Hermetická iniciace Universalismu na základě jazyka staročeského

Přátelé hermetiky, viztež poučení kratičké, které ž slove

Hermetická iniciace Universalismu na základě jazyka staročeského které Arex na přánie přátel svých sebral, upravil a na světlo vydal roku od narozenie Syna Božieho

2003.

Edice Sótér svazek II.

2

Své j sepsánie věnuju tomu, který sluje „Duchem stromu.“

3

4

Úvodní slovo

*

e s podivem, že poměrně četné řady hermetiků, hledajících v literatuře své poučení, opomíjejí většinou kořeny své ho vlastního národa. Je to snad univerzální zákon, a proto nemůže být jinak.

V dostupné literatuře si můžeme přečíst stati o hermeticích francouzských, německých a ledasjakých jiných, ale o český hermetismus zavadí jen málokdo. Vůbec už nemluvě o staročeské literatuře a jejím obsahu – zde je ono (chtělo by se říci Přemyslovo) pole neorané ... Ale jak už to bývá, vždycky se najde někdo, koho okrajové problé my zajímají. To je zase zákon kompenzace, jenž je rovněž universální. Proto přistupme k několika odstavcům, které dokazují, že ne devatenáctým stoletím počíná vzdělanost Čechů ve smyslu hermetickém. Přijměte pozvání do světa zaprášených kodexů, nečitelných necvičeným okem, a snad zahlé dnete paprsek Světla, který z polosetřených písmen tryská!

...

Vážený čtenáři! Máš před sebou průkopnickou práci, snad skutečně zatíženou řadou omylů. Proto s laskavostí sobě vlastní pomiň poklesky, a zkus si vyhledat to, co je ti k užitku a dobré . Víš-li více než já, ruče se chop pera, a napiš lepší knihu. Pak budeš moci mé pojednání nazvat bezcenným papírem, a vyhlašovat svoji moudrost. Nový Mír / Sendivojov, 23. července 2003. Arex

5

I. O staročeština z hlediska jazykového

3

taročeština přísluší do skupiny slovanských jazyků, a to do západní větve (společně se slovenštinou, polštinou, samozřejmě moderní češtinou, kašubštinou aj.)

Hned na počátku si musíme uvědomit, že období, kdy se z našeho hlediska mluvilo staročesky není nijak ostře časově ohraničeno, a že se jedná o několik staletí. Proto je přirozené , že jazykové jevy (skloňování, přechylování apod.) se za tak dlouhou dobu významně vyvíjely. Z hermetického hlediska je nejzajímavější nejstarší fáze jazyka, která vyjadřuje ideje většinou krátkými, důraznými slovy, je proto vhodná pro citace inteligencí, samozřejmě i pro nejrůznější zaříkávání. Právě v nejranějších dobách byla staročeština dokonalým obrazem (po hermetické , ne jazykové stránce) hebrejštiny, takže pochopí-li dnes někdo přesnou návaznost, bude vlastně v okamžiku schopen interpretovat židovské posvátné texty. Staročeština jako jazyk neměla pevné jazykové základy a pravidla, jako je vidíme u dnešní spisovné češtiny, ale její tvářnost byla ovlivněna mnoha faktory, např.: a) obdobím užívání – jazyk se vyvíjel, proto staročeština 13. století je odlišná od století jazyka století 15. b) krajem – nářečí a místní výrazy byly zastoupeny mnohem více než dnes, na Moravě se objevuje dokonce zcela odlišné skloňování, typická záměna některých hlásek. Dnešní nářečí můžeme považovat za přežívající relikty staročeštiny. c) vzdělaností – poměrně stinnou stránkou dostupných pramenů zůstává, že osoby, kterým přešla latina do krve, používali poté latinský slovosled ve staročeštině. Tím se smazává charakteristická stavba vět, a tím osobitá návaznost na původní kořen – universální jazyk, který můžeme nazvat „předbabylónský.“ d) přímým úmyslem – tedy sché matičností, při níž autor úmyslně dodržuje určitou literární formu, bez ohledu na přirozenost jazyka. Jde o problé m úzce sepjatý s předchozím. Nemůžeme však říci, že by nejednotnost staročeštiny byla na závadu – právě možnost různých slovních tvarů propůjčovala v hermetismu sběhlému mistru skrýt do nevinných vět významná poselství, dvojsmysly a alegorie. Jde o aplikaci řeči zasvěcenců, tzv. ptačí řeči (příp. zelené ho jazyka) na bázi staročeštiny. Dnešní řeč, úzkostlivě dodržující přesné tvary, zdaleka neumožňuje tak bohatý prostor pro podobné kombinace. Vnik staročeštiny musíme, jak už bylo naznačeno, odvozovat od jednotné lidské prařeči. Po babylónské m zmatení jazyků postupoval vývoj přes několik starých skupin indoevropských

6

jazyků, až vznikla další dnes neexistující řeč, praslovanština (není totožná se staroslověnštinou!). Z praslovanštiny, jako společné ho základu, vyrůstaly postupně jednotliví předchůdci dnešních slovanských jazyků, větev západní (zjednodušeně česko-polská) se oddělila jako jedna z prvních. Díky tomu nebyla čeština zasažena vlnou přehnané ho měkčení, jako jazyky jihoslovanské , a je velmi vhodná pro využití ve vysokých vědách, např. theurgii. Protože sledujeme dosti dlouhé časové období, musíme promluvit i o vývoji jazyka. Prvotní staročeština, oddělená podle některých známek dříve od slovenštiny než od polštiny, zachovala si takřka neporušené vokalizace, větší plynulost vět (mluva neustálá – in perpetua) a jakousi rytmičnost a plynulost. Vokalizace byly vyjadřovány pomocí dvojic samohlásek (Př. uo - Buoh). Zjednodušováním a cizími jazykovými vlivy čeština tyto dvojhlásky nahradila prostými samohláskami (uo – ó), které často ještě nebyly dobře přepsány (hólka – hůlka). I z tohoto důvodu se dnešní čeština nevyrovná staročeštině, protože nedokáže přesně vyslovit, rytmizovat a vokalizovat samohlásky. Právě samohlásky v staročeštině tvoří klíč, který mi, odchovanci moderní češtiny, jinde nenalé záme. 1

Netvrdím ovšem, že dnešní čeština je vokalizačně nezpůsobilá – i přes řadu jazykových reforem dokázali jsme si uchovat mimo jiné jak ů, tak ú s čárkou. Nezapomínejme, že tyto samohlásky, by podobné, představují dvě rozdílné ideje. I přes pád, který náš národní jazyk od středověku zažil, přeci jen čeština patří k dobře způsobilým jazykům magickým. Podobnou ztrátu informace jazyk utrpěl, když byly nahrazeny spřežky dnešním pravopisem. Spřežky nebyly pouze prostředkem přepisu (jak se obecně uvádí), ale vyjadřovaly i určitou ideu podvojnosti – z hebrejštiny známých dvojitých písmen. Zavedením háčků se z češtiny vytratilo např. rozlišování koncové ho s, tím i jeho výslovnost a podstata. Další obětí zjednodušování zápisu byl odstraněn rozdíl mezi měkkým a tvrdým l, a to tak dokonale, že pro tvrdé l nemá dnešní čeština vůbec znak. Rozlišování dvou l, příznačně v biblické m textu, bránil zejmé na Mistr Jan Hus, což mu buď připočteno k dobru.

