Historie vánočního stromku Už staří Keltové používali ozdobený stromeček při uctívání Boha Slunce a věčného života. Katolickou církví bylo ještě v 16. století považováno zdobení vánočního stromku za pohanský zvyk. Nakonec se tento zvyk uchytil. Údajně první stromek byl ozdoben a rozsvícen v Brémách roku 1570 v domě cechu řemeslníků. Byla jím jedlička, ověšená datlemi a kytkami z papíru. Odtud se tento zvyk rozšířil do celého Německa. V našich zemích se objevil později. Poprvé se vánoční stromek rozsvítil v pražské vile ředitele Stavovského divadla J. K. Liebicha roku 1812. O třicet let později se v Praze stromky prodávaly jako běžná věc. Nejdříve se ujal v zámožných českých rodinách, na Moravě se začal objevovat až počátkem 20. století. Objevovaly se stromečky také z kartonu či tenkých dřevěných latí. Nejvíc se však ujaly stromečky živé – smrčky, jedličky – ozdobené sladkým pečivem, perníkem a především ovocem – jablky nebo hruškami – mandlemi či rozinkami. V některých krajích se také zavěšoval nad štědrovečerní stůl malý ozdobený stromek, ovšem špičkou dolů. Zřejmě roku 1860 se na stromečku v Čechách poprvé rozsvítily lojové svíčky, které nahradily později svíčky z vosku. Zavedením elektřiny se až dodnes používají také svíčky elektrické různých tvarů a barev. Dnes lidé doma mívají obvykle borovice, jedle, smrky nebo umělé stromky. Také podoby ozdob se měnily. Od ovoce, mandlí a rozinek se v současnosti používají ozdoby ze skla. Jediné, co se dochovalo až do dnešní doby je zdobit si stromek perníčky.
…a za dveřmi jsou opět Vánoce!!! Předvánočnímu shonu a přípravám se ani letos nevyhnuly žákyně ISŠ Cheb, ubytované v domově mládeže, se svými vychovatelkami.
Nejprve žákyně 3. roč. obchodní akademie v rámci fiktivní firmy vyrobily a úspěšně prodaly krásné adventní věnce.
Dívky z domova mládeže se již potřetí připravily na tradiční muzejní advent, který se konal v sobotu 3. prosince 2011. K prodeji nabídly pestrou škálu výrobků s vánoční tématikou, ať už drobné dekorativní předměty, chvojím vonící svícny nebo bohatě zdobené medové perníčky.
TURNAJ VE VE STOLNÍM TENISE Ve čtvrtek 20. října 2011 se v budově ISŠ Cheb, Na Hrázi 1, konal turnaj ve stolním tenise. Vedení se ujal p. učitel Korba a přihlásit se mohl každý zájemce. Kolem 16,00 hod. se sešlo v tělocvičně 18 sportovců odhodlaných vyhrát a mezi nimi i pár intráků. Vzhledem k velkému počtu přihlášených se vytvořila tři družstva po 6 hráčích. Ozdobou každého družstva byla vždy jedna dívka, protože sport není jen pro kluky. Do boje o první tři místa se pak dostalo 6 kluků. Z každého družstva se tak vybrali dva, kteří měli nejvíc vítězství. O první tři místa byl veliký zájem, a tak byl boj nelítostný. Kluci se nakonec umístili takto: 1. místo: HORVÁTH Lukáš 2. místo: RAMSAUER Tomáš 3. místo: VAVŘÍK Jiří Ale ani holky nepřišly zkrátka. Podle počtu jejich vítězství, jim byly také rozděleny ceny, a to v pořadí: 1. místo: JIRKOVÁ Lucie 2. místo: VYLÍTOVÁ Monika 3. místo: WIELGOSZOVÁ Ludmila Náš spolubydlící Tomáš Ramsauer byl sice favorit, ale na 1. místo bohužel nedosáhl. I tak se jako jediný intrák umístil mezi prvními třemi. A stejně tak dopadlo i umístění jediné intračky Moniky Vylítové, která se stejně jako Tomáš Ramsauer, umístila na krásném 2. místě. Turnaj se tedy vyvedl, obešel se bez úrazů a ti nejlepší byli odměněni. M. V., DM
