Hipo. rehabilitace. podzim 2013

Hipo

podzim 2013

rehabilitace Oficiální internetová publikace České hiporehabilitační společnosti

Rozhovor s Martinem - terapie očima klienta Moje cesta k hipoterapii Napsali jste nám ... Vzpomínáme na Janu Paravoltiž jako sportovní disciplína Časopis HIPOrehabilitace 3|2013

strana 1

Slovo úvodem

Vážené čtenářky,Vážení čtenáři, nacházíme se v období barevných listů a prvních sněhových radovánek. Ježíšek klepe na dveře a konec roku se kvapem blíží. Sezona je u konce. Je mi potěšením představit Vám podzimní dvojčíslo, které vzniklo za Vaší významné podpory. Nachází se v něm několik příběhů a zpráv o tom, jak jste se činili během léta, najedete i několik pravidelných rubrik. Děkuji Vám za projevenou důvěru v letošním roce a za pomoc, kterou jste poskytli a přeji příjemné vkročení do roku následujícího. Mgr. Petra Zemene, DiS. [email protected] Foto archiv autorky

Časopis HIPOrehabilitace 3|2013

strana 2

Obsah Úvodem Paravoltiž jako sportovní disciplína v rámci hiporehabilitace Fond her – i senioři si mohou hrát Komunikace s koňmi – tupý kůň? Krmiva vhodná pro koně Moje cesta Vyčerpání a beznaděj Vzpomínáme na Janu Kazuistika – příběh Kuby Rozhovor z druhého břehu… aneb hipoterapie očima klienta Sdružení SRAZ na Toulcově dvoře Stalo se 12. ročník benefice psychiatrie HB open 1. ročník benefiční akce „Fríští koně pro Kapku naděje“ OS Koník dětem a dospělým pro radost Den mezi koňmi 10. mistrovství ČR v paradrezuře Zprávy ČHS – výkonný výbor Sekce vzdělávání Sekce AVK Sekce PPK Sekce hipoterapie Sekce paravoltiže Střediska praktické výuky (SPV)


2 4 8 10 12 14 16 17 19 21 23 25 25 26 28 29 30 33 34 34 34 35 35 36

strana 3

PARAVOLTIŽ jako sportovní disciplína v rámci hiporehabilitace

Paravoltiž je v základech shodná s voltiží, což je jezdecká disciplína, charakterizována jako gymnastika či akrobacie na koni, je ale přizpůsobená jedinci s postižením – paravoltižérovi, který vykonává na neosedlaném koni gymnastické cviky. Cvičí samostatně nebo ve dvojici. Paravoltiž klade vysoké nároky na fyzickou kondici, je určena pro jedince s určitým typem postižení. Je jednou z mála možností pro zdravotně handicapovanou populaci stát se součástí sportovního dění. Je vhodná zejména pro ty, kteří mají chuť poprat se se svým handicapem a mají doporučení k tomuto sportu od lékaře. Jedná se o pohybově náročnou disciplínu, která klade vysoké požadavky na koordinaci pohybu a na kloubní pohyblivost. Paravoltižér musí zvládat cvičení na poměrně malé, neustále se pohybující ploše, kterou představuje hřbet koně. Cíle paravoltiže Rovněž jako ostatní formy hiporehabilitace má i paravoltiž své specifické cíle. Jedná se především o rozvoj a zdokonalování pohybových schopností zdravotně postižených jedinců v rámci jejich možnosti zlepšování psychické kondice a schopnosti spolupráce s ostatními členy týmu. Jedním z cílů je také podporování samostatnosti, tvořivosti a zvyšování sebevědomí jedinců. Cvičení by mělo vést k pocitům uspokojení a radosti Časopis HIPOrehabilitace 3|2013

z dosažených výsledků a k motivaci k dalším výkonům. Paravoltižér by se měl naučit prostorově vnímat své tělo, polohy částí svého těla, ovládat napětí ve svalech a umět držet vzpřímené postavení páteře. Cvičenci jsou klasifikováni do kategorií, které provádí lékař nebo fyzioterapeut s kurzem klasifikátora: • LH - lehký zdravotní handicap (skolióza, vadné držení těla, lehká smyslová a srdeční vada, epilepsie, astma, diabetes melitus, neuróza, lehká mozková dysfunkce, specifické poruchy učení a chování). • MH - mentální handicap (mentální retardace). • TH - těžký zdravotní handicap (periferní obrny, deformace a amputace končetin, těžší smyslové vady, kombinované vady). Tréninkový model paravoltiže Do tréninkové jednotky paravoltiže byly zařazeny prvky základní rytmické a sportovní gymnastiky. Tréninky byly navrženy s cílem zlepšit orientaci, rovnováhu a celkovou obratnost. Při aplikaci gymnastických cvičení do pohybového programu bylo nutné vycházet z informace, že zaměření muselo odpovídat psychickým možnostem jednotlivých probandů, jejich zdravotnímu stavu a specifice postižení. strana 4

Základní pohybová schopnost, která se se při tréninku využívá, je síla. Jak dynamická, pomocí které cvičenci provádějí švihové cviky, tak také síla statická. Ta je zapotřebí při cvičení, respektive při výdrži jednotlivých cviků a to na čtyři doby představující čtyři kroky koně. Tyto čtyři doby představují pravidelný rytmus koně, který pomáhá při cvičení. Paravoltiž je tedy rytmické cvičení, kdy rytmus koně vede k navození koncentrace a stavu uvolnění cvičence.

jména na protahování zkrácených posturálních svalů, na správné držení těla a posilování jednotlivých svalů a svalových skupin. Koordinaci pohybu a udržení svalové rovnováhy nelze dosáhnout pokaždé, a někdy je to zcela nemožné, nicméně cvičení je velmi důležité, protože napomáhá k optimalizaci jednotlivých funkcí vnitřních orgánů a psychické i sociální pohodě. Pro jedince s postižením je harmonizace pohybového programu zvlášť důležitá.

Cvičenec paravoltiže by se měl naučit časově i prostorově vnímat své tělo. Měl by se také naučit vnímat polohu částí těla, ovládat napětí ve svalech a umět držet vzpřímený sed.

Hlavní důraz je kladen na co možná nejpřesnější provedení jednotlivých cvičení a možnost přizpůsobit pohybový program individuálním zvláštnostem cvičících. Cílem bylo přispívat svými specifickými prostředky k rozvoji (ke kultivaci) osobnosti každého cvičence v rámci jeho omezených možností, zejména zajištěním optimálního tělesného a pohybového rozvoje.

Tréninková jednotka by měla být sestavena tak, aby odpovídala obecným požadavkům na stavbu tréninku a přizpůsobena specifičnosti práce u koní a práci s postiženými cvičenci. Pro paravoltižéry je důležité, aby se schéma tréninkového dne měnilo co nejméně. Cvičenci si již po několika trénincích pamatovali, co bude následovat, a znali své povinnosti, což značně přispívalo k rychlejšímu a hladšímu průběhu tréninku. Metodika práce Pohybový program byl sestaven na základě odborné literatury a empirických zkušeností. Výběr cviků jsme konzultovali s odborníky z oblasti paravoltiže a dále s lékařkou, která má dlouholeté zkušenosti s hipoterapií. Vybrané gymnastické cvičení bylo zaměřeno ze-


Úvodní část pohybového programu byla zaměřena na zahřátí organismu, kloubně-mobilizační cvičení a následného protažení všech svalových partií a dále na cviky zejména na rozvoj dostatečné pohyblivosti všech kloubních struktur, především kyčelního. Zde bylo nutné posoudit, zda cvičenec vzhledem ke svému postižení nemá problémy právě s tímto kloubem a je schopen zvládnout správné provedení bez zdravotního rizika. V další části jsme se zaměřili na speciální průpravné cviky pro paravoltiž. Cviky byly sestaveny do programu na rozvoj pohybových dovedností, které jsou potřeba

strana 5

u správného provedení závodních sestav, jež jsou popsané v pravidlech paravoltiže. Některá cvičení byla prováděna v rámci kooperace ve dvojicích. Jednodušší tvary ve dvojici cvičenec + cvičenec, složitější tvary ve dvojici cvičenec + trenér. Výhodou cvičení ve dvou byl nácvik sociálního chování, větší kontrola provedení cviků a okamžitá náprava chyb. Cvičení byla mnohostranná a vyžadovali menší náročnost na pomůcky. Takto koncipovaná cvičení mohou mít i své nevýhody. Je to především vyšší časová náročnost, strach z dotyku a sociálního odmítnutí, nebezpečí chybného provedení cvičení, při nerovném počtu cvičenců musí učitel více spolupracovat. Dále bylo při trénincích nutné dodržet základní fyziologické a didaktické zásady a to zejména: zásadu přiměřenosti, názornosti, aktivity a uvědomělosti, postupnosti a soustavnosti, trvalosti a emocionálnosti. Podstatnou součástí programu byla zpětná vazba (reflexe, rewiew, ohlédnutí se). Skupina se učila dávat zpětnou vazbu a respektovat názory a pohledy ostatních. Celá cvičební jednotka trvala přibližně 120 minut, včetně nachystání koně na jízdu a závěrečném odstrojení koně po cvičení. Časový návrh skladby tréninkové jednotky: • úvodní část

cca 5 minut

rušná část + průpravná část průpravné cviky na zemi

cca 30 minut cca 15 minut

•hlavní část trenažér trénink na koni

cca 20 minut cca 40 minut

•závěrečná část, zhodnocení

cca 10 minut

Úvodní část tréninkové jednotky: • zápis prezence • vysvětlení náplně tréninku • zjištění aktuálního zdravotního stavu cvičenců Rušná část, průpravná část Složení rozcvičení bylo stanoveno ihned na začátku mého působení u paravoltiže a dále se téměř neměnilo, aby si jej cvičenci dobře zapamatovali. Cviky do rozcvičení pro paravoltižéry bylo třeba vybírat mimořádně pečlivě. Bylo nutné vyhledat cviky, které jsou jednoduché na zacvičení, tak aby je prováděli technicky správně a účelně. Je důležitý metodický postup při aplikaci pohybového programu. Odborný vyškolený asistent (trenér) sám zvolený cvik předcvičuje a doprovází jej slovní instrukcí. Klient dospělého napodobuje. U obtížnějších cviků je třeba zvolit analyticko-syntetickou Časopis HIPOrehabilitace 3|2013

metodu a postupovat po jednotlivých fázích. Neprovede-li paravoltižér cvik správně ani po opakované slovní instrukci a nedaří-li se nápodoba, pomůže mu dospělý při provedení cviku, popř. jej celým cvikem vede, takže klient cvičí pasivně. V dalším opakování již vede k samostatnému aktivnímu provedení podle nápodoby. Rušná část Předchází dynamickému rozcvičení, slouží k zahřátí organismu. Cílem rušné části je zrychlení tepové frekvence organismu, uvolnění psychického napětí a vytvoření příjemné atmosféry pro další části hodiny. Prostředkem rušné části by měla být přirozená tělesná cvičení se středním rovnoměrným fyzickým zatížením. Probíhá především na jízdárně, proto se k určení délky a vzdálenostem používají jízdárenská označení. Např. dlouhá stěna – cca 60 m, krátká stěna – cca 20 m, celá jízdárna – cca 160 m. Průpravné cviky na zemi V pravidelném tréninku se vybírají průpravné cviky podle toho, na který prvek z povinné nebo volné sestavy je trénink zaměřen. Tyto cviky jsou důležité pro zvládnutí správné techniky provedení. Rovněž slouží ke zlepšení koordinačních schopností a k posílení svalů zapojovaných v daném cviku a k naučení se jejich správného zapojení. Zde využíváme terminologické značkové názvy, které odpovídají užívanému názvosloví v paravoltiži. HLAVNÍ ČÁST TRÉNINKOVÉ JEDNOTKY Příprava koně: • vyčištění koně (hřebelcování, kartáčování, péče o kopyta) • příprava postrojů • pomoc při uzdění a chystání koně na trénink pod vedením trenéra Průpravné cviky na trenažéru: Na začátek jsou řazeny dynamické i statické cviky na rozcvičení a sžití se s trenažérem. Všechny cviky, které budou cvičenci předvádět na koni, by měli provést na trenažéru: Práce na koni Při tréninku vede lonžér koně střídavě na levou i pravou stranu, aby nedošlo k jednostrannému přetížení koně. Cvičenci se střídají jeden po druhém. Trénink na koni je obvykle zaměřen na určitý cvik nebo kombinaci cviků z povinné nebo volné sestavy. Závěrečná část V závěrečné části dbáme na zklidnění organismu po stránce fyziologické i psychické. Součástí této části bývá zhodnocení hodiny nejen trenérem, ale i cvičenci, jež může být velkým přínosem pro trenéry v plánování následujících tréninků. • pochválení koně po tréninku • zhodnocení tréninku strana 6

