Historie židovského hřbitova v Nových Zámcích

Lauderova mateřská škola, základní škola a gymnázium při Židovské obci v Praze

Historie židovského hřbitova v Nových Zámcích seminární práce

Autor: Vedoucí práce: Třída: Rok:

Ron Loukota Kateřina Weberová 6.0 2014/2015

Abstrakt Cílem mé práce bylo zmapování historie založení, fungování a zvyklostí udržovaných na novozámeckém židovském hřbitově na pozadí historického vývoje Židovské náboženské obce v Nových Zámcích. Na základě zjištěných poznatků a informací zdokumentovat tradice a zvyklosti při pohřbívání, rituální očistě zemřelých, o Chevra kadiša, o významných osobnostech pohřbených na novozámeckém židovském hřbitově. Zjistit, jaký vliv měly historické události na vývoj obce a fungování Chevra kadiša a hřbitova, a zda tyto události měly vliv na zachování tradic a rituálů při pohřbívání.

Klíčová slova

Židovská náboženská obec, Chevra kadiša, ortodoxní hřbitov, neologický hřbitov, rituální pohřbívání, náhrobní kámen

Obsah 1. Úvod ................................................................................................................................................... 4 2. Příchod Židů do Nových Zámků, vznik židovské obce ............................................................... 5 3. Založení hřbitova .............................................................................................................................. 6 3.1 Chevra kadiša ............................................................................................................................. 6 4. Rozdělení obce na ortodoxní a neologickou ................................................................................ 8 4.1 Ortodoxní a neologický hřbitov ................................................................................................ 8 5. Vliv historických událostí na život v židovské obci a na fungování židovského hřbitova .... 12 5.1 Světová válka: vojáci – účastníci ........................................................................................... 12 5.2 Meziválečné období: období klidu v židovské obci ............................................................. 13 5.3 Holokaust .................................................................................................................................. 14 5.4 Vláda Šípových křížů ............................................................................................................... 15 5.5 Poválečné období .................................................................................................................... 16 5.6 Současnost ............................................................................................................................... 17 6. Závěr ................................................................................................................................................ 19 7. Seznam použitých informačních zdrojů ...................................................................................... 20 8. Seznam příloh ................................................................................................................................. 21 9. Přílohy .............................................................................................................................................. 22

1. Úvod Téma seminární práce Historie židovského hřbitova v Nových Zámcích jsem si zvolil z následujících důvodů: K židovské obci v Nových Zámcích mě váže osobní vztah a dalším důvodem je můj zájem o židovskou tematiku, o historii, tradici a zvyklosti. Při jedné z návštěv posledního odpočinku mých předků na židovském hřbitově v Nových Zámcích jsem si důkladněji prohlédl ostatní náhrobní kameny, přičemž jsem s mým dědou zavedl diskusi na toto téma. Protože to byla velice zajímavá debata, začal jsem se více zajímat o historii a rozhodl jsem se pro zpracování tohoto tématu v rámci mé letošní seminární práce. Cílem mé práce bylo zmapovat historii založení, fungování a zvyklostí židovského hřbitova v Nových Zámcích na pozadí historického vývoje Židovské náboženské obce v Nových Zámcích. Zdroje a informace jsem se snažil získat od pamětníků, členů židovské obce v Nových Zámcích, z historických dokumentů ve vlastnictví ŽNO v Nových Zámcích, z archivů, a z dostupné literatury. Židovská obec v Nových Zámcích je jednou z mála fungujících obcí na Slovensku. Jedním z aspektů židovského národa je uchování tradic pro příští generace. Proto jsem přesvědčen o smyslu mé seminární práce. Shromáždění a zpracování informací o tradici pohřbívání a zvyklostech Židů v Nových Zámcích má přispět právě k zachování a předání těchto pokladů pro příští generace.

4

2. Příchod Židů do Nových Zámků, vznik židovské obce Přijetím ústavního zákona číslo 1867: XVII.1 se Židé stali plnoprávnými občany Uherska. Stalo se tak v důsledku rakousko-uherského narovnání. Žádný zákon ovšem nedokáže změnit vžité zvyky a zájmy společenských vrstev. V Nových Zámcích tomu nebylo jinak. Hlavní překážkou usídlování Židů ve městě byli křesťanští obchodníci, kteří měli rozhodující vliv v městské radě a samozřejmě se obávali konkurence. Židé využitím litery zákona se v Nových Zámcích usadili v první čtvrtině 19. století. Do té doby mohli pobývat na území města jen v určené dny v týdnu a před setměním ho museli opustit. Centrem místních Židů toho času bylo město Šurany, ve kterém byla jedna z nejstarších židovských náboženských obcí na celém území dnešního Slovenska2. Židovská náboženská obec se v Nových Zámcích zformovala v roce 1843, díky právě šuranským Židům, kteří se v tomto roce definitivně přestěhovali do města. Byly to rodiny Stux, Schwitzer, Leuchter, Stern, Fuchs a Donát 3. Dokumentuje to zápis v jazyce jidiš. Hlavním rabínem byl až do roku 1895 Filip Feivl Plaut, který pocházel z českého Kolína (vydal 11 svazkové dílo Likutej Chover be Chaim)4. Náboženská obec patřila celé jedno desetiletí pod hlavní rabinát v Šuranech. V roce 1855 měla obec už 85 členů.

