H V Ě Z D 9 L I S T O P A D 1950

HVĚ Z D 9

LISTOPAD

1950

R I SE H

V

OBSAH Co nového v astronomii

Ě Z D

P aul L a b e r e n n e : li. X X X I

C. 9

L IS T O P A D

1930

rtíní Di i

H ubert

Dn

S louka

V. RUML:

D i i J . B o u š k a , Dit Z. B o c h n í č e k . d oc. D ji F . L in k , D ii B . S t e r n berk , doc. D h Z á to p e k , L. Lan-Ř rvcH o vA , D r

U rban,

A.

H ruSka,

V. Rriir,,

Jan

red. M u sil

G u tfi, šk p t. K . H o r k a , K . N ovák

F.

Nova Lacertue

N u šl.

P řísp ěv k y do časopisu zasílejte na redakci „ Í t í š e H v ě z ď ‘, P raha IV Petřín, nebo přím o člen ů m red ak čn í­ ho kruhu. Ja k prop ag ují v a la šti h vězd á ři a stro n om ii: m ístopředseda A. B alner (vlevo ) s K . Doupovcem (v p rávo) vezou 25 cm C assegrain do venkovské šk o ly v Lešné asi 6 km za V alaš­ ském M e z iř íč í, kde ve dne pro m íta li Slunce a večer m ěli přednášku s pozorováním nebe pro celou vesnici.

d r

J

P

aroslav

íc h á

:

Ozonosféra a chromosférické erupce D

Odpovědný zástupce listu: p r o f. D ii

Z á kla d n í dílo dialektického m aterialism u v přírodovědě

Iín

L . O iiiiN f, D r J . D o l e j š í , D i i V.

Univ.

H u b e r t S lo u k a :

Problém mlhovin

s člen y redakčního kruhu.

d o v á

Podstata a význam kosmogonického problému

r

J

a .n

B

ou šk a

.

K padesátému výročí založe­ n í S tá tn í meteorologické a geofysikální observatoře v H rubanově (Stará Dala) D li VANÝgEK:

Z á kryty — vhodný program pro malé dalekohledy Z činnosti pozorovatelů Ze sluneční sekce Z meteorické sekce

(Foto K. Doupovec). R ÍŠIí H V E Z I) vychází d e s e tk rá t ročné prvý d en v m ě sí ci m i m o č e r v e n e c a s r p e n . D o t a z y , o b j e d n á v k y a r e k l a m a c e t ý k a j í c í se č a s o p i s u v y ř i z u j e a d m i n i s t r a c e . R e k l a m a c e ch y b u j íc í ch čísel se p ř i j í m a j í a v y ř i z u j í d o 15. k a ž d é h o m í ­ síce. R e d a k č n í u z á v ě r k a čísl a 10. k a ž d é h o m ě ­ síce. K u k o p i s y se n e v r a c e j í . za o d b o r n o u s p r á v ­ n o s t p ř í s p ě v k u o d p o v í d á a u t o r . K e v š e m p ís e m ­ n ý m d o ta z ů m přiložte zn á m k u na odpověď . R o čn í p ře d p la tn é 120 K čs. C e n a č ís la 12 K čs.

R e d a k c e a a d m x n i s t r a c e : Praha I V -P e tř ín Lidová hx^ézdárná Stel Ani ková.

,

Z právy sekce mládeže Astronom ie na Moravě, K d y, co a jak pozornvati Nové knihy a publikace Z právy společnosti

CO NOVÉHO V ASTRONOMII a vědách příbuzných

Listopad 1950 Ř ÍD Í Dr H . SLOUKA

Pravděpodobně nová hvězda ve Štíru byla objevena Sr. G. H a­ rém, m ístopředsedou N árodní A strofysikální observatoře v Tonanzintlu, Puebla v M exiku 3. září o velikosti 9,5m. N ebyla zjištěna n a desce z 19. srpna, kde byly zachyceny hvězdy až do 14m. Její poloha je a = 17 li 34 m, 8 = — 34o 38'. Výstavba sovětských hvězdáren pokračuje v plném proudu. Pulkovská hvězdárna se dostavuje, aby m ohla přijm outi hosty Sjezdu M ezinárodní Astronom ické Unie v srp n u příštího roku. N a K rym u je hvězdárna v Simeisi znovu postavena a již se na ní pozoruje. Rovněž na K rym u u vesnice P a rtisa m vka se buduje nová obser­ vatoř s nejm odernějším i přístroji. Nové hvězdárny se budují u ves­ nice B jurakan na jižních svazích hory A ragaz v A rm énii a na předhoří Sailier A hatan v K azachstanu. U krajinská akadem ie věd začala se stavbou ústřední observatoře v blízkém okolí Kyjeva. T a­ to intensivní činnost m usí nám b ý t dobrým příkladem a popudem k budování hvězdáren ta k é u nás. Plynný chvost Zem ě je podle V. G. Fesenkova vytvořen vysokou atm osférou Země a m á tv a r rotačního elipsoidu nebo eliptického paraboloidu protaženého o 1000— 2000 kilom etrů v opačném smě­ ru od Slunce. Je v rovině ekliptiky a rozšiřuje se pod úhlem 8° až 10°. H ustoty hm oty v tom to ohonu ubývá o dvojnásobek na každý 4,7 poloměru zeměkoule. Astronom icky se jeví tento plynný chvost jako klam né zodiakální světlo. Tento slabý světelný kužel pozo­ roval Fesenkov při svém pobytu v říjn u 1948 na poušti S ary Isik O trau n a západním nebi. Byl viditelný pouze 2— 2 !/ 2 hodiny před východem Slunce, a to pouze asi půl hodiny. B adatel Divari pozo­ roval již dříve tentýž zjev na ledovci Tujuk-Su ve výši 3,5 km. Fesenkov vysvětluje zjev jako Sluncem podm íněný odraz v nejvyšších vrstvách ovzduší naší Země. Explose na Marsu? Podle zpráv některých japonských pozorova­ telů ukázal se 16. ledna 1950 na povrchu M arsu velký šedivý m rak v prům ěru asi 1500 km vystupující do velké výše. V ynikající hvěz­ dář Ó pik nepovažuje za vyloučeno, že M ars se srazil s některou planetkou, které se pohybují v jeho sousedství m nohem blíže než v sousedství Země. Podle odhadu pravděpodobnosti lze předpoklá­ dat, že za 100 milionů let může nastati srážka M arse s planetkou

o prům ěru 10 km, za 100 000 let a planetkou o prům ěru 100 m. Taková by m ohla způsobit k rá te r rozm ěrů Arizonského kráteru. N a Zemi je však taková událost pravděpodobná pouze jednou za 100 000 let. Rychlost dopadu je však na M arsu asi lOOOkrát větší než na Zemi a není tedy vyloučeno, že taková srážka mohla na M arsu způsobit explosi, jejíž stopy se projevily v pozorovaném mo­ hutném m raku. Záření obalů hvězd, které nejsou v zářivé rovnováze, studoval V. V. Sobolev. A utor probíral případ, kdy obal začíná zářit násled­ kem fotolonisace vlivem ultrafialového záření po náhlém vzestupu teploty. Výsledky srovnává s Novou H erkulis 1934. Nova DK Lacertae 1950, jejíž jasnost stále klesá, vykazuje p ru d ­ ké výbuchy, při nichž se rozjasňuje až o 2 hvězdné třídy. Poslední takové vzplanutí bylo pozorováno v noci 2./3. října (Bochníček, K ad a v ý ), kdy velikost novy vzrostla na 9,2, ačkoliv oředtím měla 10,5 (Bochníček). Těchto výbuchů je pozorována již celá řada, pět posledních nastalo 9. a 27. V., 23. VI., 21. VII. a 16. V ili. N ova je nyní ve velmi příznivé poloze k pozorování přístroji střední ve­ likosti. O tázkou poměru isotopů síry v mezihvězdném prostoru a me­ teoritech ve srovnání s dřívějším i výsledky Niere se zabýval A. Trofim ov z ústavu geochemie a analytické chemie jm. Věrnadského. Nenašel žádný rozdíl mezi poměrem isotopů síry v meteo­ ritech a mezihvězdném prostoru. Jeho výsledky S32 : S33 : S3"1 = = 100 : 0,80 : 4,56 poněkud zpřesňují dřívější údaje prům ěrného výskytu od A. N iere 100 : 0,78 : 4,4. Kometa ďArrestova 1950a byla znovu objevena Van Biesbroeckem na Mc Donaldově hvězdárně 14,5 dubna. Průchod periheliem nastal 7. června. Jasnost při objevení kom ety byla 17% asi o tři m agnitudy slabší než bylo předpověděno na základě theorie. M O DRÉ SLU NC E. Podle sdělení le te ck é p o sá d k y pravidelné lin k y S to ck h o lm — P raha bylo pozorováno dne 28. zá ří 1950 zm ín ěn o u posádkou a cestu jícím i po celou cestu ze S to c k h o lm u do P ra h y in ten sivn ě m odré Slu n ce na obloze. L etadlo se vzm íšelo ve v ý šc e 3500 m a u ved en ý n e z v y k lý z je v způsobil nem a lé podivení. T éhož dne v še c h n y p o větrn o stn í stanice v Cechách pozorovaly nezvykle; za ka len o u oblohu. Z v lá štn í vzh led cb lch y b yl n á p a d n ý před a při západu S lu n ­ ce. N a šedivé obloze se vzn á šelo bílé, ba stříb rn é S lunce, k te r é a ž do úplného západu pcetrádalo o b vykléh o narudlého zbarvení. V žá d n ém případě se nejednalo o ro z p ty l na cirrových oblacích. P odobný ú k a z, m od ré Slu n ce, byl pozorován ve v ý šc e ta k é jin ý m i le te c k ý m i p osádka­ m i nad západní E v rc p o u v u ved en ý den. Z vlá štn í z á k a l v a tm o sféře v e veli­ k é v ý š i postu p o va l cd zá p a d u na vých o d . P odobný případ, ja k se zdá, n eb y l doposud pozorován a ro v n ě ž n ení pro n ě j v h o d n é vysvětlen í. R N D r Ja ro sla v Picha.

PODSTATA A VÝZNAM KOSMOGONICKÉHO PROBLÉMU (Dokončení.)