Závěr Během svého aktivního působení v jezdeckých oddílech trénuji skupinu zdravých dětí i handicapovaných dětí a mohu tak porovnat rozdíly v přístupu zdravých a postižených cvičenců k tréninku. Z důvodů integrace a společných tréninků je schéma tréninkové jednotky většinou stejné. Z tohoto faktu musím vyhodnotit, že mnohem kvalitnější přístup k tréninku mají paravoltižní cvičenci. Na tréninky se velice těší, mají chuť se naučit něco nového a dokázat, že mohou sportovat jako všichni ostatní. Po určité době se cvičenci postupně zbavili úzkosti a následně docházelo u některých k odstranění agresivity, antipatií a ke zlepšení celkové kondice. Nicméně trénovat postižené je obtížnější a to především proto, že se nejedná o skupinu se stejným handicapem a je nutné ke každému přistupovat extrémně individuálně. Trenér musí být často psycholog a lékař, ale především musí mít obrovskou dávku trpělivosti. Ze zkušenosti mohu uvést, že soutěže a vystoupení mají velice pozitivní vliv na handicapované jedince. Kromě upomínkových předmětů a kokard, které jsou silným motivačním prvkem, je také velkou odměnou pro cvičence a i jejich trenéry potlesk publika. Z práce vyplývají následující závěry pro praxi, které můžeme doporučit pro trenéry, hipology a zájemce o paravoltiž: • věnovat se každému cvičenci individuálně, podle postižení • tréninky by měly být dobře rozvrženy s ohledem na individuální přístup •p ři tvorbě tréninkových plánů je důležité brát ohled na možnosti cvičence, nicméně cvičence je třeba podporovat v učení se novým a obtížnějším cvikům

Literatura: Bursová, M. (2005). Kompenzační cvičení: uvolňovací – posilovací –protahovací. Praha: Grada . Faksová, M. Paravoltiž. 1. vydání Olomouc: Katedra Aplikované tělesné výchovy, 2004. 46s. Ježková, A. Paravoltiž. 1. vydání Praha: Česká hiporehabilitační společnost, 2004. 20s. Ježková, A., Jablonská, J., Blažek, D. Paravoltižní pravidla, 3. vydání Praha: Česká hiporehabilitační společnost, 2006. 66 s. Jordan, A., & Graeber, I. (2004). Fitness zu zweit Partnergymnastik - Dehnen und Kräftigen. Aachen: Meyer & Meyer Fachverlag. Krhutová, L. (2010). Teorie a modely zdravotního postižení. Sociální práce, stránky 49-59. Slowík, J. (2007). Speciální pedagogika. Praha: Grada Publishing. Vágnerová, M., Hadj-Moussová, Z., & Štech, S. (2004). Psychologie handicapu. Praha: Karolinum. Vilímová, V. (2009). Didaktika tělesné výchovy. Brno: Masarykova univerzita. Zelinka, J. (2007). Absolventská práce. Paravoltiž a Hipoterapie. Praha: Palestra.

Mgr. Jana Sklenaříková Ilustrační foto: archiv sekce paravoltiže


strana 7

FOND HER – i senioři si mohou hrát…

V minulém vydání jsem představila naši farmu, kde pracujeme se zvířaty od králíčka přes psy a lamy až po koně. Nyní bych Vám ráda přispěla do „fondu her“ jednou kolektivní hrou, kterou je možné hrát s čímkoli ochočeným a jen trochu chlupatým.

Tato skupina nám při naší práci hodně přináší. Od seniorů získáváme jejich životní zkušenosti. Často nás překvapí jejich moderní pohled na věc, vitalita a nezlomná energie v situaci, kdy máme pocit, že my sami bychom tak silní nebyli. Na oplátku bychom k nim měli být empatičtí, chápat jejich rozpoložení, vyvolané například momentálním zdravotním stavem a hlavně nepodceňovat jejich intelekt, i když jsou upoutáni na lůžko a nejsou schopni komunikace. Mnoho seniorů, se kterými pracujeme, není níže uvedených her schopno. To ale neznamená, že pro ně přítomnost zvířete není přínosem. Už jen pohled na ně, dotýkání se hebké srsti a teplého těla jim přispívá ke zmírnění pocitu osamění, přináší pocit psychického uvolnění, který je provázaný i zlepšením fyzického stavu a tím se celkově upevňuje jejich pohoda. To vše má pozitivní vliv na kvalitu jejich života.

Pracujeme zejména se seniory a s lidmi se zdravotním postižením, takže naše hry jsou založeny na jejich schopnostech a možnostech fyzických či psychických. Časopis HIPOrehabilitace 3|2013

K naší práci musíme mít nejprve klidné zvíře, které snáší doteky po celém těle a vydrží klidně stát. Nachystáme si kolíčky na prádlo, nejlépe barevné a kartičky s abecedou. Připravené kartičky připevníme k srsti (nebo do hřívy či ocasu) barevnými kolíčky a rozmístíme po celém těle našeho asistujícího zvířátka. Tím může být pes, lama či kůň. Králíček je v tomto případě pro svoji malou plochu těla nevhodný. Úkolem každého účastníka hry je nejprve najít a odepnout kolíček podle barvy nějakého předmětu. Např. strana 8

ukázat. Je-li tedy na kartičce napsáno např. písmenko „O“, zvířátko má oko, ocas, obratle. Neví-li hráč, může si nechat poradit od skupiny. Jakmile některou část slovně označí, čeká ho její ukázání fyzické, tzn. v tomto případě ukázání oka, uchopení ocasu atd. Zde si opět mohou klienti vzájemně pomáhat. Současně porovnáváme, zda danou část těla máme i my lidé, zda se jí říká stejně či jinak. Následně si ji ukážeme sami na sobě. Pracujeme na podpoře komunikace, rozvoji slovní zásoby, paměti, poznávání a představivosti, trénujeme jemnou i hrubou motoriku, smyslové vnímání a prohlubujeme vzájemnou spolupráci s kolektivem. Dá se říci, že tato hra ovlivňuje oblast řečovou, kognitivní, tělesnou i emočně sociální, tudíž rozvíjí či udržuje celkovou psychomotorickou oblast člověka.

chceme-li, aby odepnul kolíček žlutý, řekneme, že kolíček má mít barvu slunce, červený barvu zralé jahody, modrý barvu oblohy atd. Vždy se při přirovnávání přizpůsobujeme mentalitě a věku skupiny, se kterou hru hrajeme. Po odepnutí kolíčku hráč přečte, jaké písmeno je na připevněné kartičce. Toto písmeno, musí být počátečním písmenem některé části našeho zvířátka a uvedenou část musí hráč pojmenovat anásledně


Hrát tuto hru mohou různé věkové kategorie, lidé zdraví i s handicapem. Zde záleží na formě spolupráce ať již se skupinou nebo s asistujícím zvířetem. Např. ke špatně pohyblivému hráči zvíře přivoláme či přivedeme. Pro obměnu této hry můžeme na našeho zvířecího asistenta připínat i různé předměty denní potřeby, známé i neznámé a zase hádáme, co to je a k čemu se daná věc používá. Může jít o krabičku zápalek, propisku, mycí houbu, dudlík, obojek, píšťalku, zaječí pacičku no prostě o cokoliv, představivosti se meze nekladou. Yvona Okáčová Foto: archiv autorky

strana 9

KOMUNIKACE S KOŇMI – tupý kůň?

Tímto článkem bych vám chtěla ukázat, že vše je v našich rukách a to doslova. Koně, jak jistě víte, se mezi sebou dorozumívají řečí svého těla a při komunikaci s nimi jsou naše ruce velkým pomocníkem. Umí ukázat směr, umí zatlačit anebo pochválit. Pokud nám s koňmi něco nefunguje, respektive koník nás, jak mi říkáme, neposlouchá, možná jsme jen použili špatný tlak. V praxi to znamená, že jsme na koně vyvinuli tlak příliš brzy, nebo příliš dlouho, a také jsme mohli zatlačit velmi málo anebo naopak zase příliš silně.

Občas se setkávám s koňmi, kteří jsou opravdu velice otupení na jakékoliv tlaky. Největší problém vidím pouze a jen v naučeném a mnohdy nevědomém chování se ke koni. Jestliže se dostane člověk do kontaktu s otupeným koněm, může ho hned napadnout, že musí použít vyšší fázi tlaku, aby takový koník vůbec zareagoval. Myslím, že je potřeba se na celý „problém“ podívat z jiného úhlu. Aby mohl i ten nejtupější kůň zareagovat na velice jemný tlak, musíme mu takovou možnost dát. Té se mu nedostane, jestliže pozná ihned tlak vysoký, nikoliv jemný. Pokud bychom chtěli mít doma koně, který reaguje na myšlenku či tlak jednoho gramu, neměli bychom v první fázi tlačit příliš. Měla jsem možnost poznat několik takových koní, kteří byli nevědomky svými majiteli otupováni a udržování v takovém stavu. Většinou se však tento problém podařil vyřešit už během jedné lekce. A jak tedy na takového koně? Stává se, že použijeme – li malý tlak poprvé, kůň nezareaguje. Bude mu to připadat spíše jako nějaké „šolíchání“ nebo si ho vůbec všímat nebude. Nicméně ale o tomto tlaku bude vědět. Koně cítí na svém těle i mouchu, takže proč by necítili jen lehký dotek tušírky, holeně, provazovky či udidla? Omyl je si myslet, že kůň tento tlak vůbec nevnímá. Vnímá ho velice dobře, ale nemá důvod se znepokojovat a něco udělat. Měli bychom však dát koni čas zareagovat, a jestliže tento tlak vnímá, věnuje nám pozornost a teprve se učí na tento jemný tlak reagovat, není třeba ho ihned zvyšovat.


strana 10

Pokud však ztrácíme jeho pozornost a kůň nad tímto tlakem vůbec nepřemýšlí, můžeme začít tlak fázovat a občas až do výše zmiňovaného tlaku jednoho kilogramu. Ten moment, kdy kůň jen přenese váhu správným směrem, je čas pro velkou pochvalu a oddych či změnu (například jiný cvik). Po chvíli můžeme pokračovat tak, že znovu použijeme ten nejjemnější tlak a dáme koni možnost zareagovat a pokud koník nevnímá, můžeme opět začít fázovat tlak. Tlaky jsou něco, co koně obecně nemají rádi a proto se jim vždy rádi vyhnout. Na závěr přidám pár příběhů z mé praxe. Kdysi jsem sundala mému velice otupenému koni udidlo a jezdili jsme na ohlávce. Samozřejmě jak to tak bývá, jsme jezdili úplně špatně, na neustálém kontaktu a koník nebyl schopný zastavit na jemný a občas ani na velký tlak. Přesto se zdál ovladatelnější než na udidle. S postupem času mi vše začalo docházet a dnes mám opravdu velice jemného koně.


