Haleluja! Spasení, sláva i moc patří našemu Bohu! (Zj 19,1)

Součást Komunity SOLACE

Modlitby matek Zpravodaj pro ČR • březen 2013

Haleluja! Spasení, sláva i moc patří našemu Bohu! (Zj 19,1)

65

Zamyšlení Drahé sestry! Čím déle jsem v Modlitbách matek, tím více si uvědomuji, jakým darem je toho hnutí pro nás a pro celou církev. Uvědomuji si, že každou maminku k nám přivádí Duch svatý. Už tato skutečnost by měla náležitě vzbudit naši pozornost. V každé nové sestře máme přijímat samého Boha. Nemělo by nám být tedy jedno, jak se, zvláště v prvních chvílích, mezi námi cítí. Nemělo by nám byt jedno, proč odchází, nicméně bychom měly její rozhodnutí vždy bez zbytečných emocí respektovat. Setkávání k modlitbě v malých skupinkách a odevzdávání dětí v průběhu modlitby Bohu, to je to, k čemu nás Pán prostřednictvím Veroniky vyzývá. Proč právě k této formě modlitby nás Pán zve? Nad tím se zamysleme. Scházíme se pravidelně v malých skupinkách, abychom vytvořily vhodné prostředí pro sdílení se. Naším průvodcem v modlitbě je modrobílá brožurka MM. Zaposloucháme-li se pozorně do jednotlivých veršů této brožurky, jako jsou např.: „Buď v každé naší myšlence, slovu, v každém úmyslu...“, dále “Vezmi si naše myšlenky a nahraď je svými myšlenkami...“, vidíme, že jde o modlitby srdce. Pronášíme-li v další kapitole Modlitby za ochranu: „Víme, že ty je miluješ mnohem více než my. ...“ znamená to, že, pokud opravdu věříme tomu, co právě říkáme, pak bychom měly mít pokoj v srdci. Ale ono to tak vždy není. Čas od času se nám vtírají myšlenky: „Bůh nemůže nic udělat, když jsou tak zatvrzelé, když ho odmítají, protože respektuje jejich svobodu.“ To je pravda, ale Bůh jim může dát milost, vidět celý jejich život, jejich postoje z jiného úhlu než jsou zvyklé. Proto je odevzdáváme Bohu se slovy: „Ty jsi všemohoucí Bůh, ty můžeš věci změnit….“ Prosíme však i za sebe, abychom v tomto postoji důvěry vytrvaly: „Zcela se ti odevzdáváme, Pane Ježíši. Přijímáme tě za svého Pána...“ – pronášíme v modlitbě za odpuštění. I toto prohlášení předpokládá, že budeme každé své rozhodnutí, každý náš úmysl nejdřív předkládat Pánu. Děláme to? Drahé sestry, ty modlitby jsou opravdovou výpovědí našeho srdce; nedegradujme je tím, že je rychle odříkáme, abychom stihly ještě vložit celou řadu jiných modliteb nebo desátek růžence. Ony nás musí vést k pravdivému vztahu k Bohu. Představte si, že k vám přichází vaše malé dítě nebo vnouče, postaví se před vás a zarecituje vám básničku. Ano, máte z toho radost. Ale nemáte snad větší radost, když si k vám sedne, zahledí se na vás, a pak vám svěří své radostí, bolesti a trápení, protože ví, že 2

vy mu nejlíp poradíte, jak na to? Přesně po tom touží náš Pán. Pokusme se být jako děti. Vždyť právě v tom jsou naše modlitební setkávání specifická a odlišná od jiných. V případě, že nám to nevyhovuje, pak je tu celá řada jiných modlitebních společenství, kde nás jistě rádi přijmou. Ale pokud jsme se rozhodly zapojit do tohoto nádherného řetězce modliteb, který obepíná celý svět a s naléhavostí vlastní Božím dětem neustále připomíná naše děti a vnoučata Bohu, respektujme v pokoře pravidla našeho hnutí. Brzo uvidíme, jak se proměňuje náš vztah k Bohu a tím i pohled na všechno, čím v životě musíme projít. Projít za všech okolností, jako svobodné Boží děti. To je naše svědectví v rodině i ve světě. Tím jsou MM darem pro církev i pro svět. S pokorným srdcem a Duchem svatým to jistě zvládneme. V lásce a naději Růžena

Slovo kněze Kázání k 1. neděli postní C – pokušení na poušti – Lk 4, 1 - 13 Postní doba – čtyřicet dnů přípravy na slavení Velikonoc. Je to doba zvláštního úsilí na naší duchovní cestě. Číslo 40 se v Písmu svatém vyskytuje několikrát. Odkazuje zvláště na 40 let putování Izraele pouští. Bylo to dlouhé období formace božího lidu, ale také dlouhé období stálého pokušení nevěrnosti smlouvě s Pánem. 40 dní, které strávil na poušti Ježíš před zahájením svého veřejného působení a během něhož byl pokoušen ďáblem. Poušť, kam se Ježíš odebral, je především místem ticha a nouze, kde je člověk zbaven materiální opory a stojí před zásadními otázkami bytí, je nucen jít k podstatě a právě proto se může snadněji setkat s Bohem. Poušť je však také místem smrti, protože tam, kde není voda, není ani život; je místem samoty, kdy člověk více vnímá pokušení. Ježíš jde na poušť a je vystaven pokušení sejít z cesty vyznačené Bohem Otcem a vydat se na snadnější a světské stezky (srov. Lk 4,1-13). Bere tak na sebe naše pokušení, nese naši ubohost, aby přemohl zlého a otevřel nám cestu k Bohu, cestu obrácení. Zamyslet se nad pokušeními, jimž byl Ježíš vystaven, je pro každého z nás pozváním k odpovědi na zásadní otázku: na čem opravdu záleží v mém životě? V prvním pokušení ďábel nabízí Ježíšovi, aby proměnil kámen na chléb, aby utišil 3

hlad. Ježíš odvětí, že člověk žije také chlebem, ale ne pouze chlebem. Bez odpovědi na hlad po pravdě, hlad po Bohu, nemůže být člověk spasen (srov. vv 3-4). Ve druhém pokušení ďábel nabízí Ježíšovi cestu moci. Vede jej vzhůru a nabízí mu panování nad světem. Není to však cesta Boží: Ježíšovi je jasné že svět nebude spasen světskou mocí, nýbrž mocí kříže, pokorou a láskou (srov. vv. 5-8). Ve třetím pokušení ďábel nabízí Ježíšovi, aby se vrhnul z vrcholu Jeruzalémského chrámu a nechal se zachránit Bohem a Jeho anděly, tedy, aby vykonal něco senzačního, aby vystavil samotného Boha zkoušce. Odpovědí je, že Bůh není nějakým předmětem, jemuž klademe svoje podmínky, nýbrž Pánem veškerenstva (vv. 9-12). Co je jádrem všech třech pokušení, kterým je podroben Ježíš? Je to nabídka manipulovat Bohem, užívat jej pro vlastní zájmy, svoji slávu a svůj úspěch, tedy v podstatě vlastně stanout na místě Božím, odstranit Boha ze svého života a jednat tak, aby se zdál zbytečným. Každý z nás by se tedy měl ptát: jaké místo má Bůh v mém životě? Je Pánem On anebo já? Překonat pokušení podřizovat Boha sobě a svým zájmům anebo jej postavit do kouta a namísto toho se obrátí ke správnému pořadí priorit, klást Boha na první místo, je cesta, kterou se musí ubírat každý křesťan stále znovu. Výzvu k obrání uslyšíme během postní doby několikrát a znamená následovat Ježíše takovým způsobem, aby Jeho evangelium bylo konkrétním vodítkem života; znamená uznat, že jsme stvoření a závisíme na Bohu, na Jeho lásce, a jedině „ztrátou“ svého života v Něm můžeme jej získat. To vyžaduje, abychom přijímali svá rozhodnutí ve světle božího Slova. Dnes nemůžeme být křesťany jen v důsledku pouhého faktu, že žijeme ve společnosti, která má křesťanské kořeny. I ten, kdo se narodí v křesťanské rodině a je vychován nábožensky, musí denně obnovovat rozhodnutí být křesťanem, dávat Boha na první místo tváří v tvář pokušením, která mu nepřetržitě nabízí sekularizovaná kultura, a čelit kritickým úsudkům mnoha současníků. Zkoušky, kterým nynější společnost vystavuje křesťana, jsou totiž četné a dotýkají se osobního i sociálního života. Není snadné být věrní křesťanskému manželství, praktikovat milosrdenství v každodenním životě, dát prostor modlitbě a vnitřnímu ztišení; není snadné veřejně se postavit na odpor rozhodnutím, která mnozí pokládají za samozřejmá, jako jsou interrupce v případě nechtěného těhotenství, eutanázie v případě vážných onemocnění anebo selekce embryí jakožto prevence proti dědičným chorobám. Pokušení odložit stranou vlastní víru je stále přítomno a obrácení se stává odpovědí Bohu, kterou je třeba v životě potvrzovat mnohokrát. V naší době není málo konverzí pojatých jako návrat těch, kteří se po křesťanské, možná povrchní výchově vzdálili na celé roky víře a potom opětovně objevili Krista a Jeho evangelium. V Knize Zjevení čteme: „Hle, stojím u dveří a klepu. Kdo uslyší můj hlas a otevře dveře, k tomu vejdu a budu jíst u něho a on u mě.“ (Zj 3,20). V této postní době Roku víry obnovme svoje úsilí kráčet cestou obrácení, abychom 4

překonali tendenci uzavřít se v sobě samých a na místo toho dát prostor Bohu a dívat se na každodenní realitu Jeho očima. Mohli bychom říci, že alternativa mezi uzavřeností v našem sobectví a otevřeností k lásce Boha i druhých, odpovídá alternativě Ježíšových pokušení. Je to alternativa mezi lidskou mocí a láskou Kříže, mezi vykoupením viděném pouze v materiálním blahobytu a vykoupením jakožto dílem Boha, kterému dáváme ve svém životě primát. Obrátit se znamená neuzavřít se do hledání vlastního úspěchu, vlastní prestiže a vlastního postavení, ale jednat tak, aby každý den v malých věcech byla pravda, víra v Boha a láska tím nejdůležitějším. Z homilie P. Josefa Daňka

