MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Katedra společenských věd a managementu sportu
Historie a současnost českého armádního sportu Diplomová práce
Vedoucí diplomové práce: Mgr. Milena Strachová, Ph. D.
Vypracoval: Bc. Marek Okleštěk Management sportu
Brno, 2015
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracoval samostatně a na základě literatury a pramenů uvedených v použitých zdrojích.
V Brně dne 22. dubna 2015
podpis
Poděkování Chtěl bych tímto poděkovat vedoucí své diplomové práce Mgr. Mileně Strachové, Ph. D. za cenné rady a připomínky, které mi poskytla v souvislosti s jejím zpracováním. Také bych chtěl poděkovat Mgr. Janu Šachovi mladšímu z Vojenského historického ústavu za to, že mi pomohl se zorientovat ve fondech Vojenského ústředního archivu.
Bc. Marek Okleštěk
Obsah ÚVOD ..................................................................................................................... 6 1 PERIODIZACE HISTORIE ČESKÉHO ARMÁDNÍHO SPORTU ............ 9 1.1 Armádní sport v letech 1918-1939 .............................................................. 10 1.2 Armádní sport v letech 1945-1948 .............................................................. 12 1.3 Armádní sport v letech 1948-1953 .............................................................. 13 1.4 Armádní sport v letech 1953-1956 .............................................................. 17 1.5 Armádní sport v letech 1956-1963 .............................................................. 18 1.6 Armádní sport v letech 1963-1974 .............................................................. 20 1.7 Armádní sport v letech 1974-1989 .............................................................. 22 1.8 Armádní sport v letech 1989-1992 .............................................................. 27 1.9 Armádní sport v letech 1993-2000 .............................................................. 28 1.10 Armádní sport v letech 2001-2014 ............................................................ 31 2 VÝSLEDKY ANKETY S BÝVALÝMI A SOUČASNÝMI ARMÁDNÍMI SPORTOVCI ....................................................................................................... 35 2.1 Anna Drdová ............................................................................................... 35 2.2 David Sojka ................................................................................................. 36 2.3 Lukáš Petr ................................................................................................... 37 2.4 Adam Zajíček .............................................................................................. 38 2.5 Jan Veleba ................................................................................................... 39 2.6 Tomáš Bábek ............................................................................................... 39 2.7 Zuzana Hejnová .......................................................................................... 40 2.8 Jiří Hudec .................................................................................................... 41 2.9 Zhodnocení výsledků ankety ...................................................................... 42
3 ŘÍZENÍ, FINANCOVÁNÍ A PÉČE STÁTU O ARMÁDNÍ SPORTOVCE ............................................................................................................................... 44 3.1 Charakteristika resortního sportovního centra Ministerstva obrany ........... 44 3.2 Armádní sportovní centrum DUKLA ......................................................... 46 3.2.1 Odbor řízení sportu .............................................................................. 47 3.2.2 Odbor ekonomiky a logistiky ............................................................... 56 3.2.3 Odbor zdravotnického zabezpečení ..................................................... 56 3.3 Základní normy pro činnost ASC DUKLA ................................................ 56 3.4 Financování armádního sportu .................................................................... 58 ZÁVĚR ................................................................................................................. 61 SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ ................................................................... 64
Úvod Tělesná výchova bojovníků (vojáků) provází lidskou společnost již od nejstarších civilizací. Už ve starověku byla v tehdejších armádách věnována velká pozornost pohybové výchově a rozvoji tělesných parametrů bojovníků, které byly jedním z prostředků dosahování vojenských cílů. Tělesný trénink, který byl v ozbrojených složkách rozvíjen jako prostředek zajištění obrany a expanze, tedy nebyl ničím samoúčelným. Lidské pospolitosti tak tělesný trénink v ozbrojených složkách využívaly k realizaci svých potřeb. Tento tělesný trénink, jenž byl součástí výcviku vojáků, byl v některých společnostech velmi důkladně a důsledně propracovaný. Stačí vzpomenout vojenský výcvik ve starověkém Řecku, ve starověkém Římě či systém rytířské výchovy. Sportovní aktivity jsou tedy jednou z integrálních součástí výcviku vojáků odedávna, neboť pro vedení bojové činnosti mají nedocenitelný význam. Uvedené platí i přes skutečnost, že v současnosti jsou často v boji používány zbraňové systémy, které nekladou až tak vysoké nároky na fyzickou připravenost jejich obsluh. Vedle tělesné výchovy jako součásti výcviku vojáků však byly sportovní aktivity v rámci ozbrojených složek často pěstovány jako svébytný fenomén, který je možno označit pojmem „armádní sport“. Tento fenomén nemá primárně za cíl připravovat armádní sportovce pro bojovou činnost, nýbrž rozvíjet sport v podmínkách armády. Nejinak je tomu v případě českého armádního sportu, který je předmětem této diplomové práce. Cílem práce je komplexně zmapovat historii, současný stav a vývojové trendy v oblasti vrcholového armádního sportu v České republice a rozebrat řízení, financování a péči státu o armádní sportovce. Uvedený hlavní cíl byl konkretizován v níže uvedených cílech dílčích, jejichž prostřednictvím byl hlavní cíl realizován. Jednak to byl cíl stanovit periodizaci historie armádního sportu na území nynější České republiky v moderních dějinách. Dalším cílem bylo stručně pojednat o jednotlivých obdobích ve vývoji armádního sportu u nás. Jedním z cílů bylo i provést anketní šetření mezi bývalými a současnými armádními sportovci, a to s cílem zjistit jejich názory na podmínky přípravy v Dukle. V neposlední řadě bylo cílem taktéž objasnit aktuální stav řízení a financování armádního sportu u nás a péči státu o armádní sportovce. 6
Práce je členěna do dvou částí – části teoretické a části praktické. Teoretická část práce je tvořena první kapitolou. Praktická část sestává z druhé a třetí kapitoly. První kapitola je zaměřena na periodizaci historie českého armádního sportu v období posledních téměř sto let. Je zde zmíněn způsob, jakým bylo postupováno při členění období, které stojí v centru pozornosti této práce, načež jsou ve stručnosti charakterizována jednotlivá vymezená období. Součástí výkladu je výčet největších úspěchů, které armádní sport v daném období dosáhl jak na mezinárodní, tak na domácí scéně. Tato kapitola je zpracována nikoliv jen na základě dostupné literatury, nýbrž i s využitím materiálů, které byly získány v průběhu studia v archivu. Obsahem druhé kapitoly je prezentace výsledků anketního šetření, které bylo provedeno s bývalými i současnými armádními sportovci k jejich názorům na podmínky v Dukle. V poslední, třetí kapitole je rozebrán aktuální stav řízení a financování armádního sportu u nás, jakož i péče státu o armádní sportovce. Při zpracování diplomové práce jsem využil několika různých zdrojů. Jsou to monografie, které pojednávají komplexně o historii armádního sportu u nás, popřípadě v určitém období nebo o některém jejím aspektu. Nejobsáhlejší je monografie Priščáka a kolektivu Sport se jménem Dukla (2008) nebo publikaci Bakaláře a Kotrby nazvanou Dukla s olympijskou vlajkou (1980). Dalším významným zdrojem informací byly archivní materiály. Některé informace se podařilo získat i na internetu, kde jsou dostupné webové stránky Dukly a řada dalších stránek relevantních k tématu. Část informací obsažených v práci pochází z rozhovorů s bývalými či současnými armádními sportovci, které se podařilo pro tento účel kontaktovat. Při realizaci záměru získat informace z archivu jsem zjistit, že to nebude snadné, poněvadž v rámci mého studia nebyly probírány postupy, jakými v archívu bádat. Proto jsem s potěšením přijal nabídku mého známého, který si ze skromnosti nepřál být jmenován, jenž mi přes ředitele Vojenského historického ústavu plk. Mgr. Aleše Knížka zajistil konzultaci s badatelem z uvedeného ústavu Mgr. Janem Šachem mladším, který mě v naznačené problematice zorientoval v rozsahu, který jsem potřeboval pro zpracování této práce. Výhodou přitom bylo, že tento badatel se v minulosti (byť z pohledu své profese poněkud okrajově)
7
problematikou armádního sportu také zabýval. Díky jeho radám (např. tipu, že na stránkách Vojenského ústředního archivu http://www.vuapraha.cz/node/61 je možno se vcelku rychle zorientovat v archivních fondech) jsem nakonec relevantní informace v archívu vyhledal. Práce byla zpracována zejména za využití obecně teoretických vědních metod analýzy, syntézy a komparace. K získání informací od bývalých sportovců bylo použito rozhovoru či písemného dotazování. V tomto případě se jedná o metody empirické. Metodu analýzy jsem využil v případě, že daný zdroj obsahoval informace i k např. jiným resortním sportovním centrům. Díky dekompozici daného textu tak bylo možno se dobrat pouze k informacím, které se vztahovaly k resortnímu sportovnímu centru Ministerstva obrany. Metodu syntézy jsem použil tehdy, pokud bylo po dekompozici třeba jednotlivé dílčí informace spojit v logický celek. Metodu komparace (srovnání) jsem použil při identifikaci shodných či naopak rozdílných rysů jednotlivých vývojových období v českém armádním sportu navzájem či podmínek v Dukle a jiných sportovních klubech, jimiž dotazovaní sportovci prošli. Metodu dotazování, respektive její formy ankety, jsem využil ke zjištění informací od bývalých či současných sportovců Dukly.
8
1 Periodizace historie českého armádního sportu Armádní sport u nás prošel za téměř století své existence poměrně dynamickým a zajímavým vývojem. Tato skutečnost se odrazila mimo jiné v tom, že v rámci tohoto vývoje je možno vyčlenit poměrně velké množství vývojových období, která se odlišují především organizací armádního sportu u nás. Ve shodě s publikací Sport se jménem Dukla (2008) je možno vývoj armádního sportu u nás periodizovat následujícím způsobem (Priščák a kol., 2008):
léta 1918 až 1939;
léta 1945 až 1948;
léta 1948 až 1953;
léta 1953 až 1956;
léta 1956 až 1963;
léta 1963 až 1974;
léta 1974 až 1989;
léta 1989 až 1993;
léta 1993 až 2000;
léta 2001 až doposud. Z této periodizace je zřejmé, že některé roky byly mezníky nikoliv jen
v českém armádním sportu, ale i ve vývoji Československa, respektive později samostatné České republiky. Ve shora předestřené periodizaci historie českého armádního sportu také chybí období let 1939 až 1945, kdy bylo Československo nejprve rozbito, kdy vznikl samostatný klerofašistický Slovenský štát (14. března 1939) a vzápětí (15. března 1939) došlo k okupaci zbylého území dnešní České republiky fašistickým Německem a ke vzniku Protektorátu Čechy a Morava (něm. Protektorat Böhmen und Mähren). V tomto období český armádní sport v důsledku rozpuštění armády nemohl existovat, proto není toto období zahrnuto do periodizace. K dalšímu rozvoji armádního sportu u nás pak mohlo dojít až po osvobození Československa dne 8. května 1945.
9
1.1 Armádní sport v letech 1918-1939 Vznik
armádního
sportu
u
nás
souvisel
s historickou
událostí
dalekosáhlého významu, a to s rozpadem Rakousko-Uherska a se vznikem samostatného Československa dne 28. října 1918. Tento vznik byl logicky provázen i vznikem ozbrojených sil určených k obraně státu v tehdy poměrně neklidném středoevropském prostoru. Do tohoto období také spadají počátky armádního vrcholového sportu u nás. Pro toto období je přitom charakteristické,
že
armádní
vrcholový sport
byl
specifickou
součástí
tělovýchovného hnutí v Československu. Po celé jeho trvání se do dění v armádním sportu pozitivně promítala činnost České obce sokolské (ČOS), která vyvíjela svoji činnost již od roku 1889.1 Právě důstojníci, kteří byli členy této tělovýchovné organizace, se velkou měrou přičinili o to, že se tělesná výchova nestala v armádě první a druhé republiky okrajovým jevem (Priščák a kol., 2008). Z organizačního hlediska měl pro další existenci armádního sportu u nás vytvoření oddělení tělesné a mravní výchovy na Ministerstvu národní obrany na přelomu let 1918 a 1919. Zmíněné oddělení tvořilo organickou součást 5. oddělení hlavního štábu a v jeho čele stál jako přednosta dr. Vaníček, jenž byl do té doby náčelníkem Československé obce sokolské. Není proto nijak překvapující, že byl za základ vojenské tělesné výchovy stanoven sokolský tělocvik. Z Vaníčkovi iniciativy pak byla v Praze založena Vojenská tělovýchovná škola (VTŠ), jejímž úkolem bylo vychovávat z důstojníků a rotmistrů všech druhů zbraní učitele šermu a všeobecné tělesné výchovy. Současně docházelo k rozvoji dalších vybraných druhů sportu (Priščák a kol., 2008). V roce 1921 bylo v Hodoníně založeno Vojenské jezdecké učiliště, které zde působilo pod vedením důstojníků z Francie až do roku 1925 (Kučera, 2012). Tehdy bylo učiliště přesunuto do Pardubic. V souvislosti se vznikem vojenského jezdeckého učiliště se šerm, jezdectví a střelectví staly hlavními armádními sporty. Pokud bylo výše konstatováno, že na meziválečný armádní sport u nás měl velký vliv Česká obec sokolská, pak lze tuto skutečnost dokumentovat na účasti vojáků na VII. Všesokolském sletu, jenž se konal v Praze v roce 1920, a na němž
1
Tělocvičná jednota pražská (Sokol) vznikl v roce 1862.
10
své sestavy postupně předvedlo 50 tisíc cvičenců včetně vojáků (Kozáková, 1994). Práce na poli sportu v armádě v tomto období nenechalo dlouho čekat na sportovní úspěchy. V domácích podmínkách se armádní sportovci nejčastěji účastnili soutěží sportovních klubů a svazů v atletice, kopané, jezdectví, lyžování, střelectví a veslování. Úspěchů tito sportovci dosáhli i na mezinárodním poli. Již na VII. letních olympijských hrách (OH) konaných v Antverpách od 20. dubna do 12. září 1920 vybojoval tenista Ladislav Žemla společně s Miladou Skrbkovou bronzovou medaili ve smíšené čtyřhře (Priščák a kol., 2008). První zlatou olympijskou medaili pro náš armádní sport získal ve Velké ceně národů na IX. OH, jež se uskutečnily ve dnech 28. července až 12. srpna 1928 v Amsterdamu, ve skoku jednotlivců škpt. František Ventura s koněm Elliotem (Kolář a kol., 1999). Na týchž olympijských hrách přispěl k zisku stříbrné medaile v gymnastice Josef Effenberger, který byl na této olympiádě také vlajkonošem naší výpravy. Na XI. OH konaných ve dnech 1. až 16. srpna 1936 v Berlíně vyhrál kanoista Jan Brzák (společně s Bohumilem Kudrnou závod) v kategorii C2 na 1 000 metrů (Bartoš, Kovářová, Trapl, 1995). Vedle civilních soutěží se armádní sportovci účastnili i armádních závodů na mezinárodní scéně. Z těch nejvýznamnějších je možno uvést Pershingovy hry (angl. Inter-Allied Games; někdy též označované jako Pershingova olympiáda) konané na počest vítězství zemí Dohody v 1. světové válce v Paříži v roce 1919, lyžařské závody v Pyrenejích (1923) nebo vojensko-sportovní závody armád tzv. Malé dohody2 o putovní pohár rumunského krále Karla II. Rumunského (1934, 1936, 1936 a 1937; Priščák a kol., 2008). Pokračování slibného rozvoje v oblasti armádního sportu u nás bylo znemožněno mezinárodně-politickým vývojem v Evropě po tzv. Mnichovské dohodě (tato byla podepsána v noci 29. na 30. září 1938). Tehdy nejprve došlo pod nátlakem západních mocností k záboru Sudet (1938), posléze k rozdělení Československa (1939) a nakonec i k rozpuštění armády Československa.
Pojmem „Malá dohoda“ je označováno vojensko-politické spojenectví tvořené v letech 1921 až 1939 za výrazné podpory Francie Československem, Jugoslávií a Rumunskem. Blíže viz např. VESELÝ, Z. Dějiny mezinárodních vztahů. 1. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2007. 2
11
1.2 Armádní sport v letech 1945-1948 Existence armádního sportu na našem území tak byla myslitelná až po osvobození naší země spojenci v květnu 1945. Počátek tohoto období, které bylo ukončeno převzetím moci Komunistickou stranou Československa (KSČ) dne 25. února 1948, byl i v oblasti armádního sportu poznamenán nutností odstranit následky války, tj. nutností řešit otázky zásobování, obnovy státu a vybudování nové armády. V těchto podmínkách mělo pro další vývoj armádního sportu u nás význam několikero událostí. První takovou událostí byl vstup naší armády do Tělovýchovného výboru spojeneckých vojsk. Poněvadž se naše armáda účastnila soutěží a jiných akcí této organizace, byli špičkoví sportovci, kteří vykonávali vojenskou službu, soustřeďováni pokud možno u jedné jednotky (Priščák a kol., 2008). Další významnou událostí z pohledu armádního sportu u nás bylo přijetí usnesení Vojenské rady při předsednictvu vlády dne 5. června 1945. Na jeho základě bylo řízení vojenské tělovýchovy a sportu svěřeno do kompetence Hlavní správy výchovy a osvěty, která náležela do organizace Ministerstva národní obrany (Láník, 2014). Tato správa, jejíž součástí bylo i tělovýchovné oddělení, byla přímo podřízena náčelníkovi hlavního štábu. Snahou tělovýchovného oddělení, jehož úkolem bylo se zabývat problematikou rozvoje tělovýchovy a sportu v armádě (Dukla Praha: Historie), bylo soustřeďovat úspěšné sportovce do zvláštního vojenského útvaru. Takovým útvarem byl zvláštní vojenský útvar s rotami vojenské tělovýchovy (atletika, box, kopaná a plavání) v podřízenosti Posádkového velitelství Velká Praha. V polovině roku 1946 byla tato sportovní jednotka přičleněna pod označením Ústřední tělovýchovný oddíl (ve zkratce ÚTO) k Učilišti vojenské tělovýchovy (ve zkratce UVT). Velitelem tohoto oddílu se stal škpt. A. Dosoudil. Jeho prozatímním sídlem byl posádkový dům v Praze 2 (Priščák a kol., 2008). K jedněm z prvních členů ÚTO byli atlet Emil Zátopek, dále cyklisté Jan Veselý a Vlastimil Růžička, moderní pětibojaři Karel Bártů a Otto Jemelka, jakož i předchůdci pozdějších biatlonistů Václav Pavlica, Karel Dvořák, Jiří Šír a Otakar Skrbek. Zátopek byl v této době vítězem mezinárodního mistrovství v Berlíně (1946) a v Hannoveru (1947). Pavlica a jeho kolegové pak byli
12
účastníky V. zimních olympijských her, jež se uskutečnily ve dnech 30. ledna až 8. února 1948 ve Svatém Mořici (Švýcarsko). Za jeden z nejvýznamnějších úspěchů utvářejícího se armádního sportu u nás bylo vítězství armádních sportovců v soutěži o „Štít Velké Británie“. Této soutěže se v roce 1946 zúčastnilo celkem šest armád a britské letectvo (ČSLA VE SPORTU: Historie armádního vrcholového sportu). Na sklonku roku 1946 bylo na Ministerstvu národní obrany rozhodnuto o zřízení obdobných jednotek v dalších městech republiky. Na základě tohoto rozhodnutí tak vznikly jednotky armádních sportovců v Táboře, Brně a Bratislavě (Vojenský historický archiv, Fond MNO, ročník 1946, karton 88). Vzhledem k tomu, že v těchto tělovýchovných jednotkách působili především štábní důstojníci z období první republiky, byla zde věnována pozornost zvláště šeru, jízdě na koni, střelbě, eventuálně i plavání a hodu granátem. Později k těmto sportům přistoupili atletika, box a kopaná. Příslušníci těchto tělovýchovných jednotek se tak stali průkopníky a zakladateli organizovaného armádního sportu u nás (Priščák a kol., 2008).