PAUL LABEREN NE

T ato značně podezřelá přiznání k pochybnostem nebo k bez­ m ocnosti jsou obzvláště jasná a obzvláště často opakována při nej­ rozsáhlejších problémech, které se vědě n askýtají totiž v otázce původu člověka a ještě více v otázce vzniku světů. Ocitáme se při jejím řešení jaksi na tradičním bojišti, kde jsou sváděny zápasy mezi vědou a náboženstvím, mezi m aterialism em a idealismem. Dnešní zápasy, jim ž v poslední době přibylo na živosti, nejsou nové. Engels o nich pravil: „N ejvyšší otázka veškeré filosofie, otázka pom ěru m yšlení k bytí, ducha k přírodě, m á tudíž stejně jako jakékoli náboženství své kořeny v omezených a z nevědomosti vyplývajících předsta­ vách z dob divošství. Ale v celé své ožehavostl mohla b ýt ta to otáz­ ka postavena, svého plného významu m ohla dosáhnout teprve tehdy, když evropské lidstvo procitlo z dlouhého zim ního spánku křesťanského středověku. Otázka pom ěru myšlení k bytí, k terá ostatně hrála svou velkou roli také ve středověké scholastice (stře­ dověká filosofie katolické církve ve službách theologie), o táz k a : co je prvotní, duch nebo příroda? — se vyhrotila proti církvi tak to : stvořil svět bůh, anebo je tu svět od věčnosti ? Podle toho, jak filosofové odpovídali na tuto otázku, rozštěpili se na dva velké tábory. Ti, kdož hájili prvotnost ducha proti příro­ dě, tedy ti, kdož konec konců měli za to, že svět byl nějakým způ­ sobem stvořen — a toto stvoření je často u filosofů, na př. u Hegla, ještě mnohem zam otanější a nemožnější nežli v křesťanství — utvořili tábor idealismu. O statní, k teří pokládali přírodu za prvot­ ní, p a tří k různým školám m aterialism u.” *) Tento posléze zmíněný pohled n a kosmogonický problém je novým a velmi mocným zdrojem zájm u pro m arxisty. Lze dokonce říci, že m nohokrát, ja k ve starověku, ta k i v dobách moderních, dějiny tohoto problém u zrcadlily velmi věrně nejen vědecké zna­ losti té které doby, nýbrž také současné boje sociální. Když nové, pokrokové společenské tříd y v určitých dobách a v určitých ze­ mích útočily na vládnoucí třídy, a nebály se ani podkcpávati sam y základy náboženství, popírat jsoucnost všeho božského i nutnost „prvotní příčiny” vesmíru, podařilo se položit otázku vzniku svě­ tů správně s hlediska vědeckého. Slabý rozvoj vědění však zabránil tomu, aby bylo nalezeno sebemenší platné vysvětlení, byť i jen pro *) Bedřich E n gels: L udvik F euerbach a vyú stěn i k la sick é něm ecké filosofie. N aklad. Svoboda, P raha 1949, str. 18— 19.

vznik planet. A zase v jiných staletích, tehdy totiž, kdy věda činila velmi rychlé pokroky, podařilo se náboženskému vlivu — třebaže jinak utrpěl četné trh lin y — zabránit, aby problém byl řešen ko­ rektně. Ba i dnes, jak lze tu šit z toho, co již bylo uvedeno, někteří vědci jsou „brzděni” ve svých předpokladech idealismem a zasta­ vují se právě v okamžiku, kdy by měli pokročit vpřed. Sluší ostatně uznat, že terén se dobře hodí k ukrývání. Kosmogonie ani zdaleka není vědou jistot. Ja k se postupně vzdalujeme od naší Země nebo od nynější doby, podíl pravděpodobnosti v před­ pokladech čím dál tím více vzrůstá. V podobném oboru zřejm ě ne­ ní možno „experim entovat”, a je tedy nutno spokojit se „pozoro­ váním ”, je nutno srovnávat různá pozorování a p á tra t, zda různé theorie, jichž východiska jsou rozdílná, dospívají k souhlasným výsledkům. Z těchto několika úvah je zřejmo, že kosmogonie je snad ze všech věd nesložitější a nejm éně jistá, nejodvážnější a nejbohatší na spory, a v jistém smyslu i nejobtížnější pro vysvětlování. J e té ­ m ěř nemožno porozum ět stavu, k němuž dnes dospěla, jestliže člo­ věk dobře nezná nejnovější objevy astronom ie i hvězdářské fysiky. Jest však zároveň velmi užitečno — chceme-li sledovat boj směrů, které se v ní nyní utkávají, a pochopit pravou příčinu odporu, na který kosmogonie ve svém rozm achu naráží — studovat její po­ kroky i její neúspěchy s hlediska jak dějinného, tak i vědeckého. Pokusím e se o to po rychlém přehledu problém ů času a pro­ storu. Od naivních legend prim itivního člověka až k abstraktním pracem současných vědců, od háčků n a atom ech Dem okritových až k vysvětlovacím theoriím Jeansovým o původu sluneční sousta­ vy, pokusíme se sledovat vývoj bádání o vzniku světů. N ejisté se bude před našim i zraky postupně přem ěňovat v pravděpodobné, ba dokonce v jistotu, lákavé theorie, tak n a příklad hypothesy Laplaceovy, se zhroutí pod náporem k ritik y a uvolní místo theoriím pev­ něji podloženým. Takto, cestou od jednoho objevu k druhém u, do­ spějem e k době moderní, kdy již můžeme pokládat věk Země za známý, kdy můžeme dopodrobna studovat cyklus výroby energie vyzařované hvězdami, kdy víme, že hm ota se aspoň částečně může rozplynout v podobě záření a naopak zase, že z téhož záření může vzniknout komplikovanější hm otná stavba. Ocitneme se uprostřed velikého zm atku hypothes, a přec poznáme, že jsm e rozřešení blíže než lidstvo kdy bylo. Tím více budeme litovat váhavosti, řekněm e přím o zrad, k nimž se příliš m noho vědců uchyluje z důvodů zdán­ livě mimovědeckých, po pravdě však protivědeckých.

1. Kdo objevil m lhoviny? — 2. P rvní katalogy mlhovin. — 3. Swedenborgovy a W rightovy názory. — 4- Ú vahy K antovy. — 5. J a k 'pozoroval a uvažoval Herschel. — 6. Velcí pozorovatelé. — 7. Odvážné teorie. 1. Kdo objevil m lhoviny? Pravděpodobně již babylonští hvěz­ d áři pozorovali m lhavý obláček v souhvězdí A ndrom edy, který svým vzhledem se lišil od všech ostatních hvězd. Také Ptolemaios se o něm zm iňuje a perský hvězdář A I S u fi na něj upozorňuje ve svém popisu hvězdného nebe z r. 905. S ta rá hvězdná m apa zhoto­ vená v H olandsku kolem 1500 m á jeho polohu označenu a je nej­ lepším svědectvím, že o této mlhovině někteří hvězdáři věděli, aniž by si však je ji podstatu dovedli vysvětlit. Po vynalezení dalekohledu objevil tu to mlhovinu znovu hvěz­ d ář Simon M ayer 15. prosince 1612. Ve svém díle „Mundus jovialis anno 1609 detectus cet, N orim bergae 1614” píše, že světlo této mlhoviny připom íná světlo svíčky prosvítající desku z rohoviny. Teprve půl století později, v roce 1656 objevil H uyghens vel­ kou mlhovinu v souhvězdí Orfcma, kterou velmi podrobně popisuje ve svém pozorovacím deníku. J a k dnes víme, jsou tyto dvě mlhoviny typické příklady dvou naprosto odlišných druhů mlhovin. M lhovina v Orionu je plynná, skládající se převážně z vodíku a náleží k soustavě Mléčné D ráhy, zatím co m lhovina v Androm edě je sam ostatným hvězdným ú tv a ­ rem podobným naší galaktické soustavě a je tedy sam ostatnou g a ­ laxií. Tento zásadní rozdíl nebyl však více než tři s ta let znám. I když se u některých badatelů, jako u Herschela, objevily do­ mněnky, že pozorované m lhoviny nebe nejsou všechny téže podsta­ ty, chyběly až do nedávná přesvědčující důkazy. Toto kolísání v názorech hvězdářů a pomalé poznání pravdy tvoří jednu z n ej­ zajím avějších částí m oderní astronomie. Seznamujeme se s ní po­ někud podrobněji, ježto na ní zvlášť dobře poznáme, jak obtížné bylo proniknout za hranice Mléčné D ráhy. Ja k hvězdáři zdokonalovali dalekohledy, rostla i jejich žeň v objevováni mlhovin. V čtvrtém svazku „Philosophical Transactions” napočítal Edm ond Halley ve svém pojednání z roku 1716 šest mlhovin, které tehdy byly známé a z nichž sám dvě objevil. O m lhovině v A ndrom edě domníval se, že je září svítící z m im o­ řádně jasného m ísta prostoru, vyplněného zářící hmotou. Francouzský hvězdář Nicolas Louis Lacaille určil při svém pobytu na Mysu Dobré naděje v letech 1751— 54 polohy čtrnácti

mlhovin, které jeho dalekohled rozložil v hvězdy a polohy dalších čtrnácti, které byly nerozložitelné. To byl začátek system atických přesných m ěření poloh mlhovin, k terý při dalším rozmnožení je ­ jich počtu vedl k vydání prvního katalogu mlhovin. 2. První katalogy mlhovin. P rvní seznam mlhovin nevznikl ze zájm u o tyto, nýbrž z cela jiného důvodu. Francouzský hvězdář Messier, který se zabýval velmi pilně hledáním komet, poznal, jak často různé m lhavé obláčky nebe jej klamou svým vzhledem, kte­ rý mnohdy od vzhledu kom et nijak se neliší. Zhotovil proto první katalog mlhovin, který v roce 1771 předložil francouzské akadem ii a který m u měl hledání komet usnadňovat a jejich záměnu s mlho­ vinami znemožnit. T ento důležitý seznam byl po prvé otištěn v „Connalssance des Tem ps” z roku 1784 a obsahoval celkem 103 mlhoviny, z nichž je 68 nově objevených. Mnohé z význačných mlhovin jsou i nyní ještě označovány číslem M essierova katalogu, p ři čemž je před číslo kladeno písmeno M. T ak je mlhovina v Ayidromedě označena M 31. Další, až překvapující pokrok docílil Sir W iliam Herschél. K rátce po vydání Messierova katalogu začal pozorovati nebe a zno­ vu zkoumal všechny objekty Messierovy. Svými daleko lepšími da­ lekohledy začal objevovati nové mlhoviny, z nichž mnohé rozložil v jednotlivé hvězdy, významný objev, k terý jej vedl k modernímu názoru na mlhoviny. V roce 1786 uveřejnil v LXXVI. svazku Philosophical Transactions katalog 1000 mlhovin a hvězdokup a k rá t­ ce na to, v roce 1789 vydal druhý katalog se stejným počtem m lho­ vin a konečně v roce 1802 třetí, s 500 mlhovinami. Po jeho sm rti zpracovala jeho sestra Karolina všechny tři katalogy v jediný a vytvořila tím základ velkého katalogu mlhovin, který vydal H erschelův syn, S ir John v roce 1864, obsahující 5089 m lhovin a hvězdokup. 3. Swedenborgovy a W rightovy názory. Pravděpodobně to byl vynikající švédský učenec Em anuel Swedenborg (1688 až 1772), k terý jako první filosof hlásá ve svém díle „Prinelpia rerum naturalium sive novarum tentam inum phenomena mundi elem entaris Philosophia explicandi, Dresde & Lipsiae 1734”, v druhé polovině osmnáctého století, že planety jsou ze slu­ neční hm oty, hvězdy že jsou sdruženy ve velkou rodinu kolem Mléčné D ráhy, k terá v m noha příbuzných obdobách se ukazuje v podobě mlhovin ve Vesm íru. Představoval si, že tyto cizí mléčné d ráh y se druží v nadřazené obrovské soustavy a tento postup že pokračuje do nekonečna. Jeho úvahy nebyly ovšem založeny na žádných vědeckých pozorováních a byly pouhou fantasií, vedly však k přesvědčení, že h m o t a v celém Vesm íru je stejná, pouze její t v a r se mění. Podle Swedenborga není rozdílu co do podstaty