1

Lang, T., Strba, S. (2006): Holokaust na južnom Slovensku na pozadí histórie novozámockých Židov. Kalligram spol. s r.o., Bratislava. 2 Tamtéž 3 Tamtéž 4 Tamtéž

5

3. Založení hřbitova Členové

novozámecké

židovské

obce

od

začátku

jejího

vzniku

shromažďovali peníze na koupi pozemku pro hřbitov. Ze sesbíraných peněz koupili pozemek nedaleko dnešního starého křesťanského hřbitova. Pozemek obehnali plotem a postavili dům smutku, kde se konaly všechny rituální úkony spjaté s pohřbem. Hřbitov byl aktivně používán od roku 1857. V tom samém roce byla založena i Chevra kadiša. První zesnulí uložení na hřbitově byli Alexander ben Zelmen, Lev Rosenfeld, Bella Wienberg, Becalel ben Avigdor HaKohen, Isidor Roth a Jehuda Adler5. Náhrobní kameny jsou zdobeny tradičními židovskými symboly. Nejčastěji se vyskytuje symbol džbánu levitů a žehnajících rukou kohenů, kterými jsou zdobeny všechny předválečné hroby. Méně se vyskytují Davidova hvězda nebo svícen, které se vyskytují na poválečných náhrobních kamenech. Na náhrobních kamenech mladých žen se vyskytují reliéfy košíků plných květů. Jsou tu i sloupy s věncem, které zde byly postavené na památku malých dětí, symbolizujíc přetržený život. Mnohé hroby na ortodoxním hřbitově nejsou ohraničeny. Dokládají tak přísné talmudské předpisy, které pozůstalí dodržovali. Poválečné hroby jsou všechny ohraničeny betonovým rámem, v některých případech obloženým mramorovými deskami. Hroby malých dětí jsou na hřbitově umístěny při jižní zdi hřbitova. Proč zde byl udržován takový zvyk, není známo. Ani nejstarší členové tamní obce mi neuměli dát vysvětlení.

3.1 Chevra kadiša Jak jsem již uvedl, první Židé, kteří se usídlili v Nových Zámcích, založili v roce 1857 spolek Chevra kadiša. V době, kdy byla založena, muselo stanovy spolku schválit tehdejší uherské ministerstvo vnitra. V odpovědi na žádost o schválení 5

Kniha Chevra kadiša, psáno ručně. Dostupné na adrese Pod kopcom 56/30 940 02 Nové Zámky, Slovensko

6

stanov spolku, kde byl jako název spolku uveden: Spolek svatých – Chevra kadiša v Nových Zámcích, přikázalo ministerstvo název změnit na: Spolek svatých – Chevra kadiša Židovské náboženské obce v Nových Zámcích. Ministerstvo mělo připomínky i k výběru členských příspěvků. Novozámecká Chevra kadiša fungovala do začátku června 1944, kdy dva transporty vlaků odjely z Grünfeldovy cihelny u Nových Zámků do Osvětimi. Po válce byla činnost Chevra kadiša obnovena a existovala až do roku 1968, kdy proběhla velká vlna emigrace novozámeckých Židů. Od té doby se o rituální pohřbívání a s tím spojené úkony starají přizvaní souvěrci z okolních měst a místní Židé. K tomu se váže i má osobní poznámka, můj děda zhotovuje rakve pro zesnulé z nehoblovaných prken tak, jak je to v Nových Zámcích od nepaměti zvykem.

7

4. Rozdělení obce na ortodoxní a neologickou Postupem času se mnozí Židé čím dál, tím více zapojovali do společenského života města, začali pokrokověji smýšlet. Tak počaly rozpory v pojímání dodržování předpisů víry. Jednalo se o všeobecný jev v tehdejším Uhersku. Vyvrcholením sporů konzervativců a reformistů bylo svolání rabínské konference do Michalovců v roce 1865. Spor se navzdory dlouhým disputacím nepodařilo vyřešit, rozepře zůstaly, a židovství se v Uhersku rozdělilo na tři směry: -

ortodoxní, přísně dodržující konzervativní pravidla

-

neologický, snažící se o modernizaci a přizpůsobení se společenským podmínkám

-

status Quo Ante, který se nehlásil ani k jednomu směru a pokračoval v dosavadním způsobu náboženského života.