Evangelium popisuje, jak se Ježíš večer na Zelený čtvrtek před svou smrtí modlí za apoštoly: „Nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa…Neprosím, abys je ze světa vzal, ale abys je zachránil od Zlého.“ Ten zlý, o němž Ježíš mluví, působí ve světě. Svět je domovem pokušitele, který se snaží člověka vytrhnout z Boží náruče. Znovu a znovu zažíváme totéž, co Ježíš, když ho Duch vyvedl na poušť, kde k němu přistoupil pokušitel. Prvním pokušením ďábel chtěl, aby Ježíš proměnil kameny v chléb. To je pokušení být významný, udělat něco, co je potřeba a co budou druzí lidé obdivovat. Toto pokušení se dotýká samého středu naší identity. Dnešní svět nám vtlouká do hlavy, že jsme tím, co vyprodukujeme. Je to zaměření pouze na produkty, viditelné výsledky, hmotné věci a pokrok. S pokušením být významný se těžko bojuje, protože ho lidé často nepovažují za pokušení, ale za povolání. Když ďábel po Ježíšovi chtěl, aby proměnil kameny v chléb, dostal následující odpověď: „Nejen z chleba žije člověk, ale každým slovem, které vzchází z božích úst.“ Ježíš netvrdil, že chléb není důležitý, ale relativizoval jeho hodnotu vzhledem k síle, kterou můžeme čerpat z božího slova. Druhé a nejsvůdnější pokušení, kterému Ježíš čelil, bylo pokušení moci. Ďábel ukázal Ježíšovi všechna království světa i jejich slávu a řekl: „To všechno ti dám, jestli padneš a budeš se mi klanět.“ V žádné jiné kultuře nejsou lidé tak podněcováni k tomu, aby usilovali o moc, jako v té naší. Moc může mít nejrůznější formy: peníze, dobré známosti, slávu, naše intelektuální nebo jiné schopnosti a dovednosti. S pomocí těchto prostředků člověk získává iluze, že je v bezpečí, že má svůj život pod kontrolou, a že s ním může nakládat, jak se mu zachce. Realita však ukazuje, že moc nám ono bezpečí, po kterém člověk touží, nezaručí, ale naopak nemilosrdně vystaví na odiv naše slabosti a omezení. Žijeme obklopeni tak silnou touhou po moci, že je velmi těžké odolat pokušení a nezačít o ni usilovat stejně jako všichni ostatní. Na pokušení moci Ježíš odpověděl slovy: „Pánu, svému Bohu se 5

budeš klanět a jen jemu sloužit.“ Tajemství života křesťana spočívá v tom, že spoléhá na Boží moc. Jen skrze naši bezmoc se může projevit boží moc. Třetí pokušení, jemuž musel Ježíš čelit a jemuž čelíme i my, bylo pokušení být slavný. „Jsi-li Syn Boží, vrhni se dolů. Je přece psáno: ,Svým andělům dá o tobě příkaz, takže tě ponesou na rukou, abys nenarazil nohou na kámen.‘“ Pokušení, učinit něco výjimečného či působivého neztratilo svou sílu ani v dnešní době. Hodnotu svých činů posuzujeme podle toho, zda si jich někdo všimne, zda získají proslulost apod. Být člověkem pro mnohé znamená být viděn, být chválen, obdivován a přijímán. Zatímco ono platí: čím víc je člověk vnitřně nejistý, osamělý a plný pochybností, tím více potřebuje slávu a ocenění. Jde o jistou závislost. Je smutné, že tento hlad nikdy nedochází uspokojení. Čím více se dostává ocenění, tím více se ho potřebuje. Pokušení být významný, mocný a slavný jsou skutečná pokušení a provázejí nás po celý život. Mají velkou sílu, protože zneužívají naší touhy připojit se k lidem, kteří kráčejí po cestě vzhůru, k úspěchu. Vedou nás k tomu, abychom ulpěli na iluzi falešného já, anebo naopak mohou se stát výzvou, abychom hledali své pravé já skryté v Bohu. Nepatříme tomuto světu. Patříme Bohu! Stále budeme nějak pokoušeni a zkoušeni. Ale pokaždé, když vyřkneme slova „Pánu, svému Bohu se budeš klanět a jen jemu sloužit,“ stáváme se pravými následovníky Ježíše Krista. Zakoušíme pokoj a štěstí. Z homilie P. Jiřího Palečka ….A tu ho spatří, ve tvář tváři. Přibitý, oběť na oltáři, z ran černých, rouhavých jak hřích potůčkem rudým krev svou lije na lysé témě Kalvárie, strašlivě sám, strašlivě tich. A strašně sama, strašně ticha i matka. Nelká, nezavzdychá, jen Synu hledí do očí. V nich rouška smrti houstne, šedne, tmu tmoucí plodí za poledne, tmou mraznou srdce obtočí. Poslední záchvěv. Dokonáno… -Vyrvi se tmám! Ó vrať se, Panno! Zavolej! Zaplač! Vydej vzdech! – Jan k životu ji vrací znova. Buď u svých dětí, Matko Slova, ó, matko má, ó matko všech! Václav Renč: Popelka Nazaretská

6

Duchovní okénko Jakou cestou máme my, pěšáci v církvi, jít dál?1 Ze zkušenosti víme, že klidná období v životě, ať už rodinném, společenském, či v životě církve nemívají dlouhého trvání. Častěji máme pocit, že jedna převratná událost střídá druhou, nestačíme je vstřebat a vnitřně se jim přizpůsobit. Novoroční amnestie dosluhujícího prezidenta a časově na ni navazující volba jeho nástupce rozvířily negativní nálady ve společnosti, leckdy až do míry těžko snesitelné. A pak do toho neutuchajícího povolebního mediálního víru přišla jako blesk z čistého nebe zpráva, že Svatý otec Benedikt XVI. k poslednímu únorovému dni abdikuje na svůj úřad. Může se na jevišti světa odehrát nějaká zásadnější událost? My však víme, že život církve půjde dál, dál budou probíhat veřejné i soukromé modlitby a zejména v tomto Roce víry, který Svatý otec inicioval, budou dál pokračovat drobné, sotva povšimnuté, prosté skutky evangelizace. V apoštolském listě Porta fidei Svatý otec píše, že je nutné s novou intenzitou ukazovat radost a nadšení ze setkání s Kristem. Abychom radost a nadšení mohli ukazovat, musíme je prožívat. Musíme se snažit o časté a intenzivní setkávání s Tím, komu jsme uvěřili: ve mši svaté, v osobní modlitbě a také – a o tom bych chtěla dnes psát – v eucharistické adoraci. Marie-Benoite Angot ve své knize Le Christ eucharistie éternelle (Kristus, věčná eucharistie) píše: „Blaze těm, kdo jsou pozváni k Beránkově svatební hostině!“ (Zj 19,9). Takový je jásot církve a duše každého z nás v okamžiku velkého setkání s Ježíšem v Eucharistii. To on přichází k nám! Ale blažení a šťastní jsou ti z nás, kteří mu jdou vstříc! Setkání je rozhodující okamžik. Od něho se všechno odvíjí. Ježíš nás bere za ruku a vydává se na cestu s námi. Je to důkaz lásky, která nemá obdoby. On je naším vůdcem. Je jako převozník, který nás bere do loďky, aby nás bezpečně dopravil na druhý břeh. Osobně se nasazuje, aby nás dovedl do cíle. Každé setkání s Kristem je jedinečné. Nepodobá se žádnému jinému. V evangeliích 1

Titulek jsem si vypůjčila od své oblíbené blogerky Francis Philipsové, catholicherald.co.uk. Pěšáky myslí nás všechny, kdo nebudeme hlasovat v konkláve. 7

najdeme bezpočet příkladů: setkání Ježíše s Janem Křtitelem, s Petrem a Ondřejem, s Matoušem a s každým z apoštolů, se Zacheem a Nathanaelem, se slepým z Jericha, s hluchoněmým… Podobně je to i s Kristovými učedníky v průběhu času: každé setkání je jedinečné, tak jako je jedinečná jeho Láska ke každému z nás. Když Bůh hledá srdce člověka, hloubí v něm brázdu, až najde místo pro schůzku, bod setkání. Pak dává o sobě vědět a přitahuje ho k sobě. Přitažlivost sestává z lásky a z adorace. Láska přichází od Krista. Adorace je naší odpovědí na tolik lásky. Síla lásky, která vyzařuje z osoby Krista, nás uvádí do adorace. Poznáváme ho jako živého Božího Syna. Ty jsi Mesiáš, Syn živého Boha! (Mt 16, 13-15); Pán můj a Bůh můj! (J 20, 28); Rabbuni! (J 20, 16). Ježíšova přítomnost během setkání rozechvívá a zapaluje naše srdce, tak jako rozechvěla a roznítila srdce učedníků na cestě do Emauz. Takové setkání naplňuje srdce a celou bytost; naplnění, které poskytuje, nemůže vycházet z model nebo z falešných bohů všeho druhu, z výplodů představivosti a lidské pýchy. S Kristem jde o skutečné setkání, opravdové, od osoby k osobě. Setkání je rozhodujícím momentem, protože dochází k výměně, k jakémusi vzájemnému poznání mezi Kristem a člověkem: - Kristus umožňuje člověku, aby poznal sám sebe - Kristus se člověku odhaluje. Poznání člověka o sobě samém vychází ze světla Kristova, které ho osvětluje až do hloubi jeho bytosti. Kristův pohled vidí to, co je neprozkoumatelné, neproniknutelné a osvětluje to. Protože Bůh člověka miluje a stvořil ho z lásky, zná zároveň hlubiny jeho srdce. Evangelium nám k tomu poskytuje mnoho příkladů. Ježíšovo setkání se Samařankou je v této věci velmi významné: samařská žena si v průběhu rozhovoru uvědomuje skutečnost, pak pravdu o své vlastní situaci. Ježíš ji vede k tomu, aby provedla svou vlastní analýzu a aby konstatovala, že je ve slepé uličce. Pak se dává všechno do pořádku. Ve světle Ježíšova pohledu a při poslechu jeho slov žena vidí, že není šťastná. Objevuje, že existuje jiná cesta než stezky, na které se zatoulala. Touto cestou je Kristus. Poznává to, protože jí řekl všechno, co dělala. Toto setkání zažehlo v jejím srdci lásku. Věří a miluje. Běží až domů, aby všem řekla: Pojďte se podívat na člověka, který mi řekl všecko, co jsem dělala. Není to snad Mesiáš? (J 4, 29). Vroucně touží, aby se každý setkal Kristem a objevil cestu lásky. Souvisí to spolu, protože Kristus je cesta. Dříve či později se i my ocitneme u studně tak jako Samařanka. Dříve či později budeme jako Petr hořce plakat... Pokaždé to bude Ježíšův pohled, který na nás 8