mezi atom y a galaxiem i, neboť stejné zákony vládnou v celém Vesmíru. Mnohem vědečtější názory nacházím e u anglického výrobce přístro jů a soukromého učitele Tomáše W righta z Durham u, který ve svém díle „Původní teorie nebo nová dom něnka o V esm íru”, vy­ daném v roce 1750 v Londýně, podrobně a přesvědčivě vysvětluje složení kosmu z nekonečného počtu soustav neustále rostoucí veli­ kosti. Vysvětlil také správně podstatu Mléčné D ráhy jako optický zjev vznikající velkou šíří naší hvězdné soustavy, kterou z jejího vnitřku pozorujeme. 4. K antovy úvahy. Rozbor a kritik u W rightova díla uveřej­ nily r. 1751 H am burské noviny „H am burger freie U rteile”. Snad čirou náhodou dostal je do rukou slavný německý filosof K a n t (1724— 1804) a jeho dům yslný genius použil novou teorii o Ves­ m íru za základ vlastních úvah a domněnek o stavbě kosmu. O ml­ hovinách K ant uvažuje tak to : „Je mnohem přirozenější a rozum ­ nější předpokládati, že m lhovina není jednotlivým sluncem, nýbrž soustavou m noha sluncí, které se nám zdají zhuštěné, ježto jsou ta k daleko . . . jsm e vedeni k tomu považovati ty to eliptické skvr­ ny za soustavy stejného druhu jako naše — jedním slovem jsou to mléčné dráhy . . .” Vidíme tedy, že to byla vlastně napřed filosofie, k terá považo­ vala galaxie za sam ostatné hvězdné ú tv ary ve V esm íru, dříve než z pozorování tento uzávěr nutně vyplýval. Podobnou teorii složení Vesm íru podal Lam bert ve svých „Kosmologische Briefe uber die E inrichtung des W eltbaues” r. 1761. P ředstavuje si nekonečný V esm ír vyplněný hvězdnými sou­ stavam i čočkovitého tvaru. Označuje planety a měsíce jako sou­ stav y prvého řádu, Slunce a planety jako soustavy druhého řádu, hvězdokupy a skupiny hvězd tře tíh o a Mléčnou D ráhu jako sou­ stav u čtvrtého řádu. Mlhovinu v Androm edě považuje za typický příklad vzdálené mléčné dráhy, podobné naší. Tyto první názory o podstatě 'mlhovin byly vlastním počát­ kem velkého boje o poznání skutečné podstaty a významu mlhovin. Boj procházel různým i fázemi až do nedávné doby, kdy byl ko­ nečně rozhodnut v prospěch velkého Vesm íru se sam ostatným i g a­ laxiem i podobnými naší Mléčné Dráze. 5. J a k pozoroval a uvažoval Herschel. Svět mlhovin otevřel se v celé své kráse teprve přičiněním obou Herschelů, otce Viléma a syna Jana. Pomocí vlastnoručně vybroušených velkých daleko­ hledů, reflektorů, pozorovali Herschélové po m noha desetiletí mlho­ viny, katalogisovali a popisovali je. Ze začátku nerozlišoval V. Her­ schel ovšem nijak mezi jednotlivým i mlhovinam i a všechny pozo­ rované považoval za velké hvězdné skupiny, soustavy podobné Mléč­

né Dráze. Tuto m yšlenku vyslovil jasně r. 1785 v pojednání „On the construction of the heavens” (O sestrojení nebes) zde píše: „Ježto jsm e zvykli nazývati úkaz n a nebi jevící se jako jasn á zona — Mléčnou D ráhou — je na m ístě upozornit na některé jiné mlhovi­ ny, které pravděpodobně nebudou menší, spíše mnohem větší než naše soustava. Obyvatelé planet kroužící kolem hvězd ty to tvořící musí pozorovati tentýž zjev jako my, když pohlížíme na Mléčnou D ráhu. Proto mohou tyto mlhoviny býti zvány mléčné dráhy.” Pokusil se odhadnouti i jejich vdálenosti, avšak vesměs do­ cílil velmi nízkých hodnot. T ak nalezl vzdálenost 'mlhoviny v Andromedě pouze 17 000 světelných let místo 700 000, pro ostatní ale­ spoň 53 000 světelných let. Jeho dlouholeté studium mlhovin ved­ lo ho k sestavení obšírných katalogů těchto útvarů, práce, v níž pokračovali jeho sestra Karolina a syn Jan. Již ale v roce 1791 poznal Herschél, že musí u mlhovin roze­ znávat dva druhy, první, vskutku se skládající z hvězd v tak vel­ kých vzdálenostech, že je nelze jednotlivě rozeznat, zatím co druhý druh je tvořen mlhovinam i plynné podstaty, v poměrně blízkých vzdálenostech. Tyto považoval za kolébky nových světů, z jejichž chaotických plynných hm ot se tvoří nová slunce. P roto obsahuje jeho pojednání z roku 1811 již rozdělení a roztřídění mlhovin podle vývojové stupnice na dvacet rozličných skupin. Objevil při tom dvojité a m nohonásobné m lhoviny a poznal zvláštní rozložení mlhovin na nebi, které v některých oblastech se seskupují, jako na př. ve L v u , v Panně, v Pegasu a jinde, zatím co okolí Mléčné D ráhy míjí. Herschél svým celým životem byl oddán výzkumu nebe a ve svých posledních pracech týkajících se stavby Vesm íru z let 1817 a 1818 přiznává s lítostí, že ani jeho nejlepší dalekohledy nestačí na dosažení hranic hvězdného Vesmíru, ba že ani hlubiny Mléčné D ráhy nestačí probádat. Jeho výzkumy m ěly však dalekosáhlý a dlouho trv ající vliv na astronom ické m yšlení následujících let a valná část hvězdářů současníků i pozdějších přijala jeho názory a na nich stavěla dále. 6. Velcí 'pozorovatelé. V práci Vilém a Herschela pokračoval jeho syn, k terý zastával teoretické názory svého otce, aniž by je m ěnil nebo opravoval. Rozšířil své pozorování na jižní nebe a v ro ­ ce 1864 vydal úplný katalog mlhovin, o němž již byla řeč v odst. 2. Tento katalog je znám pod jménem „General Catalogue” a ob­ jek ty podle něho označené poznáme podle písmen GC, které před­ chází pořadovém u číslu. Obsahuje 5079 objektů mlhovin, jejich polohy a popis. Herschelovy velké dalekohledy ukázaly se býti nejlepším pro­ středkem ku zkoumání Vesm íru. Byly proto činěny pokusy je před­

stih n o u t ještě většími stro ji a zkoum ati nebe ještě důkladněji. Jeden z nejpodivuhodnějších dalekohledů tehdejší doby byl p ří­ stroj obrovských rozměrů, reflektor, k terý zhotovil Lord Rosse a pokřtil jménem „Leviatharí. Zrcadlo začal brousit v roce 1842 a použil k tom u účelu zvláštní, t. zv. zrcadlové slitiny, hotové zrcadlo bylo tedy kovové. Práci ukončil r. 1845, postavil dalekohled v Parsontown v Irsku a věnoval se úsilovnému pozorování. Zrcadlo tohoto velkého dalekohledu mělo prům ěr 1 m 80 cm a bylo tém ěř nepřetržitě používáno v letech 1848— 1878. S troj byl postaven na volném prostranství v poledníku a jeho obrovská mon­ táž vskutku zasluhovala biblické jméno, kterým byl pokřtěn. N ej významnější objev, který Lord Rosse s tím to dalekohle­ dem vykonal, bylo rozpoznání spirálovité s tru k tu ry některých mlhovin v roce 1845. Byl přesvědčen, že jeho dalekohled rozkládá mnohé mlhoviny v jednotlivé hvězdy a tím považoval jejich pod­ sta tu jako sam ostatných hvězdných ú tv arů stejného druhu jako Mléčná Drália za dokázanou. Proto se domnívali mnozí hvězdáři tehdejší doby, že Herschel se mýlil, předpokládaje možnost plyn­ ných mlhovin. Stačí, ta k soudili, použít co možná nejlepšího stroje a dostatečně silného zvětšení, aby i ty nejm lhavější obláčky byly rozloženy ve hvězdy. V téže době uplatnily se také nové 37centim etrové dalekohledy na hvězdárnách v Pulkově v R u sku a na H ar­ vardské v Cambridge v U. S. A., které rozložily mnohé mlhoviny Herschelem označené za plynné, v jednotlivé hvězdy a tím uvedený názor ještě více upevnily. 7. Odvážné teorie. Rychlý vzrůst poznatků o záhadných mlho­ vinách a velký počet pozorování vykonaných během uplynulých sto let, přim ěly teoretiky a filosofy na základě nových získaných vědomosti budovati nové teorie o stavbě Vesmíru. V pozoruhod­ ném spise „O vzniku spirálních mlhovin, o tvarech hvězdokup a o jejich nynějším složení” vyložil am erický hvězdář Štěpán A le ­ xander (1806— 1883) své názory, podle kterých jsou spirální mlhoviny m echanism y tvořících se hvězdných soustav. Také o naší Mléčné Dráze soudil, že je spirálové podstaty a srovnával ji s vel­ kou spirálovou mlhovinou M 99 v souhvězdí Coma Berenice. Slun­ ce kladl do středu husté, zploštělé hvězdokupy tvořící střed sp irá­ ly, jejíž větve se nám v prům ěru jeví jako proudy Mléčné Dráhy. Alexander byl první hvězdář, k terý tento, teprve m nohem později dokázaný názor vyslovil. Je předchůdcem anglického hvězdáře Jeanse a švédského hvězdáře Lindblada. Také on soudí, že spirálo­ vé mlhoviny vznikají z rotujících plynných hmot, m ajících tv ar zploštělé čočky. (Dokončení.)

