslovakia“, aby dopisy blízkým mohly doputovat na  správnou adresu, učili se oslovení „soudruhu“ v čínštině, čínskou hymnu, čínské písně, hlavně si ale připravovali české písně a tance, se kterými vystupovali. Smetana, Janáček nebo úpravy Dreislovy tak zněly před statisíci diváky v Číně od Pekingu přes Nanking, Šang-hai, Ti-

en-sin, Nan-čan, Kanton, Wu­ chan, Čun-King, Šen-jan, až po  nejkrásnější město Číny Han-džou a jeho tajuplné jezero Sü-chu. „Kolikrát denně jsme se dívali na  jeho hladinu. Na  vrcholky modravých hor, zrcadlících se v jeho vodách,“ popisuje Jaroslav a cituje: „Květina lotosu. Svůj čepec zelený do  vody namáčíš, když vítr povívá. Však rudá se a nahá objevíš, když jistá jsi: nikdo se nedívá,“ a pokračuje líčením: „Sedm dní a sedm nocí jsme se plavili proti proudu obrovské řeky Jang-dz, pět a půl tisíce kilometrů dlouhé. Pak už najednou plujete do  horských oblastí, kde se před vámi zvedají tisícimetrové kolmé štíty, tak vysoké, že už nevidíte oblohu,“ popisuje Jaroslav jeden z nejsilnějších zážitků z  Číny, „Ve  štítech vytesané stezky a  obydlí, ve  kterých žili lidé. Právě tam se narodili čínští velikáni a básníci Tufu a  Li-po a  právě tam se narodila jeho láska k čínské poezii, kterou přednáší a  cituje dodnes. Básník Li-po se narodil v 8. stolení za dynastie Tchan-

V zemi nebeského draka Členství v  Armádním uměleckém souboru znamenalo pro Jaroslava šťastná léta plná hudby, cestování po světě a  získávání nových přátel. „Byl to jeden z nejlepších sborů v naší republice. Za osm let, které jsem tam strávil, jsme najeli tisíce a  tisíce kilometrů. V Moskvě jsme se třeba setkali s Alexandrovci, kde jsme měli společné koncerty ve sloupové

Jaroslav Málek (první zprava) před Chrámem nebes v Pekingu

1313

INSPIRACE

-gu a vzpomíná na místa, která oslnila i Jaroslava v básni, kterou rád cituje: „Sedím a dívám se na svou horu. Již omrzele odlétají ptáci, i unavený oblak v dál se ztrácí. Jen my zůstaneme Tchin-tingu, má horo – Viď? Tak brzy nás neomrzí dívat se na  sebe, tebe na mne a mne na tebe.“

Jaroslav se hudbě věnovat nepřestal. Pracoval v  Ostravě jako kulturní referent na  učilišti, zakládal a  řídil pěvecké sbory, dal dohromady smyčcový kvartet. „To bylo hodně ojedinělé, aby v kvartetu hráli učni. Jeden byl instalatér, druhý elektrikář, další montér oce-

lových konstrukcí...“ Do  sedmdesáti let zpíval jako externista v Opeře Národního divadla v  Ostravě a  současně učil hudební výchovu na  základní škole. „Bylo to pro mě obrovské potěšení. Učil jsem nejdříve šestou až devátou třídu, ale pak jsem přešel

Odejít s pocitem úsměvu a písně Básně o lásce a radosti, kterých zná Jaroslav nazpaměť stovky, rád recitoval manželce. S tou se seznámil při jedné z návštěv rodné Ostravy. „Jednou mi moje sestřička řekla: ,Jarku, mám pro tebe vyhlédnutou takovou pěknou holku.‘ Říkal jsem si, že za to nic nedám, když mě s ní seznámí. Tak jsme se sešli, a už to bylo,“ popisuje. Skončil v  Armádním uměleckém souboru a  přestěhoval se zpět do  Ostravy. Narodil se jim chlapeček, který se vydal po  vzoru svého otce. Zpíval v  AUS, ve  sboru Národního divadla, nyní pracuje jako manažer a dramaturg Moravského komorního sboru. 14

Jaroslav Málek (druhý zleva) před mauzoleem prvního prezidenta Číny Sun-jatsena

na  druhou a  třetí, na  ty malinké, a to bylo úžasné. V hodinách hudební výchovy jsem hrál na housle, dělali jsme rytmické diktáty, naučil jsem je noty, všechny nás to bavilo.“ Dnes se Jaroslav soustředí na to, aby předal, co zažil, druhým. Manželka mu už po boku nestojí. Zemřela pár dní před padesátiletým výročím svatby. „Chtěla, abych jí na oslavě zazpíval Píseň lásky Edvarda Griega. Bohužel se toho už nedožila,“ říká smutně. Zpívá ale dál, často a rád. Hraje na housle při různých společenských událostech nebo organizuje besedy, na nichž vypráví o svých zážitcích z Číny. Na kontě jich má už sedmdesát. Uvažuje nad tím, že by zorganizoval setkání po šedesáti letech s těmi, s nimiž prožil léta v AUSu a nezapomenutelný půlrok v Číně, a říká: „Nedovedu si představit, že bych v  mých letech jen tak chodil a  čekal, že to se mnou práskne. Takže mám aspoň dobrý pocit, že odejdu s úsměvem a písní na rtech.“ redakce Dialogu

Chcete lépe pečovat o svůj zdravotní stav? Čeká vás operace kolene nebo kyčle? Trápí vás kýla? Podstoupíte laparoskopii? Bojíte se stomie? Zajímá vás, jak správně jíst během nemoci?

