GYMNÁZIUM JANA KEPLERA
Masová výuka aneb percepce (ne)konzumace živočišných výrobků na středních školách a gymnáziích Jakub Caha, 4.A Maturitní práce z Humanitních Studií Vedoucí práce: Barbora Semerádová 2015/2016
Tímto bych chtěl poděkovat paní profesorce Semerádové, všem respondentům svého dotazníku a své matce. --Prohlašuji, že jsem tuto maturitní práci vypracoval sám s použitím uvedené literatury.
Obsah Úvod ........................................................................................................................................... 1 Teoretické podklady: .................................................................................................................. 1 Kohlbergova stupnice morálního vývoje ............................................................................... 1 Obranné mechanismy (v kontextu percepce konzumace masa) ............................................. 2 Karnismus............................................................................................................................... 3 Kognitivní disonance .............................................................................................................. 4 Cíle práce a hypotéza ................................................................................................................. 4 Cíle ......................................................................................................................................... 4 Hypotéza................................................................................................................................. 4 Metoda ........................................................................................................................................ 5 Dotazník ................................................................................................................................. 5 Vyhodnocování dotazníku...................................................................................................... 5 Výsledky..................................................................................................................................... 7 Složení hlavních denních jídel ............................................................................................... 7 Názory na stravu ..................................................................................................................... 8 Morální hodnoty ..................................................................................................................... 9 Individuální profily padesáti tázaných ................................................................................... 9 Analýza..................................................................................................................................... 12 Kognitivní disonance ............................................................................................................ 12 Analýza dat z hlediska karnismu .......................................................................................... 12 Morální vývoj dle Kohlberga ............................................................................................... 13 Diskuze ..................................................................................................................................... 14 Kritické připomínky k průběhu práce .................................................................................. 14 Kritický pohled na závěry práce ........................................................................................... 15 Srovnání práce s již existujícími pracemi na podobné téma ................................................ 15 Možnosti dalšího výzkumu .................................................................................................. 17 Použitá literatura a reference: ................................................................................................... 19
Úvod Každý rok zemře kvůli lidské potravě pravděpodobně něco přes sto padesát miliard zvířat. Už jen za čas, který jste pravděpodobně věnovali četbě prvního řádku, stačil na to, aby někde na světě bylo popraveno zhruba dvacet krav. Devadesát osm procent těchto zvířat je chováno v průmyslových velkochovech. To jsou budovy, potažmo instituce, které proces získávání masa zcela odlidštily. Krávy už dávno nejsou individuality, které dotyčný pastevec dlouho chová na pastvě kde je tráva vždy zelená, které po páření rodí zdravá telátka, která pijí jejich mléko a následně vyrostou, a které nakonec někdo osobně porazí, což je velmi náročný proces – něco jako souboj dvou zvířat. Dnes krávy chováme v prostoru tak malém, že stačí přesně na to, aby vzpřímeně stály, ale nic víc, jsou krmeny sójou a siláží, jsou uměle oplodňovány železnými tyčemi, telátka jsou jim odebírána, aby bylo jejich mateřské mléko využitelné, zatímco telátka dostanou náhražku, a nakonec jsou masově poráženy velmi efektivním způsobem. Odvrácenou stránkou efektivity je nehumánnost a bolestivost porážky pro dotyčné zvíře. Tlakové pistole, kterými se mají zvířata oficiálně usmrcovat před odkrvením, jsou naschvál nastavovány na menší tlak, neboť mrtvé zvíře je prakticky nemožné vykrvit. Miliony krav tudíž musí každý rok viset živé vzhůru nohama, zatímco jim někdo prořezává hrdlo, stahuje kůži, a jsou dokonce případy, kdy byly krávy živé i při procesu oddělování končetin. Pro dotyčná zvířata to pravděpodobně nepříjemný zážitek. Horní shrnutí faktů přirozeně v člověku vyvolá negativní emoce. Nabízí se kvůli tomu hned několik otázek – týkají se stravovacích návyků, morálních hodnot a postojů. Tato práce se touto problematikou zabývá v prostředí současných středoškoláků a gymnazistů.
Teoretické podklady: Kohlbergova stupnice morálního vývoje Část dotazníku je věnována zjištění pozice tázaných na škále stupnice morálního vývoje podle Kohlberga. Lawrence Kohlberg je jedním z hlavních představitelů vývojvoé psychologie. V této své teorii vychází z hlavní myšlenky, že člověk roste na více úrovních. Nejlépe pozorovatelná je úroveň tělesná, ale člověk roste i psychicky, a to mimo jiné morálně. Kohlberg rozlišuje tři hlavní úrovně psychického vývoje a ty pak dále dělí na šest stádií. I. II. III.