Základní dílo dialektického materialismu v přírodovědě Dokončení

Dr VLAD. B.UMX

SPO LE Č EN SK É VĚD Y. „D ialektika p říro d y” se za b ý vá ta k é o tá zk a m i věd společenských. Je to zejm én a ve zn a m e n ité E n g elso vě s ta ti ,JPodíl práce n a polidštění opice", k te rá je ro vn ě ž za řa zen a do „D ia le k tik y p říro d y”. E n g els v této sta ti geniál­ n ím způ so b em obja sň u je ú lo h u v ý ro b y v procesu v z n ik u lid sk é společnosti. E n g els odhaluje, že výro b a v y tv o řila společenstvo — hospodářské v z ta h y m e zi lidm i, že výro b a zn a m e n á zv lá štn í n o v ý v zta h m e zi člo vě kem a p ro stře­ dím , že to tiž člo vě k p o u žívá přírody a ovládá ji, že jeho působení n a přírodu m á rá z tr v a lý a zá m ě rn ý . V ýro b a v š a k v y tv o řila člo vě ka ta k é ja k o biologic­ k ý druh. P o u žívá n í n á stro jů vedlo k diferenciaci horních a dolních okončetin, v z n ik u ru k y , je ž je te d y ja k p ro d u k te m , ta k i n á stro je m práce. V ede k v zp ří­ m en í člověka, z p ě tn ý v liv r u k y se projevil i n a vlivu na o sta tn í orgány. V y ­ tvo řily se předp o kla d y pro ro zv o j lidského m o zku . E n g els dále objasňuje, že výro b n í proces, k te r ý je m o žn ý o všem jen ja k o a k t spo lečen ský, je příčinou v z n ik u ja z y k a ja k o n á stro je s t y k u m e zi je d n o tliv ý m i člen y společnosti. T u to E n g elso vu m y šle n k u geniálně ro zvin u l soudruh S ta lin v e sv ý c h n ed á vn ých sta tíc h o ja zy ko v ěd ě . E n g elso va práce v zn ik la v 70. a 80. letech m inulého sto letí. J e proto zcela pochopitelné, že v n ě k te rý c h dílčích o tá zk á c h jso u E n g elso va sta n o v isk a d alším v ý v o je m v ě d y p řeko n á n a ( ta k na př. th ese o n u tn o s ti z á n ik u živ o ta na z e m i), ale podsta ta , zá k la d n í these, to bylo d a lším v ý v o je m v ě d y ověřeno. E n g els v řadě případů g en iá ln ím zp ů so b em p řed jím a l v ý v o j jed n o tlivých p ří­ rodních věd. V Ý Z N A M E N G E L SO V Y P R Á C E PRO D N E ŠE K . Č eský p řekla d ,J )ia le k tik y přírody" se sta n e v ý z n a m n ý m p o m o cn íkem a n eo cen iteln ým zd ro jem id eových zb ra n í v boji proti za h n íva jicí buržoasní „vědě”. T a k n á m p o m ů že p říkla d d i a l e k t i k y p říro d y” b o jovat p ro ti tm á řs tv í filosofující rea kce v k a p ita listic k ý c h zem ích . Sou d ru h Ždanov ta k to zd ů ­ ra zn il n u tn o st odhalováni n evěd ecké buržoasní th eo retickě přírodovědy: „M oderní buržoasní věd a v y zb ro ju je k n ě žo u rstv í, fid eism u s, n ovou a rg u ­ m en ta cí, k te ro u je n u tn o n em ilosrdně odhalovat. N a př. učení a n glického astronom a E d d in g to n a o fy sik á ln íc h ko n sta n tá c h sv ěta , je ž přím o vede k p y ­ th a g o rejské m y stic e čísel a z m a te m a tic k ý c h vzo rců v y v o zu je ta k o v é „pod­ s ta tn é k o n sta n ty ” sv ě ta , ja k o a p o k a ly p tic ké číslo 666 atd. N ě k te ř í E in stein o ­ v i sto up enci nechápou d ia le k tic k ý postup poznání, v zá je m n é v z ta h y m ezi ab­ solutní a rela tivn í pravdou a p řen ášejí v ý sle d k y bádání o zá ko n ech p ohybu k o . nečné, om ezen é oblasti v e sm ír u n a celý n e ko n ečn ý vesm ír, d ocházejí ke k o ­ nečn o sti sv ě ta , k jeho om ezen o sti v čase a prostoru a a stro n o m M ilné dokonce „vyp očíta l”, že s v ě t b yl v y tv o ře n před d v ěm a m ilia rd a m i le t”. V boji proti tě m . to, věd ě hluboce n e p ř á te ls k ý m n á zo rů m , n á m u k á že „ D ia lektika p říro d y” cestu. E n g elso va d i a l e k t i k a p říro d y” je dílo uvědom ěle stra n ic k é , ale stra n ic k o st E n g elso va a stra n ic k o s t p á n ů filoso fu jících buržoasních přírodovědců je p odstatně odlišná. M a rx istic k á stra n icko st, p ro letá řská stra n ic k o st je p řed ­ p o kla d em p ra vd ivéh o pozn á n í sk u te č n o sti, p ra vd a a stra n ic ko st jso u zd e v je d ­ notě. N a p ro ti to m u stra n ic k o st buržoasních theorií je toho dru h u , že je tu ohrožena sa m o tn á existe n c e v ě d y . E n g elso va ,J X a le k tik a p říro d y” n á m bude p o m á h a t osvo jit s i socialistickou p ró letá řsko u stra n ic k o st, bez n íž n en í sku r tečn é věd y.

Č eský 'překlad ,JD ialektiky p říro d y” je v ý z n a m n ý m k u ltu rn ím činem a naše p o kro k o v á -v e ře jn o st je vd ěčn a p ře k la d a te lsk é m u k o le k tiv u z a to, že tato v ý zn a m n á E ng elso va práce byla zp řístu p n ě n a č e sk é m u čtenáři. E n g els ú v spis se sta n e v ý z n a m n ý m n á stro je m v p řevý c h o vě našich v ě d ec k ý ch pra­ covníků, p o m ů že z a jis tit uvědom ěle so cia listický c h a ra k te r našeho v ěd e c k é ­ ho usilování, urych lí proces sjednocení sta rších v ě d e c k ý c h ká d rů a m ladých věd eckých p in co vn ík ů . M ladí pracovníci v ě d y se budou z „D ia le k tik y příro­ d y ” u č it p o u žití d ia lek ticko -m a teria listické m e th o d y v jed n o tliv ý c h vědách, budou se u čit úctě k fa k tů m , -ke k o n k ré tn ím zn a lo stem . E n g elso va kn ih a p řesvědčivě a ja sn ě u čí c h á p a t p o d sta tu d ia lektic ko -m a teria listic k é m eth o d y, je ž ani n ezbožňuje fa k ta a n esp o ko ju je se ta k s p lo ch ým em p irism e m , ani n e­ n a fu k u je obecné prin cip y a n ep řem ěň u je je v e z tm u lé dogm a. E n g elso va d i a ­ le k tik a příro d y” zů s tá v á v ý zn a m n o u učebnicí d ia lektic k o -m a te ria listick é m e ­ thody i pro dnešek. • V ěda m ů že pro sp íva t lid stvu : je n s e p o d ívejm e na S S S R , ja k ý neobyčej7iý ro zvo j přírodních věd, ja k é p e rs p e k tiv y d á vá přírodní věd ě geniální sta lin sk ý plán p řetvo řen í přírody, m ič u rin sk á biologie, m íro vé v y u ž ití atom o­ v é energie. T en to ro zvo j věd je sp ja t p řím o s p o d sta to u socialism u. R o zv o j výrobních sil, k te r ý je n u tn ý k dosažení společenského b o h a tství, n en í m im o jin é m o žn ý bez prohloubení našich zn a lo stí o přírodě a bez m asového rozšíření těch to p o zn a tků . K n eu stá lém u , n ik d y n evíd a n é m u ro z k v ě tu p om áhá p a k so v ě tsk é vědě všestra n n á péče so v ě tsk é vlá d y, V šesva zo vé ko m u n istic k é stra n y (b o lševik ů ) i osobní péče J . V. Sta lin a . Z in icia tivy V K S ( b ) a soudruha S ta lin a došlo v so v ě tsk é věd ě k u p la tn ěn í n esm írn ě plodné m e th o d y o tevřen ých k ritic k ý c h diskusí. N e jrů zn ě jším v ě d n ím oborům , a ť u ž to byla historie, biologie, ja z y k o ­ věda nebo naposledy fysiologie, p o m ohla tato m eth o d a k nalezení správné c esty při řešení jejich problém ů, p ři je jic h práci, k te r á slouží k o n k ré tn ím po­ třeb á m společnosti', u rych len í v ý s ta v b y šťa s tn ě jší budoucnosti lidstva. V ru ko u váleč n ých štv á č ů věda v š a k zn a m e n á něco jiného. T o je p ří­ pra va bakteriologické v á lk y , to je výro b a a to m o v ýc h p u m , to je ra sistické pohrdání člověkem , to je věd ecká p říp ra va n o v ý c h M a jd a n ků . Č eští věd ečtí pracovníci sto jí na stra n ě m íru , dem o kra cie a socialism u. „D ialektika přírody" jim p o m ů že b ý t d ů sled n ým i b o jo vn íky n a té to frontě.

Pozorování a promítání Slunce 25 cm Cassegrainem žákům školy v Lešné. Jedna z mnoha škol v okolí V alašského Meziříčí, kam zajíždí astronomická brigáda naší odbočky. Viz obraz na obálce (F oto K. B oupovec).

NOVA LACERTAE 1. H vězd n á kra jin a z M léčné D rá h y v so u h vězd í J e š tě r k y (L a c erta ) v m ístě , kd e později v roce 1950 vzp lá la no vá h vězd a , po n íž na s n ím k u není z a tím je š tě ani stopy. (M rko s, e = 90mJ. V iz obr. vlev o nahoře. 2. N o vá hvězda se rozzá řila ! N e jja sn ější h vězd a na s n ím k u je N o v a D K L a certae 1950 v době svéh o m a x im a k o lem 6. v e lik o sti, ta k ž e je 10 OOOkrát ja sn ější n ež n ejm e n ší h v ě zd y n a s n ím k u rozezn a teln ě. (M rk o s, e = 60m). V iz obr. vlevo dole. 3. N o va pchasíná. S n ím e k z doby p ů l r o k u po m a x im u , k d y no vá h vězd a po­ klesla již na 9. veliko st. (B o ch n íček, e — 60 m). V iz obr. v p ra v o dole. V šechny s n ím k y zo b ra zu jí tu té ž h vězd n o u k ra jin u o ro zm ě ru 1° X 1,25°, fo to g ra fo va n o u v rů zn ýc h dobách n a h vězd á rn ě S k a ln a té Pleso o b je k tiv e m Tessar 12,5/50 cm . N e jsla b ší h v ě zd y na n eg a tivech p a trn é jso u ko lem 16. v e­ likosti. P ro orientaci lze p o u žít sro vn á va cí m a p y u veřejn ěn é v Ř íš i h vězd 31, 171, 1950.

D r Z á v iš B o chníček.