1.3 Armádní sport v letech 1948-1953 Na počátku tohoto období ve vývoji armádního sportu u nás bylo převzetí politické moci KSČ, které proběhlo dne 25. února 1948 ústavní cestou. Pro toto období byl charakteristický velký rozmach zájmové i profesionální kulturní a sportovní činnosti příslušníků armády. Tento rozmach souvisel s uplatňováním principu kulturně výchovné úlohy socialistických ozbrojených sil, jenž byl v té době aplikován při výstavbě Sovětské armády. Zároveň byl organickou součástí ideologického působení na vojáky základní služby a úsilí KSČ o provedení tzv. socialistické kulturní revoluce, jež měla přispět ke změně myšlení lidí a v neposlední řadě i „zpřístupnit veškeré kulturní hodnoty pracujícímu lidu“ (Pernica, 2011a). Toto období bylo poznamenáno nastartováním sjednocování tělovýchovy a diferencované péče o armádní sport. Již 19. srpna 1948 došlo na základě rozhodnutí Tělovýchovné komise ÚV KSČ k ustavení organizace nazvané Armádní tělovýchovný svaz (ATS), která byla později přejmenována na Armádní sokolský výbor (ASV). V jejím čele stál
13
plk. Vilém Sacher. Armádní sokolský výbor byl součástí Sokola. Byl nejvyšším orgánem, jemuž bylo svěřeno řízení veškeré zájmové tělovýchovy a sportu. Do jeho organizační struktury spadaly odbory pro celkem 22 sportů. Podřízeny mu byly také veškeré vojenské sokolské jednoty. Jeho činnost byla ukončena v roce 1951 (Priščák a kol., 2008). Vojáci – členové ASV skládali přísahu, která měla označení Desatero sportovce, a byla v tomto znění: „1) Budu vždy hrdý na to, že jako voják sportovec representuji Československou armádu 2) budu jako sportovec dodržovat životosprávu a budu se na každý závod a na každé utkání pečlivě připravovat 3) do sportovního zápolení půjdu vždy s chutí a optimismem, nikdy neklesnu na mysli a budu povzbuzovat své kamarády 4) v každém sportovním závodu a utkání se budu chovat ukázněně tak, abych byl vzorem ostatním sportovcům 5) budu poctivě a ze všech sil bojovat o vítězství 6) v boji na sportovním kolbišti dobudu vždy uvědomovat, že jsem součástí kolektivu a budu pomáhat svým spolubojovníkům 7) nedám se nikým a ničím vyprovokovat k nesportovnímu chování 8) budu vždy skromným a nikdy nebudu podceňovat soupeře 9) vždy a za všech okolností budu respektovat nařízení rozhodčích 10) dodržím slib vojáka sportovce.“ (Ruch v tělesné výchově, 1949, s. 2). Z této citace je zřejmé, jak byli vojáci v té době zmanipulovaní. Pro přípravu vrcholových armádních sportovců byl dne 1. října 1948 vytvořen jako speciální útvar Armádní tělocvičný klub (ATK). „V něm bylo ve třech rotách postupně soustředěno 219 sportovců dvaceti pěti sportovních odvětví. Výběr se prováděl vždy v srpnu jak z branců nastupujících základní službu, tak z vítězů armádních sportovních soutěží. Hlavním úkolem ATK bylo zajistit nejlepším sportovcům takové tréninkové podmínky, aby v průběhu vojenské služby sportovní formu neztratili, ale naopak, aby si ji systematickou přípravou zvýšili a pomohli rozšířit počet státních reprezentantů, což se ukázalo jako správné a prospěšné.“ (Roháčková, 2013, s. 11). Na druhé straně se však činnost ATK setkala s nelibostí především u fotbalových klubů, jež se bránily odchodů svých hráčů po dobu výkonu vojenské služby do ATK. Naproti tomu u většiny ostatních sportů civilní oddíly s touto praxí neměly problém, neboť po vykonání
14
vojenské služby se jim sportovci vraceli obvykle s vyšší výkonností (Priščák a kol., 2008). V letech 1948 a 1949 vedl ATK pplk. Josef Novák, po něm převzal funkci velitele mjr. Josef Malík, jenž ji vykonával v letech 1949 a 1950. Velitelství ATK bylo v této době dislokováno ve starém zámečku v Malé Chuchli. Na témže místě měli ubytovací prostory i fotbalisté, hokejisté (pozemní i lední), ragbisté, veslaři a házenkáři. Uvedené sportovní odbory byly organizovány do dvou rot. Třetí sportovní rota, kam náležely odbory boxu, vzpírání, zápasu, šermu a vodáků, byla dislokována na Zbraslavi. Část sportovců (včetně např. Emila Zátopka) bydlela v tribunách sletového stadionu na Strahově. Nejprve to byli atleti a gymnasté, posléze i hokejisté a ragbisté. Poté, kdy byla v roce 1949 dokončena výstavba tzv. „barákového“ tábora na starém fotbalovém hřišti pod sletovým stadionem, se sem nastěhovaly veškeré sportovní odbory ATK (Roháčková, 2013). V roce 1950 převzal funkci velitele po mjr. Malíkovi škpt. Janíček. Ve funkci setrval do roku 1951. Přibližně v tomto období zůstávaly dál v armádě sloužit v praporčických či důstojnických hodnostech stále větší počty sportovců. Pozvolna také doznávala změn struktura stávajícího ATK, což si vynutilo i novou organizaci armádního sportu. K jeho první reorganizaci bylo překročeno na jaře roku 1950 poté, kdy se funkce ujalo nové vedení Ministerstva národní obrany (MNO). Podkladem pro další zásadní změny v organizaci vojenské tělovýchovy byl Rozkaz o zřízení Stadionu Československé armády a o rozvoji armádní tělovýchovy a sportu, který vydal dne 19. července 1950 ministr národní obrany (Vojenský historický archiv, Fond MNO, ročník 1950, karton 42). K další reorganizaci došlo ke dni 1. října 1951, která spočívala v tom, že vrcholoví sportovci dosud soustředění v ATK v rámci Ústředního domu armády (ve zkratce ÚDA), přešli do nově zřízeného Útvaru armádní tělesné přípravy (ve zkratce ÚATP), jenž však nadále a veřejnosti vystupoval pod hlavičkou ATK. ÚATP byl podřízen Správě bojové přípravy. Do sestavy ÚATP náležel i Oddíl reprezentantů (ve zkratce OR), jehož úkolem bylo zabezpečovat státní reprezentaci. Oddíl reprezentantů sestával z pěti rot, a to gymnastů, lehkých atletů, sportovních her, těžkých atletů a zimních sportů. Tyto roty byly tvořeny četami pro jednotlivé druhy sportů, takže zde byly čety gymnastiky, veslování, plavání,
15
lehké atletiky, pozemního hokeje, cyklistiky, boxu, lyžování, šermu, zápasu, kopané, házené, ledního hokeje aj. (Roháčková, 2013). V letech 1951 až 1953 náleželo velení ÚATP kpt. Bohdanu Konášovi, velení Oddílu reprezentantů pak nejprve kpt. Oldřichu Hradcovi a následně škpt. Karlovi Bártů. Další reorganizace na sebe nenechala dlouho čekat a byla uskutečněna ke dni 1. října 1952. K uvedenému datu byli armádní sportovci rozčleněni do dvou celků. Vojáci základní služby byli soustředěni do Armádního tělovýchovného útvaru (ve zkratce ATÚ). ATÚ měl i nadále sídlo v barákovém táboře na Strahově. Druhý celek byl tvořen vojáky z povolání, kteří spadali do péče Sportovního a tělovýchovného svazu ÚDA (ve zkratce STS ÚDA), jenž byl přímo řízen ministrem národní obrany. Sportovci i sportovní kolektivy na veřejnosti vyvíjeli svoji činnost pod hlavičkou ATK, popřípadě ÚDA. Část družstev byla administrativně zařazena také do nejvyšších celostátních soutěží (Priščák, 2008). V září roku 1952 byl v Olomouci vytvořen samostatný sportovní oddíl, který byl pojmenován Křídla vlasti. Jednalo se o sportovní oddíl, který reprezentoval vojenské letectvo v kopané a v hokeji. Hokejový klub Křídel vlasti byl přímo uměle zařazen do mistrovství republiky (nejvyšší soutěže), kde po tři sezóny bojoval na předních příčkách (HC Olomouc: Historie klubu). Na podzim roku 1953 byl dále vytvořen jako reprezentační sportovní oddíl pozemního vojska klub Tankista Praha. Tento klub byl ihned po sém vzniku dosazen do nejvyšší fotbalové soutěže (Jenšík, Macků, 1998). Z největších úspěchů armádních sportovců tohoto období je možno zmínit zisky medailí na Letních olympijských hrách v Londýně (1948) a v Helsinkách (1952). V Londýně získal zlatou medaili z armádních sportovců Emil Zátopek (atletika – 10 km; jedná se o vůbec první zlatou medaili pro československou atletiku na OH), František Čapek (kanoistika – C1 10 km) a Július Torma (box – velterová váha). V Helsinkách se olympijskými vítězi stali Emil Zátopek (atletika – 5 km, 10 km a maratón; na start maratonu se Zátopek v tomto závidě postavil vůbec poprvé v životě) a Ján Zachara (box – pérová váha). Kromě toho získali armádní sportovci na těchto olympiádách i jednu stříbrnou (OH v Londýně – Emil Zátopek v běhu na 5 km) a dvě bronzové medaile (LOH v Londýně – Leoš
16
Sotorník ve sportovní gymnastice – přeskoku, LOH v Helsinkách – Alfréd Jindra v kanoistice – 10 km) (Bakalář, Kotrba, 1980).
1.4 Armádní sport v letech 1953-1956 Armádní vrcholový sport na počátku 50. let minulého století trpěl, stejně jako jiné oblasti tehdejší československé armády předimenzovaností. Vzhledem k této skutečnosti byla přichystána jeho komplexní reorganizace a decentralizace. Během první poloviny roku 1953 proběhla fúze sportovních součástí ÚDA a vojenského útvaru ATÚ. Tak vznikl nový samostatný útvar, který byl pojmenován jako Oddíl reprezentantů ÚDA. Po čtyřech letech tak přestalo být používáno označení ATK. V následujícím období tak armádní sport vystupoval pod hlavičkou Ústředního domu armády a pod znakem ÚDA Praha (Roháčková, 2013). Ke dni 1. června 1953 byl do funkce velitele Oddílu reprezentantů ÚDA ustanoven mjr. Nikolaj Hrib. Ten ve funkci setrval do roku 1956, kdy byl Oddíl reprezentantů ÚDA rozpuštěn. Z hlediska organizačního byli jeho sportovci mužského pohlaví rozčleněni v pěti rotách. V jejich rámci existovaly odbory dráhové a silniční cyklistiky, házené, české házené, sportovní gymnastiky, juda, kopané, košíkové, krasobruslení, krasojízdy, ledního hokeje, atletiky, lyžování, moderního pětiboje, odbíjené, plavání, vodního póla, pozemního hokeje, boxu, ragby, rychlobruslení, sportovní střelby, šermu, tenisu, veslování, kanoistiky, vzpírání a zápasu. Armádní sportovkyně byly sdruženy v šesté rotě. Bylo v ní možno
nalézt
atletky,
sportovní
gymnastky,
odbíjenkářky
a
lyžařky.
V následujícím období byl k odboru moderního pětiboje přičleněn jezdecký odbor. V průběhu let 1954 až 1956 došlo navíc ke zrušení odborů ragby, krasojízdy a pozemního hokeje (Priščák a kol., 2008). V porovnání s civilními sportovními oddíly měli sportovci v Oddílu reprezentantů ÚDA lepší podmínky pro přípravu vrcholových sportovců. Bylo tomu tak z toho důvodu, že zde byly postupně zaváděny tehdejší nejmodernější tréninkové metody a formy. Zaveden byl rovněž systém perspektivního plánování. Pozitivem bylo i to, že v tréninkovém procesu byli zainteresováni i lékaři. Po provedení řady reorganizací byl v této době Oddíl reprezentantů ÚDA jediným
17
zařízením v tehdejším Československu, který mohl takové podmínky přípravy špičkových sportovců nabídnout. Tento fakt se promítl i v množství úspěchů armádních sportovců v tomto období. O tom svědčí mimo jiné fakt, že sportovci Oddílu reprezentantů ÚDA v tomto období překonali devatenáct světových a jedenáct evropských rekordů. Z úspěšných sportovců tohoto období je možno jmenovat běžce Emila Zátopka (ten byl za své sportovní úspěchy vyznamenán Řádem republiky), chodce Josefa Doležala, běžce Stanislava Jungwirtha, koulaře Jiřího Skoblu, gymnastu Leo Sotorníka, kanoistu Vladimíra Jiráska, oštěpařku Danu Zátopkovou či krasobruslaře Karola Divína (Priščák a kol., 2008).
1.5 Armádní sport v letech 1956-1963 S fungováním Oddílu reprezentantů ÚDA byla spjata celá řada problémů, které na základě usnesení politického byra ÚV KSČ ze dne 7. června 1956 vedly k jeho rozpuštění. Těmito problémy byly především tendence kumulovat a izolovat vrcholové sportovce v armádě, administrativní doplňování armádních družstev do celostátních i nižších soutěží nebo omyly při utváření některých oborů, především pak kopané a ledního hokeje. Naznačené problémy ústily do rozporů se zájmy civilních tělovýchovných jednot. V souladu se směrnicí pro masovou a sportovní činnost MNO bylo ke dni 1. října 1956 zavedeno pro veškeré sportovní kolektivy a armádní sportovní družstva (ASD) unifikované označení DUKLA s uvedením místa dislokace (Pernica, 2011a). Vedení armádního sportu bylo ve druhé polovině roku 1956 dislokováno v barákovém táboře u východní tribuny spartakiádního stadionu. Funkci náčelníka ASD Dukla Praha v letech 1956 až 1958 zastával pplk. Vratislav Bayer. V souvislosti s rozebíranou reorganizací armádního sportu došlo ke zrušení veškerých sportovních týmů žen, dále odborů tenisu, šermu, krasobruslení, šachu a moderního pětiboje. Část odborů byla převedena pod řadové útvary nebo do nově vznikajících vojenských tělovýchovných jednot (VTJ). Zápas byl takto přesunut do Hodonína, silniční cyklistika a vodní sporty (plavání, skoky do vody a vodní pólo) do Brna, lyžování do Liberce, vzpírání a judo do Plzně, zápas do Košic, dráhová cyklistika do Pardubic, veslování do Terezína, box do Kroměříže a
18
odbíjená do Kolína. Ačkoliv gymnasté a sportovní střelci zůstali v Praze, byli služebně zařazeni u jiných útvarů. Po provedených změnách zůstala na sklonku roku 1957 v Dukle Praha toliko družstva kopané, házené a lehké atletiky. Uvedená družstva byla začleněna do Vojenské tělovýchovné školy Miroslava Tyrše (VTŠ MT). VTŠ MT byla nově vzniklým speciálním tělovýchovným útvarem, který nahradil dosavadní Učiliště vojenské tělovýchovy (Priščák a kol., 2008). Další organizační změny byly uskutečněny v září roku 1958. Tehdy převzal funkci náčelníka VTŠ MT mjr. Josef Havlík, který tuto funkci zastával až do roku 1973. V září 1958 se v návaznosti na otevření vojenských lázní na Julisce přestěhovalo do VTŠ MT družstvo plavců. Dne 1. listopadu téhož roku sem přesídlilo i družstvo kanoistů, které bylo v té době vedeno olympijským vítězem z OH v Londýně Františkem Čapkem. Konečně dne 1. června 1963 sem bylo přemístěno i družstvo veslařů vedené Vojtěchem Hvězdou. Zmíněnými změnami vstoupil organizovaný armádní vrcholový sport u nás pod názvem Dukla do další dekády své existence (Priščák a kol., 2008). Postupem času se rozšiřovaly tréninkové báze využívané armádními sportovci. V říjnu 1958 se VTŠ MT přestěhovala ze svého dosavadního působiště na Strahově do Dejvic. Tělovýchovné objekty na Strahově pak byly předány Československému svazu tělesné výchovy (ČSTV). Napříště byl sportovištěm Dukly Praha areál Juliska, a to i přes fakt, že v tomto období nebyl ještě dostavěn. S jeho výstavbou bylo započato demolicí staré cihelny na Julisce, přičemž výstavba nového stadionu byla dokončena v první polovině roku 1960. Nově vybudovaný stadion byl slavnostně uveden do provozu dne 10. července 1960 při příležitosti Středoevropského utkání v kopané. Armádní sportovci dosáhli v tomto období opět celé řady úspěchů. Na Letních olympijských hrách v Melbourne (1956) získali armádní sportovci dvě stříbra (Ladislav Fouček – cyklistika 1 km a Ladislav Fouček a Václav Machek – cyklistika tandem) a jeden bronz (Jiří Skobla – atletika koule). Na OH v Římě byl členem vítězného dvojskifu sportovec Dukly Václav Kozák a na třetím místě osmiveslice se podíleli i Jiří Lundák, Bohumil Janoušek, Luděk Pojezný a Václav Pavkovič (Bakalář, Kotrba, 1980).
19
Velkých úspěchů v tomto období dosahovali i fotbalisté Dukly Praha, a to jak v rámci klubu, tak i v reprezentaci. Dukla Praha získala v sezónách 1956, 1957/1958, 1960/1961, 1961/1962 a 1962/1963 mistrovský titul v nejvyšší domácí fotbalové soutěži. V roce 1961 se tým fotbalistů Dukla Praha zúčastnil poprvé turnaje International Soccer League, který vyhrálo. Toto vítězství Dukla obhájila i ve třech následujících letech po sobě. Opomenout nelze ani podíl fotbalistů Dukly Praha na 2. místě našich fotbalistů na mistrovství světa v kopané v Chile v roce 1962. Zde nastoupilo k zápasům celkem 5 fotbalistů Dukly – Josef Masopust, Ladislav Novák, Svatopluk Pluskal, Josef Jelínek a Jozef Adamec. Náhradním brankařem týmu byl navíc Pavel Kouba (FK Dukla Praha: Historie klubu). Náhradníkem do pole byl z Dukly i Jozef Štibranyi, který ovšem nezasáhl do žádného zápasu. Střelec naší jediné branky ve finále MS proto Brazílii (3:1) – Josef Masopust – dosáhl v tomto roce i významného individuálního ocenění, když se stal naším prvním držitelem Zlatého míče, který byl v té době udělován nejlepšímu fotbalistovi Evropy (blíže viz Macho, 1986). V roce 1961 odjela Dukla po sezóně na zájezd do Kanady a USA. Spisovatel Ota Pavel tento zájezd zachytil v knize Dukla mezi mrakodrapy (Pavel, 1964).