úroveň (stádia 1 a 2) - předkonvenční úroveň (stádia 3 a 4) – konvenční úroveň (stádia 5 a 6) - postkonvenční
Kohlbergova charakteristika jednotlivých úrovní zní: „Předkonvenční morální úroveňje úrovní většiny dětí do 9 let, některých adolescentů a mnoha dospívajících a dospělých kriminálních živlů. Konvenční úroveň je úrovní většiny adolescentů a dospělých v naší 1
společnosti i ostatních společnostech. Postkonvenční úrovně dosahuje menšina dospělých, obvykle teprve po dvacátém roce života.“(Kohlberg, 1976) Předkonvenční úroveň: Klíčovým slovem prvního stádia je trest. Jedinec se chová značně egocentricky, a to nejen sobecky, ale často si neuvědomuje, že ostatní jsou také subjekty. Poslušnost k autoritám je z důvodu jejich nadřazenosti, vyhýbání se špatnému chování je podmíněné hrozbou trestu v případě, kdy se jedinec ke špatnému chování uchýlí. Ve druhém stadiu už je přiznána existence ostatním, jakožto subjektům, ale ve vzájemné interakci převažuje sobecká motivace. Sice se objevuje slovo fér a princip vzájemnosti, ale pouze kvůli výhodnosti takovéhoto chování do budoucna. Konvenční úroveň: Pro třetí stádium je typická orientace na bytí dobrým v kontextu sociálních vazeb. Vlastní hodnotu si člověk dává podle toho, jak jej vnímá okolí. Člověk se váže na řád a autority, protože bude-li je podporovat a držet se jich, bude plnohodnotným členem své společnosti. Naopak ve čtvrté fázi, ač fixace na autority a pravidla zůstává, je hlavní motivací zájem o systém sám o sobě. Zákon a pravidla (rozumějme zákon pozitivní) jsou nade vším – dokonce nad možnými negativními přímými důsledky chování a širšími souvislostmi problematiky. Postkonvenční úroveň: Na páté úrovni pozorujeme etiku ideálního člena občanské společnosti. Tj. člověk, který se orientuje na konsensem získaná pravidla, která jsou nejlepší pro většinu společnosti. Neorientuje se na systém nebo na uznání okolí, ale na (de facto demokratické či anarchistické) konsensuální zákony, jejichž motivací je blaho ostatních. Člověk šesté fáze pokročil ještě o kousek dále, a orientuje se na univerzálně platné etické principy, na hledání správné ideologie. Motivací tohoto člověka je blaho každého jednotlivého článku celku.
Obranné mechanismy (v kontextu percepce konzumace masa) Zůstaňme věrni Freudovu slovníku – z něj totiž slovní spojení obranný mechanismus pochází. V našem kontextu se bavíme o obranných mechanismech, které nastávají při konfliktu pudu pocházejícího z Id, který se uvědomil v Egu, ale dostává se do konfliktu se SuperEgem. V této větě je potřeba vysvětlit mnoho pojmů. Pud je zde potřeba jíst živočišné výrobky, ať už kvůli jakékoli motivaci. Pod pojmem Id rozumějme pudovou neracionální stránku, která je řízena touhou po slasti a strachem z trestu. Pozorujme paralelu s Kohlbergovou předkonvenční úrovní. Princip Ega nejlépe vysvětlí citace z Atkinsonové: „Ego se řídí principem reality: uspokojení impulzů musí počkat, dokud nenastane vhodná situace. Ego je tedy v podstatě řídícím prvkem osobnosti: rozhodne o tom, které impulzy Id budou uspokojeny a jakým způsobem.“ (Susan Nolen-Hoeksema et al., 2012) Stejně tak SuperEgo nejlépe vysvětlí citace z učebnice: „Je to svědomí jedince a jeho představa ideálně mravné osoby – takzvaného ideálního ega.“ (Susan Nolen-Hoeksema et al., 2012). Jednotlivé obranné mechanismy, které v našem případě mohou hrát roli, jsou vytěsnění, racionalizace, reaktivní formace, intelektualizace a popření. Vytěsnění je vyloučení příliš hrozivých nebo bolestných impulzů nebo vzpomínek z vědomí (Susan Nolen-Hoeksema 2
et al., 2012). Jako příklad uvádím klasickou situaci popsanou Freudem, kdy se dívka v dětství bez dozoru rodičů při procházce zaklínila pod říčním vodopádem ve velmi nepříjemné pozici, ale posléze na celou situaci zapomněla. Problém v jejím případě nastal v dospělosti, kdy se u ní začala projevovat a stupňovat fobie z vody. V případě percepce živočišných potravin se jedná například o vytěsňování nepříjemných vzpomínek na zabíjačky, záběry z jatek či jiných nechtěných setkání s porážkami a zneužíváním zvířat. Racionalizace je hodnotící a zdůvodňovací proces, který naše mysl provádí zpětně po špatném (dle SuperEga) chování, případně při něm, aby ospravedlnila jeho výkon. Rozhodně ale neznamená, že daný člověk skutečně racionálně jednal. V běžném životě se s racionalizacemi setkáváme, například když podlehneme reklamní psychologii, zakoupíme něco, co nepotřebujeme a zpětně si to odůvodníme tak, že jsme to vlastně vždy potřebovali. V případě konzumace potravin živočišného původu se jedná o zdůvodňování konzumace živočišných potravin různými pseudo-logickými úvahami, například, že lvi jedí maso, tudíž je to přirozené, tudíž máme taky, nebo, že bez masa by se člověk nevyvinul do své současné podoby, tudíž bychom ho měli jíst i nadále. Reaktivní formace zastírá člověku samotnému v tomto případě postoj jeho SuperEga. Dosahuje toho tím, že člověka utvrdí v přesně opačném postoji, než jaký zaujímá jeho SuperEgo a přiměje ho se tak ostentativně chovat. (Klasický příklad nacházíme v nekonečných diskuzí veganů a běžných masojedlíků na internetu, kdy dotyčný masojedlík prohlásí „Za každý burger co nesníš, já si dám tři“). Intelektualizace nás zbavuje nepříjemných emocí ve vypjatých a stresových situacích. Dosahuje toho tím, že dotyčnou problematiku převede do nehmatatelné abstraktní roviny, ve které emoce nehrají roli. Klasickým příkladem funkce intelektualizace v lidské psychice je Stalinův citát „Smrt jednoho je tragédie, smrt milionu je statistika.“ Smrt jednoho je strašná, a smrt každého jednoho z onoho milionu je strašná stejně. Ale v případě onoho milionu se budeme spíše bavit o důsledcích, příčinách a jiných okolnostech, než o emoce-vzbuzujících okolnostech jednotlivých úmrtí. Popření je iracionální odmítnutí nabízeného tvrzení bez uvážení důkazů, faktů či argumentů. Uvádět příklady snad není třeba.