Dalším příkladem je koník, který se valil přes lidi, ačkoliv to nemyslel zle. Nechal do sebe doslova mlátit a po pár minutách si to tedy rozmyslel a udělal centimetrový krok zpátky. Tento koník byl na stálý tlak tak otupený, že na ustoupení kolem zádě, jsem si musela vzít do ruky klacík a při dlouhodobém nereagování, koníka opravdu popíchnout, aby si vůbec uvědomoval, co se po něm chce. Po chvíli byl koník schopný reagovat už na přiměřený tlak bez toho, aby se člověk nějak nadřel. Mohla bych pokračovat ještě dál a dál, ale myslím, že tyto dva příklady stačí k pochopení toho, že jakmile našemu koni dáme možnost všimnout si a zareagovat na velice jemný tlak, jsme na dobré cestě k cíli. Takže je to opět na vás. Mějte jemného koně. Žádný kůň není tak tupý, aby nezjistil, jaká je lepší cesta. Hana Čechová Foto: archiv časopisu

strana 11

KRMIVA vhodná pro koně

Mezi základní a nejdůležitější krmiva pro koně patří píce. Ta může být v podobě pastvy, čerstvé trávy, sena či senáže. Pro doplnění energetické potřeby dále nejčastěji používáme obiloviny a oleje. Pastva Pro koně je přirozené se přirozené získávat si potravu pasením se. Divocí koně celý den tráví hledáním vhodné pastvy a jejím spásáním. Ale v dnešní době, kdy pro koně uměle vytváříme a oséváme pastviny, nemusí být pastva vždy bezpečná. Pokud se na pastvu podíváme z hlediska botanického složení, uvidíme ve složení směsí vysoce energetické druhy jako lipnice luční, bojínek luční, kostřava nebo jílek vytrvalý. Jílek má pro představu stejnou energetickou hodnotu jako kukuřice. Všechny tyto druhy trav byly vyšlechtěny pro výkrm skotu. Energetickou hodnotu pastvy lze snížit a vytvořit tak vhodnější pastvu pro koně. Snížení energetické hodnoty dosáhneme zařazením bylinek, divokých druhů, málo kvalitních druhů trav, nepřiséváním klasickými druhy travin a je vhodné dávat i pozor na přihnojování. U obézních koní pastvu neomezujte časově, ale raději volme náhubek nebo hladový výběh. Dalším aspektem pastvy je její zatíženost. Všeobecně je známá informace, že na 1 koně (dobytčí jednotku)


je třeba počítat 0,5 - 1 ha, což je ale pravidlo především pro výkrm skotu. Aktuálně se doporučuje na 1 akr 3 - 4 koně v pastevním období nebo 1 - 2 koně v zimním období (přednáška Dr. Jo - Anne Murray). Nutriční hodnota pastvy tedy záleží na několika faktorech a to na druhovém složení pastvy, velikosti a zatížení pastvy, ročním období, životním prostředí (teplo, vlhko), údržbě pastvin. Seno Průměrná energetická hodnota sena je 4-8 MJ/kg. Koně by měli mít přístup k senu ad-libitum stejně jako k pastvě. Při dávkovaném krmení sena je důležité myslet na to, že by měl kůň mít zbytky sena z předešlého krmení. Předcházíme tím nudě, zlozvykům a zdravotním problémům. Pokud má kůň zvýšenou energetickou potřebu je nutné se ji nejdříve pokusit doplnit kvalitnějším (energetičtějším) senem, senáží a až následně myslet na jádro. U obézních koní je to stejné jako u pastvy, není vhodné omezovat příjem sena časově,ale vybírat seno méně energetické. Další možností je seno máčet - tím se zbaví nadbytečných cukrů. Když kůň i nadále tloustne, pak teprve snižujeme objem sena v krmné dávce. Pravidlem je, že množství sena nesmí nikdy klesnout pod 1% živé hmotnosti koně.

strana 12

Obiloviny Jejich základními znaky je vysoký obsah fosforu a nízký obsah vápníku, vysoký obsah škrobu (energie) - 12 - 16 MJ/kg, nízký obsah kvalitní bílkoviny (posuzujeme podle aminokyselin) a obsah lipidů v rozmezí 10 - 60g/kg. U obilovin je nižší variabilita než u pícnin. Mezi základní obiloviny používaných u koní patří oves, ječmen, kukuřice. Oves má nejnižší obsah energie (škrobu) - 40%, ječmen 55% a kukuřice nejvyšší - 70%. Zásadou při krmení obilovinami u koní je na jedno krmení 1 - 2g škrobu/kg ŽH koně. Např. pro 500kg koně max. 0,5kg škrobu na jedno krmení: max. 1,2kg ovsa na jedno krmení (1,2kg x 40% = 0,48kg škrobu). Oleje Jsou ideálními zdroji energie pro dlouhodobou zátěž. Jejich energetická hodnota je 2,25x vyšší než u sacharidů (cukrů a škrobů) a to je průměrně 9 MJ/kg. Nej-


častěji používanými oleji jsou lněný, ostropestřecový, slunečnicový, řepkový, rýžový,… Pokud shrneme dnešní poznatky, tak je důležité krmit kvalitní píci, energeticky vhodnou pro daného jedince. Vždy koním podávat dobře stravitelnou vlákninu a obiloviny a tuky podávat jen jako doplněk k píci. Lenka Procházková Foto: archiv o. s. Svítání Zdroj: Seminář Nové poznatky ve výživě zvířat-koně,Brno, květen 2013 Kurz Equine nutrition,University of Edinburgh, jaro 2013

strana 13

MOJE CESTA

Hipoterapie je moje vášeň, která mi stále mění život a dělá mnoho nečekaných, ale prima změn. Když jsem se poprvé v roce 1997 o hipoterapii dozvěděla, pracovala jsem jako zootechnička ve velkém zemědělském družstvu a vlastnila huculku, která mě dovedla k horsemanshipu. Koně jsem vždy milovala, zkusila jsem všechny možné jezdecké disciplíny, včetně dostihových koní. Ale moje jezdecké schopnosti nepatří k nejnadanějším a taky nemám srdce závodníka. Když jsem viděla hipoterapii, měla jsem jasno – můžu trávit den s koňmi v rámci své profese, být užitečná a to i se svým jezdeckým uměním. V roce 1998 jsem nastoupila na dálkové studium fyzioterapie, o prázdninách šla na měsíční praxi hipoterapie do Bohnického střediska, kde jsem si ujasnila, že tohle chci opravdu dělat. Obdržela jsem pracovní nabídku v jabloneckém dětském stacionáři, kde jsem pod odborným dozorem získala jedinečnou zkušenost v dětské rehabilitaci a brzy dostala na starost vedení hipoterapie. Když hipoterapie ve stacionáři byla zrušena, šla jsem nabídnout své služby fungujícímu hiporehabilitačnímu středisku OS Svítání Jablonec n. Nisou a jsem tam dodnes. Následoval specializační kurz Hiporehabilitace Časopis HIPOrehabilitace 3|2013

a mnoho dalších, které se zaměřují na dětskou rehabilitaci a s hipoterapií se báječně doplňují. V roce 2004 jsem dostala nabídku odjet do rehabilitační nemocnice v Saudské Arábii a otevřít program Hipoterapie. Krásných koní je tam mnoho, ale na hiporehabilitaci, respektive hipoterapii tam člověk nenarazí. I když tam jsou úplně jiné podmínky, kultura, lidé z mnoha různých zemí světa a jazykové bariéry, ke konci roku 2005 jsme slavnostně otevírali program, který stále funguje. Když se ohlížím zpět, zaráží mě moje „neomalenost“. S malou zkušeností a i znalostmi jsem se vrhla do tréninku terapeutů, asistentů, vodičů koní a koní samotných. Byla to úžasná zkušenost, která mě hodně naučila, poučila a dala občas i přes prsty. Nyní jsem zpět v Čechách, ale do Saudské Arábie se stále vracím. Dala mi totiž mnoho – francouzského manžela, komunikační a organizační dovednosti, náhled a pokus o pochopení způsobů myšlení a života mnoha dalších kultur a rehabilitačních přístupů. Získala jsem pokoru a vděčnost za to, že mohu žít v Čechách. Naučila jsem se tam odbornou angličtinu a tak se mi otevřely dveře k informacím o hiporehabilitaci ve světě a ke studiu zahraničních kurzů. Jedním z nich byl například specializační kurz Hipoterapie Level 1 pod American Hippotherapy Association nebo pokus o složení americké licence Hippotherapy Clinical Specialist. strana 14

Českou hiporehabilitační společnost sleduji od svých hiporehabilitačních začátků. Vždy jsem měla celkem jasné představy, jakou funkci má taková společnost plnit, a jsem naprosto přesvědčena o její užitečnosti. Patřila jsem do kategorie „fanoušků“, kteří pořád brblají, píšou emaily a prohlášení a všechno ví nejlíp. V roce 2009 jsem se z pozice brblajícího dostala k novému náhledu na běh společnosti jako členka výkonného výboru. Měla jsem obrovská očekávání, že členská základna a moji spolupracovníci musí mít stejné zapálení, chuť vyhrnout si rukávy a všechno hned změnit a zrealizovat. Během dvou let jsem se probudila ze své iluze a neuskutečnění mého očekávání mě velmi vyčerpalo. Odstoupila jsem z výboru, přerovnala si hodnoty jak v soukromém i pracovním životě, na spoustu událostí a hlavně lidí kolem mě, jsem se začala dívat


jinýma očima. Když jsem letos dostala opětovnou nabídku k zapojení do výkonného výboru ČHS, s radostí jsem ji přijala. Potěšila mě i důvěra mých spolupracovnic a svěření vedení společnosti. Tentokrát jsem v této funkci již bez očekávání a představ, jak by ostatní měli pracovat a co by se mělo udělat. Prostě pracujeme, jak je to možné, máme stanoveny cíle a vize, za kterými si jdeme. Člověk má svou práci realizovat jako svoje poslání, s radostí a pocitem osobního naplnění. Je už na ostatních členech ČHS, zda se aktivně zapojí do tvůrčího procesu v rámci svých možností, nebo chtějí jen přihlížet a sympatizovat anebo být ve skupině brblajících fanoušků. Věra Lantelme Foto: archiv autorky

strana 15

Vyčerpání a beznaděj

Hiporehabilitaci každý vidí jako skvělou rehabilitační metodu, u které jde vše hladce, protože lidé kolem koní jsou věčně usměvaví a dělají práci, která je baví. Ale je to skutečně tak? A co lidé, kteří nejsou vidět a jsou zahrabaní v papírech, žádostech a vyúčtování pro dárce? Lidé, kteří pracují přímo v oboru vědí, že je to denní fyzická i psychická zátěž, ale vědí to i ostatní? Tímto článkem chci poukázat na nás pracovníky a opravdu ocenit jejich úsilí. Někdy mám pocit, že udržení neziskové organizace, která se zabývá hiporehabilitací, je z větší části o vyčerpání a beznaději. To neustálé shánění finančních či materiálních prostředků, řešení, kde seženeme krmení, kdo ho složí, kdo zajistí veřejné akce a jak to vše dopadne… Zvládnou to letos koně ve zdraví? A co brzdí samotnou realizaci? Lidé! Když horko těžko někoho seženete, tak ho musíte dlouho zaučovat. Dáváte do něj spoustu času, energie a dokonce i své zkušenosti. Jenže, jak to dopad-


ne? Za rok, za dva vám z organizace odejdou za lepším a stále dokola. Co je ten problém? Finance! Je logické, že pracovníci za každodenní dril a spoustu nachozených kilometrů v 30°C vedrech a -15°C mrazech nemají to správné ohodnocení, takže prostě jdou za „lepším“. Nutí je k tomu jejich finanční situace. Pak na to na všechno zase zůstáváme sami ve dvou, ve třech „skalních“ členech. A vlastně zjistíte, že si za všechny potíže můžete sami a místo díků je tu zase vyčerpání a beznaděj. Jak dlouho to zvládneme my? A pak přijde chvíle, kdy se k vám přitulí kůň, někdo vás potká na ulici a vzpomíná, jak je to v organizaci super. To vám dá sílu dál bojovat. Když potom uvidíte ty usměvavé děti a rodiče - je správné to „zabalit“ a podlehnout vyčerpání a beznaději? NE! Proto smekám před všemi skalními jedinci, kteří bojují každodenní boj o udržení organizace, aby pomohli prostřednictvím hiporehabilitace. Věřte, nejste v tom sami. Vám všem díky!!! Alena Fritscherová Foto: archiv autora

strana 16

Vzpomínáme na Janu

Milá Janičko, když jsme Tě v září roku 2005 poprvé viděli v jedné stáji v Podkrkonoší, vůbec jsme netušili, s jak výjimečným koněm máme tu čest. Vznešená, hrdá, s hlubokýma krásnýma očima, ve kterých byla zvláštní jiskra. Působila jsi tak nepřístupně. Hned na první pohled jsi nás oslovila a trvalo jen pár dní a už jsi ochutnávala trávu v našem výběhu a ukazovala našim koním, kdo jim bude šéfovat.

dostí a naprostou přirozeností a to byla práce s dětmi. Nejednou jsi nám vháněla slzy do očí, když jsme Tě viděli pracovat s malými dětmi, jak jsi byla opatrná, mateřská, pečující, ohleduplná. Jak jsi dokázal dětem plnit jejich přání, dodávat jim odvahu, klid. Mnohým jsi po dlouhé době pomohla zažít pocit úspěchu, když jsi s nimi chodila po jízdárně úplně sama a tvářila se, jak dokonale Tě pobízejí, jak jsi je dokázala následovat a „přenést“ přes každou překážku.