Tato situace zasáhla i novozámeckou obec. Od této doby ji dělíme na ortodoxní a neologickou6.

4.1 Ortodoxní a neologický hřbitov V důsledku uvedených rozepří se novozámecká ž idovská náboženská obec rozdělila a v roce 1872 novozámecká neologická obec zakoupila pozemek vedle starého židovského hřbitova a založila neologický hřbitov. Původní hřbitov zůstal ortodoxní. Ortodoxní hřbitov: Pozemek je orientován tak, jako všechny židovské hřbitovy ve střední Evropě, přibližně jihovýchodním směrem tak, aby hroby směřovaly k Jeruzalému. Má obdélníkový tvar o rozměrech 107 x 54 metrů, což je 5778 m2. V přední části pozemku je umístěn dům smutku, který v dnešní době již neslouží pro účely rituální očisty mrtvého. Nachází se v něm stůl (tahara). Dle novozámeckých zvyklostí se mrtvý položí na tento stůl nohama ke dveřím. Mrtvý je 6

Lang, T., Strba, S. (2006): Holokaust na južnom Slovensku na pozadí histórie novozámockých Židov. Kalligram spol. s r.o., Bratislava.

8

čištěn tak, že se nesmí obrátit tváří dolů. Poté následuje oblékání (levisa). Mrtvému oblečou tzv. kittel, roucho zhotovené z jednoduchého plátna. Mužům se do rakve vkládá i talit. Do rukou mrtvého se vloží rozvětvené hůlky, aby se mohl po příchodu Mesiáše vyhrabat. Pod hlavu se dá pytlík s hlínou z Izraele7. Přes tento dům smutku se dnes vchází na hřbitov, který je dodnes funkční, kde se pohřbívá i dnes. Oplocení po levé straně odděluje hřbitov od okolních zemědělských pozemků. Oplocení na pravé straně odděluje hřbitov od neologického hřbitova. Dům smutku má rozměry 10 x 8 metrů. Za vchodem po levé straně je dnes již nefunkční kopaná studna. Hřbitov rozděluje asi 1,5 m široký chodník na levou a pravou stranu. Jednotlivé hroby jsou umístěny v řadách, které jsou označené patníkovými kameny. Na vnitřní straně levého plotu je umístěna památní tabule sedmnácti zavražděným, na nucené práce nasazeným Židům. Na levé straně na samém konci hřbitova, jsou zakopané staré, už nepoužitelné modlitební knížky, které tam zakopali předkové zdejších Židů. Jsou tam pohřbeni členové rabínských rodin a významných rodin ortodoxní obce. Tyto hroby pochází z období před vznikem Československé republiky. Nápisy na hrobech, které jsou datované do roku 1944, jsou jen v hebrejštině, nápisy na poválečných hrobech jsou v hebrejštině a na zadní straně jsou psané latinkou. Na pravé straně jsou hroby z období meziválečného a z období druhé světové války. Dominantou pravé strany hřbitova je společný hrob těch sedmnácti Židů, kteří mají památní tabuli na zdi hřbitova. Pohřbívání se v ortodoxním hřbitově řídí přísnými pravidly, která se dodnes dodržují. Na začátku obřadu, při vstupu nejbližšího mužského příbuzného do domu smutku, člen Chevry kadiša nařízne příbuznému břitvou klopu saka. Z domu smutku doprovázejí rakev příbuzní zesnulého až po vchod do hřbitova. Tam převezmou rakev Židé přítomní na pohřbu. Ženy mají vstup do ortodoxního hřbitova v průběhu pohřbívání zakázaný8. Rakev doprovázejí přítomní k vykopanému hrobu tak, že se podle tradice 7 8