Vzpomeňme si na citát z Kabbalistické ho zasvěcení Františka Kabeláka: „Jakub Böhme se nemýlil, když řekl, že magie spočívá na zvuku.“ 1

7

Právě Husova reforma pravopisu byla ještě dosti citlivá k myšlenkové náplni jednotlivých písmen, a nepoškodila samotné základy jejich významu. V dalších reformách, pohusovských, vystupuje do popředí zájem gramatický, tj. co nejvíce zjednodušit zápis a pravopis češtiny. Ideová náplň jednotlivých písmen je potlačována, a tím se ztrácí kvalita jazyka. Pro úplnost ještě musíme vymezit jednotlivé etapy vývoje staročeštiny. Upozorňuji, že mé dělení se neshoduje s hlediskem jazykovědců. Hlavním rozlišovacím znakem je ideová náplň. a) prvotní staročeština, oddělená již od slovenštiny a polštiny, cca 7 - 9. století. Jelikož není přímých písemných pramenů, lze pouze obecně dovozovat jednotlivá slova. Jazyk pravděpodobně zachovával velmi čistě vokalizace a přídechy, na druhou stranu trpěl malou slovní zásobou a přílišnou jednoznačností. b) staročeština ranné ho středověku – cca 10 – 14. století. Z esoterního stanoviska vrcholná fáze jazyka, dosti přesné vokály, dvojitá písmena i přídechy. Slovní zásoba je zachována v nečetných památkách, za nejlepší práci je možno považovat kompletní staročeský překlad Bible, tzv. první redakci, zachovávající původní staročeské jazykové prvky i výrazy, které do češtiny přešly ze staroslověnštiny Cyrila a Metoděje. Abeceda se skládá z 22 naků + samohlásek, stejně jako hebrejské písmo. c) staročeština husitská 15. století, zjednodušuje se pravopis, první poškození idejí. Odstraněny přídechy, některé spřežky, přetrvávají zkratky. Velké množství zachovalých památek, církevního i světské ho obsahu. d) čeština rudolfínská – 16. a částečně 17. století. Dále zjednodušený jazyk, velký vliv latiny na skladbu vět, zmatení návaznosti na hebrejskou abecedu. Bohatá literatura, mimo jiné i překlady hermetické literatury, původní česká díla o astrologii, alchymii apod. Úzká vrstva zájemců o hermetismus se snaží udržet původní význam hlásek, avšak neúspěšně. e) čeština humanistická – 17. a 18. století. Z řeči mizí většina spřežek, všechny středověké zkratky, vokalizace velmi poškozeny. Odtud je možno hovořiti o moderní řeči, teoreticky umožňující zpřístupnění původní i světové tvorby. Pod vlivem Němčiny znovu poškozena větná stavba, čeština se stává mnohomluvnou, těžko použitelnou pro evokace apod. Ztenčující se slovní zásoba hrozí zánikem jazyka. f) čeština obrozenecká – 18 až 19. století. Jazyk je obrozenci zachráněn v hodině dvanácté , avšak za cenu kontaminace slovy z mnoha cizích jazyků, zejmé na slovanských. Čeština se stává tou řečí, jak ji známe v dnešním slova smyslu, ale ztrácí návaznost na své starší kořeny. Tuto etapu můžeme nazvat internacionalizací – přejaty byly tisíce slov, dnes naprosto běžných. Bylo provedeno několik necitlivých jazykových reforem, zcela měnících zápis i pravopis řeči. Konečné odpoutání se od staročeštiny, počátek „kodifikace“ spisovné ho jazyka, mnoho původních slov odsunuto na okraj jako

8

nespisovná. Zjednodušený jazyk se stává přístupný širokým masám, avšak prakticky ztrácí své esoterní kvality. g) čeština moderní – 20. století a dále - opětná zestručňování, cizorodé vlivy německé , ruské a anglické . Pravopis podlé há zcela hledisku literárně kritické mu. Značný vzrůst spisovné slovní zásoby však dává možnost k širší vyjadřovací schopnosti, a to včetně analogií. Není možné přesně určit, kdy končí staročeština a nastupuje dnešní čeština. Za labutí píseň staročeštiny považuji germanizaci a následující Národní obrození. V této době byla posunuta celá větná skladba do té míry, že staročeština je modernímu čtenáři jazykem více vzdáleným, než slovenština. To je základní suma vědomostí, aby bylo porozuměno té matu. Abych učinil za dost své mu svědomí, musím ještě rozebrat vztah staročeštiny a staroslověnštiny z hlediska hermetické ho, nebo tato studie nebyla (pokud vím) nikde provedena. Předně si povězme něco o staroslověnštině – je to jazyk jihoslovanský, měkčí než čeština, původem z okolí Soluně (Thessaloniké) v dnešním Řecku. Staroslověnština byla použita sv. Cyrilem a Metodějem k lepšímu přenesení křesanství mezi Slovany. Papežskou bulou byla povolena jako jazyk církve zastupující latinu, později zamítána a pronásledována. Jako jazyk vnitřní jazyk pravoslavné církve se uchovala tzv. církevní slovanština, což je modernější verze staroslověnštiny. Staroslověnština byla mezi Slovany skutečně značně rozšířena, a to zejmé na v Rusku, Chorvatsku, Srbsku, Slovinsku a Čechách. Vytvořila tři velké jazykové podskupiny: a) ruskou – z ní se vyvinula církevní slovenština b) chorvatskou – udržela se v klášterech, by omezenou měrou. Nabízí cenné varianty řeči, umožňující porovnávat čistotu ruské redakce a rozpoznávat přejatá slova c) českou, jejíž vývoj byl několikrát přerušen a zničen. Z hlediska té matu nás zajímá právě tato redakce. Co našim předkům nabízela staroslověnština? Odpověď je opět závislá na období, o které m mluvíme.

9

Předně – staročeština na konci svého prvotního období (cca 9. století) doplnila pomocí staroslověnštiny částečně svou slovní zásobu. Protože slova byla vybírána podle idejí, byla pro staročeštinu přínosem, ne zkázou. Zároveň se v té to fázi našim předkům dostalo možnosti poznat křesanské náboženství, a začlenit se tak do Evropy, tehdy silně christianizované . Úloha věrozvěstů připadla u nás Cyrilu a Metodějovi, dvěma neobyčejným zasvěcencům. Pro vnitřní potřebu křesanské obce bylo nutné pořídit staroslověnské překlady výňatků bible, což sv. Cyril a Metoděj učinili ještě než počali víru šířit. Metoděj později na českém území vybudoval školu, vlastně zasvěcovací středisko, které měla za účel pořídit celý překlad Bible. Šlo o práci velkého rozsahu. Metoděj svými znalostmi převedl text tak, aby neztratil svou původní hebrejskou symboliku a byl tudíž té měř rovnocenný podání v hebrejštině. Šlo o tzv. inspirovaný překlad, při němž význam hlásek zůstává zachován. Nepředstavujme si však, že lze položit „rovná se“ mezi určité hlásky obou abeced. Významy se mění podle umístění ve slově, a proto nelze sestavit takovou tabulku analogií, která by byla dokonalá a ihned použitelná. Lze pouze nastínit vzájemné vztahy. Metodějův překlad bible byl pořízen za krátké časové období, pravděpodobně za 9 měsíců. Metoděj diktoval, psali dva jeho žáci, označovaní legendistickou literaturou jako skoropisci (skor ve významu rychle, dříve). Byl přeložen celý text, včetně některých knih apokryfních (pseudoepigrafních). Tento překlad se nám bohužel nedochoval, je známo pouze několik drobných fragmentů pozdějších opisů. Na druhou stranu se dochovaly překlady, které Cyril s Metodějem pořídili před odchodem do Čech, tedy Žaltář, Apoštol, Čtveroevangelium apod. Nejde však o práce související se staročeštinou, a proto je pomíjím. Abychom se navrátili k historické mu vývoji české redakce staroslověnštiny – je známo, že po smrti Metodějově (6. dubna 885) byli slovanští kněží pronásledováni, až nakonec byl zrušen Sázavský klášter. Slovanské knihy byly ničeny, ne jako kacířské , ale jako nepoužitelné a později i nečitelné . Jistá slabá tradice české staroslověnštiny zůstala zachována. Podruhé přivedl slovanské kněze do země císař a král Karel IV. (1472) V Karlově době měla staroslověnština pro českou řeč již jiný význam, spočívající zejmé na v čistotě vokalizace a zejmé na rozlišováním dvojího přídechu, který se začínal ze staročeštiny již vytrácet, a jeho použití mnohdy nebylo jasné .