spočine, který všechno osvětlí a ukáže nám cestu. Není to pohled, který soudí. Je to pohled, který miluje nevyzpytatelnou láskou. Tato láska netíží ani nezvažuje odpovědnosti, omyly, chyby. Neobviňuje, ale ukazuje cestu k následování. To člověka upevňuje. Samařanka se vrací do vesnice radostná a se srdcem plným naděje. Je úplně jiná. Ví, že se jí změnil život. Má cíl, který ho už naplňuje: žít v lásce živého Ježíše, poznávat ho, dát ho poznat druhým a nikdy už ho neopustit. Tato láska ji povede po celý život. Při setkání v adoraci se Kristus zároveň člověku odhaluje. Tím, že ho naplňuje svým světlem a osvětluje celou jeho bytost a celý jeho život, mu Kristus o sobě říká, kdo je On. Je živá Láska. Jaký je to objev pro toho, kdo tento dar dostává: „Kdybys znala, co dává Bůh! (J 4, 10).“ Milé sestry, těmito úryvky z první kapitoly výše citované knihy bych vás ráda povzbudila k modlitbě před vystavenou Nejsvětější svátostí, alespoň tehdy a tam, kde k tomu máte příležitost. Možná by se ta příležitost ve spolupráci s knězem ve farnosti dala vytvořit. Ale to už bude záležet na vaší tvořivé lásce a fantazii. Jana Šv.

Boží milosrdenství Milé maminky, možná Vám připadá, že se s připomínkou této modlitby opakujeme. Možná ano. Síla této modlitby se však nedá přehlédnout. Sv. Faustýna píše: dnes mi Pán řekl: „Skrze modlitbu této Korunky rád dám všechno, oč mě budou prosit. Když se ji budou modlit i zatvrzelí hříšníci, naplním jejich duše pokojem a hodina jejich smrti bude šťastná.“ Rádi bychom připomněly také Novénu k Božímu Milosrdenství, která se modlí od Velkého pátku. Je velmi žádoucí začít novénu na Velký pátek, ale může se vykonat kdykoliv během roku. Duše, která přistoupí ke sv. zpovědi a ke svatému přijímání, dosáhne úplného odpuštění hříchů i trestů. Ke svaté zpovědi je možno přistoupit i několik dní před svátkem Božího milosrdenství. Ke svatému přijímání se má přistoupit na svátek Božího milosrdenství, to je v první neděli po Velikonocích. Je to úžasná milost! Nikdy nezapomeň: I kdyby duše byla jako rozkládající se mrtvola a kdyby lidsky vzato už nebylo pro ni vzkříšení, není to tak u Boha. Zázrak Božího milosrdenství vzkřísí duši v celé plnosti. Sv. Faustýna zapsala do svého Deníčku: ,,Toužím, abys během těchto devíti dní přiváděla duše k prameni mého milosrdenství, aby načerpaly síly a osvěžení i všechnu milost, kterou potřebují v těžkostech života, a zvláště v hodině smrti. 9

Každého dne přivedeš do mého Srdce jinou skupinu duší a ponoříš je do toho moře mého milosrdenství. A já všechny tyto duše uvedu do domu mého Otce. Budeš to dělat v tomto i v budoucím životě. A žádné duši, kterou uvedeš do zdroje mého milosrdenství, nic neodmítnu. Každého dne budeš prosit mého Otce o milosti pro tyto duše pro mé bolestné utrpení. „ Odpověděla jsem: Ježíši, nevím, jak mám tu novénu konat a které duše přivést do Tvého nejslitovnějšího Srdce nejdřív. A Ježíš mi odpověděl, že mi na každý den poví, které duše mám uvést do jeho Srdce.“ Pro připomenutí - novéna začíná na Velký pátek a končí svátkem Božího milosrdenství v neděli po Velikonocích.

Ohlédnutí Hromniční pouť ve Šternberku – 2. února 2013 Většina z Vás jste o této pouti již slyšela. Kostel Zvěstování Panny Marie je sice obrovský, ale i tak praskal ve švech. Zúčastněných maminek bylo podle odhadu kolem 870. Naději do tak velké skupiny matek pro náš národ a naši budoucnost vkládal i Mons. Josef Hrdlička, který odpoledne doprovázel svým slovem duchovní část programu.

Rok víry a Rok eucharistie Já bych se chtěl, milované sestry, dcery církve, dotknout dvou velkých témat, protože jak víme, papež vyhlásil pro celosvětovou církev Rok víry a biskupové této země vyhlásili 3. rok přípravy na Velké C+M jubileum Rokem Eucharistie. Někdo by možná řekl, dvě témata, nebudou se navzájem tříštit nebo oslabovat? Nikoliv, velmi by se mýlil, kdyby tak uvažoval. Tato dvě témata jsou tak závratná a vrcholová, že se vzájemně doplňují a obohacují. Dnes, kdy slavíme Pannu Marii, která nese Ježíše do chrámu, 2. únor, že je zároveň dnem setkání biskupů osobami zasvěceného života. Také otec arcibiskup právě teď prožívá setkání s řeholníky a řeholnicemi, a budiž řečeno, že těch řeholnic je víc. 10

Bývá tam tak 70 řeholníků a tady, jak jsem informován, je vás aspoň 7 stovek! Zřejmě těch dobrých matek Bůh potřebuje mnoho. A co je úžasné? Jak Panna Maria ztělesňuje v důstojnosti ženy tajemně a jako jediná oběť narození. …Ona je panna a žena dokonale zasvěcená a darovaná Boha. Je to největší Žena Ducha. Každá řeholnice touží v ní vidět svou cestu a naplnění svého života. Ale tato Maria je zároveň matka, která na sobě poznala, co to je přijmout dítě, porodit je ve velmi náročné situaci. Ona pociťuje mateřství se vším všudy, včetně výchovy, a proto je Maria solidární nejen s těmi pannami – řeholnicemi, ale s každou matkou zde na této zemi. A ženy to cítí, že mají někoho, kdo je chápe, dokonale vidí do jejich potřeb a je tady pro ně. Jeden výrok, který dokonale vystihuje tuto situaci – Gertruda le Fort řekla: „Každá zasvěcená žena by měla usilovat o duchovní mateřství a naopak každá matka v církvi, každá manželka, která přivádí děti na svět, která je vychovává, by měla usilovat o duchovní panenství.“ To je úžasná výzva, přímo závratná! Poznal jsem mnohé řeholnice, které prožily těžkou dobu totality, např. v péči o těžce mentálně postižené, které nespěchaly hned po práci za svými rodinami, ale byly tam celou svou bytostí pro ně… Každá matka, která ví, co to je mít dítě, která se zcela vyvlastňuje, prožívá něco tak posvátného, bytostného, jako by usilovala o duchovní panenství. Mají se rádi s manželem, přijímají další děti, ale střežit si ve svém životě takový rozměr, rozměr matky, která s Bohem úzce spolupracuje, to není jen otázka těla, předat život, ale i předat život ducha. Je krásné usilovat o posvátnost vašeho stavu, být matkami, manželkami. Panny řeholnice jsou povolané v církvi k tomu, aby usilovaly o duchovní panenství, stejně tak i vy matky a babičky, které cítí, že toho musí denně Bohu mnoho předat. Jediná žena, která byla uchráněna dědičného hříchu, je zároveň matkou nás všech, protože Ježíš nám ji pod křížem daroval. A vy i já jsme všichni, které Ježíš miluje a daroval nám svou matku jako prostřednici milostí. Ona nám vše zprostředkovává a zároveň doručuje. Stejně jako maminky se starají o jídlo a léky pro své děti, Maria nám podobně zprostředkovává vše od svého Syna. Kristus kárá apoštoly. Učedníci se horko těžko „prokousávají“ k umění víry. Maria nikdy nebyla kárána pro nedostatek víry. Mohu se ptát sama sebe, kde ta víra ve mně kolísá, co bych mohla Pánu ještě více nabídnout? Náš národ je jeden z nejateističtějších, mohli bychom být skeptičtí. Kolik Bůh našel spravedlivých? Jsou vás tady stovky, ale co ty další statisíce? V Sodomě Bůh hledal 10 věrných, tady jste těmi věrnými, kteří zachrání národ, vy. Kdyby vaše víra byla jenom jako hořčičné zrníčko. Víra umí pohnout i horou. Proč se tak málo lidí obrací? Neznamená to, že se v tomto národě málo modlíme??? Já osobně vím, že to je Panna Maria, která vás přitahuje do Šternberka. Tolik matek a každá má své srdce plné naděje… všechny prosby se slijí v jeden ohromný proud modliteb. 11