Vzpomínky mých prarodičů Márie a Tomáše Sternových Tamtéž

9

třikrát zastaví a odříkávají krátkou modlitbu. Pak se rakev položí nad hrob a odezní modlitba El mole Rachamim. Následně se rakev spustí do hrobu. Všichni přítomní dle tradice hodí aspoň jednu lopatu zemně do hrobu na znak úcty k zesnulému. Nejbližší rodina má však toto zakázáno, dle tradice a předpisů. Hrob se zahází až po okraj do roviny s okolitým terénem. Tehdy nejbližší příbuzný odříká kadiš sirotků. Poté v domě smutku lidé kondolují pozůstalým. Při opuštění hřbitova si Židé umyjí rituálně ruce. K tomu slouží dodnes přenosné umyvadlo se džbánem. Vodu pro rituální mytí jak zesnulého tak rukou zajišťovala dnes již nefunkční kopaná studna v areálu hřbitova. Vznik neologického hřbitova je podle záznamů neologické obce datován na květen 1872, kdy židovská náboženská obec odkoupila od několika vlastníků pozemky. Vzhledem k tomu, že zakoupené pozemky měly nepravidelný tvar, hřbitov je kosočtvercového tvaru s přibližnými rozměry 92 x 71 metrů, což je 6532 m2. Protože se neologická obec se po roce 1900 velmi rozrostla, je v neologickém hřbitově nepoměrně více hrobů než v ortodoxním. Jejich počet se odhaduje na 2500. Neologický hřbitov, tak jako ortodoxní, je uprostřed rozdělen dlážděným chodníkem, v přední části se nachází dům smutku s rozměry 12 x 8 metrů, který se rovněž dnes již nepoužívá. Obřady probíhají v nově vybudovaném domě smutku, který je umístěn mezi oběma hřbitovy. Na levé straně hřbitova jsou výlučně hroby novozámeckých Židů od roku, kdy byl hřbitov založen až po rok 1944, tedy do roku deportací. Na pravé straně od chodníku jsou hroby od roku 1872 až po současnost. Na pravé straně, v přední části hřbitova, jsou hroby dětí, které zemřely v době od založení hřbitova až po rok 1944; je to oddělená část hřbitova. Hroby jsou umístěny v řadách od čísla 1 až po číslo 30. Zajímavostí ale nikoliv zvláštností neologického hřbitova je, že po druhé světové válce si mnozí Židé, kteří se vrátili z táborů smrti, přenesli své blízké z obcí, kde před válkou bydleli a kde náboženské obce zanikly v důsledku stěhování Židů do Nových Zámků. V neologickém hřbitově se nacházejí hroby s impozantními náhrobními kameny. Světská orientace členů neologické obce umožňovala bohatým židovským

10

obchodníkům takové pomníky stavět svým zesnulým. Tyto impozantní náhrobky jsou datovány do roku 1944. Poválečné náhrobky se neliší od dnešních běžně používaných náhrobních kamenů i v jiných hřbitovech. Nápisy na náhrobcích jsou v hebrejštině a na zadní straně jsou nápisy latinkou v slovenském nebo maďarském jazyce. Vyskytuje se zde několik náhrobků, na kterých jsou německé nápisy. V meziválečném období všechny náhrobky až na několik výjimek zhotovoval kameník z Nových Zámků, pan Jakab Stern. Po válce, až do roku 1987 zhotovoval náhrobky kameník pan Eugen Deutsch. Jeho manželka je dnes nejstarší žijící členkou Židovské obce v Nových Zámcích. Má úctyhodných 97 let. Součástí domu smutku byl po pravé straně přístřešek pro pohřební vůz. Z vyprávění mého dědy jsem se dozvěděl, že to byl kočár krytý tmavými záclonkami a zdobený dřevěnými ornamenty. Kočár táhli dva koně, byli majetkem povozníka, kterého Chevra kadiša zajistila na daný pohřeb. Pohřební kočár se zvláštní shodou okolností zachoval až do poválečného období, ale za ještě zvláštnějších machinací se v devadesátých letech dvacátého století dostal do nitranského zemědělského muzea, kde se nachází dodnes. Kopání hrobů zabezpečoval správce a strážce hřbitova až do roku 2010. Ten bydlel v letních měsících v domku vedle neologického hřbitova. Této služby se vzdal v důsledku pokročilého věku. Od té doby tuto práci dělají zaměstnanci pohřebního podniku ve městě. Jak na ortodoxním, tak na neologickém hřbitově se dodržuje tradice pokládání kamínků na náhrobky. Odkazuje to na odchod Židů z Egypta, kdy na hroby zemřelých kladly kameny, aby zesnulé nevyhrabala zvěř.