www.lepsipece.cz

NEBOJTE SE, ZEPTEJTE SE Hlavní témata

Inkontinence

Klouby

Laparoskopie

Kýla

Ledviny

Retence moči

Stomie

Výživa v nemoci

rozhovor

Hlavně buďte šťastní, radí seniorům gerontoložka Pro gerontoložku Boženu Juraškovou je alfou a omegou práce dobrého doktora pokora a pozitivní přístup k pacientům. Právě ten je v geriatrii zásadní. Jak říká, občas stačí pacienta rozesmát, a ten odhazuje berle. § Co pro vás představuje stáří? Stáří je takový bonus za  to, že jste se ho dožili. Protože na  cestě ke  stáří můžete kdykoli zemřít. Každý se dožíváme své rakoviny a  své demence. Ale nikdo to takto nebere. Když řeknu devadesátiletému člověku: „To máte krásný věk, to už můžete říkat lidem pravdu,“ tak na mě kouká a nechápe... § Jací lidé se dožívají tak vysokého věku? Když už se někdo dožije devadesáti, jsou to takoví elitní jezdci. Jsou vitální, s normální pamětí, jako kdyby zapomněli stárnout. Vypadají o deset dva16

cet let mladší a  nemají skoro žádné choroby. § Čím to je? Jejich přístupem? Na  to jsem ještě nepřišla. Je fakt, že většina z  nich jsou bývalí členové sokola, takže jsou na  pohyb zvyklí. Ale víte, na  čem to vůbec nezáleží? Na  tom, jestli měli špatný nebo dobrý život. Většinou se dožívají vysokého věku lidé, kteří ten život měli špatný, například lidé, kteří prošli koncentračním táborem. Tam se opravdu o  nějakém komfortu mluvit nedá. Od  paní, která v  koncentráku byla, jsem slyšela zajímavá slova. Když jsem se jí ptala, jak to tam mohla

vydržet, řekla mi: „Je to jednoduché. Vydržíte to, protože se nelitujete. Když se začnete litovat, upadnete do  deprese a z té upadnete do nemoci. Takoví lidé tam zemřeli. A  to je to, vy mladí byste měli ty staré poslouchat. Nechte si od  nich vyprávět, nemávejte nad tím rukou. Protože to je to, co vám ti staří můžou dát.“

Péče v rukavičkách § O seniorech se často hovoří jako o křehkých pacientech. Co přesně si pod pojmem křehký pacient můžeme představit? Křehkost není dána konstitučně. Křehkost je rizikovost.

Rizika stáří spočívají v malnutrici, v dehydrataci a v iatrogenitě, tedy v  braní přehnaného množství léků. Rizikový pacient je ten, který už si z dřívěj­ ška přináší chronické onemocnění. A  pokud se k  takovému onemocnění přidruží právě faktory, jakými je dehydratace, malnutrice, polypragmazie nebo třeba depresivita, vznikne riziko, že se výrazně zhorší, což může ohrozit i jeho život. Takovým pacientům říkáme křehcí, protože s nimi musíme zacházet v rukavičkách. Pokud totiž křehký pacient onemocní, často se zhorší tak, že už z  postele nevstane a  dostane se do léčebny dlouhodobě nemocných.

rozhovor

na dialyzované pacienty, pozn. redakce). Tím byste se otrávili. To jsou mé rady... § Vidíte problém v přemíře prášků? No ano, člověk jde s  jedním problémem k jednomu specialistovi, ten mu na něj předepíše prášek. Pak s  druhým ke  druhému, ten mu předepíše zase další lék, nakonec pacientovi odejdou ledviny, a  skončí na  dialýze. Specialista totiž vidí jen daný problém své odbornosti. Na bolesti páteře vám dáme tyhle léky, na  to další, a přitom by třeba ve finále stačila třeba antidepresiva. § Takovou roztříštěnost by vyřešilo víc geriatrů? To zcela jistě. Měli bychom si položit otázku, jak na  tento obor nalákat mladé lidi.

§ Jak tedy s křehkým pacientem zacházet? Když takový člověk něčím onemocní, zaprvé musíme okamžitě zareagovat – čím dřív, tím líp. A  k  tomu je potřeba velmi kvalitní akutní geriatrická péče. Zařízení akutní geriatrické péče ale bohužel máme jen pár. § Co pacienta čeká, když se k akutní geriatrické péči nedostane? Čeká ho ping pong mezi lékaři. Přehazují si ho jako horký brambor. Pro pacienta je to špatné, protože ztratí čas. Dostane se do  fáze, že se z  toho třeba nevyléčí a umře, nebo se z  toho dostane později, nebo

se z  něj stane tzv. ležák, tedy chronický pacient, který skončí v sociálním zařízení, v LDN, a už se neví, co s ním dál dělat. § Jak tomu předejít? Říkám: „Uvažujme, udělejme všechno pro to, abychom měli co nejmenší počet takto handicapovaných lidí, kteří jsou na tom až takhle špatně.“ To je náš úkol. Můžeme se tady strašit, že nám v roce 2050 přibude třicet procent seniorů a nebude se s nimi nic moc dělat, ale to nemá smysl. Proto jsem se rozhodla seniory spíše poučovat než strašit. Hodně pijte, hodně jezte, cvičte, mějte se rádi a nezahlťte se léky (rady se týkají zdravé populace, nevztahují se

§ Geriatrie je neláká? Neláká. Medici vůbec nevědí, o  co jde. Vidí starého člověka a  pomalu se na  něj bojí šáhnout. Co kdyby tam náhodou byla stolice… Ale o  tom to není. Ti lidé jsou krásní. Přicházejí mi do ordinace jedinci, kteří píšou romány, učí na vysokých školách. Kolik akademiků máme ve věku osmdesát let a více! § Vypadají na šedesát… Přesně. A o tom to je. Na druhou stranu takoví lidé často končí praxi mnohem dřív, než by museli. § Proč? Kvůli podle mě nesmyslným předpisům. Protože lékaři nedají kardiostimulátor právní-

kovi, který přednáší na  fakultě, dokud přednáší. Nechají ho předtím spadnout, kolabovat. Teprve po  kolapsu mohou lékaři člověku kardiostimulátor dát. Takže našeho právníka systém nechá upadnout, což mu způsobí subdurální krvácení. Na neurochirurgii ho z toho dostanou, v  tom už začínáme být slušní. Ale teprve v  téhle fázi kardiostimulátor dostane. Když už je otřesen zdravotním systémem. On pak třeba upadá do  deprese a  ostatní řeknou: „Ten už toho má dost, měl by skončit.“ A  on tak předčasně ukončí svoji kariéru, přitom úplně zbytečně, když mohl být ještě tolik platný. To si nikdo neuvědomuje. Ten člověk by se neměl věnovat aktivitám, které jsou pod jeho úroveň, protože to je odborník v  určitém oboru. Samozřejmě by v  jistém věku už neměl dělat rutinu, ale mohl by fungovat jako konzultant a konzultovat třeba sporné případy. My stárnoucí lidi neumíme využívat. To je další problém naší společnosti.