U nás v Olomouci se během dvou let přetvářel náročný terén na silnici. Přemístilo se za ty dva roky mnoho zeminy. Věci se musí promodlit, protrpět a proadorovat. V těchto chvílích můžeme promodlit vše… Tím se dostávám k tomu, co je dar eucharistie. Eucharistie je to nejdůvěrnější spojení s Kristem. Ježíš den před tím, než zemřel na kříži, byl ve večeřadle. On jim své Tělo dal na Kalvárii z lásky. I tu krev, která se vylévala na odpuštění našich hříchů. Eucharistie je nejsilnější zdroj lásky. Říkejte Pánu své myšlenky srdcem, od srdce. Je to blízkost Pána na dosah. Maria je v celém stvoření nejkrásnější monstrancí, která nese Krista. Vy znáte Marii s malým Ježíškem v Betlémě – Madona s dítětem, ale známe také Marii s bezvládným tělem Krista zmučeného – Pietu. Ona nám ho podává. I tam, kde adorujeme Krista eucharistického, můžeme tušit Marii, která je velmi blízko. Je to tajemství. I tak i vy, tím, že budete usilovat, milé sestry, o tu svatyňku života ve svém vlastním srdci, o to duchovní panenství, o tu čistotu srdce mateřského, budete se stávat takovými monstrancemi, nositelkami Krista, půjde to z vás do dětí, do vnuků, žádná modlitba z vás se neztratí. Potom umějme objevit v adoraci mlčení. Když se díváme na Ježíše v Eucharistii, Ježíš neříká nic, On mlčí. Vidíme jen to ozářené bílé kolečko. Ale to mlčení je nesmírně výmluvné. Tam, v tom tajemném tichu, najdete odpověď na všechno nezodpodvězené. Milé matky, ještě bych vás prosil, zvláštní důstojnost matky se odvíjí tam, když matka cítí, že církev potřebuje kněze, řeholníky. A že i oni se rodí z matek, z rodin, aby v tomto světě vám měl kdo proměňovat Tělo Páně a odpouštět hříchy. Maminky se často zdráhají, ale když je maminka schopná říci, že je ochotná říci k tomuto Fiat, je to požehnané. Eucharistie v adoraci je vždy na určitou vzdálenost. Eucharistický Kristus ruší však všechny vzdálenosti ve sv. přijímání. To je ta předchuť nebe, kdy můžeme říct, Bože, já tě přijímám, zůstaň ve mně a já v tobě. To je to ohromné mysterium Eucharistie…které máme prorozjímat… „Vím, komu jsem uvěřil. Jsem přesvědčen, že on má moc chránit, co mi svěřil, až do onoho dne. „ (2 Tim 1, 12) je citátem od sv. Pavla pro Rok víry. Tedy: Vím, Pane, komu jsem uvěřila, a jsem přesvědčena, že Ty máš moc uchránit mě, mou rodinu, mé manželství, mé děti přede vším, co by nám bránilo přijít k Tobě. Marcela

12

Setkání koordinátorek, Moravská Třebová 1. - 3. 3. 2013 s otcem Šebestiánem Napojení na Ježíše Jedním z darů Ducha Svatého je pokora. Nemáme se snažit o vedení, ale máme se nechat inspirovat. Pán je přítomný všude, je stále s námi, my to ale mnohdy ne zcela vnímáme. Duchovní obnovy jsou proto, abychom obnovovaly vnímání této skutečnosti. Dejme si pozor na „odduchovnění“, jsou to satanovy fígle, jak nás zmást. Mnohdy máme spoustu nápadů, co můžeme dělat či podnikat ve farnosti apod., ve skutečnosti to ale vede jen k činnosti, díky níž ztrácíme modlitbu. Tyto činnosti a nové nápady (ač třeba dobře myšlené) jsou bez Ducha Páně. Např. zakládání nových hudebních uskupení, divadla apod. Ne, že by to bylo samo o sobě špatné, jen buďme v bdělosti nad tím, kam to směřuje a co tím získáme, popřípadě ztrácíme. Lidé jsou často překvapeni, že byli oklamáni, že už ztratili schopnost modlit se. Zvláště do budoucna to bude velmi důležité. Možná se budeme těžko orientovat. Ti, kteří nebudou zakotveni v Bohu a modlitbě, budou mít velmi těžkou situaci. Stojíme na prahu velkých změn. MM jsou velkou Boží milostí... mají vyzkoušenou modlitbu, umí se odevzdat Bohu. Měli bychom se naučit mluvit o každodenním životě, o svých problémech i o radostech s Ježíšem. Vytvořit si s ním niterní vztah. Žijeme v době, kdy tento vztah bude klíčem. Rozhodující je otevřenost Bohu, Bůh nás vede, Bůh naplní naše srdce buďme otevření. Společnost principiálně někam směřuje. Každý den jsme svědky toho, jak je zlo legalizováno. Máme pocit, že se svět řítí do propasti. Vždyť popírá eucharistii i mši svatou. Poslouchejme to, k čemu jsme vyzýváni. Základem našeho opravdového života v Bohu je právě mše svatá, eucharistie, půst, zpověď, oběť, růženec. Měli bychom lidem připomínat, co je opravdu důležité, a to nejlépe způsobem našeho života. Všude se velmi lehce kritizuje, rebeluje a posuzuje. My máme sklonit hlavu a modlit se. Nevadí, že je na tobě páchána křivda. Vyšší hodnotou je láska než právo a čest. Pán umí vyřešit naše problémy. Tvým úkolem je být svatý. Satan si může lehce posloužit těmito situacemi, kdy bereš situaci do svých rukou. Např. jsme často svědky toho, že naše děti nechtějí jít do kostela. Nechme je být, nenuťme je. Neznásilňujme Ducha svobody. Řekněme jim, jak to cítíme, jaká je pravda, ale

13

dejme jim svobodu a odevzdejme je Bohu. On si ví rady. My je mějme rádi a modleme se za ně. Buďme v pravdě, stůjme si za ní, ale doprovázejme v lásce. Důvěra a odevzdanost jsou základním postojem. „Bože, ty jsi Pán, ty mi vlož do cesty, co chceš“. Nebojme se, Pán přece zvítězí!

Oběť Jistě známe chvíle ve svém životě, kdy je vše proti nám. Záškodník číhá proti nám, má nad námi převahu intelektu a chce nás vyvést z míry - vyprovokovat nás. Ve chvíli, kdy spustíme slovní aktivitu, většinou se již nemůžeme zastavit. Špatně jsme vyhodnotily situaci a jsme „v tom“. Je škoda dělat Zlému takovou radost. V tuto chvíli není důležité vydobýt si spravedlnost. Ovocem tohoto bývá, že zkáza se ještě více rozšiřuje. Největší odměnou Zlému pak je, když se to v nás postaví proti Bohu. „Vzepřete se ďáblu a uteče od Vás.“ Prostředkem vzpoury proti Zlému je modlitba. Mnohem větší zbraní je však oběť. Mentalita Kristovy lásky je oběť. My ženy se často potřebujeme vypovídat, postěžovat si, dát průběh emocím. Je to ale past proti oběti jako takové. Mlčme a přijměme bolest, kterou nám právě mlčení způsobí, obětujme se. Zlý přestane, když ví, že se to otáčí proti němu. Z tohoto našeho postoje může vzniknout velké požehnání. Druhým stupněm oběti je, že Bůh zkoušky dopouští, ale ne těžší, než jsme schopni unést. Také tyto pro nás těžké situace umí krásně proměňovat v požehnání. Sv. Terezička říká: „Pane, chci být hračkou ve Tvých rukou“. Vysokou školou lásky je ochota říct: „Pane, přijímám z tvé ruky vše.“ Když se s někým či něčím nepříjemným potkáme, často to vytěsníme z našeho života. Někdy dokonce sejmeme, jindy jen ignorujeme nebo prostě chladně přehlížíme. Nemusí být náhoda, že ten šílený soused je právě mým sousedem. Je možné, že toho objektivně zlého, zraněného člověka mi posílá do cesty Pán. Bůh ho miluje stejně jako mě a chce ho zachránit, a možná ho chce zachránit skrze mě. Možná já jsem jediný člověk, který to může udělat. Skrze společnou lásku, skrze milosrdenství a smírnou oběť Kdo by chtěl uhnout před obětí, nepochopil nic. Sv. Pavel říká: „Nechci u Vás znát nikoho jiného, než Ježíše ukřižovaného...“ Svět nám říká, že emoce se nemají potlačovat, máme se vykřičet. Do jisté míry ano. Když budeme ale upouštět páru křičením, nadáváním, vyříkáváním si apod. jak se pak můžeme přetvořit? Nebojme se, Pán nám dá oheň. „Pane, pomoz mi spálit bolest láskou, přetvoř to mou obětí.“ Řešení společnosti je útěk před problémy a nepohodlnými věcmi. My neutíkejme, žehnejme zlým a modleme se za ně. Ježíš nás 14

vyzývá: "Vezmi svůj kříž, zapři sám sebe a následuj mě." Půst postihuje naše přirozené potřeby a bolest, která nám z tohoto vznikne, může věci měnit. Důležité je mít správný motiv, jinak to může špatně dopadnout. „Když chce člověk dobře běhat, musí se nejprve naučit chodit.“ Smyslem našeho života není si to tady dobře a slušně odžít. Směřujeme k nesrovnatelně lepšímu. Dnešní racionálně-liberálně-hedonistický svět to popírá. Láska se projevuje a roste obětí. Vedlejším účinkem naší oběti je vlastní očišťování našeho nitra. V momentě, kdy se rozhodnu pro oběť, Ježíš nás podepře a pomůže nám. Jsme pak osvobozeni od sebe samých a s obětí rosteme. Pozor ale, tato hodnota není stálá, je potřeba ji udržovat. Můžeme mnohdy druhým připadat nestandardně, naše postoje jsou často zkoušeny. My buďme klidní, netlačme a neargumentujme. Ježíš po nás nechce, abychom obhajovali jeho dílo. Chce po nás jen, abychom vydali svědectví. Naším úkolem je spolupracovat s Pánem na záchraně duší. Kardinál Tomášek říkal: Kdo pracuje pro Boží království, dělá hodně, kdo se pro něj modlí, dělá víc, a kdo pro Boží království trpí, dělá nejvíce.