Ach Jano, vůbec netušíme, jak se dá poděkovat koni!

Tvým příchodem získalo naše středisko skvělého koňského terapeuta. I když jsi nám nesplnila naše přání mít koně, který dokáže pracovat v zápřeži, mnohonásobně jsi nám to vynahradila. Vždy klidná, trpělivá, nevtíravá, vzbuzující důvěru, ochotná spolupracovat a pomáhat těm, kteří to potřebují a naopak nepřístupná a připravená dát „lekci“ těm, kteří si to zaslouží.

Tak snad byla jsi opravdu výjimečná, naučila jsi nás spoustu nových věcí a zanechala jsi nezapomenutelnou stopu v nás všech. Díky Tobě poznalo naše středisko klady chladnokrevných koní a jejich vhodnost pro tuto náročnou práci.

Přestože Tvůj vztah s člověkem nebyl nikdy vyrovnaný, vždy převládal respekt nad důvěrou, zejména zpočátku dokonce velký strach z biče, z nejistoty, z něčeho nového, neznámého, našlo se něco, co jsi dělala s ra-

Tak ať se Ti tam nahoře pěkně běhá!


Bohužel, všem je na tomto světě vyměřen jen určitý čas a ten Tvůj se 10. února 2013 naplnil.

Tým hiporehabilitace Pirueta HB Foto: archiv Pirueta HB

strana 17

„Koně nám propůjčují křídla, která postrádáme.“ Pan Brown

Jana (5. 6. 1995 – 10. 2. 2013)

po 222 Agent I. z matky 3-222 Hanka Možná občas vzpomeneš si na holky, Vzpomínáš, nedělaly si s Tebou žádný okolky. Jedna byla Petra, druhá Jana, v srdci jakoby zbyla po nich jáma. Najednou objevíš se někde na psychině, a říkáš si: jaká mohla být Tvoje tchýně.

Jano, najednou jsem indián a Ty divoký mustang a letí Ti hříva, najednou sedím naležato a ne vzpříma.

Jseš v mlhách nebo v síti, myslíš, všichni život chtěj Ti vzíti.

Hipoterapie je fakt bomba, pro někoho jsou možná lepší kytary a komba.

Řeknou, co takhle terapie, řekneš to je utopie.

No co, tak jsem blázen a baví mě všechno naplno, nevyzradím leckteré tajemno.

Řekneš si koně dobrý, třeba nebe bude zase modrý.

Ne tohle Vám povím, zkuste se zaposlouchat kopytům koní.

Ptaj se, máš strach, bojíš se, co když to bude další krach.

Slyšíš zvuk srdce a dechu, když frkají, dají mi najevo, že něco slyší ve svém slechu.

Postaví Tě k ní a řeknou, to je Jana, kobylka, znovu se bojíš a myslíš si, to bude jen chvilka.

Vždycky Tě sveze a neptá se, jakou máš náladu, jen za odměnu má ráda koňskou návnadu.

A tak jí poplácáš a pohladíš, na chvilku se s ničím nevadíš.

Někdy si říkám, řadši obejmu Tebe, koni Jano, o ženskejch už je mi něco známo.

Koukneš jí do očí, svět se s Tebou trochu zatočí.

I když po odměně jsi občas nevděčná, myslím si umíš být víc srdečná.

Ta hříva, ta srst, Jano, Jano, jak tohle by mohlo být bráno

Ty holky pustím z hlavy, než mě zavřou do šatlavy.

Zvířata znám, vcítit se do ní, a už jsem ve světě koní.

Ještě jednou se na Tobě projedu, do říše snů s Tebou zajedu.

Vezmeš hřbílko a kartáček a už si koňskej synáček.

Smutné, ale upřímné, zdají se mi být Tvoje oči, jízda na Tobě snadný je počin.

Nasedneš do sedla, představíš si, že jsi podkoní, Jana Ti hlavu nakloní.

Já vím jedu krokem a Tebe vedou, ještě mnozí pacienti se na Tobě svezou.

V sedle se svět houpe jinak, i v tý mlze, i v tý síti, každého potom napadlo koně míti.

Díky Jano za Tvůj klid, máš náhodou velké srdce a v něm pro nás klid.

Zapřít do třmenů, chytit se za uzdu a letět tryskem, jako indiáni tak my vřísknem.

Báseň pro Janu, Tonda H.


strana 18

KAZUISTIKA – příběh Kuby Kuba k nám na Toulcův dvůr dochází s maminkou od roku 2009. Narodil se v roce 2003, takže nyní je mu 10 let. Kuba trpí jednou z nejčastějších diagnóz, se kterými se při hipoterapii setkáváme – dětskou mozkovou obrnou. K tomu má však přidruženo několik dalších diagnóz – centrální hypotonický syndrom, sekundární epilepsii, psychomotorická retardace, centrální poruchu zraku, subluxaci levé kyčle a hydrocephalus (kompenzovaný voperovaným katetrem, který odvádí mozkomíšní mok z mozkových komor do dutiny břišní). V roce 2009, kdy jsme s Kubou začínali, měl již první zkušenosti s hipoterapií za sebou a to z krátkodobých pobytů v Arpidě v Českých Budějovicích a z dovolených a z víkendů v ÚSP v Mačkově. V Arpidě i v Mačkově začínali polohováním, neboť Kuba nebyl schopen jakéhokoliv samostatného držení trupu. Vzhledem k tomu, že se však při fyzioterapii snažili podporovat vertikalizaci a měl vertikalizátor i doma, rozhodli jsme se u nás na Toulcově dvoře zkusit již od počátku asistovaný sed, abychom tyto snahy také podpořili. Kubovi to naštěstí plně vyhovovalo. Jezdil dvakrát týdně s kolegou Davidem na širší stimulační kobyle. S Davidem si Kuba velmi rozuměl, neboť mají společné zájmy – hudbu a rytmus. David si s Kubou na koni pobrukoval, zpíval, bubnoval prsty na tělo do melodie apod. Při Časopis HIPOrehabilitace 3|2013

lekcích bylo většinou vždy veselo, Kuba i maminka byli moc spokojení. Od podzimu 2010, při druhé sezóně v naší stáji, jsme vždy na konci lekce zkoušeli nechat Kubu sedět na stojícím koni bez opory o Davida. Zpočátku byl Kuba překvapen, protože to bylo nové, ale líbilo se mu to a sám se snažil trup udržet vzpřímeně. Během jara se již začalo projevovat lepší držení trupu a hlavy nejen při hipoterapii, ale maminka je pozorovala i při běžných činnostech a hrách doma. Zároveň se i prodlužoval čas, po který Kuba vydržel na koni sedět – zpočátku šlo např. o 30 vteřin, během jara se mu podařilo dostat i na 2 minuty. Tímto způsobem jsme pokračovali až do konce školního roku. Výkony Kuby však nebyly každou lekci stejné – záležely i na jeho náladě a aktuálním psychickém rozpoložení v daný den. V říjnu 2011 jsme se rozhodli pokročit dále a vyzkoušet, zda Kuba dokáže alespoň krátce sedět sám i na kráčejícím koni. Již na konci října nás překvapil, neboť ujel asi 30 metrů pouze se třemi pauzami. Kuba má rád nové výzvy a tohle byla výzva pořádná. To, že jsme po něm chtěli něco, při čem měl být už zcela samostatný, na něj mělo i velmi dobrý psychický dopad, začal více projevovat svou radost z pochvaly, více komunikovat a dokonce i více fixovat své okolí očima. Na přelomu roku 2011 a 2012 se zranila kobylka Jeřabina, na které Kuba s Davidem jezdil. Stály jsme s mastrana 19

minkou před těžkým rozhodnutím, neboť jiného koně na asistovaný sed k dispozici nemáme. Varianty byly dvě - buď si dát zhruba na půl roku úplně pauzu anebo zkusit samostatný sed na méně pohybově náročné kobylce Sáře. Zpět do polohování se nám nechtělo, neboť jsme obě cítily, že to bude pro Kubu krok zpět a tím to mohlo mít i negativní dopad na jeho psychiku. Rozhodly jsme se tedy pro Sáru a Kuba opět ukázal, jaký je bojovník. Od ledna 2012 začal jezdit sám. Pokroky přicházely postupně, ale kupodivu poměrně rychle. Jakmile si Kuba zvykl na nový pohyb Sáry, velmi se s ní sžil a již v únoru byl schopen samostatné jízdy po dobu 20 minut. Tím to ale nekončilo, již v březnu zvládl celých 30 minut (včetně krátké závěrečné relaxace vleže) a zmenšoval se i počet pauz, které během jízdy potřeboval. Během jara došel tak daleko, že zvládl celých 10 minut bez pauzy. Zároveň je ještě důležité zmínit, že Kuba je jeden z mála jezdců, kteří jezdí opravdu za každého počasí. Za deště, kdy ostatní ani nedorazí, si hipoterapii zvlášť užívá. Dopad je však evidentní. Objektivně se mu zlepšila odolnost a imunita a jeho nemocnost (běžnými nemocemi) v porovnání s předchozími lety výrazně poklesla. V květnu 2012 však přišla komplikace v podobě bolestivé levé kyčle. Chvílemi se bolestivost ozvala až při jízdě, chvílemi již během nasedání. Některé dny nebyl Kuba vůbec schopný jezdit a tak jsme urgovali vyšetření kyčlí. Na rentgenu však k žádnému zhoršení nedošlo, proto se ještě řešilo s neurologem aplikování botoxu, aby povolily spasmy. Museli jsme místo madel začít používat tenký obřišník, aby Kubovi při sedu nic nepřekáželo. Takto jsme dojezdili sezónu 2011/2012. Během letních prázdnin se stav Kubových dolních končetin ještě řešil, dle neurologa byly bolesti způsobeny dystonickými projevy neepileptické povahy. Uvolnění křečí se podpořilo Rivotrilem. Sezónu 2012/2013 jsme opět začali na Sáře a v běžném sedu, Kuba to zpočátku zvládal. Jakmile