Když vybouchne hardware § Seniory často trápí ztráta kognitivních funkcí, například demence. Je možné demenci předcházet? Kdyby se vědělo, jak jí předcházet, bylo by to na  nobelovku. My totiž zatím nevíme, co přesně demenci způsobuje. Faktorů bude pravděpodobně víc. Když ke mně přijde člověk, který má podezření na  poruchu paměti, udělám samozřejmě ještě vyšetření vitaminů, D, B12, vše, co patří k základ17

rozhovor

ním vyšetřovacím metodám. Ale především zjistím, jak je na tom se srdcem, aby to nebyl jen důsledek toho, že má špatně prokrvený mozek, protože má špatně vyřešený kardiální problém. § Kolik lidí přemýšlí takovým způsobem jako vy? Nevím. Snažím se dělat vše komplexně, přemýšlet nad celým člověkem. Nedávno byla v Praze jedna konference, kde jsem si trochu pustila pusu na  špacír. Řekla jsem si, že začnu konečně mluvit nahlas o  těchto vykřičníkových faktorech, které by si měl každý vštípit do  hlavy. Pojďme dělat medicínu pořádně! Jestliže má člověk kardiovaskulární problém, nedokrevnost mozku z  různých příčin, hypertenzi, hypotenzi nebo je dehydratovaný, tak by byl zázrak, aby se to neodrazilo v jeho paměti. § Za ztrátu paměti tedy nemůže Alzheimerova choroba? To vše doopravdy nemůže být Alzheimerova choroba. Té je vlastně velice málo. Vyskytují se hlavně demence, poruchy paměti, klesající funkce kognice, všechno z  různých příčin. A klesající funkce kognice můžou být zapříčiněny klesající funkcí jednotlivých orgánů. Když vám selžou jednotlivé softwary, tak vám vybouchne i hardware – mozek. Čili začne selhávat paměť. Nic jiného to není. § Je to tak jednoduché? Je to složitější. Zaprvé je potřeba člověka pořádně vyšetřit. Můžeme dělat technicky doko18

nalou, sebekrásnější medicínu, ale když si s člověkem nepromluvíme o jeho starostech, tak se vlastně nedozvíme, jak ke svému problému přišel. Sice mu opravíme jeden orgán, ale vlivem jeho psychického stavu se to onemocnění dostane do  druhého orgánu. Proto se teď dostává do popředí celostní medicína. Říká se, že je dobře, že se objevila. Ale to není nová medicína. Je to stará medicína, ke které se vracíme. Zase vlastně děláme problém tam, kde není. § Rady jako luštění křížovek, sudoku a podobně nadále fungují? Ano, je dobře, že se takhle senioři cvičí. Ale skoro bych řekla, že stejně důležité je mít pořád pozitivní zážitky, ty jsou strašně důležité. Bývalý dramaturg Národního divadla v  Praze přišel se zajímavým projektem – taneční terapií. Učil lidi tancovat. A  po  určité době, asi po  půl roce, se jim začala vylepšovat paměť. Začali lépe reagovat, usmívat se. Já dokonce přemýšlím nad tím, jestli demence není přirozená obrana mozku vůči negativním věcem. Když je toho na  vás moc. Než snášet těžký život, to se člověk radši dostane mentálně na úroveň, na níž si to tolik neuvědomuje. § To je každopádně zajímavá myšlenka. A  rozhodně neuškodí, může jen pomoct. Ono to ale hodně vychází z psychické báze. Jste-li v psychickém komfortu, jste i  v  komfortu celkovém. Rakovina je určitě také založená

na  tom, že je člověk přetažený, imunita se mu splaší a začne proti němu bojovat. Autoimunitní onemocnění je to samé. Proto se možná zvětšuje množství degenerativních onemocnění, roztroušené sklerózy apod. § Protože jsme nešťastní? Protože jsme nešťastní – to zaprvé. A  zadruhé proto, že se příliš zásobujeme umělými věcmi. Všechno je chemie. To také není dobře. Co se týče neurogenetiky, zase jsme se až tak příliš lidoopům nevzdálili. Je to vlastně jen pár tisíc let. Organismus se nám tolik nepřizpůsobuje. Lidé si to poslední dobou uvědomují, začínají se lépe stravovat, najednou ten efekt vidí. Ale musejí k  tomu nějakým způsobem dospět. § Pracujete na gerontologii. Dokážu si představit, že pacienti, kteří u vás skončí, poté co absolvují nekonečné túry po lékařích, nejsou zrovna milí a dobře naladění. Musí to být dost únavné. Jaký je váš recept proti vyhoření? Práce s lidmi mě nikdy neunavuje. Mě unavují hloupí lidé. Rozhovor s takovým člověkem únavný být doopravdy dokáže, ale pacienty, tedy starými lidmi, těmi já se naopak dobíjím. Snažím se s nimi i žertovat, občas je to možná trochu na hraně, ale oni to berou. Říkám jim: „Dýchejte zhluboka, dokud můžete,“ a oni se smějí. § Neberete jejich stáří tak vážně. To je přesně ono. Říkám jim: „Na to se vykašlete, tamten je

