Hlasovanie výboru GK k vyhláseniu o ordinácii žien Umí Ježíš znakový jazyk? Dovolená v adventistickém sanatoriu

Advent Časopis církve adventistů sedmého dne

11/2012

Hlasovanie výboru GK k vyhláseniu o ordinácii žien Umí Ježíš znakový jazyk? Dovolená v adventistickém sanatoriu

Obsah Ordinácia žien – naruší jednotu cirkvi? 4 Umí Ježíš znakový jazyk? 9 Nešťastná ztráta paměti 13 Elíša 15 Příloha Pathfinder 17 Příloha Impulz 25 Dovolená v adventistickém sanatoriu 31 Aktuality z Adry 33 Z vašich dopisů 36 Oznámení 36

Jaká témata vás zajímají? O čem by se mělo v Adventu psát více? V čem můžeme zlepšit časopis Advent? Své návrhy a připomínky můžete zasílat na adresu: [email protected] Předem děkuji. Dan Hrdinka Internetové stránky časopisu Advent: http://advent.advent-orion.cz Elektronické dokumenty související s časopisem Advent: www.advent-orion.cz/edokumenty

Spiritus vini, nebo Spiritus sanctus? „Duch vína“, nebo Duch svatý? Dávný, a přece dodnes pravdivý křesťanský pohled na nebezpečí konzumace alkoholu naznačuje, že pití alkoholu působí i na duchovní stránku člověka. V této souvislosti je velmi důležitý výraz „pod vlivem“. O jaký vliv jde? A co tento vliv znamená? Jako křesťané víme, co to je, být „pod vlivem Ducha svatého“. Může však být člověk pod vlivem „jiného ducha“, který je podáván v tekuté formě? Výraz „pod vlivem“ obecně popisuje účinky alkoholu, který se prostřednictvím krve dostává do mozku a ovlivňuje neuronové dráhy zodpovědné za naše komplexní myšlenkové pochody. Takto dokáže tento „tekutý duch“ rychle narušit lidskou soudnost. Některé starověké kultury zneužívaly alkohol a drogy pro navození duchovní zkušenosti. V průběhu minulých 200 let bylo toto pojetí přehlušeno zaměřením na škody, které alkohol páchá v těle a zvlášť v mozku. Stalo se tak pravděpodobně proto, že dopady alkoholu na tělo je možné snadněji měřit než jeho dopady na lidského ducha. Avšak myšlenka, že pití alkoholu má „duchovní“ rozměr (i když by bylo lepší používat výraz „protiduchovní“), dosud nevymizela. Kloní se k ní dokonce i lidé, kteří se na realitu snaží dívat vědeckým pohledem. Jak se na tuto souvislost dívá Bible? Ve Skutcích 2,11–13 se někteří z těch, kteří slyšeli křesťany mluvit v jejich rodných jazycích o „velikých skutcích Božích“, domnívali, že „jsou opilí“. Petr to však odmítá a tvrdí, že jsou pod vlivem Božího Ducha. Pavel v Listu Římanům 13,12.13 vybízí, aby věřící odložili „skutky tmy“, mezi něž řadí i „opilství“, a žádá je, aby oblékli „zbroj světla“. Také v 1. listu Korintským 10,21 říká: „Nemůžete pít kalich Páně i kalich démonů.“ Věřící v Efezu napomínal: „Neopíjejte se vínem, což je prostopášnost.“ Namísto toho jim radí, aby byli „plni Ducha“ (Ef 5,18.19). Petr ve svém 1. listu třikrát spojuje střízlivost s dalšími žádoucími duchovními hodnotami. V 1. kapitole ve verších 13–15 ji spojuje se svatým životem. Ve 4. kapitole ve verších 6–7 zdůrazňuje, že střízlivost je potřebná pro ty, kdo žijí v Duchu. V 5. kapitole pak ve verši 8 ukazuje, že střízlivost je důležitým předpokladem duchovního zápasu proti ďáblu. V Deuteronomiu 29,4.5 je zaznamenáno Boží konstatování: „Když jsem vás vodil čtyřicet let pouští, … nepili jste víno ani opojný nápoj, abyste poznali, že já jsem Hospodin.“ Lidé, které Bůh povolává k zodpovědné duchovní roli, potřebují jasnou mysl (Lv 10,8–11; L 7,33). Bible tedy dává do protikladu vliv alkoholu a vliv Ducha svatého. Na nás je, abychom si zvolili, pod jakým vlivem budeme žít. Steve Thompson, učitel na Avondale College v Austrálii (převzato z http://news.adventist.org)

Lidé, které Bůh povolává, potřebují jasnou mysl.

Ordinácia žien – naruší jednotu cirkvi?

Vyhlásenie výboru Generálnej konferencie o ordinácii žien Po troch hodinách spoločného štúdia a diskusie predstavitelia celosvetovej cirkvi adventistov počas výročného výboru Generálnej konferencie schválili pomerom hlasov 264:25 vyhlásenie o postoji cirkvi k posledným rozhodnutiam o ordinácii žien pre plnú kazateľskú službu. Návrh sa dostal na rokovanie po tom, ako sa tri únie – Severonemecká v Euroafrickej divízii a Kolumbijská a Pacifická v Severoamerickej divízii – rozhodli pre ordináciu „bez ohľadu na pohlavie“, čo cirkev adventistov ako celok už dvakrát zamietla počas hlasovania na zasadnutiach Generálnej konferencie, ktoré sa konajú raz za päť rokov. Schválené vyhlásenie vyjadruje nesúhlas s nezávislými rozhodnutiami únií, apeluje na všetky organizačné zložky cirkvi, aby „dôsledne zvážili dosahy a dôsledky svojich rozhodnutí“, ktoré urobia nezávisle od celosvetového spoločenstva, a potvrdzuje úlohu žien v živote a službe cirkvi. Dokument poukazuje na pokračujúce štúdium teológie ordinácie, ktorého výsledky sa očakávajú v roku 2014, rok pred 60. zasadnutím Generálnej konferencie. V dokumente nie sú uvedené, ani sa nenavrhujú nijaké sankcie. „Vyhlásenie sa zaoberá štruktúrou cirkvi a pracovnými postupmi. Nerieši sa v ňom ordinácia sama osebe. Kľúčovou otázkou je to, ako cirkev definuje svoju organizáciu, spôsob riadenia a postup pri rozhodovaní… Rozhodnutia uvedené do praxe cirkvi, ktoré nie sú v súlade s postojmi k ordinácii žien prijatými na zasadnutiach Generálnej konferencie v rokoch 1990 a 1995, nie sú len vyjadrením opozície, ale demonštrujú nárok na vlastné rozhodovanie v záležitostiach, ktoré boli predmetom kolektívneho rozhodnutia cirkvi… Výbor Generálnej konferencie považuje tieto rozhodnutia za vážne chyby… Svetová cirkev nemôže legitimizovať praktiky, ktoré jasne protirečia zámerom rozhodnutí Generálnej konferencie… Z tohto dôvodu svetová cirkev neschvaľuje rozhodnutia, ktoré autorizujú alebo implementujú ordináciu bez ohľadu na pohlavie,“ spomína sa vo vyhlásení. Vyhlásenie však dáva jasne najavo postoj Cirkvi adventistov siedmeho dňa k postaveniu žien: „Výbor Generálnej konferencie zvlášť potvrdzuje dôležitosť poslania, ktoré ženy napĺňajú v živote cirkvi. Ich obdarovanie a odovzdanie je pre celú cirkev požehnaním a nevyhnutnou súčasťou ich zapojeVyhlásenie výboru Generálnej konferencie o postoji cirkvi nia do misijnej služby.“ k posledným rozhodnutiam o ordinácii žien pre plnú kazateľskú službu ANN, bolo prijaté pomerom hlasov 264:25 http://news.adventist.org

4

Advent 11/2012

Ordinácia žien – naruší jednotu cirkvi?

Ordinácia žien – naruší jednotu cirkvi? Rozhodnutia severonemeckej a dvoch amerických únijných konferencií ordinovať ženy pre plnú kazateľskú službu vyvolali novú vlnu diskusií o biblickom základe a teológii ordinácie a o postavení a úlohe žien v cirkvi. Sprievodným javom je obava o jednotu celosvetovej cirkvi, pretože podľa odhadov väčšina divízií v Ázii, Afrike a v Južnej Amerike ordináciu žien nepodporuje.

Prelomové hlasovanie severoamerickej Kolumbijskej únie

o výsledok, ako o legitímny procedurálny postup, ktorý u spomínaných únií nebol dodržaný. Bolo preto nevyhnutné, aby sa cirkev k uvedenému kroku vyjadrila. (Uskutočnilo sa to na poslednom zasadnutí výboru Generálnej konferencie, kde bolo prijaté vyhlásenie, ktoré označuje rozhodnutia troch únijných konferencií za „vážne chyby“ a odmieta autorizovať prípadné následné kroky ordinácie „bez ohľadu na pohlavie“.) Správy a komentáre v oficiálnych cirkevných periodikách uvádzajú, že predseda Generálnej konferencie nechcel diskutovať o argumentoch za a proti ordinácii žien, ale vyzýval, aby sa počkalo na výsledky pripravovanej obsiahlej štúdie pod vedením Biblického bádateľského inštitútu (BRI). Predkladatelia návrhu oponovali tým, že v posledných päťdesiatich rokoch sa o tejto téme nespočetnekrát diskutovalo a bolo vypracovaných asi 30 teologických a biblických štúdií. Podľa nich už v roku 1881 Generálna konferencia odsúhlasila ordináciu žien a Ellen Whiteová proti tomu ani slovne, ani písomne nikdy nenamietala.

Výsledok hlasovania mimoriadnej konferencie Kolumbijskej únie (Columbia Union Conference) 29. júla 2012 (209 delegátov za, 51 proti) treba považovať za významný najmenej z dvoch dôvodov: • Kolumbijská únia rozhodla už v roku 1972, že bude ordinovať ženy za staršie zboru. Neskôr, v roku 1984, odhlasovala, že ženy môžu mať štatút kazateľky s povolením s právom krstiť a sobášiť. Obe rozhodnutia boli v cirkvi adventistov prelomové a neskôr sa stali súčasťou Cirkevného poriadku aj Pracovných predpisov Generálnej konferencie (Working Bleskový prieskum: Policy). väčšina je zdržanlivá – my nie sme proti • Na konferencii boli prítomní aj predseda Generálnej konferencie Ted Wilson a podpredNa poslednom výročnom výbore pred zasadnuseda Lowell Cooper, ktorí k návrhu výboru tím Generálnej konferencie v roku 2010 sa rozviKolumbijskej únie od nula živá diskusia na tému začiatku zaujímali odordinácia diakoniek, ktoNa rozdiel od našej subjektívmietavý postoj. Napriek rá skĺzla do výmeny pronej, zdeformovanej antropológie ich apelu, aby delegátichodných názorov vše(náuke o človeku) Božia antropolóti nehlasovali za návrh obecne na ordináciu žien gia prisudzuje mužovi i žene plnú a uvedomili si neblahé za kazateľky. Diskutujúcich ľudskosť, pretože muž i žena boli dôsledky jeho prijatia, bolo možné zaradiť do nieobaja stvorení na Boží obraz. Ak je bol napokon odsúhlakoľkých táborov. Z jedné„polovica“ Božieho obrazu v cirkvi sený. ho zaznievalo znepokojenie potlačená, čosi podstatné z BožieArgumentácia predstavinad tým, ako nespravodho zjavenia sa stráca a ochudobňuteľov Generálnej konferenlivo sa cirkev už desaťroje to všetkých nás. cie je pochopiteľná. V cečia správa k  ženám tým, lom procese nejde ani tak že ich odmieta ordinovať

Advent 11/2012

5

Ordinácia žien – naruší jednotu cirkvi? a dodnes nedokázala urobiť nápravu. Druhú skupinu tvoria oponenti ordinácie a ako najsilnejší argument používajú princíp tzv. mužskej (nad) vlády, ktorý je podľa nich v Biblii jasne zakotvený. Tretia skupina bez ohľadu na vlastné individuálne stanovisko vyjadrovala obavu o jednotu cirkvi, ak sa ordinácia diakoniek, príp. žien kazateliek odsúhlasí. Jan Paulsen, vtedajší predseda Generálnej konferencie návrh z rokovania po búrlivej diskusii stiahol. O niekoľko týždňov cez divízie žiadal predsedov únií, aby odhadli postoje členskej základne k ordinácii žien na ich území. Výsledkom bolo, že z trinástich oslovených divízií osem zaujalo zdržanlivé alebo odmietavé stanovisko, tri boli za a dve sa k otázke nevyjadrili. Pokiaľ ide o situáciu v našej únii (pripomínam, že nešlo o reprezentatívny prieskum na zboroch), odhad sme robili spoločne s predsedami združení. Zhodli sme sa, že v našej únii by s ordináciou žien pre plnú kazateľskú službu nemal byť zásadný problém.

Narušenie jednoty cirkvi – reálna, alebo zbytočná obava? Zodpovednosť za jednotu cirkvi je nepochybne jednou z priorít vedúcich na všetkých jej organizačných úrovniach. Nezávislé procedurálne postupy spochybňujú autoritu spoločného rozhodovania, ktoré je pre cirkev adventistov typické. Nie je správne, aby si únie určovali vlastné pravidlá ordinácie bez kolektívneho odsúhlasenia celosvetovej cirkvi. Otázky o jednote sú preto namieste. Stáva sa však, že obavu z rozdelenia cirkvi niektorí používajú ako účinný psychologický nástroj, aby sa zamedzilo zmene alebo sa aspoň oddialila. Hrozia odchodom z cirkvi a rozkolom, ak sa zmena uskutoční, alebo sa neprijme ich stanovisko. Stojí za to pripomenúť, že predseda Potomackého združenia Wiliam Miller v príspevku na mimoriadnej konferencii poukázal na to, že prelomové rozhodnutia o ordinácii žien boli vždy sprevádzané hlasmi, ktoré predpovedali rozdelenie a zemetrasenie v cirkvi, čo sa ale nikdy nestalo. Pre veľkú časť odporcov ordinácie žien „byť jednotní“ znamená prijať spoločný názor, že je nebiblická a odmietnuť ju vo všetkých častiach

6

sveta. Pre podporovateľov ordinácie jednota spočíva v slobode divízií alebo únií rozhodnúť sa, či budú, alebo nebudú ordinovať ženy ako kazateľky. Nenanucujú jej praktizovanie tam, kde na to ešte nedozrel čas. Obávam sa však, že sa polarizácia a rozdelenie bez ohľadu na závery a odporúčania študijnej komisie a výsledok hlasovania na zasadnutí Generálnej konferencie v roku 2015 neskončia. Až príliš často sa totiž v diskusii na túto živú tému ozýva radikálny názor, že „ordinácia žien nie je biblická“, a z druhej strany sa argument o biblickom princípe všeobecného kňazstva veriacich radikalizuje slovami o diskriminácii a nespravodlivosti v cirkvi, čo je navyše zvýraznené heslom „dosť bolo čakania“.