Důvěra, naděje Máme mnoho důvodů k radosti, ale my často vyhledáváme, co nemáme, co bychom mohli mít, co není zcela dokonalé a řešíme to. Přes slzavé údolí jednou dojdeme k radosti a k mnoha věcem, které tady převyšují všechno. Všechny obtíže jsou zanedbatelné proti tomu, co Bůh chystá těm, kteří ho milují. Neztrácejme nadhled nad životem, hleďme na to, kam jdeme a ne na to, co nás po cestě potkává. Mějme naději. Když nás někdo osočí z toho, co děláme, můžeme se ptát... „To chceš ty, nebo Bůh?“ Vyzbrojeni důvěrou, pokojem a nadějí jdu do boje, tím pádem nemusím mít strach z prohry. Mohu ji pak v klidu přijmout jako lekci pokory, jako dar. Např. když jsou letité problémy v rodině, mám udělat já maximum pro smír, i když jsem to nezavinil, mám se jít smířit. Strach je hlavním prostředkem v rukou zlého, kterým nás zotročuje. Máme stále strach o děti. Copak si neuvědomujeme, že Bůh je má mnohem víc rád než my? Proč se tedy bát o to, jakou udělají školu, jestli si zachovají víru, jakého si vyberou partnera? Matka, která důvěřuje Bohu a umí děti propustit s požehnáním, dává dětem nejvíce. Jsme jako v zajateckém táboře zla. Uvědomme si ale, že tento tábor nemá ploty. Zlý nám může jen vyhrožovat, zastrašovat nás. To je jediná jeho zbraň. My můžeme 15

svobodně kdykoliv tento prostor opustit. Když z nás lidé ucítí Boha, budou to chtít také tak, jak to máme my. Radujme se z naděje, kterou máme. Nenechme si diktovat dnešní společností, kam je nutné jet na dovolenou, v čem chodit oblečený, co musíme ještě zažít apod. Neztrácejme zbytečně čas v dnešních novodobých chrámech - nákupních centrech, nabitých stadionech či na vyprodaných koncertech. My si můžeme dovolit ten luxus nemít to, co nám dnešní svět nabízí.

Naše minulost Teprve když uvidíme svůj hřích, často to bývá právě na našich dětech, dokážeme litovat. Někdy pod vlivem Ducha Svatého zahlédnu své každodenní chování jako hřích. Všechny hříchy však uvidíme jednou na posledním soudu pod Božím světlem. Budeme vidět sami sebe se všemi pohnutkami, které jsme měli. Ježíš nám říká stále dokola: „Neodcházej ode mě, já vím, že svůj hřích budeš opakovat, ale já jsem ochoten ti znovu odpustit“. Ďábel nás mlátí našimi prohřešky z minulosti. Snaží se nám vštípit myšlenku, že Bůh nás již nemiluje. Bůh to však nedělá, říká: „Nevzpomenu na vaše nepravosti“. Neřešme a netrapme se nad tím, co bylo svěřme se Božímu milosrdenství. U zpovědi je mi odpuštěno, pokud lituji, ale zůstávají důsledky mého hříchu. I u odpustků jde o postoj důvěry. Mnoho možností získání plnomocných odpustků ve srovnání z minulostí je přímo úměrná dramatičnosti doby. Vylévejme v tichosti své srdce Ježíši. Maria také jednala v tichosti, je v tom velká moudrost. I když výčitka může být oprávněná, nemusím ji naplnit. Jen tak se druhého mohu skutečně dotknout a tak mu dát šanci, aby se mé i jeho nitro proměnilo. Sepsala Markéta

Foto: M. Štarmanová

16

Modlitba k archandělu Michaelovi Modlitbu k archandělu Michaelovi (=Kdo jako Bůh?) proti satanovi, která se dlouho neužívala, vrátil zpět do liturgické praxe své diecéze Springfield v Illinois biskup John J. Paprocki jako závaznou modlitbu na konci každé mše svaté. V modlitbě se obracíme s prosbou o ochranu archanděla Michaela proti satanovi. Biskup Paprocki říká: „Musíme uznat, že satan skutečně existuje a že udělá všechno, co má v moci, aby nás odvedl od našeho cíle, od věčného života... s Kristem v jeho království.“ „Jedním z největších úskoků satana je jeho lež - v tom, že neexistuje,“ uvádí dále americký biskup. „To, že nevěříme v existenci satana a v síly zla, nás činí neschopnými k tomu, abychom jim odolávali. Proto je dobré vzpomenout si na modlitbu k svatému Michaelovi. Musíme myslet na to, že pokaždé, když se modlíme tuto modlitbu, bojujeme proti našim opravdovým nepřátelům, proti zlu a zlým duchům.“ Sám Benedikt XVI. vyzval k zavedení této modlitby po mši svaté. Oslovte své kněze a se tuto modlitbu modlit také ve vašich farnostech. Modlitba samotná pochází od papeže Lva XIII., kterou sám sepsal latinsky v roce 1886, do roku 1965 byla pravidelně užívána při mši svaté: Modlitba má v češtině dvě verze (novou a starou): * Svatý Michaeli archanděli, braň nás v boji proti zlobě a úkladům ďáblovým. Kníže nebeského vojska, svrhni božskou mocí do pekelné propasti satana a zlé duchy, kteří usilují o zkázu duší. Amen. * Svatý Michaeli archanděli, braň nás v boji proti zlobě a úkladům ďáblovým, budiž nám záštitou, nechať Bůh přikáže jemu, pokorně prosíme. Ty pak, kníže vojska nebeského, Satana a jiné duchy zlé, kteří ke zkáze duší světem obcházejí, božskou mocí do pekla svrhni. Amen.

17

Svědectví Nebojte se přijmout další děti... Máme pět dětí a chtěla bych se podělit o svědectví na podporu zamítnutí potratové pilulky. S každým těhotenstvím mám spojený nějaký zážitek. S prvním rozpaky, nezkušenost, únava. S druhým porodem mám spojený pocit absolutního štěstí. Už nikdy jsem nic podobného nezažila, dceři je šestnáct a je sluníčkem - jmenuje se Lucie a umí mě i ve svých pubertálních letech obejmout a říct mám tě ráda. Po třetím porodu, když mi dali už malou zabalenou do náručí, tak jsem jí udělala křížek na čelo a řekla, ať jí Panna Marie žehná. To škvrně se usmálo naprosto cíleně a od té doby jsem takový výraz ve tváři neviděla, pak už byla klidná a plakala málo jmenuje se Maruška. Čtvrtý porod byl trochu těžší, syn byl větší a trochu přiškrcený, má menší problémy s učením, ale je úžasně šikovný při manuální práci. A teď to hlavní kvůli čemu píšu. Když jsem zjistila, že sem po páté těhotná, byl to šok. Za jedno v době otěhotnění umíral tchán v Rajhradě na rakovinu mozku, takže mi ani nebylo docela dost jasné, kdy jsem otěhotněla a jak se to vůbec mohlo stát :D. Po ujištění, že opravdu budeme opět rodiči, jsem asi 14 dní proplakala. Nemyslela jsem na potrat, ale na to, co tomu řeknou lidi - teď se tomu směju, co řeknou v práci, co děti a jak to budeme dělat. Máme malý domek, nevěděla jsem, kde najdeme místo apod. Po pár dnech jsem si řekla, že to nějak dopadne a teprve jsem se začala ptát a prosit Boha a Marii, co teď. První reakce v rodině: Manžel radost i překvapení, děti, těm jsme to řekli asi za měsíc, tak ty byly naprosto v euforii, jen nejstarší - v té době 16tiletý syn nebyl nadšen. Reakce lidí, když už to bylo vidět, mě také překvapila - každý mi gratuloval a kupodivu se tomu nikdo nedivil. A v práci? No, tam mi popřáli a paní provozní mi řekla, no, když chcete mít děti, tak mějte! Naprosto pro mě neuvěřitelné reakce a důkaz, že když prosíme, tak dostaneme vrchovatě. Narodil se kluk v 17.05 a to píšu, protože v 17.00 u nás začínala mše sv. a pan farář měl prý na začátku přímluvu za všechny, kdo jsou v nemocnici. Dneska je synovi 5 let a od té doby, co mluví, pokaždé, když ho budím do školky, jsou jeho první slova mám tě rád nebo miluju tě - každý den! A když nadávám třeba, že mají nepořádek nebo něco provedou, tak se ozve ,,mám tě rád, mami“ nebo „jsi nejlepší maminka, co znám.“ A vždy mi dojdou slova a někdy se i zastydím, že jsem podlehla 18

netrpělivosti. Teď si říkám, jak jsem mohla být nešťastná, že čekám mimi? A ještě dodatek - nejstarší syn se s tím těžko vyrovnával, ale jak jsme dojeli z porodnice, nechala jsem ho, ať se sám seznámí, a v momentě, kdy si malého pochoval, bylo vyhráno: pak už jsem jen poslouchala: vypadl mu dudlík, nenech ho brečet, je přebalený apod. Ráda bych povzbudila druhé mamky, které jsou v těžké situaci, aby zkusily najít jiné řešení. Každá situace má řešení. maminka A.

