Historický a kulturní přehled od počátků do začátku 20. století Starověk 1. starověká orientální literatura – Indie, Čína, Persie, Egypt, Mezopotámie, Palestina (3. tis. př. n. l. – 7. stol. n. l.) 2. antická literatura - řecká (8. – 3. stol. př. n. l.) - římská (3. stol. př. n. l. – 5. stol. n. l.) Středověk 1. předrománské (6. – 9. stol.) a románské období (9. – 12. stol.) 2. gotické období (12. – 15. stol.) Novověk 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8.
renesance (14. – 16. stol.) baroko a klasicismus (16. – 18. stol.) osvícenství (18. stol.) preromantismus (18. stol.) romantismus (1. pol. 19. stol.) realismus (2. pol. 19. stol) impresionismus, symbolismus, dekadence, secese (přelom 19. a 20. století) meziválečné období - dadaismus, kubismus, futurismus, kubofuturismus, expresionismus, surrealismus, proudy ve světové próze, proletářské umění, poetismus, proudy v české próze, existencionalismus 9. literatura po druhé světové válce - neorealismus, literatura s válečnou tematikou, beat generation, rozhněvaní mladí muži, univerzitní román, nový román, absurdní literatura, magický realismus, postmodernismus, humanistická próza, … Charakteristika jednotlivých období: 1. starověké období - mýtus - předhistorický výklad světa a jeho původu - bohové, polobozi - ústní tradování - hymnus - píseň či báseň na oslavu bohů - didaktické (= naučné) texty - antická je literatura starého Řecka a Říma - základ evropské kultury a vzdělanosti (myšlenkové a etické principy, společenské instituce, vědní a umělecké obory) 2. -
středověké období náboženství - křesťanství (Řím x Byzanc), bible filosofie - patristika —> scholastika umění: 1. předrománské umění (6. - 9. stol.) - důležitá hlavně tzv. karolinská renesance (Karel Veliký, 8. - 9. stol.), latina 2. románské umění (9. - 13. stol.) - v architektuře: rotunda, bazilika - v malířství: fresky, iluminace, náboženské náměty - ideál: světec - mučedník, poustevník - centry vzdělanosti: kláštery
-
I 800
- hlavní literární žánry: legenda, modlitba, náboženské drama - nepůvodnost, anonymita děl - latina, u nás také staroslověnština 3. gotické umění (pol. 12. - 15. stol.) - v architektuře: katedrály, hrady - v malířství: modelování tvaru světlem a stínem, psychologizace postav, zlaté pozadí - v sochařství: madona s dítětem (esovité prohnutí těla), ukřižování - ideál: šlechtic - rytíř a jeho ctnosti (věrnost pánu, šíření víry, úcta k ženě, ochrana vdov a sirotků) - centry vzdělanosti: dvory šlechticů - hlavní literární žánry: rytířský a hrdinský epos, kronika, dvorská (kurtoazní) milostná poezie, hrdinská píseň - latina + literatura v národních jazycích literatura se dělí na duchovní a světskou česká literatura ve středověku 1. raný a rozvinutý středověk - románský styl - 9. stol. - staroslověnská literatura 10. a 11. stol. - latinská a staroslověnská lit. 12. a 13. stol. - latinská a česká literatura I 863
I 900
I 1000
1097 I I
1100
I 1200
I 1300
I 1400
staroslověnské písemnictví latinsky psaná literatura česky psaná lit. -
2. vrcholný a pozdní středověk - gotika - 14. - 15. stol. - latinská a česká literatura (doba Karla IV., Jan Hus, husitství, doznívání husitských ideálů)
3. novověké období Renesance (14. – 16. stol.) - renesance = znovuzrození - návrat k principům antiky - humanisté studovali a vydávali antická díla, návrat k vytříbené latině, zásada „ad fontes“ - soustředění k reálnému životu s jeho radostmi (hlavně Itálie), člověk chápán jako individualita - v Německu, Švýcarsku, Francii v 16. stol. —> reformace, důraz na mravní kázeň, ne světské radosti - směřuje k rozumovosti, x autoritě církve, důraz na vědu - x středověkému poznávání Boha („studia divina“) se zdůrazňují „studia humana“ (poznání člověka) => humanismus - období zámořských plaveb a objevů nových zemí + objevy přírodní a astronomické - v pol. 15. stol. v Německu Johanes Gutenberg - vynález knihtisku - posílení účasti národních jazyků v literatuře - architektura: kopule, palác, venkovský zámek, sgrafita, kamenné portály, …