O Z O N O S F É R A A CHROMOSFÉRICKÉ ■Li X V U JT L / t i

E X D r JA R O S L A V P ÍC H Á

Dnes je již všeobecně známo, že sluneční energie je základní příčinou meteorologických dějů v atm osféře. Sluneční záření není však konstantní, nýbrž je proměnlivé, zvláště v oboru krátkovln­ ném, ja k ukazují ionosférické poruchy, polární záře a pod. Také celkové záření sluneční kolísá, ja k vyplývá z m ěření solární kon­ stanty. P roto mnozí meteorologové se snaží vyložit některé doposud nevysvětlené změny v m eteorologických pochodech kolísáním sluneční energie. Pozorované změny solární konstanty jsou však příliš malé a m nohdy i pochybné, aby mohly býti příčinou něja­ kých pozoruhodných změn v atm osféře. Ukázalo se, že na Slunci jsou zářivé zdroje, které by mohly býti příčinou troposférických ziněn, aniž by se při tom podstatně m ěnila sluneční konstanta. Podobně, jako ionosférické změny (t. j. změny ve vysoké a t­ m osféře) pozorované zvláště v radiovém příjm u, jsou způsobeny proměnlivým množstvím ultrafialového záření, přicházejícím ze Slunce, ta k tak é tlakové variace na povrchu zemském, mohou býti téhož původu, jak se domnívá B. Haurwitz. Zvětšený příliv ultrafialového záření nastává totiž při t. zv. chrom osférických erupcích. V takovém případě m alá část sluneč­ ního povrchu (asi 1/10 000) zvýší náhle svoji teplotu z obvyklých 6 000° K až na 30 0000 K. P ři tom emise ultrafialového záření stoupne na 1 000 až 5 OOOnásobnou hodnotu, zatím co celková ener­ gie vydávaná Sluncem vzroste jen o několik málo procent. Toto zvětšené ultrafialové záření vznikající při chrom osfé­ rických erupcích je absorbováno zemskou atm osférou ve velkých výškách a je příčinou známých úkazů ve vysoké atm osféře. K ro­ mě změn v ionisaci m usí však také značně vzrůstat teplota vyso­ kých vrstev atm osféry, což však nemá zřetelného vlivu na nižší atm osféru pro malou celkovou hm otu ionosféry. Ta část u ltra fia ­ lového záření, k te rá pronikla ionosférou do nižších hladin atm o­ sféry, je absorbována ozonovou vrstvou přibližně 'mezi 20 až 40 km nad povrchem zemským. Absorpcí teplota ozonové vrstvy během několika málo desítek m inut vzroste až o 100(> K. V těchto výškách je atm osférický tlak dosti značný ve srovnání s tlakem při zemi a obnáší ještě několik málo desítek mb H g ve výši 20 až 30 km. Vzroste-li prům ěrná teplota vzduchového sloupce mezi 20 až 40 km na rovníku, kde je oteplení největší o několik desítek stup­ ňů, zatím co na pólech zůstane nezměněna, vytvoří se silný tlakový spád (gradient) směrem k vysokým zeměpisným šířkám . Vlivem

tlakového gradientu počne se vzduch v ozonosféře pohybovat smě­ rem k pólům, ale účinkem Coriolisovy síly bude odchylován se vzrůstající zeměpisnou šířkou od původního směru, až konečně tento vzduchový proud se bude pohybovat rovnoběžkovým (zo­ nálním ) směrem. V ozonosféře nad rovníkem bude vzduch odtékat (divergence) a vlivem zmíněné Coriolisovy síly se bude hrom adit (konvergence) v subtropických šířkách. Proto pod takovým i ob­ lastm i, kde bude n astáv at divergence, tlak bude klesat a kde kon­ vergence tam bude tlak stoupat. Tato jednoduchá představa bude jistě kom plikována teplot­ ním rozdílem mezi osvětlenou a neosvětlenou polokoulí, rozdílnou výškou Slunce nad obzorem během roku, dále nestejnom ěrným rozložením ozonu jak ve sm ěru horizontálním , ta k také ve sm ěru vertikálním . Z těchto důvodů nelze očekávat, že proudění v ozono­ sféře by mělo výlučně zonální sm ěr a vzduch bude moci přece jen odtékat k pólům, čímž by opět vzrůstala divergence kolem rovní­ ku a konvergence ve vyšších šířkách. Všechny tlakové změny v ozonosféře m usí b ýti doprovázeny značnými pohyby vzduchu v troposféře a z toho vyplývajícími m eteorologickým i úkazy. Z uvedených úvah plyne, že ozonosférické variace způsobené chrom osférickým i erupcemi jsou pociťovány na povrchu zemském a H aurw itz se domnívá, že právě ozonosféra představuje chybějící článek mezi sluneční aktivitou a některým i troposférickým i úkazy.

K padesátému výročí založení Státní meteorologické a geofysikální observatoře v Hurbanově (Stará Dala) D r .TAN BOTJŠKA

V e dnech 80. zá ří a 1. říjn a t. r. sjeli se do H u rb a n o va na S lo v e n sk u přední věd ečtí pracovníci z oboru g e o fy s ik y a 'meteorologie, dále zá stu p ci P Š V U , tJV V , v y so k ý c h šk o l, ú sta v ů , ú řa d ů i K S Č , aby oslavili 50. v ý ro č í za ­ ložení ta m n í g e o fysik á ln í a m eteo ro lo g ické observatoře. N ešlo p ři to m o pouhou oslavu ve sta ré m slova sm y slu , n ý b r ž o p racovní poradu, n a n íž bylo jednáno o dalším osudu observatoře, o pracovních p o d m ín kách , o p er­ so n á ln ím a p řístro jo v ém vyb a v e n í, o m o žn o stech zle p šiti práci dokonalejší organisaci a m n. j. D isku se se dále neom ezovala pouze n a p ro b lém y obser­ va to ře, n ý b rž zasahovala i do o tá z e k celého slo ven skéh o g eo fysiká ln íh o v ý ­ z k u m u , spolupráce s geologií a pod. P odrobně byla probrána a k tu á ln í otázka, převedení hurb a n o vské g eo fysik á ln í observatoře z reso rtu P S V U do S O V V . P racovní poradu za h á jil v so b o tu 30. IX . v e 20 hodin prof. D r M . K o ří­ č e k . Ú vodem nastín il h isto ric k ý v ý v o j observatoře. M a ď a rsk ý vědec D r K o n ko ly T hege M iklos založil ko n cem m in u léh o sto le tí n a sv ý c h p ozem cích astro n o m icko u observatoř (obr. 1 ), ved le n íž tu v y rů s ta la m eteorologie a g eo fysika . R . 1900 byla dokončena krá sn á budova s m eteorologickou věží, pracov>iami, fy s ik á ln ím sá lem a sb írk a m i, kn ih o vn o u i b y ty pro p ra co vn íky (obr. 2). B r z y se zde ro zvin u la bohatá čin n o st zv lá ště v oboru geom agne-

Bývalá astrono­ m ická observatoř v H urbanově.

tis m u a se ism ik y . N a observatoři pracovala řada v ý zn a m n ý c h m eteorologii a geofysiků, m a ď a rsk ý c h , n ě m e c k ý c h i č e sk ýc h (n a př. náš D r K o stliv ý ). V ý sle d k y prací za řa d ily h u rb a n o vsko u observatoř b rzy do přední řa d y ob­ servatoří svě to v ý c h . — R . J918 přešlo H urbanovo ( te h d y S ta rá ĎalaJ do m a je tk u C SR. B r z y n a to byla ta m n í hvězd á rn a vyb a v e n a m o d ern ím zrc a d ­ lo v ý m dalekohled em a i jin a k bylo o za řízen í observatoře pečováno. N ed o sta ­ te k věd e c k ý c h sil způsobil sice dočasné oslabení činnosti, a v ša k během dal­ ších let bylo vyv íje n o zn a čn é ú silí pro za jiště n í n ejin ten sivn ě jší práce všech slo žek observatoře. D ru h á sv ě to v á v á lk a v š a k zabránila p ln ém u u sku tečn ěn í rozvoje pracovního program u. P o v íd e ň sk é a rb itrá ži připadla observatoř o p ět M aď arsku. B ě h e m v á lk y pracovali zde M aď aři v m eteorologii, g eom agn e tism u , seism ice a elek třin ě ovzduší. Po válce, k d y ž b yly obnoveny sta ré h ranice Slo ven ska , zů sta la činnost observatoře o m ezen a na m eteorologii a g eo fysiku . A stro n o m ie se během m in u lý ch let o sam ostatnila n a observatoři S k a ln a té Pleso v T atrá ch . Po neja sn é situ a ci v době přechodu z období v á lk y do norm álních p o m ě rů byla observatoř začleněna do reso rtu P Š V U . P erso­ nálně byla vyb a v o v á n a z řad m la d ých slo ve n sk ý c h v ěd e c k ý c h a te ch n ických p racovníků. C hybějící p řístro je (m a g n e tic k ý theodolit A sk a n ia , z e m s k ý i<)d u k to r S a rto riu s pro m a p o vá n í) za p ů jčil S tá tn í ú sta v g e o fysik á ln í v P raze, jm é (z e m s k ý in d u k to r S c h u ltze pro observatoř, c itliv ý g a lvanom etr, chron o m e tr a j.) zakoupilo pro o bservatoř P S V U . Ú koly observatoře spočívají v n e p ře tržité m p ro vo zu observatoře g e o m a g n etic ké, zpracování a p u blikování v ý sle d k ů , v zá k la d n ím g eo m a g n e tic ké m v ý z k u m u S lo v e n ska (m a p o vá n í I. řá d u ) a v n eju žší spolupráci s in stitu ce m i, k te r é ko n a jí geologicko-geof ysiká ln í v ý z k u m n erostného b o h a tství S lo ven ska . K ro m ě toho fu n g u je v H u r­ banově observatoř'■se ism ic k á a jso u ko n á n a pozorování e le k třin y ovzduší. M e ­ teorologická observatoř p racuje v rá m c i slovenského ústavní m eteorologic­ kého v B ratislavě. Po úvodních slovech se ro zvinula živ á diskuse, k te ro u řídil prof. D r L u k á č , předseda S Ů V V . K ro m ě zá le žito stí organisačních byla probrána o tá zk a m ožného ohrožení činnosti g e o m a g n e tic k é observatoře e le k trifik a c í blízké železnice z K o m á rn a do N o v ý c h Z á m k ů . P ři té p říležito sti byl zd ů r a z­ něn n esm írn ý v ě d e c k ý v ý z n a m dlouhé řa d y g e o m a g n etic kých pozorování v H urbanově. V době, k d y vše c h n y sta rší v ý zn a m n é e vro p ské observatoře (P raha, B erlín, P a říž a j.) b yly e le k tr ic k ý m i dra h a m i donuceny m ě n it sv é sídlo, zů stá v á H urbanovo u šetřeno tohoto osudu při sv é dlouholeté, ta k ř k a n ep řetržité činnosti. T ím se m u d o stá vá m im ořádného v ý ztu ím u při stu d iu

Správní budova s m eteorologic­ kou observatoři „v H urbanově

seku lá rn ích variaci g eo m a g n etic kéh o pole. T o to v ý jim e č n é p o sta ven í je n u tn o u držet, p o ku d je to m y slite ln ě m ožno. — P ersonální v y b a v e n í so u visí s o tá z­ ko u ško len í vysoce k va lifik o v a n ý c h g e o fysiká ln ích praco vn íků . To je je d n ím z v e lk ý c h ú ko lů v y so k ý c h škol. — D ůležitá je o tá z k a dalšího m oderního v y ­ bavení přístrojového. — P r a k tic k ý g e o fy sik á ln í v ý z k u m m á z á je m n a ro z­ šíření činnosti o observatorní práce geoelektrické. —■Z á věrem b y ly v ý s le d k y d isku se s h r n u ty v resoluci. V neděli dopoledne byla oslava zako n čen a prohlídkou observatoře a společným obědem . P odrobnější re fe rá t bude za jisté vyp ra co vá n a publiková n sp rá vo u hurb a n o vské observatoře. D o d a tkem bych ch tě l připom enout, že slo ven sko u g e o fy s ik u n elze uvažo va tí isolovaně, n ý b rž pouze v n ejh lu b ší so u vislo sti s g e o fy sik o u v č e sk ý ch zem ích a g e o fysiko u světovou. N a ším ú k o le m je o rg a n iso va tí g eo fysik á ln í práci ta k , ab y n e b yly za n ed b á n y zá k la d n í v ý z k u m n é ú k o ly g e o fy sik á ln í n e j­ širšího v ý zn a m u , dále a b y byla plně k r y ta potřeba g e o fysik á ln íh o p ra k tic k é ­ ho v ý z k u m u , pro k te r ý je n u tn o p řip ra vo va t m oderní p o d kla d m e th o d ic k ý a p řístro jo vý. P ro všec h n y d ru h y g eo fysiká ln ích prací je třeb a v y c h o v a t nové věd ecké a v y šš í tech n ické ká d ry . Z á kla d y , k te r é p řed třic e ti r o k y položil čes­ ko slo ven ské g eo fysice prof. L á s k a a další třic etile tá práce S tá tn íh o ú sta v u g eo fysikáln ího nesou dnes sv é ovoce. J e v š a k třeb a n o v ý c h tv ů rč íc h zá sa h ů , a b y naše g e o fy s ík a ro stla k v a n tita tiv n ě i k v a lita tiv n ě , ta k o v ý c h zásahů, k te ­ ré b y vych á ze ly z potřeb g e o fy s ik y , n iko li pouze z potřeb a d m in istra tivn ích , nebo s ú zk é h o hlediska p ra ktickéh o . N a o p a k za se je třeb a za v rh n o u t ta k o v é p o jetí g e o fy s ik y , k te r é by řešení p r a k tic k ý c h ú k o lů odm ítalo. P orada v H u r ­ banově ukázala, ja k v ý zn a m n ý by m o h l b ý t širší osobní s t y k v ě d e c ký c h pra­ co vn íků a vyso k o šk o lsk ý c h učitelů, s o rganisačním i slo žk a m i n a ší stá tn í sp r á ­ v y . T a h o vý způsob jednání by m ě l b ý tí ča stěji u sku te č ň o v á n , zdokonalován a prohlubován. H u rb a n o vské observatoři p řejem e do další p a d e sá tk y co nejvíce p ra ­ covních úspěchů!