Pane, chci přijmout Tvou vůli! Je to Tvá vůle Pane? Odpověď dnes neznám, jako mnoho jiných žen v podobné situaci. Tak jako po válce bylo mnoho vdov a sirotků, tak dnes je mnoho rozvedených žen a ,,sirotků“. Dnes se vede válka jiná, nezní v ní pušky a děla. Dnešní válka má jiné zbraně. Skryté zbraně lži, nevěry, falše, sobectví, egoismu, pýchy. To, že v této válce trpí nevinní, naše děti, se zapomíná. Moje pýcha odmítá přijmout roli rozvedené ženy. Neshoduje se to s mým křesťanským smýšlením, nechci rozvod. Co jsem ale víc než jiné ženy? Proč se tak vzpírám vzít na sebe ten kříž, být rozvedená, ať už jsem křesťanka či nikoli. Cítím se, jako bych byla přiřazena k nějaké méněcenné skupině lidí. Až dnes si uvědomuji, jak jsem se na rozvedené lidi dívala. Upřímně lituji, jestli jsem někomu z nich svou nadřazeností ublížila. Hledám v sobě alespoň trochu pokory, abych se s touto situaci vyrovnala. V srdci mám velkou bolest, Pane Ježíši, ale právě tato bolest mě přiblížila k Tobě. Ježíši, příteli osamělého srdce, Tys mým přístavem, Tys mým pokojem, Tys má jediná záchrana, Tys uklidnění ve chvílích bojů a v moři pochybností. Tys jasný paprsek, který osvěcuje mou cestu životem.

Sv. Faustýna – Den. 247 Ludmila

19

Z vašich dopisů Moje milé sestry v Kristu, milé maminky! Z celého srdce vám velmi děkuji za modlitby a podporu, jaké se mně od vás dostalo v mé onkologické nemoci, která byla a je stále složitá. V únoru, kdy jsem byla na operaci, mi odstranili nádor a v devíti uzlinách metastáze. Chemoterapie, které byly nezbytné, jsem nedokončila pro alergie. Často jsem, v průběhu mé léčby, slýchala o beznaději. O složitostech se zmiňuji proto, že i vaše volání k Nejvyššímu jsem cítila a posilovalo mě. Díky vám! V bolestech jsem často myslela na vás, také jsem je obětovala i za vaše starosti. Nikdy bych nepocítila tolik lidské i Boží lásky bez tohoto kříže – díky za něj. Náruč milovaného Ježíše je pevná, to jsem vnímala zejména při nepříjemných chemoterapiích a ozařování. Děkuji za svobodu, v které žijeme. V nemocnici je stále otevřená kaple, dvakrát v týdnu mše svatá a denně přicházejí řádové sestřičky za těmi, kdo mají zájem. Radujte se stále v Pánu, opakuji: Radujte se! (Flp 4,4) Dostaly jsme velký dar, víru. S láskou a velkou radostí, že jste, Bohu i vám děkuje a radostné Velikonoce přeje Vaše vděčná Naďa Úryvek z dopisu naší drahé sestry paní Ireny Schwarzové, která nás mile oslovila svým svědectvím života na naší první konferenci MM u salesiánů v Brně před asi 15 lety. Tento dopis je z června r. 2011. Mnohé z vás znáte její veselé kresbičky a básničky. …Ten čas tak šíleně letí ve stáří. Mně už bude 80 let a všechny schopnosti mne opouští. Jen asi tři křestní roušky jsem udělala od Vánoc. Celou zimu jsem nemohla do kostela, teď se někdy dostanu, jen když mne sousedi vezmou autem. Hlavně se teď modlím za dar víry pro ty mladé, za kněze, za všechny apoštolské pracovníky, za státníky a vychovatele, aby už konečně pochopili, že bez Boha to nepůjde! I když bolesti trápí, nedají spát, děkuji Bohu každé ráno, že mohu vstát a to nejnutnější kolem sebe si udělat, že mohu dožít zde doma, sama a ne někde v domově!“ Ta moje sestřenice B. V. je úžasná žena, už je jí 86 let a asi 16 let opatruje

20

hluchoněmého vnuka. Je to velký chlapec, ale na úrovni dvouletého dítěte, do pěti let nechodil, ale ona s ním cvičila, a pak začal chodit! S úctou zdraví a Boží požehnání a ochranu Pany Marie vyprošuje Irena Sch. Tak to jsou ti svatí mezi námi, kteří drží svět! Díky sestro Ireno, vyřiďte náš obdiv a hlubokou úctu své sestřenici B. V. Růžena Dobrý den, ... Modlíme se pravidelně cca 1,5 roku a za tu dobu jsme obdrželi hojnost milostí do našich životů. Já sama vidím ten velký dar v tom, že jsem se s hnutím Modliteb matek setkala v době pro mě velmi těžké - manžel bojoval dva roky s nemocí, které v červenci loňského roku podlehl a odešel na věčnost. Byl ještě mladý - 58 let - a já zůstala sama s našimi pěti dětmi. Modlitby maminek a všech ostatních kolem mě dávají sílu do dalšího života, bojovat, nepodlehnout... Broňa

Naše první Triduum... Nejprve jsme v pátek 25. 1. 2013 v 17.00 hod. adorovali před vystavenou Nejsvětější svátostí a modlili se modlitby matek, jako jsme zvyklí ze svých skupinek. Přečetli jsme také citát na tento den a modlitby jsme zaměřili především na uznání vlastních slabostí, nedokonalostí a chyb. Při adoraci nás písněmi doprovodila dubňanská schola. Po adoraci následovala mše svatá. V sobotu 26. 1. 2013 v 17.30 hod. jsme začali opět citátem na tento den a pokračovali rozjímavým růžencem radostným, bolestným a slavným. Před každým desátkem zaznělo rozjímání s intencí, na kterou chceme při něm myslet. A jelikož láska a víra se musí uskutečňovat i činem, uspořádali jsme potravinovou sbírku pro všechny potřebné rodiny. Sbírka byla darována charitním službám OCH Hodonín, které potraviny rozdali těm nejpotřebnějším. V neděli 27. 1. 2013 v 17.30 hod. jsme modlitební dny zakončili adorací a večerními chválami. Za pomoc a podporu při přípravě a samotném uskutečnění těchto modlitebních dnů, kterými jsme se chtěli připojit k Triduu MM, velmi děkujeme našemu duchovnímu správci P. Bohumilu Urbánkovi. Jsem ráda, že jsme se mohli společně modlit za naše děti, rodiny, farnost, ale nejen to i za všechny ostatní potřebné. Je třeba podotknout, že modlitební dny nebyly 21

určeny jen maminkám a naším skupinkám, ale celé farnosti. Vždyť i farnost by měla být jednou velkou rodinou, kde budeme o sobě navzájem vědět a modlit se za sebe. Petra J. Zdravím a chtěl bych oznámit, že v Havl. Brodě již nějaký čas se připojujeme k prožívání tridua a od června 2011 je to společné prožívání otců a matek. V pátek se scházíme v kostele v 17 h., tj. hodinu před večerní mší. V ten samý čas se setkáváme před NSO i v sobotu, opět je to přede mší. V neděli nastala minule (tzn. podzim 2012) u nás změna, to jsme děkovali a radovali se od 9 hodin ve farním společenství, tzn. slavením mše svaté, v které byly zařazeny náležitosti tridua. Bylo to vyhodnoceno kladně, a proto tento časový program budeme mít stejný. Byl jsem Maruškou Topolovskou pověřen, abych vám napsal takovéto sdělení a jsem vděčný za váš čas, který věnujete k uvědomění si, co nám je nabízeno v čase tridua. Osobně je to jediný pramen, kde čerpám, jak se stát poslušným nástrojem v Božích rukách a čerpat duchovní poklady, které nám Pán skrze Triduum dává. Ať vám Bůh žehná. Karel Černý

Prosba o modlitbu    

Za Sv. otce Františka, celou církev a všechny zasvěcené osoby za vedení Duchem sv. sestry Veroniky a všech členů komunity Solace, mocnou Boží ochranu na cestách za národní koordinátorku, dostatečné zdraví pro její službu za všechny matky, které věnují své síly službě pro hnutí MM

………………………………….

22

Mothers Prayers of the Solace Community Newsletter 34 Zpravodaj č. 34, jaro 2013

Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a od Pána Ježíše Krista, který se obětoval za naše hříchy, aby nás zachránil z tohoto zlého světa, jak to chtěl Bůh, náš Otec Otec - jemu buď chvála na věčné věky. Amen Gal 1, 3-5 Drahé sestry v Kristu, když píši tento zpravodaj, přichází už jaro – doba, kdy začínáme mít NADĚJI, že přijde nový čas po chladné a ponuré zimě. Zdá se však, že dnešní svět NADĚJI postrádá. A NADĚJE je tak důležitá a měla by být vždycky součástí našeho křesťanského způsobu života. Všechny se můžeme cítit nešťastné nad tím, kam se dnešní svět ubírá – zavádějí se zákony, které jsou tak protikladné naší víře. Jsem si jistá, že mnohé z vás, stejně jako já cítí, že je neuvěřitelné, jak rychle se věci mění. Způsob života, který je nám dnes prezentován jako přijatelný, by byl v minulosti nemyslitelný. Bylo by velmi snadné ztratit naději a myslet si, že všechno je beznadějné. Mnohokrát jsme v bibli četly o tom, že se všechno zdálo beznadějné, ale Bůh dovolil, aby se staly věci, které přinesly větší dobro. Jako křesťanky víme, že vítězství patří Ježíši a že On má všechno ve svých rukou. Ježíš je stejný Dnes, Včera a bude stejný i v Budoucnosti – On se nemění a právě skrze Něho můžeme doopravdy doufat. Ježíš, který konal zázraky, když pobýval zde na zemi, je tentýž Ježíš, k němuž se modlíme a kterému odevzdáváme své děti v Modlitbách matek. Pro svou víru bychom měly očekávat zázraky – vzpomínáte si na ženu, která se dotkla lemu jeho roucha? Ona očekávala, že bude uzdravena. Vzpomínám si, že jsem jednou při modlitbě uviděla v duchu dvě činky a dvě ruce, které je zvedaly. Pomyslela jsem si: ‚ty činky jsou moje starosti a problémy a ruce, které je zvedají, jsou ruce Boží.‘ Pak se ten obraz změnil a jedna z těch rukou se zvětšila až do obřích rozměrů a činky se začaly zmenšovat, až byly v té ruce drobounké – jako zápalky Prostřednictvím těchto dvou obrazů jsem cítila, jako by mi Pán říkal, že ten druhý obraz je ten správný. Tvoje problémy jsou maličké, když se ocitnou v mých rukou. Možná řeknete: „Často nám vyprávíš o vyslyšených modlitbách, ale kdy Pán odpoví na tu moji?“ Na to odpovědět neumím, ale všechno, co mohu říct s absolutní jistotou je, že každá modlitba je vyslyšena, ale v Božím čase a Jeho způsobem.