na  tom hůř a  nenaříká.“ Nejdříve je to zaskočí, protože je nelituju, když litováni být chtějí. Říkám jim ale, že na to nepřistoupím, ať si vymyslí něco jiného. Češi se pořád jen litují. To jim musím, samozřejmě pěknou formou, vzít. A přišla jsem na to, že se tím opravdu dobíjím i  já, třeba když se spolu zasmějeme, oni potom odcházejí ze dveří a  zapomínají berle. Vždycky mi říkají: „Já jsem si u vás odpočinul, vy jste normální.“ Ale to je ono, člověk, který je doktorem, není automaticky nenormální, my se do té pozice jenom stavíme. Snažíme se s  lidmi manipulovat, máme je v  hrsti, někdo víc a  někdo méně. Rychle tak přestaneme být pokorní a  začneme se vytahovat. Člověk o  sobě ale pořád musí pochybovat a  říkat si, jestli to, co dělá, dělá opravdu dobře, nebo jestli nelze dělat věci jinak a  lépe. A  právě tento přístup je alfou a  omegou celé práce. A lidé to vážně berou. Nevadí jim, že nevíte. Lidem vadí, že jste na  ně zlý nebo vůči nim arogantní. Potom hledají další a další důvody, proč být nespokojení. § Věčně nespokojení lidé vás neunavují? Ne, já je beru jako výzvu. Když ke mně přijde člověk, který se tváří jako kakabus, pomyslím si: „Tak a  tohohle dneska rozesměju.“ A  jakmile se mi to povede, jsem šťastná a  říkám si: „Vyzrála jsem na  tebe. Já ti dám depresi! Já ti dám se takhle tvářit!“ Marie Polášková

CESTUJEME

Ochutnávka slovenské Oravy a Roháčů Krajina Oravy (v pozadí Velký Choč)

19

CESTUJEME Nemáte-li moc času, a chcete toho hodně stihnout a zažít, vydejte se na severozápad Slovenska. Za pár dní si tu můžete prohlédnout řadu významných kulturních památek, udělat si výlet do přírody, nebo se dokonce vydat na vysokohorskou túru nad hranici lesa do Roháčů. Dobrým východiskem vám bude třeba přirozené centrum Oravy – město Dolný Kubín. Dolný Kubín Dolný Kubín je pěkné město s asi 20 000 obyvateli, rozkládající se na obou březích řeky Oravy. Město má bohatou historii, ale známé je především proto, že se zde narodilo a  působilo několik významných slovenských osobností. Mezi nejznámější patří básník, spisovatel a  dramatik Pavol Országh Hviezdoslav. Ve  městě je kromě jiného podle něj pojmenováno Literární muzeum, Oravské muzeum a  také pěkné, i když trochu vylidněné náměstí. Ve městě najdete také Hviezdoslavův dům. Do tohoto domu se P.  O. Hviezdoslav nastěhoval po  svém návratu z  Námestova a  žil zde až do  své smrti v  roce 1921. Jeho rodný dům najdete v nedaleké Leštině. Významnou památkou Dolního Kubína je i  Čaplovičova knihovna na náměstí, která prý patří k  nejvzácnějším historickým vědeckým knihovnám na  Slovensku. Zajímavý je i  starý barvířský domek, kde působil Theo H. Florin – další významná osobnost Dolního Kubína. Při prohlídce města se nezapomeňte projít po břehu Oravy a navštívit novější, o poznání živější část města na druhé straně řeky, sídliště Bysterec. Vede sem zastřešený Kolonádní most pro pěší, který byl vystavěn v  roce 1994 a podle místních je nejčastěji fotografovaným objektem ve městě. V Dolním Kubí20

Oravský hrad

ně najdete ale kromě památek taky dost příjemných restaurací i kaváren, obchodů a obchodních center a hlavně nepostradatelnou nemocnici s dialýzou.

Oravský hrad Když už budete na Oravě, musíte navštívit Oravský hrad. Patří totiž k nejvýznamnějším hradům Slovenska a  není to daleko. Hrad se nachází na  112 metrů vysokém skalním bradle nad řekou Oravou asi deset kilometrů cesty údolím na sever od Dolního Kubína. Pod hradem je městečko Oravský

Podzámok, kde můžete (musíte) nechat své auto, občerstvit se v  restauraci například tradičními brynzovými haluškami, zakoupit si nějaký ten suvenýr a prohlédnout si impozantní hrad hezky odspodu. Ještě než se vydáte po staré dlážděné cestě nahoru k  bráně hradu, je třeba si dole v  pokladně zakoupit vstupenku, protože bez ní se podíváte akorát tak na tu bránu, a to ještě jen zvenku. Vybrat si budete moci ze tří prohlídkových okruhů, přičemž ten první vás zavede přes tři hradní brány prakticky jen na  nádvoří. Hrad je rozlehlý a  členi-

CESTUJEME

tý, hlavně však ve vertikálním směru. Při prohlídce se od brány postupně stoupá až do vrcholových částí stavby (takzvané Citadely), takže vás čeká pěkný výšlap. Naštěstí je prohlídka poměrně dlouhá a často prokládána výkladem, a  tak je dosažení vrcholu hradu zvládnutelné i  pro méně zdatné návštěvníky. Uvnitř hradu projdete mnoha honosně vybavenými místnostmi a  paláci (Korvínovým, Thurzovským, Jána z  Dubcova). V  nejvyšším patře hradu – Citadele – je archeologická expozice a  samozřejmě se odsud nabízí úchvatný výhled do  okolí. Na hradě bylo natočeno několik filmů, z  nichž nejvýznamnější je film z roku 1922 – Upír Nosferatu. Až se nasytíte hradu, zkuste nejet zpět do Dolního Kubína nejkratší cestou podél řeky, ale vezměte to přes obec Pribiš a Pokrývač do Leštiny. Pojedete totiž typickou oravskou krajinou s rozlehlými pastvinami a loukami. Určitě vás okolní výhledy a jejich kouzlo donutí zastavit a chvilku se tou

Expozice na nádvoří Oravského hradu

nádherou pokochat. Až dorazíte do  obce Leštiny, pokuste se najít místo k  zaparkování a  prohlédněte si zdejší unikátní artikulární evangelický kostel – národní

kulturní památku a lokalitu světového dědictví UNESCO. Jedná se o malebný dřevěný kostelík z roku 1689, stojící v příkrém svahu nad potokem. Průvodce je sice tře-

Hviezdoslavovo náměstí v Dolním Kubíně

21

CESTUJEME

Třetí Roháčské pleso

Artikulární evangelický kostel, národní kulturní památka a lokalita UNESCO v obci Leštiny

ba si přivolat (telefonní číslo je uvedené na  brance do  areálu kostela), ale bohatě zdobený interiér kostela vám nezůstane nic dlužen. Po prohlídce vám zbývá sedm kilometrů do  Dolního Kubína, a  to ještě cestou můžete vidět rodný dům P. O. Hvie­ zdoslava, který byl mimochodem ve zmiňovaném kostelíku pokřtěn.