Karnismus Roku 2001 přišla americká psycholožka Melanie Joy s teorií, podle které existuje neuvědoměný a nepřiznaný myšlenkový systém, který umožňuje lidem konzumovat některá zvířata. Tato neviditelná ideologie podle Joy prostupuje celou společností, žijeme v jejím prostředí celý život, a neboť si ji málokdo uvědomuje, tak o ní málokdo pochybuje. Nikdo se sám od sebe nerozhodl být karnistou. Skutečnosti, které karnismus chrání před zpochybněním, jsou podle Joy často v rozporu s morálními zásadami člověka – tak vzniká kognitivní disonance. V teorii karnismu je dále rozvedeno, jaké obranné mechanismy, mýty a společensko-průmyslové procesy karnismus využívá. Základní mýty, na nichž podle Joy karnismus stojí, jsou takzvaná tři N: normal, natural, necessary (Joy M., 2009) tedy postoj, že konzumace živých bytostí je normální, přirozená a nezbytná. Tyto mýty jsou jednoznačně vědecky vyvratitelné, a vyvrácené několikrát už byly (Joy M., 2009;Dahlke R., 2011) Od těchto N se víceméně odvíjí ostatní mýty spojené s konzumací živočišných výrobků. Již s těmito třemi N je také podle Joy spojen jeden z obranných mechanismů karnismu – racionalizace (viz výše). Popisované sociálně-průmyslové procesy jsou komodifikace a
3
objektifikace zvířat, deindividualizace a anonymizace zvířat a v neposlední řadě disociace konečného živočišného výrobku od jeho původu.
Kognitivní disonance Podle wikipedie zní definice takto: „Kognitivní disonance je stav mysli, který vzniká rozporem mezi dvěma kognicemi, například mezi postoji (znalostmi, vírou, chováním) a skutečným stavem věci.“ V případě této teorie se jedná o nesoulad nenásilného morálního přesvědčení a hluboce kulturně zakořeněné konzumace stravy, která nevyhnutelně násilně vzniká. Podle Festingerovy teorie z roku 1957 zároveň přítomnost kognitivní disonance v psýché podněcuje psychickou dynamiku – lidé mají tendenci jednat v souladu se svými postoji. Právě kvůli tomu v případě kognitivní disonance připadá v úvahu několik scénářů jednání. Jedinec může buď změnit první kognici (v našem případě chování) nebo druhou kognici (v našem případě postoje) anebo využít obranné mechanismy a problematiku potlačit, popřít, vytěsnit či něco jiného.
Cíle práce a hypotéza Cíle Cílem této práce je zjistit následující: 1. Jak vnímají současní středoškoláci a gymnazisté konzumaci živočišných výrobků. 2. Jak mají nastaveny morální hodnoty (subjektivní postoje a názory). 3. Nakolik jsou morálně vyvinutí (podle Kohlbergovy teorie morálního vývoje z roku 1963). 4. Jaké prvky karnismu, kognitivní disonance a obranných mechanismů lze pozorovat v odpovědích (individuálních profilech a statistických údajích) tázaných.
Hypotéza V předkládané práci se soustředím na potvrzení nebo vyvrácení následujících hypotéz: 1. Existuje kognitivní disonance mezi prezentovanými morálními hodnotami a skutečnými stravovacími návyky. 2. Ve výpovědích dotazovaných lze najít prvky obranných mechanismů. 3. V odpovědích respondentů budou zastoupeny „karnistické mýty“ a jejich četnost bude vyšší u respondentů konzumujících maso. 4. Čím zdrženlivější budou respondenti v konzumaci masa, tím výše se budou nacházet v Kohlbergově stupnici morálního vývoje.
4
Metoda Práce je rozdělena do několika fází či celků: 1. Zadání dotazníku a sběr dat 2. Vyhodnocení dotazníku a práce s daty 3. Zpracování dat v kontextu teoretických podkladů a hypotézy
Dotazník Vstupní údaje jsem získal pomocí dotazníku, který jsem s využitím internetu distribuoval mezi studenty středních škol a gymnázií (jako komunikační prostředek jsem použil facebook). Dotazník byl umístěný na webové stránce qualtrics.com, která poskytuje pro mne klíčové a nezbytné funkce – otázky zavřené, otevřené a škálové. Tato stránka umožňuje jednoduchý přístup ke změřeným datům a jejich dobré zpracování. Dotazník měl dvě části – morálně hodnotovou a stravovací. V morálně hodnotové části byl prostor pro otázky dvojího typu: 1. „Přečtěte si následující výrok, a označte, na kolik s ním souhlasíte“, přičemž otázce následuje škála „Souhlasím úplně/souhlasím částečně/nevím/spíše nesouhlasím/nesouhlasím vůbec“ 2. Otevřeno-zavřené otázky, kde je na začátku popsána určitá situace. Respondent pak odpovídá na otázku formátu „ano/ne“ a posléze méně než pěti slovy píše svůj důvod (např. „Je to nezákonné“ nebo „Moje víra mi to nedovoluje“). Cílem těchto otevřeno zavřených otázek je zkoumat, na které úrovni morálního vývoje podle Kohlberga respondenti jsou. Ve stravovací části jsem zkoumal, jak se respondenti stravují a jaké jsou jejich názory na stravu. Názorová část se ptala na postoje k ekologické problematice stravy, etické stránce stravy a na přesvědčení o nutriční hodnotě různých druhů stravy. Dotazník je uveden v příloze 1.