11

5. Vliv historických událostí na život v židovské obci a na fungování židovského hřbitova 5.1 Světová válka: vojáci – účastníci V monarchii dle nařízení Josefa II. zavedli povinnou vojenskou službu pro Židy v roce 17889. Ortodoxní i reformní Židé to považovali za krok, který jim umožňoval společenské uplatnění i uznání, jako i dokázat své schopnosti. Je pozoruhodné, že až 1% Židů v aktivním věku si zvolilo vojenskou kariéru. Do roku 1918, to znamená do konce 1. světové války, dosáhlo 10 Židů hodnosti plukovníka nebo hodnosti vyšší. Důkazem toho, že Židé v monarchii brali své postavení v CK armádě vážně, je kariéra Samuela Hazaiho, který se v hodnosti generála roku 1910 stal ministrem obrany Maďarska, a kterého za zásluhy vyznamenal císař František Josef. Hazai byl rodákem z Rimavské Soboty10. Do CK armády v průběhu 1. světové války narukovalo víc jak 300 000 Židů11. Všichni vojenské služby povinní novozámečtí Židé na začátku 1. světové války narukovali do CK armády. Byli zařazeni do různých útvarů na území celé monarchie. Vojáci pocházející z Nových Zámků, kteří padli na frontách 1. světové války, jsou pohřbeni vesměs na neologickém hřbitově. V dvacáté řadě, v hrobě číslo 6, je pohřben Joachim Blitz, nadporučík 60. pěšího pluku. V 27. řadě, v hrobě číslo 1, je pohřben plukovní lékař MUDr. Šándor Berényi, který zemřel v roce 1915 a sloužil v posádkové nemocnici č. 17 v 6. řadě, v hrobě č. 16, je pohřben desátník Hugo Bribman, zemřel v roce 1917, sloužil v husarském pluku č. 9. V první řadě, v hrobě č. 22, je pohřben dělostřelec Ladislav Gluckman, zemřel v roce 1918. Hrob č. 20, ve 30. řadě skrývá pozůstatky dělostřelce Martina Grossa, zemřel v roce 1916. Oba sloužili v husarském dělostřeleckém pluku č. 4.12 9

Evidenční listy Vojenského historického archivu v Bratislavě Tamtéž 11 Tamtéž 12 Tamtéž 10

12

Ostatní Židé z Nových Zámků, kteří padli v bojích 1. světové války, jsou pohřbeni na místech, kde padli, nebo na neznámých místech. Seznam židovských důstojníků a vojáků z Nových Zámků je uveden v tzv. Zlatém albu židovských bojovníků v 1. světové válce, vydaném v roce 1940.

5.2 Meziválečné období: období klidu v židovské obci V souvislosti s meziválečným obdobím, nejsou v dostupných pramenech žádné mimořádné záznamy o židovských hřbitovech. K dispozici jsou jen záznamy spolku Chevra kadiša o pohřbených. Je potřeba říci, že nové podmínky po vzniku Československé republiky měly blahodárný vliv na vznik a práci židovských spolků ve městě. Vyvíjely zde činnost tyto spolky: Židovský haléřový spolek, Skautský spolek Hašomér Hatzair, Sionistický spolek Cherut, Tělovýchovná jednota Maccabi, Dobročinný spolek starobince, Židovský ženský spolek, Spolek pro podporu studia Talmud – Tóra, Chlapecký spolek Tiferec Bachurim, WIZO – sionistický ženský spolek a sdružení Jesurun.13 Tak široký záběr činností Židů ve městě umožňovala demokratická ústava Československé republiky. Je potřeba dodat, že v tom čase žilo v Nových Zámcích kolem čtyř tisíců Židů, co představovalo asi třetinu obyvatelstva. V období 1. republiky se novozámečtí Židé ve velké míře přičinili o hospodářský růst města. Mnozí z nich nabyli značného majetku. Tato skutečnost se odrážela i v tom, že se na neologickém, a částečně i na ortodoxním hřbitově stavěly honosnější náhrobky. Tyto náhrobky obsahují citáty z Tóry a jsou v rámci možností bohatě zdobeny. Tato hrobová místa jsou ve více případech obehnána kovaným zábradlím. Je to do jisté míry specifikum novozámeckého neologického hřbitova. Nikde jinde v okolí takové úpravy nejsou. Členy fotbalového klubu ÉSE (Érsekúkvári sport egylet), který iniciovali a založili židovští obchodníci, se stali mnozí židovští fotbalisté. Bylo období, kdy až sedm židovských chlapců hrálo 2. nejvyšší fotbalovou soutěž.