23

A tak nedopusťme, abychom upadly do deprese a smutku a vzdaly modlitbu, ale chápejme, že náš Bůh nás volá, abychom byly v modlitbách věrné – abychom byly lidem Naděje, abychom věřily, že v Jeho láskyplné dobrotě všechno bude dobré. Ano, na nás je, abychom vytrvaly a s Vírou a Důvěrou se modlily a měly přitom na paměti, že všechny věci řídí On (a zejména, že má pod kontrolou i naši vlastní situaci!) Není to marná naděje – v našem centru máme velkou výsadu, protože se doslechneme o tak mnohých vyslyšených modlitbách, dokonce i když věci vypadaly naprosto beznadějně. A tak ať už jsou naše problémy jakékoliv, modleme se dál s vírou a Pán naše modlitby vyslyší a pamatujme, že on může přinést dobro i tam, kde je něco špatně. PROSTE A BUDE VÁM DÁNO….PROTOŽE KAŽDÝ, KDO PROSÍ, DOSTÁVÁ… Mt 7, 7-8

Konference národních koordinátorek na Vranově u Brna Tématem této konference bylo „Já jsem vinný kmen a vy jste ratolesti.“ Beze mne nemůžete činit nic, ale kdo zůstává ve mně, ten nese hojné ovoce ! (Jan 5, 5) Hlavní body vzešlé z přednášek: 1. Je důležité udržovat vizi Modliteb matek právě takovou, jak jsme cítily, že nám ji Pán dal. Je tak snadné pokusit se přidat další nápady a matky to mohou dělat s dobrými úmysly. My ovšem víme, že Modlitby Matek nám dal Duch svatý a my se musíme věrně držet Jeho vedení. On nám skrze Modlitby matek ukazuje, jak je důležité chápat spiritualitu Prostoty a totální (100%) důvěry v Boží Moc a Lásku. 2. Je důležité, aby se na modlitebních setkáních používala pouze brožurka „Modlitby matek“. Nesmí se k ní nic přidávat ani vynechat jedinou prostou modlitbu, protože jenom tak se všechny matky na světě modlí v jednotě a jenom tak se držíme původní vize. 3. Způsob, jak se tyto modlitby modlíme – měly bychom je říkat velmi pomalu, aby nám každé slovo proniklo do srdce. Všechny jsme souhlasily, že tento způsob modlitby nám může každý týden poskytnout jiný vhled, jinou myšlenku. 4. V rozhovoru o pravdivém dodržování původní vize, přijaly koordinátorky odpovědnost vést své členky k tomu, aby toto pochopily a aby následovaly jejich vedení. 5. Každá členka MM si musí vyžádat souhlas koordinátorky, pokud chce nějaké materiály nebo informace o MM umístit na web. Vyskytly se případy, že na webu byly mylné informace, což způsobilo zmatek a vyvolalo špatnou představu o tom, co MM jsou. Jsme modlitební společenství – nikoliv společenský klub, i když 24

navázaná přátelství jsou velmi hluboká a opravdová. 6. Členky by měly promluvit s koordinátorkou předtím, než budou mít přednášku či referát o MM, aby bylo jisté, že se předává správné poselství. 7. Členky MM by se na svých schůzkách neměly modlit nad druhými – pokládat na ně ruce. Jsou jiné modlitební skupiny, kde se toto praktikuje a tam mohou zajít, ale tento způsob modlitby není součástí MM. 8. Papírová kolečka by se měla používat jenom pro naše vlastní a naše duchovní děti. Jakákoliv jiná žádost o modlitbu má být napsána do sešitu a přečtena na konci setkání. Mějte na paměti, že Modlitby matek jsou o osobním odevzdávání dětí do Ježíšovy péče. 9. Když páry žijí spolu bez manželství, pak zařadíme partnera jako duchovního syna/dceru. Veronika dodala, že společnost a média nás vedou k tomu, vypadaly a chovaly se určitým způsobem, ale v Modlitbách matek masky padají a stáváme se opravdovými, jako děti. Nepotřebujeme být chytré, teologicky vzdělané, nejlepší cesta ke svatosti je říci Pánu ano a být otevřené všemu, co si on přeje v nás vykonat. Je to tak osvobozující. Je důležité být otevřené pro Jeho vůli s našimi individuálními osobnostmi a dary a nemít žádný vlastní program. Kdybychom věděly, jak moc nás On miluje, nesměly bychom si dělat starosti s tím, co Jeho vůle bude od nás požadovat, On ví, co je nejlepší. Musíme se snažit být malé, nedůležité, abychom mohly být prořezány jako vinný kmen, abychom nesly mnoho ovoce. Jednotlivé koordinátorky přinášely mnohá svědectví o tom, co se dělo v jejich zemích. Bylo to úžasné a všechny říkaly, že cítily jako privilegium to, že byly povolány být členkami této komunity a všechny jsme si uvědomily, že odloučené od Pána, nemůžeme dělat NIC. Všechno je dar od Něho!!! Často jsem říkala, že kdyby mi Pán na začátku řekl, co chce, abych dělala – a že budu cestovat po světě a mít přednášky, řekla bych: „Ne, to já nemohu dělat! Ale když On něco chce a my řekneme „Ano“, může On všechny tyto věci umožnit. Důležité je přenechat řízení Jemu. Je tak úžasné zakoušet Jeho vedení i v Modlitbách matek, protože jsme nikdy samy neiniciovaly žádnou reklamu a přesto jsou teď Modlitby matek ve více než 100 zemích světa. S láskou

Veronica

Překlad: Jana Švancarová 25

Modlitby matiek z komunity Útecha

LIST MM č. 1 február 2013

V polovici januára sme mali duchovné cvičenia pre koordinátorky v Nitre na Kalvárii. Bol to pre nás veľmi požehnaný čas aj vďaka vašim modlitbám a obetám. Duchovné cvičenia viedol otec Marián z Topoľčian a hlavnou témou boli Dvere viery – podľa apoštolského listu Sv. Otca Benedikta XVI. Porta fidei, ktorým sa oznámil Rok viery. Otec Marián hovoril, že dvere môžu byť vstupom do nového tajomstva, ale môžu byť aj niečím, čo nás od niečoho oddeluje. Rozjímali sme o stretnutí Ježiša s tromi ženami: Samaritánkou – táto žena po stretnutí s Ježišom zabudla na svoj džbán, hoci dôvod jej prítomnosti pri studni bolo práve nabratie vody; s Lýdiou – táto žena po stretnutí s Ježišom prinútila jeho aj apoštolov, aby prijali pohostenie v jej dome a celý dom sa zmenil; tretia žena bola naša Matka Mária, ktorej FIAT zmenilo celý svet. Chcem sa s vami podeliť o niektoré myšlienky, ktoré som vnímala ako brilianty pre nás všetky:                

Žena a matka má byť srdcom rodiny. Ak žije vo viere, stáva sa pre svoju rodinu bránou k viere. Rodinu možno uzdraviť len cez ženu. Žena chráni jednotu rodiny – posúva deti k otcovi a otca k deťom. Rodinná liturgia u židov sabat sa začína tým, že žena prináša svetlo vo chvíli, keď sa schyľuje k tmavej noci. Boh očakáva, že ženy budú lampami vo svojej rodine aj vo svete. Žena sa musí zmeniť prvá. Žena nemá len trpieť, ale má byť tou, ktorá daruje samu seba. Po kvapkách, v bežných prácach každodenného života. Dvere viery pre tých, ktorí sú okolo nás, môžeme otvoriť len láskou. Srdce ženy má úžasnú schopnosť milovať. Nikdy neprehráme, keď naozaj milujeme. Prosme o milosť otvoreného srdca pre lásku, ktorá bolí. My matky môžeme objaviť krásu tej služby, ktorú si nikto nevšimne. Žena musí odumrieť dôležitosti mať všetko pod kontrolou, aby mohla priniesť lásku. Máriina poslušná odovzdanosť je spiritualitou MM. Cez odovzdanosť, každodennú všednosť môžeme dôjsť k pokoju. Malé šťastie má pokojnú povahu, nehýbe svetom, ale hýbe srdcom. Mali by sme sa učiť odovzdanosti od Panny Márie. Musíme jej dovoliť, aby nás vychovávala tak, ako vychovávala Ježiša. (M. Kolbe) Jana P. 26

Aktuálně Prosba od národní koordinátorky Prosíme maminku, která by nám mohla pomáhat s účetnictvím, bez nároku na odměnu, aby se přihlásila. Vhodné by bylo, kdyby byla z Brna a okolí, není však podmínkou. Nejedná se o velké časové zatížení (odhadujeme 4 hod/měsíčně). Máteli pocit volání k této formě služby, budeme vděčné. Předem Bohu díky!

Vítáme nové skupinky Vítáme nové skupinky v Drnovicích, Návojné, Šanově u Zlína, Pitíně, Krouně, ve Znojmě, Vyškově, v Králíkách, Kopřivnici, Ostravě-Hrabůvce, v Nedašově, Dunajovicích, v Těšicích, Cholíně, Litultovicích, Ludgeřovicích, Bruntále, ve Stříteži nad Ludinou, v Hradci nad Moravicí, Línovci, Cholině, Křoví, Litultovicích, Litomyšli, ve Strážnici, v Praze 9, ve Vnorovech, Bystřičce, Křepicích, Lipovci u Blanska, Domoradovicích, Ždírci, Oslavanech a 3 skupinky ve Zlíně, Starém Lískovci, Novém Jičíně.