1.6 Armádní sport v letech 1963-1974 První polovinu šedesátých let minulého století je možno označit za velmi úspěšné období činnosti Dukly Praha. Na jedné straně šlo o období intenzivní práce, na straně druhé o období stability a relativního klidu. V těchto podmínkách dosáhli sportovci Dukly Praha množství kvalitních sportovních výsledků, díky kterým Dukla byla přední tuzemskou i evropskou sportovní organizací. Přes výborné sportovní výsledky však byla VTŠ MT zrušena. Její místo zaujalo Armádní středisko Dukla Praha, které bylo zřízeno dne 1. září 1963. Tento subjekt měl stanoven jako hlavní cíl zajistit podmínky pro soustavný a všestranný výkonnostní růst všech armádních sportovců (Priščák a kol., 2008). Do organizační struktury střediska náležela vybraná armádní sportovní družstva, organizačně-metodická skupina, skupina zahraničních styků, skupina pro zabezpečení celoarmádních a celostátních tělovýchovných akcí a Vojenský odbor při Fakultě tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy. Dne 1. července
20
1964 vyšel Doplněk k organizačním tabulkám útvaru. V souladu s ním byl trenér velitelem a zároveň osobou, která řídí přípravu u armádních sportovních družstev. Novinkou byla také funkce staršího instruktora armádního sportovního družstva. Do jeho kompetence spadalo kompletní zabezpečení organizace tréninku a činnosti družstva. Jeho úkolem bylo také pomáhat v trenérské práci. Funkci trenéra v některých případech zastávali doposud aktivní sportovci. K takovým trenérům patřili např. Josef Masopust (kopaná), Jiří Vícha (házená), Jiří Skobla (atletika), Pavel Pazdírek (plavání) nebo Jaroslav Šourek (kanoisté a veslaři). Zrušenou sportovní rotu nahradilo oddělení armádních sportovních družstev. V jeho čele stál mjr. Josef Tesař (Priščák a kol., 2008). V průběhu let 1963 až 1970 byly postupně jednotlivé druhy sportů soustřeďovány do čtyř armádních středisek Dukla, jejichž zřizovatelem bylo Ministerstvo národní obrany a jejichž sídly byla Praha (1963), Banská Bystrica (toto středisko vzniklo ke dni 1. října 1967), Trenčín (1969) a Liberec (1970). Smyslem tohoto kroku bylo kvalitnější zajištění materiální základny a zkvalitnění řízení sportovní přípravy (Fond MNO, ročník 1963, karton 18, ročník 1967, karton 25, ročník 1969, karton 43 a ročník 1970, karton 22). Nejednalo se přitom o krok nahodilý, nýbrž o krok zamýšlený a předem připravovaný. Před zřízením těchto středisek totiž byly v příslušných místech budovány moderní ubytovací, výcviková a sportovní zařízení. V jejich budování se pokračovalo i po zahájení činnosti středisek. Tento krok současně vytvořil podmínky k tomu, aby byla dokončena přestavba armádního vrcholového sportu i k tomu, aby byla převážná část zabezpečovaných sportovních odvětví soustředěna v těchto ASD Dukla. Aby byla zkvalitněna příprava sportovců, byly systematicky zaváděny nové progresivní prvky v organizaci tréninkového procesu. K takovým prvkům náležely například dvoufázový trénink, lékařsko-psychologické sledování, kolektivní práce, speciální metodika, cílená lékařská péče atp. (Priščák a kol., 2008). V roce 1970 byly při jednotlivých armádních střediscích ve vybraných sportovních odvětvích na základě vydané směrnice zřízeny základny mládeže a dorostu, jež jsou doposud součástí kteréhokoliv armádního sportovního oddílu Dukla. V pozdějším období (konkrétně v roce 1992) byla pojmenována jako
21
sportovní družstva juniorů (ve zkratce SDJ). (Roháčková, 2013) Zmíněným krokem byl položen zárodek budoucích středisek vrcholového sportu mládeže (ve zkratce SVS-M) a tréninkových středisek mládeže (ve zkratce TSM). Tento krok se osvědčil a byl jedním z předpokladů přežití současného Armádního sportovního centra DUKLA poté, kdy byla zrušena povinná vojenská služba a toto centrum tak přestalo být doplňováno z řad vojáků základní (náhradní) vojenské služby. Výčet úspěchů armádních sportovců tohoto období je velmi pestrý. Na LOH v Tokiu (1964) získal zlatou medaili Jiří Daler (cyklistika – stíhací závod na 4 km), stříbrnou medaili zde získali Josef Odložil (atletika – 1500 m), Karel Paulus a Václav Šmíd (oba odbíjená), Jan Brumovský, Ján Geleta a Karel Knesl (kopaná) a konečně bronz Petr Čermák (veslování - osma). Na LOH v Mexico City (1968) obsadil Jak Kůrka 2. příčku v závodě střelby z malorážky. O čtyři roky později na OH v Mnichově získali stříbrné medaile Ladislav Falta (střelba rychlopalba), Ladislav Beneš, Jiří Kavan, Ivan Satrapa a Jaroslav Škarvan (všichni házená). (Bakalář, Kotrba, 1980). Družstvo házenkářů Dukly Praha dvakrát zvítězilo v Poháru mistrů evropských zemí (1957 a 1963) a jeho hráči se významně podíleli jak na zisku 3. místa na mistrovství světa v házené konaném v roce 1964 v Praze i na titulu světových šampionů, který se reprezentaci ČSSR podařilo vybojovat v roce 1967 na mistrovství světa ve Švédsku. Ze zimních olympijských her konaných v roce 1972 v japonském Sapporu přivezli hokejisté Dukly Jiří a Jaroslav Holíkovi bronzové medaile (Priščák a kol., 2008). Z tohoto výčtu úspěchů je zřejmé, že toto období bylo pro armádní sportovce opět velmi úspěšné.
1.7 Armádní sport v letech 1974-1989 Na počátku tohoto období bylo schválení nové koncepce státní podpory československého vrcholového sportu vládou ČSSR, k čemuž došlo v dubnu 1974. Ke dni 1. října 1974 byla na základě usnesení vlády ČSSR č. 96 ze dne 11. dubna 1974 a rozkazem MNO č. 04 ze dne 27. března 1974 zřízena Správa vrcholového a výkonnostního sportu ČSLA3 (SVVS ČSLA), která byla centrálním 3
ČSLA je zkratkou názvu Československá lidová armáda.
22
řídícím orgánem vrcholového a výkonnostního sportu v rámci ČSLA, a Armádní středisko vrcholového sportu (Dukla Praha: Historie). Dosavadní armádní střediska Dukla v Praze, Liberci, Trenčíně a v Banské Bystrici získaly statut armádních středisek vrcholového sportu (ASVS). Nově bylo zřízeno ASVS v Olomouci. Taktéž vzniklo Vědecko-výzkumné pracoviště vrcholového sportu v ČSLA. Josefa Havlíka, který stál v čele armádního sportu po celých patnáct let, vystřídal v roce 1974 plk. Zdeněk Hošek, který tuto funkci zastával až do roku 1985. Každé ASVS nezajišťovalo veškerá sportovní odvětví, která byla provozována v armádním vrcholovém sportu. Jednotlivá ASVS se specializovala pouze na některé sporty. ASVS Dukla Praha zajišťovalo atletiku, dráhovou cyklistiku, kopanou, házenou, kanoistiku, motorismus, sportovní střelbu (příslušná sportovní zařízení a zázemí se nacházelo v případě tohoto sportu v Plzni), veslování a vodní slalom (fakticky umístěno v Brandýse nad Labem). (Priščák a kol., 2008). V ASVS Dukla Banská Bystrica byly ze sportů soustředěny taktéž kopaná (od června 1965) a atletika (od října 1965), dále skoky na lyžích (od ledna 1966), později také biatlon, judo, lyžování (jmenovitě se jednalo o lyžování, sjezdové a běžecké), vodní pólo, šerm, moderní pětiboj, plavání, sportovní střelbu a sportovní gymnastiku (Dukla – vojenské športové centrum: História). ASVS Dukla Liberec s ohledem na své podmínky soustřeďovalo především zimní sporty – lední hokej, lyžování (sjezdové, běžecké, skoky na lyžích a sdružený závod) a saně. Vedle zimních sportů zde byl zajišťován i volejbal. ASVS Dukla Trenčín soustřeďovalo lední hokej, cyklistiku (dráhovou, která byla dislokována v Bratislavě), kanoistiku, vzpírání, odbíjenou a zápas (řeckořímský i volný styl). V ASVS Olomouc byly soustředěny basketbal (tento oddíl v letech 1973 a 1975 vyhrál nejvyšší basketbalovou soutěž v ČSSR), box, šerm, silniční cyklistika (dislokována v Brně) a parašutismus (dislokován s ohledem na příhodné podmínky v Prostějově). (Priščák a kol., 2008). V roce 1978 byl zřízen Výbor pro tělesnou výchovu a sport při Úřadu předsednictva vlády ČSSR (Jakubcová, 2012). Tímto výborem byl v roce 1980 vypracován dokument nazvaný Koncepce dalšího rozvoje vrcholového sportu v ČSSR v letech 1981 až 1990, který byl schválen v roce 1981. V něm byl
23
stanoven mimo jiné i úkol decentralizovat ASVS Dukla. Vzhledem k tomuto úkolu byla ASVS Dukla Liberec a ASVS Dukla Olomouc přidělena do podřízenosti Velitelství Západního vojenského okruhu, kdežto ASVS Dukla Banská Bystrica a ASVS Dukla Trenčín byla podřízena Velitelství Východního vojenského okruhu. Pouze ASVS Dukla Praha zůstalo i nadále podřízeno SVVS ČSLA. Již na první pohled je takové uspořádání nesystémové a nesymetrické. Ve zcela specifických podmínkách sportovních organizačních jednotek byl totiž tentýž režim, jaký byl běžný u bojových útvarů a jednotek. Tento přístup se ukázal jako nevyhovující. Proto již v roce 1983 byla veškerá ASVS Dukla opět převedena do podřízenosti SVVS ČSLA (Priščák a kol., 2008). V roce 1985 bylo na základě usnesení vlády ČSSR zrušeno ASVS Dukla Olomouc. To však neznamenalo jeho zánik, protože bylo organizačně začleněno do ASVS Dukla Liberec. V témže roce došlo opětovně k vytvoření systému centrálního řízení z úrovně Správy vrcholového sportu (ČSLA VE SPORTU: Historie armádního vrcholového sportu). V roce 1986 se stal velitelem ASVS Dukla plk. Josef Tesař, který býval v minulosti vynikajícím hráče odbíjené. V této funkci setrval do roku 1989, který se stal přelomovým nikoliv jen z hlediska našeho armádního sportu, nýbrž i z hlediska celé společnosti. Rovněž v tomto období dosáhli armádní sportovci množství úspěchů, a to jak na vrcholných světových akcích, tak i v domácích soutěžích. Na OH konaných v roce 1976 v kanadském Montrealu zvítězil ve sprintu cyklista Anton Tkáč, když ve finále porazil desetinásobného mistra světa Francouze Daniela Morelona. Na stejných OH vybojoval druhou příčku v závodě moderních pětibojařů Bohumil Starnovský. Na bronzové medaili ve veslování – čtyřce párové – se zde podíleli i Jaroslav Hellebrand, Václav Vochoska a Vladek Lacina. Na druhém místě týmu ČSSR na 12. zimních olympijských hrách konaných v roce 1976 v Innsbrucku se podíleli i hokejisté Dukly Josef Augusta, Jiří Holík a Milan Chalupa (Pekárek, 1977). Členy vítězného fotbalového týmu na OH v Moskvě (1980) byli i František Kunzo, Luděk Macela, Jaroslav Netolička, Oldřich Rott, František Štambacher a Ladislav Vízek. V soutěži v disku na těchto olympijských hrách získal stříbrnou medaili Imrich Bugár. Bronzové medaile v olympijských kláních
24
v Moskvě získali Václav Vochoska se Zdeňkem Peckou (veslování - dvojskif), dále Vladimír Kocman (judo nad 95 kg), Jiří Škoda, Michal Klasa a Vlastibor Konečný (cyklistika – silnice družstvo 100 km) a Martin Penc, Jiří Pokorný, Igor Sláma a Teodor Černý (cyklistika – stíhací závod družstev). (Dobrovodský, 1981). Na hokejovém turnaji na ZOH v Sarajevu (1984) obsadilo mužstvo ČSSR druhé místo a na tomto úspěchu se podíleli i Milan Chalupa, Radoslav Sloboda, Jaroslav Benák, Igor Liba, Miroslav Hořava a Jaromír Šindel. Bronzovou příčku zde obsadil Pavel Ploc, a to ve skoku na velkém můstku (Procházka a kol., 1985). Zlaté medaile na LOH v Soulu (1988) získali atlet Jozef Pribilinec (chůze na 20 km) a střelec Miroslav Varga (střelba libovolnou malorážkou vleže). Jan Železný zde obsadil v soutěži oštěpařů druhou příčku (Kršák a kol., 1989). Na ZOH v Calgary (1988) vybojoval stříbrnou medaili Pavel Ploc v soutěži skokanů na středním můstku, Jiří Malec byl ve stejné soutěži třetí. Lyžařská štafeta 4 x 10 km ve složení Radim Nýč, Václav Korunka, Ladislav Švanda a Pavel Benc na této olympiádě obsadila třetí místo (Dobrovodský a kol., 1988). Armádní sportovci nebyli ovšem v tomto období úspěšní pouze na OH či ZOH. Na soupisce fotbalových mistrů Evropy z roku 1976 (Bělehrad) byli tři hráči Evropy – brankář Ivo Viktor, útočník Zdeněk Nehoda a záložník František Štambacher (nenastoupil). Bronzový fotbalový tým z ME 1980 (Itálie) byl složen z ještě většího počtu hráčů Dukly Praha. Jmenovitě šlo o brankáře Jaroslava Netoličku, obránce Jana Fialu, záložníky Františka Štambachera, Oldřicha Rotta a Jana Bergera, útočníky Miroslava Gajdůška, Zdeňka Nehodu a Ladislava Vízka (Vyhlídal, 2008). Kromě toho fotbalisté Dukly Praha v tomto období vyhráli třikrát nejvyšší fotbalovou soutěž (v sezónách 1976/1977, 1978/1979 a 1981/1982), třikrát se stali vítězi Československého poháru (v letech 1981, 1983 a 1985) a v roce 1986 postoupili až do semifinále Poháru vítězů pohárů, kde byly vyřazeni klubem Dynamo Kyjev, jenž tuto soutěž později vyhrál (Priščák a kol., 2008). Hokejisté Dukly Jihlava se v letech 1981 až 1985 stali čtyřikrát po sobě mistry ligy. Její hokejisté Jiří Holík a Milan Chalupa byli v letech 1976 a 1977 členy reprezentačních týmů, kteří vyhráli hokejová mistrovství světa. V týmu
25
hokejových mistrů světa z roku 1985 měli hráči Dukly Jihlava ještě výraznější zastoupení. Šlo o Jaroslava Benáka, Miroslava Hořavu, Vladimíra Kameše, Františka Musila, Michala Pivoňku, Petra Rosola, Radoslava Svobodu, Jiřího Šejbu, Jaromíra Šindela a Oldřicha Válka. V letech 1979 a 1983 se Dukla Jihlava stala vítězem Spenglerova poháru, v letech 1977, 1983 až 1986 byla finalistou Poháru mistrů evropských zemí a v roce 1974 finalistou Světového poháru (Roháčková, 2013). Již zmiňovaný cyklista Anton Tkáč vyhrál v letech 1974 na MS v Montrealu, 1976 na MS v Ostuni a 1978 na MS v Nürburgrungu titul mistra světa ve sprintu. Taktéž již zmiňovaný diskař Imrich Bugár vybojoval 3. místo na ME v atletice v roce 1978, stejné místo obsadil i ve Světovém poháru v roce 1981 a zvítězil na ME v atletice v roce 1982 a na MS v atletice v roce 1983. Další ze zmiňovaných sportovců – chodec Jozef Pribilinec – zvítězil v roce 1986 na MS ve Stuttgartu a získal stříbrné medaile na MS v atletice v Helsinkách (1983), dále na MS v Římě (1987) a na ME v Athénách (1982). Řada sportovců reprezentovala ČSLA i v rámci činnosti Sportovního výboru spřátelených armád, jenž byl založen v roce 1958 v Moskvě s cílem rozšiřovat a uplatňovat vzájemné styky a přátelství sportovců a družstev při letních a zimních spartakiádách a na mistrovství spřátelených armád (Priščák a kol., 2008). Z výše uvedeného výčtu je zřejmé, že i toto období bylo úspěšné. O více úspěchů v tomto období připravilo armádní sportovce politické rozhodnutí, v souladu s nímž se naši sportovci nezúčastnili OH v Los Angeles (1984). S ohledem na výsledky některých armádních sportovců např. na MS v atletice z roku 1983 je možné předpokládat, že by se řada z nich ve svých disciplínách prosadila i na této sportovní akci. V měsíci dubnu 1989 bylo vládou ČSSR přijato usnesení k zabezpečení přípravy sportovní reprezentace ČSSR v olympijském cyklu 1989 až 1992. Tímto usnesením byla demonstrována jistá preferovanost olympijských sportovních odvětví. Současně rokem 1989 bylo zakončeno období častých změn (ČSLA VE SPORTU: Historie armádního vrcholového sportu).
26
1.8 Armádní sport v letech 1989-1992 Společenské a ekonomické změny, které u nás byly nastartovány po událostech 17. listopadu 1989, se logicky promítly i do oblasti sportu, armádní sport nevyjímaje. V případě armádního sportu tyto změny souvisely vedle jiného i s transformací naší armády a armádního sportu. Ačkoliv za mezník na počátku tohoto období je možno považovat právě datum 17. listopadu 1989, je třeba si uvědomit, že přesah do tohoto celého období mělo usnesení vlády ČSSR č. 127, o zabezpečení přípravy sportovní reprezentace ČSSR v olympijském cyklu 1989 až 1992, které bylo přijato v dubnu 1989. Zmíněné usnesení přineslo jisté upřednostňování olympijských sportovních odvětví. Současně však s ním bylo spjato i ukončení období dvou desetiletí, kdy docházelo k poměrně častým změnám. Tato skutečnost byla dokreslována mimo jiné i tím, že po osm let (v letech 1989 až 1997) byla pozice náčelníka ASVS Dukla Praha obsazena plk. Janem Klapáčem, který sem přišel z ASVS Dukla Liberec (Priščák a kol., 2008). Ke dni 1. října 1990 byla rozkazem federálního ministra obrany č. 50/1990 vytvořena Správa tělesné výchovy a sportu FMO. Tento rozkaz vedle oblasti řízení armádního vrcholového sportu upravoval také problematiku tělesné výchovy vojsk a vojenských škol. Implementace uvedeného rozkazu kromě jiného zajistila, že armádní tělovýchova byla sjednocena do jednoho systému. Ke dni 1. prosince 1991 bylo ASVS transformováno na Armádní centrum tělesné výchovy a sportu Dukla Praha (ACTVS Dukla Praha). V porovnání s ASVS nezajišťovalo ACTVS Dukla Praha pouze úkoly v oblasti přípravy vrcholových sportovců, ale plnilo komplexní úkoly v oblasti armádní tělesné výchovy a sportu. Plnění těchto úkolů přitom znamenalo, že ACTVS Dukla Praha zabezpečovalo „… přípravu armádních sportovců, odborné řízení vrcholového sportu, přípravu tělovýchovných odborníků pro potřeby tělesné výchovy a sportu v armádě (Vojenský odbor FTVS UK Praha), vědecko-informační a metodickou činnost, mezinárodní sportovní styky včetně zastupování v Mezinárodní radě vojenského sportu (CISM) i tělesnou výchovu a sport všech příslušníků ČSLA v posádce Praha (areál Juliska).“ (Priščák a kol., 2008, s. 73) Mezinárodní sportovní styky naší armády byly od roku 1991 rozvíjeny v rámci Mezinárodní rady vojenského sportu, jejímž se stala v tomto roce členem.