Vyhodnocování dotazníku Dotazník byl vyhodnocen dvěma způsoby. Statistické hodnocení zavřených otázek, tj. četnost zastoupení jednotlivých odpovědí, bylo provedeno v celém souboru pomocí softwaru poskytovaného serverem qualtrics.com. Individuální profily na základě otevřeno zavřených otázek jsem vypracoval u padesáti náhodně vybraných respondentů. Pro hodnocení stravovací části jsem zavedl dvě proměnné: faktor živočišnosti (FŽ), kam spadají kategorie „Maso a uzeniny, Mléčné výrobky / mléko, Vejce“, a faktor rostlinnosti (FR), kam spadají kategorie „Obiloviny, müsli, oříšky atd., Pečivo, Ovoce, Zelenina, Rostlinné produkty, Přílohy“. Každá z položek v seznamu kategorií potravin byla ohodnocena jedním bodem a FŽ/FR je prostým součtem bodů. Na základě hodnot FŽ a FR jsem rozdělil respondenty do tří kategorií: 1) Vegan – FŽ = 0 2) Vegetarián – FŽ > 0, ale v jídelníčku není obsaženo maso 3) Omnivor – FŽ > 0, v jídelníčku figuruje maso 5
Příklad výpočtu: respondent uvedl jako složky snídaně Mléčné výrobky / mléko, Pečivo a Zeleninu. Jako složky oběda uvedl Přílohy, Rostlinné produkty a Vejce. Dále uvedl, že nevečeří. V tomto případě FŽ = 2, FR = 4. Celkově byl vyhodnocen jako vegetarián. V morální části jsem zavedl následující proměnné: faktor svobody (FS) a faktor nenásilí (FN). V této části bylo možné získávat kladné i záporné body. Kladné body byly přiřazeny hodnotám „Věřím v demokracii; Myslím si, že ženy a muži by měli být rovnoprávní; Odsuzuji rasismus; Pravda a láska jsou pro mě hlavní hodnoty“ pro FS a „Terorismus je odsouzeníhodný; Jsem rád/a, že u nás už trest smrti neprobíhá; Právo na život je nedotknutelné; Odsuzuji války; Odsuzuji násilí; Nelíbí se mi násilí na zvířatech“ pro FN. Negativní body byly přiřazeny hodnotám „Diktatura je ideální forma vedení státu“ pro FS a „Jsem pro znovuzavedení trestu smrti“ pro FN. Faktory byly opět vypočteny jako součty bodů z odpovědí. Příklad výpočtu: respondent uvedl odpovědi „Věřím v demokracii; Myslím si, že ženy a muži by měli být rovnoprávní; Odsuzuji rasismus; Odsuzuji války; Odsuzuji násilí; Nelíbí se mi násilí na zvířatech; Jsem pro znovuzavedení trestu smrti“. V tomto případě FS = 3 a FN = 2. V poslední části byly posuzovány pouze otevřené otázky, a opět jsem zavedl proměnnou: faktor vývoje. Nezáleží kvalitativně na odpovědích respondentů, ale jak svá rozhodnutí opodstatňovali. Podle povahy odpovědí byly tyto posouzeny s ohledem ke Kohlbergově stupnici morálního vývoje a podle jejich umístění na třístupňové škále (1 – předkonvenční, 2 – konvenční, 3 – postkonvenční) byl vypočten faktor vývoje. Výpočet sestává ze součtu bodových hodnocení jednotlivých otázek a jejich aritmetického průměru. Také počítám, v kolika případech se vyskytuje kognitivní disonance mezi stravovací částí (konzumace masa) a body „Odsuzuji násilí“ či „Nelíbí se mi násilí na zvířatech“. V prvním případě pro další zpracování dám proměnné kognitivní disonance hodnotu jedna, ve druhém dva (liší se explicitností).
6
Výsledky Dotazník psalo 242 lidí, 166 z toho vyplnilo dotazník celý, což 69% celkového počtu odpovědí. Náhodně bylo vybráno padesát kompletních odpovědí a z nich byly sestaveny individuální profily.
Složení hlavních denních jídel
7
Grafy 1 ukazují složení snídaně (1A), oběda (1B) a večeře (1C) skupiny respondentů. Výsledky zhruba odpovídají obvyklým stravovacím zvyklostem v Českém městském sociokulturním prostředí. Ke snídani převažuje pečivo a mléčné výrobky, těsně následováno obilovinami a müsli. Zhruba čtvrtina respondentů (28%, 60 respondentů) uvedlo, že minimálně někdy nesnídají vůbec. Pouze 8% respondentů snídá i maso či uzeniny. Dominantní složky oběda jsou maso a uzeniny, zelenina a přílohy. U šedesáti šesti respondentů jsou zastoupeny ve složení oběda také rostlinné produkty a naopak ovoce je v obědech zastoupeno nejméně (30 respondentů). Ze všech tří jídel je zde také nejméně zastoupeno mléko a výrobky z něj (26 respondentů) a obiloviny (7 respondentů). K vynechávání obědů se hlásí 10 respondentů, tj. 5% vzorku. Oproti předchozím dvěma jídlům je večeře vyrovnanější, ovoce a vejce jsou ve večeři zastoupeny nejvíce, k jídlu si respondenti dávají jak konvenční přílohy, tak pečivo. Právě pečivo spolu se zeleninou jsou v průměrné večeři zastoupeny více než maso, se kterým tvoří dominantní trojici. Pouze čtyři respondenti uvedli, že nevečeří.