10

Právě díky přítomnosti a znalostem Benediktinů slovanské ho ritu byl první český překlad bible tak dokonalý, že pozdější překlady, včetně tolik opěvované ho a krásné ho zpracování Kralické ho nedosahují té úrovně, jako překlad prvotní. Zejmé na proto ne, že ona první redakce je provázána těsně s textem hebrejským, slova jsou tlumočena podle idejí (a ne podle skutečností). Stručnost slovních výrazů je sice pro nás nezvyklá, ale o to důrazněji lze text citovat. Použití tohoto překladu je velmi vhodné pro evokace 72 gé niů. Z vlastní zkušenosti vím, že citování staročeské je účinnější, než tak často doporučované texty latinské . Platí to nejvíce pro evokátory, kteří latinsky neumí. Je nutno ideu pochopit – až po ní může následovat úspěšná operace. Po vyhnání slovanských mnichů (1419) ztrácí staročeština možnost okamžité ho porovnání se staroslověnštinou, oba jazyky se vyvíjejí odlišným způsobem. Tak zaniká provázanost Metodějova, a končí hermeticky nejcennější etapa staročeštiny. Nutno se ještě zmínit o jednotlivých abecedách, jimiž byla staroslověnština podávána. Jde o dvě samostatné abecedy, hlaholici a cyrilici. Cyrilice – starší abeceda, vytvořená sv. Cyrilem, byla používána v první etapě církevněslovanské misie v Čechách. Hlaholice (glagolice) – novější písmo, druhá etapa české staroslověnštiny. Jelikož je dostupná celá řada odborných pojednání, odkazuji zájemce o podrobnější popis na četné učebnice jazyka staroslověnské ho. O obou abecedách se zmiňuji zejména proto, že v hlaholici byly psány i knihy staročeské (přesněji česko-hlaholské ). Těchto textů se nám kvůli jejich pozdější „nečitelnosti“ zachovalo velmi málo, zejmé na značná část samostatné ho překladu bible, dále Comestor, Pasionál, Zlatá legenda, většinou neúplně. Texty česko-hlaholské podávají nejčistější podobu staročeských přídechů, protože hlaholice má pro ně znaky. Při čtení těchto spisů je samozřejmě třeba dát pozor na přejatá slova staroslověnská. Význam hlaholské ho písma pro vývoj staročeštiny nesmí být zanedbáván. Tabulky analogií hebrejské abecedy, cyrilice, hlaholice a latinky podám v další kapitole.

11

II. Staročeština jako posvátný jazyk

6

předchozím textu bylo naznačeno mnoho důležitých věcí, které budu nyní rozvíjet.

Staročeština, doplněná a zdokonalená Cyrilem a zvláště Metodějem, tvořila systé m posvátné ho jazyka, blízký hebrejštině, poněkud vzdáleněji příbuzný i sanskrtu. Metoděj ustanovil převodní systé m hebrejština – řečtina – staroslověnština – čeština. Z tohoto ohromné ho syntetické ho díla nezůstalo zevně nic zachováno. Avšak staročeština má charakteristické znaky posvátné ho jazyka: a) neexistují jednotné tvary a omezený počet slovní zásoby b) každé písmeno má číselný a ideový význam, základ c) jazyk se skládá jak z krátkých důrazných slov, nutných k citacím theurgie, tak ze slov mnohaslabičných, usnadňujících prosebné modlitby, litanie ke světcům apod. d) jazyk umožňuje mnohoznačnost a alegorie Pro zajímavost dodávám, že Čechové (a tím samozřejmě staročeština) jsou uváděni v seznamu 72 vyvolených národů božích – odpovídá jim 21. gé nius Nelekael. Tento seznam je však poměrně pozdní, ale to nemusí znamenat nepravdivý. Můžeme prové st i kontrolu, zda je staročeština skutečným posvátným jazykem. Použijeme k tomu čtyřpísmené jméno Boží, tetragrammaton JHVH. Pokud jej přepíšeme v které mkoli posvátné m jazyku, musí mít opět čtyři hlásky. Vidíme jasně, že podmínka je splněna – staročesky zní toto slovo BUOH. Z tohoto jednoduché ho příkladu zároveň vidíme, že samohlásky hebrejské neodpovídají staročeským. Pro snadnější „uchopení“ staročeštiny přidávám tabulku spřežek uo aa oo ee ii uu cz rz zz

Vyslovováno jako kombinace těchto hlásek, později jako ó, ú á ó é í ú, ů, řídí se určitými pravidly č, někdy i c ř, někdy i r ž

12

Ve spřežkách, obsahujících z, mohlo být toto písmeno v oprávněných případech nahrazeno písmenem s. Z hlediska hermetické vokalizace můžeme staročeské měkčení písmen ď, ň, , považovat buď za spřežky (písmeno + zvláštní měkký přídech), nebo nabodeníčka - tečky (dnešní háčky) považovat za znamínko podobné ho druhu, jakými se označují hebrejské samohlásky. Proto jsem dříve napsal, že není dobré přepisovat spřežkové souhlásky (č, ř, ž) stejným způsobem, jako hlásky měkčené tečkou (ď, ň, ). Směšujeme tím totiž dvě různé ideové vlastnosti písmen a pomíjíme jejich význam. I přes pokusy zavé st již ve středověku analogický (opisný, bezspřežkový) pravopis používaly se spřežky ještě do 19. století. Jedinou spřežkou, která zůstala v moderní češtině je písmeno ch. Velkou škodu utrpěla vyjadřovací schopnost češtiny, když byl pominut předpřítomný čas. Jeho podstatu uvidíme nejlé pe na příkladech: a) b) c) d)

budoucí čas – budu psáti přítomný čas – píšu předpřítomný čas – byl jsem psal (bieše sem psal) minulý čas – psal jsem

Poslední podstatným jevem, který moderní čeština nezná, je duál. Jde o tvary v množné m čísle, raději vysvětlím na příkladu: Moderní čeština: dva muži šli Staročeština: dva mužie šla Koncovka se řídí slovem dva, ne slovem muži.

Ke kapitola Čeština jako posvátný jazyk přísluší nezbytné tabulky přepisů: a) hebrejská abeceda – latinka b) hlaholice - latinka c) cyrilice – latinka

13

a konečně dosud nepublikované tabulky číselných analogií: a) Hebrejská abeceda - hlaholice b) Hebrejská abeceda - cyrilice

Je velmi obtížné pochopit vzájemné vztahy písmen tak přesně, abychom mohli sledovat propojení staročeštiny s hebrejštinou. O takovou synté zu se uvedené náčrty nepokouší, ukazují jen souvztažnosti na prvním stupni.