-
-
-
-
malířství a sochařství: objev perspektivy, zobrazení krásy lidského těla, Michelangelo Buonarroti, Rafaelo Santi, Sandro Botticelli, Leonardo da Vinci, Tizian, Albrecht Dürer, Pieter Brueghel st. hudba: mše, madrigal filosofie: utopické představy o uspořádání světa (Thomas More, Tommaso Campanella), pokus o sloučení antiky s křesťanstvím (Erasmus Rotterdamský) renesanční humanismus v českých zemích (70. léta 15. stol. - 20. léta 17. stol.) za vlády Jiřího z Poděbrad (od r. 1471), Jagellonců, Habsburků (od r. 1526) architektura: pozdní, jagellonská gotika (Vladislavský sál na Hradě, Prašná brána v Praze, chrám sv. Barbory v Kutné Hoře) renesance (letohrádek královny Anny = Belveder, Schwanzenberský palác na Hradčanech, zámek v Litomyšli) malířství: portrét, renesanční manýrismus hudba: polyfonie (Kryštof Harant) zápas měst a šlechty o hospodářská a politická privilegia názory různých náboženských skupin rozvoj knihtisku => vzrůstá vzdělanost, zvětšuje se čtenářská základna (1. tištěná česky psaná kniha: Trojánská kronika z r. 1479) rozdíl mezi renesancí u nás i ve světě: jen v malé míře se u nás projevuje oslava pozemských radostí, lidské individuality, naopak velmi se objevují naléhavé otázky veřejného života, zejména náboženské renesanční humanismus: a) raný (70. léta 15. stol. - 20. léta 16. stol.) b) zobecněný (20. léta 16. stol. - 70. léta 16. stol.) c) popularizovaný (70. léta 16. stol. - 20. léta 17. stol.)
Baroko (16. – 18. stol.) - od poloviny 16. stol. —> nový životní pocit - pocit člověka otřeseného tím, kam bylo lidstvo přivedeno „rozumem“ (války, náboženské spory mezi katolíky a protestanty, mor, mravní úpadek, chudoba => malá míra svobody a spokojenosti), proto hledí, k čemu by se mohl upnout, a nalézá Boha a vlastní nitro - mysticismus, erotická mystická lyrika, fascinace smrtí, naturalistické líčení hrůzy - umění má vzbuzovat pocit pokory => pompéznost, smyslové působení (slavnosti, optické iluze, kontrast, v malbě zobrazováno vnitřní napětí figur), proti tomu se má všední jevit jako malicherné, životní útrapy mají vést k uvědomění životních hodnot - expresívnost uměleckého sdělení, v dílech dvouvrstevnaté sdělení - jedna složka odkazuje na skutečnosti vnímané smysly, druhá napovídá, jak chápat skryté významy na první pohled nepostřehnutelné => bohatá košatá mluva, složité obrazné obraty, citově zabarvené výrazy, alegorie, podobenství, hyperboly, symboly - převažuje duchovní tematika - hlavně v poezii, žánry světské méně výrazné, složité vyjadřování - barokní manýrismus - nepůvodnost obsahu a samoúčelné tříbení formy - vedle vyššího stylu existuje i baroko lidové - jednodušší vyjadřování a mírnější kontrastnost - architektura: kolonáda chrámu sv. Petra v Římě od L. Berniniho, Invalidovna v Paříži, zámek Schönbrunn ve Vídni od architekta B. Fischera z Erlachu - malířství: Petrus Paulus Rubens, Rembrandt van Rijn, Diego Velázquez, El Greco - hudba: Johann Sebastian Bach, Georg Friedrich Händel, Antonio Vivaldi - závěrečné vývojové období = rokoko (porcelán, selanky, …)
-
-
-