Beseda s metodiky prevence Besedu pro 1. ročníky žáků ubytovaných v domově mládeže ISŠ Cheb vedli učitelé a metodici prevence Mgr. Renata Speierlová a Jan Horáček. Ze začátku učitelé požádali žáky o utvoření kruhu, ve kterém se každý jednotlivě představil a něco o sobě řekl. Pak si žáci zahráli několik her zaměřených na to, aby se mezi sebou poznali a skamarádili. V první, která se mi opravdu líbila, žáci dostali za úkol na čistý papír obkreslit svou ruku a na druhou stranu napsat své jméno, pak papír odevzdat učiteli. Papíry byly pak obkreslenou rukou vzhůru položeny doprostřed místnosti, kde si pak každý vzal ruku, která se mu nejvíce líbila a něco dovnitř dané ruky napsal. Pro většinu to bylo těžké, jelikož se mezi sebou neznali. Další hra, kterou měli učitelé připravenou, měla název „Face to face“, kdy se utvořily dva kruhy vnější a vnitřní. Úkolem bylo žákovi před vámi během třiceti sekund říct, co si o něm myslíte a poté se musel vyjádřit i druhý žák. To byly podle mě dvě nejlepší hry, ostatní byly také dobré, ale oblíbil jsem si tyto dvě. Nakonec měl každý možnost se k besedě vyjádřit. Všem se beseda moc líbila a rádi by si ji zopakovali. Jsem rád, že jsem se mohl zúčastnit. V.Z., žák DM
Volejbalový turnaj 29. listopadu 2011 se v tělocvičně naší školy Na Hrázi sešlo pár sportovců s odhodláním zúčastnit se turnaje ve volejbale. V 16,30 hod. už byli sportovci nastoupení a začínali se rozehrávat. Poctivě protáhnout ruce, procvičit si podání, odehrávat bagrem i prsty a hurá do zápasu. Ze všech zúčastněných se vytvořila tři družstva. Jedno z nich tvořili učitelé, kteří se vybavili jako správný tým jednotnou barvou triček, a to černou. Další tým vytvořily dívky, které přišly z TJ Lokomotiva společně se svým trenérem a poslední vytvořili naši žáci, společně s výpomocí dvou děvčat z Lokomotivy. Zápasy byly vyrovnané, ale zvítězit mohlo jen jedno družstvo. A tak to s nejvíce vítěznými sety dotáhly na první místo děvčata z Lokomotivy, druzí se umístili učitelé a na třetím místě naši žáci. Z řad „intráků“ se na hřišti pokoušel o nejlepší výkony Milan Bittman s Radkem Bauerem. I když se jim nepovedlo družstvo dohnat k vítězství, ukázali, že míč nemají v ruce poprvé. A dařilo se nejenom jim, ale všem. Každý ze zúčastněných byl sladce odměněn a odešel s pocitem, že i když nevyhrál, tak se o to alespoň pokusil. Důležité přece není vyhrát, ale zúčastnit se! Monika Vylítová, DM
Vybíjená 6. prosince 2011 se v tělocvičně Na Hrázi konal turnaj ve vybíjené mezi děvčaty z „intru“ naší školy a děvčaty ze zdravotní školy v Chebu. Jednalo se o přátelské utkání, aby se všechny účastnice pobavily a zahrály si. Obě školy přišly se dvěma týmy: ISŠ A, ISŠ B, SZŠ A, SZŠ B. Turnaj byl zahájen v 17,30 hodin. Hrálo se o krásný dort a vyhrát chtěly všechny týmy. Družstva se mezi sebou prostřídala a na konci se sešly tři se stejným počtem bodů. Družstva SZŠ A a SZŠ B si zahrála zápas mezi sebou s tím, že družstvo, které vybije jako první, bude bojovat ve finále s družstvem ISŠ A. A tak se při posledním zápase sešlo SZŠ A a ISŠ A. I kdy se naše holky snažily ze všech sil, tým „zdrávky“ byl silnější. Umístění bylo tedy následující: 1. místo – SZŠ A 3. místo – SZŠ B 2. místo – ISŠ A 4. místo – ISŠ B Díky našim vychovatelkám byla všechna družstva sladce odměněna. A i když si dort odnesla „zdrávka“, odcházely jsme s dobrým pocitem, že jsme se zúčastnily. A druhé místo je taky krásné, ne ??? Těšíme se na jarní odvetu. Monika Vylítová, Petra Fáberová, DM