Roháčská plesa Jestliže patříte k  milovníkům vysokých hor, pak máte při svém pobytu v Dolním Kubíně příležitost udělat si túru v  nedalekých Roháčích, konkrétně k Roháčským 22

plesům. Na výlet je třeba si vyhradit celý den a ráno příliš neotálet. Cesta sice není nijak zvlášť dlouhá, ale časová rezerva se ve  vysokohorském prostředí už nejednomu turistovi vyplatila. V  den D pak není nic snazšího než přejet necelou hodinku autem východně do  oblasti Zuberce, západní výspy Tatranského národního parku – Roháčů. Cílem bude parkoviště Pod Spálenou, kde také končí silnice. Tady se už budete nacházet více než 1 000 m n. m. a na okolní přírodě i počasí to bude znát. Odtud je dobré se vydat po zelené a dále červené značce k rozcestí Adamcula. Ces-

ta až sem vede převážně po  asfaltce a  je to dobrá zahřívací příprava na  celkem příkrý výstup k  rozcestí Pod předním zeleným. Serpentiny se ale dají zvládnout díky okouzlujícímu vysokohorskému lesu a  osmnáct metrů vysokému Roháčskému vodopádu přibližně v půli stoupání. Vede k  němu krátká odbočka a  rozhodně se na něj zajděte podívat. Po dosažení rozcestí už se ocitnete nad hranicí lesa a  otevře se vám široký výhled na hřebeny Roháčů. U rozcestníku je pár laviček jako stvořených pro svačinku a  podrobnější studium mapy a  okolí. Při tom můžete pozorovat jiné turisty na vašem chodníku, který pokračuje po  zelené značce serpentinami ke  čtvrtému Roháčskému plesu. To je nejvyšším bodem naší túry (1 719 m n. m.). K jeho zdolání budete potřebovat v závislosti na své kondici ještě hodinu až dvě. Záleží ovšem také na tom, kolik času strávíte postáváním a rozjímáním nad majestátními horami v okolí… Jakmile se dostanete ke  zmiňovanému plesu, máte veškeré stoupání za  sebou. Chodník pak obchází část plesa a  klesá kamenitými serpentinami na druhé straně hřebene k třetímu (1 719 m n. m., 1,45 ha), druhému (1 653 m n. m., 0,61 ha) a konečně prvnímu Velkému Roháčskému plesu (1562 m n. m., 2,22 ha). Podél cesty mů-

CESTUJEME

žete spatřit pro nás příchozí z nížin exotické hořce tolitovité nebo jinou horskou květenu. Celá oblast, jíž budete procházet, je názornou ukázkou ledovcové činnosti, která se podílela na tvarováni Tater. Plesa vznikla ve vyhloubených kotlích po roztátém ledovci. Nejhlubší je čtvrté Roháčské pleso (8,1 m). Ve druhém a třetím plese se zase pro změnu vyskytuje vzácný zevar úzkolistý (Sparganium angustifolium). Zkuste po něm zapátrat, když už tam budete. Opravdu tam je...

Stopa medvěda na stezce k Roháčským plesům

Když opustíme ledovcový amfiteátr, sestoupíme do  Smutné doliny k  dalšímu rozcestníku a odtud je to už jen půl hodinky po  modré značce k  Ťatliakovu jezeru, které je sice uměle vytvořené, ale pěkné. Cestu vám budou zpříjemňovat vrcholy Ostrý Roháč, Volovec a  Rákoň po levé straně. Sledujte, jak mezi nimi lidé neustále chodí po hřebeni. Vypadá to, že je to kousek, ale není to tak. U Ťatliakova jezera je dobře zásobený bufet, kde je možné se občerstvit před závěrečnou nejméně hodinovou cestou po  asfaltce dolů zpět na parkoviště Pod Spálenou. Na  Oravě je toho k  vidění opravdu mnoho. Za  návštěvu by určitě stála i Oravská lesní železnice, která je v provozu celoročně a  bude nepochybně zajímavá nejen pro děti, Muzeum oravské dědiny – skanzen lidové architektury nedaleko zmiňovaného Zuberce - a podobně i  Oravská přehrada, po  které se můžete svézt lodí. Nezdolné je pak množství turistických tras pohoří Oravské Magury. Orava je prostě dobré místo k odreagování, i když máte jen pár dní volna. Určitě se tam vydejte! Mgr. Petr Pavelčík, DS Uherské Hradiště

Hořeček brvitý - rostlina vysokých hor

Roháčský vodopád

U třetího Roháčského plesa

23

VAŘÍME S PETROU

MENU podle PETRY

Recepty pro vás připravila Petra Bártová, foodblogerka a redaktorka sexymamas.cz

Zimní svátky, ať už jsou to ty vánoční, nebo ty oslavující příchod nového roku, si žádají slavnostní menu. Tyto recepty vás ale v kuchyni vůbec nezdrží. Příprava celého menu vám nezabere více než třicet minut a navíc můžete dělat všechny chody najednou.