baroko v českých zemích (20. léta 17. stol. - 70. léta 18. stol.) politická situace: stavovské povstání (1618 - 1620, bitva na Bílé hoře) - poraženo, r. 1627/8 —> Obnovené zřízení zemské, rekatolizace (jezuité) => početní oslabení české inteligence emigrací, totéž postihuje i adresáty náročněji pojaté literatury literatura exulantská - navazuje na humanismus a reformaci předbělohorskéhoobdobí, časem však odumírá domácí oficiální - jezuité, rekatolizace, prohabsbursky orientovaná neoficiální --- rukopisná, lidová --- pololidová architektura: chrám sv. Mikuláše na Malé Straně v Praze (Dientzenhoferové), autorem barokní gotiky Jan Blažej Santini-Aichl (Zelená hora u Žďáru nad Sázavou) sochařství: Matyáš Bernard Braun (Kuks, sochy na Karlově mostě) malířství: Karel Škréta, Petr Jan Brandl, Jan Kupecký hudba: Adam Michna z Otradovic, Jan Dismans Zelenka, Josef Mysliveček
Klasicismus (17. stol.) - v Evropě v 17. stol. - utužení feudalismu, —> absolutismu, nejvyšší autoritou ne Bůh, ale panovník, který dává státu řád (Ludvík XIV: „Stát jsem já.“) - —> ve Francii za vlády Ludvíka XIV. - rysy: 1. racionalismus (filosof R. Descartes: „Myslím, tedy jsem.“) 2. kritériem krásy pravdivost, střídmost, uměřenost 3. zájem o antiku - studium antických uměleckých pravidel, antika - závazným uměleckým vzorem => přísná nápodoba 4. řád - je třeba podrobit se normám 5. přísné druhové a žánrové rozdělení literatury (Aristoteles: Poetika) => žánry vyšší - tragédie, epos, óda - hlavním hrdinou šlechtic (ušlechtilý, mocný, mravný) nižší - komedie, humoristické a satirické žánry, bajky - hlavním hrdinou měšťan (přízemní zájmy, směšné klopocení, obchod, podnikání) - hranice žánrů jsou nepřekročitelné (Nicolas Boileau [nykola bualó]: Umění básnické) - klasicistní umění: 1. fáze = klasicismus (architektura: Versailles, zahradní architektura „francouzský park“, hudba: Franz Joseph Haydn, Wolfgang Amadeus Mozart, Ludwig van Beethoven), 2. fáze = empír - sloh období Napoleonovy vlády, zdobnější než klasicismus (užité umění), termín novoklasicismus pro umění let 1800 - 1830 (sochařství: Antonio Canova, Jacques Louis David) Osvícenství (18. stol.) - —> ve Francii v 18. stol., projevuje se ve filosofii, politice, literatuře, … - rysy: 1. důraz na lidský rozum (vzdělání činí člověka lepším, brání manipulaci s ním) 2. optimismus vyplývající z víry, že věci je možno poznat rozumem 3. důvěra ve společenský pokrok 4. humanita 5. společenská kritičnost (x církvi, x absolutismu, x společenským špičkám, …) 6. osvícenec je schopen obsáhnout filosofii, literaturu, vědu, politiku 7. myšlenky se šířily prostřednictvím divadla, publicistiky, v literárních salonech
1. fáze českého národního obrození (přibližně 80. léta 18. stol. - poč. 19. stol.) -
-
obranné období, cílem zachování existence češtiny => vydávání existujících i nových „obran českého jazyka“, v myšlenkové sféře osvícenství, v literatuře klasicismus, obrození nebylo spontánním procesem, ale nastartováno skupinami národně uvědomělých intelektuálů (kněží, soukromí badatelé apod.) umění: pozdní rokoko (letohrádek Mitrovských v Brně), klasicismus (Stavovské divadlo v Praze, Jan Jakub Ryba), empír (zámek Kačina, Antonín Machek)
Preromantismus (18. stol.) - —> v polovině 18. století v Anglii jako reakce na klasicismus - znaky: 1. zdůraznění citu pro lidský život, základ morálky, x chladnému rozumu => zobrazování ideálního světa a prostředí lišícího se od současnosti => inspirace dávnověkem, exotickými prostředími, kulisou příroda, svět neporušený civilizací 2. smysl pro vznešenost, původnost, starobylost, lidovou kulturu, mytologii => sběratelství lidové slovesnosti 3. míšení žánrů, do popředí se dostávají dříve podceňované žánry - povídky, román, cestopis, romance, balada 4. záliba v antických autorech, hlavně řeckých 5. obliba některých motivů, které přešly do romantismu (postavy mnicha, poustevníka, vězně, poutníka, noční scenérie, měsíc apod.) 6. preromantický básník se často stylizuje do postoje barda = mluvčího lidu 7. literární mystifikace -