se levá dolní končetina (LDK) začala flektovat a on začal projevovat bolest, dala se LDK protáhnout a Kuba byl schopen v jízdě pokračovat. Bohužel během zimy dával Kuba najevo více nespokojenosti, nebyl schopen se usadit tak, aby ho to nezneklidňovalo a aby nekňoural. Zkoušeli jsme všechno možné, nakonec jsme vyzkoušeli boční sed a v něm byl Kuba spokojený. Byl při něm schopný držet trup vzpřímeně. Vždy na konci lekce jsme se ještě protáhli v „mrtvém indiánovi“. Na jaře měl Kuba i pár „světlých chvilek“, kdy byl schopen jet i stabilně v klasickém sedu, ale již od dubna 2013 mu začala docházet motivace. Nasedal hezky, kyčle nebyly problém a Kuba byl schopen jet v klasickém sedu. Neměl však chuť napřímit trup, takže se celou dobu „válel“ Sáře na krku. S maminkou jsme přemýšlely, co se děje a došly jsme k závěru, že na Kubu nejspíš přichází puberta, protože začal v té době bojkotovat více věcí (nejenom hipoterapii), nechtěl spolupracovat, prosazoval si svou hlavu apod. Zpětně po zhodnocení všech souvislostí maminka připustila, že to mohla být i Kubova svérázná reakce (revolta) na vyhrocenou situaci v rodině (otec odešel od rodiny a postupně se přestal o syna zcela zajímat). Nechtěly jsme však ani jedna od hipoterapie ustoupit, a proto jsme si lámaly hlavu, jak Kubu udržet v alespoň trochu kvalitním sedu. Nakonec jsme si na pomoc vzali nafukovací míč a umístili ho na koně před Kubu. S míčem jsme byli schopni udržet Kubův trup v poměrně kvalitním postavení, a když měl dobrou náladu, překvapil nás tím, že se o něj opřel a krásně se napřímil. Tím nám jen potvrdil, že změna není dána fyzickým stavem, ale stavem psychickým. Se začátkem září 2013 začala pro Kubu i nová jezdecká sezóna. Měla jsem obavy, jak bude spolupracovat, neboť v červnu nepodával příliš přesvědčivé výkony. Ale nebyl by to Kuba, kdyby mě opět nepřekvapil. Od září jezdí jako vyměněný, krásně se rovná a míč vůbec nepotřebujeme. Jen tak dál, Kubo. Monika Šťastná Kohoutová

strana 20

Rozhovor z druhého břehu … aneb hipoterapie očima klienta Přibližně před rokem se součástí našeho občanského sdružení Caballinus stal Muž roku 2009 – Martin Zach. Do té doby jsme ho potkávali na hiporehabilitačních pobytech jako klienta, který se brzy, díky svému pozitivnímu přístupu k životu a otevřenosti, stal i naším kamarádem. Když nám pak před rokem nabídl patronát, s radostí jsme to uvítali. Caballinus je občanské sdružení pro hipoterapii, které celoročně ambulantně provozuje svoje služby na Farmě Poláček Hole západně od Prahy. Klientům z okolí nabízíme jednak hipoterapii, aktivity s využitím koní, fyzioterapii a během intenzivních víkendů také canisterapii a ergoterapii spojenou s tvořením. Sdružení zároveň již 6 let nabízí několikrát ročně vícedenní intenzívní pobyty, které jsou dle našich výzkumů významným přínosem pro klienty. Hipoterapie je zde zařazená dvakrát denně a je doplněna dalšími aktivitami rozvíjejícími schopnosti klientů. I když se sdružení Caballinus profiluje jako sdružení pro dětskou hipoterapii, udělali jsme u Martina výjimku. Martin je na vozíku od roku 2009, kdy měl těžký úraz krční páteře. Jeho stav byl uzavřen jako kvadruplegie. Výška léze mu však dovoluje ovládat mechanický vozík či řídit speciálně upravené auto. Neustále vyhledává adrenalin, a tak se nezalekl ani koní. Začátky byly trochu nejisté. Ve sdružení jsme do té doby neměli Časopis HIPOrehabilitace 3|2013

zkušenosti s dospělým kvadruplegikem a bylo důležité předělat postupy zavedené při hipoterapii s dětmi. Jako nejkritičtější se ukázalo nasedání na koně, které dodnes vyžaduje přítomnost čtyř instruovaných osob – vodič koně a tři osoby pro přesun Martina z vozíku. V počátcích Martinova ježdění bylo nepředstavitelné, že by se udržel v sedu na koni sám, a tak jsme vyzkoušeli vícero způsobů, jak ho bezpečně zafixovat, aniž by hrozilo, že ho v případě potřeby nestihneme z koně stáhnout. Nestabilita v thorakolumbální oblasti byla po dobu hipoterapie řešená bederním pásem. Dnes je už Martin schopný samostatného napřímení, rukama se dokáže vzepřít o madla a manuální kontakty fyzioterapeutek stojících z obou stran koně mají spíš kontrolní či korekční charakter, Martin sedí i v kroku poměrně stabilně. V případech, kdy se cítí na koni nejistě, se umí automaticky nastavit do polohy, která mu dává pocit větší stability. Martin v současnosti využívá prakticky všechny naše pobyty a jako jeden z mála našich klientů (ne-li jediný) je schopný porovnat svoje schopnosti ze začátku terapie a podělit se s námi o tyto zkušenosti. Proto Vám tedy zde nabízíme krátký rozhovor s Martinem Zachem. Měl jsi před hipoterapií nějakou předešlou zkušenost s ježděním? Moc ne. Samozřejmě jsem seděl jako malý na poníkovi a asi dvakrát na velkém koni, jinak vůbec. strana 21

Je pro tebe hipoterapie i po letech přínosem? Zkus uvést, v čem konkrétně pociťuješ zlepšení a jak dlouho po hipoterapii přetrvává? Nejvíce pokroky cítím ve stabilitě, zpevněni trupu a uvolnění nohou od spazmů. Zlepšení trvá cca měsíc po odjetých 4 - 5 jízdách. Zkoušíš různé sporty, lze nějako srovnat jejich fyzickou náročnost s náročností hipoterapie? Srovnávat se to asi moc nedá, každý sport má své specifické zatížení, ale na koni posiluji nejvíce komplexně, přes paže, záda, břicho atd.

Vzpomínáš si ještě na pocity z první jízdy? A jaké to bylo druhý den po jízdě? Bolely tě svaly, nebo jsi nic zvláštního nezaznamenal? Ano vzpomínám, moc jsem si to neužil. Spíš jsem řešil, jestli nespadnu, ale líbilo se mi to. Druhý den vím, že mě všechno bolelo, a tak jsem viděl, že mě to posiluje. Jakou vzdálenost jsi zvládnul ujít poprvé? Kolik lidí kolem tebe stálo? To už moc nevím, ale myslím si, že tak 200 m a lidí bylo minimálně pět.

A co psychická stránka? Máš hodně rád adrenalin – přináší ti hipoterapie dostatek vzrušení anebo v ní nacházíš jiné potěšení? Těší tě kontakt s koněm? O adrenalinu se asi moc mluvit nedá, líbí se mi to, baví mě to, pomáhá mi to a koně jsou fajn, na pobytech je perfektní atmosféra a beru to i jako odreagování od jiných aktivit, které dělám. Bc. Anna Dobisová Foto: archiv Caballinus o. s.

Máš pocit, že jsi oproti prvním pokusům udělal nějaké pokroky? Ano, pokroky jsou až neuvěřitelné v držení a posílení trupu. Nyní sedím rovně, tolik se nehrbím. Dostanu se sám z vozíku do auta a během jízdy mně stačí jen běžný pás.


strana 22

Sdružení sraz na toulcově dvoře

Naše organizace Sdružení SRAZ – Společně za radostí a zdravím, působí ve Středisku ekologické výchovy (SEV) hl. m. Prahy Toulcův dvůr od roku 1999. Je to místo, které vás „vezme za srdce“. Mezi paneláky na Praze 10 najdete krásný a zajímavý osmihektarový přírodní areál s loukami, pastvinami, se starým sadem a mokřadem. Historické budovy statku (první písemná zmínka o Toulcově dvoře pochází už z roku 1364) jsou zařazené mezi památky chráněné státem. Oblíbeným místem zvláště malých návštěvníků je místní farma s ojedinělou expozicí původních českých plemen hospodářských zvířat, kde si můžete pohladit české bílé kozy, ovce valašky či krávu Jitku a její dceru Fidorku – dnes už velmi vzácné české červinky. Naše sdružení je členem Zájmového sdružení Toulcův dvůr a s ostatními organizacemi spolupracujeme na správě areálu, na zajištění pestré celoroční nabídky programů a zabezpečení chodu farmy i malého zookoutku. Realizujeme výukové programy pro školy, studentské praxe, odborné semináře, kurzy, výstavy, vedeme zájmové kroužky, organizujeme velké i malé akce pro veřejnost, v prázdninové nabídce máme např. tábory či pobytové akce pro rodiny s dětmi. Časopis HIPOrehabilitace 3|2013

Před čtrnácti lety jsme založili Klub SRAZ, v rámci kterého připravujeme výchovně-vzdělávací programy a aktivity pro volný čas s využitím huculských koní. Naše huculky se pro tuto činnost plně osvědčují díky svému charakteru a všestrannosti. Nemalý podíl má na tom i příprava koní a péče o ně. V provozu plní roli učitelů lidí, spolupracovníků, členů pracovního týmu. Zkušenost nás naučila, že toto plemeno vyžaduje specifický přístup, zvláště pak v prostředí velkého města. Naším cílem je rovněž přispívat k programu záchrany genofondu huculských koní tím, že nacházíme pro toto starobylé plemeno vhodné využití i v současné době a prezentujeme ho veřejnosti. Huculský kůň patří mezi česká národní plemena. Je zařazen mezi genové rezervy ČR a je cennou kulturní památkou. Péče o něj je součástí ochrany biodiverzity a zdrojů přírodního bohatství. V rámci činnosti klubu probíhá program zájmových jezdeckých a jezdecko-chovatelských kroužků. Souběžně s ním jsou realizovány lekce hiporehabilitace (hipoterapie, AVK). Zájemci je navštěvují na základě doporučení lékaře. Spolupracujeme se specializovanými zařízeními, jejichž klienti k nám docházejí dlouhodobě – např. Jedličkův ústav a školy, Základní škola a střední škola waldorfská aj. Zbývající čas v rámci celotýdenního programu je určen kontaktnímu ježdění pro nejmenší, kterého se účastní děti s rodiči. Do jezdeckého provozu dochází studenti na odborné praxe (ČZU), do péče se zapojují klienti, člestrana 23

nové klubu a především s venkovním areálem nám pomáhají dobrovolníci. Za dobu své činnosti jsme postupně vybudovali a získali potřebné zázemí v pronajatých prostorech, zajistili vybavení. Máme k dispozici venkovní pískovou jízdárnu, dvě rampy pro nasedání klientů, kruhovou ohradu pro práci s koňmi. Okolí Toulcova dvora nám umožňuje pracovat s klienty hiporehabilitace v prostředí okolních sadů a meandrů Botiče. S pokročilými jezdci můžeme na vyjížďku do lesoparku k Hostivařské přehradě. Na období prázdnin odjíždíme se všemi


koníky na zemědělskou usedlost v Českém ráji, kde probíhají tábory, akce pro rodiče s dětmi a jezdecká putování. Koníci zde relaxují na pastvinách a při pohybu v přírodě. Naše práce je náročná, ale přesto pestrá a zajímavá. Uvědomujeme si jedinečnost místa, ve kterém působíme. Zveme vás na jeho návštěvu, třeba si z jeho nabídky vyberete. Těšíme se na vás. Marie Dvořáčková Foto: archiv autorky

strana 24

Stalo se...