Názory na stravu Většina tázaných považuje ovoce a zeleninu za nezbytné složky zdravého jídelníčku, což koreluje s vysokým zastoupením zeleniny v hlavních jídlech v grafu 1. Méně pak ale se zastoupením ovoce, které mělo v grafu 1 největší zastoupení v grafu 1C, a to 21% respondentů. Názorové spektrum vytvořené vzorkem respondentů ukazuje tendenci k pestrému jídelníčku, neboť se ke všem potravinám nejvíce lidí vyjadřuje pozitivně. Pozorujeme většinový konsensus o zdravotní prospěšnosti mléka, adoraci chuti masa zhruba dvěma třetinami vzorku a téměř bezvýhradnou oblibu chuti ovoce a zeleniny. Vzorek respondentů si je víceméně nejistý ohledně proteinové adekvátnosti čistě rostlinné stravy, u tvrzení „Existují dostačující rostlinné zdroje proteinu“ je nejhojněji zastoupenou odpovědí (59 respondentů) odpověď „Nevím“.
Tabulka 1
8
Morální hodnoty Výrazným prvkem rámcového dotazníku zkoumajícího morální postoje (viz graf 2) je souhlas 78% respondentů s tvrzením „Nelíbí se mi násilí na zvířatech“, což z něj činí nejpopulárnější názor této části. K tomu více v analýze v bodě Kognitivní disonance. Hodnoty nenásilí a svobody jsou všeobecně sdílené, k tomu víc v Individuálních profilech. Za přesný opak hodnot svobody, za diktaturu, se postavilo 8 lidí (4% tázaných) a za (méně přesný) opak hodnot nenásilí („Jsem pro znovuzavedení trestu smrti“) se postavilo 31 lidí, tj. 17% tázaných. Někteří jedinci se zároveň identifikují s výroky „Jsem pro znovuzavedení trestu smrti.“ a „Právo na život je nedotknutelné.“ – jistou kognitivní disonanci bychom mohli pozorovat i zde. počet respondentů 0 Diktatura je ideální forma vedení státu.
20
40
60
80
100
120
140
8
Terorismus je odsouzeníhodný.
138
Pravda a láska jsou pro mě hlavní hodnoty.
87
Věřím v demokracii.
84
Jíst psy je špatné.
82
Odsuzuji rasismus.
125
Myslím si, že ženy a muži by měli být… Jsem pro znovuzavedení trestu smrti. Jsem rád/a, že trest smrti už u nás neprobíhá. Právo na život je nedotknutelné. Odsuzuji války. Odsuzuji násilí. Nelíbí se mi násilí na zvířatech.
160
134 31 64 83 110 123 142
Graf 2
Individuální profily padesáti tázaných Z individuálních profilů (tabulka 2) jako jediných můžeme zkoumat morální vývoj podle Kohlbergovy stupnice. Podle průměru zaokrouhleného k nejbližšímu celému stupni vyšlo dvacet sedm respondentů na konvenční úroveň morálního vývoje, dvacet jedna tázaných na postkonvenční úroveň a pouze dva na prekonvenční úroveň. Vzhledem k věku tázaných (věk ohraničený podmínkou středoškolské/gymnaziální docházky) je tento poměr v souladu se zbytkem Kohlbergovy teorie. Podle odpovědí tázaných šlo určit, zda uvedli masitou, vegetariánskou či veganskou dietu. Ve zcela náhodně vybraném vzorku (padesát zkoumaných odpovědí) pak jsou čtyři vegetariáni a pět veganů. Mezi vegetariány nebyl ani jeden respondent na předkonvenční úrovni vývoje, dva na konvenční a dva na postkonvenční. Mezi vegany také nebyl nikdo prekonvenční, ale pouze jeden na konvenční úrovni a čtyři na postkonvenční úrovni. V procentech vyjádřeno odpovídá morálním vývojem předkonvenční 9
úrovni 5% konzumentů masa a žádní vegetariáni/vegani. Konvenční úrovni vývojově odpovídá 59% konzumentů masa, 50% vegetariánů a 20% veganů. Postkonvenční úrovni pak odpovídá 36% konzumentů masa, 50% vegetariánů a 80% veganů.
10
Tabulka 2
11
Analýza Kognitivní disonance Minimálně 69% tázaných si alespoň jednou denně dá k jídlu část zvířete. Ale přitom s výrokem „Nelíbí se mi násilí na zvířatech“ se ztotožnilo 78% tazatelů. S tímto procentem se jednalo o nejsdílenější názor (o dvě procenta méně byl pak 76% tazatelů sdílený odpor k terorismu). Matematicky je jednoznačné, že veličiny „lidé co odsuzují násilí na zvířatech“ a „lidé co jedí maso“, mají průnik. Při zpracování individuálních profilů tazatelů, pak byla kompletní kognitivní disonance (zároveň jí maso a nelíbí se mu násilí na zvířatech) zjištěna u třiceti pěti z jednačtyřiceti maso konzumujících respondentů, což je 85%. Kognitivní disonanci méně jasnou, spornější, tj. odpor k násilí obecně provázený konzumací masa, vykazovali čtyři respondenti, tj. něco pod 10% odpovídajících masojedlíků. Pouze něco okolo 5% maso konzumujících respondentů nevykazuje známky kognitivní disonance.