Je ordinácia biblická? Úlohou rodiacej sa stodvačlennej študijnej komisie bude skúmať „teológiu ordinácie“. Až doteraz všetky podobné štúdie vychádzali z predpokladu, že cirkev má dôsledne vypracované chápanie ordinácie. Tentoraz sa bude skúmať otázka, či je vôbec koncept ordinácie biblicky zakotvený a oprávnený, aký bol jej pôvodný význam, pre koho bola zamýšľaná. Inými slovami, či ordinácia, ako jej rozumieme a praktizujeme ju v súčasnosti (len u mužov), má biblický základ a či nie je len historickým dedičstvom kresťanskej cirkvi 2. – 3. storočia. Existujú hlasy, ktoré všeobecne ordináciu spochybňujú a pokladajú ju za teologicky nedôležitú. Argumentujú tým, že protestantské cirkvi (vrátane cirkvi adventistov) prevzali katolícky model ordinácie, len najsilnejším argumentom nie je to, že Kristus si vyvolil za apoštolov dvanásť mužov (princíp apoštolskej postupnosti), ale to, že muž je v Písme nazývaný hlavou. Aj keď sa nám to možno ťažko priznáva, naše súčasné chápanie ordinácie má znaky hierarchického usporiadania zameraného na postavenie a moc. Ak má cirkev prinášať vykúpenie a slobodu ľuďom okolo nás, nemal by byť v jej strede nikto diskriminovaný. K tejto otázke sa veľmi otvorene vyjadril aj jeden z najvýznamnejších kritikov katolíckeho tradicionalizmu Hans Küng. Napísal: „V našom demokratickom veku

Advent 11/2012

Ordinácia žien – naruší jednotu cirkvi? sotva nájdeme inú veľkú inštitúciu…, ktorá by tak diskriminovala ženy – zákazom antikoncepcie, zákazom sobášenia kňazov a zákazom kňazskej vysviacky žien.“ Existuje dôvod, aby sme sa, hoci len v jednom „zákaze“, spomínanej „veľkej inštitúcii“ podobali?

to všetkých nás. Prvok rovnoprávnosti postavenej na stvorení, ale aj na teológii kríža, by sa mal preniesť do teológie služby, vodcovstva a ordinácie v cirkvi adventistov. Bez ohľadu na to, či ide o muža alebo ženu.

Teológia stvorenia a teológia kríža sú teológiami rovnosti

Cirkev adventistov nikdy nevypracovala vieroučné stanovisko k  ordinácii žien. Komisia, ktorá sa zaoberala úlohou žien v cirkvi (Role of Women Commission) a pripravovala podklady na zasadnutie Generálnej konferencie v roku 1990, konštatovala, že „nenašla zhodu, pokiaľ ide o to, či Písmo a spisy Ellen Whiteovej explicitne obhajujú, alebo odmietajú ordináciu žien do kazateľskej služby…“ Ordináciu neodporučila nie pre jasné biblické dôvody proti, ale na základe „nedostatku podpory pre ordináciu žien pre kazateľskú službu v celosvetovej cirkvi a pre možné riziko nejednoty, nezhody a rozdelenia“. Zaráža preto istota, s akou odporcovia ordinácie tvrdia, že nie je biblická. Je zaujímavé, že dnes používajú tie isté biblické argumenty proti ordinácii, ktoré sa používali v začiatkoch adventistického hnutia proti Ellen Whiteovej. Mnohí dokonca poukazovali na jej postavenie v cirkvi ako na dôkaz, že adventisti nie sú pravou cirkvou, lebo jej služba porušovala biblický princíp mužského vodcovstva. Naši priekopníci (White, Andrews, Smith) naopak vysvetľovali tieto pasáže v rámci kultúrneho kontextu Nového zákona a podporovali ženy v ich službe cirkvi. Ako je možné, že sme v ich interpretačnej tradícii za posledných 150 rokov takmer nepokročili?

Pred vyše dvoma rokmi vystúpil v pravidelnom televíznom programe mediálne známy adventistický rečník Doug Batchelor (autor knihy Muž z jaskyne), ktorý v hodinovom kázaní s názvom „Žena ako kazateľka – biblická perspektíva“, zhrnul argumenty proti ordinácii do dvadsiatich ôsmich „základných téz“. Niektoré z nich vyvolali prinajmenšom rozpaky. Napríklad argument, že už v samotnom slove (teologický) „seminár“, ktorého základ pochádza z latinského „semen“ (semeno), sa dá odvodiť, kto má prednostne študovať teológiu a následne, koho seminár predurčuje na kazateľskú službu. Nemenej pochybný bol aj ďalší dôvod proti ordinácii – všeobecne majú ženy menší inteligenčný kvocient ako muži. Na pozadí podobných podivných, prípadne „biblických“, ale interpretačne prekrútených „téz“ sa treba pýtať, či by sme sa nemali zaoberať nielen teológiou ordinácie, ale aj inými základnými otázkami. Napríklad, existuje vážny neoddiskutovateľný dôvod, ktorý diskvalifikuje ženu, aby mohla zastávať plnú kazateľskú, prípadne administrátorskú pozíciu v cirkvi? Vieme pomenovať predsudky voči ženám a parametre, ktorými ich hodnotíme? Neprenášame si do cirkvi genderové a sexistické kritériá bežné v našom kultúrnom a spoločenskom kontexte, ktorým následne pridáme zbožný biblický obal? Na rozdiel od našej subjektívnej, zdeformovanej antropológie (náuke o človeku) Božia antropológia prisudzuje mužovi i žene plnú ľudskosť, pretože muž i žena boli obaja stvorení na Boží obraz. Ak je „polovica“ Božieho obrazu v cirkvi potlačená, čosi podstatné z Božieho zjavenia sa stráca a ochudobňuje

Advent 11/2012

Absencia vieroučného stanoviska k ordinácii

Záver Postavenie ženy v cirkvi sa nikdy nestalo predmetom vieroučnej poučky alebo biblickej pravdy. Spomínaná doktrinálna nezaťaženosť nás ako kultúrne rôznorodé spoločenstvo môže spojiť a uľahčiť hľadanie riešenia, ktoré poskytne nový impulz a motiváciu pre službu. Veriaci vydávajú svedectvo nielen slovom, ale aj vzájomnými vzťahmi. Postavenie ženy v cirkvi je preto dôležité aj pre našu službu svetu. Predovšetkým v tých

7

Ordinácia žien – naruší jednotu cirkvi? častiach sveta, kde je rodová rovnosť vo všetkých oblastiach života spoločnosti úplnou samozrejmosťou. Pre mladú generáciu, ktorá od kolísky vyrastá v prostredí, kde muž a žena majú rovnaké práva, je ťažké pochopiť, že medzi nami je to inak. Aj keď mám výhrady k spomínaným nezávislým rozhodnutiam únijných konferencií, rozumiem, že je ťažké zmieriť sa s pretrvávajúcim stavom.

Ak očakávame svet, kde už nebude rozdelenie, nerovnosť a diskriminácia, prečo ho nezačať budovať už teraz? Napríklad v cirkvi… u žien.

Mikuláš Pavlík, predseda Česko-Slovenskej únie

POZOR, ZMĚNA! Teologický seminář oznamuje, že dochází ke změně termínu Teologické konference 2012.

Teologická konference

Adventismus v teologickém napětí (o extremismu) se bude konat

v pondělí 17. prosince 2012 ve Společenském centru BETHANY (140 00 Praha 4 – Michle, Za Brumlovkou 1519/4) od 9.30 do 17.00 hod. Přihlašování a bližší informace na stránkách TS Sázava http://www.tscasd.cz; tel.: 327 320 181, e-mail: [email protected] Hostem bude Daniel Duda.

8

Advent 11/2012

Umí Ježíš znakový jazyk?

Umí Ježíš znakový jazyk? Umí Ježíš ukazovat znakovým jazykem? Jaké komunikační potřeby mají sluchově postižení? Dokážeme je naplnit? Jsou-li sluchově postižení v našich sborech nebo přijdou-li k nám, budou se cítit dobře a rádi se vracet? S kým by mohli v našich sborech rozvíjet vztahy nejen ve znakovém jazyce? Co jiného nebo jedinečného můžeme jako církev či členové nabídnout? Co evangelizace pro svět ticha? Slyšící lidé většinou netuší, co potřebují, chtějí a po čem touží zdravotně postižení lidé. Existují různé rozšířené omyly o sluchovém postižení, jako například: každý, kdo neslyší, umí znakový jazyk; když neslyšící neslyší, tak to nevadí, může si všechno přečíst; kdo přestane slyšet, tak se automaticky naučí odezírat – a je to snadné, jak to vidíme ve filmech, stačí zajistit vhodné podmínky; na toho, kdo ztratí sluch, se musí mluvit nahlas a zblízka; ohluchlý, neslyšící člověk má méně pohotové myšlení, když nám neodpoví rychle. Zdraví lidé jsou přesvědčeni, že postižení musejí být ochuzeni a v životě trpí. Paradoxně právě postižení lidé mohou mít daleko hlubší vnímání a bohatší myšlenkový a vnitřní svět. Mohou projevit statečnost, trpělivost, bojovnost, radost, lehkost bytí a další vlastnosti, které obdivujeme. Pokud opravdu chcete někoho lépe poznat, máte chodit v jeho mokasínech, jak říkávají indiáni. Jste připraveni zažít sobotu jako hluší lidé? Jen sluchově postižený člověk ví, co je to žít s každodenními překážkami v komunikaci. Kolikrát zažije horké chvíle, protože slyšícím chybí potřebná trpělivost, ochota a zvláště čas. Na druhou stranu se i bez

sluchu dá žít celkem prima „tak trochu jiný“ život – i bez hudby, což je to hlavní, čeho by se slyšící nechtěli vzdát. Jisté je, že je to život s větší či menší závislostí na zdravých/slyšících lidech. A někdy je to tak, že si zdraví lidé myslí, že vědí nejlépe, jak se má pomáhat těm, kteří neslyší. Odmítají pochopit, že je třeba naslouchat, vyhovět, přizpůsobit se. „Slepota odděluje člověka od věcí, hluchota od lidí.“ Toto řekla sama hluchá a slepá Helen Kellerová (1880–1968, USA, vystudovala Harvardovu univerzitu). Toto výstižné motto vyjadřuje největší problém tohoto postižení – odděluje neslyšící od ostatních lidí tím, že s nimi nejsou schopni běžně komunikovat, že jim to déle trvá, než pochopí, že potřebují více času a opakování, že potřebují pomáhat. Zcela určitě je hluchota neodděluje od Boha. K tomu člověk slyšet nepotřebuje (Ř 8,35–39), protože každý člověk má touhu po Bohu v srdci. Od mládí jsem navštěvovala sbor v Uherském Hradišti. Od sedmi let, co jsem měla sluchadlo, jsem mohla být samostatná. Ale když jsem v patnácti letech ohluchla a sluchadlo mi přestalo pomáhat, už to nebylo tak jednoduché. Abych se mohla účastnit všeho jako dříve, potřebovala jsem více pomoci druhých. Domluvila jsem se s několika nejbližšími milými sestrami (dodnes jsem jim za to vděčná), aby mně a mojí mamince pomáhaly lépe každou sobotu rozumět kázání. Využily jsme naší dovednosti, kterou jsme nejvíce v rodině používaly – odezírání. Sestry seděly vedle nás a „tlumočily“ vše, co slyšely – bezhlasně opakovaly, artikulovaly, a my odezíraly. Ani jedno není snadné a ne každý to zvládá. Bylo

Sluchové postižení je přechodné anebo většinou trvalé poškození sluchu. Zvuk zprostředkovává informace, které nelze nahradit zrakem. Bez zvuku však lze běžně žít. Není však možné naučit se používat řeč, protože chybí zpětná vazba. Toto postižení zákonitě ovlivní osobnost jedince po všech stránkách a platí zde, že čím dříve je sluch poškozen, tím hůře pro jedince. Neslyšící mají menší možnosti získávat informace o světě sluchem, proto přicházejí do styku s menším množstvím informací, rozhodně ale netrpí zaostalostí.

Advent 11/2012

9

Umí Ježíš znakový jazyk?

Sluchově postižené osoby Pokud mluvíme o sluchově postižených osobách, máme na mysli: (1) Neslyšící – narodili se se sluchovou vadou nebo velmi brzy o sluch přišli před rozvojem řeči, nekomunikují běžně mluveným jazykem, čeština je cizí jazyk, při čtení a psaní mají problém s porozuměním obsahu, mateřským jazykem je znakový jazyk a potřebují tlumočníka. Neslyšící s malým počátečním „n“ označuje celou skupinu sluchově postižených (místo termínu hluchoněmí, což je zastaralý název). Neslyšící s velkým počátečním „N“ se používá k vyjádření náležitosti k jazykově kulturní menšině, hluchota je vnímána jako specifický styl života, je plně akceptována – dokonce i s hrdostí. (2) Nedoslýchavé – přišli o sluch po rozvoji mluvené řeči kdykoliv během života (není to ztráta sluchu vlivem stáří), užívají sluchadla. Protože slyší alespoň něco, mají malé komunikační problémy (čtou, píší a mluví jako slyšící), potřebují proto menší pomoc v komunikaci. (3) Ohluchlé – úplně ztratili sluch, bez možnosti kompenzace sluchadly. Potřebují výraznější pomoc v komunikaci než nedoslýchaví jedinci, protože už nic neslyší, ale stejně jako nedoslýchaví mohou mluvit, číst a psát. (4) Jedince s kochleárním implantátem (podobnost s ohluchlými) a též i hluchoslepé (s různými stupni vady jak sluchu, tak zraku). Pamatujme ale, že v oblasti sluchového postižení je velká variabilita – např. jedinec mluví a píše česky, ale má horší porozumění, nebo jedinec, co má být neslyšící, k našemu překvapení perfektně rozumí českému jazyku, nebo hluchý jedinec mluví a není znát, že má problém se sluchem. Každý typ sluchového postižení, jak jsme jmenovali výše, má jiné komunikační potřeby a prostředky a vše je individuální – může být použito mluvené slovo, psaní a čtení, znakový jazyk, znakovaná čeština (umělý znakový systém – znaky jsou půjčené ze znakového jazyka a je používána gramatika českého jazyka – vhodný spíše pro nedoslýchavé, kteří ovládají znakový jazyk, ne pro neslyšící), odezírání.

10

to však pro nás velmi obohacující – všechno jsme věděly. Bylo to však obohacující i pro ty sestry, protože si během týdne snáze vzpomněly, o čem se v sobotu mluvilo. V 18 letech jsem dospěla k rozhodnutí pro Krista a po nějakém čase jsem odešla z Moravy do Hradce Králové. Později jsme se s mým neslyšícím mužem usadili v Praze. Odešla jsem zajišťovat pozemský život – kariéru, vzdělání, práci, poznávat svět ticha a učit se znakový jazyk. Vzdálila jsem se od Boha, ale víra ve mně zůstala a dávala mi sílu. Celou dobu, co jsem poznávala svět neslyšících, jsem přemýšlela, jak to mají s vírou. Zjistila jsem, že víra sice není běžnou součástí jejich života, ale přesto jsou skupinky neslyšících, kteří pod nějakou denominací víru praktikují. Mohou tam také dát průchod kráse znakového jazyka a jím si mají možnost popovídat o víře v Boha. Pochopila jsem, že oslovit neslyšící je velmi těžký úkol, ba dokonce skoro nemožný – nejen pro jazykovou bariéru. (Což ostatně není v Čechách nic nového pod sluncem, protože jsme převážně ateistickou zemí.) Sbor jsem tedy přestala na dlouhý čas navštěvovat. Jedním z hlavních důvodů byl komunikační problém. Nyní jsem odpověděla na Boží volání a vrátila se zpět. Komunikační překážka však i po deseti letech stále trvá. Přestože díky Pánu mluvím, mateřským jazykem je mi čeština, odezírám a naučila jsem se znakový jazyk (komunikuji jím s manželem), pochopila jsem, že potřebujeme tlumočníka. Odezírat v sobotu kázání nezvládám, sedět před kazatelnou v předních řadách nestačí, tlumočit manželovi nestíhám a nedávám mu vše jako profesionální tlumočník, na to vím málo. Přitom tolik toužím mít ze soboty s Ježíšem a se sourozenci v Kristu tolik, co vy (slyšící), a těším se na další sobotní čas. Sestry a bratři mi říkají: „Až přijde Ježíš, budeš slyšet, protože slepí budou vidět, chromí chodit, hluší budou slyšet“ (Iz 35,5).