CHEBSKÉ POVĚSTI Čertova věž
- Dr. Mira Mladějovská
Za velmi starých časů, kdy město bylo ještě obklopeno hradbami, žila v Chebu Marie Martínová se svou dcerou v domě „U dvou princů“. Jak se někdy stává, matka byla okouzlena krásou své dcery. Stále jí kupovala nejnádhernější šaty, které dostala, ošetřovala ji jako kvítek ve skleníku a chránila ji před každou námahou. Dívka se jmenovala Rozalie a myslela si, že jako matka, tak jí musí sloužit celý svět. Stávala se stále náročnější a náročnější. Nebylo zábav ve městě, na kterých by se Rozalie neobjevila v nových šatech, vždy krásnější než všechny ostatní dívky. Kolem ní se tlačili nejurozenější a nejváženější mladíci města, ale Rozalii se žádný nezamlouval. Čekala na prince, který by přišel z dalekých krajů a který by krásou a bohatstvím zastínil všechny ostatní. Byl masopust, den před Popeleční středou. Sál „U slunce“ byl ozářen stovkami voskovic. V něm tancovala mládež v nejrůznějších maskách. Někteří přišli v rodovém brnění, jiní přikouzlili východní nádheru, jiní se šklebili ve výstředních a legračních šatech všech barev a skákali s rolničkami za hlučného smíchu ostatních. I Rozalie byla přítomna. Měla šaty barvy červánků a krajky jako nejhezčí obláčky na nebi. Její šperky se skvěly jako hvězdy a její tvář byla zahalena zlatým závojem. Její krok byl lehký jako letní vánek. Vedle ní stál cizí muž s černou škraboškou, neobyčejně krásně urostlý, s přiléhavým oblekem ze zlatého brokátu s jemným, červeným plaménkovitým vzorem. Červené byly jeho hedvábnéz ryzího zlata a každý jeho knoflík byl démant, veliký jako ořech. Blížila se půlnoc. Doznívaly poslední akordy hudby. Svíčky dohasínaly. Jen Rozalie a neznámý muž tančili dále, jako by slyšeli hudbu, která ostatním unikala. S údivem na ně hleděli přítomní jako přimrazeni. Lokajové dokořán otevřeli dveře od sálu. V tom neznámý tanečník s Rozalií se točí směrem ke dveřím a dál až na chodbu, po schodech dolů, a ven do zasněžených, tmavých ulic. Sněhové vločky se rozvířily kolem tančících. Přítomní je dlouho zraky nemohli sledovat, tak rychle uháněli pryč, pouze z dálky slyšeli Rozálčin hrdelní smích. Jak uslyšeli, všem zamrazilo. V tom zazněl výkřik tmavou nocí a za tančícími se rozběhla černě oděná žena s rozpřáhnutou náručí. Na radniční věži odbíjela druhá hodina po půlnoci. A zase bylo ticho na náměstí … Ráno před svítáním šel kolem špitálu ponocný s lucernou. Náhle zaslechl nářek. Pustil se podle sluchu až k samé věži u řeky. Tu viděl před sebou nehybnou zasněženou postavu. Před ním stála zmrzlá Marie Martínová. Oči měla dokořán otevřené a podlité krví. U jejích nohou ležela červená sametová čepička se dvěma černými péry a vedle ní byl malý, zlatý závoj. Ve věži se rozléhal hrdelní smích, Rozálčin smích tak divně a bolestně, že ponocnému se sevřelo srdce. Chtěl honem vejíti do věže, ale dveře nikde. Tu něco uviděl na zdi. Zvedl lucernu a hle! Před ním byl nápis: Čertova věž. Ještě dnes stojí u řeky Čertova věž a prý jednou do roka, o Popelci, ráno před svítáním zní z věže hrdelní smích a kdo jej uslyší, tomu se sevře srdce.