Nejsnadnější hrášková polévka   

00 g mraženého hrášku 5 2,5 l vody 100 g dýňových semínek

Hrášek povaříme 10 minut, přidáme na mouku rozmixovaná dýňová semínka a vše rozmixujeme ve výkonném mixéru v jemný krém. Pokud nemáte doma tak výkonný mixér, aby vám semínka rozmixoval, použijte místo nich stejné množství špaldové mouky, opražené na jedné polévkové lžíci másla. Krém můžete ozdobit zlatým lněným semínkem. Pokud do polévky vložíte na půlku rozkrojený vařený brambor, můžete ji servírovat podobně jako na našem obrázku s hráškem nebo třeba chlebovými krutony. Lžíci na ponořený vařený brambor jednoduše položíte. Wow efekt zaručen! Energie: 1 011 kcal, bílkoviny: 54 g, tuky: 47 g, sacharidy: 101 g, draslík: 975 mg, fosfor: 1 729 mg 24

VAŘÍME S PETROU

Zeleninová rýže a trhané kuřecí stehno s jogurtovým dipem     

 kuřecí stehna 4 2 polévkové lžíce másla 4 velké cibule 200 g rýže 100 g nesolených sušených rajčat

    

00 g mrkve 1 100 g pastiňáku 100 g bílého jogurtu 1 stroužek česneku 1 lžička kari

Kuřecí stehno důkladně omyjte, vložte do zapékací misky přikryté nakrájenou cibulí a mírně podlijte vodou. Misku přikryjte alobalem a vložte do trouby vyhřáté na 250 stupňů. Poté na pánvi rozpusťte máslo a orestujte rýži s nadrobno nakrájenou zeleninou. Zalijte studenou vodou, která by měla být trojnásobkem objemu rýže se zeleninou. Přikryjte poklicí a snižte teplotu na střední výkon, aby se rýže vařila pomalu. Voda by se měla do patnácti minut vyvařit. Než se rýže dovaří, podívejte se do trouby a sejměte alobal ze zapékací misky. Z kuřecích stehen sundejte cibuli a nechte je dozlatova opéct. Než se opečou, připravíte dip. Hustý bílý jogurt smíchejte s kari, rozmačkaným česnekem a lžící kvalitního olivového oleje. Podle chuti a možností můžete dip lehce osladit a osolit.

Energie: 2 809 kcal, bílkoviny: 186 g, tuky: 96 g, sacharidy: 320 g, draslík: 4 175 mg, fosfor: 1 773 mg

Čokoládový krémový puding s kaki      

 čokoládový puding 1 100 g hořké čokolády 4 lžíce medu 2 lžíce másla 1 vyzrálé kaki 500 ml mléka

Mléko nalijeme do hrnce se silným dnem a necháme v něm rozpustit rozlámanou čokoládu. Poté v čokoládovém mléce rozpustíme med a za stálého míchání vmícháme pudingový prášek (rozmíchaný v malém množství studeného mléka). Necháme zavařit do klasické konzistence a vmícháme máslo. Puding naléváme do misek. Po vychladnutí můžete servírovat s plátky ovoce kaki nebo můžete kousky tohoto lahodného exotického ovoce, které seženete v zimním období snad všude, vmíchat přímo do pudingu. Pokud není kaki dostatečně zralé, bývá trpké. Po rozkrojení by se vám měla objevit ve středu dužiny lesklá průsvitná hvězdice.

Energie: 2 094 kcal, bílkoviny: 29 g, tuky: 104 g, sacharidy: 258 g, draslík: 1 791 mg, fosfor: 721 mg Další inspiraci nejen pro vaření můžete najít na stránkách Sexymamas.cz v kategorii recepty.

25

JAK NA TO

Vánoce jsou mým nejoblíbenějším svátkem. Celé dopoledne se díváme na televizi a sledujeme oblíbené pohádky, upíjíme přitom horké kakao a ukusujeme tradiční vánočku. Odpoledne si s manželem a dětmi vyrazíme na příjemnou procházku a po návratu začínají ty správné přípravy. Manžel obaluje kuřecí řízky, dcera Lilien připravuje na stůl cukroví a já dávám pozor na toho našeho malého rošťáka, syna Marvina. Každý rok si říkáme, že začneme večeřet kolem sedmé osmé hodiny, ale většinou do dopadne tak, že v tuto hodinu jsme už dávno s jídlem hotoví, jelikož se nemůžeme dočkat dárků. Abychom dali Ježíškovi možnost dát dárky pod stromeček, jdeme ho vyhlížet ven. Cestou výtahem manžel vždy zapomene foťák či zapalovač na zapálení prskavek, musí se tedy vrátit, a tak dostane prostor nahradit Ježíška v jeho nejdůležitějším úkolu. Lilien vždy volá na celé sídliště: „Ježíšku, tady jsme! Ježíšku, tady jsme!“ a my se nemůžeme ubránit nevinnému úsměvu. Po příchodu domů nás ani tak nedojmou dárky, které jsou úhledně poskládané pod stromkem, ale výraz našich dětí. Je to skvělé prožívat tyto svátky s blízkými, protože v tom je ten pravý duch Vánoc.

26

Na tento sváteční den se můžete skvěle připravit, a to tak, že si vyrobíte originální nádobí a nevšední balicí papír.

1. K tomu, abyste obyčejné nádobí jednoduše proměnili, potřebujete jen fix na porcelán. S ním třeba na talíře namalujete ornamenty podle svého vkusu a fantazie a podle návodu pak vše necháte zapéct.

2.

Staré nádobí tak můžete proměnit

v úplně nový kousek. Fix je také vhodný na keramiku či na sklo.

JAK NA TO

1.

2.

Bramboru rozpulte

Dárky pro své

a vykrajovátko do ni

blízké nemusíte balit

zatlačte, nožem kolem

jen do papíru, který nabízí obchod

vykrajovátka ořízněte zbytek

ve vašem okolí. Stačí vám jen obyčejný papír,

brambory, a rázem

akrylová barva, vykrajovátko na cukroví

máte jednoduché

a větší brambora.

tiskátko.

4.

pak už jen nechat zaschnout a balit a balit a balit...

3.