Advent 11/2012

Umí Ježíš znakový jazyk?

Kompenzování ztráty sluchu Ztráta sluchu se dá kompenzovat buď pomůckami, které zlepší slyšení – sluchadla, KI (kochleární implantát) nebo technickými pomůckami k orientaci ve světě zvuků (světelný zvonek, počítač, vibrační budík atd.). Kdysi jsem pro mládí, nezkušenost a nesmělost nevěděla, co na to říci. Nyní odpovídám: Je krásné potěšovat se touto nadějí, která se – jak víme – uskuteční. Ano, milé sestry a milí bratři, sice nevíme, kdy to nastane, ale jedno vím jistě: Já a další sluchově postižení potřebujeme tady a teď rozumět, mít možnost se rozhodnout a reagovat, žít. Nemůžeme čekat na konec světa, protože až ten nastane, tak pro mnohé bude už příliš pozdě! A tomu se musí zabránit! S Ježíšovou i vaší pomocí. Jste zdraví, slyšíte, máte zdravé ruce, můžete pomáhat. Každého z nás Ježíš pověřil úkolem jít do světa a hlásat evangelium každému národu i jazyku. Nemusíte nikam jezdit, stačí se podívat kolem sebe. Žádejme Ježíše o sílu a odvahu, vedení a moudrost k činům. Tímto článkem bychom rádi vyzvali ke službě členy našich sborů. Zvláště v Praze a Brně, protože jsou to největší města (a v Hradci Králové pro moji maminku, aby si soboty užila), ale také tam, kde to je ve sborech potřeba. Moderní doba nabízí široké možnosti jak uskutečňovat evangelizaci pomocí médií. Ta však využívají zvuk. Sluchově postižení se znalostí českého jazyka potřebují titulky a neslyšící znakový jazyk (i textové weby by bylo dobré opatřit videem – například se shrnutím obsahu ve znakovém jazyce). Tato média (máme konkrétněji na mysli HopeTV, AWR, on-line tlumočené bohoslužby ze sboru na Smíchově a další projekty v rámci naší církve) mají pomocníků a financí málo, a určitě by

přivítala ochotné uši a ruce, které by nějakým způsobem pomáhaly – vytvářet titulky, přepisy zvuku do textu, překlady do znakového jazyka… Přemýšlela jsem, že pokud by neslyšící měli zájem přijít do našich sborů, je potřeba, aby tam byli lidé, kteří dokážou naplnit jejich komunikační potřeby – tedy ochotní členové, kteří se naučí pár znaků. Nechodíme do sboru jen kvůli Božímu slovu, ale máme také možnost setkat se se spoluvěřícími a vytváříme mnohdy více než přátelské vazby, sdílíme zkušenosti a víru, běžný život. Zažíváme společně nejen dopolední, ale i odpolední bohoslužby, studium Bible a výlety. Můžeme dát prostor kráse znakového jazyka v písni, hudbě, v básni, žalmech, příběhu pro děti. Neslyšící potřebují tlumočení, ale pomáhá jim i připravený materiál – například promluva kazatele na papíru pro sluchově postižené, kteří si ji mohou odnést domů a mít ji po ruce. Odezírat nebo dívat se na tlumočníka a zároveň psát poznámky, to je nemožné. Jsou kazatelé připraveni vyhovět této prosbě? Určitě vás povznáší poslech duchovních písní a přibližuje duši k Bohu – jak říkají slyšící. Víte, že je možné překládat písně a hudbu do znakového jazyka? Co když sluchově postižení přivedou své neslyšící či slyšící děti? Kdo povede jejich školku? Ve sborech myslíme na evangelizaci. Svědkové Jehovovi konají svoji službu tím, že navštěvují byty. Představte si, že se naučili znakový jazyk

Znakový jazyk – nesprávně laiky označován jako znaková řeč. Je plnohodnotný přirozený jazyk neslyšících osob, který tuto skupinu stmeluje. Je to vizuálně motorický jazyk, který se nevyjadřuje zvukem, ale je viditelný. Na světě má každý stát svůj vlastní znakový jazyk. Existuje také něco jako esperanto, tedy mezinárodní znakový systém, který však neovládá automaticky každý neslyšící. Dá se v něm vyjádřit vše, je plnohodnotný k mluveným jazykům – krásný a bohatý, užívá hodně mimiku, není to pantomima.

Advent 11/2012

11

Umí Ježíš znakový jazyk?

Způsoby komunikace Tlumočit lze do znakového jazyka, znakované češtiny, existují také vizualizátoři mluveného jazyka (artikulace pro odezírajícího), transliterátoři (mezi znakovými jazyky) a ještě lze využít přepis do českého jazyka. Tlumočení je sociální služba, která je zpoplatněna. Tlumočníků je v České republice málo a těch, kteří tlumočí náboženskou oblast, je ještě míň, neboť se předpokládá znalost v této oblasti. Znakový jazyk lze studovat na Filozofické fakultě UK v Praze, obor Čeština v komunikaci neslyšících. Dříve tlumočník (prakticky kdokoliv) uměl znakovat, např. měl neslyšící rodiče, naučil se to. V současné době jsou i na tlumočníky do znakového jazyka kladeny vysoké požadavky, jako na tlumočníky mluvených jazyků. V České republice jsou organizace, které se snaží o profesionalizaci této služby. Neslyšící mají právo na plnohodnotný překlad z mluveného jazyka do znakového a naopak. Tlumočník by měl vyhovět jazykovým potřebám uživatele a měl by dodržovat etický kodex. Odezírání rozhodně není náhrada za slyšení, není snadné – je to něco jako hudební sluch, se kterým se nerodí každý. Pokud tuto schopnost člověk má, je třeba ji cvičit. Odezírající člověk zrakem zachycuje tvary úst, které se snaží dešifrovat a náročnou myšlenkovou činností porozumět, o čem je řeč. Přesto lze spolehlivě odezírat jen 30 % z mluvené řeči, protože ne všechny souhlásky jsou vidět (tvoří se v jiných částech hlavy a krku). Pro odezírání platí některé zásady, které pomáhají k lepšímu porozumění – světlo, vzdálenost. Pokud od vás někdo odezírá, vyvarujte se překážek před ústy či v nich, mluvte přirozeně, nezpomalujte ani nezrychlujte mluvu, nekývejte zbytečně hlavou. Pokud člověk nerozumí, opakujte neporozuměné znovu nebo jinými slovy, musí však zůstat stejný význam. Psaní nejvíce pomáhá ohluchlým a nedoslýchavým se znalostí češtiny. Je to spíše záchrana, když si lidé neporozumí. Tlumočit takto je neosobní a zdlouhavé. Pro neslyšící je čeština cizí jazyk, něco jako když se cizinec učí náš jazyk nebo my cizí jazyk. Objevují se gramatické chyby a malá slovní zásoba. Náboženská oblast obsahuje mnoho cizích pojmů, kterým neslyšící nerozumí.

12

a navštěvují neslyšící. Ti to velmi oceňují. Přála bych si, abychom tuto službu dělali i my. Vždyť máme co nabídnout. Mohou to být knihy Ellen Whiteové či pravidelné studium Bible, příběhy pro děti i dospělé, zdravotní osvěta, výchova dětí k Pánu – a to vše s titulky a ve znakovém jazyce. Po přečtení předchozích vět můžete mít dojem, že přijde mnoho neslyšících. Ale to asi ne, nebo ne tak brzy. Evangelizační sny, které jsem zde nastínila, jsou opravdu těžko splnitelné, zcela určitě jsou pracné a budou časově náročné. Budou žádat mnoho upřímných modliteb, protože zatím lidé (často velmi pracovně vytížení), kteří by na tom mohli pracovat, nejsou členy naší církve a mohou se objevit nepřekročitelné překážky kvůli různým pohledům na biblické učení. Utěšovat se můžeme tím, že co je – podle nás – neuskutečnitelné, je pro Ježíše možné. Proto se děj vůle Páně. Pokud se však „ve světě ticha“ rozšíří povědomí, že máme otevřené dveře potřebám neslyšících, nedoslýchavých a ohluchlých, tak někteří přijdou. Je už na vás, jestli se budou rádi vracet. Věřím, že to už zvládnete. Zatím však můžete zlepšit podmínky těch, kteří jsou mezi vámi, a uskutečňovat jejich sny na poli komunikace. Victor Hugo kdysi řekl, že horší než ztráta sluchu je stav, když neslyší duše. Také my sem tam bojujeme s hluchotou duše vůči Bohu. Jsme hluší vůči svým bližním, lidem kolem nás, vůči sobě. Modlíme se, a neslyšíme odpověď. Čteme Bibli, a nic. Nebojte se, náš dobrý Pán je nejsilnější v naší slabosti. Myslete prosím na modlitbách na to, jak by se poselství o Ježíši mohlo šířit i ve znakovém jazyce – třeba i díky vám. Odpověď na první otázku, kterou jsem položila, je: Ano! Ježíš umí znakový jazyk. Jitka Morávková (Šobáňová)

Pokud vás něco zaujalo a chcete reagovat, ozvěte se. ([email protected]; [email protected])

Advent 11/2012

generace padesát plus

…

Nešťastná ztráta paměti Jeden starý profesor měl přednášet o stárnutí, a tak začal: „Jsou tři známky stárnutí. Především je to zapomínání… a na ty dvě další si momentálně nemohu vzpomenout…“ Těm, kterým je určena rubrika Padesát plus, nelze upírat jedno privilegium. Čím více se vzdalují od oné pomyslné hranice označené padesátkou, tím větší právo mají na to, aby se jim stalo něco podobného, jako zmíněnému panu profesorovi. Mají právo zapomínat. Psychologové hovoří o dvou příčinách zapomínání. Buď je to důsledek nesoustředění a nepozornosti, nebo známka stárnutí. Při hlubším studiu Bible však objevíme, že jedna kategorie zapomínání pozornosti psychologů unikla. Možná proto, že je to zapomínání, které postihuje výhradně věřící. Příklad nacházíme u Izraelců, a to hned na začátku knihy Exodus. Jákobovi potomci se v Egyptě během tří staletí tak rozmnožili, že přestali být bezvýznamnou „národnostní menšinou“ (Ex 1,7). Faraon je označil za nebezpečné nepřátele a postavil je pod kontrolu dozorců, kteří je začali zotročovat nucenou prací (Ex 1,11–14). Bez slitování jim ztrpčovali život dřinou při výrobě cihel a při práci na polích. A jejich narozené chlapečky hned po porodu zabíjeli. Pak jim ale Bůh pomohl a pozoruhodně je vysvobodil – Egypt postihly hrozné rány, Izraelci zázračně přešli moře, zatímco faraon v něm zahynul i se svou

Advent 11/2012

armádou. To všechno byly zážitky, které se musely hluboce vrýt do jejich mysli. Vždyť také na druhém břehu ve zbožné úctě s Mojžíšem zpívali před Bohem děkovnou píseň: „Hospodin je silou a radostí… On přinesl vysvobození… Budeme ho ctít a chválit… je to Bůh, který jedná… Je snad mezi lidskými bohy někdo jako ty, Hospodine?… Jsi Bůh, který činí zázraky… Ve své nekonečné lásce povedeš dál svůj lid, jenž jsi vykoupil.“ (Ex 15) Zcela jistě se jim do mysli zapsal také zážitek, který následoval hned poté, co přišli do Mary. Tři dny putovali od Rudého moře, aniž by našli pitnou vodu. A když konečně přišli k pramenu, byl hořký. Ovšem i zde jim Bůh ukázal, že o nich ví a že o ně chce pečovat. Vodu uzdravil a navíc se zavázal slibem: „Jestliže budete pozorně naslouchat tomu, co vám jako váš Hospodin a Bůh říkám, budete-li jednat spravedlivě a budete respektovat všechna má nařízení a výnosy, nedovolím, aby vás postihly jakékoliv pohromy a nemoci, které sužovaly Egypťany. Vždyť právě já, Hospodin, jsem ten nejvyšší lékař.“ (Ex 15,26) V paměti měli také uloženu vzpomínku na to, jak za necelé dva měsíce po opuštění Egypta dostali od Boha nový důkaz, že jeho slib platí – na další cestě po nehostinné poušti je začal zásobovat křepelkami a manou. A potom následovala zkušenost za zkušeností: Refidím, kde pro ně vytryskla voda ze skály a kde zvítězili nad amálekitskými nepřáteli. Sínaj, kde k nim Hospodin v náznaku svého majestátu přímo sestoupil a dal jim zákony a směrnice pro šťastný život. Stánek svatyně, nad kterým jim Bůh dnem i nocí připomínal svoji přítomnost mezi nimi.

13

generace padesát plus

Vzpomeňme také na zkušenost, kterou učinili v místě zvaném Tabéra (Nu 11,4nn). „Netrvalo dlouho a přimíšená chátra, která se přidala k Izraelcům po odchodu z Egypta, zatoužila po mase a začala s nářkem provokovat: Kdybychom tak dostali alespoň kousek masa! V Egyptě jsme mívali zadarmo hojnost ryb a k nim okurky, melouny, pórek, cibuli a česnek. Ale dnes už ani nevíme, jak cokoliv z toho chutná.“ Zdeptaný Mojžíš volal k Hospodinu: „Proč mne vystavuješ takovému utrpení… Kde mám vzít tolik masa, aby bylo pro všechny? Mám kolem sebe více než šest set tisíc mužů a ty říkáš, že jim dáš maso na celý měsíc? Vždyť by nestačilo, ani kdyby se pro ně porazila všechna izraelská stáda nebo vylovily veškeré ryby z moře. – Hospodin však Mojžíše poučil: ‚Myslíš si snad, že pro mě je něco takového nemožné? Zanedlouho uvidíš, jestli ti říkám pravdu nebo ne‘ “ (Nu 11,21–23). Lze se snad domnívat, že to, co čteme dále, neměli uloženo ve své paměti? „Náhle Hospodin zvedl