Analýza dat z hlediska karnismu Největší četnost souhlasů, jak už jsem zmínil výše, měl v části morálních hodnot výrok „Nelíbí se mi násilí na zvířatech.“ Z toho lze rozumět, že kdybychom před těmito 142 lidmi například usekli nohu krávě, protestovali by. Pravděpodobně by v nich vyvolalo velkou emocionální reakci, podřízli-li bychom před nimi psa. To že přímá konfrontace s násilím na zvířatech vyvolává bouřlivé reakce je často pozorovaný fakt z našich každodenních životů: otcové, kteří nedokáží zabít kapra, lidé, kteří si na zabíjačce rádi dají klobásy, ale samotnou porážku vidět nemohou a jiné další příběhy. Ale neděje-li se tento děj přímo před našima očima, nastupuje karnistické obranný mechanismus disociace. Maso a živočišné produkty prodávané v průmyslovém měřítku jsou úhledně balené produkty, kde jsou části zvířat naporcovány na malé kousky a nepřirozeně naaranžovány. Takto připravená balení spolu se sofistikovanou reklamou nijak nepřipomínají proces, který probíhal při výrobě těchto produktů. Naopak často vytváří iluzi reality, která zanechá v konzumentech dojem nevinnosti průmyslu a pohodlí využívaných zvířat (viz v současnosti v televizi běžící reklama na sýr, kde je nám chov průmyslových zvířat jako extensivní chov v alpské krajině, což vůbec neodpovídá realitě). Z pohledu karnismu je tedy toto důvod, proč je u respondentů pozorována ona kognitivní disonance. U položky „Maso je v jídelníčku nezbytné“ měla největší četnost odpovědí položka „úplně souhlasím“ („ano“). Přitom že tomu tak není, vyplývá nejen z každodenní zkušenosti, ale i z řady studií. (např. studie Peter Clarys et al., 2014 Mar) Roku 2010 dokonce OSN oficiálně apelovala na občany, aby přešli na veganskou dietu z ekologických důvodů a kvůli její zdravotní dostatečnosti (viz zpráva UNEP & IPSRM, 2010) Tudíž se opět dostáváme ke karnistickému mýtu – vysoké zastoupení názoru o nezbytnosti masa znamená vysoké zastoupení jednoho ze tří n karnismu (viz výše) – a to necessarry, nezbytné. Představa nezbytnosti konzumace masa je často projevem/nástrojem jednoho Freudem popsaného obranného mechanismu, a to racionalizace. Jedná se o situaci, kdy jedinec vůbec nezpochybňuje svoji konzumaci masa, z nějakého důvodu pocítí morální dilema, ale zpětně si najde racionálně znějící důvod pro své morálně pochybné jednání.
12
Několik výkladů také nabízí převážně pozitivní nebo neutrální postoj k dostatečnosti rostlinných bílkovin. Můžeme ho vnímat jako projev racionální neopodstatněnosti názoru na nezbytnost masa, neboť nejčastější argument proti rostlinné stravě, nedostatečnost bílkovin v ní obsažených, už tak hojně zastoupen není. Srozumitelněji a civilněji řečeno – většina si sice myslí, že maso je ve stravě nutné, ale o problému bílkovin buď není dostatečně informována (s 59 odpověďmi byl výrok „nevím“ v této položce nejzastoupenější) a nebo ví, či tuší, že rostlinné bílkoviny dostačují (kladný postoj zaujalo 87 tázaných, rozloženo do 49 odpovědí „asi ano“ a 38 „ano“. Nicméně toto je jen jeden z výkladů a nabízejí se i další, například, že většina sice ví o proteinové dostatečnosti rostlinné stravy, ale zároveň ji neuznává jako plnohodnotnou kvůli nedostatečnosti jiných nutrientů. V karnismu je důležitým motivem také psychosociální konstrukce, podle které hodnotíme zvířata jako různě hodnotná podle jejich živočišného druhu. Druh dotyčného zvířete také podle této teorie rozhoduje o tom, jaké chování k němu je ještě morálně správné a jaké ne. 82 ze 166 celých odpovědí obsahovalo názor „Jíst psy je špatné“. Ve vzorku bylo menší zastoupení vegetariánů a veganů než 82, tudíž není možné, aby všichni, co odsuzují konzumaci psů, odsuzovali konzumaci zvířat celkově. V tom pozorujeme kulturně velice zažitý karnistické jev, totiž že psi jsou zvířata domácí, zatímco jiná jsou hospodářská, tudíž vhodná k vykořisťování a konzumaci. Nadále podle karnismu bývají psům často přisuzovány vlastnosti jako „roztomilí, inteligentní, krásní, věrní“, což do určité míry jistě odráží realitu, ale u tzv. hospodářských zvířat by šlo podobné vlastnosti pozorovat také, ač se tomu neděje. Nutno ale zmínit, že tato druhá polovina karnisitického tvrzení mým dotazníkem pokryta nebyla, nelze ji hodnotit.
Morální vývoj dle Kohlberga V hypotéze jsem vyslovil možnost objevení přímé úměry mezi nemasovostí diety a stupňem morálního vývoje podle Kohlberga. Z naměřených dat vyplývá, že v procentech vyjádřeno odpovídá morálním vývojem předkonvenční úrovni 5% konzumentů masa a žádní vegetariáni/vegani. Konvenční úrovni vývojově odpovídá 59% konzumentů masa, 50% vegetariánů a 20% veganů. Postkonvenční úrovni pak odpovídá 36% konzumentů masa, 50% vegetariánů a 80% veganů.