Z á k ry ty — vhodný program pro m alé dalekohledy D r V A N Ý SEK

N ejobvyklejším typem dalekohledu, rozšířeným m ezi stále vzrůstajícím počtem členů našich společností astronomických, je zrcadlový dalekohled o průměru 15 až 25 cm, m éně pak m alý refraktor o průměru objektivu 8 až 12 cm. Mnohé lidové hvězdárny, k teré v y ro stly v posledních letech pod pil­ n ým a rukam a našich am atérů, jsou většinou vyb aven y takovým i nebo jen o něco větším i stroji. Jsou to přístroje poněkud malé, které mohou těžko zvládnout problém y m oderní praktické astronom ie. E x istu je v ša k několik oborů praktické činnosti, kde se m ůže m enší stroj plně vy u žít — a ku podi­ vu, jedno cdvětví praktické astronomie, které je přímo určeno pro m alé stro­ je, n etěší se dosud velkém u zájm u našich am atérů. Je to pozorováni zák rytů hvězd Měsícem, jedno z velm i užitečných a vědecky význam ných pozorování, které mnohý pilný pozorovatel m ůže snadno zařadit do svého programu. Jak význam ná jsou tato pozorování, svědčí skutečnost, že pozorování zákrytů je součástí programu m nohých profesionálních observatoří, v neposlední řadě tém ěř všech česk osloven sk ých ústavů. Z našich am atérů se tom uto oboru věnuje znám ý konstruktér astronom ických hodin, sen. astronom ů-am atérů, rada K arel N o vá k . Pozorování zákrytů není obtížné a nevyžaduje mnoho pomůcek. Malý astronom ický dalekohled, dobré hodinky (nejlépe kapesní) se vteřinovou ru­ čičkou, stopky a normální rozhlasový přijímač. Takové pom ůcky m á mnohý am atér. Ten, kdo m á navíc chronometr, kyvadlové astronomické hodiny čj snad chronograf, m á pom ůcky dokonalé. Po této strán ce jsou nejlépe vyb ave­ n y lidové hvězdárny. S am otné pozorování n evyžaduje mnoho času. V ětšin a vhodných zákrytů nastává v prvé polovině noci 3.— 14. den po novu. Celé pozo­ rování trvá piak tick y i s přípravou stroje 10 minut. V ětší požadavky jsou ovšem kladeny na kontrolu stavu a chodu užitého časoměru. A však i tak není časové zatížení pozorovatele zdaleka takové, jako při pozorování jiného druhu. V čem tkví velký význam těchto pozorování? Je pochopitelné, že Mě­ síc na své pouti zakryje pro pozemského pozorovatele všechny hvězdy, které leží na m ěsíční dráze, jak si ji pozorovatel na oblohu promítá. V případě, že by byl M ěsíc tem ný — jak je tomu do jisté m íry při úplném zatm ění — mohli bychom za noci pozorovati, kterak na jeho východním okraji hvězdy ne­ ustále vstupují za m ěsíční disk a na západním opět vystupují. Ježto však M ěsíc svítí odraženým světlem , můžem e pozorovati tento úkaz pouze pomoci dalekohledu u jasnějších hvězd (asi do 7 m ). M ezná velikost těchto hvězd závisí na stáří M ěsíce a zda vstup, resp. výstup nastane na neosvětleném resp. osvětleném okraji a ovšem i na použitém dalekohledu. 10 cm refraktor či reflektor jsou d ostatečně výkonné, aby při vhodném zv ětšen í bylo m ožno pozorovati všechny zákryty uvedené ve H vězdářské ročence. V šechny ty to hvězdy jsou ovšem om ezeny na zodiakální pásmo. Jejich polohy a vlastní po­ hyby jsou pečlivě prom ěřeny a uvedeny v N ew Zodiacal Catalogue zkráce­ no N Z C ). D ívám e-li se n yn í n a problém zák rytu s hlediska prostorového, v i­ díme obdobu se zatm ěním Slunce. Jelikož však hvězda je prakticky neko­ nečně daleko, je „stín” M ěsíce, dopadající na Zemi, válec, jehož osa je pro­ dloužená spojnice hvězda — střed Měsíce, a jeho průměr odpovídá průměru M ěsíce. Průnik tohoto válce s povrchem Země spojuje místa, kde právě zá­ kryt začíná, resp. končí. Z této názorné představy je jasně vidět, že okamžik zák rytu je závislý na: 1. poloze hvězdy, 2. okam žité poloze M ěsíce, 3. poloze pozorovatele. Z toho plyne, že znám e-li dvě z těchto veličin, je tím určena ve­ ličin a třetí. V m inulých stoletích se pom ocí zák rytů určovala zem ěpisná dél­ ka pozorovatele. V dnešní době známe s velkou přesností polohu hvězdy a po­ lohu pozorovatele.. V případě, že bychom dobu zákrytu určili s chybou ne-

konečně malou, pak ta čá stečk a m ěsíčního okraje, k terá hvězdu zakryla, m á v tom okamžiku totožné souřadnice se zakrytou hvězdou, ovšem vzhledem k pozorovateli, který zák ryt v tom okam žiku spatřil. Jelikož známe polohu pozorovatele, pak snadno m ůžem e určit geocentrické i ostatní souřadnice Mě­ síce právě s takovou přesností, s jakou znám e souřadnice hvězdy, t. j. ± 0,1". A však i když se běžné dopustím e chyby 0,3 časové sekundy, vzhledem k to ­ mu, že M ěsíc se pohybuje vůči hvězdám třicetkrát pomaleji než hvězdy vůči „pevným ” nebeským poledníkům , je úch ylk a od přesné posice ± 0 ,2 " . T a­ ková přesnost odpovídá dobrému pozorování m eridiánovým kruhem, a mů­ žem e tedy říci, že pozorováním zákrytů určujeme p ř e s n o u polohu Mě­ síce. Každá taková poloha představuje bod na skutečné dráze M ěsíce. Cím více pozorování, tím více bcdů a tím přesněji znám e pohyb našeho nejbližšího souseda*). Měsíční pohyb, ve kterém se zrcadlí, jak známo, též rotace Země, je dosti složitý, a mnoho jeho jem ností lze odkrýti právě pozorováním zákrytů. (D okončení příště.)

Z činnosti pozorovatelů ZÁK RY T PLE JÁ D D N E 30. ZÁŘ I 1950 byl pozorován na Lidové hvězdárně v Praze s dobrým úspěchem . Vzhledám k tomu, že zákryt byl krátce po východu M ěsíce nad severovýchodním obzo­ rem, mohli jsm e pozorovat zákryt jen z hlavní kupole. Pozorování z východní a západní kupole nebylo možno provádět, protože východ M ěsíce byl sk ryt za Hladovou zdí a strom y Petřínského sadu. Proto jsm e uspořádali pozorování na vyhlídkové věži v Hladové zdi nedaleko hvězdárny. Tam jsm e um ístili tři binary a Rolčíkův hledač komet. V hlavní kupoli pozoroval Fr. K adavý a pozorování zaznam enával elektr. tastrem na pásku N ovákova bodového chronografu, k terý obsluhoval A nt. Riikl. Časovou službu obstarával Vlad. Černý. K adavý zaznam enal cel­ kem 4 zákryty a 3 výstupy. N a vyhlídkové věži konali pozorování členové naší mládeže Ant. Hruška, A lois Paroubek a Mir. Schoř. Časovou službu u lodního chronometru, k terý m ěla tato m alá výprava s sebou, obstarával Jiří Kučera. Všichni tři pozorovatelé zaznam enávali přesný čas pozorování stop­ kami. Pozorovali po 2 zákrytech a 4 výstupech. Binary se osvědčily zejm éna svým velikým zorným polem při pozorování výstupů. N epatrná výška M ěsíce nad obzorem se projevila značným neklidem obrazu, takže zvláště pozorování zákrytů za zářící okraj M ěsíce bylo značně obtížné. Z toho důvodu byla pozorování výstupů na tm avém okraji měsíčniho disku mnohem snadnější a výsledky budou přesnější. Průběh zajím avého po­ zorování, které trvalo od 20,16 do 22,28 h, upoutal všechny pozorovatele a udržel je v radostném napětí. Z ákryt Plejád se bude opakovati ještě 28. října 1950, kdy budou zákrvt y a výstupy od 4,19 do 5,59 h, takže bude M ěsíc vysoko nad obzorem. Zá­ kryty budou opět na osvětlené, výstupy na tem né straně m ěsíčného disku. Zkušenosti získané dne 30. září budou nám znam enitým pomocníkem. ký ZAJÍM AVÉ „HALO” KOLEM M E SlC E bylo v pátek dne 25. srpna 1950 od 20,30 do 23 h. Zjev jsm e pozorovali s bal­ konu zám ku v K ynžvartě u Mar. Lázní. Stříbrný, ještě neúplný kotouč Mě­ síce v nizké deklinaci stál nad vrcholy strom ů zám eckého parku a byl ob­ klopen velkým kruhem o poloměru 22°. P o obou stranách M ěsíce na zmínéném kruhu byla zřetelná jasná m ísta — znám é vedlejší m ěsíce. Rovněž nad *) V ětším počtem pozorování, vykonaných na poměrně m além území, se zcela vyrovnají chyby, způsobené nerovnoměrností m ěsíčního okraje.