14

vítr a přivál od moře velká hejna křepelek a nechal je padnout na zem. Bylo jich tolik, že je lidé nacházeli na všechny strany od tábora do vzdálenosti jednoho dne chůze a místy tvořily vrstvu vysokou až jeden metr. Lidé se ihned dali do sbírání a sbírali celý den i noc a ještě i celý příští den. Nikdo nenasbíral méně než deset vrchovatých košů“ (Nu 11,31.32). Izraelci rozhodně uložili do své paměti i to, co potom následovalo: ti největší nespokojenci – a nezdráhejme se říct „nenažranci“ – pak zemřeli pro svou nenasytnost. A co zkušenost z negebské pouště, než je napadli hadi? Bůh vyslyšel jejich prosbu a dal jim zvítězit nad Kenaanci: „Po této události pokračovali Izraelci dále kolem edómského území a vydali se od hory Hóru směrem k Rudému moři. Cestou jim ale došla trpělivost a začali obviňovat Mojžíše a dokonce i Boha: ‚To jste nás odvedli z Egypta proto, abychom zahynuli na poušti? Nemáme co jíst ani se čeho napít! A tu vaši protivnou manu už nemůžeme ani cítit.‘ Proto Hospodin poslal na celý národ jedovaté hady…“ Nezdá se vám, že Bůh jednal podivně? Všimněte si, že v tolika případech jim ve svízelných situacích přišel na pomoc, ale vždy to bylo spojeno s nějakým problémem, který stál v cestě: V Mara jim dal vodu, ale ta byla hořká; s jeho pomocí musela být uzdravena. V Refídimu pro ně vodu měl, ale byla uzavřena ve skále. Teprve když Mojžíš na Boží příkaz udeřil do skály, vody vytryskla. Ještě než v Refídimu poslal Jozua do boje s Amálekem, měl pro ně připraveno vítězství, ale jen pod podmínkou, že po celou dobu bitvy bude mít Mojžíš v modlitbě vztyčené ruce. Všimněte si, že všechny problémy, které před nimi vyvstaly a musely být odstraněny, se objevily jako důsledek ztráty paměti a následného reptání. Neustále ztráceli paměť, co se týká toho, co pro ně Bůh vykonal, a zapomínali, že ho potřebují. A co myslíte, jak to bylo s jejich reptáním, když ještě byli v Egyptě? Tam jim denní rytmus života určovali dozorci. Tam věděli, že se jako otroci narodili a že jako otroci zemřou. S tím byli smířeni. A protože museli tvrdě pracovat a podávat výkony,

Advent 11/2012

představujeme… dostávali i odpovídající stravu. Otrokář faraon jim dával pouze to, co potřebovali, aby byli schopni činit zadost jeho zájmům. Nyní ale byli v jiném postavení. Už nepatřili faraónovi, byli svobodní a jejich nový „Pán“ je vedl do země, kde měli získat nový domov. Hned při prvních krocích na svobodě jim slíbil, že je tam bezpečně dovede, ovšem splnění jeho slibu bylo podmíněno jejich bezpodmínečnou poslušností a důvěrou v jeho vedení. My ale zjišťujeme, že překážkou ke splnění této podmínky byla vždy ztráta jejich paměti. Je zajímavé, a až nepochopitelné, že ve své paměti měli výrazněji uloženy vzpomínky na egyptské maso, ryby, okurky, melouny, pórek, cibuli a česnek než na podivuhodné věci, které Bůh v jejich prospěch učinil. Jistě máme i my v paměti uloženy zkušenosti Božích mužů a žen, jak jsme se s nimi seznámili při čtení Bible. A vedle nich tam jsou i zkušenosti naše

vlastní. Někdo jich má více, někdo méně. Ovšem nestačí jejich pouhé uložení do paměti. Pokud si je podle potřeby neumíme vybavit, pak nám hrozí nebezpečí, že upadneme do stejného hříchu jako Izraelci, když zapomínali, jak velké věci pro ně a s nimi Hospodin činil. Jako příslušníci „generace padesát plus“ máme právo něco z běžného života zapomenout. Bylo by však nešťastné, kdybychom jako věřící lidé ztratili paměť, co se týká našich zkušeností s Bohem. Taková ztráta vede k reptání, malověrnosti a ke vzdálení se od Boha. Vymažme z paměti zkušenosti, které jsme prožívali jako otroci knížete tohoto světa. Na cestě do zaslíbené země nevzpomínejme na „faraonovy ryby, okurky, melouny, pórek, cibuli a česnek“, ale s vírou vzhlížejme ke „stromu života“, ke kterému nás chce náš Pán a Spasitel již brzo dovést.

Představujeme…

Jiří Drejnar

Elíša

Nová kniha vzešlá z dílny známého biblisty a učitele Starého zákona Jiřího Beneše se zaobírá ve své době vlivnou postavou a jejím působením, převážně v Severním Izraeli. Kniha vychází z přednášek o exegezi narativních látek (příběhů). V tomto studijním textu autor předkládá výklad, který je založený na vlastním překladu hebrejského textu pro lepší porozumění jemných nuancí, které z českého překladu (ČEP) patrny nejsou. Jiří Beneš ihned na začátku celý elíšovský cyklus usazuje do dobového a literárního kontextu, aby čtenáře zorientoval a napomohl mu lépe porozumět celému cyklu. Zřejmým se tak stává záměr vypravěče elíšovského cyklu, jímž je především zpráva o pokusu uskutečnit nábožensko-politickou reformu. Celý cyklus je koncentrován na Elíšovu komunikaci se svým okolím, dost často doprovázenou neverbálními projevy. Beneš píše, že Elíšovy výroky „umožňují mu [čtenáři] vstoupit do události a nahlédnout ji zevnitř, něco s postavami prožít a tímto prožitkem cosi pochopit a někam se

Advent 11/2012

15

představujeme… posunout“ (str. 15). Dále uvádí, že takovéto účastenství na ději vede čtenáře, aby se rozpomněl na to, co má v sobě samém, a aby opustil racionálně-pozitivistické myšlení založené na pouhém smyslovém vnímání. Elíšův příběh je třeba vidět pod zorným úhlem prvního Hospodinova výroku (tj. přímé řeči v 1Kr 19,15–18). Jiří Beneš zde spatřuje teologický motiv Božího záměru s Elíšou. Elíša – ačkoli nic netuší – bude s Božím jednáním velmi úzce propojen, bude realizátorem (zjevovatelem) Božích záměrů. Kdekoli je Elíša, musí tedy čtenář nutně počítat s Boží přítomností. Čtenář si tuto teologickou výpověď má osvojit, neboť je klíčem k celému elíšovskému cyklu. Sociální působení Elíši je vždy ve prospěch lidu a projevuje se tam, kde jsou lidé konfrontováni s něčím, nač nestačí. Elíšovy rozhovory totiž vyrůstají z existenciálního ohrožení – ve všech jde o kvalitu života. Elíša si ví vždy rady, zná řešení a ví, co má dělat. Styl zpracování tématu je následující: Nejprve autor seznamuje čtenáře s hlavním motivem perikopy, uvede hlavní postavy, zvláště vytkne Elíšovu roli. Současně hledá podobný motiv nejen v elíšovském cyklu, ale i v celém Starém zákoně či dokonce v novozákonním textu. Jiří Beneš tak pro výklad dané perikopy nejenže hledá klíč ke svému výkladu, ale také dozvuk Elíšova jednání v širším kontextu. Poté se pouští do vlastního rozboru textu jednotlivých výroků (přímých řečí) či událostí. Nejdříve ze všeho si všímá vypravěče jako čtenářova průvodce, který rozehrává a popisuje scénu, čímž uvádí čtenáře do děje. Role vypravěče je vystižena velmi trefně a čtenář musí právě vypravěčovu zpracování látky věnovat velkou pozornost. Vypravěč rozkryje zápletku příběhu, kterou Elíša svým působením rozuzlí, protože lidé okolo něho

nejsou schopni daný problém vyřešit. Z  mnohokrát opakovaného vzorce Elíšových reakcí na podněty lidu pak čtenáři vyplývá, že se má učit spoléhat na Elíšu, tj. na Hospodina jednajícího skrze Elíšu, nikoli na vlastní síly. Připomeňme, že jméno Elíša je přece vyznavačské: „Bůh můj je záchrana“ a k tomuto propojení Elíši s Hospodinem přímo odkazuje. Jiří Beneš ostatně načrtává domněnku, že Elíšova postava mohla být předlohou pro obraz Mesiáše. Originálnost vykladačského přínosu je patrná ze seznamu doporučené literatury a zdrojů, ze kterých autor čerpal. Vychází samozřejmě předně z hebrejského textu, s nímž pracuje pomocí konkordancí a slovníků, jež konfrontuje s několika málo výklady od předních českých biblistů předcházejících generací, profesorů J. Hellera a V. Kubáče. Překvapivé rozvíjení mnoha originálních myšlenek a podnětů naznačuje, že v Elíšovi máme před sebou svébytnou, na zahraničních autoritách nezávislou původní českou teologickou práci. Kniha Jiřího Beneše jistě připoutá pozorného čtenáře, který má poctivý zájem proniknout do životů a osudů biblických postav a nechat se jimi oslovit a navigovat ve svém životě. Mnohý čtenář by sice mohl očekávat jakýsi (aplikační) výstup z každé kapitoly. Ten ale nenajde. A je tomu tak dobře. Tímto aktem totiž vykladač nechává čtenáři prostor pro vlastní domýšlení textu. Je na čtenáři samotném, aby zaujal k biblickému textu svůj vlastní postoj a odnesl si to, co je potřebné pro jeho život. Jen tím, co si takto čtenář sám ze studia odnese, může autenticky a přesvědčivě oslovit i své bližní. Pečlivé studium, jakési vnitřní protavení studované látky ve vlastní duši, totiž neznamená jen obohacení vlastní spirituality. Jiří Hempl

Knihu Elíša od J. Beneše vydalo nakladatelství Advent-Orion v roce 2011. Rozsah má 235 stran. Knihu si můžete objednat ve sborových traktátech či přes internetový obchod nakladatelství (www.advent-orion.cz).

16

Advent 11/2012

R E D N I F PATH

listopad 2012

I č. 11

ÉHO POHÁRU

1. ROČN

HO FOTBALOV ÍK VOJKOVICKÉ

A SLOVENSKU N A V T ÍC N Ľ O V O DNI DOBR RGANIZÁCIÍ O H C Ý V O K IS Z & VEĽTRH NE TRICI V BANSKEJ BYS PALOVIČOVOU U L E A H IC M A N OTÁZKY GOLIÁŠŮV MEČ SOUTĚŽ

MICHAELA PALOVIČOVÁ

OTÁZKY NA MICHAELU PALOVIČOVOU Od šéfa slovenských pathfinderů jsme dostali kontakt na novou dopisovatelku Přílohy Pathfinder Michaelu Palovičovou ze Slovenské republiky; a tak vám ji několika otázkami chceme blíže představit. 1. Kdo jsi? Volám sa Miška, mám 19 rokov a som zadaná :) Pochádzam zo Svätého Antona, čo je malá dedinka pri meste Banská Štiavnica. Momentálne však väčšinu času trávim v Banskej Bystrici, kde študujem. Študujem neučiteľskú pedagogiku, teraz prvý ročník, a mojím snom je robiť vychovávateľku v detskom domove alebo v ústave pre opustené deti. 2. Odkud jsi? Patrím do oddielu Permoníci – Banská Štiavnica. Keď som bola malá, tento oddiel fungoval, no ako sme my deti vyrástli a väčšina z nás z Banskej Štiavnice odišla, oddiel prestal fungovať. V súčasnosti v našom zbore nemáme žiadne deti. Ale tento rok začínam viesť oddiel, priamo u nás vo Svätom Antone, s deťmi v základnej škole :) Teším sa z toho, že je to nová príležitosť viesť aj tieto deti k Bohu.

S kamarátom Peťom vedieme tiež jednu skupinku juniorov v Banskej Bystrici – oddiel Fatra. Pracujem aj vo výbore KP na Slovensku. 3. Co Tě nejvíc baví? Moje záľuby: jednoznačne práca s deťmi, rada hrám na klavíri, pečiem a varím, upratujem, tiež rada spím :) Zo športov ma baví korčuľovanie na ľade aj na kolieskových korčuliach, plávanie, cvičenie na fit-lopte, občas si zahrám floorbal. Čítam rada, ale väčšinou si na to neviem nájsť čas; a keď, tak niečo duchovné – najradšej skúsenosti nejakých ľudí, niečo zo psychológie a klasické ženské romány :) A samozrejme, Bibliu. 4. A co hudba, filmy a tak podobně? Z hudby mám rada worshipové a popové pesničky. Filmy veľmi nepozerám, lebo nestíham, ale keď si predsa niečo pozriem, tak sú to rozprávky, romantické komédie, rodinné a kresťanské filmy. A ešte rada hrám kartové hry :); a vlastne skoro všetky spoločenské hry :) Děkujeme za odpovědi a těšíme se na spolupráci. Pekný deň :)

Jerry

DNI DOBROVOĽNÍCTVA NA SLOVENSKU (21. 9.)

& VEĽTRH NEZISKOVÝCH ORGANIZÁCIÍ V BANSKEJ BYSTRICI (20. 9.) Počas Dní dobrovoľníctva sme mali ako Klub Pathfinder možnosť prezentovať svoju činnosť a získať aj niekoľko šikovných rúk na potrebné práce. Ako to vlastne prebiehalo? Oddiel Fatra - Banská Bystrica alebo

Veľtrh neziskových organizácií prebiehal na námestí Veľtrh neziskových organizácií dobrovoľníckych orgaero viac tu v Banskej Bystrici. Bolo finder. Mali sme stánok, nizácií a jednou z nich bol aj Path rozprávali o tom, kto em, záuj mali í ktor kde sme ľuďom, letáčiky, deťom cukim sme a čo robíme. Rozdávali sme ravili rôzne aktivity prip tiež si sme deti Pre ríky a nálepky. e na tvár a vyrábali vani maľo ko, – hry, florbalové stanovis radosť, taktiež toho z sme ozdoby na slamky. Deti mali . Ježiš – T ARÁ KAM my a náš najlepší Michaela

Čistota, pol života našej klubovne a tvorivá dielnička

V tento deň sme si naplánovali upratovanie klubovne a vyrábanie darčekov pre seniorov, ktoré sme chceli ako pathfinderi darovať ľuďom v Domove dôchodcov ku Dňu starších ľudí spolu s programom, a tak im urobiť radosť. Prvým dobrovoľníkom bol náš kamarát zo Zvolena, neskôr prišli pathfinderi z nášho oddielu a jedna pani s dcérkou, ktorých naša činnosť zaujala. A my sme z toho mali radosť :-) Všetci boli veľmi šikovní a vyrobili sme spolu veľa krásnych darčekov – domčekov. Aj naša klubovňa vyzerala krajšie a čistejšie. Popritom sme sa stihli samozrejme aj zahrať.

3

AHOJ, KAMARÁDI A KAMARÁDKY! Chci vám nabídnout účast na soutěži o jedinečnou důkazní nášivku „TTT“, při které určitě něco nevšedního zažijete. Soutěžit a vyhrát může každý účastník, protože nášivku získají všichni, kdo správně splní všech deset zadaných úkolů. O konečném pořadí rozhodne kvalita splnění jednotlivých úkolů. Přihlásit se může celý oddíl a úkoly mohou plnit společně, pod dohledem svého vedoucího. Nebo také i jednotlivec, který bude spolupracovat s nějakým dospělým „garantem“, kterým může být někdo z rodičů či kamarádů starších 18 let. Půjde totiž o rozličné tábornické aktivity prováděné venku – na výpravách do přírody, kam se budete moci vypravit právě jen s ním. Z knihy Miloše Zapletala jsem si kdysi dávno vypůjčil název „Té Té Téčko“, což je zkratka pro heslo: TVRDÝ TÁBOROVÝ TRÉNINK, který jsme pak, podle jeho nápadů, před mnoha lety realizovali s naším oddílem. Prožili jsme přitom celou řadu malých dobrodružství, která teď čekají i na vás.