To už jen potřete akrylovou barvou a začněte tvořit.

lé e s e v Tak e! Vánoc

Ája

27

POVÍDKA

Prywatny detektyw bardzo amerykański T 

ělem mladíka ležícího na  odřené posteli hotelového pokoje viditelně cloumala horečka. Strop nad ním rotoval zhruba tak rychlostí odstředivky slavného vynálezce kontaktních čoček Otty Wichterleho. Místností se linuly typicky šišlavé zvuky polštiny, které jak si muž uvědomil, vycházely z  něj. Ve  světlejší chvilce totiž pobaveně vypozoroval, že si povídá s žárovkou visící přímo nad ním. Neměl představu, kolik dní už vlastně nevyšel ven. Na chvíli mu i blesklo hlavou, zda se mu nemohlo jakoukoliv neštastnou náhodou přihodit to, co oběti jeho rozepsané detektivní povídky. To by paradoxně znamenalo definitivní konec jeho slibně se rozvíjející literární kariéry. Populární spisovatel Janusz Olszovsky z  Pomořanského Štětína, který se ve své zemi proslavil knihou s  jednoduchým a  úderným názvem Detektyw Ray Crespo, dostal nabídku, která se nedala odmítnout. Bohatá farmaceutická společnost chce dodat do svého měsíčníku kriminální povídku na tři stránky a nabízí za to šek, jenž je schopen pokrýt jeho půlroční výdaje. Jediná podmínka – zasadit děj do Portorika, kde díky daňovým úlevám vyráběla výše zmíněná společnost své produkty – pro něj nepředstavovala žádný problém. Hlavní postavou jeho knih nebyl v zájmu atraktivity žádný Polák ani jakýkoli Evropan, nýbrž to bylo soukromé očko z Miami, města nacházejícího se pouze tři hodiny letu od požadované destinace. Pětadvacetiletá vycházející hvězda polské prózy nebyla žádný škrob a  právě skončená zima roku 1977 byla tuhá i na polské poměry. Janusz Olszovsky se tedy rozhodl obhlídnout si místo, kam zasadí děj svého příběhu, osobně. Pekelné vedro doprovázené devadesátiprocentní vlhkostí udeřilo Janusze do obličeje. Tak na místě činu, pomyslel si. Přestože měl v hlavě pro svoji povídku vymyšlený ideální zločin vraždy, bylo to zatím vše, co mohl nabídnout. Nijak ale nepanikařil, byl si jist, že dva týdny strávené ve starém koloniálním centru města přinesou své ovoce. Mrtvola mladíka v ošuntělém hotelovém pokoji nejevila známky jakéhokoliv násilí, přesto měl detektiv Ray Crespo neochvějný pocit, že tady není něco v  pořádku. Bělma oběti byla červená a  zaschlá krev pod nosem a  kolem úst mu připomněla případ, který řešil na Floridě asi před deseti lety. Tušil, že jeho letitá zkušenost mu dá opět za pravdu, a byl velice zvědavý na výsledky pitvy, které měly být vyhotoveny do konce týdne.

28

Byl březen a San Juan, hlavní město země teritoriálně přiřazené ke Spojeným státům americkým, které vyhnaly španělské kolonizátory, očekávalo s  velkým napětím atrakci, jaká zde ještě nebyla – a to legendu Karla Wallendu. Přes několikero rodinných tragédií tato třiasedmdesátiletá ikona provazolezectví stále opovrhovala jisticími prvky. Současná televizní star dokumentu o rodinné dynastii těchto akrobatů, kteří skromně začínali v Německu po konci první světové války, byla zvyklá mít při chůzi po laně, překonávajíc kaňony a výškové budovy, běžně desítky tisíc diváků. A  tato persona právě dorazila na tento věčně zelený ostrov. Janusz při svých toulkách městem náhodně narazil na bar Pirilo, který mu doporučil jeho známý jako jednu z málo známých atrakcí. Vysloužilá prostitutka Lariza Maria Pirilo si otevřela malý podnik, který byl povětštinou obsazen pouze jejími bývalými klienty. Toto panoptikum mělo zvláštní kouzlo, které lákalo i zákazníky, kteří nikdy neměli to štěstí ulehnout mezi silná stehna této statné kreolské ženy. Dal si pivo a jeho pozornosti neušel přímý přenos kanálu WAPA, s  kamerami zaměřenými na  artistu, který jak bylo oznámeno, za  chvíli přejde po  laně ve  výšce deseti poschodí mezi dvěma věžemi hotelu Plaza Condado. Zdálo se, že zvolené místo nebylo úplně vhodné, jelikož bylo zřetelné, že od oceánu fouká poměrně silný vítr. Janusz měl zkušenost, že ať je nebezpečí jakkoliv velké, akrobat to vždycky nějak zvládne. Není žádným tajemstvím, že občas možné nebezpečí tito umělci záměrně zveličují, aby vtáhli diváky do děje. Zívnul a objednal si panáka rumu Havana Club, aby mu bylo obratem plynulou španělštinou majitelkou zařízení vysvětleno, že ten se na území Spojených státu neprodavá. Konkurenční produkt Bacardi, jehož zakladatelům byla rodinná destilérka na Kubě vyvlastněná, je ale samozřejmě k dispozici. Aniž z jejího krátkého proslovu rozuměl jedinému slovu, udiveně zvedl obočí a prikývl na znamení souhlasu. Intuitivně pochopil, že dostane Bacardi rum, což zas nebyla až tak špatná zpráva. Lariza poslala nově najatou pomocnou kuchyňskou sílu, pocházející odněkud z Evropy, do sklepa pro zbrusu nové Bacardi skleničky. Ač netknuté, ležely ve sklepě už asi rok. „Kurwa brudna,“ zašeptala Celestýna a odplivla si mezi bobky všudypřítomných hlodavců. S odporem přinesla děravou krabici plnou zaneřáděných skleniček. Skončila pod barem, aby ji nikdo neviděl.