13
procenta odpovědí dané skupiny
Graf 3
Vzhledem k tomuto výsledku prohlašuji domněnku za potvrzenou. Trend grafu 3, který zobrazuje zastoupení různě morálně vyvinutých jedinců v stravou definovaných skupinách, je od konzumentů masa po vegany, co se procentuálního zastoupení jedinců třetího vývojového stupně jasně stoupající. Pozoruji, že mezi konzumenty masa je nejvíce zastoupena konvenční úroveň vývoje, zatímco mezi vegany dominuje postkonvenční úroveň vývoj. Rozhodně tímto nechci nijak snižovat konzumenty masa, různé vývojové stupně nelze kvalitativně hodnotit. Ale je třeba si uvědomit, že k této souvislosti se nabízí vysvětlení. Lidé na konvenční úrovni vývoje mají sklon ke konformismu a orientují se na lidi v okolí a dohodu ve společnosti, zatímco lidé na postkonvenční úrovni se orientují na všeobecné a abstraktní hodnotové postoje. Vzhledem k tomu, že většinová společnost jí maso a poměrně se na tom shoduje, zatímco přechod k veganství vyžaduje poměrně individuální rozhodnutí s ohledem na abstraktní morální hodnoty (nenásilí, ekologie), dává smysl, že je rozložení jedinců na různých stupních vývoje v různě se stravujících skupinách je právě takovéto. Je tedy třeba se vyvarovat zavádějícího výkladu, že vegani jsou výše ve vývoji, tudíž lepší. Jedná se o rozdílnou hodnotovou orientaci, a nám nenáleží jí připisovat kvalitativní hodnocení.
Diskuze V diskusi považuji za důležité zmínit několik bodů: kritické připomínky k průběhu práce, kritický pohled na závěry, k nimž jsem dospěl, srovnání s již existujícími pracemi na podobné téma a možnosti dalšího výzkumu.
Kritické připomínky k průběhu práce Jsou otázky, na které jsem se v hypotéze neptal, a na které jsem během práce přišel a zároveň ty, které se hodí k mému tématu, ale nezmínil jsem je v hypotéze. Jedna z věcí, kterou jsem během práce s dotazníkem zjistil, bylo, že nebyl sestaven úplně optimálně. Při vyhodnocování mi došlo, že počty otázek s různým zaměřením měly být vyrovnané a mělo 14
jich být nějaké dobře operabilní číslo. Například jsem měl mít ve stravovací části stejně možností rostlinných jako živočišných (živočišné jsem měl více rozepsat, v mém dotazníku měl každý větší faktor rostlinnosti stravy než živočišnosti) nebo v morálně hodnotové části mělo být stejně otázek sledujících faktor nenásilí, faktor svobody a těch, které poukazovaly na kognitivní disonanci či karnistické mýty. V některých bodech podobný dotazník jako mám já byl takto lépe zpracován ve studii „Attached to meat? (Un)Willingness to adopt a more plant based diet“ (Graca et al., 2015).
Kritický pohled na závěry práce Při zpětném hodnocení práce pozoruji několik bodů, v nichž jsou výsledky snadno a zcela oprávněně napadnutelné, a tudíž by vyžadovaly další a obšírnější deduktivní výzkum. Podmínkami a vlastnostmi práce je tento problém daný v případě obecných závěrů a naznačeného trendu v morální části, neboť je pozorovaný na příliš malém vzorku populace, čímž velice ubírá práci na validitě. Sice byla zjištěna jednoznačná nepřímá úměra mezi konzumací masa a morální vyspělostí podle Kohlberga, ale je potřeba vzít v potaz, že veganů bylo ve zkoumaném vzorku pět a vegetariáni čtyři. A i samotná tato čísla jsou zpochybnitelná, neboť jedním z nedostatků dotazníku byla absence otázky směřované na sebeidentifikaci dotazovaných a jejich strávnická identita (vegetarián/vegan/všežravec) byla posuzována pouze podle stravovacích preferencí. Mohly tudíž nastat případy, kdy člověk který není vegan byl jako vegan vyhodnocen, a to proto, že nepovažoval svou konzumaci živočišných výrobků za tak velkou, aby ji zmínil. Další problém spočívá ve faktu, že jsem individuální profily zpracovával já. Ač osobně a vědomě žiji v domnění, že jsem vyhodnocoval vše neutrálně, objektivně lze říct, že k problematice nemám neutrální postoj a tudíž hrozí riziko biasu výsledků. Navíc vyjádření kvantifikované morálního vývoje dle Kohlberga v mé práci samo o sobě vyžadovalo subjektivní hodnocení, kde se tento bias potenciálně mohl projevit. Třetí problém spočívá v nízké validitě způsobu, kterým byla zjišťována kognitivní disonance. Kognitivní disonance je intrapsychický jev, a jako takový je vhodně pozorovatelný pomocí kvalitativního výzkumu, jako například individuální rozhovory s jedinci, pozorování jejich chování a reakcí na podněty, které souvisí s jednou z protikladných kognic. Kvantitativní výzkum, jakýžto byl proveden v mojí práci, neposkytuje dostatečné důkazy, že se v psychice zkoumaných disonance skutečně vyskytuje. Prokazuje, že se v daných psychikách vyskytují dvě protikladné kognice, ale jejich disonanci vyvozuje ze zpochybnitelného tvrzení, že disonance vzniká v přítomnosti dvou protikladných kognic vždy.