Znak

a b g d h w z t j y k l m n s c p c q r fv t

Hebrejská abeceda ve vztahu k latince Název Číslo Alef 1 Beth 2

Zvuk Hlasový záraz, přídech V, B

Gimel

3

G

Daleth

4

D

He

5

H

Vau

6

V, U, O

Zajin

7

Z

Chet

8

Ch

Tet

9

T

Jod

10

J

Kaf

20

K, Ch – koncové

Lamed

30

L

Mem

40

M, M – koncové

Nun

50

N, N – koncové

Sameh

60

S

Ajin

70

Hlasový záraz hrdelní

Pe

80

P, F, F – koncové

Cade

90

C, C – koncové

Kof

100

K

Reš

200

R

Šin

300

S, Š (SS)

Tau

400

T

14

Hlaholice ve vztahu k latince Oblá

Hlaholice Hranatá

Latinka Název az buky vědě glagol'i dobro

Číslo 1 2 3 4 5

Zvuk a b v g d

jest

6

e

živěte

7

ž

dzé lo zemlja iže i ďerv kako ljudje myslitel naš on pokoj rci slovo tvrdo uk frt chěr ot šta ci črv ša

8 9 10 20 30 40 50 60 70 80 90 100 200 300 400 500 600 700 800 900 1000 1

dz z i i ď k l m n o p r s t u f ch o št c č š

15

Znak

Cyrilice ve vztahu k latince Název Číslo az 1 buky 2 vědě 3 glagol'i 4 dobro 5 jest 6 živěte 7 dzé lo 8 zemlja 9 iže 10 i 20 ďerv 30 kako 40 ljudje 50 myslitel 60 naš 70 on 80 pokoj 90 rci 100 slovo 200 tvrdo 300 uk 400 frt 500 chěr 600 ot 700 šta 800 ci 900 črv 1000 ša 1

16

Zvuk a b v g d e ž dz z i i ď k l m n o p r s t u f ch o št c č š

Název Alef Beth Gimel Daleth He Vau Zajin Chet Tet Jod Kaf Lamed Mem Nun Sameh Ajin Pe Cade Kof Reš Šin Tau

Číselná analogie mezi hebrejskou abecedou a hlaholicí Znak Litera Číslo Číslo Litera oblý hranatý 1 a 1 a 2 b 2 b 3 g 3 v

d h w z t j y k l m n s c p c q r fv t

Název az buky vědě

4

4

g

glagol'i

5

5

d

dobro

6

6

e

jest

7

7

ž

živěte

8

8

dz

dzé lo

9

9

z

zemlja

10

10

i

iže

20

20

i

i

30

30

ď

ďerv

40

40

k

kako

50

50

l

ljudje

60

60

m

myslitel

70

70

n

naš

80

80

o

on

90

90

p

pokoj

100

100

r

rci

200

200

s

slovo

300

300

t

tvrdo

400

400

u

uk

17

Název Alef Beth Gimel Daleth He Vau Zajin Chet Tet Jod Kaf Lamed Mem Nun Sameh Ajin Pe Cade Kof Reš Šin Tau

Číselná analogie mezi hebrejskou abecedou a cyrilicí Litera Hodnota Znak Číslo Litera 1 a 1 a 2 b 2 v

g d h w z t j y k l m n s c p c q r fv t

Název az vědě

3

3

g

glagol'i

4

4

d

dobro

5

5

e

jest

6

6

dz

dzé lo

7

7

z

zemlja

8

8 9

i -

i -

10

10

i

iže

20

20

k

kako

30

30

l

ljudje

40

40

m

myslitel

50

50

n

naš

60

-

-

70

70

o

on

80

80

p

pokoj

90

90

č

črv

100

100

r

rci

200

200

s

slovo

300

300

t

tvrdo

400

400

u

uk

9

60

-

-

V uvedených sché matech se skrývá mnoho vztahů, které je možné využít při evokacích. Je nutno porovnávat číselnou hodnotu hebrejských písmen s českými, příp. hlaholskými a cyrilskými. Tabulkami končí část přípravná, v níž lze naleznout informační minimum, které musí zájemce o použití staročeštiny v hermetice bezpečně ovládat. Následuje kapitola historická.

18

III. Kořeny a (některé opomíjené ) osobnosti české ho hermetismu

(

ermetika, stejně jako světské vědy, bývá závislá na geniálních jedincích, kteří její vývoj dovedou posunout daleko v před. Každý národ hledá původ esoterního vzdělání v jiné době, my, Čechové , vidíme je v 9. století po příchodu Cyrila a Metoděje. Tyto dvě postavy, čnící na počátku naší psané minulosti, tvoří dvojici nejvyšších Mistrů a zasvěcenců. Bylo napsáno mnoho desítek knih o „apoštolech slovanstva,“ ale snad žádná se nevěnuje hledisku vysokého vědění. Je tedy úkolem mým podati alespoň kratičký doklad o velikosti poznání Cyrilova a Metodějova.

Sv. Cyril, rodem Řek, svými součastníky zván Filosof, získal studiem mnohé zkušenosti. Byl vychováván společně s Byzantským císařem. Již jako mladý dokázal svými argumenty překonat učence (vnější) židovské i muslimské víry. Vyznal se v hierarchii nebeské . Později se věnoval misijní činnosti na Moravě, kam přenesl část své moudrosti, kterou poznal již ve svých 7 letech. Zemřel 14. února 869 v Římě. Běžné životopisy jsou snadno dostupné , podávám pouze důkazy Cyrilova zasvěcení: Cyrilova modlitba k sv. Řehoři

Ó Řehoři, tělem člověče, ale duší anděle! Ač jsi byl tělem člověk, zdál jsi se andělem. Nebo ústa tvá jako jeden ze Serafů oslavují Boha a všecek svět osvěcují naukou pravé víry. Proto přijmi i mne, jenž se ti kořím láskou a věrou, a buď mi učitelem a osvětitelem. Modlitbu lze využít i jako litanii, pro evokaci světce. Svatý Řehoř v křesanství odpovídá analogicky židovské mu rabínu Jicchaku Luriovi. Přidejme ještě dva texty dokazující, že Cyril znal analogie písmen, a byl tedy schopen převé st hebrejštinu na jakýkoli jazyk bez ztráty hermetického významu:

... Žil pak tam nějaký Samaritán a přicházel k němu (k Cyrilovi) a přel se s ním. Přinesl té ž knihy samaritánské a ukázal mu je. Filosof si je od něho vyprosil, zavřel se v příbytku své m a oddal se modlitbám, a od Boha byv osvícen, začal čísti knihy bez chyby. ...

19

... Jest ve chrámu svaté Sofie (v Cařihradu) pohár z drahokamu, dílo Šalamounovo. Na něm jsou napsány verše hebrejským a samaritánským písmem, jichž nemohl nikdo přečísti ani vyložiti. Filosof jej vzal a vyložil. Prvý verš zní: Číše má, číše má, prorokuj, dokud takto je hvězda. Buď nápojem Pánu, prvorozenci bdícímu v noci. Potom druh verš: Pánu na okoušení vytvořena z dřeva jiné ho. Pij a zpij se veselím, a vzkřikni alleluja. A konečně třetí verš: Hle, kníže! uzří všechen sbor slávu jeho, a král David uprostřed nich. Potom je napsáno číslo 999. ... To nám všem postačit k důvěře v osvícení sv. Cyrila.