Měsícem bylo jasné místo, kde se dotýkal horní dotykový oblouk velkého kruhu. P řes M ěsíc byl zřetelný sv islý sloup, dosahující asi 10° nad m ěsíčný kotouč a 10° pod kotouč. Vodorovný kruh nebyl sice tak výrazný jako svislý sloup, ale přece jen se svislým sloupem tvořil chvílemi zřetelný kříž. Cirrostratus, vysoký m rak ledových krystalů, na kterých se lám alo světlo M ěsíce, nebyl stejnom ěrně hustý, takže výraznost tohoto zajím avého úkazu byla pro­ měnná, ale chvílem i zjev působil okouzlujícím dojmem. ký ZELENÝ M ÉSlC. Podepsaný pozoroval několikrát zajím avý atm osférický zjev, t. zv. ze­ lený M ěsíc. Tento zjev byl viděn vždy za týchž atm osférických podmí­ nek, t. j., když M ěsíc, k terý byl kolem prvé čtvrti prosvítal řídkým cirrostratem nebo cirrocumulem, jenž byl zapadajícím Sluncem zbarven do růžová. B arva M ěsíce byla jasně a sy tě sm aragdová. Jakm ile m raky minuly m ě­ síční terč, nabyl M ěsíc zase své původní barvy. V tom to případě šlo jasně o kontrastní zjev. D r R a d im Sim on. N E P R A V ID E L N O ST I FÁ Z E V E N U Š E . M ezi m nohé zajím avosti p lan ety V enuše patří i nepravidelnost její fáze. V enuše totiž n ejev í tak ovou fá zi, jakou b y th eoreticky v určitou dobu m ěla m ít. V grafu č. I. je uvedena jak o u k á zk a fá ze V enuše (f) od 10. IV. do 10. V. 1948. P ln ou čarou je zde zn ačen a fá z e pozorovaná, čárkovaně

fáze podle ročenky. Z nam énkem -j- jsou zn ačen a jed n otlivá pozorování. Rozdíl m ezi fá z í pozorovanou a fá zí theoretickou má, jak s e zdá, v každé fázi zcela určitou hodnotu. K aždý se n yn í otáže, proč tento rozdíl vůbec existuje; jsou zd e snad m ožná d vě v ysvětlen í: buď je způsoben sy ste m a ­ tick ým i osobním i chybam i pozorovatelů, nebo opravdu n ějak ým úkazem na V enuši. P ozorovali-li bychom m odel planety, b y ly by tím vyloučeny odchylky v zakreslení fá z e z a předpokladu, že v e sk u tečn o sti jsou ty to odchylky způsobeny n ějak ým i zm ěnam i n a planetě. Jako m odel b y ly pozorovány bílé papírové k otou čk y o průměru 40 mm, n a nichž b y ly přesně za k reslen y fáze od 0,05— 0,95 po 0,05 rostoucí,

a to triedrem 6 X 30 n a vzdálenost 10 m a m alým dalekohledem o prů­ měru 40 mm, zvětšen i 4 ,5 X n a vzd álen ost 7,5 m. Pro každou fá z i byla provedena čtyři m ěření. N am ěřené odchylky ( A f ) fá z e zak reslen é od fáze skutečné byly vyn esen y do g ra fu č. II., křivk a č. 1. Jelikož se ani u m odelu neztotožňuje alespoň přibližně fá ze pozo­ rovaná a fáze skutečná, lze se dom nívati, že odchylka fá z e V enuše sk u ­

tečně pozorované od fá z e podle ročenky je st způsobena chybam i pozoro­ vatelů; pak by se ov šem m u sela shodovat křivk a fá z e pozorované (podle m odelu) s křivkou fá ze u V enuše. K řivkou č. 2. v g r a fu č. IL je zn á ­ zorněna odchylka sk u tečn ě pozorované fá ze V enuše (v letech 1948 a 1949)

od fáze theoreticky vyp očítan é. Vidíme, že ačk oliv jsou zde n ázn ak y po­ dobnosti v průběhu obou k řivek č. 1 i 2, přece s e neztotožňují. Z toh o plyne, že odchylka pozorované fá ze V enuše od fá z e theoretické je pravdě­ podobně způsobena ja k chybam i pozorovatelů, ta k zm ěnam i (závislým i n a fá zi) přím o n a planetě, ty to zm ěn y jsou znázorněny grafem č. in . K řivk a č. 1. z grafu č. n . je znázorněna osou x-ovou a křivk a č. 2. je

uvedena v zá v islo st n a ní. G raf č. m . ted y zobrazuje rozdíl ( 0 f ) m ezi odchylkou fáze V enuše od fá ze skutečn é ( A f i ) a odchylkou fá ze pozoro­ vané u modelu od fáze skutečné ( Af->) : & í — A f i — Af;>. V šim něm e si nyn í na příklad fá ze poblíž 0,7; je vyloučeno, aby tak značný rozdíl jak o 0,08 byl způsoben chybam i pozorovatelů. B ylo by za jí­ m avé zjistit, proč při této fá zi n a stá v á . Původcem tohoto zjevu je s n ejv ě tší pravděpodobnosti atm osféra Venuše. Z ajím avé je, že ačk oliv odchylka křivk y fá ze V enuše od fá ze sk u ­ tečn é (g ra f č. II., křivk a č. 2) m ezi 0,10— 0,50 byla konstruována podle pozorováni od 8. IV . do 12. VI. 1948 (V enuše ve večerní čtv r ti), m ezi 0,50— 0,60 podle pozorování od 5. IX . do 25. IX. 1948 (V enuše v ranní čtv rti) a m ezi 0,95— 0,60 podle pozorováni od 25. VI. do 15. X. 1949 n a ­ vazu je přesto na sebe docela plynule. P okusil jsem se zde u vést stru čn ý v ý tah ze zpracování pozorování, k teré jsem provedl podle kreseb pražských pozorovatelů planet, pokud se tý k á fáze Venuše. M nohé otá zk y jsou dosud je ště n evyjasn ěn y a jsou třeba d alší pozorování. A n t. H ru šk a .

Ze sluneční sekce Prozatím ní relativní čísla v září 1950. Prům ěr: 49,3. Den 1 2 3 4 5

R 49 59 49 51 31

Den 6 7 8 9 10

R 27 23 24 38 31

Den 11 12 13 14 15

R 28 37 65 94. 75

Den 16 17 18 19 20

R 70 80 73 65 58

Den 21 22 23 24 25

R 48 51 44 56 41

Den R 26 45 49 27 28 38 29 49 30 32 C eplecha.

Z meteorické sekce NEO BVYKLÝ M ETEOR. Při statistickém pozorování m eteorů večer 14./15. října 1950 ve 20H 40m 10s spatřila desetičlenná skupina pozorovatelů na Lidové hvězdárně na P etří­ ně meteor 2 m agnitudy, k terý trval 25 sekund!! Jakékoli zprávy o tom to m eteoru, zvláště o poloze jeho dráhy m ezi hvězdami, jsou velm i žádoucí! Pro­ Ceplecha. sím e, zašlete je na adresu M eteorické sekce!

Z p rá vy sekce mládeže N a plenární schůzi SM dne 30. IX. 1950 byl zvolen nový výbor SM v těchto funkcích: Předseda: J. Urban, jednatel: A . Paroubek, místopředseda a pokladník: A . Hruška, další členové výboru: J. Kučera, M. Kozma, V. Černý. V důsledku voleb zastupují SM ve správním výboru tito soudruzi: Urban, Paroubek, H ruška a Kučera. N ový výbor žádá opětovné m ladé členy ČAS ke spolupráci. V ý b w SM .

Astronomie na M oravě Či n n o s t n a š e h o o d b o r u v h o l e š o v ě vyvíjí se úspěšně pod vedením prof. S o já k a a stále rostoucího kruhu mladých nadšených pracovníků. Zájezd a přednášky Dr Huberta Slouky ve dnech 13. a 14. října byly popudem k novému náboru a k projednání stavb y Lidové hvězdárny v H clešově, o níž věříme, že se brzo uskuteční. NOVÝ M lS T N l ODBOR CAS V TŘEBÍČI. Koncem roku 1949 ustavil se v Třebíči na přáni členů ČAS sam ostatný m ístní odbor. V něm se sdružili am atéři ke společné práci a vzájem né pod­ poře. Členy odboru jsou příslušníci všech vrstev občanstva. Pravidelné člen­ sk é schůze konají se každý měsíc. N a programu jsou časové otázky astrono­ mické, přednášky, záležitosti organisační, porady konstruktérské. Hlavním úkolem jest vybudování lidové hvězdárny v Třebíči. Za tím účelem přikro­ čeno k popularisaci astroncm ie v nejširších lidových vrstvách. První veřejná přednáška se konala dne 18. dubna 1950 za účasti 300 posluchačů. N a tém a Člověk a vesm ír přednášel předseda astr. spol. v Brně, ředitel gym nasia, A lois Peřina. Přednáška tato se těšila velkém u zájm u občanstva a přispěla k roz­ množení počtu členů. Při měsíčnich členských schůzích přednášeli členové výboru na tyto nám ěty: Sluneční soustava, Einstein a jeho teorie relativity, broušení čoček, lety do vesmíru, souřadnice na světové kouli, konstrukce čoč­ kového dalekohledu s azim utální montáží, o pozorování meteorů. Plánují se kulturní brigády do závodů a na vesnice za účelem šíření moderního světové­ ho názoru. Za tím účelem si členové m íst. odb. sam i vyrábějí diapositivy for­ m átu 5 X 5 cm. V červenci a srpnu pořádal se pro zájem ce kurs poznávání souhvězdí pod širým nebem a kurs broušeni astronom ické optiky. Aby se m ístní cdbor zapojil do skutečné astronomické práce, byly u staveny sekce pro pozorování meteorů a sekce sluneční. Objednány m apky souhvězdí sever­ ní oblohy. ČAS v Praze věnovala m ístním u odboru 4 ročníky Ř íše hvězd, A tlas cceli Skalnaté Pleso, m apky souhvězdí severní oblohy, Harvardské m apky hvězdných velikostí, A stronom ický slovníček, Třicetkrát kolem Slunce. Tim byl poležen základ spelkové knihovny. — M ístní cdbor je si vědom zá­ važností svého úkolu, k terý na sebe vzal před veřejností, a spoléhá proto na její podporu. F . H . a Z. K .