-
2. fáze českého národního obrození (přibližně od r. 1815 do konce 20. let 19. stol.) útočné období, objev RKZ, —> prozódie, v umění preromantismus, v ideologii – silný nacionalismus a slovanské cítění, v literatuře kladeny náročné cíle, vlastní doba ČNO (rozšíření obrozeneckých snah a vlivů) v popředí další generace – jungmannovci, jejich program: - obohacení a uzákonění spisovného jazyka, vypracování básnického a odborného jazyka (J. Jungmann, bratři Presslové, J. E. Purkyně), víra v budoucnost jazyka, národa - vznik klasické literatury, tvorba náročné poezie (M. Z. Polák, J. Kollár) - posilování historického vědomí, obdiv k národní minulosti (F. Palacký) - formulování a propagace slovanské myšlenky, orientované rusofilsky (P. J. Šafařík, J. Kollár, F. Čelakovský) - orientace na lidové vrstvy, které se národu neodcizily - úsilí o rovnoprávné začlenění české vědy a kultury do evropského kontextu
Romantismus (1. pol. 20. stol.) - nový umělecký a životní styl, který vznikl v Anglii na poč. 19. stol. - x rozumovosti, řádu, x klasicismu - představa konfliktu necitelného světa a jedince, který se v něm nemůže uplatnit => revolta x společnosti a konvencím končící nezdarem - obdiv k lidové poezii, myšlenka návratu k přírodě, obdiv k minulosti (středověk), nadšení pro národ a národnost, subjektivní přístup ke skutečnosti - vznik nových estetických hodnot, kontrast, bizarnost - snaha strhnout čtenáře, emocionální působení
-
výjimečná, tajemná prostředí romantický hrdina - většinou splývá s autorem - osamělý, nepochopený světem, nedoceněný - vyhraněný individualismus, pesimismus - snaží se bojovat za ušlechtilou ideu - hledá únik v protispolečenském gestu nebo násilném činu - touží po lásce, kterou však není schopen najít, neexistuje totiž ideální žena => tragické lásky, přitahují jej ženy jiných - romantická hrdinka - spoutaná konvencemi, odmítá vášnivou lásku => tragično, útěk k přírodě - žánry: román, povídka, intimní a reflexivní lyrika, básnická povídka Umění v romantismu a) malířství: Eugéne Delacroix, Francisco Goya b) architektura: westminsterský chrám v Londýně, edinburská katedrála, staroanglická venkovská sídla, zámek Neuschwanstein v Bavorsku c) hudba: písňová tvorba s klavírním doprovodem, symfonie, romantická opera, balet, Franz Schubert, Fryderyk Chopin, Robert Schumann, Ferenc Liszt, Richard Wagner, Petr Iljič Čajkovskij, Felix Mendelssohn-Bartoldy, Carl Maria von Weber -
3. fáze českého národního obrození (30. a 40. léta 19. stol.)
-
v umění – romantismus, vlivem napoleonství šíření svobodomyslných myšlenek, —> novodobý nacionalismus a národně osvobozenecké hnutí, po pádu Napoleona se v Evropě utužují reakční vládní systémy (Metternichův absolutismus) x tomu nespokojenost mas uvědomujících si nemožnost ovlivňovat tok dějin => pocit vyřazenosti z dění, odcizenost světu malířství – Ant. Mánes, Josef Navrátil, zčásti Josef Mánes, Julius Mařák, Adolf Kosárek, sochařství – část tvorby J. V. Myslbeka, hudba – Václav Jan Tomášek
-
-
literární vývoj – rozšíření NO do širokých vrstev, v popředí ne vědci, ale umělci (beletrie) vymizela myšlenka slovanské vzájemnosti, ale slovanství i nadále chápáno jako hodnota zájem o český folklór minulost chápána jako povzbuzení pro současnost a budoucnost literatura má náročnější cíle v 30. létech převažují výchovné cíle nad uměleckými záměry (vliv biedermeieru) + spor o orientaci české literatury (romantismus, Mácha) v 40. létech se zvýšila umělecká náročnost literatury, polemická srážka mezi Tylem a Havlíčkem o podobě účinného vlastenectví