Sv. Metoděj, Mistr a vykladač písma, rodem z vysoce postavené řecké rodiny. Jako druh provázel sv. Cyrila, po jeho smrti převzal církevní středisko na Moravě. Oproti své mu druhu měl značnější dar prorocký. Zemřel 6. dubna 885 na Moravě.. Není nutné mnoho psát, nebo sv. Cyril si zvolil jistě druha v poznání sobě rovné ho. Uvedu tedy jedinou ukázku, pojednávající o překladu Bible:

... Potom však, když se oprostil od všeho shonu a pé či svou uvrhl na boha, posadiv napřed ze svých učedníků dva kněze, dovedné rychlopisce, přeložil vbrzku všechny knihy Písma úplně, kromě Makabejských ... v osmi měsících, počav březnem, do dvacáté ho šesté ho dne měsíce října (sv. Demetria) ... Je velmi pravděpodobné , že po svátku sv. Demetria přeložil se svými druhy i knihy Makabejské , protože se v dalším textu mluví o pokračující překladatelské činnosti. Esoterní moudrost Sv. Cyrila a sv. Metoděje udržoval klášter Sázavský, centrem latinské vzdělanosti byl klášter Břevnovský. Neuděláme ale stejnou chybu jako jazykovědci, když budeme plakat nad ztrátou tradice cyrilometodějské po zrušení Sázavského kláštera. Existují důkazy, že „soluňští kazatelé“ včlenili své vědění do staroslověnské a posléze staročeské řeči, a práce nejdůležitější, tj. symbolicky a ideově věrný překlad Tóry, potažmo celé Bible, opisovači zachovali po naše časy. Texty staročeské bible vyšly v několika vydáních, z nichž pro naše účely nejlepší je tzv. akademické vydání (Staročeská bible Drážďanská a Olomoucká, Academia, 1981, 1985, 1988). Jiná vydání většinou vyžadují hlubší znalosti staročeské řeči jako celku.

20

Uveďme počátek Genese (Gen. 1.1-5) v nejstarším české m překladu:

V počátcě svořil Buoh nebe i zemi. Ale země byla neužitečná a prázdná a tmy biechu nad tváří propasti a duch boží nášieše sě nad vodami. I povědě Buoh: Buď světlo! I svořeno jest světlo. A viděv Buoh světlost, že jest dobrá, i rozdělil světlost ode tmy. I nazval jest světlost dnem a tmy nocí, i učiněn jest večer z jitra, den jeden. Nemíním upozorňovat na všechny přednosti staročeské ho překladu, jen jednu pominout nemohu: všimněte si, že místo obvyklého den první je psáno den jeden. Je to správná varianta, protože respektuje tzv. nultý den stvoření (Gen. 1.1,2) Moderní překlady tento fakt naprosto ignorují. 2

Ale opusme příšeří počátku českých dějin, a věnujem se další velké postavě – tentokrát samotné mu císaři a králi Karlu IV. Karel IV. Lucemburský, (* 14. května 1316 + 29. listopadu 1378) byl jedním z největších znalců esoterní symboliky, geometrie a architektury. Od roku 1346 českým králem. Zanechal po sobě ohromné dílo, a to jak literární, tak architektonické . Vyjmenujme alespoň symbolické zobrazení Cesty – Královskou cestu, analogii nebeské ho Jeruzalé ma – Karlštejn, a dílo z nejvýznamnějších, Svatováclavskou korunu. Není potřeba zdlouhavě popisovat vědění Karlovo – poznamenávám jen toto: Kdyby po Karlu IV. nezůstalo nic, než královská koruna, kterou navrhl a před svou smrtí s ní sňal ametysty, aby se na ní dosud nevrátily, musíme jej jen za tento klenot považovat za Mistra z nejskvělejších. A přidejme ukázku literární, z Korunovačního řádu, jehož je Karel IV. autorem:

... Arcibiskup vloží na kněze královy plášč, řka: Vezmi plášč na čtyři hrana udělaný, skrze něžto srozuměj, že čtyři cesty světa božské moci jsú poddány, a nižádný móž sčastně kralovati na zemi, leč by jemu moc královánie byla dána s nebes. ... 3

2 3

Podrobně v pentalogii Ladislava Moučky Arcibiskup symbolizuje Sv. Václava.

21

Od krále se přesuneme do podhradí, protože stojí psáno: Jako nahoře, tak i dole. Vidíme postavu v černé m hábitu, přísně laskavou, neoblomnou... Mistr Jan Hus (1369 + 1415), vykladač písma, hledač pravdy. Byl bakalářem, později mistrem svobodných umění, vyučoval na Univerzitě Karlově. Proslavil se zejména svými českými spisy, vykládajícími otevřeně jak některá tajemství svátostí (mysté ria), tak odporem proti vnější církvi. Za některé články, údajně odporující katolické nauce, byl odsouzen koncilem a upálen v Kostnici (Konstancia, Švýcarsko). V dnešní době, po Druhé m Vatikánské m koncilu, byla část Mistrových nauk uznána za pravé s správné . Okolo Mistra Jana (vzpomeňme na analogii Jana apoštola, rybáře Páně a miláčka Božího) se vytvořila skupina nadšených „pravdy milovníků,“ významných teologů a skutečných znalců písma, kteří však často převraceli Janova slova ve svůj prospěch, sice je můžeme uznávat jako mudrce, nedosahující však velikosti Mistr Jana. Do té to skupiny patří zejmé na extatický kazatel Jan Želivský, a vykladač Bible Jakoubek ze Stříbra, který obnovil přijímání pod obojí způsobu). Příklad textu – Dcerka Mistra Jana Husi:

… Slyš, dcerko! A přichyl své ucho a věz, že že chci, aby poznala sě, vědúc k komu jsi podobná stvořena, druhé , aby poznala své svědomie, třetie, aby poznala nynějšieho života biedu, čtvrté , aby poznala zdejšieho života přiebytka pokušenie… Dcerka znamená církev, a k ní Mistr Jan mluví. Jde o typický jinotajný text, plný symbolů. Pokud vidíme tvrzení, že Dcerka je pouze vzdělavatelný spis pro ženy, musíme zakroutit nevěřícně hlavou. Pro hledajícího je dcerka jedním z nejcennějších staročeských pramenů, třebaže tak na první pohled nevypadá. Mistra Jan Hus z Dcerky veřejně předčítal při svých kázáních, přičemž ovšem symboliku vysvětloval jasněji.

Po postavách, které si sice věnovali hermetice, ale skrývají se příliš hluboko v minulosti, nebo se zaštiují křesanstvím jako celkem, a nerozlišují mezi hermetikou a teologií, povězme si ještě několik stručných vět o hermeticích v pravém slova smyslu, tedy zejmé na o badatelích alchymických a astrologických. Předem upozorňuji, že se nebudu rozepisovat o cizích hermeticích , u nás žijících, jen některé z nich vyjmenuji: 4

4

Kabbalisty a učence pražské židovské obce nevypisuji, té ma je obsáhlé a vymyká se staročeské vzdělanosti.

