VY_52_INOVACE_HS19
Jméno autora výukového materiálu
Hana Šmardová
Datum (období), ve kterém byl VM vytvořen
Prosinec 2012
Ročník, pro který je VM určen
Od 6. ročníku
Vzdělávací oblast, obor, okruh, téma
Člověk a příroda – Seminář přírodovědných předmětů – práce s literaturou, vztahy mezi organismy
Anotace
Velcí a malí – studijní text a aktivita pro zopakování (plejtvák obrovský, žirafa, tygr, bělozubka, kolibřík)
Velcí a malí Plejtvák obrovský, známý jako modrá velryba je dlouhý asi 26 m a váží zhruba 100 tun. Abyste si tuto hmotnost lépe představili – odpovídá čtyřem brontosaurům nebo 11 slonům, 30 kravám či 1 600 lidí. Během pouhých 11 měsíců se z oplozeného vajíčka, vážícího jen několik gramů, vyvine mladý plejtvák, který je při narození dlouhý 7 m a váží přes dvě tuny. Jako všichni savci i modrá velryba kojí svá mláďata. Odhaduje se, že mladý plejtvák ho spotřebuje 600 litrů denně. Plejtvák je tmavý, modře zbarvený. Jeho tělo má torpédovitý tvar a hlava, tvořící čtvrtinu celkové délky, je zobákovitě zploštělá. Spodek těla vypadá, díky dlouhým kožním rýhám táhnoucím se podélně od spodní čelisti až na břicho, jako by byl ze zvarhánkovatělé gumy. Živí se filtrováním drobných planktonických živočichů žijících v povrchových vodách oceánů. Její filtrační aparát tvoří kostice, které lze přirovnat k obrovským šňůrovým závěsům visícím po obou stranách horní čelisti. Fungují jako cedník. Voda může skrz ně volně protékat, zatímco potrava se na ní zachycuje. Základní potravou plejtváka obrovského je krill – malí, garnátům podobní korýši z řádu krunýřovek. Plejtváci jich spasou pravděpodobně i 4 tuny denně. Když přejde polární léto a pro plejtváky skončí období intenzívní pastvy, odplavou kytovci z oblastí ledové tříště do teplých rovníkových moří. Důvodem této migrace je rozmnožování. Novorozený plejtvák má totiž jen velmi tenkou vrstvu podkožního tuku, a ta by nestačila k tepelné izolaci v ledové vodě. Žirafa je skutečně nejvyšší zvíře na světě. Žije nyní v Africe na jih od Sahary. Snad nejzvláštnější je její dlouhý a přitom silný a ohebný krk. Tvoří ho sice jen obvyklých sedm krčních obratlů, téměř 30 cm dlouhých. Stejně jako u velbloudů navazují na sebe krční obratle žiraf kulovými klouby: přední konec následujícího obratle je vždy zaokrouhlený a zapadá do vydutého zadního konce předchozího obratle. Žirafí růžky nejsou pravé rohy, vyvíjejí se ze samostatných center kostnatění. Kromě páru hlavních růžků má žirafa ještě rohovitý pahrbek na čele a pár menších výrůstků na zátylku. Žirafy oškubávají různé stromy a keře, zejména akácie. Při pastvě žirafa natáhne původně stočený čtyřiceticentimetrový jazyk, ovine jej kolem trnité větve a jemně si ji přitáhne mezi našpulené pysky. Zavře pak tlamu a očeše listy, trny a jemné větvičky. Žirafa je přežvýkavec a stejně jako ostatní přežvykující sudokopytníci má typický čtyřdílný žaludek složený z bachoru, čepce, knihy a slezu. Uškubnutá a jen velmi hrubě rozdrcená potrava se ukládá do bachoru a čepce, kde ji žaludeční šťávy změkčí a částečně natráví. Když žirafa odpočívá, začne přežvykovat – vyvrhuje chuchvalce natrávené potravy velké asi jako pěst zpět do tlamy, asi půl minuty jednotlivá sousta pečlivě žvýká a pak je opět polyká. Rozžvýkaná potrava přejde až do knihy a pak do slezu, kde pokračuje její trávení. Žirafy jsou mimochodné, to znamená, že při chůzi pohybují oběma nohama na jedné straně těla vpřed, a to téměř současně. Celková výška je 4,8 – 5,2 m. Hmotnost je 1 000 – 1 400 kg.