PŘIHLÁŠENÍ DO SOUTĚŽE: Z kladívkového papíru vystřihněte list ve formátu A6 (10,5 x 15 cm), na kterém pečlivě (hodnotit se bude kvalita) vypracujte svůj vlastní návrh loga pro soutěž TTT, a do pravého dolního rohu vypište své jméno, poštovní a případně i e-mailovou adresu + své telefonní číslo. Na druhou stranu listu pak napište kontaktní informace na vašeho „garanta“ (vedoucího KP nebo jiné osoby starší 18 let). Tento přihlašovací list zašlete na adresu J. Šlosárek, Krátká 919, 760 00 ZLÍN; nebo e-mailem na [email protected]

1. ÚKOL ZIMNÍ CESTA K PÓLU NEDOSTUPNOSTI Pól nedostupnosti je obyčejně spojován s velkou badatelskou expedicí, která prozkoumává liduprázdné končiny v Arktidě či Antarktidě; na himalájských štítech, v džunglích na Amazonce, v sibiřské tajze nebo v australském vnitrozemí… Jednoduše v místech, kam člověk ještě nikdy nevstoupil a cesta k nim je velmi obtížná. My si tento název vypůjčíme pro 1. výpravu do soutěže TTT. „Pólem nedostupnosti“ pro vás může být vrchol kopce zarostlý neproniknutelnými houštinami, jezírko nebo rybníček ztracený v hlubokých lesích, k němuž se těžko hledá cesta, nebo nějaké hodně vzdálené místo, kde z vás nikdo jakživ nebyl. I obyčejná cesta k pramenu říčky protékající vaším bydlištěm se díky nasněženým závějím může lehce proměnit v napínavou dobrodružnou pouť k vašemu „Pólu nedostupnosti“.

4

Vyhlédněte si v zimní, zasněžené krajině nějaký takový obtížný cíl (úměrný vašemu věku a tělesné kondici) a pak za ním vytrvale jděte. Nenechte se odradit překážkami ani počáteční únavou, dokud zvoleného cíle nedosáhnete.

Na důkaz splnění úkolu se nechejte u cíle vyfotit a do svého deníku nebo na list do „kadetu“ pak fotku nalepte k informačním záznamům o uskutečněné výpravě – název místa cíle a datum konání výpravy, s kým jste cestu podnikli, jaké bylo počasí, kolik jste ušli kilometrů pěšky a jaká byla nálada. Případně přidejte i nějaké další postřehy a vlastnoruční kresbičku.

Jerry KADET Výroba kadetu:

15 cm

potřebný materiál: lepenka (z krabice nebo tvrdé desky sešitu), knihařské plátno, kancelářský papír, kladívkový papír, čtverečkovaný papír, kancelářský papír bílý a barevný, široká guma, lepidlo 10,5 cm předsádka

2 ks

lepenka knihařské plátno

(tento papír přilepit až po zaschnutí přilepeného plátna)

Listy do kadetu si můžete nechat ve větším množství nařezat na rozměr 10,5 x 15 cm u knihaře do zásoby. široká guma

desky

1. Kladívkový papír bílý použijete pro naučné tabulky. 2. Čtverečkovaný papír vám postačí pro různé seznamy, bodovací přehledy apod. 3. Kancelářský papír bílý používejte pro záznamy svých pozorování, zápisky z výprav apod. 4. Kancelářský papír barevný – užívejte vždy jednu barvu pro jednu tematiku (např. žlutý papír – hry, zelený – výzkumné úkoly, modrý – výpisky z knih, růžový – testy apod.)

volné listy

5

GOLIÁŠŮV MEČ Tak jako jiné roky i v tom letošním se uskutečnilo již 6. pokračování obnovené soutěže o putovní „GOLIÁŠŮV MEČ“.

Na putovním „Goliášově“ meči cti bylo tentokrát zapsáno jméno Samuele Mitury jako absolutního vítěze a oddíl Valašské Klobouky jako nejúspěšnější.

V neděli 23. září se hřejivé podzimní sluníčko radostně usmívalo na 40 bojovně naladěných soutěžících. Bojovalo se o vítězství ve třech věkových kategoriích a mezi disciplínami samozřejmě nechyběly ty klasické, jako jsou střelba prakem na Goliáše či vrhání nožů a seker na cíl. Na své si přišli milovníci přírody, kteří mohli zabodovat v poznávání zvířat a rostlin. Nemalou část desetiboje tvořily i otázky týkající se znalosti Bible…

Díky Bohu za krásné počasí a všem soutěžícím za statečný a čestný „boj“ a za to, že jsme mohli prožít jedinečný zážitek.

Fram Mališ

1. ROČNÍK VOJKOVICKÉHO

FOTBALOVÉHO POHÁRU Pathfindeři na Moravě mají od letošního roku také svůj turnaj ve fotbale. A kde že to se děti proháněly po zeleném pažitu za tím kulatým „nesmyslem“? Byly to Horní Domaslavice, kde vojkovičtí pathfindeři připravili 1. ročník turnaje malých fotbalistů a fotbalistek. Sešly se napoprvé sice jen čtyři týmy, ale neubralo to nic na urputnosti bojů o vítězství. Domácí Vojkovičtí sestavili dva týmy. A – mladší hoši s holkami a B – starší kluci. Jejich krásné zelené dresy na první pohled budily respekt. Ze sousední Komorní Lhotky dorazili místní skauti s výrazným hochem v dresu Messiho na čele, kterému do umění toho barcelonského mága moc nechybělo. A pak tu byl i tým Daleké cesty ze Zlína. Ti zase překvapili soupeře urostlými habány, vedle kterých se někteří soupeři cítili být „trpaslíky“. Po urputných bojích nakonec nepopulární bramborovou medaili vybojoval „téměř dívčí“ tým Vojkovic-A, který si svou odvážnou bojovností mezi

6

kluky rozhodně ostudu neudělal. Tým Komorní Lhotky si odvezl medaili za třetí místo a také pohár pro nejlepšího kanonýrka – „Messiho“. V napínavém finále Zlín vytrvale obléhal branku Vojkovic-B, ale brankář domácích doslova kouzlil. Nakonec však přece jen kapituloval. Vojkovičtí borci pak napřeli všechny své síly do protiútoků a několikrát zle svému soupeři zatopili. Jen smůla domácích a štěstí Zlína uchránily hosty od vyrovnání. A když pak pro hosty milosrdná píšťalka ukončila vskutku povedené finále, už nic nebránilo radosti zlínské Daleké cesty z toho, že si budou moci odvézt domů historicky první pohár vítěze. Co říci na závěr? Díky všem, kdo se podíleli na přípravě turnaje i na výkonech na hřišti. Doufáme, že za rok bude turnaj pokračovat, a to za širší účasti soutěžících. Kamarádi z dalších oddílů pathfinderů, začněte trénovat! Těšíme se na vás…



Petr Matula (kouč DC)

GOLIÁŠŮV MEČ 2012 VOJKOVICKÝ FOTBALOVÝ TURNAJ

2012 / 11  příloha časopisu Advent pro mladé i ty ostatní

Když evangelizace prostě nefunguje… Psí fenka přišla o čenich, když skočila pod kola motorky, aby zachránila dvě malá děvčátka.1 Muž skočil do sudu s kyselinou, aby zachránil svého spolupracovníka.2 Kam až byste šli, abyste někomu zachránili život? Kenny byl odsouzen na doživotí bez možnosti získat milost coby podezřelý z  vraždy. Jeho sestra Betty Anne věděla, že to neudělal, a proto ho chtěla dostat na svobodu. Její snahy byly celá léta bezvýsledné. Kvůli propuštění svého bratra si udělala maturitu a šla studovat práva. Její neúnavné a horečnaté úsilí způsobilo, že ji opustil manžel. Byla zabraná do své mise natolik, že po dalších několika letech jí její dva synové, tehdy už teenageři, oznámili, že budou raději bydlet u táty. Až teprve později se jí podařilo prokázat nevinu svého bratra díky testům DNA, jenže díky nevoli prokurátorky ani v tuto chvíli nebyla ještě její mise úspěšná. Svého bratra dostala z  vězení až po dalších letech získávání nových důkazů potřebných kvůli křivému svědectví svědků. Byl propuštěn teprve po dvaceti letech. Její dva synové pak

v autě mezi sebou vedli diskuzi o tom, jestli by dokázali „obětovat“ svůj život jeden pro druhého jako jejich máma…3 Kam až jsme ochotni jít, abychom někomu zachránili život? Kam až jít, chceme-li získávat učedníky pro Ježíše? Kam až byl ochoten zajít apoštol Pavel? Na misijní cesty ho nevyslala církev. Jít ho přimělo jeho vnitřní vědomí Božího povolání zachraňovat bezvěrce. Proti všem lidským předpokladům se vydal na zdlouhavou cestu, která vyžadovala, aby se vzdal veškerých nároků na pohodu a klid. To vše proto, aby se dostal mezi lidi, které ho Bůh povolal oslovit. Nebál se jít mezi lidi, které vůbec neznal. Zanedlouho po založení prvních sborů na evropském kontinentu ve Filipech 4 se Pavel dostal dál do Athén, které v tehdejší době byly intelektuálním střediskem Římské říše. Krátce po příjezdu se ocitl v prostředí, ve kterém se vůbec necítil dobře. Kromě různých chrámů tam mohl zhlédnout okolo tří tisíc soch a památníků a být svědkem neuvěřitelné míry modlářství, ze které

http://zpravy.idnes.cz/fenka-kabang-z-filipin-prisla-o-cenich-dwr-/zahranicni.aspx?c=A121015_154551_zahranicni_ipl 2 http://news.yahoo.com/blogs/sideshow/man-jumps-vat-acid-save-co-worker-125637021.html 3 http://www.examiner.com/article/conviction-how-far-would-you-go-to-save-someone-you-love; Film Odsouzení (2010) byl natočen podle pravdivého příběhu – http://www.csfd.cz/film/248761-odsouzeni/. 4 O tom více v Adventu 09/2012 v článku Jak se Ježíš dostal do Evropy. 1

dvent 11/2012 IAmpulz A 11/2012

25 25

mu bylo nepříjemně. Hned poslal vzkaz svým spolupracovníkům, ať ho tam nenechávají samotného, že je nutně potřebuje.5 Došlo mu, že jeho klasická metoda evangelizace – dokazovat lidem z Písem (tj. Starého zákona), že Ježíš je očekávaný Mesiáš, na kterém se naplnila proroctví – se tam nejspíš mine účinkem. Zároveň ale vnímal, jak neblahý dopad na tamní lidi mají jejich klamné nauky. S chováním a projevy místních lidí se vnitřně neztotožňoval. Uvědomoval si, že se nachází ve společnosti uzavřené pro evangelium, přesto svou misi nevzdal. Naopak, z jeho přístupu a postupu lze jasně vidět, že ho jímal soucit a zapálení pro ty, ve kterých viděl adepty Božího království. Věnoval pozornost tomu, aby našel cestu, jak by se mohl přiblížit k Athéňanům, aby jim mohl říci dobrou zprávu o Ježíši.6 Ve změti tak rozvinutého trhu víry nejprve vyhledal jinověrce, se kterými měl alespoň něco společného – věřili také v jednoho Boha. Pak se odvážil jít mezi ostatní lidi. Seznamoval se s nimi, naslouchal jim, kladl otázky, odpovídal, navazoval spojení. Mezitím se také zajímal o jejich literaturu, navštívil jejich knihovny a hledal společné plochy, na kterých by mohl stavět. Tak se dostal i k  věhlasným epikurejským a stoickým filozofům,7 kteří mu záhy dali najevo své předsudky a nadřazenost. Přesto jim směle mezi řečí nabídl dobrou zprávu o Ježíši a jeho vzkříšení. Asi si dokážete představit, že ovace nesklidil. Nicméně jejich pozornost získal díky originalitě svého svědectví. Zavánělo něčím novým – a na to oni slyšeli. Pozvali ho do svého centra (Aeropagu), kde se scházeli na velkém otevřeném prostranství a kde probírali zejména filozofické otázky. Smekám před Pavlovou odvahou. Měl pár minut, aby získal jejich pozornost. Řekne jim pravdu? Jak na ně zapůsobí? Přátelé, obdivuji se vaší zbožnosti, začal. Na vašem božišti jsem nalezl mnoho soch a oltářů zasvěcených

různým bohům. Všiml jsem si také, a musím to říci s uznáním, jak jste velkoryse věnovali jednu sochu neznámému Bohu. Dovolte mi říci, hlubocí a proslulí myslitelé, něco více o tomto Bohu, kterého sice neznáte, ale přesto ctíte. O co se Pavel snaží? V úvodu těmto lidem vyjadřuje svou náklonnost. I když bytostně nesouhlasí s jejich náhledem na svět, respektuje je a uznává. Místo aby jim dal najevo, co si myslí o jejich modlářství, chválí je za jejich zbožnost a mluví o tom, co je zajímá. Mluví v pojmech, které jsou jim známé, předkládá evangelium v „athénském hávu“. V hlavě má připraven citát od jejich autora, používá místní moudro: A všichni máme veliký úkol: hledat Boha. A tu po pracném poznávání zjišťujeme, že je nám vlastně nablízku. On nám totiž dává život, pohyb a celé bytí. Pěkně to vyjádřili někteří vaši básníci: jsme jeho děti, Boží rodina. Pavle, zbláznil ses? Měl jsi jim to rovnou natřít, a ne se s nimi takhle babrat… mohl by někdo říct. Domnívám se, že se Pavel nezbláznil, ale vědomě působil na city. Jednalo se o oklamávání? Ne při navazování přátelství. V  misijní práci platí víc než kde jinde, že když dva dělají totéž, není to totéž. Filozofové mohli cítit, že k  nim mluví někdo, kdo má o ně zájem, má je rád a komu na nich záleží. Nemluví na ně spatra, s pohrdáním či arogancí. Až po pozitivním autentickém úvodu jim velmi laskavě naznačuje, že se některé věci mohou mít trochu jinak, než jak to tam mají zaběhnuté. Hned ovšem dodává, že se nemusejí bát, protože Bůh je vstřícný. Jak bychom si tedy měli myslet, že božská pocta přísluší nějakému lidskému dílu ze zlata, stříbra nebo mramoru? To je přece výtvor lidského umění a obratnosti. Vidíte, do takového omylu lidstvo zapadlo, ale Bůh je trpělivý a chce nám to prominout. Teď ale vzkazuje všem lidem, že je na čase toho všeho nechat a obrátit se k němu, k pravému Bohu. Blíží se totiž den, kdy nás bude soudit, a všechno závisí na tom, jaký zaujmeme