Realismus a naturalismus (od 30. let 19. stol., naturalismus od 70. let 19. stol.) - nástup kapitalismu volné konkurence, rozmach přírodních věd a techniky (Darwinova evoluční teorie, Pasteurovy objevy, technické vynálezy, …) => důvěra v rozum a smyslové poznání, ve spolehlivost exaktních věd a přírodovědeckých experimentů, které přejímaly metodologicky i společenské vědy (—> sociologie, A.Comt —> pozitivismus, z Hegela vycházející K. Marx —> dialektický materialismus), zájem o sociální otázky - literární vývoj – spisovatelé studují lidské nitro podle zásad exaktních věd => duševní život jedince je výslednicí dědičnosti, výchovy, společenského a národního prostředí, popř. rasy (determinismus) - realismus – v 2. pol. 19. stol. pak —> kritický realismus - snaha o maximální pravdivost, komplexnost - přesné zobrazení skutečnosti, snaha ukázat na zlo, křivdy => kritičnost
-
všestranné studium společnosti ve všech jejích projevech, snaha o objektivnost (autor stojí „nad“ dějem) neobrací se k výjimečnému jedinci, ale ke společenské skupině nebo průměrnému člověku, typizace hrdinův charakter se vyvíjí podle doby a okolností zájem o současnost přehlednost, věcnost, popisnost realismus ve světovém umění – neusiluje o přikrašlování, ale o pravdu => zobrazení všedních situací, obyčejných neidealizovaných lidí - Gustav Courbet (obrazy Dobrý den, pane Courbete, Pohřeb v Ornans) - Francois Millet (venkov, práce, obraz Sběračky klasů) - Édouard Manet (obrazy Snídaně v trávě, Olympia) - barbizonská škola (krajiny malované v plenéru) - prerafaelisté (úsilí o čisté umění, často literární náměty, obrazy J. E. Millaise: Slepá dívka, Ofélie) - Honoré Daumier (umění spjaté s politikou) - peredvižnici (ruští odpůrci klasicismu, Ilja Repin: Burlaci na Volze, Ivan Hrozný a jeho syn Ivan)
-
počátky českého realismu (40. a 50. léta 19. stol.) v díle Němcové a Havlíčka generace májovců (50. - 70. léta 19. století)
-
v 50. letech bachovský absolutismus => málo české literatury a tisku, r. 1861 Bachův pád => uvolnění politické a kulturní atmosféry, vedoucí složkou národa měšťanstvo, r. 1863 rozštěpení národní strany na staročechy (konzervativce) a mladočechy (pokrokovější), neúspěch české politiky vyvrcholil r. 1867, kdy došlo k rakousko-uherskému vyrovnání
-
literární vývoj: od r. 1851 —> beletristický časopis Lumír F. B. Mikovce, orientace k vyspělejším cizím literaturám r. 1855 —> almanach Lada Nióla vydaná skupinou spisovatelů v čele Josefem Václavem Fričem, vzbudil odpor konzervativců r. 1858 —> almanach Máj, v němž poprvé vystoupila mladá básnická generace v čele s J. Nerudou a V. Hálkem jako názorově jednotná skupina —> tzv. generace májovců hlásili se k odkazu K. H. Máchy Jan Neruda, Vítězslav Hálek, Adolf Heyduk, Rudolf Mayer, Karolína Světlá, Sofie Podlipská, Josef Václav Frič, ze starší generace Karel Sabina, Karel Jaromír Erben, Božena Němcová program májovců: 1. odvrat od minulosti, zájem o přítomnost 1. pravdivé zobrazení světa (realismus), zájem o sociální otázky, touha po svobodě a všelidských ideálech 2. aktivní účast spisovatele v politice (novinářství) 3. profesionalita (psaní není vlastenecká práce, ale povolání) 4. moderní chápání literatury, snaha pozvednout její úroveň, přiblížit ji vrcholným evropským literaturám, vstřebání cizích vlivů almanach Máj vzbudil odpor, mladým byl vytýkán nedostatek národního cítění a kopírování cizích vzorů generace ruchovců a lumírovců (70. - 80. léta 19. století) literární vývoj: - kulturní a literární aktivity v 70. – 80. letech 19. stol.: - vydávání almanachů (Ruch ad.) - rozkvět literárních časopisů (Lumír, Květy, Osvěta) - —> umělecké organizace - —> tábory lidu
-
-
-
-
-
-
-