13


13

5.3 Holokaust V tomto období židovská náboženská obec v podstatě fungovala. Byla ale ochuzena o značné množství mužů, kteří už na začátku 2. světové války museli narukovat do pracovních táborů. Můj praděd, František Stern musel narukovat v srpnu 1941 do komárňanské pevnosti Igmándi Erőd, odkud byl po základním výcviku odvelen do blízkosti maďarského města Kúnmadaras; zanechal doma manželku a třináctiletého syna, kteří se stali oběťmi deportací do Osvětimi v červnu 1944. Zde je třeba zmínit, že 19. března 1944, vstoupil wehrmacht na území Maďarska a o dva dny později přijel Adolf Eichman se svými společníky v počtu asi 150 mužů. Němci prosadili změnu vlády a na jejich výslovné přání jmenovali ministrem vnitra Andora Jarosa, rodáka z vesnice Čechy, v blízkosti Nových Zámků. Jeho jmenování mělo na život novozámeckých Židů velmi zlý dopad. Jeho novozámečtí nohsledi horlivě prosazovali zvrácená nařízení vůči Židům. Vzápětí začal i s organizací transportů do Osvětimi. Bez horlivé pomoci maďarských orgánů by se mu to nemohlo podařit14. Eichmanova opatření v Nových Zámcích na sebe nenechala dlouho čekat. 11. května se Židé museli přestěhovat do vyznačených ulic. To bylo dovršené 12. května večer, kdy se ghetto uzavřelo. Židé mohli vycházet od 10. hodiny ranní, do 19. hodiny večerní. Podle vzpomínek pamětnice paní Deutschové, když někdo zemřel, museli to Židé hlásit na městském úřadě. Trvalo někdy i dva, tři dny, než pohřeb povolili a dali k dispozici povoz, který rakev vyvezl na hřbitov. Povolili ale odejít z ghetta na pohřeb deseti mužům, aby se dodržely židovské zvyky. Ghetto fungovalo do 7. června, pohřbů bylo několik. Lidé umírali kvůli zlým životním podmínkám, nedostatku potravin, ale také ze zoufalství. Spolek Chevra kadiša pracoval ve zmenšeném složení kvůli narukovaným mužům. Jeho činnost se zaměřila i na druhou část svého poslání, na pomoc v nouzi pro ty, kteří v důsledku protižidovských zákonů ztratili možnost zajistit obživu rodiny. Po nahnání Židů do ghetta, byla činnost spolku značně 14


14

omezena, ale jeho členové se do posledních chvil snažili o zachování pohřebních zvyklostí. Kvůli úplnosti je nutno dodat, že 6. a 7. června 1944, byli Židé z ghetta přemístěni do Grünfeldovy cihelny, kam vedla železniční vlečka. Odtud byli ve dvou transportech, 12. a 15. června 1944, v počtu 4843 osob odvlečeni do vyhlazovacího tábora Auschwitz - Birkenau. To znamenalo, že město bylo „vyčištěno“ od Židů.

5.4 Vláda Šípových křížů Po Horthyho neúspěšném vycouvání z války na straně nacistického Německa, se v říjnu 1944 dostala k moci v tehdejším Maďarsku krajní pravice vedena jejím vůdcem Ferencem Szálasim. Jeho strana Šípových křížů za podpory všech mocenských složek Němců v Maďarsku převzala moc ve státě. Okamžitě zavedla povinnou vojenskou službu pro všechny věkové kategorie od 15 do 65 let. Přestaly platit všechny výjimky pro Židy. V Budapešti přežívali Židé jen v tzv. chráněných domech nebo v hluboké ilegalitě.15 V Nových Zámcích byla situace podobná. Po dvou transportech do Osvětimi bylo město judenrein – vyčištěné od Židů. Ti, kterým se povedlo díky odvážlivcům ukrýt, byli většinou mimo město. Jako každá totalitní strana i strana Šípových křížů měla svou ozbrojenou složku. Jejím úkolem bylo v první řadě „lov“ na Židy, ať se nachází kdekoliv. Osud Židů, pokud se dostali do rukou nyilasů, byl zpečetěn: nejdříve je nelidsky mučili, aby prozradili, kdo jim pomáhal při ukrývání, a pak je jednoduše zastřelili. V novozámeckém ortodoxním hřbitově jsou dva společné hroby, ve kterých jsou pohřbeny oběti nyilasských katů. V jednom z nich je dle dostupných informací pohřbeno 17 obětí, které byly zavražděné přímo při jižní zdi ortodoxního hřbitova. Ve druhém hrobě je 5 obětí, jejichž těla sem byla po exhumaci přenesena hned po válce. Jedná se o oběti nyilasů, které zastřelili u cesty v lesíku mezi obcí Bajč a Pribeta nedaleko Nových Zámků.

15


15

Jak uvádí autor knihy Holokaust na jižním Slovensku, až po prozkoumání archivních dokumentů ze soudních spisů s některými nyilasi, kteří se tohoto zvěrského aktu účastnili, bylo možné zrekonstruovat celou událost. Rozkaz k vraždění vydal novozámecký župan, zdejší advokát Pavol Farkaš. Dle výpovědí nyilasů, kteří byli po válce odsouzeni, a výpovědí svědků, se vražda na hřbitově odehrála koncem ledna 1944.