27
Mezinárodní rada vojenského sportu je třetí největší multisportovní organizací na světě. Činnost této organizace je zaměřena na realizaci její stěžejní myšlenky „Sportem k přátelství“ (Conseil International du Sport Militaire, 2012). Ačkoliv je toto období v porovnání s některými jinými poměrně krátké, přesto i v jeho průběhu dosáhli armádní sportovci některých velkých úspěchů. Na OH 1992 v Barceloně vyhrál soutěž v hodu oštěpem Jan Železný (bylo to jeho první olympijské zlato), soutěž desetibojařů pak Robert Změlík. V témže roce na Mistrovství Evropy v Janově Robert Změlík obsadil druhé místo v sedmiboji, překážkář Jiří Hudec skončil bronzový na trati 60 metrů. Stejných výsledků oba sportovci dosáhli v témže roce i na halovém mistrovství Evropy, a sice Robert Změlík opět v sedmiboji a Jiří Hudec v běhu na 110 metrů překážek. Na mistrovství Evropy juniorů konaném v Soluni v roce 1991 vybojoval Tomáš Dvořák v desetiboji 2. místo. Cyklista Ján Svorada v roce 1990 vyhrál Závod míru. Na bronzové příčce z hokejového MS 1990 konaného v Bernu se podíleli i Oto Haščák a Bedřich Ščerban. O umístění na třetím místě na ZOH 1992 (Albertville) a MS 1992 (Praha) se zasloužili i Patrik Augusta a Robert Švehla. Tato etapa ve vývoji našeho armádního sportu byla zakončena rozdělením České a Slovenské federativní republiky, tedy skončila dnem 31. prosince 1992. Vzhledem k charakteru této události bylo již předem zřejmé, že se výrazně dotkne i oblasti sportu.
1.9 Armádní sport v letech 1993-2000 Další etapa ve vývoji armádního sportu u nás byla zahájena vznikem samostatné České republiky, k čemuž došlo dne 1. ledna 1993. Tato událost se nutně musela promítnout i do oblasti armádního sportu, kde souvisela s redislokací a reorganizací útvarů a jednotek nově vznikající Armády České republiky. Stěžejním dokumentem, který ovlivňoval v tomto období systém zabezpečení státní sportovní reprezentace v působnosti resortu obrany, bylo Usnesení vlády České republiky č. 371 ze dne 7. července 1993 Ke komplexní péči orgánů státu o sportovní reprezentaci státu. Byl vytvořen systém resortních sportovních center, přičemž finanční prostředky pro přípravu ke státní sportovní reprezentaci pro resortní sportovní centra Ministerstva školství, mládeže a
28
tělovýchovy, Ministerstva obrany a Ministerstva vnitra jsou vyčleňovány ze státního rozpočtu (Roháčková, 2013). Další změna struktury armádního sportu souvisela se zrušením výkonnostního sportu v Armádě České republiky. Zároveň byla opětovně rozdělena Správa tělesné výchovy a sportu, a sice na část, jež zajišťovala výcvik vojsk, a odbor sportu Ministerstva obrany, který zajišťoval vrcholový sport. Ke dni 1. září 1993 byl Vojenský odbor FTVS UK Praha předisponován z podřízenosti AVTVS Praha do podřízenosti Správy vojenského školství Ministerstva obrany (Priščák a kol., 2008). Dnem 1. ledna 1994 se stalo Armádní sportovní centrum DUKLA jediným výkonným orgánem pro zabezpečení přípravy ke státní sportovní reprezentaci v rámci rozpočtové části resortu Ministerstva obrany. Armádní sportovní oddíly Dukla, které pod něj spadaly, jsou rozmístěny na teritoriu celé České republiky. V Praze po této organizační změně ze sportovních odvětví zůstala atletika, veslování, kanoistika a cyklistika. Sportovní střelba byla dislokována v Plzni, šerm a box v Olomouci, cyklistika v Brně, vodní slalom v Brandýse nad Labem, sportovní střelba v Hradci Králové a parašutismus v Prostějově. Poté, kdy vznikla vojenská zdravotnická služba a byly současně zřízeny posádkové ošetřovny, došlo k vynětí zdravotnického zabezpečení z organizační struktury
ASC
DUKLA
k jejímu
začlenění
do
podřízenosti
Správy
zdravotnického zabezpečení, která měla sídlo v Hradci Králové. V tomto období se velké změny dotkly také kolektivních sportů. Z jednotlivých armádních týmů vystupujících pod hlavičkou Dukly se postupem času vlivem změny charakteru zařazení v systému a v důsledku odlišných ekonomických podmínek staly příspěvkové organizace Ministerstva obrany. Takto došlo postupně na území dnešní České republiky ke vzniku příspěvkových organizací Fotball club Dukla Praha (FC Dukla Praha), Hockey club Dukla Jihlava (HC Dukla Jihlava), Handball club Dukla Praha (HC Dukla Praha) a Volejbalový klub Dukla Liberec (VK Dukla Liberec). Zároveň došlo ke zřízení Armádního sportovního leteckého centra Mnichovo Hradiště (ASLC Mnichovo Hradiště) a Vědeckého a servisního pracoviště tělesné výchovy a sportu Praha
29
(CASRI Praha; CASRI je akronymem složených z anglických slov Czech Army Sport Research Institut). Tím ovšem bouřlivý vývoj v oblasti armádního sportu v tomto období neskončil. Nedlouho po jejím vzniku byla příspěvková organizace FC Dukla Praha zrušena, přičemž došlo k její transformaci na Občanské sdružení FK Dukla Praha. Klub se po dvou letech působení na Julisce přestěhoval do Příbrami. Dlouhého trvání neměla ani existence ASLC Mnichovo Hradiště, které bylo v roce 1994 zrušeno. Stejný osud potkal i armádní sportovní družstva motorismu v Praze a basketbalu v Olomouci. V roce 1999 byl jako příspěvková organizace zrušen klub HC Dukla Jihlava. Poté jej převzalo město Jihlava. O rok později byl zrušen armádní sportovní oddíl Dukla Olomouc různé, ve kterém probíhala příprava boxerů a šermířů. Výše uvedené kroky měly různé důvody. Velmi často šlo o důvody organizační a ekonomické, u některých oborů byla tímto důvodem po delší dobu trvající nízká sportovní výkonnost sportovců daného sportovního odvětví. V průběhu tohoto období bylo pokračováno ve výstavbě a rekonstrukci celé řady sportovních zařízení ASC DUKLA. Byla ukončena výstavba výcvikového zařízení v Harrachově, které bylo následně dáno do provozu. Podařilo se rovněž dokončit celkovou adaptaci loděnice v Praze na Císařské louce. Dostavěna byla i sportovní střelecká hala v Plzni-Lobzích. V průběhu tohoto období proběhla v roce 1997 i výměna na postu velitele ASC DUKLA, když byl plk. Jan Klapáč nahrazen plk. Vlastimilem Šebelou. Jeho funkční období skončilo nedlouho po ukončení právě rozebíraného období ve vývoji armádního sportu u nás. Konkrétně to bylo v roce 2001 (Priščák a kol., 2008). Toto období se vyznačovalo řadou sportovních úspěchů armádních sportovců. Na OH konaných v roce 1996 v Atlantě obhájil stříbrnou příčku z předchozí olympiády vodní slalomář Miroslav Šimek. Stříbrnou medaili na téže olympiádě získal střelec Miroslav Januš. Tomáš Dvořák na těchto olympijských hrách obsadil třetí příčku v soutěži desetibojařů (Dobrovodský, 1996). Na ZOH v Naganu získala celkem tři medaile běžkyně na lyžích Kateřina Neumannová. Jednalo se o jedno stříbro a dva bronzy (Žurman, 1998). Na LOH v roce 2000
30
(Sydney) zvítězila ve vodním slalomu Štěpánka Hilgertová. Desetibojař Roman Šebrle zde vybojoval druhou příčku (Nováková, Skořepová, 2000).
1.10 Armádní sport v letech 2001-2014 V průběhu let 1999 až 2002 bylo po jednotlivých krocích realizováno opatření vlády České republiky K rozvoji tělesné výchovy a sportu. Současně s tím byla zajišťována koordinace postupu státních orgánů a institucí s nestátními neziskovými organizacemi, který směřoval k podporování péče o sportovní talenty, sportu pro celou populaci i státní sportovní reprezentace. Rámec těchto opatření vymezovalo Usnesení vlády České republiky č. 718 ze dne 14. července 1999, k Zásadám komplexního zabezpečení státní sportovní reprezentace včetně systému výchovy sportovních talentů a s účinností od 30. března 2001 i zákon č. 115/2001 Sb., o podpoře sportu. Zmíněný zákon reagoval na stav, kdy po zrušení zákona č. 68/1956 Sb., o organizaci tělesné výchovy v roce 1990, což se stalo zákonem č. 173/1990 Sb., kterým se zrušuje zákon č. 68/1956 Sb., o organizaci tělesné výchovy, a kterým se upravují některé další vztahy týkající se dobrovolných tělovýchovných organizací, u nás absentovala podobná zákonná norma, což se ukazovalo jako jeden z limitujících faktorů stability a rozvoje sportu u nás.4 Výše uvedené dokumenty se i v oblasti armádního sportu promítly do dalších změn v systému řízení armádního vrcholového sportu. Již na podzim roku 2001 došlo ke zrušení odboru sportu Ministerstva obrany. Namísto něj byl vytvořen Referát řízení sportovní reprezentace, jenž byl koncipován jakožto koncepční a normotvorný útvar pro zabezpečení státní a rezortní sportovní reprezentace. Jako takový měl za úkol zabezpečovat výkon státní správy, odborného a hospodářského řízení k Armádnímu sportovnímu centru DUKLA a sportovním příspěvkovým organizacím. Kromě již uvedeného také zastupoval Armádu České republiky v Mezinárodní radě vojenského sportu, v Českém olympijském výboru a expertních orgánech Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (Referát řízení sportovní reprezentace, 2006). Tento referát byl řízen zmocněncem ministra obrany pro řízení sportovní reprezentace (tuto funkci 4
Srovnej např. Důvodová zpráva k zákonu č. 115/2001 Sb., o podpoře sportu.
31
zastával PaedDr. Viktor Podloucký). Zmocněnec ministra obrany pro sportovní reprezentaci byl přímo podřízen náměstkovi ministra obrany. Odborně a metodicky řídil systém armádního vrcholového sportu, jenž sestával z Armádního sportovního centra DUKLA a státních příspěvkových organizací HC Dukla Praha, VK Dukla Liberec a servisního a výzkumného pracoviště CASRI (Priščák a kol., 2008). Dne 1. října 2001 nastoupil do funkce náčelníka ASC DUKLA pplk. Ing. Jaroslav Priščák, Ph. D. Od roku 2004 nese vedoucí funkce v rámci ASC DUKLA označení ředitel. Ten je přímo podřízen náměstkovi ministra obrany. Došlo rovněž k výraznému snížení počtu úrovní řízení a tím i k redukci řídícího aparátu. Rovněž organizační struktura ASC DUKLA doznala dvou významných změn, když se díky dosavadním vynikajícím sportovním výsledkům vydělil z ASO DUKLA Praha různé ASO DUKLA Praha moderní pětiboj a z téhož důvodu se oddělil také od ASO DUKLA sportovní střelby v Plzni ASO DUKLA brokové střelby v Hradci Králové. Další
zásadní
změna
v armádním
vrcholovém
sportu
souvisela
s profesionalizací Armády České republiky, která byla součástí reformy ozbrojených sil u nás. V důsledku přijetí zákona č. 585/2004 Sb., o branné povinnosti a jejím zajišťování (branný zákon) dne 22. prosince 2004 odešli do zálohy poslední vojáci základní (náhradní) služby5, což se týkalo i těch, kteří tuto službu vykonávali v ASC DUKLA. Touto skutečností byly v prvé řadě dotčeny možnosti doplňování sportovců do ASO. Uvedená změna měla vliv i na zajišťování zabezpečení ASO, poněvadž část logistických služeb byla zajišťována právě vojáky v základní (náhradní) službě. Tuto oblast bylo nutno napříště zabezpečit takovým způsobem, aby se profesionalizace armády v co nejmenší míře projevila na dalším fungování ASC DUKLA. Přes výše uvedené změny je možno konstatovat, že během tohoto období došlo ke stabilizaci struktury ASC DUKLA. Proces transformace proběhl i v případě armádních sportovních středisek v Liberci a v Plzni, kde jejich roli převzala ASO DUKLA lyžování v Liberci a ASO Dukla sportovní střelby v Plzni. Služby jsou zejména rozděleny mezi pracovníky logistiky, avšak část vykonávají i Viz ustanovení § 39 odst. 1 zákona č. 585/2004 Sb., o branné povinnosti a jejím zajišťování (branný zákon). 5
32
vedoucí trenéři, trenéři a servisní pracovníci. Poněvadž v souvislosti s profesionalizací armády skončil přísun talentů z řad vojáků v základní (náhradní) službě, ukázala se jako krok správným směrem existence sportovních družstev juniorů při jednotlivých ASO Dukla (Priščák a kol., 2008). O této skutečnosti svědčí mimo jiné i výsledky dosahované armádními sportovci na vrcholných světových a evropských soutěžích v tomto období. Na ZOH 2002 v Salt Lake City zvítězil v akrobatickém lyžování Aleš Valenta. Na téže olympiádě získala stříbro v závodu na 15 km volně s hromadným startem a 2x5 km stíhacím závodě běžkyně na lyžích Kateřina Neumannová (Kolář, 2002). Na OH 2004 v Aténách získali naši reprezentanti z řad armádních sportovců celkem 5 různých medailí: Roman Šebrle získal zlato v soutěži desetibojařů, stříbrnou příčku zde obsadila ve střelbě ze sportovní pistole Lenka Hyková (nyní Marušková), stejně jako párová čtyřka veslařů ve složení David Jirka, Tomáš Karas a David Kopřiva (tyto závodníky Dukly doplnil ještě Jakub Hanák ze Slavie Praha), 3. místo pak obsadili deblkanoisté Jaroslav Volf a Ondřej Štěpánek ve vodním slalomu a moderní pětibojař Libor Capalini (Gajda, 2004). Při svojí účasti na ZOH 2006 v Turíně Kateřina Neumannová zkompletovala svoji sbírku olympijských medailí, když nejprve vybojovala stříbro ve skiatlonu 2x7,5 km a následně vyhrála závod na 30 km volnou technikou s hromadným startem (Procházka, 2006). Toto období bylo pro Kateřinu Neumannovou vůbec velmi úspěšné, neboť se na mistroství světa v klasickém lyžování v roce 2005 (Oberstdorf) stala mistryní světa na 10 km volnou technikou (Neumannová, Cibula, Drobná, 2006). Titul v téže disciplíně obhájila na mistrovství světa v klasickém lyžování v roce 2007 (Sapporo). Zde ještě navíc získala stříbrnou medaili ve skiatlonu 2x7,5 km. Na XXIX. olympijských hrách pořádaných v roce 2008 v Pekingu zvítězila ve své disciplíně oštěpařka Barbora Špotáková. Vedle vítězství zde posledním pokusem vytvořila nový olympijský a evropský rekord, přičemž do překonání světového rekordu jí chybělo 29 cm. Další armádní sportovec – David Kostelecký – zvítězil v disciplíně trap. Zároveň svým výkonem vytvořil nový olympijský rekord. Deblkanoisté Jaroslav Volf a Ondřej Štěpánek získali
33
v kategorii C2 stříbrnou medaili. Stejnou medaili vybojoval skifař Ondřej Synek (Hrdina, Roháčková, 2008). Na ZOH 2010 ve Vancouveru získala dvě zlaté medaile Martina Sáblíková (rychlobruslení 3000 m a 5000 m), která v té době trénovala pod hlavičkou Dukly (celkem šest let). Kromě toho na této olympiádě získala ještě bronzovou medaili na trati 1500 metrů. Na bronzu lyžařské štafety 4x10 km se podíleli i tři závodníci ASO lyžování Dukla Liberec Martin Jakš, Jiří Magál a Martin Koukal (Roháčková a kol., 2010). Armádní sportovci tak získali téměř dvě třetiny všech medailí české výpravy na těchto olympijských hrách, a to 3,75 ze 6 (viz http://www.duklasport.cz/?ponukaid=31). V úspěších pokračovali armádní sportovci i na XXX. letních olympijských hrách konaných v roce 2012 v Londýně, kde získali celkem pět medailí z celkových deseti naší výpravy (tj. rovných 50 %). Zlato z předchozí olympiády zde obhájila oštěpařka Barbora Špotáková. Další zlatou medaili z armádních sportovců zde získal v moderním pětiboji David Svoboda. Stříbrnou medaili z OH v Pekingu obhájil ve skifu Ondřej Synek. Třetí místo v závodě žen na 400 metrů překážek obsadila Zuzana Hejnová. Stejnou příčku obsadili i kanoisté Jan Štěrba, Josef Dostál, Daniel Havel a Lukáš Trefil v závodě K4 na 1000 metrů (Kolektiv, 2012). Na ZOH 2014 z armádních sportovců uspěla pouze Eva Samková, která zvítězila v soutěži ve snowboardcrossu.
34
2 Výsledky ankety s bývalými a současnými armádními sportovci V souvislosti se zpracováním této práce byla provedena anketa s některými bývalými i současnými armádními sportovci. Původně bylo osloveno (ať již přímo či zprostředkovaně) více bývalých či současných armádních sportovců (např. Tomáš Dvořák či Jan Železný), avšak ne ode všech se podařilo odpovědi na otázky ankety získat. Například Tomáš Dvořák se omluvil s odkazem na své enormní pracovní vytížení, které mu neumožnilo se ankety zúčastnit. Odpovědi na otázky se tak podařilo získat od osmi armádních sportovců. Na dotazy odpověděli cyklisté Anna Drdová, David Sojka a Lukáš Petr, volejbalista Adam Zajíček, sprinter Jan Veleba, dráhový cyklista Tomáš Bábek, překážkářka Zuzana Hejnová a překážkář Jiří Hudec. Sportovcům byly položeny následující otázky:
v kterých letech jste působil/a v Dukle, ve kterém středisku/střediscích;
jaká byla vaše motivace ke vstupu do tohoto sportovního klubu;
máte-li možnost srovnání s jiným sportovním klubem, v němž jste působil/a během sportovní kariéry, v čem byla Dukla lepší a naopak horší;
jaká byla za vašeho působení v Dukle úroveň organizačního, materiálního a dalšího zabezpečení;
co se vám v Dukle líbilo a naopak nelíbilo;
domníváte se, že měla Dukla podíl na vašich sportovních úspěších, eventuálně jaký;
rozhodl/a byste se pro Duklu znovu? Odpovědi jednotlivých sportovců i jejich zhodnocení jsou uvedeny
v následujícím výkladu.