12. ROČNÍK BENEFICE PSYCHIATRIE HB OPEN Středisko hiporehabilitace Pirueta Psychiatrická nemocnice Havlíčkův Brod Každoročně na konci srpna pořádá Psychiatrická nemocnice Havlíčkův Brod a Nadační fond pro hipoterapii tradiční veřejnou benefici pro širokou laickou i odbornou veřejnost. Posláním této akce je příjemné neformální setkání lidí v areálu parku Psychiatrické nemocnice Havlíčkův Brod, podpora péče o psychické zdraví a prezentace některých prvků komplexní psychiatrické péče jakými jsou hiporehabilitace, canisterapie a arteterapie. Hlavním bodem programu je hudebně-dramatické vystoupení klientů psychiatrie společně s terapeuty, tanečníky, hiporehabilitačními koňmi a canisterapeutickými pudlíky. Letošním tématem byla Cesta kolem světa a diváci mohli shlédnout představení všech šesti kontinentů. Neméně důležitá jsou individuální vystoupení dětí z ambulantní péče hiporehabilitace. Součástí benefice je také kromě vystoupení s koňmi a psy bohatý kulturní program – hudebníci, šermíři, hry pro děti, arteterapeutická dílna, pekařská a řezbářská dílna, divácká volba „Kůň sympatie“, jízdy v kočáře atd. Letošní 12. ročník veřejné benefice přišlo zhlédnout okolo 2 000 spokojených návštěvníků, kteří mohli Časopis HIPOrehabilitace 3|2013

strana 25

využít i bohaté občerstvení. Benefice se účastní samozřejmě také klienti psychiatrie. V přátelské atmosféře dochází k jejich integraci a je podporován proces destigmatizace duševně nemocných lidí. Atmosféru letošní benefice můžete sdílet na několika fotografiích. MUDr. Andrea Mašková Foto: archiv autorky

1. ROČNÍK BENEFIČNÍ AKCE „FRÍŠTÍ KONĚ PRO KAPKU NADĚJE“ V sobotu 10. srpna se v areálu Ctěnického zámku sešlo velké množství zástupců plemene fríského koně za cílem pomoci vybrat, za spolupráce s nadací Kapka naděje, pro Kliniku dětské hematologie a onkologie Fakultní nemocnice Motol finanční obnos, který byl určen na její rekonstrukci.

Slavnostní zahájení benefiční akce proběhlo pod vedením velvyslance Nizozemského království pana Eda Hoekse, přednosty Kliniky dětské hematologie a onkologie ve FN Motol Prof. MUDr. Jana Starého, DrSc. a prezidentky nadace Kapka naděje paní Venduly Svobodové. Hlavní dění se konalo na přilehlém kolbišti, kde své koně postupně prezentovali jednotliví majitelé, jezdci Časopis HIPOrehabilitace 3|2013

strana 26

a vozkové. Mezi jednotlivé reprezentanty patřili: Josef Iš, který předvedl koně v jednospřeží, trojspřeží, čtyřspřeží a tandemu; Vendula Šponarová s hřebcem Pieterem Van Diphoorn, která svého koně předvedla ve volnosti, na dvou lonžích a pod sedlem; Sandra Doležalová se svým týmem Equidance a lipickou klisnou Arwen, která ukázala tematickou práci s koněm pod sedlem; Anastasja Vištalová s trenérkou Andreou Beránkovou, která nastínila divákům, jak vypadá paradrezurní úloha; manželé Novotných si připravili ukázku práce s koňmi pod sedlem, na ruce a na opratích; drezurní pas-de-deux jsme mohli zhlédnout pod vedením Alice Sekotové a Michala Kleila; trikovku si pro nás připravila Vanda Trojanová a její dcery Nikolka a Libuška; Petr Fiala a Branislav Dubovana poté předvedli hřebce majitele Ladislava Fialy na opratích.

Doprovodnou akci pro děti připravila společnost Vojenské lesy a statky, s. p., manželé Pickovi, kteří zapůjčili své fríské koně s možností svezení návštěvníků v zámeckém parku, a pan Fiala, který umožnil svezení návštěvníků v kočáře. Díky benefiční akci bylo tedy možné získat pro kliniku Fakultní nemocnice Motol celkem 34 911 Kč! Věříme, že akce nebyla první, ani poslední a že se brzy budeme moci těšit z dalšího setkání s frískými koňmi pro dobrou věc! Martina Burianová Foto: archiv autorky


strana 27

O. S. KONÍK DĚTEM A DOSPĚLÝM PRO RADOST Chtěla bych vás seznámit s činností našeho občanského sdružení Koník v uplynulých měsících. Jak si asi každý myslí, čas prázdnin - čas volna, ale toto bohužel u nás neplatí. Náš malý kroužek funguje i v tuto dobu a máme práce více než v jiných měsících. Jak sami víte, léto je obdobím slunění, koupání, táborů a sušení sena. Toto vše jsme zvládli. Naše koníky jsme téměř celý červen a červenec chodili chladit do místního rybníku. Koně si to užívali a mnohdy jsme měli i spoustu diváků. Také jsme stihli nasušit zásobu sena z vlastních zdrojů, která nám vydrží do začátku zimy. Jako každý rok u nás proběhl tábor a to první týden v srpnu. Počasí bylo nádherné. Tábor je sportovně založen - koně, kola, bazén a účastní se ho děti z oddílu a děti, které k nám pravidelně dochází na výcvikové soboty.

stižením. Dětem jsme předali dárkové poukazy na návštěvu k nám a plný pytel plastových víček od PET lahví, které u nás sbíráme. Náš oddíl pokračuje i po prázdninách v obvyklých dnech. Nové členy zatím nepřibíráme, protože máme plný stav dětí. Pomalu se nám blíží Hubertovy jízdy, kterých se zúčastníme, pokud počasí dovolí. Např. Hubertova jízda v Penčicích, Nelešovicích a v Drahlově.

Mezi naše další akce patří účast na hobby závodech. Letos jsme se zúčastnili parkurových hobby závodů v Grygově, Drahlově, Radkové Lhotě a Mariánově. Z každých jsme si dovezli nějaké ocenění. Namátkou: 29. 6. 2013 - závody Drahlov: V křížkovém parkuru se umístila na 5. místě Karolína Malá, na 4. místě Míša Sejkorová a na 3. místě Natálie Zaoralová. V parkuru 60 - 70 cm na limitovaný čas jsme si dovezli ocenění za 1. místo - Míša Sejkorová na koni Bára a stejná jezdkyně na koni Lady na místě druhém. Poslední závody, kterých jsme se zúčastnili se konaly 31.8.2013 v Radkové Lhotě a získali jsme 1. místo ve dvoufázovém skákání do 60 cm - Míša Sejkorová na koni Bára a 1. místo v křížkovém parkuru Sabina Bukvová na koni Bára. Krátký záznam z těchto závodů najdete na přerovské regionální televizi.

Pak už nás čeká do konce roku jen Mikuláš u koní a silvestrovská vycházka, kterou pořádáme již 3. rokem. Na tyto akce jste srdečně zváni.Samozřejmě dále celoročně pokračuje spolupráce s klienty ústavu sociální péče v Rokytnici u Přerova, návštěvy škol nebo školek Všechny novinky najdete na našich internetových stránkách www.konik.tym.cz. Přeji Vám všem barevný a prosluněný podzim. Kateřina Zaoralová Foto: archiv autorky

Dne 29. 8. jsme se zúčastnili charitativní akce pořádané občanským sdružením MAPAJ, která se konala v Rokytnici u Přerova, kde jsme vozili děti na koních. Výtěžek akce byl věnován dětem se zdravotním poČasopis HIPOrehabilitace 3|2013

strana 28

Den mezi koňmi Rozhodli jsme se využít říjnových školních prázdnin a zorganizovali pro naše klienty (děti starší osmi let) celodenní program na jízdárně „Den mezi koňmi“. Jak se nám to povedlo? V 9 hodin jsme se sešli před klubovnou, odložili si věci a šli na to. Náš tým dospěláků (Edita, Radka, Monča a Petra), dětí (Anička, Vojta a Adam), koní (Basia a Luky), poníků (Míša a Lotty) a psů (Ralf a Timmy) byl připraven na celodenní program. Po počátečních rozpacích Adama úsměv už nikoho neopustil až do 16 hodiny, kdy si pro děti přijeli rodiče. Dopoledne jsme si nejprve vyčistili Basiu, odvedli jejího Bolečka do hříběcí školky a šli jsme jezdit. Anička s Vojtou si osedlali Lukyho a Adámek Basiu. V mezičase jsme si na čerstvě uválcovaném písku v hale zahráli fotbálek - holky (Edita, Monča) proti klukům (Vojta, Adam), který skončil vítězstvím kluků 5:2. Po ježdění jsme vyčistili boxy Basii a Lukyho a vyzvedli vysmátého Bolka ze školky. Nadešel čas na svačinu, po které jsme se všichni zúčastnili vědomostního kvízu - přehrávali jsme si hlasy 28 zvířat a určovali, kdo je kdo. Nejlepší byla kočka, která svou věrohodností zmátla psa Ralfíka tak, že skočil Editě na klín a hledal číču v notebooku. Myslíte, že ji našel? Debata se strhla i okolo nejasně definované nahrávky kozy a ovce. Kolem poledne jsme se vydali na jízdárnu, kde jsme z kuželek a kavalet sestavili labyrint, kterým jsme se snažili všichni projít. Nejprve jen tak za ruku, pak za vodítko jako vodič s koněm, potom za koště, které


nám představovalo koňské spřežení. Každý z účastníků si vyzkoušel všechny úlohy. A než jsme se nadáli, byl tu oběd, po kterém jsme si chvilku odpočinuli (Vojta nám skoro usnul) a pak jsme si zase hráli. Sestavili jsme 2 týmy Vojta s Aničkou proti Adamovi s Radkou. Po slepu a po hmatu jsme z krabice vyndávali předměty a určovali, co je co. Nejlepší byla Anička, která si nalezeným fixem napřed s radostí pokreslila celou ruku a až pak nám řekla, že je to fix. Poté jsme vyčistili a namazali uzdečky a vyrazili ven se psy Timčou a Ralfíkem a minihorses Lotkou a Míšou. A co si myslíte, že první udělali Míša a Lotka, když uviděli písek na jízdárně? Zváleli se, jak kdyby tam nikdy před tím nebyli. Protože Anička s Vojtou oběma pejskům dopřáli volnější vodítka, odvděčili se jim poslušností. Děti se zvířaty utvořily tým a soutěžily v procházení labyrintem postaveným před obědem a skocích přes kavalety, což se jim líbilo nejvíc. Přítomné nejvíce mátla svým soutěžním přístupem fenka Timmy, která se snažila dodržet heslo Járy Cimrmana „je důležité podlézt, oběhnout, ale nepřeskočit“. Po skončení her jsme vyhřebelcovali poníky a odvedli je na pastvu. Poslední část dne jsme strávili v klubovně - právě včas, začalo totiž pršet. Vystříhali jsme si z papíru zvířátka, která jsme dopoledne poznávali po hlase a zahráli si pexeso. Rodiče si vyzvedli spokojené děti ve čtyři hodiny odpoledne. Takovouto akci jsme pořádali poprvé a už se těšíme na další! Tým OS Svítání www.os-svitani.cz Foto: archiv o. s. Svítání

strana 29

X. MISTROVSTVÍ ČR V PARADREZUŘE Ve dnech 4. – 6. 10. 2013 se uskutečnilo X. otevřené mistrovství České republiky v paradrezuře. Pořadatelem mistrovství byl z pověření České jezdecké federace Klub Kvítek, o. s. Mistrovství se konalo pod záštitou ministra zemědělství Miroslava Tomana. Místem konání byl areál Jezdecké školy Equus Kinský manželů Půlpánových v Hradištku u Sadské. Hlavním rozhodčím byl Ulf Wilken ze Švédska. Jezdce dále posuzovali dva čeští rozhodčí Pavla Loudová a Vladimír Šretr. Technickým delegátem byla Hana Štěpánová a stewardem Dušan Trtil. Mistrovství se jelo jako tříkolová soutěž (Team Test, Individual Championship Test, Free Style). Jezdci ve všech skupinách byli hodnoceni po jednotlivých kolech a na závěr proběhlo hodnocení pouze pro české jezdce v rámci MČR podle součtu získaných procent ze všech tří kol. Hodnocení účastníků v jednotlivých kolech bylo sloučeno pro skupinu I a II, samostatně se hodnotila skupina III a skupina IV. Jako doprovodný program probíhala dvoukolová soutěž Cena Zuzky pro jezdce začínající a ty, jejichž handicap není klasifikovatelný. Letošní počasí bylo krásně slunečné, proto jednotlivé soutěže probíhaly po celou dobu mistrovství na venkovním drezurním obdélníku 20 x 40 m. Ačkoliv se jednalo o národní závody, mezi přihlášenými účastníky byly také 2 jezdkyně z Německa. Počet českých zaklasifikovaných jezdců se v letošním roce zvýšil o dva, tedy celkem se tříkolové soutěže zúčastnilo 8 jezdců z ČR a doplňkové soutěže 4 jezdci z ČR. Na drezurním obdélníku se celkem vystřídalo 14 jezdců a koní (2 reprezentanti z Německa, 12 českých jezdců). V rámci doplňkové soutěže Ceny Zuzky se po dvou kolech z vítězství radovala Helena Kratochvílová (61,50%) z Klubu Kvítek, o. s., na koni Orchidej (kůň zapůjčen z Jezdecké školy Equus Kinský), na druhém místě se umístila Jarmila Plháková (58,70%) z Jezdeckého klubu Šerm na koni Klaus, třetí příčku obsadil Jan Decastelo (56,91%) na koni Lugano z JO TJ Orion Praha a čtvrtá příčka patřila Heleně Novotné (54,74%) z Jezdecké stáje Statenice na koni Goliáš. Tříkolové mistrovské soutěže se zúčastnilo celkem 10 jezdců. Pro přehlednost uvádíme výsledky souhrnně v tabulkách:


TEAM TEST skupina

jezdec

kůň

%

pořadí

I.a

Logemann Rothana Silvia

66,01

1

I.b

Vištalová Anastasja

Jambo

63,07

2

I.a

Hnát Lukáš

Mon Aer

58,26

3

II.

Berušková Narcis Jana

56,27

4

III.

Bezinger Martina

Fair Lady

68,58

1

III.

Rous Jan

Lilie

61,54

2

III.

Lesová KaViola 9 teřina

56,60

3

IV.

Giogas Jiří

Figaro

60,42

1

IV.

Giogas Jiří

Lancelot

60,36

2

IV.

Fialová Zuzana

Laver

59,35

3

IV.

Kiliánová Dana

Fram 4

56,96

4

INDIVIDUAL TEST skupina I.b I.a I.a II. III. III. III. IV. IV. IV. IV.

jezdec Vištalová Anastasja Hnát Lukáš Logemann Silvia Berušková Jana Bezinger Martina Rous Jan Lesová Kateřina Giogas Jiří Giogas Jiří Kiliánová Dana Fialová Zuzana

kůň

%

pořadí

62,41

1

Mon Aer 61,01

2

Rothana 58,48

3

Narcis

54,52

4

Fair Lady 68,17

1

Lilie

55,56

2

Viola 9

51,33

3

Figaro 58,77 Lancelot 58,02

1 2

Fram 4

56,36

3

Laver

55,37

4

Jambo

strana 30

FREESTYLE skupina I.b I.a I.a II. III. III. III. IV. IV. IV. IV.

jezdec Vištalová Anastasja Logemann Silvie Hnát Lukáš Berušková Jana Benzinger Martina Rous Jan Lesová Kateřina Kiliánová Dana Fialová Zuzana Giogas Jiří Giogas Jiří

kůň Jambo

%

pořadí

64,17

1

Rothana 63,58

2

Mon Aer

62,58

3

Narcis

57,50

4

Fair Lady 71,58

1

Lilie

61,33

2

Viola 9

59,50

3

Fram 4

58,75

1

Laver

58,67

2

Lancelot 57,50 Figaro 56,58

3 4

Na závěr šampionátu proběhlo slavnostní vyhlášení mistrů ČR v paradrezuře. Hodnocení proběhlo dohromady pro všechny skupiny. Zvítězila Anastasja Vištalová s koněm Jambo z Jezdeckého klubu Interkonix Doubrava (63,2%), na druhém místě se umístil Lukáš Hnát s koněm Mon Aer ze Stáje Rozárka (60,6%), třetí příčku obsadil Jan Rous na koni Lilie ze Stáje Honzík (59,5%), čtvrtý byl Jiří Giogas s koněm Figaro ze Stáje Montrea (58,6%), páté místo obsadila Zuzana Fialová s koněm Laver ze Stáje Rozárka (57,8%), šesté místo patřilo Daně Kiliánové na koni Fram 4 z Jezdeckého klubu Krupka (57,4%), šesté místo obsadi-


la Jana Berušková s koněm Narcis z Jezdeckého klubu Šerm (56,1%) a na šestém místě skončila Kateřina Lesová s koněm Viola 9 z Jezdeckého klubu Na Rozvodí (55,8%). Součástí vyhodnocení bylo ocenění jezdců drezurní komisí v několika kategoriích. Krásnou sošku koníka získala jako cenu za nejlepšího jezdce závodů německá jezdkyně Martina Bezinger, cenu za nejlepší Kür z českých jezdců získala Anastasja Vištalová, ocenění za největší výkonnostní růst v tomto roce dostala Kateřina Lesová a čtvrtou soškou ocenila komise nejlepší začínající jezdkyni Jarmilu Plhákovou, která i přes svůj nízký věk a těžký zrakový handicap zvládla skvěle prostorovou orientaci v obdélníku, s níž ještě v letošních jarních soutěžích velmi bojovala. Letošní mistrovství se pořadatelům velice vydařilo. Nejen přízní počasí, ale také personálním, organizačním a technickým zajištěním, pěknými cenami pro jezdce a v neposlední řadě přátelskou atmosférou. Hraběnka Kristina Colloredo-Mansfeld podpořila českou paradrezurní scénu finanční částkou, která bude využita na paradrezurní sezónu 2014. Nedělních soutěží se zúčastnila Česká televize, která připravila z natáčení krátký dokument. V reportáži je možné shlédnout předvedení úloh všech jezdců a jejich bezprostřední reakce po vyhlášení výsledků, více na: http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10150302913-jezdectvi/213471292110008-mcr-v-paradrezure-hradistko/ Děkujeme celému organizačnímu týmu, rozhodčím, samotným jezdcům, jejich koním, trenérům a doprovodu za příjemný zážitek. Kolektiv Stáje Rozárka, o. s. Foto: archiv Stáje Rozárka

strana 31

Pirueta Středisko praktické výuky hiporehabilitace Psychiatrická nemocnice Havlíčkův Brod 1. část ze série odborných seminářů s MVDr. Dominikou Švehlovou

pod záštitou České hiporehabilitační společnosti

„ Zdravotní problematika hřbetu koní „ Základ stavby a biomechanika hřbetu koně, základní vyšetření hřbetu koně, nemoci hřbetu koní, příčiny, projevy, diagnostika, léčba

Termín: sobota 1.3.2014 (9–18 hod.) Prezence účastníků : 8,30 – 9,00 hod. Počet účastníků semináře: 20

Cena semináře: 600 Kč ( platba předem do 10.2.2014 ) Drobné občerstvení, káva, čaj v ceně Závazné přihlášky zasílejte na e-mail: [email protected] Potvrzení přihlášky po uskutečnění platby Při nenaplnění kapacity účastníků bude seminář odvolán a peníze vráceny Kontaktní telefon: 731 163 020 (ing. Magda Škardová E-mail: [email protected] http://hipoterapie.crespo.cz/ http://www.hiporehabilitace-cr.com/


strana 32

Zprávy ČHS – výkonný výbor

Výkonný výbor se od svého dubnového zvolení sešel již třikrát. Jsem velmi potěšena tvůrčím duchem všech schůzí a přátelskou atmosférou. Naším cílem pro toto volební období sice bylo dotáhnout všechny otevřené projekty do úspěšného konce, ale jak to bývá, s každým projektem se otevírají nové neznámé a výzvy. Práce nám proto moc neubývá, ale myslím, že všechny zúčastněné ženy baví zapojení do tohoto úžasného tvůrčího procesu. Poslední srpnovou schůzi jsme prodloužily na 2 dny a spojily s absolvováním licence hiporehabilitačních koní v JK Vladykův Dvůr u Jindry Vladykové. Pracovaly jsme do noci mimo jiné na vzdělávacím systému, plánování únorové konference a metodice pro Střediska praktické výuky, ale taky jsme se hodně nasmály a užily si společného hodování. Od listopadu mohou členská střediska žádat o statut Střediska praktické výuky (SPV) na základě nové metodiky. Obsáhlá metodika vznikla z poznámek, které se původně vešly na jednu stránku, s cílem udělit tomuto procesu jasný řád. Postupně jsme do celého procesu zapojili střediska, která již statut SPV měla a znovu ho obhajovala dle požadavků nové metodiky. Pracovní sekce pracovaly na stano-


vení požadavků vzdělání a praxe pro vedoucí terapeuty/instruktory SPV. Tím se také otevřela diskuze o stanovení požadavků vzdělání pro vedoucího terapeuta/instruktora/garanta pro každý obor hiporehabilitace. Pracujeme na viditelnosti ČHS. Facebook má již přes 400 fanoušků, což je nárůst o více jak 100% za poslední dva měsíce. Časopis HIPOrehabilitace a Licence hiporehabilitačních koní mají své vlastní facebookové stránky. ČHS se zapojila do dalších sociálních sítí – Google plus, Twitter a Youtube. Postupně aktualizujeme informace na internetu, například Wikipedia má již opět aktuální texty a odkazy. Webové stránky ČHS se pomalu propracovávají k větší přehlednosti a obsahují přesnější a aktuální informace. Zaměřili jsme se na aktualizaci údajů o provozovatelích – členských středisek ČHS, která se dají vyhledat podle abecedního názvu nebo podle kraje působnosti. Uvádíme všechny dostupné informace a profilové fotky, aby zájemci o nabízené služby se mohli lépe orientovat. Novinkou je možnost komentáře k provozovatelům, takže klienti/uživatelé/studenti mohou dávat přímou zpětnou vazbu na provoz středisek, nebo mohou pokládat dotazy ohledně provozních podmínek a požadavků. Členská střediska byla jednotlivě požádána o vložení aktivního odkazu na web ČHS, případně si mohla vložit na svůj web logo ČHS.

strana 33

Určitě velkou událostí bude 10. KONFERENCE O HIPOREHABILITACI, plánovaná na Valentýna, tedy 14. - 15. 2. 2014. Velmi zajímavé přednášky jsou sestaveny, přednášející připraveni a informační kampaň zahájena. Budeme doufat v bohatou účast v příjemné a přátelské atmosféře. Věra Lantelme Předsedkyně společnosti

sekce Vzdělávání Činnost sekce Vzdělávání je nyní hektická, vedle přípravy vzdělávacích programů již připravujeme 10. konferenci o hiporehabilitaci. V současnosti je naší snahou včas doplnit potřebné materiály, které doplní žádost o akreditaci kurzu Hipoterapie pod ČHS na žádost akreditační komise MZ ČR. Dotazy komise se točí především kolem základních aspektů uznání hipoterapie jako metody léčby. V plném proudu je spolupráce s týmem TVK pro přípravu kurzu Instruktor pro přípravu koní pro hiporehabilitaci a současně s týmem AVK chystáme podklady pro akreditaci kurzu AVK. Stále sledujeme přípravy a předpokládané chystané změny v Zákoně 96/2004 Sb. ze dne 4. února 2004 o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních), který upravuje podmínky dalšího vzdělávání (novela Z. 105/2011 Sb.). Celou legislativu nyní pozastavuje čekání na výsledek voleb. Přesto vzdělávací kurzy budou zahájeny v březnu roku 2014. Zajímá nás Váš názor, zkušenosti, postřehy, ráda bych všem připomněla, že bez Vaší aktivity ve výkonném výboru zmůžeme opravdu málo. Pokud Vy nemáte jiný zájem na spolupráci než komentáře na výročních schůzích, pak bych ráda připomněla, že pánové Ono Se To, Aby Se a pan Mělo by se To, nejsou členové České hiporehabilitační společnosti, a tudíž se nemohou zapojit do příprav na Vašem vzdělání. Vanda Casková