22

Claudius Syrrus Romanus, alchymista pana Viléma Voka z Rožmberka, Johannes Kepler, vynikající matematik, astronom a astrolog, reformoval astrologii. Sendziwoius – polský Mistr, alchymista Rudolfa II., provedl transmutaci, Tycho de Brahe, skvělý astronom a astrolog, alchymista, ve službách Rudolfa II. Jaroš Geimiller z Třebska - alchymista

Nejvýznamnějším alchymistou českého původu byl patrně Bavor mladší Rodovský z Hustiřan (1526 – 1600), alchymistický badatel, spisovatel a překladatel. Vydal několik vlastních knih, mnohé spisy přeložil - Řeči filosofské , Česká alchymie, Kniha o dokonalé m umění alchymické m, Bernard de Tarvis: O Hermesově filosofii… Na jeho náhrobku čteme krátké zhodnocení jeho života: Bavor Rodovský ab Hustiřan + Budini – vir ingeniusus, alchimiae deditus Bavor Rodovský z Hustiřan, + na Budyni, muž nadaný, alchymii oddaný. Z jeho četných prací podávám staročeský překlad smaragdové desky:

Tabule smaraková, v hrobě Hermesově nalezená a na ní výklad: Jistě bez klamu, jistotně a pravdivě, co je ze spod, jest jako to, co jest nahoře, a co jest nahoře, jest jako to, co jest dole, k činění divův jedné věci. A jakož všechny věci byly od jednoho, rozmejšlením jednoho, tak všecky věci byly narozeny od té to jedné věci spojením. Otec jeho jest slunce, matka měsíc. Nesl to vítr v břiše své m. Země jest krmice její. Otec všeho tajemství jest tento. Mocnost jeho jest dokonalá, bude-li obrácena do země, oddělíš zemi od vohně, subtylné od hrubé ho, lehounce s velikým vtipem. Stupuje od země do nebes a zase dolu zstupuje do země. Obejmeš moc svrchních i zpodních věcí. Tak budeš míti slávu všeho světa. Protož odejdi od tebe všeliké zatemnění, teďky jest vší síly síla silná, nebo přemůže každú věc subtylnou a každů tvrdú pronikne. Tak svět stvořen jest. Tu budou přípravy rozličné , jichžto spůsob teď jest, protož nazván sem Hermes Trismegistus, majíc tři částky filosofie celé ho světa. Naplněno jest, jak sem řekl o připravení slunce. Od alchymie přejděme k astrologii a (hermetickému) lé kařství, a sice ne k jedné osobě, ale hled ke dvěma – otci a synovi. Předmětem našeho zájmu jsou bakalář Šimon Hájek z Hájku a jeho syn, doktor Tadeáš Hájek z Hájku. 23

Šimon Hájek z Hájku, polyhystor, shromáždit velkou m칝anskou knihovnu, zaměřenou na hermetické vědy. Svou pracovnu nechal vyzdobit alchymistickými hesly, a tomu odpovídající symbolikou.Vzácné esoterické knihy u něj sháněl i císař Rudolf II.; i to svědčí o jeho značné erudici a bohatých fondech. Tadeáš Hájek z Hájku (1525 + 1600), vynikající lé kař, astronom, astrolog, spisovatel a překladatel. Proslavil se vynikajícím staročeským překladem hermetické ho Herbáře Dr. Petra Ondřeje Mathiolla. Vydával i knihy astrologicko – astronomické ho obsahu. Velmi významný je jeho spis Fragmentum astrologicum, v němž provádí synté zu astrologie a lé kařství. Z ostatního díla vyjmenujme: Oratio de laudibus geometriae, Acta medica contra Philosophia, krom toho celá řada minucí (astrologických kalendářů). Z dalších astrologů (a astronomů) je možno stručně zmínit Cypriána Lvovické ho ze Lvovic (1514 – 1574), poněkud pověrečného Jiřího Kuté na, Matěje Grylla z Gryllova (1551 – 1611), a Šimona Partlické ho ze Špitzberka (1588 – 1650) Pozoruhodným učencem byl rovněž Jan Marek Marci z Kronlandu (1595 – 1667), jinak lé kař a fyzik napsal filosofický spis Philosophia vetus restituta, která obsahuje některé hermetické myšlenky.

Více osobností popisovat nemohu, protože se již vymykají z doby, kdy byl aktivně používán jazyk „staročeský.“ Historikové české esoteriky zajisté jednou mezeru zaplní, jako se tak stalo u dějin hermetismu 20. století. Přistupme tedy k části knihy, která je z našeho hlediska nejdůležitější – k hermetické praxi.

24

IV. Praktické využití staročeštiny v hermetických vědách

*

ako první pomůcku praktickou sestavil jsem tabulku 72 gé niů, s příslušnými žalmy, které je třeba citovat při jejich evokaci. Žalmy jsou podány ve znění České bible hlaholské , resp. Bible Drážďanské .

Citace 72 géniů ve staročeštině Gé nius Žalm Znění žalmu 1) Vehujah 3.4 Ale Ty Hospodine přijímatel mój jsi, sláva má, a povyšuje hlavu mú. 2) Jeliel 22.20 Ale Ty, Hospodine, nevzdalij pomoci tvé ode mně, k obranie mé vezři. 3) Sitael 91.2 Dí Hospodinu – přijímatel mój jsi, i útočiště, Buoh mój, úfati budu veň. 4) Elemiah 6.5 Obra sě, Hospodine a zpros duši mú, spasena mě učiň, pro milosrdie tvé. 5) Mehosiah 34.4 Velebte Hospodina se mnú, a vzvyšme jmé no jeho vespolek. 6) Lelahel 9.11 Zpievajte Hospodinu, jenž bydlí na Sióně, zvěstujte mezi národy učenie jeho. 7) Achaiah 103.8 Milostivec, i milostivý Hospodin, dlúhomyslný, a mnoho milosrdný. 8) Kahetel 95.6 Pojďte modlímy sě i padniem před Bohem, jenž učinil nás. 9) Aziel 25.6 Rozpomeň sě na milosrdie Tvá, Hospodine, a na smilovánie Tvá, která od věku jsú. 10) Aladjah 33.22 Buď milosrdie Tvé , Hospodine, nad námi, jakožto smí úfati v Tě. 11) Lauviah 18.47 Živ jest Hospodin i požehnáni mój, a vzvýšen bude Buoh spasenie mé ho. 12) Habujah 9.22 Proč, Hospodině, zašels daleko, a hrzieš v potřěbnostěch, v zarmúcení. 13) Jejazel 98.4 Radujte sě Hospodinu všecka zěmie, zpěvajte, i veselte sě a pějte. 14) Mebahel 9.10 I učiněn jest Hospodin útočišče chudé mu, a pomocník v núziech i zámutciech. 15) Hariel 94.22 I učiněn mi jest Hospodin útočišče, a Buoh mój, v pomoc naděje mé . 16) Hakamiah 88.2 Hospodine, Bože spasenie mé ho, ve dne volal sem, i v noci před Tebú. 17) Lauviah 8.2 Hospodine, Hospodine náš, kterak divné jest jmé no Tvé , po všie zemi. 18) Kaliel 7.9 Suď mě, Hospodine, podlé spravedlného, zpytuje srdce i ledviny, Bože. 19) Leuviah 40.2 Čakaje čakal sem Hospodina, i přizřel ke mě. 20) Pahaliah 120.2 Hospodine, vysvoboď dušu mú od rtóv nepravých, i ot jazyku lstivé ho. 21) Nelekael 31.15 Ale v Tě úfal sem Hospodine, řekl sem Ty si Buoh mój. 22) Jejajel 121.5 Hospodin ostřiehá tebe, Hospodin obrana tvá, nad rukú pravú tvú. 23) Melahel 121.8 Hospodin ostřiehaj vchod tvój, i východ od tvój, z tohoto nynie, až na věky. 24) Hahujah 33.18 Aj, oči Božie na bojícího sě Jeho, a v těch úfají v milosrdie Jeho. 25) Nithajah 9.2 Zpoviedati sě budu Tobě, Hospodine, vším srdcem mým, rozprávěti budu všeci divy Tvé . 26) Haajah 119.140 Volal sem ve všem srdci mé m, uslyš mě Hospodine, spravedlností Tvých hledati budu. 27) Jerathel 140.2 Vypros mě, Hospodine, ot člověka zlého, ot mužie nepravé ho vypros mě. 28) Seciah 71.12 Bože, nevzdaluj sě ote mně, Bože mój, ku pomoci mé j přizři. 25