2.1 Anna Drdová Dráhová cyklistka Anna Drdová působí v Armádním sportovním oddílu6 cyklistika Dukla Praha od roku 2013 doposud. Na dotaz, jaká byla její motivace ke vstupu do tohoto sportovního klubu, uvedla, že Dukla je považována za nejlepší možnost pro dráhové cyklisty. Poněvadž Drdová působila v minulosti i
6
Pro výraz „Armádní sportovní oddíl“ bude v dalším textu používána také zkratka ASO.
35
v jiném klubu, má možnost srovnání. Proto k otázce, v čem je Dukla lepší, odpověděla: „Dukla je lepší v jednání s lidmi, trenéři se svěřencům věnují naplno, je tu skvělé zajištěni, mám tu vše, co potřebuji.“ Drdová hodnotila i úroveň organizačního, materiálního a dalšího zabezpečení. K této záležitosti uvedla: „Úroveň je na profesionální úrovni, mám tu vše, co potřebuji. Jak lidi tak i materiální zajištění.“ V průběhu ankety byla dotazována také na to, co se jí v Dukle líbí i co se jí naopak nelíbí. K příslušné otázce konstatovala: „Máme dobrý tým a kolektiv, nic mi tu nechybí.“ Ve své odpovědi neuvedla nic, co by se jí nelíbilo. Ke spokojenosti dotazované cyklistky bezpochyby přispěl i fakt, že podle jejího názoru má Dukla podíl na jejích sportovních úspěších. Vyjádřila to následujícími slovy: „Ano, díky Dukle jsem v reprezentaci a zlepšila se mi výkonnost a i výsledky hlavně na dráze.“ Není proto divu, že na otázku, zda by se pro Duklu rozhodla znovu, odpověděla, že jednoznačně ano.
2.2 David Sojka Dráhový cyklista působí v ASO cyklistika Dukla Brno od roku 2010 doposud. Na dotaz, co jej motivovalo ke vstupu do tohoto sportovního klubu, Sojka uvedl, že to byla možnost zdokonalovat se v dráhové cyklistice. Podle jeho názoru je Dukla v porovnání s jinými podobnými sportovními kluby lepší v řadě ohledů. Konstatoval to následujícími slovy (Dukla) „Byla a je lepší, co se týče finanční stránky, stránky materiální a kolektivu. Oceňuji rovněž kvalitní realizační tým - trenéry, maséry a psycholožku.“ Na dotaz, jaká byla (je) za jeho působení v Dukle úroveň organizačního, materiálního a dalšího zabezpečení, uvedl, že přijatelná. Tuto svoji odpověď nijak více nerozvedl. Tato jeho odpověď koresponduje s odpovědí na další otázku, která u dotazovaných sportovců zjišťovala, co se jim v Dukle líbí a naopak nelíbí. K této otázce Sojka uvedl, že se mu v tomto klubu líbí starost a péče o sportovce. Na dotaz, co se mu v Dukle nelíbí, pouze ve stručnosti uvedl, že takového zásadního nic není. Sojka se domnívá, že Dukla má podíl na jeho sportovních úspěších. Tento svůj postoj odůvodnil takto: „… díky zázemí a výborně postavenému tréninkovému plánu.“ S ohledem na předchozí odpovědi bylo logické, že na poslední otázku, zda by se pro Duklu rozhodl znovu, uvedl, že zcela jistě ano.
36
2.3 Lukáš Petr Cyklista Lukáš Petr působil v tehdejším Armádním středisku vrcholového sportu Dukla Brno v období let 2001 až 2002, kdy zde absolvoval základní vojenskou službu. Jeho motivace ke vstupu do tohoto klubu v této době byla ryze pragmatická, neboť tento byl motivován snahou vyhnout se povinné vojenské službě u jiného útvaru. Jiným útvarem byl míněn útvar bojový. Vzhledem k tomu, že tento respondent měl možnost srovnání s jinými sportovními kluby, mohl srovnávat podmínky v nich. Dukla z tohoto srovnání vyšla dobře, což dokumentují jeho následující slova: „Dukla poskytovala více financí a lepší zázemí pro vrcholový sport. Se vším se tzv. »nešetřilo«.“ Stejně jako ostatní dotazovaní, i Petrovi byla položena otázka, jaká byla za jeho působení v Dukle úroveň organizačního, materiálního a dalšího zabezpečení. K tomuto uvedl: „Dukla byla vždy finančně lépe zabezpečena než ostatní oddíly, v organizaci nepozoruji rozdíl.“ Zajímavý byl jeho názor na to, co se mu v Dukle líbilo a naopak nelíbilo: „Líbila se mi možnost »zkusit« si rok vrcholového sportu bez ostatních starostí, soustředění se pouze na výkon a zabezpečení při něm. Nelíbilo se mi přílišné svazování vojenskými předpisy – řád v kasárnách, služby, oblečení apod.“ Petr byl jedním ze dvou dotazovaných sportovců, kteří ke svému působení v Dukle uvedli jeho negativní stránku. Ta podle něj spočívala v dodržování vojenské kázně a předpisů. Vzhledem k tomu, že Petr byl v Dukle relativně krátce, nemohl o podílu tohoto klubu na sportovních úspěších hovořit ze své zkušenosti. Vyslovil však předpoklad ve vztahu k ostatním sportovcům, kteří v tomto klubu trénují po delší dobu: „Dukla je vysoce výběrová a díky svému zabezpečení se domnívám, že každého svého člena posune ve své kariéře o kousek dál.“ Tento jeho názor souvisí s úspěchy armádních sportovců na domácích i zahraničních soutěžích. Na dotaz, zda by se pro Duklu rozhodl znovu, odpověděl stejně, jako odpověděli všichni dotazovaní, že ano. V současnosti by se však rozhodoval na základě jiných motivů, poněvadž povinná vojenská služba dnes díky profesionalizaci armády neexistuje.
37
2.4 Adam Zajíček Volejbalista Adam Zajíček není ve služebním poměru vojáka z povolání, nýbrž je občanským zaměstnancem Volejbalového klubu Dukla Liberec, v němž působí od roku 2012. Ke své motivaci pro vstup do toho sportovního klubu uvedl: „Má motivace byla jasná – je to jeden z nejlépe fungujících klubů ve volejbale v republice. Pokud chce být člověk nejlepší, musí i hrát v nejlepších klubech.“ Ve stručnosti lze tedy shrnout, že motivací pro vstup do tohoto klubu byla snaha dosáhnout co nejvyšší úrovně sportovní výkonnosti. Ke vstupu do tohoto klubu přispěla i možnost srovnání s jinými kluby v republice. K této záležitosti uvedl následující: „V porovnání s jinými týmy je Dukla Liberec profesionálnější, přístup všech je na nejvyšší úrovni. Klub má nejvyšší ambice, kvalitní a profesionální přístup k hráčům, a je zde neustálý tlak na hráče, díky němuž se mohu stát lepším hráčem.“ Rovněž z této jeho odpovědi je zřejmá snaha tohoto volejbalisty dosáhnout co nejvyšší sportovní výkonnosti. K tomu, v čem by Dukla měla být v porovnání s ostatními kluby horší, neuvedl nic. Z jakého důvodu tomu tak bylo, to je možné pochopit i z jeho další odpovědi, která se týkala úrovně organizačního, materiálního a dalšího zabezpečení v Dukle. K této záležitosti uvedl: „Zabezpečení je v Dukle Liberec to nejlepší, každou sezónu nové věci, jak na nošení, tak i na trénování, boty, tašky prostě klasické vybavení. Organizace výborná, vždy zavčasu jsme věděli, kdy a kde máme být, co máme mít na sobě, jak reprezentovat tento úspěšný klub. Prostě vše na nejvyšší úrovni, která odpovídá velikosti klubu.“ Vzhledem k tomuto konstatování nijak nepřekvapila odpověď na další otázku, která zjišťovala, co se mu v Dukle líbí a naopak nelíbí. „Na Dukle se mi líbí vše, už jen to, že mohu působit v tomto klubu je líbivé, ta hrdost, odpovědnost za výsledky, kterou nesete každý den.“ Ani tento sportovec neuvedl k této otázce nic, co by se mu během působení v Dukle Liberec nelíbilo. Důvodem je jeho maximální spokojenost v tomto klubu. Na tomto jeho postoji se podílí i přesvědčení, že příslušnost k Dukle Liberec má pozitivní vliv na jeho sportovní úspěchy. K tomuto tématu Zajíček uvedl následující: „Ano, domnívám se, že Dukla (pozn. podíl na mých sportovních úspěších) má a věřím, že bude mít velký podíl na mých úspěších. Každou sezónu co jsem zde tak jsme měli medaile. Byli jsme 2x vítězové Českého poháru, získali jsme bronzovou a stříbrnou
38
(vicemistři) medaili z české extraligy a obsadili jsme 3. místo v CEV Cupu. Ale není to jen o výsledcích.“ I z toho důvodu by se tento volejbalista znovu rozhodl pro Duklu.
2.5 Jan Veleba Sprinter Jan Veleba působí v Dukle od roku 2014 doposud. Jeho motivací ke vstupu do tohoto sportovního klubu bylo zlepšení podmínek na sportovní přípravu. Na dotaz, v čem je Dukla oproti jiným klubům lepší a v čem naopak horší, Veleba uvedl, že je lepší „Právě v těch podmínkách a v přístupu k samotnému sportovci… Horší asi není v ničem.“ K dotazu znění: „Jaká byla za vašeho působení v Dukle úroveň organizačního, materiálního a dalšího zabezpečení?“ se vyjádřil pouze k materiálnímu zabezpečení, o němž uvedl, že je dobré, jen je trošku zastaralé. Organizační a další zabezpečení ponechal bez vyjádření. V Dukle se mu líbí přístup a podmínky. Naopak se mu nelíbí zastaralost prostředí a pomůcek, avšak v této záležitosti připustil, že se pracuje na jejich obnově. I Veleba je toho názoru, že Dukla má podíl na jeho sportovních úspěších. Konkrétně tuto skutečnost vyjádřil následujícími slovy: „Ano má, a to díky podmínkám, které jsem zde jako profesionální sportovec dostal.“ Není proto divu, že i tento sportovec by se znovu rozhodl pro Duklu.
2.6 Tomáš Bábek Dráhový cyklista Tomáš Bábek, který je studentem Masarykovy univerzity, Fakulty sportovních studií, je v Dukle od roku 2004 doposud, z toho je od roku 2006 profesionál. V motivaci ke vstupu do Dukly měl zcela jasno: „Chtěl jsem se dostat do nejlepšího týmu v dráhové cyklistice v České republice.“ Z jeho odpovědi je zřejmé, že jeho motivace spočívala v předpokladu zvýšení sportovní výkonnosti a s tím spojených sportovních úspěchů. Ke srovnání podmínek v Dukle a jiných sportovních klubech se Bábek v porovnání s jinými respondenty vyjádřil poměrně obšírně: „Mám možnost srovnání pouze z období mládežnické kategorie, rozdíl je zcela jistě ve finančním zajištění od státu, potažmo příslušného resortu. Což je pro závodníky i trenéry obrovská úleva a jistota každoročních finančních zdrojů na kvalitní přípravu. Na druhou stranu vzniká tendence ke
39
zpohodlnění a oslovování dalších případných sponzorů je odsouváno na „později“, přitom další dílčí a nezávislý rozpočet vytvořený z prostředků od sponzorů by mohl být použit na další střípky mozaiky v dokonalé přípravě, na jejichž financování již nezbývají peníze. Týmy, které nemají takovou podporu státu, jsou pak závislé na své vlastní šikovnosti a jejich vedení má větší hnací motor, protože se nemůže spolehnout na „jisté peníze“.“ Obdobně jako ostatní dotazovaní současní či bývalí armádní sportovci i Bábek se vyjadřoval k úrovni organizačního, materiálního a dalšího zabezpečení v Dukle. Ta je podle něj velmi dobrá. K tomuto hodnocení pouze doplnil: „Zde se nedá nic vytknout, snad jen přístup dodavatelů vůči Dukle, a laxnost Dukly vůči těmto zpožděním a dalším negativům ze strany dodavatelů.“ Výhrady tak měl k logistice, respektive k organizaci, která nebyla schopna se vypořádat s problémy s některými dodavateli. Rovněž u další otázky, která se respondentů dotazovala na to, co se jim v Dukle líbilo a naopak nelíbilo, vyzdvihl Bábek podmínky v klubu, a to konkrétně zázemí stabilního týmu a materiální zázemí, které je dle jeho názoru na vysoké úrovni. Za jednoznačné negativum označuje existenční nejistotu v klubu: „Nelíbí se mi naopak jednoleté pracovní smlouvy na dobu určitou, protože většinou je sportovec v případě ukončení kariéry či úrazu ponechán svému osudu, bez jakéhokoliv „odstupného“ a to prakticky ze dne na den v případě neprodloužení smlouvy.“ I Bábek se domnívá, že Dukla má podíl na jím dosažených sportovních úspěších, na kterých se podílí především úroveň materiálního zabezpečení v klubu. Na dotaz, zda by se pro Duklu rozhodl znovu, odpověděl kladně, avšak s poněkud překvapivým dovětkem: „Ano, ale jiný sport, raději atletiku, která je v Dukle číslo jedna mezi ostatními sporty.“ Touto svojí odpovědí narážel na určitou preferovanost atletiky v rámci ASC DUKLA.
2.7 Zuzana Hejnová Překážkářka Zuzana Hejnová působí v ASC Dukla Praha od roku 2012 doposud. Patří k úspěšným armádním sportovkyním současnosti, o čemž svědčí skutečnost, že je mistryní světa v disciplíně 400 metrů překážek za rok 2013. Na olympiádě v Londýně (2012) získala v téže disciplíně bronzovou medaili. Další medaile má z Mistrovství Evropy v atletice a Halového mistrovství Evropy
40
v atletice. V roce 2013 se stala celkovou vítězkou Diamantové ligy v disciplíně 400 metrů překážek ženy. K motivaci pro vstup do ASC DUKLA uvedla, že jsou zde nejlepší podmínky pro vrcholový sport. Poněvadž byla v minulosti členkou USK Praha, mohla srovnat podmínky zde a v Dukle. K tomuto srovnání uvedla následující: „Dukla má lepší zázemí, profesionální přístup, dodržuje pravidla a je celkově lépe vedená.“ Tato její odpověď předznamenala i odpověď na další otázku, která se dotazovala, jaká je v Dukle úroveň organizačního, materiálního a dalšího zabezpečení. K tomuto uvedla, že vše je na dobré úrovni. Na otázku, co se jí v Dukle líbí a co naopak nelíbí, odpověděla následovně: „Nemohu říct, že by se mi něco nelíbilo. Cokoliv člověk potřebuje, to se dá zařídit.“ I zde tedy podmínky v Dukle hodnotila jen v superlativech. Dukla má podle jejího názoru zcela jednoznačný podíl na jejích sportovních úspěších. Sama Hejnová k tomu uvádí následující: „Ano, trénuji pod trenérem Dukly Praha, který má podíl na vítězství na mistrovství světa i v Diamantové lize.“ Vše dosud uvedené může mít pouze jeden logický závěr, že by se tato úspěšná závodnice pro Duklu rozhodla znovu.
2.8 Jiří Hudec Mateřským oddílem bývalého překážkáře Jiřího Hudce (nar. 1964) byla Zbrojovka Brno, kde působil v letech 1974 až 1983. V souvislosti se studiem na vysoké škole přestoupil do oddílu Slavie VŠ Praha, kde působil v letech 1984 až 1990. Svoji kariéru zakončil v Dukle Praha, kde působil v období let 1991 až 1995. Z jeho úspěchů je možno zmínit titul juniorského mistra Evropy v běhu na 110 metrů překážek (1983). V roce 1985 získal stříbrnou medaili na halovém mistrovství světa. V letech 1984 a 1992 obsadil třetí místo na halovém mistrovství Evropy. Všechny tyto tři medaile získal v závodě na 60 metrů překážek (Jirka a kol., 2004, s. 59 a 60). Motivací ke vstupu do Dukly Praha bylo absolvování povinné vojenské služby. Poněvadž v té době byl již ženatý, byl propuštěn ze základní vojenské služby ze sociálních důvodů, avšak v Dukle již setrval až do konce své sportovní kariéry. V této době byl jediným aktivním sportovcem, který zde působil jako občanský zaměstnanec. Všichni ostatní aktivní sportovci byli buďto vojáky
41
základní (náhradní) služby nebo vojáky z povolání. Duklu si vybral z toho důvodu, neboť očekával, že podmínky zde přispějí k jeho sportovnímu růstu. K podmínkám v tehdejší Dukle uvedl následující: „V Dukle byly tehdy pro přípravu sportovců v porovnání s mými předchozími kluby naprosto perfektní podmínky. Výhodou bylo, že vše nezbytné pro trénink i pro následnou regeneraci bylo na jednom místě. Byly zde jak příslušná sportoviště, tak i posilovna, možnost se stravovat i vše ostatní. Když jsem byl třeba ve véeškách7, musel jsem přejíždět po Praze ze sportoviště do posilovny, pak zase jinam za masérem, o možnosti stravování nemluvě. Výhodou Dukly bylo i to, že na Julisce byli trenéři z různých sportovních odvětví, kteří se podíleli i na přípravě jiných než svých sportovců. To byla velká výhoda, kterou nikde jinde neměli.“ Na nic, co by bylo v Dukle horší, si nevzpomněl. Pouze uvedl, že jako občanský zaměstnanec na tom byl v porovnání s vojáky z povolání o něco hůře z finančního hlediska, neboť mu nenáležela složka platu, která jim náležela. Touto složkou bylo tzv. hodnostní. K úrovni organizačního, materiálního a dalšího zabezpečení v tehdejší Dukle se vyjadřoval pouze pochvalně. V době, kdy byl členem Dukly, zde byly nejlepší podmínky pro přípravu u nás, přičemž příprava byla v některých případech realizována i v zahraničí. Toto byla věc, která se mu v Dukle líbila. Pokud se měl vyjádřit k tomu, co bylo naopak v Dukle horší, pak k tomuto uvedl, že mu tam vadil vojenský režim, byť přiznává, že v porovnání s jinými vojáky na tom byli v tomto směru výrazně lépe. Na otázku, zda měla Dukla podíl na jeho sportovních úspěších, uvedl, že bezpochyby ano, poněvadž žádný jiný sportovní klub by mu u nás neposkytl takové podmínky pro trénink. I to je jedním z důvodů, proč by se v dané situaci rozhodl pro Duklu znovu.
2.9 Zhodnocení výsledků ankety Výsledky ankety mezi bývalými a současnými armádními sportovci ukázaly na to, že všichni tito sportovci očekávali od vstupu do Dukly zlepšení své stávající sportovní výkonnosti. Část sportovců do Dukly vstoupila rovněž z toho důvodu, aby zde absolvovali povinnou vojenskou službu. Tento důvod s profesionalizací Armády České republiky pochopitelně odpadl a v současnosti 7
Míněn klub Slavia VŠ Praha.