—> nakladatelství (Otto, Vilímek, Topič) rozdělení Karlovy univerzity r. 1881 a 1883 otevřeno Národní divadlo —> Česká akademie pro vědy, slovesnost a umění do literatury v pol. 70. let vstupuje nová generace spisovatelů, většinou pocházeli ze zámožnějších vrstev nebo inteligence, plynně navazuje na generaci Nerudovu a Hálkovu tzv. „národní“ křídlo, ruchovci (E. Krásnohorská, S. Čech), naplňovalo národní program vlasteneckou a politickou poezií, zájmem o českou historii, název podle almanachu Ruch vydaného r. 1868 u příležitosti položení základního kamene pro stavbu ND od r. 1877 kolem časopisu Lumír soustředěn kroužek autorů (J. V. Sládek, J. Zeyer, J. Vrchlický), který se zaměřuje v překladech a inspiraci na vyspělou západní literaturu (zvlášť románskou – Vrchlický a anglosaskou – Sládek => zbavení orientace na německou literaturu), snaha zapojit českou literaturu do evropských proudů => „kosmopolitní“ křídlo, lumírovci spor mezi ruchovci a lumírovci: E. Krásnohorská r. 1877 otiskla v ČČM stať Obraz novějšího básnictví českého, v níž formulovala názor, že literatura má být podřízena službě národu a kritizovala tvorbu J. Vrchlického => vyhrocení sporů mezi tzv. směrem „národním“ a „kosmopolitním“ (světovým). Na stranu Vrchlického se postavil Lumír, na stranu Krásnohorské revue Osvěta => ostrá polemika mezi oběma křídly, mladí básníci byli podezíráni z nedostatku národního cítění. V 80. letech napětí mezi oběma křídly opadlo, uznány obě tendence obecná charakteristika tvorby tzv. generace ruchovců a lumírovců: a) vlastenecké nadšení, literární cíle se podřizují národním zájmům - ruchovci b) oslaben sociální moment c) znovu ožívá myšlenka slovanské jednoty, zdůrazněna potřeba užší vazby se Slováky d) —> překlady děl ze slovanských, ale i dalších evropských literatur, především západních lumírovci e) ovlivnění romantismem f) zájem o minulost, hledají se v ní příklady pro současný politický zápas g) silný zájem o venkov a selství – hledání zdravého jádra českého národa – ruchovci
žánry: reflexivní lyrika, epika s historickými či alegorickými látkami, nápodoba lidové písně, balada, byronská povídka, —> patetický sloh zatížený rétorikou - umění: -
-
malířství – dekorativní monumentalita, historické náměty, zájem o slovanské národy, krajinářství, potréty Václav Brožík – historická plátna (Mistr Jan Hus před koncilem kostnickým), Mikoláš Aleš (cyklus Vlast v ND), Jaroslav Čermák (Černohorská kráska), Karel Purkyně – portréty (Politizující kovář), Julius Mařák, Antonín Chittussi - krajinářství sochařství: Josef Václav Myslbek (pomník sv. Václava) hudba: Antonín Dvořák (symfonie, koncerty, kantáty, písně, opery), Zdeněk Fibich (opery, symfonické básně, melodramy)
kritický realismus v české literatuře (70. - 80. léta 19. století) -
realismus se v české beletrii nerozvinul do takové podoby jako např. ve francouzské či ruské literatuře, plněji se uplatnil spíše ve sféře vědy realistického účinku má spisovatel dosahovat přímým pozorováním krajového nebo sociálního prostředí => odborná národopisná studia důraz na realistický detail => drobnokresba, nikoli zachycení společnosti v celku jako tomu např. bylo v literaturách evropských rozvoj 2 typů próz - próza s historickou tematikou – projev národně buditelských tendencí - próza s venkovskou tematikou – dokumentárnost
-
—> realistické drama realismus pokračuje ještě hluboko ve 20. století souběžně s dalšími literárními proudy a tendencemi —> naturalistická próza