5.5 Poválečné období Toto období je zařazeno mezi roky 1945 až 1964. Je to z toho důvodu, že v tomto období se do Nových Zámků přistěhovali mnozí Židé přeživší holocaust z okolních obcí, kde zanikly židovské obce. Mnozí z nich dali přenést hroby svých blízkých na novozámecké hřbitovy, buď neologický, nebo ortodoxní. Vzhledem k tomu, že oba hřbitovy mají dostatek volných míst, nebylo nutné vyčlenit oddělenou část na umístění těchto hrobů. Hroby se umísťovaly v neologickém hřbitově obvykle v pravé polovině a v ortodoxním hřbitově v levé polovině. Náhrobky byly znovu postavené na nově vybudovaných obrubách hrobních míst. Mnohé z nich byly opravené a vyčištěné a byly na nich obnovené nápisy. To byla velmi početní skupina hrobů, které zaplnily plochu hřbitova. Druhou skupinu náhrobků, které byli postavené v tomto období, tvoří náhrobky postavené in memoriam, těm, kteří zahynuli v táborech smrti během holokaustu. Dá se konstatovat, že každá novozámecká rodina ztratila během šoa nějakého rodinného příslušníka. Mnohé rodiny proto daly na znak památky postavit náhrobní kameny se jmény svých blízkých. Tyto náhrobky stojí v bezprostřední blízkosti předválečných hrobů té které rodiny. Všechny jsou ze šedého nebo černého granitu. Ve většině případů je na nich více jmen. Na hřbitovech jsou i náhrobky z předválečné doby, na které pozůstalí nechali vytesat po válce jména těch, které ztratili v šoa. Těchto náhrobků ale není mnoho. Je to i proto, že mnohé rodiny zahynuly celé, nikdo z nich se nevrátil.

16

Jména těch, kteří se nevrátili, jsou uvedena na třinácti mramorových tabulích v novozámecké synagoze. Jmen je celkem na 2700.

5.6 Současnost Je nutné říci, že v období mezi 1963 až 1968 se novozámecká komunita, co do počtu členů velice zmenšila. Bylo to zapříčiněno „oteplením“ politické situace po roce 1963, kdy se několik rodin legálně vystěhovalo do Izraele a pak v roce 1968 po sovětské okupaci Československa, kdy Nové Zámky opustili téměř všichni, v té době mladí Židé. Zůstaly zde dva hřbitovy, o údržbu kterých se bylo nutné postarat. Do roku 1989 v důsledku minimálních finančních možností se hřbitovy udržovaly s velice velkým úsilím jen díky tomu, že někteří členové obce byli zemědělci nebo v tomto sektoru pracovali a pomohli se sekáním trávy na hřbitově. Čas od času, v závislosti na tom, kdo byl ve vedení města, nechal komunál hřbitov poséci. Starší členové obce, přeživší šoa, pomalu odcházeli. Při každém úmrtí se striktně dodržovaly rituální předpisy pro židovský pohřeb. Paradoxem je, že hlínu z Izraele se obci dařilo zabezpečit pro každý pohřeb. Do roku 1989 se nevědělo, jak to dokázali. Jak vzpomíná můj děda, pravděpodobně to bylo tak, že někteří Židé z různých důvodů spolupracovali s Stb. To jim umožňovalo občas vycestovat na Západ. Snad měli v sobě aspoň tolik sebeúcty, že vždy přivezli od tamních obcí hlínu z Izraele. Komunistický režim důsledně vydíral rodiče těch dětí, které v roce 1968 opustily zemi. Tento fenomén strachu neuvěřitelně působil na rodiče, což mělo za následek jejich rychlé, předčasné zestárnutí, následkem čehož mnozí zemřeli bez toho, aby se dožili opětovného setkání se svými dětmi. Podařilo se to jen některým. V noci z 29. na 30. března 1997 postihla novozámecký neologický hřbitov tragédie, která do té doby v téměř stotřicetiroční historii hřbitova nenastala. V tuto noc neznámí pachatelé skáceli 167 náhrobních kamenů. Podle policie se jednalo o mladistvé, které nebylo možné trestně stíhat. Po několika měsících byly hroby

17

postaveny a opraveny, a to díky kamenické firmě Šmigura a syn. Vynaložili nadlidské úsilí, aby do Azkary16, která byla v červnu 1997, byly náhrobky v pořádku.