42
tak jako motivace pro vstup do ASC DUKLA nemůže být. Zvýšení sportovní výkonnosti v Dukle mělo podle převážně části respondentů souviset se zdejšími výbornými podmínkami pro přípravu sportovců, které byly a jsou v porovnání s jinými obdobnými sportovními kluby u nás na vyšší úrovni. S výjimkou jediného respondenta byly podmínky pro sportovní přípravu v Dukle bývalými i současnými sportovci hodnoceny velmi pozitivně. Zmíněný jeden respondent sice tuto skutečnost rovněž kvitoval, avšak zároveň poukázal na skutečnost, že vybavení je v některých ohledech zastaralé, přičemž však současně uvedl, že v současnosti probíhá jeho obnova. Dva dotazovaní sportovci si v souvislosti se svým působením v Dukle stěžovali na vojenský režim, který museli ve větší či menší míře dodržovat. Vzhledem k tomu, že se jedná o armádní klub, nelze předpokládat, že by bylo možno tuto stránku fungování ASC DUKLA zcela eliminovat. V zásadě všichni dotazovaní se shodli (ať již na případě svém, či na případě jiných), že jim působení v Dukle v pozitivním směru ovlivnilo jejich sportovní kariéru, přičemž nejvíce v této souvislosti zmiňovali velmi dobré materiální podmínky pro trénink v tomto klubu. Vzhledem k výše uvedenému by si všichni oslovení armádní sportovci znovu vybrali jako klub, v němž by chtěli působit.
43
3 Řízení, financování a péče státu o armádní sportovce 3.1 Charakteristika resortního sportovního centra Ministerstva obrany Resortní sportovní centrum Ministerstva obrany je odborným a servisním pracovištěm Ministerstva obrany. Jeho hlavním úkolem je vytváření sportovnětechnických, organizačních, ekonomických, sociálních, personálních, zdravotních a vědecko-servisních podmínek pro přípravu armádních sportovců ke sportovní reprezentaci státu v dlouhodobém časovém horizontu. Forma sportovního centra byla zvolena z toho důvodu, neboť velká výkonnostní konkurence na vrcholných sportovních podnicích vyžaduje dlouhodobou náročnou a racionální přípravu, během níž jsou využívány veškeré soudobé poznatky teorie a praxe sportovního tréninku. Důkazem tohoto tvrzení je, že obdobná zařízení existují a fungují v řadě vyspělých zemí světa (Tulis). Činnost resortních sportovních center zejména vychází jednak ze zákona č. 115/2001 Sb., o podpoře sportu, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „zákon o podpoře sportu“) a z Usnesení vlády České republiky ze dne 9. března 2011 č. 167 o Koncepci státní podpory sportu v České republice (dále jen „Usnesení vlády o podpoře sportu“). Z ustanovení § 3 odst. 1 písm. c), g) a h) zákona o podpoře sportu vyplývá role Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy v oblasti podpory sportu se zřetelem k činnosti resortních sportovních center. Ze zmíněných ustanovení zákona o podpoře sportu vyplývá, že Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy kromě jiného:
zabezpečuje finanční podporu sportu ze státního rozpočtu;
zřizuje rezortní sportovní centrum (coby organizační složku státu) a zabezpečuje jeho činnost;
koordinuje činnost rezortních sportovních center Ministerstva obrany a Ministerstva vnitra. Usnesení vlády o podpoře sportu v oblasti činnosti resortních sportovních
center ukládá Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy uložilo v ustanovení bodu II odst. 1 písm. e) a odst. 2 písm. b) následující úkoly:
koordinovat činnost resortních sportovních center v oblasti státní sportovní reprezentace;
44
ve spolupráci s ministrem obrany a místopředsedou vlády a ministrem vnitra zabezpečovat sportovní a materiálně technické podmínky pro oblast státní sportovní reprezentace České republiky. V současnosti u nás působí tři resortní sportovní centra (Tulis):
Resortní sportovní centrum Ministerstva obrany.
Resortní sportovní centrum Ministerstva vnitra – jedná se o organizační složku státu označenou jako Sportovní centrum Ministerstva vnitra.
Resortní sportovní centrum Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy – jde o organizační složku státu označenou jako Vysokoškolské sportovní centrum. Resortní sportovní centrum Ministerstva obrany sestává z níže uvedených
subjektů (Tulis):
Armádní sportovní centrum DUKLA – je organizační jednotkou organizační složky státu.
Handball Club Dukla Praha – zde se jedná o příspěvkovou organizaci Armády České republiky. Jako jeden z mála házenkářských klubů u nás má kompletní linii družstev v různých věkových kategoriích (HC DUKLA PRAHA: O klubu, 2012).
Volejbalový klub Dukla Liberec – i v tomto případě se jedná o příspěvkovou organizaci. Tento klub byl založen v Praze pod hlavičkou ATK v roce 1948. V následujících letech se měnil jak název klubu (po ATK byl po nějakou dobu používán název ÚDA, nakonec pak dosud používaný název Dukla), tak i místo svého působiště do roku 1957 to byla Praha, v období let 1957 až 1966 Kolín, v letech 1966 až 1969 Jihlava a od roku 1969 doposud Liberec (Historie VK DUKLA Liberec).
Vědecké a servisní pracoviště tělesné výchovy a sportu, p. o. (v obchodním styku používá označení CASRI) – od 1. ledna 1993 bylo toto pracoviště přetransformováno na příspěvkovou organizaci Ministerstva obrany. Zabývá se zejména vědeckému servisu pro státní a resortní sportovní reprezentaci. Pro resort Ministerstva obrany CASRI řeší úkoly, které se týkají optimalizace metod výcviku a tvorby systému komplexní
45
péče o vojáky. Nabízí i služby a produkty pro veřejnost, a to v návaznosti na poznatky získané v hlavním předmětu činnosti (CASRI: O nás).
3.2 Armádní sportovní centrum DUKLA Armádní sportovní centrum DUKLA je resortním střediskem vrcholového sportu Ministerstva obrany České republiky. V průběhu existence samostatné Armády České republiky prošlo armádní sportovní centrum DUKLA (dále také jen „ASC DUKLA“) transformací z vojenského sportovního útvaru na profesionální evropský sportovní klub. Jeho nejlepší sportovci z řad medailistů jsou ve služebním poměru vojáků z povolání. Vrcholový sport v Dukle se zaměřuje na zabezpečení státní a resortní sportovní reprezentace České republiky. Hlavním úkolem ASC DUKLA přitom je vytvářet podmínky pro sportovní přípravu na vrcholné soutěže na evropské i světové úrovni, čili na olympijské hry, mistrovství světa, mistrovství Evropy a jiné soutěže obdobného významu (Armádní sportovní středisko DUKLA). Jak již bylo výše uvedeno, je ASC DUKLA organizační jednotkou organizační složky státu Ministerstvo obrany. Ministerstvo obrany resortní sportovní centrum ve své gesci nezřídilo jako organizační složku státu z toho důvodu, neboť to pro něj nebylo ekonomicky výhodné. Tabulkové počty zaměstnanců ASC DUKLA zahrnují 343 osob. Z uvedeného počtu spadá 230 osob do kategorie, která je financována ze zdrojů kapitoly Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Jedná se o sportovce, trenéry, servismany a tajemníky sportu. Zbylých 113 osob je financováno ze zdrojů kapitoly Ministerstva obrany, přičemž se jedná o management a zabezpečující personál (Tulis). V čele ASC DUKLA stojí jeho ředitel. V současnosti tuto funkci zastává plk. Ing. Jaroslav Priščák, Ph. D. Přímo řediteli jsou podřízeny následující složky a pracovníci:
Oddělení vnitřní správy – čítá 5 zaměstnanců.
Referát zahraničních sportovních styků – má 3 zaměstnance.
2 personalisté.
právník.
46
Dále je ASC DUKLA tvořeno třemi odbory, v jejichž čele jsou zástupci ředitele – ředitelé odborů. Jedná se o tyto odbory:
Odbor řízení sportu.
Odbor ekonomiky a logistiky.
Odbor zdravotnického zabezpečení
3.2.1 Odbor řízení sportu Odbor řízení sportu, v jehož čele je zástupce ředitele – ředitel odboru řízení sportu (v současnosti tuto funkci zastává plk. Mgr. Vratislav Odvárko), je tvořen Oddělením sportu (4 zaměstnanci), Tajemníky sportu (9 zaměstnanců) a Armádními sportovními oddíly DUKLA (celkem 61 trenérů, 12 servismanů, 148 sportovců a 150 SDJ). Celkem má Odbor sportu 384 osob. Armádní sportovní oddíly DUKLA jsou dislokovány v následujících místech po jednotlivých sportech (Tulis):
Atletika – Praha.
Cyklistika – Praha.
Cyklistika – Brno.
Kanoistika – Praha.
Veslování – Praha.
Moderní pětiboj – Praha.
Vodní slalom – Brandýs nad Labem, Praha.
Sportovní střelba (kule) – Plzeň.
Sportovní střelba (broky) – Hradec Králové.
Lyžování – Liberec.
Parašutismus – Prostějov.
Různé – Praha. Atletika – Praha Atletika náleží dlouhodobě k největším a zároveň i nejúspěšnějším
odvětvím, jež je v ASC DUKLA organizována jakožto armádní sportovní oddíl (dále také jen „ASO“). Přitom platí, že každý člen ASO je členem atletického oddílu TJ Dukla Praha, avšak toliko vybraní a ti nejlepší atleti bývají zařazování
47
do ASC a ASO (O oddílu ASC). Činnost ASO je řízena výborem oddílu, který má následující složení (TJ Dukla Praha: Oddíl):
Předseda – Mgr. Radomil Skoumal;
1. místopředseda – Mgr. Václav Fišer;
2. místopředseda – PaedDr. Jiří Šimice;
Sekretář – Mgr. Josef Jičínský;
Hospodář – PaedDr. Jiří Šimice;
STK – Rudolf Černý;
Členové – Jiří Kmínek, Tomáš Dvořák a Mgr. Michal Novák TJ Dukla Praha Atletika, oddíl atletiky je tvořen jednak členy ASO, dále
sportovním družstvem juniorů a smluvními sportovci. Členy ASO jsou trenéři jednotlivých atletických disciplín (šéftrenérem je v současnosti PaedDr. Jiří Šimice, trenérů je celkem 9, mezi nimiž jsou i bývalý výborní atleti Jan Železný či Jan Janků), tajemník (Mgr. Josef Jičínský) a závodníci (jde o celkem 24 závodníků, mezi kterými je možno najít i taková jména, jako např. Barbora Špotáková, Pavel Maslák, Zuzana Hejnová aj.). Sportovní družstvo juniorů (dále také jen „SDJ“) je obdobou resortního sportovního centra mládeže. Do SDJ jsou zařazováni závodníci mládežnických kategorií ve věku do 22 let. Funkci odpovědného trenéra zastává aktuálně Rudolf Černý. Na přípravě závodníků, kterých je zde v současnosti celkem 24, se trenérsky podílejí trenéři podle specializací závodníků, kteří jsou zařazeni do SDJ. Smluvními sportovci jsou atleti, kteří jsou po sportovní a trenérské stránce zabezpečováni TJ Dukla Praha. Převážná část smluvních sportovců, jichž je v současnosti 9, je platnými členy extraligového mužstva (TJ Dukla Praha: O oddílu ASC). Cyklistika – Praha Realizační tým Armádního sportovního oddílu cyklistiky Dukla Praha je tvořen vedoucím trenérem (Jan Kopač), tajemníkem (Milan Vořechovský), dvou trenérů (Josef Kratina, Lukáš Thun), dvou servismanů (František Menger, Václav Procházka) a osmnácti instruktorů sportu (Armádní sportovní oddíl cyklistiky Dukla Praha). V kategorii muži Elite/U23 to jsou Jiří Bareš, Martin Bláha, Roman Fürst, Martin Hačecký, Vojtěch Hačecký, Jiří Hochmann, Milan Kadlec, Jan
48
Kaduch, Alois Kaňkovský, Jan Kraus, Marek Mixa, Denis Rugovac, Ondřej Rybin, František Sisr, Jan Skála a Ondřej Vendolský, v kategorii ženy Elite/U23 pak Jarila Machačová a Lucie Záleská (Team: Soupiska týmu 2013, 2015). Od sezóny 2003 tým působí v rámci profesionálního pelotonu coby oficiálně registrovaný Trade Team III. divize u Mezinárodní cyklistické unie (UCI). Cyklistika – Brno V čele Dukly Brno (sprint) je sportovní ředitel, kterým aktuálně je Svatopluk Buchta. Dále se realizační tým Dukly Brno skládá ze tří trenérů, přičemž Petr Klimeš a Lubomír Vojta jsou trenéry kategorií U23 a Elite a Zdeněk Nosek je trenérem juniorů, asistentky trenéra (Lenka Brtnová), tajemníka (Jiří Boháč), mechanika (Martin Kaňkovský) a dvou masérů (Aleš Weber a Helenka Jiříčková). Tým závodníků se skládá ze čtyř kategorií: závodníci Elite (Tomáš Bábek, Erik Kimmel, Adam Ptáčník a Pavel Kelemen), závodníci U23 (Robin Wagner, David Sojka a Jaroslav Snášel), junioři/kadeti (Jiří Janošek, Jiří Fanta, Jan Ševčík a Josef Junek) a juniorky/kadetky (Sára Kaňkovská, Ema Kaňkovská, Natálie Šrůtová a Eliška Albrechtová). (ASO DUKLA BRNO) Kanoistika – Praha Realizační tým Armádního sportovního oddílu kanoistiky Dukla Praha je tvořen vedoucím trenérem (Petr Náprstek), tajemníkem (Tomáš Odvárko), šesti trenéry (Jan Andrlík, Libor Dvořák, Jerzy Dziadkowiec, Petr Fuksa, Viktor Legat a Karel Leština), servismanem (Marek Bouší) a šestnácti instruktory sportu (Jakub Adam, Pavel Davídek, des. Josef Dostál, nrtm. Filip Dvořák, Martin Egermaier, Martin Fuksa, Daniel Havel, Anna Kožíšková, Patrik Kučera, Michael Odvárko, nrtm. Jaroslav Radoň, prap. Jan Souček, Jana Šebestová, nrtm. Jan Štěrba, Jakub Špicar a des. Lukáš Trefil). Od roku 1985 je ASO rozšířen o družstvo mládeže, který je nezbytnou základnou pro doplňování oddílu. Počínaje rokem 1997 mají kanoisté k dispozici společně s veslaři novou moderní a všestranně vybavenou loděnici (Armádní sportovní oddíl kanoistiky Dukla Praha). Veslování – Praha Realizační tým Armádního sportovního oddílu veslování Dukla Praha tvoří vedoucí trenér (Filip Koudela), tajemníkem (Tomáš Odvárko), šesti trenéry (Petr 49
Blecha, Milan Doleček st., Rudolf Kopřiva, Vít Kučera, Karel Leština a Michal Vabroušek), jedním servismanem (Václav Chalupa) a dvaceti instruktory sportu (Jan Andrle, Martin Basl, prap. Milan Doleček ml., Oldřich Hejdušek, Michal Horváth, des. David Jirka, Matyáš Klang, Jakub Koloc, Jiří Kopáč, Petr Melichar, Petr Ouředníček, Jan Pilc, Michal Plocek, Jakub Podrazil, kpt. Ondřej Synek, Adam Štěrbák, Jan Vetešník, Ondřej Vetešník, prap. Petr Vitásek a Miroslav Vraštil). V roce 1985 byl oddíl rozšířen o družstvo mládeže. Od roku 1997 veslaři užívají společně s kanoisty novou loděnici, která poskytuje sportovcům zázemí, jež umožňuje kvalitní stravování, posilování, regeneraci a odpočinek a v neposlední řadě i vhodné uložení lodí (Armádní sportovní oddíl veslování Dukla Praha). Moderní pětiboj – Praha Historie Armádního sportovního oddílu moderního pětiboje Dukla Praha není v porovnání s jinými ASO příliš dlouhá – ustaven byl až na základě úspěchů závodníků v této disciplíně (např. 3. místo Lucie Grolichové na MS 1997 nebo 2. místo Libora Capaliniho na MS 1999). Do té doby se tento sport po rozdělení ČSFR rozvíjel v ASO různé. Vedoucím trenérem ASO moderního pětiboje je Jiří Adam, který je bývalým úspěšným závodníkem. Trénuje zde celkem pět trenérů (kpt. Libor Capalini, Sylvie Černá, Tomáš Janko, Robert Kopecký a Jakub Kučera), kteří mají na starosti 14 instruktorů sportu (Martin Bilko, Lenka Bilková, prap. Natálie Dianová, Martin Dvořák, Lucie Grolichová, Jakub Hrudka, David Kindl, Barbora Kodedová, Jan Kuf, prap. Michal Michalík, prap. Ondřej Polívka, des. Michal Sedlecký, por. David Svoboda a Marek Szmek). (Armádní sportovní oddíl moderního pětiboje Dukla Praha) Vodní slalom – Brandýs nad Labem, Praha Počátky historie ASO vodního slalomu Dukla Brandýs nad Labem spadají do roku 1960, kdy byl partou nadšenců kolem MUDr. Jaroslava Přibyla v Bechyni založen oddíl Dukla. V roce 1973 přesídlil oddíl do Brandýsa nad Labem. V 80. letech minulého století byl vodní slalom po vyřazení z programu olympijských her zařazen do oddílů různé. Tento stav trval až do roku 1997, kdy se vodní slalom opět stal olympijským sportem a vodní slalomáři se opět osamostatnili.
50
V současnosti je realizační tým ASO vodního slalomu Dukla Brandýs nad Labem tvořen vedoucím trenérem (Vlastimil Ouředník), tajemníkem (Pavel Štercl), pěti stálými profesionálními trenéry (Zdenka Grossmannová, Luboš Hilgert st., Lukáš Kubričan, Ondřej Mohout a Daniel Rybín), pěti spolupracujícími externími trenéry (Jaromír Indruch, František Jordán, Jiří Karlovský, Kamil Křempek a Dalibor Slovák), servismanem (Daniel Mrůzek) a masérem. V ASO dále působí 13 instruktorů sportu (Luboš Hilgert ml., Štěpánka Hilgertová, Jakub Jáně, Michal Jáně, Ondřej Karlovský, Jonáš Kašpar, Kamil Mrůzek, Eva Ornstová, Tomáš Rak, Marek Šindler, por. Ondřej Štěpánek, por. Jaroslav Volf a Jan Vondra). Součástí ASO je i SDJ (Armádní sportovní oddíl vodního slalomu Dukla Brandýs nad Labem). Centrum armádního sportovního klubu Dukly - sekce vodních slalomářů je umístěno v loděnici v Brandýse nad Labem (LODĚNICE V BRANDÝSE NAD LABEM). Pro pražské členy ASO vodního slalomu bylo vybudováno sportovní centrum Dukly – vodní slalom v Praze na Štvanici. Sportovcům jsou zde k dispozici loděnice s posilovnou a slalomový kanál, který byl vybudován vedle zdymadla pod hotelem Hilton (LODĚNICE V PRAZE NA ŠTVANICI). Sportovní střelba (kule) – Plzeň Sportovní střelba patří k nejstarším sportovním odvětvím v rámci vrcholového armádního sportu u nás. Toto sportovní odvětví se rozvíjelo nejprve v ÚDA, v roce 1953 byli nejlepší závodníci soustředěni na Pohořelci, přičemž trénovali na střelnici v Kobylisích. V roce 1962 byla dokončena výstavba Armádního střeleckého stadiónu v Plzni–Lobzích, jenž byl slavnostně otevřen při příležitosti konání Letní spartakiády spřátelených armád. V následujícím roce se pak družstvo střelců přestěhovalo do Plzně. Zde postupně docházelo ke zdokonalování prostředí, v němž probíhá příprava střelců. Došlo k vybudování víceúčelové střelecké haly, moderní haly pro běžící terč (obě tyto haly jsou vybaveny elektronickými terči), sauny, posilovny a garáže. Rekonstrukcí prošel i objekt restaurace a venkovní sociální zařízení. Při příležitosti pořádání Mistrovství Evropy ve sportovní střelbě v roce 2003 byla uvedena do provozu nová hala se zázemím pro sdělovací prostředky (Armádní sportovní oddíl sportovní střelby Dukla Plzeň).