Moderní umělecké směry (moderna) (přelom 19. a 20. století) Charakteristika období - optimismus daný úspěšným rozvojem společnosti v Evropě v polovině 19. stol. končí - ostrá konkurence, velké sociální rozdíly vedou k destrukci společnosti => odpor vůči měšťácké společnosti a jejím hodnotám - boj koloniálních velmocí o nadvládu nad světem - zrychluje se životní tempo, všeobecný pocit krize - —> nových politických stran a skupin, rozvíjí se dělnické hnutí, anarchie otřásá „trvalými“ hodnotami, radikalizace mladší generace - filosofie Arthura Schopenhauera pesimisticky orientovaná, filosofie Friedricha Nietzscheho plná aristokratismu, pohrdání davem, oslava silného jedince, x křesťanství, antidemokratické a antihumanistické tendence, filosofie Henriho Bergsona s intuitivním poznáváním světa, x evoluční teorii - pocity strachu, katastrofické představy, pesimismus, beznaděj - „fin de siècle“ - zdůrazňuje se tajemství, mystika, iracionalita nahrazuje rozumové poznání, útěk do minulosti (gotika, renesance), novoromantismus, spiritismus - umělec x společnosti, bohém, pocit nadřazenosti, únava ze života, nejen tvorbou, ale i životem protestuje x měšťáctví a morálce, oslava zla a satanismus, dekadence, lartpourlartismus = umění nemá sloužit praktickým cílům, ale pouze ideálu krásy, a to v dokonalé harmonické formě - rychlé střídání uměleckých směrů, stylů a žánrů Impresionismus – od 60. let 19. století, imprese = dojem Malířství - snaha vystihnout atmosféru, okamžitou náladu, dojem - důraz na hru světel, barev - stavebním kamenem obrazu se stává barevná skvrna —> neexistují pevné kontury - hlavní představitelé: Claude Monet (Imprese, východ slunce 1872, cyklus zachycující katedrálu v Rouenu, krajiny…), Auguste Renoir (portréty, ženské akty), Edgar Degas (obrazy baletek, dostihové prostředí), Camille Pissarro (venkovské krajiny, městské bulváry), Alfred Sisley, sochař Auguste Rodin (Myslitel, Občané z Calais - vyjádření duševního stavu), Georges Seraut - zakladatel pointilismu Hudba - hudebními prostředky se vyjadřuje nálada, pocit, evokace zvuku, Claude Debussy Literatura - úsilí o sdělení bezprostředního dojmu, který působí na lidské city - barevné a zvukové asociace, pocity hmatové a čichové - lyrika, lyrické pasáže v próze, nástroj literární kritiky (dojmová kritika) - P. Verlaine, A. Sova, F. Šrámek, K. Hlaváček Postimpresionismus - konfrontace vnitřního světa s realitou, citovost, deformace předmětů a figur, volnější nakládání s barvou, boří se klasické pojetí světla a stínu, plasticity, perspektivy - Paul Cézanne (Modrá váza, Hráči karet), Paul Gauguin (obrazy Tahiťanek), Vincent van Gogh - předznamenává expresionismus (Slunečnice, vlastní portréty) Symbolismus —> ve Francii v 80. letech 19. stol., Jean Moréas: Manifest symbolismu - možnost přenášet význam z jedné věci na druhou a využívat smysly vnímané skutečnosti k vyslovení určité představy nebo pocitu - intuice a mystické stavy jsou zdrojem poznání
Malířství - Gustave Moreau (Zjevení), Odilon Redon (Zavřené oči), nabisté Literatura - řady symbolů, jejichž prostřednictvím se vytváří nová skutečnost - význam nelze určit jednoznačně, čtenář vnímá atmosféru tajemství, náladu neobyčejné situace, mimořádného zážitku - básnické obrazy smyslově konkrétní, barvy, zvuky, dojmy čichové i hmatové - předchůdci a vzory E. A. Poe, Ch. Baudelaire - P. Verlaine, A. Rimbaud, S. Mallarmé, O. Březina, K. Hlaváček Dekadence - literatura, fr. décadence = úpadek - zalíbení v náladách smutku, skepse, nudy, marnosti, opovržení životem, útěk k mystice, tabuizovaná témata - erotika, zvrácenosti, neúcta k Bohu a víře, kult smrti, satanismus - Ch. Baudelaire, P. Verlaine, S. Mallarmé, O. Wilde Secese - životní styl přelomu století, v Německu - Jugendstil, ve Francii - Art Nouveau - reakce na konzervatismus, oproštění se od historismu - ornamentálnost, lineárnost, přírodní tvary, ladnost, vlnící se linie, harmonie - malířství, literatura (poezie), hudba, užité umění (nábytek, móda, šperkařství) - prolínání pohádky, baladičnosti, erotiky - Antonio Gaudí (Sagrada Familia v Barceloně), Gustav Klimt (nástropní obrazy pro vídeňskou univerzitu), Alfons Mucha (Slovanská epopej, plakáty pro Sarah Bernhardtovou, užité umění) Česká moderna (přelom 19. a 20. století) Charakteristika období - v oblasti politiky nahrazuje ztroskotané staročechy strana mladočeská, ale ani ona nesplňuje naděje do ní vkládané, —> velký počet různě zaměřených stran, —> revoluční dělnické hnutí, veřejnost s obavami sleduje rozmach německé říše, radikalizace mládeže - mladá generace 90. let - kritika činů (a tvorby) svých předchůdců, snaha přehodnocovat hodnoty všeobecně uznávané, bují anarchismus Literatura - rozvoj časopisectví - překlady světových modernistických děl - realistická díla (hlavně ze světové literatury), francouzští symbolisté, prozaikové, Oscar Wilde, ruští dramatikové, Henrik Ibsen - v literatuře působí současně několik generací (mladou generaci ovlivnila Nerudova poslední sbírka Zpěvy páteční (1891)), Svatopluk Čech kritizuje maloměšťáctví, vzniká lyrika Vrchlického a Sládka atd., vedle toho vzniká tvorba mladé generace - programovým projevem mladé generace - manifest Česká moderna (v časopise Rozhledy r. 1895), koncipovaný Macharem a Šaldou, podepsali O. Březina, V. Mrštík, F. V. Krejčí, A. Sova, J. K. Šlejhar ad. - proti generaci Vrchlického, která vytýká přejímání cizích myšlenek a forem, nedostatek smyslu pro tvůrčí individualitu formalismus a vnějškové vlastenectví, proti povrchní módnosti - politická a sociální problematika proti mladočechům, důraz na sociální otázky, zastává se práv dělnictva - důraz na tvůrčí individualismus - důležitost literární kritiky a její potřeba - snaha o nezávislost literatury a jejích tvůrců - sjednocoval různě orientované umělce —> žádný konkrétní program, žádná vnitřní soudržnost
-
„moderna“ = shrnující název pro směry a tendence v literatuře od 90. let do roku 1914 v poezii - lyrika, prozaizace verše (—> volný verš), jazyk se blíží běžnému vyjadřování v próze a dramatu - lyrizace, vrcholí tvorba starších realistických autorů, naturalistů —> moderní kritiky —> nového pojetí literární historie
Umění: Impresionismus - malířství: Antonín Slavíček, Joža Uprka, Antonín Hudeček, sochařství: Ladislav Šaloun, Stanislav Sucharda, hudba: Josef Suk, Vítězslav Novák Symbolismus - sochařství: František Bílek, malíři: Jan Preisler, hudba: J. B. Foerster Secese - Alfons Mucha, Vojtěch Preissig, architektura: Obecní dům v Praze, Dušan Jurkovič, hudba: Leoš Janáček - zcela osobitá tvorba, opereta - Oskar Nedbal Česká dekadence - nepodepsali manifest České moderny - básníci soustředěni kolem časopisu Moderní revue (1894 - 1925) - symbolistická tvorba, odpor k uměleckým konvencím, protiměšťácký postoj, nadšeně vítány texty dekadentní, symbolistické a novoromantické, ale odmítány texty, které neodpovídaly vkusu redigujících Karáska a Procházky, kvalitní a přínosné periodikum - Arnošt Procházka, Jiří Karásek ze Lvovic, Karel Hlaváček Anarchističtí buřiči - generace bezprostředně navazující na modernisty - najdeme u nich znaky kritického a satirického realismu, ale i prvky impresionismu, dekadence, metaforiky - vliv Gorkého a Nietzscheho (tuláctví, individualismus) - jazyk se oprošťuje od přílišné mnohoznačnosti, stává se přirozenějším, hovorovějším, jasnějším - bohémský život, inklinace k anarchismu, satanismu, téměř všichni se stali členy anarchistické skupiny soustředěné kolem Stanislava Kostky Neumanna a jeho časopisu Nový kult - odpor vůči společnosti, ale nikoli nihilismus, nýbrž příklon k životu a vitalitě, hledání jistot