5 Celý příběh – viz Sk 17,15–34. 6 Viz 1K 9,19–23. 7 V podstatě se jednalo o materialisty a racionalisty.

26 26

Advent 11/2012 Impulz A 11/2012

postoj k jedinému muži, kterého Bůh poslal, ke Kristu Ježíši. K němu se Bůh jasně přiznal tím, že ho vzkřísil z mrtvých. Necelé dvě minuty a stop! Konec povídání, Pavel je přehlušen smíchem a taktním odmítnutím, že si ho poslechnou někdy jindy. Ale pozor – jeden advokát, jedna paní a další lidé mají zájem, domlouvají si s  Pavlem biblické hodiny. Také tam, kde evangelizace nefunguje, se lidé obracejí na víru! Pokud naši misii pohání vědomí povinnosti, touha po lepší morálce, vize úspěchu, nadšení z  dobrodružství, k záchraně lidí to nestačí! Jedinou ochranou, jak nezajít příliš daleko, jediným faktorem, jak dát misii tu správnou šťávu a energii, je Bohem daná nesobecká láska. Na modlitbě prožíváš agonii přímluv, pro lidi dýcháš a žiješ, jejich obavy a pochybnosti jsou tvými obavami a pochybnostmi, tvoje víra se stává jejich vírou. Když dva dělají totéž, není to totéž. Kdo z nás si dá tu práci, aby se zabýval učením, které je mu proti srsti, do takové míry, že z něj bude schopen citovat jako ze svého oblíbeného díla? Jak je možné, že Pavel při rozhovoru s athénskými filozofy nedal ani náznakem najevo, jak je mu jejich přístup k životu odporný? Náboženství je dnes spíše soukromou otázkou a lidé se o své víře nebaví s kdekým. Přesto se občas naskytne příležitost, kdy se rozhovor s přáteli, známými nebo i neznámými lidmi stočí na víru. Jako věřící můžeme mít někdy obavy, abychom snad nevzbudili dojem, že souhlasíme s „nebiblickými“ názory těch druhých, a proto se s nimi buď o duchovních věcech nebavíme, anebo hovoříme se zjevně odmítavým a vyhraněným postojem. Neuvědomujeme si, že přijmout někoho neznamená schvalovat jeho chování či názory. Akceptovat lidí takové, jací jsou, nekompromituje naše duchovní přesvědčení, ale naopak nabízí vytvoření přátelských vztahů, které jistě otevřou prostor pro svědectví o víře. Laskavé přijetí je nakažlivé. Když v mezilidských vztazích nedáš, nezískáš. Když lidem opravdově nenasloucháš, nenaslouchají vážně ani oni dvent 11/2012 IAmpulz A 11/2012

tobě. Když někoho přijmeš, přestane být pro tebe hrozbou. Naopak, lidé jsou povzbuzeni reagovat stejným způsobem. Nebojme se jako Ježíšovi učedníci budovat vztahy, které jsou prostředkem k šíření dobrého vlivu. Ano, stojí to energii a čas. Jenže pokud k nám lidé začnou mít důvěru, může to změnit jejich uvažování o Kristu! Pavlův způsob je toho příkladem! Jak můžeme i my být svědky toho, že lidé uvěří tam, kde se nám zdá, že je to naprosto nemožné? Co je vaším klíčem pro práci v  těžkém, nepřístupném terénu? Kam až jít, abychom nezašli příliš daleko, a jak se pozná, že děláme správnou věc? Jak živit a budovat nefalšovanou lásku k ostatním, která se osvědčila v Pavlově přístupu k lidem i v tom nejzatvrzelejším prostředí? Když Bručko jako první běloch zázrakem přežil svůj příchod k indiánskému kmenu Motilonů, věděl naprosto jistě, že ho k nim poslal Bůh. Tehdy netušil, že ho čekají léta učení se jejich jazyku a kultuře, aby mezi nimi získal jednoho přítele a byl svědkem toho, jak přijímá víru a předává ji naprosto nepřijatelným způsobem. V jednu dobu Bručko viděl Motilony umírat na epidemii infekčního zánětu spojivek a zdálo se, že jim nebude schopen pomoci, i když by stačilo, aby si od něj vzali antibiotika. O Bručkův zázračný lék však nikdo neměl zájem, neměli důvod věřit, že by on medicíně rozuměl lépe než jejich starostlivá kouzelnice. Pracovala mezi nimi téměř dvacet hodin denně – lektvary, vykuřování, zaříkávání, zpěvy. Velmi jí na lidech záleželo, ale žel výsledky byly nulové. Bručkovi to nedalo a odhodlal se k radikálnímu kroku. Našel člověka s ošklivým zánětem spojivek, od kterého si na svůj prst nanesl hnis a promnul si své oko. Za pár dnů dostal zánět spojivek. Zašel za kouzelnicí a poprosil ji o pomoc. Zazpívala nad ním jako nad ostatními, ale nepomohlo to. Šel za kouzelnicí znovu a řekl jí, aby mu při zaříkávání do oka vetřela antibiotika. Moc tomu nevěřila, ale nakonec souhlasila, že to zkusí. Namazala mu do oka trochu antibiotika a přitom zpívala zaříkávání.

27 27

Byla ráda, že uspěla s novým lékem, a lidé byli na ni hrdí. Postupně se díky její ochotě spolupracovat s Bručkem zlepšila hygiena, lidé se začali zajímat o zemědělství, vznikala vzdělávací a zdravotnická střediska, mezi vesnicemi se zlepšovaly vztahy, Motiloni přijali Ježíše a vzniklo hnutí, které se dostalo do venezuelské

učebnice dějepisu…8 I tak to může dopadnout, když „evangelizace“ prostě nefunguje. . .

Petr Činčala

Další podobné články a komentáře k nim lze najít na webu: http://petrcin.a7d.cz 8

Více o amatérském misionáři Bručkovi viz http://generaceviry.cz/sklad/brucko_zkracena_verze.pdf.

Teologický seminář Církve adventistů sedmého dne v Sázavě, Institut teologických studií a Vyšší odborná škola teologická a pastoračně sociální pořádá

15. ledna 2013

DEN OTEVŘENÝCH DVEŘÍ Zájemci mohou získat podrobné informace o studiu, nahlédnout do výuky, absolvovat prohlídku areálu, navštívit knihovnu, promluvit si s vyučujícími učiteli i vedením školy a obdržet kvalifikovanou pomoc při rozhodování o studijním směru. Srdečně zveme k návštěvě zájemce o studium na Teologickém semináři. Přijďte se k nám podívat a zažijte atmosféru na Teologickém semináři! Bližší informace – tel.: 327 320 181, e-mail: [email protected]

28 28

11/2012 Advent Impulz A 11/2012

V Košiciach šírilo evanjelium 28 mladých ľudí Mesto Košice privítalo dvadsaťosem mladých knižných evanjelistov, ktorí tretí týždeň letných prázdnin obetovali službe prostredníctvom literatúry v meste aj okolitých obciach. V teréne okrem nich pracovalo ešte päť knižných evanjelistov na plný čas a kazateľ Slovenského združenia, Jozef Kučera, ktorý v knižnej evanjelizácii v minulosti odpracoval viac ako desať rokov. Vedúci knižnej evanjelizácie v Česko-Slovenskej únii, Daniel Márföldi, ktorý viedol skupinovú knižnú evanjelizáciu mládeže, ju hodnotí ako najúspešnejšiu v dejinách. Rozšírilo sa 437 ks literatúry v celkovej hodnote 3 675,50 EUR, z čoho bolo 148 kníh s duchovnou tematikou. V  meste Košice pracovala paralelne aj skupina cca pätnástich mladých ľudí pod názvom Your´s for Jesus, ktorú viedol František Kolesár, vedúci oddelenia mládeže a osobnej služby. Niekoľko dní aktívne strávil medzi mladými evanjelistami aj predseda občianskeho združenia Maranatha z Prahy, René Metz. Mladí ľudia z oboch skupín sa každé ráno odovzdávali do Božej réžie prostredníctvom piesní, modlitieb a rozjímania nad Božím slovom. Mladí knižní evanjelisti počas dňa po dvojiciach – vždy chlapec a dievča – hľadali v rodinných domčekoch či panelákoch ľudí, ktorí radi prijímali evanjelium v písanej forme. Večerné stretnutia, plné zdieľania, patrili k najkrajším okamihom. Unavení, ale šťastní ďakovali Pánu Bohu za Jeho prítomnosť, ochranu a vedenie. Konštatovali, že jedine vďaka Pánu Bohu a Jeho predivnej réžii stretávali ľudí, ktorí boli pripravení prijať ich službu. Niektorí z nich mali možnosť modliť sa so svojimi zákazníkmi, čo bol, ako sami vyznali, veľmi silný rozmer Božieho priznania sa k ich službe. V piatok dopoludnia sa mladí knižní evanjelisti stretli so známym českým kresťanským developerom Radimom Passerom, s ktorým diskutovali o vážnych otázkach súčasnej doby vo

dvent 11/2012 IAmpulz A 11/2012

Tohtoročná kolportáž mi ukázala, že každé Božie dielo je veľké, že každý človek je originálne a jedinečné stvorenie. Ukázala mi, že každá skúsenosť je dostatočne veľká na to, aby som sa s ňou mohla podeliť a posunul sa môj vzťah s Bohom vyššie. Znova som zistila, že na Boha sa dá spoliehať. Simona Popovičová

Myslím si, že tohtoročná kolportáž bola jednou z najúžasnejších skúseností s Bohom, pretože až tento rok som mala príležitosť okúsiť, akú úžasnú silu má modlitba so zákazníkom. Vtedy si človek uvedomí, že bez Boha to naozaj nejde a vidí, ako prostredníctvom nás môže prehovárať do sŕdc iných. Martina Krnáčová

Pán Boh ma po celý týždeň tešil a sprevádzal. Ukazoval mi svoju lásku cez ľudí, ktorí nás s radosťou prijímali. Najkrajší pocit sa objavil za každou kresťanskou knižkou, ktorá bola predaná alebo darovaná. Lujza Kučerová

Som vďačná Pánu Bohu, že sme mohli aj tento rok slúžiť jemu a druhým ľuďom. Som šťastná z toho, že sme mohli ľudí potešiť knihami, úsmevom, pekným slovom a rozhovormi, ale taktiež osobnou modlitbou s tými, ktorí mali záujem. Chvála Pánovi za každého hľadajúceho človeka. Lýdia Kurucová

Niekedy to bolo ťažké, nedarilo sa a ani sa mi už nechcelo, ale napriek tomu všetkému som aj ja mohla vidieť, že Boh bol s nami a že nás viedol. A aj preto má táto práca zmysel. Lenka Butalová

Cítil som Božiu moc viac ako po ostatné dni. On bol s nami po celý týždeň a vypočúval naše modlitby.

Daniel Spišák

Prvé dni som prežívala ozajstné pochybnosti, či je táto práca naozaj pre mňa. Po modlitbách mi však Boh úžasným spôsobom odpovedal a povzbudil ma, aby som v tom pokračovala. (Máme pekné zážitky – predaj štyroch duchovných kníh v jednom dome, oberanie malín v záhradke, príjemné rozhovory). A tak s Božou pomocou chcem prísť aj o rok J. Kristína Butalová

Teším sa na ďalší ročník.

Peter Horničár

Ďakujem Bohu za nádherné skúsenosti, ktoré sme s ním mohli celý týždeň prežívať.

Veronika Tartaľová

29 29

svetle Svätého písma. V  piatok večer všetkých zúčastnených pozdravil Karol Badinský, predseda Slovenského združenia, ktorý vysoko ocenil ich službu a  prejavil úprimnú radosť z  ich práce. Košické zbory zorganizovali v  sobotu odpoludnia slávnostný program účastníkov oboch mládežníckych akcií v modlitebni na Tajovského ulici, ktorý moderoval brat František Kolesár. Program bol plný skúseností, piesní a hudobných prednesov. Ako hodnotili tento týždeň mladí účastníci? Ich vyjadrenia nepotrebujú žiadny komentár… Daniel Márföldi

Teologický seminář Církve adventistů sedmého dne v Sázavě Institut teologických studií oznamuje,

že v měsíci lednu 2013 otevírá nový běh

Studium KS – studium pro každého Studium KS je vhodné pro každého, kdo si chce rozšířit své biblické a teologické znalosti, zvláště pro laické kazatele, evangelisty, sborové činovníky a ty, kteří chtějí lépe a více sloužit velké věci Božího království.

Studium KS má dva moduly: Základní modul trvá 1,5 roku (3 semestry) a zahrnuje nejdůležitější biblické a teologické informace ze všech oborů, které se vyučují na Teologickém semináři (Starý zákon, Nový zákon, Historická teologie, Systematická teologie a Praktická teologie). Výběrový modul trvá 1 rok (2 semestry) a je možno vybrat si ke studiu jeden z patnácti nabízených oborů, které pokrývají všechny oblasti církevní práce. Zahájení: 26.–27. ledna 2013 na Teologickém semináři v Sázavě Přihlásit se je možné do 9. ledna 2013 na Teologickém semináři. Bližší informace na stránkách Teologického semináře Sázava: http://www.tscasd.cz nebo telefonicky: 777 077 166 a 327 320 181; korespondenci a přihlášky adresujte: [email protected]

30 30

11/2012 Advent Impulz A 11/2012

Dovolená v adventistickém sanatoriu

Dovolená v adventistickém sanatoriu Všechno se začalo ve druhé polovině devatenáctého století. Pán Bůh dal mladé Ellen Whiteové skrze četná vidění nejen duchovní poselství, ale také hodně rad o tom, jak si uchovat co nejlepší zdraví. Tyto rady sama Ellen Whiteová nesla nelibě kvůli svým zvykům, které byly velice vzdálené Božím ideálním představám. Nakonec je však pokorně a na modlitbě přijala jako Boží vůli pro ni samotnou. Zjevené zdravotní zásady měly být uplatněny v životě následovníků Ježíše Krista v době konce. Později jí byly zjeveny mnohé formy zdravotní služby, které měly kromě zmírnění utrpení ve světě poukázat lidem tohoto světa na charakter laskavého a uzdravujícího Boha. Jednou z nejefektivnějších forem této zdravotní a současně misijní služby byla sanatoria. Zdravotní rady, změna životního stylu a nasměrování na Velkého lékaře měly být jejich základní terapií. Mimo vidění, ve kterých jí byla ukázána konkrétní místa sanatorií ve Spojených státech, dostala také ujištění, že podobná zařízení budou po celém světě, včetně Evropy. „Závěrečné poselství evangelia má být neseno ‚každému národu, kmeni, jazyku a lidu‘ (Zj 14,6). Otevření zdravotních restaurací, ošetřoven a zřízení sanatorií pro péči o nemocné a trpící je právě tak nutné v Evropě, jako v Americe. V mnoha zemích mají být zřízeny zdravotní misie, aby ve službě trpícím fungovaly jako Boží pomocná ruka.“ (Svědectví, sv. 7, str. 51) I přes varování, že čím více budeme s jejich otevíráním otálet, tím to bude nesnadnější, se tato zařízení začala ve větším měřítku v Evropě otevírat až nedlouho před koncem dvacátého století. V současné době tato zařízení s kapacitou od 10 do 80 hostů fungují v Norsku, Německu, Rakousku, Rumunsku, Estonsku, několik je jich v Rusku (Kavkaz, Sibiř, Ural aj.). Ve výstavbě nebo před zahájením je sanatorium v Maďarsku, Bulharsku, Polsku, Moldávii. Nejvíce je jich na Ukrajině – potřebným lidem tam slouží celkem šest sanatorií. Jedno z nich

Advent 11/2012

je v rukou sdružení církve, ostatní jsou v soukromých rukou. Do jednoho z nich si uděláme malou exkurzi. S lékařkou Annou Georgievnou Slepenčjukovou, ředitelkou ukrajinského sanatoria Novyje Obihody, jsem se poprvé potkal v roce 2003, když jsme se společně sdíleli o své dojmy z probíhající měsíční evangelizace v 52 ukrajinských městech. V tu dobu jsem ještě netušil, že za rok se sem vrátím jako pacient s tři měsíce trvajícím zánětem čelních dutin. Několik druhů nezabírajících léků, neúspěšné pokusy oficiální medicíny a nadále trvající bolesti a teploty mi pomohly k rozhodnutí ze dne na den. Skepticky jsem se zeptal sám sebe: jak mi může pomoci byť Bohu oddaný, ale přesto tak mladý, nezkušeně vypadající personál? Po modlitbě se svým instruktorem jsem zkusil předepsanou kontrastní koupel obličeje. K tomu večer a ráno inhalace s tea tree olejem, eukalyptem a borovicí. Již po druhém dni procedur mi z dutin začaly vytékat hleny, přestaly bolesti a zdraví se plně navrátilo. Od té doby jsem tam byl šestkrát, mimo jiné také na stáži zaměřené na organizaci sanatoria. Nadmíru mě zaujaly netradiční metody a chtěl jsem jim přijít na kloub. V prosinci loňského roku jsme Annu Slepenčjukovou pozvali na víkendové unijní setkání zdravotníků v Kroměříži. Sto čtyřicet účastníků nezůstalo bez odezvy. Již na konci setkání sedmdesát lidí projevilo zájem o účast na jednom z léčebných pobytů