Sekce AVK Sekce AVK nyní pracuje pouze formou e-mailových diskuzí, kromě schůze v Humpolci. Sestavili jsme téma pro pásmo přednášek o AVK na únorovou 10. konferenci o hiporeČasopis HIPOrehabilitace 3|2013

habilitaci: „Možnosti Aktivit s využitím koní v pedagogice a v sociální oblasti“. Naše pásmo by mělo ukázat průřez možnostmi AVK v pedagogice - tedy zařadili jsme postřehy z logopedie a zážitkové pedagogiky - a sociální sféru zastoupí tzv. sociální hiporehabilitace. Pro logopedii, která nemá příliš propracované spojení s hiporehabilitací, ale dostává se v poslední době do popředí zájmu naší členské základny, jsme oslovili Mgr. Ivu Bajtlerovou (Klinická logopedie a centrum canisterapie), která bude hovořit o možnostech AVK v logopedii. Pro zážitkovou pedagogiku natáčíme videa ve středisku JK Vladykův Dvůr a pro sociální oblast jsme oslovili Jindřišku Svobodovou a Jitku Bretovou, které by pro nás mohly mít nějaké pěkné video o spolupráci s dětským domovem. V současné době probíhá diskuze o vstupních podmínkách pro kurz „INSTRUKTOR AVK“ a je třeba akutně dotvořit a odsouhlasit náplň tohoto kurzu. Jindřiška Vladyková

sekce PPK Skupina PPK se sešla v roce 2013 celkem dvakrát (24. 5. a 11. 10.) Na květnovém setkání jsme byly seznámeny s jednáním, které probíhalo na MZ ČR, kde byla vznesena žádost o udělení akreditace certifikovanému kurzu PPK. MZ ČR toto neschválilo. Dále skupina probrala průběh workshopu v PN Havlíčkův Brod „ Co nám říkají koně „. Největší část setkání však byla věnovaná tvorbě standardů. Skupina PPK se zamyslela nad podobou budoucích setkání a dalšími úkoly, které bude skupina řešit. Na druhé schůzce v letošním roce jsme dokončily finální podobu standardů, které zbývá ještě jednou individuálně přečíst a vzájemně se informovat. Dále jsme jednaly o kritériích SPV PPK a o podmínkách, které jsou potřeba splnit pro běžné provádění PPK - podrobně viz zápis ze schůzky klinické skupiny PPK. Na příštích setkáních se budeme zabývat metodikou PPK. Dalším tématem byla účast na Minikonferenci v PN Kosmonosy a workshopu s paní Vidovou a o účasti na členské schůzi ČHS. Yvonna Horská

strana 34

Sekce hipoterapie Sekce hipoterapie se pomalu a jistě rozšiřuje, v současnosti máme 10 členek, 7 fyzioterapeutek, 1 lékařku a 2 ergoterapeutky. Od září 2013 jsme byly v častém pracovním kontaktu formou emailové komunikace. Stanovily jsme požadavky na vzdělání vedoucích terapeutů hipoterapie v hiporehabilitačních střediscích a Střediscích praktické výuky. Zpracovaly jsme novou definici hipoterapie pro odbornou veřejnost a obrazový návod k bezpečnému a správnému používání helem při hiporehabilitačních aktivitách. Na osobním jednání v Humpolci jsme zpracovaly definici hipoterapie pro širokou veřejnost, jednaly o přípravě workshopu hipoterapie (podzim 2014) a nadstavbovém kurzu Hipoterapie v rané péči, tvorbě vyšetřovacího formuláře a aktualizaci Standardu hipoterapie. Věra Lantelme

Celého rušného dne se účastnili závodníci z celé ČR, kteří během roku splnili podmínky pro nominaci k účasti o titul MČR a také několik cvičenců, kteří soutěžili v přátelském závodě. Celkem účast závodníků - jednotlivců bylo v Mistrovské soutěži 24 a 6 dvojic. V přátelské soutěži 31 jednotlivců a 6 dvojic. Během závodů proběhlo 73 paravoltižních startů. V soutěži Tanec a barel soutěžily 4 skupiny. Titul MČR paravoltiže a medaile získali tito cvičenci:

Kategorie jednotlivci:

Kategorie dvojice:

TH 1 PÍSAŘÍKOVÁ Veronika, HŽ VRÁTNÁ Petra, MHM KONEČNÝ Tomáš, LHŽ ČERNÍKOVÁ Soňa, LHM ČURI Radek LH ČERNÍKOVÁ Markéta + ČERNÍKOVÁ Soňa; SH KONEČNÝ Tomáš + POLÁČKOVÁ Michaela; MTH VRÁTNÁ Petra + KOČÍ Josef

Sekce paravoltiže 12. října 2013 završila sekce paravoltiže ČHS sezonu Mistrovskou soutěží - soutěží o „Pohár paravoltiže ČHS 2013“ organizací a jednotlivců a soutěží o Pohár ČHS „Tanec a barel 2013“. Celé zápolení se uskutečnilo v krásné nově zrekonstruované zděné jezdecké jízdárně v brněnském areálu Veterinární fakulty. Poděkování za důstojný průběh Mistrovství patří především organizacím, které se rovným dílem podílely na přípravě a samotném průběhu – (APA VČAS Olomouc, EPONA Brno, FANY Hostěnice a sekce paravoltiže ČHS).


Ceny předávali zástupci ČHS, ČJF a sbor rozhodčích. Každý cvičenec v soutěžích obdržel stužky dle výkonnostní barvy, diplomy a věcné dárky. V soutěžích ČHS poháry a diplomy. Program MČR byl doplněn doprovodným programem cvičenců z TJ LUCKY Drásov, kteří předvedli voltižní volné sestavy na lidovou muziku v Moravských krojích. Také účastník ze soutěže Superstar pan Adam Kukačka svým zpěvem navodil příjemnou atmosféru pro celé závodní klání. V podvečer dne se všichni rozjeli spokojení do svých domovů. Arnoštka Ježková

strana 35

Střediska praktické výuky (SPV) http://www.hiporehabilitace-cr.com/provozovatele/spv/

Druhy statutu 1.

Středisko praktické výuky pro hipoterapii (HT)

Epona, Svítání, Rozárka, Ryzáček, HL LužeKošumberk

2.

Středisko praktické výuky pro hipoterapii v rané péči (děti mladší tří let)

Svítání

3.

Středisko praktické výuky pro aktivity s využitím koní (AVK)

Rozárka, Ryzáček, Zookoutek Jihlava, Pirueta, Vladykův Dvůr, Koníček

4.

Středisko praktické výuky pro psychoterapii s pomocí koní (PPK)

Pirueta

5.

Středisko praktické výuky pro paradrezuru

Rozárka

6.

Středisko praktické výuky pro paravoltiž

Epona

7.

Středisko praktické výuky pro přípravu koní pro hiporehabilitaci

Epona, Svítání, Ryzáček,Zookoutek Jihlava, Pirueta, Vladykův Dvůr


strana 36

SPV v první vlně, platnost do 14. 9. 2018 Statut SPV

Profil

1.

EPONA, Jihomoravský kraj

Hipoterapie, Paravoltiž, Příprava koní pro hiporehabilitaci

http://www.hiporehabilitace-cr. com/wp-content/uploads/SPV_ Epona_2013.pdf

2.

JK Vladykův Dvůr, Jihočeský kraj

Aktivity s využitím koní, Příprava koní pro hiporehabilitaci

http://www.hiporehabilitace-cr. com/wp-content/uploads/SPV_JK_ VLadykuv_Dvur_2013.pdf

3.

KONÍČEK, Jihočeský kraj

Aktivity s využitím koní

http://www.hiporehabilitace-cr. com/wp-content/uploads/SPV_ Konicek_2013.pdf

4.

HL LUŽE-KOŠUMBERK, Pardubický kraj

Hipoterapie

http://www.hiporehabilitace-cr. com/wp-content/uploads/SPV_ Luze_2013.pdf

5.

PIRUETA, kraj Vysočina

Aktivity s využitím koní, Psychoterapie pomocí koní a Příprava koní pro hiporehabilitaci

http://www.hiporehabilitace-cr. com/wp-content/uploads/SPV_ Pirueta_20131.pdf

6.

Ryzáček, Olomoucký kraj

Hipoterapie, Aktivity s využitím koní, Příprava koní pro hiporehabilitaci

http://www.hiporehabilitace-cr. com/wp-content/uploads/SPV_ Ryzacek_2013.pdf

7.

Stáj Rozárka, Středočeský kraj

Hipoterapie, Aktivity s využitím koní, Paradrezura

http://www.hiporehabilitace-cr. com/wp-content/uploads/SPV_ Rozarka_2013.pdf

8.

Svítání, Liberecký kraj

Hipoterapie, Hipoterapie v rané péči (děti mladší tří let), Příprava koní pro hiporehabilitaci

http://www.hiporehabilitace-cr. com/wp-content/uploads/SPV_ Svitani_2013.pdf

9.

Zookoutek PN Jihlava, kraj Vysočina

Aktivity s využitím koní, Příprava koní pro hiporehabilitaci

http://www.hiporehabilitace-cr. com/wp-content/uploads/SPV_ Jihlava_2013.pdf


strana 37

HIPOrehabilitace Vydává Česká hiporehabilitační společnost, o. s. (www.hiporehabilitace-cr.com)

Marie Dvořáčková Sdružení SRAZ Toulcův Dvůr [email protected]

Adresa sídla společnosti: Zemědělská 1, 613 00 Brno

Hana Čechová absolventka Obchodní akademie a jazykové školy s právem SJZ Písek; věnuje se tréninku koní a lidí [email protected]

IČ: 15054411 ISSN: 1804-3291 Za obsah článků ručí jejich autoři. Uveřejněné texty nemusí vyjadřovat názory a postoje redakce a vydavatele. Redakce si vyhrazuje právo texty krátit a upravovat. Foto obálka: archiv Ryzáček o. s. Foto zadní strana: archiv Pirueta Havlíčkův Brod Uzávěrka: 15. 2. 2014 Mgr. Petra Zemene, DiS. Redakce, psycholog [email protected] Grafické studio Green Mango Grafická úprava a sazba časopisu www.greenmango.cz Stašek Ulenfeld korekce [email protected] Spolupráce redakce: Martina Burianová Cavallino; profesionální fotografování koní, jejich výživa a koučování jezdců [email protected] Bc. Anna Dobisová Fyzioterapeutka Caballinus o. s. [email protected]


Alena Fritscherová Zakladatelka sdružení o. s. Ryzáček, cvičitel koní pro hiporehabilitaci, vodič koní pro hiporehabilitaci [email protected] Ing. Věra Lantelme-Faisan, DiS. Fyzioterapeutka, předsedkyně společnosti, koordinátorka sekce hipoterapie; OS Svítání [email protected] MUDr. Andrea Mašková Pirueta Havlíčkův Brod při PN Havlíčkův Brod [email protected] Yvone Okáčová Farma u lamáka [email protected] Lenka Procházková Absolventka ČZU obor Chov koní a zároveň studentka ČZU obor Výživa a dietetika zvířat; [email protected] Mgr. Jana Sklenaříková Několikanásobná mistryně republiky ve voltáži, cvičitelka cvičenců ve voltiži a paravoltiži [email protected] Monika Šťastná Kohoutová Vedoucí hiporehabilitace za Sdružení SRAZ SEV hl. m. Prahy [email protected] Kateřina Zaoralová O. s. Koník dětem a dospělým pro radost [email protected]

strana 38

Hipo. rehabilitace. podzim 2013

Recommend Documents