Telefonní záznamník babičky a dědečka Dobré jitro, momentálně nejsme doma. Po zaznění zvukového signálu zanechte, prosím, vzkaz. Jestliže jste jedno z našich dětí, zmáčkněte jedničku a dále zvolte číslo od jedné do pěti podle pořadí, jak jste se nám narodili, abychom věděli, koho z vás máme očekávat. Jestliže potřebujete, abychom vám hlídali vaše děti, zmáčkněte dvojku. Potřebujete-li si půjčit naše auto, zmáčkněte trojku. Jestliže potřebujete, abychom vám vyprali a vyžehlili prádlo, zmáčkněte čtyřku. Chcete-li, aby dnes u nás spala vnoučata, zmáčkněte pětku. Jestli chcete, abychom vyzvedli vnoučata ze školy, pak zmáčkněte šestku. Jestliže chcete, abychom uvařili na neděli, nebo vám nedělní oběd doručili k vám domů, zmáčkněte sedmičku. Chcete-li se přijít najíst k nám, zmáčkněte osmičku. Potřebujete-li od nás peníze, zmáčkněte devítku. Máte-li v úmyslu pozvat nás na večeři nebo nás vzít do dívadla.... začněte hovořit, posloucháme!!!!!!!!!!
Vánoční vtípky "Vstávej, Františku, už je bílý den," budí chlapce o Vánocích babička. Franta mrzutě povídá: "No a? Sníh už je přes dva týdny." "Počkej, nechoď sem!" křičí na manželku z ložnice pan Hanák. "Já ti ještě musím zabalit ty náušnice...!" Chlápek vybírá dárek k Vánocům: "Máte něco levného, užitečného a hezkého?" "Třeba tady kapesníčky," ukazuje ochotně prodavačka, "pro koho to máte?" "Pro manželku." "Tak to bude určitě překvapená." "To jo," souhlasí ženáč, "ona myslí, že dostane pod stromeček kožich!" Tři kamarádky si povídají, co dají manželům k Vánocům. "Pořídila jsem mu věc, která udělá stovku za deset vteřin - je to Honda." "To já mu koupila věc, která udělá stovku za pět vteřin - je to Porsche!" A třetí povídá: "Pche, já mu koupila věc, která udělá 200 za sekundu - je to osobní váha!" U štědrovečerní večeře se sejde 13 lidí. Tchyně se vykloní z okna a volá na tuláka: "Pojďte sem nahoru, budete čtrnáctý!" Tulák odpoví: "S váma bych nešel ani v tom případě, že bych byl první a vy jediná na světě!" "Představte si, poprvé se nás sešel na štědrovečerní večeři sudý počet lidí!" - "Jak to, vždyť jste byli tři!" - "Jo, ale potom přijelo 17 hasičů!" Tak co, Pepo, co jsi vybral manželce k Vánocům? Ále, vkladní knížku. „Byly Vánoce a soudce byl v příjemné náladě. Zeptal se předvedeného muže: „Za co jste tady?“ "Za předčasné vánoční nákupy." "To přece není žádný přestupek. Jak brzy jste nakupoval?" "Dvě hodiny před začátkem otvírací doby." „Koupil jsem snoubence pod stromeček briliantový prsten“. „Tos jí nemohl koupit něco levnějšího, třeba televizor?“ „A ty jsi viděl falešný televizor?“