POVÍDKA

K umytí na pracovní desku baru si připravila pouze jednu skleničku a  odešla tu místnost plnou pižmového pachu krysí moči zamknout. Starý pán na laně měl co dělat, aby poryvy větru vyrovnal pomocí své předlouhé vyvažovací tyče. Janusz zpozorněl. Něco mu říkalo, že toto už není pouze divadlo pro diváky, a stejný pocit měla zřejmě i vyděšená obsluha baru, přilepená očima k obrazovce. Potřeboval okamžitě panáka. Naklonil se přes bar, jednou rukou uchopil připravenou lahev Bacardi rumu a  druhou sklenici s logem stejnojmenného nápoje, která stála až u dřezu. Artistovi se divoce rozhoupalo lano. Januszovi začalo bušit srdce a  Karlovi Wallendovi bezpochyby též, když šel pomalu

7 2 5

1 2 9

2 4 9

3 4 1 9 8 2 5 9

3 5 7 4 6

6 1 3

do kolen ve výšce 37 metrů. Zřejmě vše pod kontrolou, doufal Janusz, když viděl, jak artista pomalu chytá v kleku lano a zároven stále drží vyrovnávací tyč. Karl Wallenda pouští tyč, posléze i lano a  úplně bez odporu, jakoby unaven životem, padá na  silnici pod sebou. Diváci se sbíhají k jeho tělu. Je na místě mrtev. Televizní kamery nyní zabírají každý detail obličejů zděšených rodinných příslušníků v hledišti. Polský spisovatel vypije obsah sklenice až do dna. Zhrozen tím, co viděl, a zároveň vzrušen, vědom si faktu, že je přímo na  místě neskutečné tragédie, která proběhne všemi světovými médii, vůbec neřeší pižmovou pachuť ve svých ústech. Soukromý detektiv Ray Crespo z pitvy vyčetl kromě selhání jater a ledvin i zvýšenou přítomost močoviny a  kreatinu v  krvi, což mu potvrdilo jeho původní domněnku, že oběť zemřela na následky agresivní a  okamžité neléčené leptospirózy neboli tzv. „krysí žloutenky“. Onemocnění je způsobené pozřením i stopového prvku krysí uriny a oběť umírá ve velkých horečkách. Dokázat někomu, že druhému záměrně podal tento koktejl smrtících bakterií, je takřka nemožné. Ideální zločin, pokud byl vůbec spáchán, pomyslel si předtím, než si zavolal taxi na letiště, aby chytil první letadlo zpět do Miami. Daniel Dvořák cestovatel, bohém a příležitostný spisovatel

Sudoku Žádná číslice se nesmí v jednom řádku opakovat dvakrát Žádná číslice se nesmí v jednom sloupci opakovat dvakrát Žádná číslice se nesmí ve čtverci 3  3 opakovat dvakrát

snadné

průměrné

1 8

9

4 4 1 6 5 7 1 2

7 6 5 2 3 8 4

7 4 6 1 3 9 8 9 29

Súťažná krížovka

„Něstrácajtě čas s nikým, kto ... (tajnička 1–7).“ Anonym

Redakce časopisu Dialog B. Braun Avitum s.r.o. Ako súťažiť? V Parku 2335/20 Vylúštite súťažnú tajničku a jej 148 00 Praha 4 správne znenie odovzdajte Česká republika personálu dialyzačných stredísk (na obálku napíšte „Súťaž“). B. Braun Avitum alebo ho zašlite Prípadne nám správne znenie poštou na adresu: tajničky zašlite e-mailom na adresu [email protected] alebo Uzávierka je 20. 1. 2017

30

[email protected] (do predmetu e-mailu napíšte „Súťaž“). Prosím, neposielajte odpovede po uzávierke, nebudete do zlosovania už zaradení. Z technických dôvodov zasielame výhry len na území ČR a SR. Prosím, pri vyplňovaní svojho mena používajte diakritiku; neradi

by sme vaše meno skomolili, ak sa objavíte na výhernej listine. Pravidlá súťaže nájdete na stránke www.bbraun-avitum.cz. Ceny pre výhercov: tričko s golierikom, flísová deka, kniha, pero, blok, antistresová loptička (oblička), kľúčenka so svetlom a žetónom

Výhercovia z minulého čísla: Júlia Čerešníková, Katarína Gavalierová Riešenie z minulého čísla: Veĺa núl si myslí, že sú elipsami, po ktorých obieha Zem.

soutěžní křížovka

„Pokud chceš duhu, ... (tajenka 1–4).“ John Green

Redakce časopisu Dialog B. Braun Avitum s.r.o. Jak soutěžit? V Parku 2335/20 Vyluštěte soutěžní tajenku a její 148 00 Praha 4 správné znění odevzdejte personálu Česká republika dialyzačních středisek B. Braun (na obálku při­pište „Soutěž“). Avitum nebo zašlete poštou Znění tajenky nám případně můna adresu: žete zaslat také e-mailem na adresu [email protected] nebo Uzávěrka je 20. 1. 2017.

[email protected] (do předmětu e-mailu uveďte „Soutěž“). Neposílejte prosím odpovědi po uzávěrce, již nebudete do slosování zařazeni. Z technických důvodů zasíláme výhry pouze na území ČR a SR. Při vyplňování svého jména používejte prosím diakritiku, neradi bychom

vaše jméno zkomolili, až se obje- Výherci z minulého čísla: Petr Pacoň, Jitka Picmausová, víte na výherní listině. Pavel Šimek Pravidla soutěže naleznete na: www.bbraun-avitum.cz Řešení z minulého čísla: Ceny pro výherce: tričko s límeč- Je zhola zbytečné se ptát, má-li kem, fleecová deka, kniha, tužka, život a smysl či ne. Má takový smysl, jaký mu dáme. blok, antistresové mačkátko, klíčenka se světlem a žetonem

31

Myslete na zdraví SVÝCH blízkých

Ledvinová kalkulačka

on-line spočítá riziko onemocnění ledvin a doporučí další kroky

www.ledvinova-kalkulacka.cz www.oblickova-kalkulacka.sk B. Braun Avitum s.r.o. | V Parku 2335/20 | 148 00 Praha 4 | Česká republika Tel. +420-271 091 911 | Fax +420-271 091 912 | www.bbraun-avitum.cz