31

Dovolená v adventistickém sanatoriu v sanatoriu Novyje Obihody. A tak od února po srpen roku 2012 prošlo tímto sanatoriem asi 50 lidí – bratrů a sester z Čech a Slovenska, včetně tří kazatelů s rodinami a čtyř kolportérů. Čtyři z účastníků absolvovali stáž (v délce od 10 dnů do 6 měsíců) v rámci přípravy na vznik sanatoria v oblasti Česko-Slovenské unie. Na jednodenní návštěvu se zde zastavil také předseda Českého sdružení Pavel Zvolánek. Byl jedním z těch, kteří byli velice zaujati systémem práce, propojením sanatoria se zdravotně misijní školou a farmou, oddaností a pokorou personálu a navíc úžasnými misijními výsledky. Padesátilůžkový penzion býval vyprodán někdy i na 9 měsíců dopředu. Každý z desetidenních pobytů pomůže k rozhodnutí pro Krista průměrně dvěma lidem. Každý rok tak díky jejich práci vznikne jeden nový, 70členný sbor. Navíc sem přijíždějí celé skupiny např. baptistů nebo věřících z jiných denominací. Pobyty pro skupiny baptistických kazatelů se již staly tradicí. I přes nepochopení a nařčení z fanatizmu v období rozvoje sanatoria školí dnes toto zařízení adventistické kazatele jednotlivých sdružení Evro-Asijské divize v oblasti zdravotní misie. Po dvou týdnech nejen praktických, ale i duchovních předmětů obohacených dojmy z laskavého přístupu personálu odcházejí mnozí z nich s konkrétními plány rozvoje zdravotní misie pro jejich sbory. Speciálně upraveným kurzem zdravotní misie prošly kazatelské týmy již několika sdružení. Vzhledem k tomu, že jsem měl možnost být na místě s více než třiceti účastníky z  České republiky, měl jsem tu čest sledovat jejich reakce a také proměnu. Mnohé z nich bylo vidět s klidem ve tváři a blaženým úsměvem, který prozrazoval, že v tomto „ráji na zemi“, jak to někteří nazvali, se cítí neočekávaně příjemně. Jeden z nich vyslovil svoji touhu: „Přál bych si, aby každý z adventistů měl možnost pobývat v takovém sanatoriu a zažít to, co zde zažíváme my. Je to mimo jiné vynikající misijní příležitost – pro personál ke sdílení

32

se s účastníky, pro účastníky k seznámení se s evangeliem v praxi.“ Znovu se vrátíme na konec devatenáctého století. Stejné principy pro zakládání sanatorií, které tenkrát na základě svých vidění zaznamenala Ellen Whiteová, byly aplikovány také při založení sanatoria Novyje Obihody. Z lidského pohledu bychom v době rozmachu zdravotnictví, moderních technologií a „superléků“ myšlenku založení sanatoria s jednoduchými a přirozenými léčebnými prostředky lehce smetli ze stolu. Nejdůležitější je vědět, že to není záměr člověka. Sám Bůh určil formu, určil prostředky a dal rady. „Čistý vzduch, sluneční svit, střídmost, odpočinek, pohyb, vhodná strava, používání vody a důvěra v Boží moc – to jsou pravé léky. Každý člověk by měl znát přírodní léčebné prostředky a měl by vědět, jak jich užívat.“ (Ellen Whiteová, Život naplněný pokojem, str. 58) „Kázat evangelium znamená mnohem více, než si mnozí uvědomují. Je to všestranná, dalekosáhlá práce. Bylo mi ukázáno, že naše sanatoria jsou nejefektivnějším prostředkem k šíření poselství evangelia.“ (Counsels on Health, str. 540) Kéž dokážeme dát prostor Božím radám před spoléháním se na profesionalitu, lidský důvtip a lidské představy. Ve víře, že Boží záměr ohledně zakládání sanatorií se v pravý, Bohem určený čas zrealizuje také v naší unii, zůstaňme na modlitbách všichni, kterým tato oblast není lhostejná. Roman Uhrin, koordinátor zdravotní misie

Advent 11/2012

Adra

Aktuality z Adry

Je to poprvé, kdy jsem od někoho obdržel pomoc Jednou ze zemí nejvíce postižených suchem v Africkém rohu v roce 2011 bylo Somálsko. Krize ohrozila více než čtyři miliony obyvatel. Mnoho z nich na cestě za zdroji vody a potravin opustilo svoje domovy. Dodnes jsou především v okolí hlavního města Mogadiša, v oblasti Banadir, tábory plné tzv. vnitřních uprchlíků. ADRA Somálsko své aktivity cíleně zaměřuje na tuto velmi zranitelnou oblast. ADRA Česká republika ve spolupráci s ADRA Norsko podpořila pomoc vnitřně přesídleným rodinám v oblasti Banadir formou distribuce potravin a základních věcí denní potřeby. Projekt byl odstartován v květnu letošního roku při plánovacích setkáních zástupců ADRA Somálsko, místní partnerské organizace Development Action Network, zástupců místních úřadů a vedení uprchlických táborů. Společně byly identifikovány potřeby ve dvou nejzranitelnějších osadách – Hargaha iyo Samaha a Rader. V průběhu června a července tam 120 domácností o průměrném počtu šesti členů obdrželo potravinovou pomoc – 75 kg rýže, 25 kg cukru, 50 kg mouky, 50 kg luštěnin, 6 litrů oleje, 5 kg sušeného mléka a 1 kg soli. Dalším 174 domácnostem byla distribuována nepotravinová pomoc – moskytiéry, deky, mýdlo, matrace a umyvadla.

Advent 11/2012

Jedním z vnitřních uprchlíků podpořených tímto projektem je třiapadesátiletý vdovec Xassan Ibraahim Ahmed. V oblasti Janale měl malé hospodářství. V loňském roce v období největšího sucha však jeho žena podlehla choleře a Xassan přišel také o všechna hospodářská zvířata, na nichž záviselo jeho živobytí. Se svými sedmi dětmi proto odešel do Afgoye, 30 kilometrů jižně od Mogadiša. Práci tam však nenašel, proto se živil žebráním na místním trhu. Když vyvrcholil konflikt mezi vládou a skupinou Al Šabáb, Xassan se rozhodl hledat bezpečné místo přímo v Mogadišu, v uprchlickém táboře Hargaha iyo Samaha. Při distribuci potravin řekl zástupcům ADRA Somálsko, že je to poprvé, kdy se mu dostalo přímé pomoci: „Jídlo nám vystačí skoro na tři měsíce, opravdu nám to moc pomůže.“

Pomoc, podpora, přátelství, péče a prevence – projekt Pět P pro děti ve Znojmě Dobrovolnické centrum ADRA Znojmo zahájilo svou činnost v září 2010. Svou pomoc zpočátku zaměřilo především na seniory a osoby se zdravotním postižením. V lednu 2012 se činnost DC rozšířila o nový dobrovolnický program zaměřený na děti – Pět P. Jedná se o sociálně preventivní volnočasový program pro děti postavený na principu dobrovolného vztahu mezi jedním dítětem a jedním dospělým dobrovolníkem. Program nabízí dětem i dobrovolníkům pomoc, podporu, přátelství, péči a prevenci. Pět P je v České republice národní variantou celosvětového programu Big Brothers Big Sisters. Je určen pro děti, které mají výchovné problémy, problémy v rodině, žijí v neúplné rodině nebo v rodině, která je v tíživé sociální situaci. Dále pro děti, které mají problémy s vrstevníky, nemají kamarády, vychovávají je prarodiče, žijí v dětském domově, pro děti s různým typem postižení a další. Program funguje na principu individuálního přátelství dvojice dítě – dobrovolník. Ti se scházejí na jedno odpoledne v týdnu a věnují se volnočasovým aktivitám,

33

Adra

na kterých se podle svých zájmů společně domlouvají. Většinou jsou to sportovní aktivity, kulturní akce, procházky, povídání atd. Hlavním cílem programu je prevence sociální patologie (alkohol, drogy, záškoláctví, lhaní, krádeže apod.), obohacení sociálního zázemí dítěte a zvýšení kvality života ohrožených dětí prostřednictvím vykonávání vhodných společných aktivit. Mezi dvojicí dochází k navázání blízkého přátelského vztahu. Na Znojemsku podobný volnočasový program neexistuje. V současné době v centru ADRA působí takto čtyři dvojice, které se scházejí jednou týdně na dvě až tři hodiny a smysluplně tráví volný čas. Dobrovolníci mají s centrem uzavřenou roční smlouvu a každý projde orientačním pohovorem s koordinátorem, psychologickými testy, individuálním pohovorem s psychologem a dvoudenním školením. Zapojit se mohou lidé od 18 let. „Jsme rádi, když se o program Pět P zajímají rodiče nebo rodinní příslušníci, aby tak získali pro své dítě spolehlivého a dobrého kamaráda,“ říká vedoucí DC ADRA Zdeňka Severinová a dodává, že je velmi vděčná za podporu a vstřícnost místního sboru církve adventistů.

nebo jemnou motoriku,“ řekl ředitel hospice Jan Jursa. Soutěžilo se v navlékání korálků, házení na přesnost, skládání puzzle, poznávání předmětů, hádání koření, lovení rybiček a procházení labyrintem. Díky krásnému počasí se sportovní klání z velké části odehrávalo v zahradě hospice. Absolutní vítězkou se stala devadesátiletá paní Anna. Všichni soutěžící si toto příjemně strávené odpoledne velmi pochvalovali. „Uvědomila jsem si, co všechno ještě zvládnu. Například poznávání koření pomocí čichu bylo docela zajímavou zkušeností,“ shrnula paní Věra. Ze sportovního dne byla nadšena také paní Vlasta, která, ač upoutaná na lůžko, byla regulérní soutěžící. „Netušila jsem, že i když nemohu chodit ani sedět, mohu zažít tak veselé odpoledne. Moc děkuji dobrovolníkům, kteří se mnou a mým domovem na kolečkách trasu absolvovali,“ děkovala žena. Hospic navázal spolupráci s dobrovolníky frýdecko-místeckého centra ADRA koncem roku 2011. V současné době se jedná o čtyřicítku dobrovolníků, kteří se zapojují i do volnočasových aktivit. Vyprávějí si s pacienty, chodí na společné procházky po okolí hospice, věnují se čtení a předčítání, organizují společenské hry, hudební produkce nebo pomáhají při organizaci různých akcí či benefičních koncertů. „Tito lidé jsou pro pacienty výraznou psychickou podporou. Nenahrazují personál, ale přinášejí něco navíc. Takový člověk se stává důležitým členem týmu pracovníků pečujících o těžce nemocné pacienty i společníkem nemocného, pro kterého je mnohdy velice blízkým člověkem,“ vysvětlila psycholožka hospice Andrea Radomská.

Dobrovolníci připravili stařenkám v hospici krásný den Na začátku října ožil hospic ve Frýdku-Místku sportovními hrami. Postaralo se o to jeho vedení společně s dobrovolníky místního Dobrovolnického centra ADRA. „Na nápad nás přivedli dobrovolníci. Společně jsme pro soutěžící připravili sedm disciplín zaměřených nejen na jejich smysly, ale také na přesnost

34

Advent 11/2012

L.I.G.H.T.

Jaký byl L.I.G.H.T. Kopřivnice 2012? Ve dnech 17. 6. až 3. 7. 2012 proběhl v Kopřivnici kurz zdravotní evangelizace pod odbornou garancí lékaře Jochena Hawlitscheka, dřívějšího vedoucího oddělení zdraví Evro-Africké divize. Kurz absolvovalo 35 zapálených zdravotních misionářů a podle možností jej navštěvovalo dalších 20 účastníků. Všichni vysoce ocenili odborné, a přesto laikům srozumitelné zdravotní semináře Jochena Hawlitscheka a Milana Moskaly. Zároveň si vážili vysoké duchovní úrovně biblického studia s Rostislavem Homolou a mladí lidé byli nejvíce nadšeni celosvětovými projekty oživení, reformace a misijního zapojení mládeže, které představil německý evangelista Sebastian Naumann. Všichni se jednomyslně rozhodli tyto projekty s Boží pomocí realizovat i v České republice. Vysoce byl hodnocen i praktický aspekt kurzu z oblasti zdravotní osvěty představený Romanem Uhrinem a také přírodní léky, vodoléčby, zdravé vaření a masáže vyučované Janou Konečnou. Studenti při své práci dům od domu roznesli 9 000 pozvánek v Kopřivnici a okolních vesnicích. Přátelé takto oslovení pak navštěvovali odpolední zdravotní přednášky, kde na ně rovněž čekalo měření jejich fyziologických hodnot, masáž šíje, ochutnávka zdravých pokrmů a mohli také vyhrát v tombole knihu. Na nedělní Výstavu zdraví přišlo přes 100 hostů a 30 z nich pak průběžně navštěvovalo evangelizační přednášky. Lidé byli vděční za osobní laskavý přístup všech lektorů a těší se na následný zdravotně osvětový program, který dvakrát týdně pokračuje ve vegetariánské restauraci Venezia. Mladí lidé se rozhodli odevzdat své životy do misijního díla ať už jako studenti Teologického semináře, zdravotně misijních škol u nás i v zahraničí, nebo při svém studiu a zaměstnání. Dvanáct účastníků se zavázalo pomáhat ve sborech s pořádáním semináře Světem Bible, připravuje se 27 kurzů biblického studia a do občanského sdružení Život a zdraví se zaregistrovalo 17 nových lektorů pro Kluby zdraví. Mnozí udělali závažná rozhodnutí pro Krista a oživení svého vztahu k němu. Byli inspirováni radami

Advent 11/2012

sestry Whiteové a vítali změnu životního stylu. A jak tvrdí, po kurzu zdravotní misie L.I.G.H.T. už nebudou stejnými lidmi. Studenty spojoval duch upřímných modliteb za misii, oživení i nasměrování v jejich službě. V písních a zkušenostech vyjadřovali Bohu chválu, protože už během kurzu byly mnohé modlitby vyslyšeny. Na závěrečné ceremonii odevzdání do služby bylo promítáno osobní poselství předsedy Generální konference Teda Wilsona ke studentům kurzu L.I.G.H.T., kde zdravotně misijní práci vyzvedává jako mocný nástroj k oslovení měst a odbourání předsudků lidí, jako pravou ruku evangelia, dílo, které přetrvá až do doby konce, a proto by se ho měl chopit každý člen církve. Absolventi si uvědomují závažnost doby a modlí se za vylití Ducha svatého, jednotu v církvi, spolupráci laiků s kazateli a rozšíření těchto kurzů do sborů, kde lidé nevědí, jak prakticky oslovit své okolí. Studenti si prakticky vyzkoušeli, jak je evangelizace formou zdravotní osvěty účinná. Prostřednictvím anket, masáží v restauraci a pozvánek osobně oslovili mnoho lidí, kteří se tak mohli dovědět více o zdraví i o Ježíši Kristu. Bylo vzrušující pozorovat některé hosty restaurace a nově i v minulosti oslovené přátele, kteří přicházeli a skrze zdravotní tematiku se začali otevírat i duchovním obzorům a navštěvovat také i dopolední duchovní přednášky pro studenty. Díky patří Bohu, že celý průběh kurzu vedl svou přítomností, zabezpečil krásné zázemí, milý organizační tým a povolal si na vinici mnohé dělníky plné vizí a touhy vše obdržené předávat dál. Kurz Laický institut globálního zdravotního vzdělávání 2013 se bude konat za účasti zahraničních lékařů pod hlavičkou občanského sdružení Život a zdraví v termínu: 18. 8. – 1. 9. 2013. V případě zájmu o jeho zorganizování ve vašem sboru (mimo tento termín) pro minimálně 20 účastníků nás kontaktujte na adrese [email protected]. Více informací najdete na: www.lightkurz.cz. Organizátoři