29) Rejiel 30) Omael 31) Lekabel

54.6 71.5 71.16

32) Vasarjah 33) Jehuiah 34) Lehahjah 35) Kevakjah Gé nius 36) Menadel 37) Aniel 38) Haamiah 39) Rehael

33.4 94.11 131.3 116.1 Žalm 26.8 80.8 91.9 30.11

40) Jeiazel 41) Hahahel 42) Mikael 43) Veubjah 44) Jelahjah

88.15 120.2 121.7 88.14 119.108

45) Lealjah 46) Ariel 47) Asaliah

94.18 145.9 104.24

48) Mihael 49) Vehuel 50) Daniel 51) Hahasjah 52) Imamiah

98.2 145.3 103.8 104.31 7.18

53) Nanael

119.7

54) Nithael 55) Mebajah 56) Pojel 57) Nemamjah 58) Jejalel 59) Harahel 60) Micrael

103.19 102.13 145.14 115.11 6.4 113.3 145.17

Nebo to Buoh pomáhá mi, a Hospodin přijimatel jest duše mé . Neb Ty jsi trpědlivost má, Hospodine, Hospodine naděje má, ot mé mladosti Že sem nepoznal Písma, vendu v mohutnosti Božie, Hospodine, pomněti budu spravedlnosti Tvé j samej. Nebo pravé jest slovo Božie, a všecka diela jeho u vieře. Hospodin zná myšlenie lidská, nebo marná sú. Úfaj Izrahel v Hospodina, z tohoto nynie až na věky. Miloval sem, že uslyšal Hospodin hlas modlitby mé . Znění žalmu Hospodine, miloval sem krásu domu Tvé ho, i miesto přěbývánie slávy Tvéj. Bože cnosti obra ny, a pokaž obličej tvój, i spasení. Nebo Ty si Hospodine naděje má, přievysoko položil si útočišče Tvé . Slyšal Hospodin i smiloval se jest nade mnú, Hospodin učiněn pomocník mój. I proč Hospodine zapuzuješ modlitbu mú, otvracuješ tvář Tvú ote mně. Hospodine, vysvoboď dušu mú od rtóv nepravých, i ot jazyku lstivé ho. Hospodin ostřiehá tebe ote všeho zlé ho, ostřiehá duši tvú Hospodin. A já sem k Tobě Hospodine volal, a ráno modlitba má přědejde Tě. Dobrovolnosti úst mých dobře libé učiň Hospodine, a súdóm Tvým nauč mě. Ač diech: hnula sě jest noha, milosrdě tvé , Hospodine, pomáháše mi. Chutný Hospodin všem, a smilovánie jeho, nade všecka díla jeho. Kako zveličeni sú skutci tvoji Hospodine, všecko si v múdrosti učinil, naplněna jest země jmé ne Tvé ho. Známa jest učinil spasenie své ho, u vidění národóv zjevil spravedlnost svú. Veliký Hospodin a chvalitedlný přieliš, a velkosti jeho nenie konce. Milostivec, i milostivý Hospodin, dlúhomyslný, a mnoho milosrdný. Buď sláva Hospodinova na věky, vzraduje se Hospodin v skutciech svých. Zpoviedati se budu Hospodinu, podle spravedlnosti jeho, a vzezpěvaji jménu Hospodina najvyšieho Zpovědati sě budu Tobě v opravění srdce, v tom, že sem sě naučil súdóm spravedlnosti Tvé j. Hospodin v nebi upravil stolici svú, a královstvie jeho všiem bude panovati. Ale Ty, Hospodine, na věky ostaneš, a pamě Tvá z pokolenie do pokolenie. Pozdvihá Hospodin všech, ktož padají, a pozdvihuje všecky poražené . Jižto se bojie Boha, úfali sú v Hospodina, spomocník jich i obránce jich jest. A duše má zamúcena jest velmi, a Ty, Hospodine, dokudž. Ot slunečnieho východu až do západu, chvalně jmé no Božie. Spravedlný Hospodin ve všech cestách svých, a svatý ve všech skutciech svých. 26

61) Umabel 113.2 Buď jmě Božie požehnáno, z tohoto nynie až na věky. 62) Jahhel 119.159 Viz, že sem přikázánie miloval Tvá, Hospodine, v milosrdí tvé m obživ mě. 63) Anianuel 2.11 Služte v bázni Hospodinu, a veselte se jemu strachem. 64) Mehiel 33.18 Aj, oči Božie na bojícieho se jeho, a v těch již úfají v milosrdie jeho. 65) Damabiah 90.13 Obra sě Hospodine, až dokavad, a prosebný buď nad sluhami svými. 66) Manakel 38.22 Neostávaj mně Hospodine, Bože mój, neotcházěj otte mně. 67) Ejajel 37.4 Kochaj se v Hospodinu,a dᝠtobě prosby srdce tvého. 68) Habujah 106.1 Zpoviedaji sě Hospodinu, žej dobrý, že na věky milosrdie jeho. 69) Rochel 16.5 Hospodin jest oddiel dědicstva mé ho, i kalicha mé ho, Ty si jenž navrátíš dědicstvo mé mně. 70) Jabamjah Gn 1.1 V počátcě stvořil Buoh nebe i zemi, ale zemie byla neužitečná a prázdná, a tmy biechu nad tváří propasti a duch Boží nášieše sě nad vodami. 71) Hajel 109.30 Zpoviedati se budu Hospodinu ústy mými, a prostřied mnohých chváliti budu jej. 72) Mumiah 116.7 Navra se duše má v odpočinutie tvé, neb Hospodin dobřie učinil tobě.

Z jiné ho soudku je aplikace staročeské písně, využitelná na přivolání bouřky (resp. deště). Je v ní využíváno mocností Soudu, proto opatrně. Operace slouží k zachycení přecházejících dešových mraků, z něhož evokátor působí. Nejprve zazpíváme, resp. vokalizujeme (s citem předneseme...) text:

Trubte v trúbu již, správcové věrní, předem jsouc sami šlechetně živi, a lidé nejprve hříchy již složí, v dobré m se množí, a tak do sbrojě draby ihned stroje bez meškání, v tom požehnání, mustrujte, šikujte, věrnost zachovati pomnite! Evokaté r by měl být rituálně čist, protože jinak hrozí značné nebezpečí. Doporučuji předchozí přípravu a očištění. V druhé fázi pro zesílení efektu zpíváme (recitujeme) latinskou část Mozartova Requiem (upravený verš): Confutatis maledictis, flammis acribus addictis - Confutatis maledictis, vocale amen, vocale amen!

27

Tuto větu stupňujeme a intonujeme tak dlouho, dokud nezačne pršet. Ne dé le! Při použití posismu dávejte velký pozor, abyste nevyvolali kulový blesk! Varování platí trojnásobně, užijete-li magickou hůlku! Každé přepjaté gesto je v klíčové m okamžiku nebezpečné .