16

Vzpomínkové pietní shromáždění při příležitosti výročí deportací

18

6. Závěr Tato seminární práce si klade za cíl zmapovat tradice, zvyklosti a rituální praktiky v pohřbívání v Židovské náboženské obci Nové Zámky. Odpovědět na otázku, zda historický vývoj ovlivnil dodržování těchto tradic a rituálů. Během získávání informací na dané téma jsem se měl možnost setkat s členy obce, pamětníky. Nesmírně poutavě mi vyprávěli o svých zvyklostech, hodně jsem se naučil od mých prarodičů. Měl jsem možnost nahlédnout do archivů, důkladně jsem si prohlédl hřbitovy v Nových Zámcích, zvláštnosti ortodoxního a neologického hřbitova. Každá změna v systému, v režimu měla vliv na možnosti Židů v dodržování svých zvyků, tradic a rituálů. Náboženské rozkoly v samotné obci měly vliv na rozdělení obce na ortodoxní a neologickou a tím i na vznik dvou byť sousedících hřbitovů. Rozdělení obce ovšem neznamenalo rozdělení pohřebního bratrstva Chevra kadiša, která sloužila oběma obcím. Rozdělení obcí mělo vliv na charakter náhrobních kamenů, ortodoxní zůstaly konzervativnější, kdežto v neologickém hřbitově nacházíme okázalejší hroby, které více zrcadlí společenské postavení lidí. Na náboženské rituály a dodržování tradic však rozdělení obcí vliv nemělo. Za každého režimu, v rámci platných zákonů, se Židé snažili rituály a tradice co nejvíce udržet. Zároveň můžeme na náhrobcích vidět vliv jednotlivých období na život a smrt Židů v Nových Zámcích. Největší rozmach zažila obec v meziválečném období, nejhůře se vedlo obci po 2. světové válce a následně v čase socialismu. V dnešní době obec pomalu vymírá. Proto je nesmírně důležité zachovat zvyky, tradice a rituály pro příští generace. To byl cíl mé seminární práce a to se mi snad i povedlo. Rád bych práci věnoval jednak ŽOP Nové Zámky, jednak bych ji rád jednou ukázal mým dětem. Aby předávání tradic z generace na generaci pokračovalo.

19

7. Seznam použitých informačních zdrojů Ujvári, P. (1929): Zsidó lexikon. Makkabi, Budapest Evidenční listy Vojenského historického archivu v Bratislavě, dostupné na adrese Pod kopcom 30, 940 56 Nové Zámky, Slovensko Vzpomínky mých prarodičů Márie a Tomáše Sternových Lang, T., Strba, S. (2006): Holokaust na južnom Slovensku na pozadí histórie novozámockých Židov. Kalligram spol. s r.o., Bratislava. Kniha Chevra kadiša, psáno ručně. Dostupné na adrese Pod kopcom 30, 940 56 Nové Zámky, Slovensko

20

8. Seznam příloh Obrázek č. 1: Kniha Chevra kadiša Obrázek č. 2: List z knihy Chevra kadiša Obrázek č. 3: Poválečný zápis z knihy Chevra kadiša Obrázek č. 4: Evidenční list Vojenského historického archivu Obrázek č. 5: Ortodoxní dům smutku Obrázek č. 6: Ortodoxní hřbitov se společným hrobem Obrázek č. 7: Symbolický náhrobek obětem holokaustu Obrázek č. 8: Neologický dům smutku Obrázek č. 9: Neologický hrob s ohrádkou Obrázek č. 10: Dětský náhrobek Obrázek č. 11: Dívčí náhrobek Obrázek č. 12: Tahara Obrázek č. 13: Současný dům smutku Obrázek č. 14: Vnitřek současného domu smutku

21

9. Přílohy Obrázek č. 1: Kniha Chevra kadiša

Obrázek č. 2: List z knihy Chevra kadiša

22

Obrázek č. 3: Poválečný zápis z knihy Chevra kadiša

Obrázek č. 4: Evidenční list Vojenského historického archivu

23

Obrázek č. 5: Ortodoxní dům smutku

Obrázek č. 6: Ortodoxní hřbitov se společným hrobem

24

Obrázek č. 7: Symbolický náhrobek obětem holokaustu

Obrázek č. 8: Neologický dům smutku

25

Obrázek č. 9: Neologický hrob s ohrádkou

26

Obrázek č. 10: Dětský náhrobek

27

Obrázek č. 11: Dívčí náhrobek

28

Obrázek č. 12: Tahara

Obrázek č. 13: Současný dům smutku

29

Obrázek č. 14: Vnitřek současného domu smutku

30

Historie židovského hřbitova v Nových Zámcích

Recommend Documents