51
V současnosti je realizační tým ASO sportovní střelby Dukla Plzeň tvořen vedoucím trenérem (Bohumír Pokorný), osmi trenéry (Jaromír Bureš, kpt. Petr Černoch, Ján Kermiet, Ivo Mazura, David Maruška, Ivo Mazura, Vladimír Novotný a Pavel Šafránek), tajemníkem (Magdaléna Havlíčková), jedním servisním pracovníkem (Leon Damas) a čtrnácti instruktory sportu (prap. Josef Fiala, Vladimír Haloda, Adam Hrabovský, David Hrčkulák, Miroslav Januš, Bedřich Jonáš, prap. Milan Mach, Lenka Marušková, Nikola Mazurová, Michaela Musilová, Josef Nikl, Petr Šmol, Tomáš Těhan a Lucie Valová). (Armádní sportovní oddíl sportovní střelby Dukla Plzeň). Sportovní střelba (broky) – Hradec Králové Počátky brokové střelby v ČSLA spadají do roku 1983, kdy byl v Hradci Králové založen oddíl Vojenské tělovýchovné jednoty velitelství letectva. Počátky tohoto oddílu jsou spjaty se jmény Ing. Jana Ploce a trenéra Petra Sehnoutka. Členové oddílu se rekrutovali z řad vojáků základní služby, kteří vykonávali službu ve vojenském letectvu. Za tréninkové zázemí jim v počátcích oddílu sloužila střelnice Okresního mysliveckého svazu v Pardubicích. Vzhledem k výborným sportovním výsledkům dosahovaným na domácí scéně došlo v roce 1990 k začlenění oddílu do systému armádního vrcholového sportu. Oddíl byl pak organizačně začleněn do Armádního sportovního střediska Dukla Plzeň. Od roku 1997 byly za spolupráce Armádního sportovního centra DUKLA a Českého střeleckého svazu postupně výrazně zlepšovány podmínky na Armádní sportovní střelnici v Hradci Králové-Malšovicích. Střeliště skeet a trap bylo postupně osazeno vrhačkami Falkon a Lapporte, později Mattarelli. Bylo rovněž vybudováno zázemí pro střelce i pro veřejnost. K osamostatnění družstva brokových střelců a vzniku Armádního sportovního oddílu sportovní brokové střelby DUKLA Hradec Králové došlo v roce 2001 (Armádní sportovní oddíl sportovní brokové střelby DUKLA Hradec Králové). Nynější složení Armádního sportovního oddílu sportovní brokové střelby DUKLA Hradec Králové sestává z vedoucího trenéra (mjr. Radek Jančík), dvou kmenových trenérů (Petr Luštický a Kamil Ploc), jednoho trenéra externího (Lubor Novota) a třinácti instruktorů sportu (Robin Daněk, Michal Hojný, Libuše Jahodová, Milan Hric, Libuše Jahodová, David Kostelecký, Jan Leskovec, Petr 52
Málek, Jakub Novota, Miroslav Pacák, Miloš Slavíček, por. Jan Sychra a Marcela Václavková). (Armádní sportovní oddíl sportovní brokové střelby DUKLA Hradec Králové) Lyžování – Liberec Počátky armádního lyžování u nás jsou spojeny se vznikem ATK (1948). Poté, co byl rozpuštěn Oddíl reprezentantů (1956), vznikla Vojenská tělovýchovná jednota s posádkou v Liberci a názvem Dukla. Díky tomu došlo ke vzniku Armádního sportovního družstvu lyžování, v němž bylo sdruženo 30 běžců včetně biatlonistů, skokanů, sdruženářů a sjezdařů. V současnosti je realizační tým Armádního sportovního oddílu lyžování Dukla Liberec tvořen vedoucím trenérem (Michael Georgiev), dvěma tajemníky (Milan Jarý a Jan Chmelař), deseti trenéry (Tomáš Bank, Radek Herot, Marek Jelínek, David Jiroutek, Václav Korunka, Miroslav Petrásek, Marek Šablatura, Vladimír Šmíd, Zbyněk Baloušek a Radek Židek), třemi servisními pracovníky (Michal Doležal, Miroslav Kopal a Jan Pešina) a 25 instruktory sportu (Ondřej Bank, Lukáš Bauer, Martin Cikl, Miroslav Dvořák, Antonín Hájek, Lukáš Hlava, Petr Horák, Ondřej Horyna, prap. Pavel Churavý, prap. Martin Jakš, Jakub Janda, prap. Dušan Kožíšek, Kryštof Krýzl, Nikol Kučerová, prap. Jiří Magál, Jan Matura, Michal Novotný, Šárka Pančochová, Aleš Razým, Eva Samková, Borek Sedlák, Tomáš Slavík, Nikola Sudová, Filip Trejbal a Aleš Vodseďálek). (Armádní sportovní oddíl lyžování Dukla Liberec) Parašutismus – Prostějov Počátky Armádního sportovního oddílu parašutismu Dukla Prostějov spadají do roku 1961. Tehdy byla rozkazem Náměstka MNO č. 016 ze dne 8. listopadu 1961 ustanovena „Reprezentační četa“, která byla začleněna do organizační struktury 22. výsadkové brigády Prostějov. Impulsem k založení této čety byla plánovaná účast zástupců ČSLA na „Letní spartakiádě spřátelených armád v parašutismu“, která se konala v roce 1962. Vzhledem k velkým individuálním i týmovému úspěchu (prvenství v soutěži družstev i jednotlivců) vydal ministr národní obrany rozkaz, kterým bylo vytvořeno Armádní sportovní družstvo parašutistů. Smyslem tohoto kroku byla příprava sportovců pro státní i
53
armádní reprezentaci. Do tohoto okamžiku byli totiž reprezentanty toliko členové civilních sportovních parašutistických oddílů Aeroklubu. Ke dni 1. října 1974 došlo na základě usnesení vlády ČSSR č. 96 ze dne 11. dubna 1974 a rozkazu MNO č. 04 ze dne 27. března 1974 ke zřízení Správy vrcholového a výkonnostního sportu a Armádního střediska vrcholového sportu. V důsledku těchto
kroků bylo
Armádní sportovní
družstvo
parašutismu
přeřazeno
z podřízenosti 22. výsadkové brigády do podřízenosti ASVS DUKLA Olomouc, s dislokací v Prostějově. V roce 1994 bylo Armádní sportovní družstvo parašutismu dáno do přímé podřízenosti ASC Dukla. Tento stav trvá doposud (Šafanda a kol., 2012). Zařazení Armádního sportovního oddílu parašutismu Dukla Prostějov do rezortního sportovního centra Ministerstva obrany je možno považovat s ohledem na branný charakteru sportovního parašutismu a návaznost na vojenské výsadkáře a vojenské letectvo za optimální řešení se zřetelem k efektivnosti sportovní přípravy a šanci a úspěch při účasti na mezinárodních sportovních akcích. Pro toto tvrzení svědčí jednak existence několika desítek podobných armádních družstev v jiných zemích, které reprezentují ve sportovním parašutismu na civilních i armádních soutěžích, jednak skutečnost, že český reprezentační tým v klasických parašutistických disciplínách tvoří výlučně příslušníci ASO parašutismu Dukla Prostějov. Činnost a zaměření tohoto ASO je na soutěže mistrovství světa, mistrovství Evropy a mistrovství světa Mezinárodní rady vojenského sportu (CISM). Na tyto sportovní podniky se instruktoři sportu připravují v disciplíně přesnost přistání, a v individuální i skupinové akrobacii. V rámci sportovního svazu – Aeroklubu ČR se pak instruktoři sportu připravují na disciplíny programu Mezinárodní letecké federace (fr. Fédération Aéronautique Internationale, FAI), zvláště na klasické parašutistické disciplíny a para-ski (Armádní sportovní centrum DUKLA - ASO Dukla parašutismu Prostějov). V současnosti je organizační struktura Armádního sportovního oddílu parašutismu Dukla Prostějov tvořena velitelem – vedoucím trenérem (Ing. Jiří Šafanda), trenérem (kpt. Bc. Jan Wantula), tajemníkem (Ing. Lubomír Havlák), dvěma techniky (prap. Josef Herzinger a Čestmír Zítka), správcem objektu oddílu (Václav Martauz) a deseti instruktory sportu (Jindřich Vedmoch, Jiří Gečnuk, por.
54
Mgr. Libor Jiroušek, des. Hynek Tábor, prap. Ing. Oldřich Šorf, prap. Bc. Jakub Pavlíček, prap. Petr Směšný, nrtm. Miloslav Kříž, nrtm. Bonifác Hájek, kamera kpt. Bc. Jan Wantula). Ve sportovním družstvu juniorů jsou v současnosti tři závodníci (SOUČASTNÉ SLOŽENÍ ODDÍLU DUKLA PROSTĚJOV). Různé – Praha Armádní sportovní oddíl různé Dukla Praha byl do organizační struktury ASC DUKLA zařazen za účelem zabezpečení přípravy sportovců v těch sportovních odvětvích a disciplínách, jež v tomto sportovním centru nemají svůj kmenový oddíl. Tato praxe je obvyklá i v případě dalších rezortních sportovních center. Před zrušením povinné vojenské služby byli nejvíce příslušníky ASO různé sportovci, kteří u ASC DUKLA vykonávali základní vojenskou službu. Kromě nich byly v minulosti příslušníky ASO různé i špičkoví závodníci (např. akrobatický lyžař Aleš Valenta, kajakářka Štěpánka Hilgertová či moderní pětibojař Libor Capalini), jejichž vynikající výkony přispěly k zařazení jejich sportů ke standardním armádním sportovním oddílům. Poněvadž je potenciální rozptyl sportovních odvětví zařazených do ASO různé (jedná se o sporty letní i zimní) velký a jejich nároky jsou velmi odlišné, nelze proto přípravu jednotlivých sportovců
zajišťovat
komplexně.
Za
nastíněné
situace
musí
sehrávat
nezanedbatelnou roli i mateřské oddíly a příslušné zastřešující sportovní svazy. V současné době jsou v ASO DUKLA různé zabezpečovány ze sportů badminton, boby, karate, saně, sportovní aerobik, cyklistika, golf, plážový volejbal a tenis. V minulosti zde byly zabezpečovány (vedle již dříve zmiňovaných sportů) i např. jachting, rychlobruslení, sportovní gymnastika, sportovní lezení nebo travní lyžování (Armádní sportovní oddíl různé Dukla Praha). V současnosti realizační tým Armádního sportovního oddílu různé Dukla Praha sestává z vedoucího trenéra (mjr. Jan Kinkor), trenéra (Viktor Zapletal) a celkem 22 sportovců. Jedná se o Pavla Floriána (badminton), Jana Stoklásku a Dominika Suchého (boby), Ondřeje Cinka, Terezu Huříkovou, Jaroslava Kulhavého, Martinu Růžičkovou a Jana Škarnitzla (cyklistika), Marka Nového a Kláru Spilkovou (golf), Ondřeje Samka a Jakuba Tesárka (karate), Martinu Bonnerovou a Barboru Hermannovou (plážový volejbal), Antonína Brože, Lukáše Brože, Jakuba Hymana, Ondřeje Hymana, Matěje Kvíčalu a Jaromíra Kuderu 55
(saně), Denisu Barešovou (sportovní aerobik) a Andreu Hlaváčkovou (tenis). (Armádní sportovní oddíl různé Dukla Praha). 3.2.2 Odbor ekonomiky a logistiky V čele Odboru ekonomiky a logistiky stojí zástupce ředitele – ředitel odboru ekonomiky a logistiky. V současnosti tuto funkci zastává plk. Ing. Milan Koudela. Tento odbor, který má celkem 73 zaměstnanců, je tvořen celkem šesti součástmi (Tulis):
Finanční oddělení (6 zaměstnanců).
Oddělení logistiky (21 zaměstnanců) – zajišťuje materiál, dopravu a stravování.
Oddělení výstavby a provozu zařízení (19 zaměstnanců).
Výcviková
zařízení
v Harrachově
a
v Horním
Polubném
(11
zaměstnanců).
Oddělení zabezpečení sportu v Liberci (10 zaměstnanců).
Oddělení zabezpečení sportu v Plzni (5 zaměstnanců).
3.2.3 Odbor zdravotnického zabezpečení V čele Odboru zdravotnického zabezpečení stojí zástupce ředitele – ředitel odboru zdravotnického zabezpečení. V současnosti jím je plk. MUDr. Bořivoj Gronych. Odbor zdravotnického zabezpečení je tvořen celkem 23 zaměstnanci. Do jeho organizační struktury patří 3 oddělení:
Léčebně diagnostické oddělení – Praha – má 2 lékaře, 2 zdravotní sestry a 1 pracovníka materiálně technického zabezpečení.
Rehabilitační oddělení – Praha – spadá sem 11 členů zdravotnického personálu, tj. masérů a fyzioterapeutů.
Léčebně diagnostické a rehabilitační oddělení – Liberec – patří sem 1 lékař, 1 zdravotní sestra a 4 příslušníci zdravotnického personálu, tj. maséři a fyzioterapeuti.
3.3 Základní normy pro činnost ASC DUKLA Činnost ASC DUKLA vychází z celé řady právních předpisů, které jsou právním základem jeho činnosti. Jedná se o následující právní předpisy:
56
Zákon č. 115/2001 Sb., o podpoře sportu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o podpoře sportu“).
Zákon č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
Zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech, ve znění pozdějších předpisů – týká se pouze vojáků z povolání z ASC DUKLA.
Zákon č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě a o změně některých zákonů (zákon o finanční kontrole), ve znění pozdějších předpisů.
Nařízení vlády č. 222/2010 Sb., o katalogu prací ve veřejných službách a správě.
Nařízení vlády č. 564/2006 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě, ve znění pozdějších předpisů. Vedle těchto právních norem vychází činnost ASC DUKLA z těchto
dalších předpisů a podzákonných norem:
Mezinárodní úmluva proti dopingu ve sportu ze dne 19. října 2005 – její znění bylo u nás vyhlášeno ve formě Sdělení Ministerstva zahraničních věcí pod č. 58/2007 Sb. m. s., ve znění pozdějších předpisů.
Antidopingová úmluva Rady Evropy ze dne 16. listopadu 1989 – aktuálně je u nás její znění vyhlášeno ve formě Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 57/2005 Sb. m. s., kterým se nahrazuje sdělení Ministerstva zahraničních věcí vyhlášené pod č. 119/1996 Sb. o přijetí Antidopingové úmluvy.
Zásady činnosti resortních sportovních center č. j. 16 841/2008-50_RSC – byly vydány Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy a jsou platné
57
od 1. ledna 2009. Obsahem tohoto podzákonného předpisu jsou následující skutečnosti: o všeobecná ustanovení; o koordinace činnosti, vztahy mezi resortními sportovními centry a sportovními svazy; o organizační struktura – členění resortních sportovních center a přehled sportovních odvětví; o personální zabezpečení – zahrnuje zejména kritéria pro zařazování sportovců do resortních sportovních center a jejich vyřazování; o ekonomické, zdravotnické a vědecko-servisní zabezpečení; o přílohy – je jich celkem šest a jejich obsahem jsou následující okruhy problémů:
Účelové určení a podmínky použití neinvestičních finančních prostředků.
Metodika plánování a hodnocení činnosti.
Odměňování.
Výživa.
Stipendia.
Přehled použitých právních předpisů.
3.4 Financování armádního sportu Financování armádního sportu se odvíjí od právní formy daného subjektu na úseku sportu a tělovýchovy v rezortu Ministerstva obrany. Tato právní forma byla zmíněna v kapitole 3.1 této práce. Z ní vyplývá, že se z hlediska majetkového může jednat o následující právní formy (Pernica, 2011b):
vnitřní organizační jednotka organizační složky státu;
příspěvkové organizace. Od právní formy se odvíjí vztah příslušného subjektu na úseku sportu a
tělovýchovy v rezortu Ministerstva obrany ke státnímu rozpočtu. Subjekt, jenž má postavení příspěvkové organizace, má v souladu se zákonem možnost svěřený majetek využívat k podnikání (tj. k hospodářské činnosti). Díky tomu takové subjekty snižují svoji závislost na rozpočtu zřizovatele. Veškeré příspěvkové
58
organizace (tj. Handball Club Dukla Praha, Volejbalový klub Liberec a Vědecké a servisní pracoviště tělesné výchovy a sportu – CASRI) vznikly na počátku 90. let minulého století na základě názoru tehdejšího Federálního ministerstva obrany, že optimální je, když se kdo jsou s to se o sebe postarat sami, o sebe také postarají. Objem financování příspěvkových organizací je možno zjistit v daném kalendářním roce ze státního závěrečného účtu státního rozpočtu – kapitola Ministerstva obrany. Pro příspěvkové organizace platí pravidlo, že musí dbát vyrovnaného hospodaření. Jinými slovy vyjádřeno bilance hlavní činnosti a hospodářské činnosti příspěvkových organizací nesmí být záporná (Pernica, 2011b). V případě rozpočtu ASC DUKLA naproti tomu platí, že výdaje na sportovní reprezentaci jsou v rámci státního závěrečného účtu státního rozpočtu – kapitola Ministerstva obrany soustředěny do bloku F. Zde uváděné výdaje jsou děleny na výdaje kapitálové a výdaje běžné. Část těchto výdajů je hrazena z prostředků Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. K tomuto Pernica doplňuje následující: „Podle logiky cílově orientovaného rozpočtování má ASC Dukla podíl i na Funkčním systému obrany státu... Zbytek připadá na cíle Promyšlená modernizace a moderní infrastruktura a Zabezpečení provozních výdajů rezortu MO. (…) Podtrženo a sečteno, na sport a tělovýchovu se rozpočtové kapitole Ministerstva obrany vydává podle dostupných veřejných zdrojů asi 380 milionů korun. Z toho asi dvě pětiny jsou hrazeny z jiných zdrojů, než je tato kapitola.“ (2011b) Ekonomické zabezpečení resortních sportovních center, včetně resortního sportovního centra Ministerstva obrany vychází přitom z následujících zásad (Zásady činnosti Resortních sportovních center, s. 6):
Finanční prostředky vyčleněné ze státního rozpočtu na zabezpečení přípravy ke státní sportovní reprezentaci, na neinvestiční výdaje v podmínkách resortních sportovních center plánuje Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ve své rozpočtové kapitole v rámci výdajového specifického ukazatele „Podpora činnosti v oblasti sportu“ v souladu se zákonem č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů.
59
Finanční prostředky na financování neinvestičních výdajů Resortního sportovního centra Ministerstva obrany se z kapitoly Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy převádějí rozpočtovým opatřením do rozpočtu tohoto rezortu. Příslušné rozpočtové opatření Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy se provádí do 20 dnů po provedení rozpisu rozpočtu kapitoly 333-MŠMT – k tomuto viz Usnesení vlády pro příslušný kalendářní rok.
Účelové určení a podmínky použití neinvestičních finančních prostředků je vymezeno přílohou č. 1 Zásad činnosti Resortních sportovních center.
Finanční prostředky na kapitálové výdaje v podmínkách resortních sportovních center jsou plánovány v rozpočtové kapitole Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy v rámci programu 233510 – Podpora rozvoje a obnovy materiálně technické základny sportovních organizací podle Vyhlášky Ministerstva financí č. 560/2006 Sb., o účasti státního rozpočtu na financování programů reprodukce majetku.