Tygr je největší a nejmohutnější kočkovitá šelma. Tygři obývají sněhem pokrytou sibiřskou tajgu, kde může teplota klesnout až na -35 °C, vysokohorské průsmyky v Himaláji až do nadmořské výšky 3 000 m, hustě zarostlé bažiny i tmavé a vlhké indonéské džungle. Tygři mají velikou chuť k jídlu a spotřebují průměrně 6 tun masa ročně. Kořist tygra je dost rozmanitá a záleží na tom, kde tygr žije. V Indii je jeho přirozenou potravou jelen axis, antilopa jelení, jelen vepří, prase divoké. Tygři loví i skot a domácí buvoly. Plazí se blíž a blíž kořisti. Jakmile se dostanou do vzdálenosti vhodné k útoku, asi 10 až 25 m, vyrazí a vrhnou se na kořist. Jeho tesáky se zaboří hluboko do týlu a drápy předních tlap drásají tvář a čenich. Kořist tygr odtáhne do úkrytu. Na severu dokáže tygr ussurijský vyhrabat medvěda hnědého z brlohu a usmrtit medvědici i medvíďaty. Obětí tygrů se mohou stát i lidé. A to proto, že tygrům chybí přirozená kořist nebo že zvíře bylo zraněné a nedokázalo ulovit rychlé kopytníky. Nakonec tedy trpí lidé za to, že neustále, i když třeba nepřímo, narušují rovnováhu v přírodě a pronásledují tygry v jejich domovině.
Kolibříci Jsou sice nejmenší ze všech ptáků, ale svými výkony předčí druhy daleko větší. Na světě žije přes 320 druhů kolibříků. Největší druh, kolibřík velký, je velikosti vlaštovky asi 21 cm dlouhý, ale polovička délky připadá na zobák a ocasní pera. Nejdrobnější je samička kolibříka Helenina, jejíž délka od špičky zobáku po konec ocasu nepřesahuje 5,5 cm. Malé druhy kolibříků pohybují křídly neuvěřitelným rytmem 0 – 80 rázů za sekundu. Vydávají přitom charakteristický bzučivý zvuk. Kolibříci mají ze všech ptáků nejhustší peří, což vrubuje dojem, že jejich tělo je potaženo nádherným duhovým kovem. Základním zdrojem jejich potravy je květní nektar, zdroj glukózy i fruktózy – tedy cukrů, které se rychle spalují a dodávají energii pro let i ostatní tělesné funkce. Bílkoviny, tuky, nerostné látky a vitamíny, které kolibříci potřebují pro svoje zdraví, pocházejí z hmyzu, jejž kolibříci chytají v letu. Většinou navštíví okolo 2 000 květů denně, aby nalezli dostatek nektaru. U každého květu se v letu zastaví a víří ve vzduchu tak, aby mohli do květu zasunout zobák, tvarově k tomu přizpůsobený, vysunout jazyk s dlouhým žlábkem a nasát nektar. Kolibříci mají dlouhý a zahnutý zobák, ideálně tvarovaný pro sání z hloubi květu. Rostlinám prospívají tím, že přenášejí jejich pyl.
Bělozubka nejmenší Všichni rejsci jsou malí, ale bělozubka nejmenší se vedle nich skoro ztrácí. Může měřit od špičky čenichu až po kořen ocasu pouhých 36 mm a ocas jí přidá dalších jen 24 mm. Váží nejvýše 2,5 až 3 gramy. Je to nejmenší pozemní suchozemský savec. Protože platí zásada, že čím větší savec, tím větší má tělesný objem a relativně menší povrch těla. Potřebuje tedy poměrně méně potravy. Rejsci mají neobyčejně rychlou výměnu látkovou, což se projevuje i neobyčejnou chytí k jídlu, kterou tito hmyzožravci oplývají. Rejsek musí žrát téměř neustále, aby si zachoval stálou vnitřní teplotu. Dospělý rejsek sežere denně tolik potravy, kolik odpovídá dvěma třetinám jeho hmotnosti, a může zemřít hladem, zůstane-li bez potravy déle než 3 hodiny. Rejsci jsou hmyzožravci. Typický je všem společný typ chrupu. Snědí jakéhokoli malého bezobratlého živočicha, kterého najdou, stejně jako některá semena a jiné části rostlin. Žijí samotářsky, dělají si nory mezi kořeny strom a loví v křoví. Všichni rejsci produkují spolu se slinami slabý jed. Je dostatečně silný, aby zneškodnil živočicha velikosti žížaly, ale slouží hlavně k obraně. Masožravec, který sežere rejska, většinou okamžitě zvrací. Sovy však loví a žerou rejsky běžně. Bělozubku nejmenší poznáme nejen podle nepatrné velikosti, ale i podle velmi dlouhých chlupů vyrůstajících z jinak krátké srsti, zejména na ocase. Má bílé zuby, velké vztyčené uši a šedohnědý kožíšek s červenavým nádechem na hřbetě.
Přiřaďte tyto výroky k obrázkům živočichů: 1. Živí se drobnými korýši – krillem. 2. Největší suchozemská šelma, delší i těžší než lev. 3. Je hmyzožravec – loví pavouky, sarančata. 4. Potrava pro tohoto živočicha je až 5 m vysoko nad zemí. 5. Akácie jsou potravou pro tohoto živočicha. 6. Povrch těla má kovový lesk. 7. Tento živočich je pro ostatní masožravce přitažlivý ale nepoživatelný. 8. Žije hlavně v Jižní Americe. 9. Kostice fungují jako cedník pro potravu. 10. Jeden jedinec měl v útrobách 2 000 kg krillu, což je asi 5 miliónů krunýřovek. 11. Tento živočich je mimochodník. 12. Přežvýkavec má 4 žaludky.