35

Z vašich dopisů

Z vašich dopisů Mušličky a písničky V rohu mého psacího stolu zůstalo ležet několik prostých mušliček, které jsem si přivezl od moře. Vím, že tam nepatří, měl jsem je už dávno uklidit, ale… Těch omluv a výmluv, které jsem měl, bylo již dost, ale mušličky tam stále leží. Proč? Ony mi prostě na tom stole nevadí, ba právě naopak, jsou mi milé. Pokaždé, když se na ně zadívám, ozve se mi v hlavě melodie nějaké písničky a s ní řada pěkných vzpomínek. Mušličky a písničky – jak to spolu souvisí? Letos v září jsme se s manželkou, tak trochu z protekce, přifařili k zájezdu SoNS (sdružení odvážných nepřátel samoty) do Bulharska. Byla to velká akce, dva plné autobusy, téměř 100 účastníků. K našemu uklidnění přispělo zjištění, že nejsme jediným manželským párem, který se této akce zúčastnil. Jsme velice vděčni, že jsme tam mohli být a nahlédnout tak pod pokličku další církevní aktivity, která není tolik známá. Důvěrně jsme s manželkou poznali řadu táborů dětí a mládeže, oceňuji biblické týdny pro dospělé a děkuji Pánu Bohu, že se dnes takovéto akce mohou svobodně konat. A opět jsme u těch mušliček, posbíraných na pláži. Připomínají mi krásu moře a tamní přírody, ale říkají mi ještě daleko víc. Z každé mušličky jako by zněla jedna z těch mnohých nádherných písniček, které jsme tam zpívali. Po snídani jsme se všichni sešli v zasedací místnosti, kterou nám dal hotel k dispozici k ranní pobožnosti a zpěvu. Texty písní byly promítány

na plátno a každý je mohl snadno číst. Doprovázely nás varhánky a dvě kytary. Zpívalo se tak dlouho, dokud byla chuť. Ty písně nás pak provázely na pláž i při všech procházkách. Stejné setkání bylo také po večeři: zamyšlení nad Božím slovem, práce ve skupinkách, modlitby a opět písně. Účast byla naprosto dobrovolná, ale místnost byla vždycky plná. Témata byla tak aktuální, že se o nich diskutovalo i přes den. Melodie i texty písní, které nám zněly v uších, podvědomě vytvářely nejen dobrou náladu, ale především atmosféru přátelství a sdílnosti. K projevování praktické, láskyplné pozornosti nás vedla hra na anděly. Každý měl jednoho svěřence, kterému se snažil, jako dobrý anděl, udělat něčím radost – samozřejmě inkognito. Nevím, jestli při této akci vznikla nějaká nová přátelství, která by později mohla vyzrát v manželství, ale vím bezpečně o mnoha lidech, kteří během tohoto pobytu velmi utužili a upevnili své přátelství s Ježíšem. A není divu. Při společných setkáních jsme mnohokrát jasně cítili přítomnost a působení Ducha svatého. Jemu tedy především patří díky a chvála. Chci však poděkovat také organizátorům, konkrétně bratru Aleši Zástěrovi a bratru Petru Tržilovi. Nebýt jejich pečlivé přípravy a maximální péči, kterou věnovali všem účastníkům, zřejmě bych ty mušličky už dávno uklidil. Díky Bohu, dosud mi ty krásné písničky znějí v uších a jsou takovými prostými modlitbičkami vděčnosti. J. Veselý

Oznámení Zbor Martin Náš zbor bol založený začiatkom októbra roku 1926 a tvorilo ho 15 pokrstených členov, čiže od jeho založenia je to už 86 rokov. Za celé toto obdobie bolo pokrstených 163 bratov a sestier. Z iných zborov

36

k nám prišlo 45 nových členov a podaním ruky bol prijatý jeden člen. Do iných zborov odišlo 65 členov a z rôznych iných dôvodov ďalších 27. Za celé toto obdobie odišlo na dočasný odpočinok 43 spoluveriacich. V súčasnosti nás je v zbore 89. Vekovú

Advent 11/2012

oznámení hranicu 80 rokov prekročili 4 bratia – Fúčela Dobroslav st. – 87 rokov, Zima Víťazoslav – 86, Muntág Jozef – 86, Fúčela Milan – 81 a 3 sestry – Kralovanská Elma, Chvojková Vlasta a Muntágová Mária. Ďalších osem členov dosiahlo či prekročilo vek 70 rokov – Haluska Štefan, Markusová Amália, Hučko Michal, Kmoštinec Karol, Sucháčová Jaroslava, Veselovská Magdaléna, Husáriková Anna a Hučková Pavla. Päť sestier a dvaja bratia majú od 60 do 65 rokov – Balabánová Anna, Šemlová Anna, Smažilová Mária, Grešová Marta, Lörincová Mariana, Greš Ján a Záborský Pavol. Prajem Vám, aby Vám Pán Boh daroval krásnu, bohatú jeseň, sladké ovocie, veľa teplých slnečných lúčov a napokon do vena večný život. Prajem všetkým starším bratom, sestrám, mladým, školopovinným, deťom a  priateľom, aby v poznávaní Pána Ježiša rástli a odovzdali sa mu vo všetkých záležitostiach, v časoch i nečasoch. Ostatným spoluveriacim v našom zbore prajem, aby milujúci Pán Boh viedol celé toto milé zborové spoločenstvo veriacich svojou cestou, cestou víťaznou k  bránam nebeského Jeruzalema. Z Kroniky zboru Dobroslav Fúčela st.

Sbor Holešov Sbor v Holešově oznamuje, že z důvodu prodeje naší budovy se mění adresa, kde se konají naše sobotní pobožnosti, a to i nadále v původním čase o půl desáté. Jedná se o budovu Jednoty bratrské v Holešově na ulici Nerudova 320. GPS: 49° 19´ 55,676´´ N / 17° 34´32,781´´ E Po zakoupení nové budovy a jejím otevření vás budeme informovat. Už teď se těšíme na vaši návštěvu v naší nové modlitebně. Členové sboru Holešov

Sbor Vrbno pod Pradědem V měsíci listopadu prožívají významná životní jubilea sestra Denisa Hoffová (40) a sestra Anička Novotná (75). Myslíme na ně na modlitbách a přejeme jim, aby je Pán i nadále vedl a žehnal jim v jejich životech. Sbor Vrbno pod Pradědem

Advent 11/2012

Životní jubileum Adolfa Šlosárka V našem sboru se v červnu 2012 dožil významného, kulatého výročí devadesáti let náš bývalý kazatel bratr Adolf Šlosárek. Po 32 letech intenzivní práce ve svěřených sborech ukončil před třiceti roky svou kazatelskou práci na plný úvazek, ale „ruce do klína“ dosud nesložil. Rovněž „devadesátka“ jej zastihla ještě při aktivní duchovenské službě klientům v pečovatelském domě Efata ve Zlíně-Malenovicích, jehož je i on sám obyvatelem. Od 23. listopadu 1945, kdy byl spolu se svou manželkou Vilmou pokřtěn, se jeho život odvíjel zcela v Boží režii. Jak sám píše v knize vzpomínek na svou životní cestu, při výzvě předsedy Evro-Africké divize na konferenci v roce 1947 v Praze k mladým lidem, kteří by chtěli zasvětit své životy službě v Božím díle, nemohl jinak než povstat a dát Bohu slib věrnosti. „Co jsem v té chvíli prožíval, a zvláště pak při modlitbě bratra Beacha, se nedá vyjádřit slovy. Byl jsem přesvědčen, že Pán volá do svého díla konkrétně mě,“ čteme o jeho vyznání, které odstartovalo jeho kazatelskou dráhu. Postupně pracoval ve sborech Plzeň, Gotwaldov – Zlín, Prostějov, Ostrava, Frýdek-Místek a po odchodu do důchodu pak byl ještě v Kateřinicích 25 let aktivně činný jako vysvěcený kazatel po boku mladých kazatelů na Valašsku. Všude, kde spolu se svou manželkou pracoval jako kazatel, zanechal v srdcích lidí nesmazatelnou stopu člověka milujícího Boha z celého srdce, spoléhajícího bezmezně na jeho moc. Jeho modlitební zkušenosti byly a dodnes jsou velkým požehnáním a povzbuzením pro ty, kteří je s ním prožívali. Přejeme mu i do dalšího života Boží ochranu, požehnání a nové živé zkušenosti s Boží mocí. PS

37

Podmínky inzerce: Cena inzerátu je 0,50 Kč (2 c) za znak nebo 7,50 Kč (25 c) za cm2. Platba probíhá na základě fakturace. Vyčkejte prosím, až vám bude faktura zaslána, neposílejte platby předem. Obálku s odpovědí na inzerát podaný pod značkou je nutné označit v levém spodním rohu číslem inzerátu. Odpovědi na inzeráty označené ČR vyřizuje Advent-Orion Praha, odpovědi na inzeráty označené SR nebo SK vyřizuje Advent-Orion Vrútky. Redakce si vyhrazuje právo rozhodnout o vydání inzerátu.

Jitřenka 2013

…milost ve vztazích S Božím slovem na každý den Již tři roky se v průzkumech shoduje více než 90 % populace na tom, že největší životní hodnotou je spořádaná rodina s věrným partnerem. Tato touha je v ostrém rozporu s realitou, která je charakterizována nefunkčními rodinami a následnými rozvody. Často můžeme slyšet stesky na narušené vztahy i v křesťanském prostředí. Proto bylo navrženo, aby se církev na různých úrovních příští rok věnovala tématu péče o vztahy v rodinách. Jedním z projevů tohoto nasměrování je i vydání jitřenky zabývající se partnerskými a rodinnými vztahy, která nás bude provázet každý den v roce 2013. Najdete v ní úvahy od mnoha autorů, které jsou věnované teologickému vymezení rodiny, stvoření člověka, biblickému zdůvodnění partnerství, ale také myšlenkám o samotě, o touze člověka po společenství a o smyslu života, který je postaven na službě a nesobecké lásce k druhým. 14 x 22 cm, brožovaná, 328 stran, 168 Kč Ponúkame ubytovanie pod Vysokými Tatrami v Kežmarku, Hradné Námestie 24. Cena na osobu/noc: 1. 5. – 30. 9. – 4,- €; 1. 10. – 31. 3. – 6,- €, v zime do 5 osob 7,- €. Kontakt: e-mail: [email protected], ďalšie info nájdete na http://kezmarok.casd.sk/?page_id=155, telefón: 00421(0)524 525 957, mobil: 00421(0)908 986 907 SR 121101 Ponúkame ubytovanie v horskej chate na Donovaloch v oblasti Nízkych Tatier. Ideálne prostredie pre milovníkov horskej turistiky, cyklistiky a lyžovania. Kapacita chaty je 19 osôb, cena podľa sezóny od 4 do 6 € osoba/noc. Viac info na http://bb.casd.sk/sl10.htm Kontakt: Róbert Rusnák, 0905 991 757, e-mail: [email protected] SR 121102 Nabízíme ubytování v novém penzionu nedaleko přehrady Pastviny v Orlických horách. Vhodné pro mládežnické pobyty, zimní i letní sborové dovolené. Kapacita 14 lůžek. Bližší informace na tel.: 734 510 794, www.penzionupastvin.cz, e-mail: [email protected] ČR 121103 Ubytování v Karlových Varech! Příjemné dvou a třílůžkové pokoje s vlastním soc. zařízením, TV, SAT, Wifi. Společná vybavená kuchyňka. Cena: 1. noc 350 Kč os., 2. a další noc 300 Kč/os. Informace: [email protected], tel.: 775 320 500 – Petra Čapková, www.ubytovanikv.zde.cz ČR 121104 Nabízíme ubytování pro rodinu nebo skupinu do 6 osob v rodinném domě, který je před rekonstrukcí, v jedné z nejoblíbenějších lyžařských oblastí, v Karlově pod Pradědem – vzdušnou čarou vzdálen 7,5 km od nejvyšší hory Jeseníků – Pradědu, 13 lyžařských vleků od 300 do 800 m. Dům je situován pod lyžařským vlekem (do 50 m) a čtyřsedačkovou lanovkou (do 100 m). Topení v domě je lokální, v krbových kamnech. V blízkosti domu je pizzerie, spousta restaurací. Cena za osobu na noc je 200 Kč, příplatek 100 Kč v případě ubytování na 1 noc nebo víkend. Děti do 6 let bez nároku na lůžko zdarma. Kontakt: 602 566 101, 606 705 124. Objednávky: [email protected] ČR 121105 Nabízíme pronájem domku 3+1 s větší zahradou – na vesnici. E-mail: [email protected], tel.: 732 136 623.

Advent, časopis Církve adventistů s. d. v ČR a SR, číslo 11/2012 11x ročně vydává nakladatelství Advent-Orion, spol. s r. o. Roztocká 5, 160 00 Praha 6 – Sedlec, http://www.adventorion.cz Registrační číslo MK ČR 6982, ISSN 1210-3365 Vychází: 14. 11. 2012 Objednávky v ČR: Roztocká 5, 160 00 Praha 6 Tel.: 233 321 621; 603 553 628, e-mail: [email protected] Objednávky v SR: Šafárikova 9, 038 61 Vrútky Tel./fax: (043) 428 26 70, e-mail: [email protected]

ČR 121106

Odpovědný redaktor: Dan Hrdinka České příspěvky můžete zasílat na e-mail: [email protected] Slovenské príspevky a inzeráty môžete posielať na e-mail: [email protected] Nevyžádané příspěvky a fotografie se nevracejí. Redakce si vyhrazuje právo dodané příspěvky krátit. Foto na obálce: Edwin Manuel Garcia, ANN Vytiskla tiskárna ARTRON, s. r. o., Boskovice Technická redakce: JUPOS, s. r. o., Ostrava

Via Dolorosa Samuel Martasek Tato sbírka básní patří mezi výjimečné tituly našeho nakladatelství. Není mnoho knih, které vyvolávají tak hluboké pohnutí nad cestou Ježíše Krista na kříž. Autor je nám na této cestě zkušeným průvodcem a zároveň zasvěceným svědkem a vykladačem. Při svém misionářském působení v Jeruzalémě sám nesčetněkrát kráčel v Kristových šlépějích po Via Dolorosa až ke Golgotě. A vždy velice toužil po tom, aby tato cesta se čtrnácti zastaveními nebyla pouhou atrakcí pro turisty, ale místem, na kterém by si uvědomili a procítili, že i za ně zmučený a obětující se Boží Syn podstoupil utrpení a potupnou vykupitelskou smrt. Osobní a hluboce duchovní vyznění básní dokreslují působivé ilustrace Jana Bárty. 10×18 cm, vázaná, 120 stran, 128 Kč

Objednávky z České republiky: e-mail: [email protected], tel.: 233 321 621, 603 553 628 Objednávky zo Slovenskej republiky: e-mail: [email protected], tel.: 043 / 42 82 670, 0918 493 713, 0903 451 398