Prosba jedné z nás o účast na anonymní dotazníkové akci – pro bakalářskou práci na KTF Milé maminky, obracím se na Vás s prosbou o pomoc. Víc než 8 let jsem zapojená v MM a některé z Vás mě znají i osobně ze setkání matek v Brně nebo exercicií v Moravské Třebové. Nyní dokončuji bakalářské studium na Katolické teologické fakultě v Praze a chybí mi ještě bakalářská práce. Zvolila jsem si dost složité téma krize stárnutí a součástí práce je i anonymní dotazník. Aby byla dotazníková akce hodnotitelná, potřebuji minimálně 200 odpovědí, ideálně asi 600. Proto se obracím s prosbou o pomoc na maminky z MM, tatínky z Modliteb otců i na svou farnost. Do akce se mohou zapojit všichni věřící ve věku 40-65 let, kteří jsou ochotní a mají čas zamyslet se nad svou vírou. Jsem upřímně vděčná za každou odpověď. Děkuji Vám ze srdce za pomoc a svůj vděk vyjadřuji modlitbou. Prosím o vyplnění zde: http//www.surveymonkey.com/s/krizestarnuti Marie Tupá 27

Do vašeho diáře: 23. 3. - setkání skupinek MM Plzeňské diecéze od 9 hod. do 16.30 hod. v budově arciděkanství ve Františkánské ul. v Plzni Přednášející P. Pavel Petrašovský

28.

- 30. 3. - Modlitební triduum – vzhledem k tomu, že se letos jeho termín kryje s velikonočními svátky, doporučujeme ho slavit soukromě a v tichosti - v souladu s jednotlivými dny velikonočního tridua – spolu se svými rodinami a celou Církví.

26. - 28. 4. - IV. společná velikonoční rekolekce MM a MO v Kroměříži v budově AG – organizovaná P. Josefem Červenkou, přednášející MUDr. Jitka Krausová; Téma: A to vítězství, které přemohlo svět, je naše víra. 1 Jan 5,4 Přihlášky do 20. 4. na: [email protected]; více na webu MM

12. - 18. 5.

- pouť MM do Medjugorje Přihlášky je možné podat u Katky Kučerkové, která celou akci organizuje i povede (tel. 604 919 709 nebo email: [email protected])

9. 6. 2013

- Setkání skupinek Modliteb matek v Praze kostel Panny Marie Královny míru, Praha 4 – Lhotka - od 15:30 program - představení hnutí MM (koordinátorky MM) a prostor pro dotazy (můžete pozvat i matky, které se chtějí s MM teprve seznámit) - společná modlitba podle brožurky MM; - prostor pro sdílení a svědectví; - mše sv. od 18:30. Můžete přijít bez ohlášení, ale pokud nám dáte vědět dopředu, budeme rády (kvůli zajištění občerstvení). Prosíme, kdo můžete, spojte se s námi v modlitbě novény, ve které budeme prosit o vedení Ducha svatého pro toto setkání - budeme se modlit desátek „který Ducha svatého seslal“, a to od 31. 5. do 8. 6. kontakt - Jana Kalendová, mail: [email protected], tel. 606 811 986

28. - 30. 6. 2013 - Modlitební triduum 4. - 6. 10. 2013 - Národní konference MM -------------------------------------------------------------------------------------------POZVÁNKY/AKCE, KTERÉ DOPORUČUJEME 23. 3. - Pochod pro život (Hnutí pro život) – Praha, začátek mše sv. již ve 12.30 h. Více na www.prolife.cz i na www.modlitbymatek.cz 13. 4. - Setkání pro rozvedené v Brně 28

Zahájení v 9 hod mší svatou v katedrále na Petrově (koncelebruje Mons. Mikulášek). Přednáška na téma „Ježíš a Samařanka“ (P. Šikula), informace z církevního práva (Mgr. Kubíková), „Výchova dětí v neúplných rodinách“ (Mgr. Mikulková). Během celého dne bude k dispozici kněz. Ukončení v 16 hod. Na akci se nemusíte přihlašovat předem. Info získáte také na www.crsp.cz nebo na tel. 736 608 607. 4. – 17. 8. - Křesťanský letní tábor s více než dvacetiletou tradicí Kolpingova rodina Soběšice pořádá dětský letní tábor Kde: Tábořiště Peksův mlýn v údolí řeky Želetavky ;3000 Kč (při platbě do konce května, poté 3200 Kč); Pro děti ve věku 6-15 let se zájmem o křesťanskou výchovu Kontakt: Ing. Marie Kozlová, předseda KR Soběšice; tel.: 541 238 607, mob.: 603 423 620, e-mail: KRSobesice@seznam.

KLUB PŘÁTEL RODINY (KPR) Již od roku 2001 KPR svou činností podporuje Centrum pro rodinu a sociální péči v Brně, jehož zřizovatel je Biskupství brněnské. Jeho hlavní náplní jsou pobytové aktivity, a to převážně během školních prázdnin. Pořádáme pobyty s doprovodným programem pro rodiny, maminky s dětmi, seniory, prarodiče s vnoučaty i osamělé rodiče. Z letní nabídky vybíráme: pro seniory 9. - 12. 5. 2013 Pojďme radovat se, zpívat si a cvičit na Vysočině 22. - 29. 6. 2013 Pojďme radovat se, zpívat si a cvičit v Beskydech 7. - 14. 9. 2013 Putování s poutníkem v Poutním domě v Králíkách pro maminky s malými dětmi 3. - 6. 5. 2013 Krtečkova dobrodružství na Vysočině 10. - 17. 8. 2013 Letem světem se sovičkou Jůlou na Vysočině pro rodiny 29. 6. - 6. 7. 2013 Za tajemstvím pevnostní oblasti v Králíkách 6. - 13. 7. 2013 Cesta kolem světa v Orlických horách 13. - 20. 7. 2013 Veselé prázdniny nejen u vody na Vranovské přehradě 20. - 27. 7. 2013 Za krásami víry a jižních Čech na Třeboňsku 27.7. - 3. 8. 2013 Ukážeme vám cestu rájem (vhodné pro adolescenty) 3. - 10. 8. 2013 Prý i Krkonoše se dají přejet na kole (vhodné pro adolescenty) 10. - 17. 8. 2013 Se skřítkem pelíškem po Českém ráji mezigenerační (vhodné pro rodiče s dětmi i prarodiče s vnoučaty) 20. - 27. 7. 2013 Týden na Poslední míli na Vysočině 10. - 17. 8. 2013 Putování Maxipsa Fíka po horách na Vysočině 17. - 24. 8. 2013 Týden duhových snů na Vysočině Aktuální nabídku letošních pobytů a vše o nás můžete najít na 29

www.klubpratelrodiny.cz. Napsat si můžete na email: [email protected] nebo na tel. 736 608 607, na vyžádání můžeme zaslat také tištěný katalog. ------------------------------------------------------------------------------------------------------

MODLITBA PRO ČAS SVOBODY Netěším se na dobu půstu, ale vím, že mi prospěje. Prosím tedy, dobrý Bože, aby se pro mě stal časem milosti, časem vnitřního očištění a svobody…. Dobrý Bože, ty sám nám dáváš tuto postní dobu, abychom se připravili na Velikonoce, na nový život, který se v nás chce rozvinout. Má to být doba obrácení a změny smýšlení. V minulém roce proběhla postní doba tak rychle kolem mě. Chtěl bych letos prožít tuto dobu tak, aby se změnily mé návyky a mé myšlení se mohlo proměnit. Chtěl bych se jeden den této doby vědomě postit a modlit za jednoho člověka. Nechci, aby to byla rychlá a nezávazná přímluva. Chci se za něj postit, aby si uvědomoval, že je Tebou požehnaný. Půstem mi bude mé tělo celý den připomínat tohoto člověka. Dobrý Bože, přináším tohoto člověka do Tvého milosrdenství, aby našel, co potřebuje pro svou cestu a svůj vnitřní pokoj. Naplň ho svým Duchem, aby nalezl své pravé „já“ a dostal se do souladu se svou podstatou a s Tvou vůlí. Amen Anselm Grün: Důvěrná slova

30

Žijme v naději a mějme hořící srdce jako emauzští učedníci, když poznali Pána. On je naše radost, naše vzkříšení, naše spása! Trvalou radost a naději pramenící ze zážitku setkání se vzkříšeným Pánem přejí Vám všem, milé maminky, Růžena a další z MM

Růžena a ostatní matky z MM

Prosíme, obracejte se na pohotovostní skupinku pouze s prosbami v urgentních případech. Dlouhodobé prosby o modlitbu patří do rubriky Prosba o modlitbu. Pokud potřebujete modlitby v tíživé životní situaci, můžete zavolat na telefon 545 243 952 Modlitba SOS, komunita Emanuel, každé pondělí od 19 do 21 h. Kontaktní adresa: Modlitby matek, P. O. BOX 2, nám. Svornosti 6, 616 00 Brno 16 Pro osobní setkání: Brno, Jakubská 11 Koordinátorka: Růžena Fialová, mobil 774 618 822 (T-mob.), 608 618 822 (Vod.) E-mail: [email protected]; http://www.modlitbymatek.cz Číslo účtu: 2000168590/2010 Fio Banka Zapsán do evidence period. tisku pod evid. č. MK ČR E 13146; vychází čtvrtletně Redakce: Marcela Macháčková Fotografie použité ve zpravodaji: archiv MM, internet. Obr. titul: Kristina Třešková. Tisk: LITERA BRNO, Tábor 43a, Brno Náklad: 4 200 výtisků

31

32

33