Přesuňme se do oblastí křesanských – zvláštní texty jsou předpisovány pro vzývání svatých. Obvyklé modlitby jsou snadno dostupné , nebudu se o nich rozebírat. Uvádím tzv. „dovolávání se světců,“ zvláštní kompromis mezi modlitbou a násilnou evokací. Jde o rekonstrukce, ne o čerpání z pramenů. Jejich princip spočívá v tom, že na světce přivodíte zpět některý klíčový den jeho života. Pokud se operace zdaří, a světec neodpoví, běda Vám. Každý a zváží, jestli má vážný důvod citaci použít! Svatý Konstantin – Cyril Světý Cyrile, prázden všěho svieta, čistý, vzhóru túžící a vzněsený, vidúci trón slávy Božie. Přepevný Boží, slyš prosbu bratra svého, jež v prachu stojie, přece hlas svój k Pánu pozvedá, stuoj pevně při mně, Cyrile. Čtyřicet dní před smrtí tvú přišlo, co pravil Hospodin? Přistup k živu Bohu! V dobré j vóli stój! Rciž, co pravil, rciž mi!!! Jako Jan v Tajnici, vnitř mluviecí, hlasem slovo mi zjev! Skrzě přěsvatú Trojici, nezavrziž Božie krev!

Svatý Metoděj Svatý Metoději, vyhlášený v tišě, bytující v nebi, 28

hlasu Hospodina slyš. Koruna sestúpila, den ot tebe! Rciž nám, co mluví Hospodin! Neztaj mi ni písmenu, od tohoto nynie až po všecky věky! Metoději, zahal sě v plášč svój, počni s mluvú. Dosvěč dílo školy, vztahuji ruku! Metaphora, obraz stávající, Metoděj! Jak řeka sú tvé slóvce, jich mi dej!!!

Sv. Václav Knieže, stojieš v bránie, Vácslave, zspomeň vieru svú. Den zpátky přišiel, Michael přědchází. Nám připij dúškem svým. Z hóry roven dolů, prav rovnému, co tieží srdce jeho! Plameny utiš, dravcě otžeň, vzedmi stolce své ho! Přěnesen, oslaven, slyšeti nás musieš v svatě! Přijdiž, v mieru bieše rychle vzchoď! Svatá Ludmila Ludmilo, hlas Pániě divně zněl, vyjev mysle Jeho! Závoj krásu skrývá, by andělé nepadli. Svaté vónie nehříšné sú, s posledniem dechem, i po letech. Máteři národa králové ho, učiž písmo dvój! Věci žádúcie daj nám, jež vinu neneseme!

29

Svatý Vojtěch Vojtěšě, proroctví předešlo tě, tvá koruna skvělejší bratrů, na oltář vložen, rciž mi slov! Tieží stín krve, prosiž za my, nenie vina na hlavu mú. Povědě sladkostí tajemstvie, bieše prvý, navra sě, zazpievej! Svatý Zikmund Světý Sigismunde, králi pravdy Božie, prorokuj Čechóm neustále! Zvučenie kovu, zlato křiže, přikroč k zemie níže, syna těš, praviem, Dlúhé noc, stálé blaženie!

Tato dovolávání musí být přednesena procítěně, in continua, tj. nepřerušovaně, malé mezery mezi vyslovovanými slovy, plynulý tok slov! Svatý není ničím vázán, tj. nemusí prosbu vyslyšet. Dobře radím, nepřeřekněte se, protože na sebe např. chybným vyslovením můžete svalit vinu za světcovo umučení... Že by potom volaný patron nebyl příliš milostiv, může si každý sám domyslet. A mírnější skladba – Litanie k Duchu Svaté mu. Bože Otče sešliž nám nynie Ducha svaté ho, a on nám otevře sám pravdu Zákona Tvé ho, a zapálí srdce v nás, abychom Tě milovali, nynie i na každý čas vóli Tvú konali. 30

Pouze jednu z běžných modliteb pominout nemůžeme – staročeský Otčenáš: Uotčě náš, jenž jsi na nebesiech osvě se jmě Tvé , přijď královstvie Tvé . Buď vuole Tvá jako v nebi i v zemi! Chlé b náš vezdajší daj nám dnes. I odpust nám naše viny, jako i my odpúštieme našim viníkóm. I neuvodiž ny u pokušenie, ale zbav ny všeho zlé ho. Amen.

Není možné vyčerpat praktické příklady využívající staročeštinu. Proto jsem se po zralé úvaze rozhodl omezit praktickou část na myšlenky originální a pokud možno nepublikované . Neříkám a nevylučuji, že v budoucnu tento úsek nepřepracuji. Tato práce, kterou máte před sebou, slouží k pouhé mu informování, ne jako samostatná studijní příručka, nebo dokonce – nedej Bůh, jako autoritativní zdroj. I kdyby text byl bezcenný, nejmé ně jednu výhodu získáte, pokud jej přečtete. Slušně si osvojíte lomené písmo – gotiku, frakturu, švabach, a zpřístupní se Vám řada mnohem lepších knih. Konec díla jest.

31

V. Seznam použité literatury Arborius: Kniha nebeského býka, rukopis, 2003. Bible Boskovická (staročeská), digitální kopie středověké ho rukopisu. Bible Ekumenická, 2001. Bible Kralická, 1848. Bělič, Kamiš, Kučera: Malý staročeský slovník, 1979. Erasmus Rotterdamský: Chvála bláznovstvie, překlad Řehoře Hrubé ho z Jelení, 1969. Erben: Výbor z literatury české II., 1868. Horský: Kepler v Praze, 1980. Chaloupecký, Vašica: Na úsvitu křesanství (sborník), 1941. Kabelák: Kabbalistické zasvěcení, Horus 1996. Králík: Nejstarší legendy přemyslovských Čech, 1969. Konrád: Dějiny posvátného zpěvu staročeské ho, 1893. Kopecký: Úvod do studia staročeských rukopisů a tisků, 1978. Kyas: Česká bible v dějinách národního písemnictví, 1997. Kyas: Staročeská bible Drážďanská a Olomoucká, 1985 a 1988. Lenain: Věda kabalistická, 1940. Lenz: Učení Mistra Jana Husi, 1875. Lull (Lullius): Praktyka testamentu, přeložil Bavor Rodovský z Hustiřan, 1909. Menšík, Trávníček, Vilikovský: Počátky staročeské mystiky, 1948. Pacnerová: Česká bible hlaholská, 2000. Papus: Kabala, 1996. Večerka: Staroslověnština, 1984. Zachar: O alchymii a českých alchymistech, b. d.

32

VI. Obsah Úvodní slovo

5

I. O staročeštině z hlediska jazykové ho - tvářnost staročeštiny - vznik a vývoj staročeštiny - staroslověnština a její vliv na staročeštinu

6

II. Staročeština jako posvátný jazyk - důkazy o posvátnosti - nejčastější spřežky - vymizelé jazykové jevy staročeštiny - jazykové tabulky (staročeština, hebrejština, hlaholice, cyrilice) - tabulky číselných analogií (staročeština, hebrejština, hlaholice, cyrilice)

12

III. Kořeny a (některé opomíjené ) osobnosti české ho hermetismu - sv. Cyril - Karel IV. - Mistr Jan Hus a jeho družina - Šimon a Tadeáš Hájkové z Hájku, další astrologové - Bavor mladší Rodovský z Hustiřan a ostatní alchymisté - Jan Marek Marci z Kronlandu

19

IV. Praktické -

25

využití staročeštiny v hermetických vědách tabulka citací 72 gé niů ve staročeštině rituál na přivolání bouřky (resp. deště) dovolávání se světců litanie ke sv. duchu staročeský Otčenáš

V. Seznam použité literatury

32

VI. Obsah

33

33