Finanční prostředky uvolněné ze státního rozpočtu na financování výdajů na resortní sportovní centrum Ministerstva obrany se z kapitoly Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy převádějí v souladu s platnou metodikou Ministerstva financí.
Další finanční prostředky vyčleněné ze státního rozpočtu na činnost resortního sportovního centra Ministerstva obrany mohou být součástí rozpočtových kapitol Ministerstva obrany.
60
Závěr Cílem této diplomové práce bylo komplexně zmapovat historii, současný stav a vývojové trendy v oblasti vrcholového armádního sportu v České republice a rozebrat řízení, financování a péči státu o armádní sportovce. Tento hlavní cíl byl naplněn prostřednictvím realizace cílů a úkolů dílčích. Prvním z těchto cílů bylo stanovit periodizaci historie armádního sportu na území nynější České republiky v novodobých dějinách. Z této analýzy vyplynulo, že armádní sport na území dnešní České republiky prošel za téměř století své existence poměrně dynamickým a zajímavým vývojem. Proto je možno v rámci této historie vydělit poměrně velký počet relativně samostatných období, která jsou vymezena různými mezníky, ať již v existenci příslušných subjektů reprezentujících armádní sport u nás, v některých případech v naší historii vůbec. Takovými vývojovými obdobími byla léta 1918 až 1939, dále léta 1945 až 1948, léta 1948 až 1953, léta 1953 až 1956, léta 1956 až 1963, léta 1963 až 1974, léta 1974 až 1989, léta 1989 až 1993, léta 1993 až 2000 a konečně léta 2001 až doposud. Za první republiky byl armádní vrcholový sport specifickou součástí tělovýchovného hnutí v Československu. Teprve po druhé světové válce byli u nás armádní sportovci organizováni do speciálních subjektů, které byly zainteresovány na přípravě armádních sportovců. Jednalo se např. o Ústřední tělovýchovný oddíl, dále o Armádní tělocvičný klub, Ústřední dům armády až nakonec vznikla Dukla. Ať již se jednalo o jakýkoliv takový subjekt, armádní sportovci patřili vždy ke špičce u nás, a to v řadě sportovních odvětví (atletika, kopaná, hokej apod.). Řada mezinárodních úspěchů na olympijských hrách, na mistrovstvích světa, na mistrovstvích Evropy i při jiných sportovních podnicích byla dosažena za významné účasti armádních sportovců. Z tohoto hlediska je možno činnost Dukly či jejích předchůdců hodnotit zcela jednoznačně kladně. Na druhé straně však nelze nevidět fakt, že armádní vrcholový sport byl jistou výkladní skříní poúnorového režimu, s čímž byly pro Duklu a její předchůdce spojeny nejrůznější výhody, které v té době nebyly u nás jinak běžné. V prvé řadě se jednalo o nadstandardní finanční a materiální zabezpečení. Běžné nebylo u civilních klubů ani direktivní zařazování do domácích soutěží, což se
61
u týmů reprezentujících armádní sport stávalo. V této souvislosti nelze nezmínit ani možnost výběru a direktivní soustřeďování špičkových sportovců do armádních sportovních týmů. Tyto jevy byly z velké části negativní. Navíc byly nezřídka činěny k nelibosti civilních sportovních klubů. Přes uvedené stinné stránky je možno konstatovat, že Dukla má v historii i současnosti našeho sportu své místo. V každém z rozebíraných období dosáhli armádní sportovci významných úspěchů, přičemž někteří sportovci jako například Emil Zátopek se stali legendami již za svého života. Nelze zcela jednoznačně říci, která období existence armádního sportu u nás byla úspěšná a která naopak méně. Je tomu tak z toho důvodu, že armádní sport vždy existoval v odlišných podmínkách, které nedovolují exaktní srovnání. Jako příklade může posloužit období let 1974 až 1989, kdy se někteří armádní sportovci ve vrcholné formě (např. diskař Imrich Bugár, který v roce 1983 vyhrál ve své disciplíně historicky první mistrovství světa v atletice), nemohli zúčastnit OH v Los Angeles (1984). Jiná období byla zase v porovnání s jinými velmi krátká (např. období let 1989 až 1992) na to, aby je bylo možno z hlediska úspěchů poměřovat s obdobími delšími. V současnosti je armádní sport reprezentován Resortním sportovním centrem Ministerstva obrany, které se skládá z Armádního sportovního centra DUKLA, které je organizační jednotkou organizační složky státu, a dále třemi příspěvkovými organizacemi – Handball Clubem Dukla Praha, Volejbalovým klubem Dukla Liberec a Vědecké a servisní pracoviště tělesné výchovy a sportu, p. o. (v obchodním styku používá označení CASRI). Armádní sportovní centrum DUKLA se ještě dále dělí na jednotlivé armádní sportovní oddíly. Ke konceptu Armádního sportovního centra je možno uvést, že se ukázal jako životaschopný a perspektivní, a to proto, že díky existenci sportovních družstev juniorů, které jsou jeho součástí, dokázalo toto centrum reagovat na výpadek zdroje doplňování sportovci z řad vojáků základní (náhradní) vojenské služby, který nastal po profesionalizaci Armády České republiky. K financování armádního sportu je v práci uvedeno, že se odvíjí od právní formy daného subjektu na úseku sportu a tělovýchovy v rezortu Ministerstva obrany. Výše uvedené subjekty, které mají postavení příspěvkové organizace, mají v souladu se zákonem možnost svěřený majetek využívat k podnikání (tj.
62
k hospodářské činnosti). Díky tomu takové subjekty snižují svoji závislost na rozpočtu zřizovatele. V případě rozpočtu ASC DUKLA naproti tomu platí, že výdaje na sportovní reprezentaci jsou v rámci státního závěrečného účtu státního rozpočtu – kapitola Ministerstva obrany soustředěny do bloku F. Vedle toho na jeho činnost přispívá i Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. K anketnímu šetření mezi bývalými a současnými armádními sportovci, které bylo realizováno s cílem zjistit jejich názory na podmínky přípravy v Dukle, vyplývá, že všichni dotazovaní sportovci očekávali od vstupu do Dukly zlepšení své stávající sportovní výkonnosti. Zvýšení sportovní výkonnosti v Dukle mělo podle převážně části respondentů souviset se zdejšími výbornými podmínkami pro přípravu sportovců, které byly a jsou v porovnání s jinými obdobnými sportovními kluby u nás na vyšší úrovni. S výjimkou jediného respondenta byly podmínky pro sportovní přípravu v Dukle bývalými i současnými sportovci hodnoceny velmi pozitivně. Zmíněný jeden respondent tuto skutečnost rovněž kvitoval, avšak zároveň poukázal na to, že vybavení je v některých ohledech zastaralé, v závěru však dodal, že v současnosti probíhá jeho obnova. V zásadě všichni dotazovaní se shodli (ať již na případě svém, či na případě jiných), že jim působení v Dukle v pozitivním směru ovlivnilo jejich sportovní kariéru, přičemž nejvíce v této souvislosti zmiňovali velmi dobré materiální podmínky pro trénink v tomto klubu. Vzhledem k výše uvedenému by si všichni oslovení armádní sportovci znovu vybrali jako klub, v němž by chtěli působit. Rovněž anketní šetření ukázalo na skutečnost, že existence Dukly má své oprávnění a že je nanejvýš vhodné ji zachovat i do budoucna. Vzhledem k výše uvedenému je možno konstatovat, že se cíle práce podařilo naplnit. Práci je možno využít pro studijní účely pro všechny zájemce o problematiku, která je v ní řešena, tj. pro zájemce o problematiku armádního sportu u nás.
63
Seznam použitých zdrojů Knižní zdroje BAKALÁŘ, R., KOTRBA, J. (1980). Dukla s olympijskou vlajkou. 1. vyd. Praha: Naše vojsko. BARTOŠ, J., KOVÁŘOVÁ, S., TRAPL, M. (1995). Osobnosti českých dějin: literatura, kultura, hudba, věda, hospodářství, technika, politika, sport. Olomouc: Alda. DOBROVODSKÝ, V. a kol. (1988). 15. zimní olympijské hry Calgary 1988. 1. vyd. Praha: Olympia. DOBROVODSKÝ, V. (1996). Atlanta 1996: hry 26. olympiády. 1. vyd. Praha: Olympia. DOBROVODSKÝ, V. (1981). Olympijské hry 1980: hry 22. olympiády, Moskva: 23. zimní olympijské hry, Lake Placid. 1. vyd. Praha: Olympia. GAJDA, J. (2004). Čeští vojáci pod Akropolí: Atény 2004. 1. vyd. Praha: Ministerstvo obrany České republiky – Agentura vojenských informací a služeb. HENDL, J. (2005). Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. 1. vyd. Praha: Portál. HRDINA, J., ROHÁČKOVÁ, I. (2008). Dukláci v Pekingu. 1. vyd. Praha: Ministerstvo obrany České republiky – PIC MO. JAKUBCOVÁ, K. (2012). Sport a olympijské hnutí v zemích Visegrádu: jejich vývoj a jejich transformace v postkomunistické éře. 1. vyd. Praha: Karolinum. JANDOUREK, J. (2003). Úvod do sociologie. 1. vyd. Praha: Portál. JENŠÍK, M., MACKŮ, (1998). J. Kronika českého fotbalu. 2, Od roku 1945. 1. vyd. Praha: Fortuna Print. JIRKA, J. a kol. (2004). Kdo byl kdo v české atletice. Praha: Olympia. KOLÁŘ, F. a kol. (1999). Naši olympionici. 1. vyd. Praha: Libri. KOLÁŘ, P. (2002). Zimní olympijské hry Salt Lake City 2002. 1. vyd. Praha: Hart. KOLEKTIV (2012). Zlatý Londýn. 1. vyd. Praha: Ringier Axel Springer CZ. KOZÁKOVÁ, Z. (1994). Sokolské slety: 1882-1948. 1. vyd. Praha: Orbis. KRŠÁK, P. a kol. (1989). Soul 88: hry 24. olympiády. 1. vyd. Bratislava: Šport. MACHO, M. (1986). Zlatý míč. 1. vyd. Praha: Olympia.
64
NEUMANNOVÁ, K., CIBULA, V., DROBNÁ, Neumannová: moje tři zlata. Praha: Slávka Kopecká.
M.
(2006).
Kateřina
NOVÁKOVÁ, M., SKOŘEPOVÁ, E. (2000). Sydney 2000: hry XXVII. olympiády. 1. vyd. Praha: Olympia. OCHRANA, F. (2009). Metodologie vědy: úvod do problému. 1. vyd. Praha: Karolinum. PAVEL, O. (1964). Dukla mezi mrakodrapy. 1. vyd. Praha: Naše vojsko. PEKÁREK, J. a kol. (1977). Olympijské hry 1976: 21. olympijské hry, Montreal12. zimní olympijské hry, Innsbruck. 1. vyd. Praha: Olympia. PROCHÁZKA, K. a kol. (1985). 14. zimní olympijské hry: Sarajevo 1984. 1. vyd. Praha: Olympia. PROCHÁZKA, P. (2006). ZOH 2006: Zlatý Turín. 1. vyd. Praha: Ringier ČR. ROHÁČKOVÁ, I. (2013). Šedesát pět let armádního vrcholového sportu: Kapitoly z dějin a současnosti ASC DUKLA. Praha: Ministerstvo obrany. ROHÁČKOVÁ, I. a kol. (2010). Zlatý a bronzový Vancouver. 1. vyd. Praha: pro Armádní sportovní centrum Dukla vydalo Ministerstvo obrany České republiky – Prezentační a informační centrum MO. ŠAFANDA, J. a kol. (2012). 50 let pod vrchlíky armádních sportovních padáků: [1962-2012]. Praha: Ministerstvo obrany České republiky, Odbor komunikace a propagace (OKP). ŠIROKÝ, J. a kol. (2011). Tvoříme a publikujeme odborné texty. 1. vyd. Brno: Computer Press. VESELÝ, Z. (2007). Dějiny mezinárodních vztahů. 1. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk. VYHLÍDAL, F. (2008). Kronika mistrovství Evropy ve fotbale 1960-2008. 1. vyd. Praha: Deus. ŽURMAN, A. (1998). 18. zimní olympijské hry Nagano ´98. 1. vyd. Praha: Olympia. Periodika Ruch v tělesné výchově, č. 1, 4. 1.1949, s. 2. Vojenský historický archiv Fond MNO, ročník 1946, karton 88
65
Fond MNO, ročník 1950, karton 42 Fond MNO, ročník 1950, karton 42 Fond MNO, ročník 1963, karton 18 Fond MNO, ročník 1967, karton 25 Fond MNO, ročník 1969, karton 43 Fond MNO, ročník 1970, karton 22 Internetové zdroje ASO DUKLA BRNO [online]. © Dukla Brno, nedatováno. [cit. 2015-04-10]. Dostupné z:
. Armádní sportovní centrum DUKLA - ASO Dukla parašutismu Prostějov [online]. Nedatováno. [cit. 2015-04-11]. Dostupné z:
. Armádní sportovní centrum DUKLA: Historie [online]. Nedatováno. [cit. 201504-11]. Dostupné z: . Armádní sportovní oddíl cyklistiky Dukla Praha [online]. Nedatováno. [cit. 201504-10]. Dostupné z: . Armádní sportovní oddíl kanoistiky Dukla Praha [online]. Nedatováno. [cit. 201504-10]. Dostupné z: . Armádní sportovní oddíl lyžování Dukla Liberec [online]. Nedatováno. [cit. 201504-11]. Dostupné z: . Armádní sportovní oddíl moderního pětiboje Dukla Praha [online]. Nedatováno. [cit. 2015-04-10]. Dostupné z: . Armádní sportovní oddíl různé Dukla Praha [online]. Nedatováno. [cit. 2015-0412]. Dostupné z: . Armádní sportovní oddíl sportovní brokové střelby DUKLA Hradec Králové [online]. Nedatováno. [cit. 2015-04-11]. Dostupné z: . Armádní sportovní oddíl sportovní střelby Dukla Plzeň [online]. Nedatováno. [cit. 2015-04-10]. Dostupné z: . Armádní sportovní oddíl veslování Dukla Praha [online]. Nedatováno. [cit. 201504-10]. Dostupné z: .
66
Armádní sportovní oddíl vodního slalomu Dukla Brandýs nad Labem [online]. Nedatováno. [cit. 2015-04-10]. Dostupné z: . Armádní sportovní středisko DUKLA [online]. Nedatováno. [cit. 2015-04-09]. Dostupné z: . CASRI: O nás [online]. © 2005 - 2015 Casri - Sports Research Institute Of Czech Armed Forces. [cit. 2015-04-12]. Dostupné z: . Conseil International du Sport Militaire [online]. © 2012 CISM. [cit. 2015-0423]. Dostupné z: < http://www.cismmilsport.org/>. ČSLA VE SPORTU: Historie armádního vrcholového sportu [online]. Nedatováno. [cit. 2014-12-21]. Dostupné z: . Dukla Praha: Historie [online]. © TJ Dukla Praha, 2008-2009. [cit. 2015-03-10]. Dostupné z: . Dukla – vojenské športové centrum: História [online]. © 2009. [cit. 2015-03-12]. Dostupné z: . FK Dukla Praha: Historie klubu [online]. © 2015 FK Dukla Praha. [cit. 2015-0217]. Dostupné z: . HC DUKLA PRAHA: O klubu [online]. © 2012 HC Dukla Praha. [cit. 2015-0412]. . HC Olomouc: Historie klubu [online]. © 2010-2015 HC OLOMOUC, s. r. o. & eSports.cz, s. r. o. [cit. 2015-02-16]. Dostupné z: Historie VK DUKLA Liberec [online]. © 2013 VK DUKLA LIBEREC. [cit. 2015-04-12]. Dostupné z: . KUČERA, A. HODONÍN VČERA A DNES: Jezdecký pluk zabral obě kasárna [online]. 25.03.2012. [cit. 2014-12-20]. Dostupné z: . LÁNÍK, J. Ministerstvo obrany 1918-1989 [online]. © 2004 - 2014 Ministerstvo obrany. [cit. 2014-12-20]. Dostupné z: . LODĚNICE V BRANDÝSE NAD LABEM [online]. Nedatováno. [cit. 2015-04-11]. Dostupné z: . LODĚNICE V PRAZE NA ŠTVANICI [online]. Nedatováno. [cit. 2015-04-11]. Dostupné z: .
67
O oddílu ASC [online]. © TJ Dukla Praha, 2008-2009. [cit. 2015-04-10]. Dostupné z: . OUŘEDNÍK, V. Stručné dějiny armádního vodního slalomu [online]. Nedatováno. [cit. 2015-04-11]. Dostupné z: . PERNICA, B. (2011a) Dukla, truhla plná tajemství… [online]. 17.06.2011. [cit. 2014-12-21]. Dostupné z: . PERNICA, B. (2011b) Jedeme, Dukla, jedeme! [online]. 5. června 2011. [cit. 2015-04-22]. Dostupné z: . Referát řízení sportovní reprezentace [online]. 30. listopadu 2006. [cit. 2015-0416]. Dostupné z: . SOUČASTNÉ SLOŽENÍ ODDÍLU DUKLA PROSTĚJOV [online]. Nedatováno. [cit. 2015-04-11]. Dostupné z: . Team: Soupiska týmu 2013 [online]. © 2015 DUKLA Pro Cycling Team. [cit. 2015-04-10]. Dostupné z: . TJ Dukla Praha: Oddíl [online]. © TJ Dukla Praha, 2008-2009. [cit. 2015-04-10]. Dostupné z: . TJ Dukla Praha: O oddílu ASC [online]. © TJ Dukla Praha, 2008-2009. [cit. 2015-04-10]. Dostupné z: . TULIS, M. Postavení a úloha rezortních sportovních center v přípravě ke státní sportovní reprezentaci [online]. Nedatováno. [cit. 2015-04-10]. Dostupné z: <www.ftvs.cuni.cz/katedry/kms/Dvor/Uloha_RSC_priprava_reprezentace>. Zákony a jiné předpisy Důvodová zpráva k zákonu č. 115/2001 Sb., o podpoře sportu. Usnesení vlády České republiky ze dne 9. března 2011 č. 167 o Koncepci státní podpory sportu v České republice. Zákon č. 115/2001 Sb., o podpoře sportu, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 585/2004 Sb., o branné povinnosti a jejím zajišťování (branný zákon). Zásady činnosti Resortních sportovních center. Praha: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, č. j. 16 841/2008-50_RSC.
68
Resumé Diplomová práce na téma Historie a současnost českého armádního sportu se zabývá jednou ze specifických oblastí naší armády v historii i současnosti – armádním sportem. Práce je dělena do tří kapitol. V první kapitole je podána periodizace historie českého armádního sportu, načež následuje charakteristika jeho jednotlivých vývojových etap. Ve druhé kapitole jsou prezentovány výstupy z ankety uskutečněné s bývalými i současnými sportovci Dukly k jejich působení v tomto armádním sportovním klubu. Poslední kapitola je zaměřena na řízení, financování a péči státu o armádní sportovce v České republice. Resumé The thesis entitled „The History and Presence of the Czech Army Sports“ deals with one of the specific areas of our Army both in history and at presence – the Army sports. The thesis is divided into three chapters. The first chapter contains the periods of history of the Czech Army sports, followed by a characteristic of each of the historical periods. The second chapter presents the outcome of an inquiry held with both former and current Dukla athletes regarding their activities in this Army sports club. The last chapter focusses on the management, financing and governmental support of Army athletes in the Czech Republic.
69