K d y , co a ja k pozor ováti H V ÉZD N Á OBLOHA v polovině listopadu v 21 hod. a v prosinci v 19 hod. V ysoko nad západoseverozápadní oblohou je souhvězdí Lyry s s Lyrae (dvě hvězdy 4m). Více k západu je Labuť s dvojhvězdou /? Cyg. Nad jihozá­ padem je Vodnář s hvězdou £ Aqr (průvodce 5m). N ad jihem je souhvězdí Ryb s a P se a průvodcem 4m. Elízko zenitu je souhvězdí Andromedy, v něm ž hvězda y And m á průvcdce 6m. N a severovýchodě je souhvězdí Blíženců s a Gem a průvodcem 4m. M lh o vin y a h vězd o k u p y. B lízko nadhlavníku vidíme spirálovou mlho­ vinu v Acdrcm edě. V Perseu na jihovýchodě sm ěrem ke Kasiopeji je dvojitá hvězdokupa x a h v Perseu. Od Persea sm ěrem k obzoru je souhvězdí Býka e otevřenou hvězdokupou Plejády-K uřátka pěkně viditelnou již pouhým okem. Na'! východním obzorem je v Orionu pod pásem 3 hvězd mlhovina v Orionu. Cd Oriona sm ěrem k severu je souhvězdí Blíženců s hvězdokupou M 35. Z dlouhoperiodických p ro m ěn n ých m á m axim um jasnosti v listopadu R Leo, R LMi (viditelná po půlnoci) a T U M a (viditelná po celou n oc). Z pra­

videlných m e te o ric k ý c h ro jů m ají m axim um 16. listopadu pozdě večer před půlnocí Leonidy. R adiant je viditelný po 22. hod. a prochází poledníkem po 6. hod. M ěsíc je v ten den v první čtvrti a zapadá o 23. hod. M axim um roje Geminid je k ránu 14. prosince 1950. Radiant je viditelný od 20. hod. a v %6. hod. projde poledníkem. M ěsíc zapadá již o 22. hod. M eteory roje Geminid je možno pozorovati po 14 dní okolo m axim a. Z nepravidelných m eteorických rojů se mohou vyskytnout okolo 21. lis­ topadu y Monoceridy s m axim em po 3. hod. SEČ (východ radiantu o 22. h od .j. Ve dnech 3.— 10. listopadu jsou Tauridy. okolo 2. prosince Andromedidy a 23. prosince U rsidy Minor. System atick á pozorování meteorů se konají 8.— 12. listopadu a 7.—11. prosince 1950. M alé p la n e tk y . Pozoruje se planetka V esta (4) , která je dne 9. listo­ padu v oposici a dosáhne jasnosti 7,0m. 5. X I. 1950 a = 3h 0,2m 6 = 60 30' 15. X I. 1950 a = 2h50,0m ,5 = 60 04' 25. XI. 2 40,7 5 51 5. X II. 2 33,2 5 54 Jasnější je též planetka 18. M elpom ene (8,2m) s oposici 24. XI. 1950. 15. XI. 1950 4h 05m — 00 37' 25. XI. 1950 3h 56m — 0« 57'. JZ v P .

Nové knihy a publikace B. A . V o ro n co v-V elja m in o v : Světelný paprsek — posel z Vesm íru. Str. 52. N ak lad a telstv í Ž ivot a P ráce — P raha 1950. Cena brož. K č s 17,60. V ynik ající so v ětsk ý hvězdář V oroncov-V eljam inov ukazuje v této m a ­ lé k nížečce všeobecně přístupným a populárním způsobem význam zkoum á­ n í hvězdných paprsků a velk é b oh atství poznatků, které z tohoto zkoum ání vyplývá. V osm i kapitolách probírá podstatu spektrálního rozboru, m ěření tep loty nebesk ých těles, způsob m ěření pohybu n eb esk ých těles a výzkum složení pozem ské i kosm ické hm oty. Zdůrazňuje při tom i praktické ap li­ kace spektrální a n alysi při hledání u žitečných nerostů, při třídění kovů a pod. K nížku s i rád přečte každý, kdo m á zájem o v ěd eck ý výzk u m a o službu, k terá věda lidstvu prokazuje. A . B . M iller: The Adsorption of G ases on Solids. Str. 134 + 38 obr. Cam bridge U n iv ersity P ress. London 1949. Cena 123,6 í . T ato stručn á m onografie o adsorpci plynů pevným i tělesy bude zajím ati nejen experim entální fysik y, ale i astrofysiky, kteří zejm éna v ka­ pitolách o evaporačních procesech a kontaktních potencionálech naleznou řadu m oderních v y sv ětlen í těchto úkazů a pokynů k jejich technickém u využití. M onografie je velm i pečlivě vyp raven a a obtížnější teoretické par­ tie jsou jasn ě podány, že sta čí m inim um vysok ošk olsk é m atem atik y k je ­ jich pochopení.

Z p rá vy společnosti Astronom ické kroužky na školách a v závodech. A bychom m ěli pře­ hled o tom , ja k se rozvíjí k roužky n a šk olách a závodech, prosím e naáe členy, případně čtenáře Ř íše hvězd, aby n ám podali zprávu o kroužcích, ve kterých pracují, nebo jso u o n ich dobře inform ováni. Z ajím ají n ás tyto údaje: N ázev kroužku a jeh o adresa, kdy byl založen, počet členů, jak pra­ cuje, m á-li knihovnu, a p očet svazků, m á-li dalekohled, triedry nebo jiné astronom ické pom ůcky, případně m á-li vlastn í nebo školní hvězdárnu. Z a ­ jím avé zprávy budou uveřejněny v Ř íši hvězd. P o šle te fo to g ra fie jejich hvězdáren a dalekohledů. K de bude třeba, poradím e ja k pracovat.

Ř ÍŠ E

H V Ě Z D

C O flE P H íA IIIIE . AcTpOHOMHHecKHH h o b o c t h .

—

II.

J la C e p e n :

3 n a H e in ie

KOCM oroiuiH ecnoít

up o C aeM H . — ,D,p. P . G jio y u a : ITpoCjieM H TyMaHHOCTefl. — f l p . B . P y M jib : 'líy jiaaM en T .u H a n e im iH e c K á ro M aT epnarai3M a b n p u p o R e . — f l p . P - f lp o c n a B í l i i x a : 0 3 0 ii0 (j)e p a h x pohoC (J)ephuie c k a h 3p y i m h h . — ,H,p. H h B o y u i n a : K 5 0 . io ú n jieio ocHOBaHHH oC cepB aT opiiH b T ypS aH O B e. — f l p . E . BaHHCeK: 3 a itp w T H e 3 B e3 fl.

C6KUHÍÍ.

—

—

M 3 jieH TeJibH OCTii

H a 6 jiio a ,a T e J ie íl.

ACTpOHOMHH B M opftBHH.

—

—

M s aenTeJibHOCTM

COBeTbl HaĎJIlOflaTeJIHM. HOBbUl

KHHrH. — C o o 6 m e iin n cei-m n ií.

CONTENTS: N ew s in astronom y and allied scien ces — P. Laberenne: The im portance of the cosm ogonical problém — Dr H ubert Slouka: The problém o f nebulae — Dr V. Ruml: The fundam ental w ork of d ialectic m aterialism in natural sciences — Dr Jaroslav Píchá: The ozonsphere and the chrom ospheric eruptions — Dr Jan Bouška: F ifty years of the meteorological and geophysical observátory in H urbanov (S tará D a la ) — Dr V anýsek: O ccultations of stars — Reports o f our observers — R eports o f our section s — A stro ­ nom y in M oravia — H ints for observers — N ew books and publications — Society N ew s.

Zpráva fotografické sekce. F otografick é práce n a hvězdárně b y ly om ezen y jen na sledování ně­ kterých význačných m eteorických rojů. O statním i přístroji se foto g ra fo v a t nedalo vzhledem k úpravám, které se n a hvězdárně prováděly a vzhledem k tomu, že hlavní stroj stále ještě není opatřen spolehlivým hodinovým pohonem. Mladí přátelé astrofotografie pracovali s P etzw alovým objektivem v pozorovacím dom ečku a řada jich b y la s fotografován ím obeznám ena. Sekce byla vybavena dík podpoře R eferátu pro šk o lstv í a osvětu v Praze celou řadou cenných přístrojů, m ezi něž třeba p očítat dva prom ítací pří­ stroje n a 16 a 8 mm úzký film , dále zv ětšo v a cím přístrojem O p e m a t u s a au tom atickým zaostřováním n a form át 24 X 32 m m až 40 X 40 mm, dále dvě autom atické kopírky a dva fotografick é a p aráty E t a r e t a a M i ­ k r o m a. V ybavení fotografick é laboratoře je ted y dokonalé, chybi jen vhodnější m ístnost, neboť laboratoř je st um ístěna v n edostatečné m íst­ nosti pod schody do hlavní kopule. Pro přednáškovou činnost b y ly zhotoveny desítky nových diapositivů 8 X 8 a 5 X 5 cm. B y ly také opatřeny 3 serie originálních obrazů (fo to ­ grafií) ve velikosti 30 X 40 cm v celkovém počtu 156 kusů, ze kterých budou pořizeny putovní v ý sta v y pro ven k ovsk é odbory. Vedoucí sekce děkuje všem členům , kteří v sekci pom áhali, a děkuje také správním u výboru za ochotu a porozumění, se kterým i byla fo to g ra ­ fick á laboratoř ta’: sk věle vybavena. L adislav Černý.

Lidové astronomické prednášky každou středu ve velké posluchárně F ilosofick é fa k u lty na Sm etanově n á ­ m ěstí č. 2 v 19 hod. 8. 15. 22. 29.

listopadu: Dr Hubert Slouka: Žijem e ve spirálové m lhovině? listopadu: Dr Píchá: Má M ěsíc vliv na počasí? listopadu: Dr P lavec: H m ota m ezi hvězdam i. listopadu: Frant. K adavý: A stronom ie neviditelna.

ČASOVÉ SIG NÁLY — NOVÁ Ú PR A V A . Vzhledem k moderním pctřebám (křem enné hodiny, accucate frequency standards) vysílají se časové signály od 1. říjn a 1950 podle cirkuláře Time Department, Royal Greenwich Observátory ze dne 19. IX. 1S50 takto: S. E . Č. S. E . Č. 10h 5 4 m 00s 18h 54m OCH P řed b ěžn ý signál: do 10 54 45 do 18 54 45 GER GBR a závěrečná čárka 10h 55m 00s 18H 55m 00s S tř e d n í čas: do 11 00 00 do 19 00 00 Bodové vteřinové značky, m inutové čárky. l l h lm 00s 19K lm C0s K oincidenční sig n á ly: do 11 6 00 do 19 6 00 61 bodových značek za lili do 11

6m 5s 6 15

19h 6m 5s do 19 6 15

čárky K onečná čárka.

Bodové značky přibližně o trvání 0,ls Minutové čárky přibližně o trvání 0,6s V ysílají tyto stanice: l l h S. E . Č. 16 k c /s 8640 kc'/s 19640 k c /s

GBR G IC G IA

19h S. E . Č.

GBR 16 k c /s G IC 8640 k c /s GKXJ3 12455 k c /s K. N o v á k .

Prodám dalekohled „ M O N A R ” s celým příslu šen stvím v bezvadném stavu

z a 8000,— K čs. M iloslav Hádek, V arnsdorf V., ul. K aroliny S větlé 606. Prodám dalekohled „ A M A T " , úplně nový, v y so k ý sta tiv , okulár 6 5 X. Ce­

na 5000,— Kčs. N a adresu: Milan Votruba, Litoměřice, Rooseveltova č. 13. Prodám nový hvězdářský dalekohled zn ačk y „AM AT”, zvětš. 4 0 X, 5000,

Kčs. Zdeněk M oravec, Kolín III, K aizlova 207. Prodám dalekohled zn. „ E T A ”, úplně nový, průměr obj. 50 mm, zvětš.

4 0 X, se stativem . 4500,— Kčs. Jiří Spousta, Blansko, M arxova 895. M ajetník a vydavatel časopisu Ř íše hvězd Č eskoslovenská společnost astro­ nomická, Praha IV-Petřin. Odnov. zástupce listu: Prof Dr. F. Nušl. PrahaBřevnov, Pod Lagronkou č. 1351. —■T iskem Středočeských tiskáren n. p., závod 07 (P rom etheus), Praha 8. — N ovinové znám kování povoleno č. ř. 159366/H Ia/37. — D ohlédací p o što vn í úřad P raha 022. — 1. listopadu 1950.