Srovnání práce s již existujícími pracemi na podobné téma Stejnému tématu jako má studie se zatím buď žádná jiná práce nevěnovala, nebo je natolik nepřístupná, že jsem ji neobjevil. Proto lze mé naměřené údaje a z nich vyvozené důsledky porovnávat se staršími publikacemi pouze částečně, zaměřím se tedy na různé paralely a doplňující informace. Zatímco v této práci popsaná teorie karnismu zkoumá převážně kognitivní mechanismy spojené s konzumací masa, studie „Attached to meat? …“, kterou zmiňuji výše, 15
poukazuje na prvky nelátkové i látkové závislosti na konzumaci masa. Poukazuje na skutečnost, že konzumace masa v posledním století v západním světě prudce vzrostla a maso se stalo symbolem jídla jako takového, čímž vzniká ve společnosti pocit přirozeného nároku na jeho konzumaci. Poukazuje na zakořeněnost masové kultury v západním světě, kterou zkoumaly některé studie (Latvala et al., 2012; Lea, Crawford & Worsley, 2006a, 2006b a další) a na existenci ideologie podobné karnismu, popsanou ve studii z roku 2014 (Dhont & Hodson, 2014). Dále poukazuje na četné studie vykazující korelaci mezi genderem respondentů a jejich stravovacími postoji (např. Kubberod et al., 2002; Prättälä et al., 2007; Rothgerber, 2013 a další). Hlavním cílem této práce pak bylo vypracování dotazníku zkoumajícího míru pozitivních postojů vůči masu a jejich povahu a příčinu. Po dvou různých studiích dospěli autoři k závěru, že je skutečně dotazníkem co zkoumat, a že relevantní směřování otázek vede na čtyři klíčové faktory, v anglickém originále tyto: hedonism, affinity, entitlement and dependance, což se do češtiny dá přeložit jako: požitkářství, náklonnost, nárok a závislost. Z výsledků tohoto dotazníku vyšlo, že čím více jeho respondenti vykazovali známky závislosti na mase, tím méně byli ochotní měnit své stravovací návyky. Také jedli maso častěji, měli k němu pozitivnější postoj, vnímali silněji společenský tlak ke konzumaci masa a vyslovovali více názory o druhové nadřazenosti lidí nad zvířaty. Ve všech dimenzích závislosti na mase vycházely u mužů vyšší údaje než u žen. V mé práci bohužel nebyl gender zohledněn, prostor pro zkoumání genderové dimenze ve vztahu současné středoškolské mládeže k masu tedy zůstává. Zpětně si uvědomuji, že můj dotazník měl i nedostatky ve formulaci otázek. Při jeho přípravě nebylo věnováno dost práce cílenému zaměření otázek po tematických celcích, což jsem z několika jiných studií pochopil, že je nejefektivnější. Lépe je dotazník zpracován v jedné australské studii (Emma Lea & Anthony Worsley, 2002), která na velkém vzorku lidí (definováno územní náležitostí Austrálii) zkoumala kognitivní kontext různých postojů ke zdravosti konzumace masa. Dotazník se skládal ze čtyř částí. První se ptala na názory na maso – jak pozitivní tak negativní – a obsahovala dvacet otázek stavěných stejně jako názorová část této práce. Druhá část zjišťovala, jak vnímali dotazovaní vegetariánskou dietu, obsahovala 24 otázek a ptala se hlavně na názory na zdravotní výhodnost bezmasé stravy. Ve třetí části bylo zkoumáno to, k čemu jsem se já nedostal – bližší poznání jednotlivých respondentů – podle pohlaví, věku, povolání, výše dosaženého vzdělání, rodinného stavu, druhu bydlení, příjmu, náboženství a etnicity. Čtvrtá část se pak ptala na morální hodnoty, postoje k důležitosti stravy jako takové, postoje k vegetariánské dietě, zastoupení vegetariánů v okolí dotyčných a další. Touto částí se v této studii autoři příliš nezabývali a nechali ji pro pozdější zpracování. Z dat získaných dotazníkem vyplynulo, že minimálně desetina dotazovaných konzumentů masa vnímá maso jako více či méně zdravotně škodlivé. Dále vyplynulo, že čím lépe respondenti vnímali vegetariánskou dietu, tím hůře vnímali zdravotní aspekty konzumace masa. Klíčovým pro vegetariány bylo přesvědčení o morální, spirituální a duševní výhodnosti vegetariánského stylu života. Podle autorů v souladu s teorií o kognitivní disonanci a obranných mechanismech byl změřený údaj, že konzumenty masa od vegetariánské stravy nejvíce odrazují sociální aspekty vegetariánství, tj. domnělé sociální vyloučení a asociálnost vegetariánů.
16
Možnosti dalšího výzkumu Jako bod do diskuze zmíním také myšlenku, potažmo hypotézu, která mě napadla až při zpracovávání práce a nijak jsem ji nezpracovával. Když jsem četl různé odpovědi na otevřené otázky, či slyšel reakce svého blízkého okolí na dotazník, došlo mi, že pozoruji měřitelný jev, v němž můžeme zkoumat psychologické aspekty. Možnosti ověřitelnosti své následující hypotézy vidím omezené, ale pokusím se je posléze také nastínit. Představme si komunikační situaci, kdy na jedné straně je vegan a na druhé běžný konzument masa. Oba dva mají v konverzaci stejné hierarchické postavení, konverzace je běžná, každodenní, nikoli s nějakým předem vytyčeným účelem. Oba dva vstupují do konverzace ve stavu psychické pohody a stability, nejsou unavení, špatně vyspalí či jinak tělesně rozladění. V této konkrétní situaci se dostane řeč na stravu. Vegan se chová slušně, není agresivní ani asertivní, jen zastává své názory o etice, zdraví, ekologii. Konzument masa může v tuto situaci zaujmout několik postojů. Postoj první je, že okamžitě začne uvažovat o tom, co vegan říká, přijímat tyto myšlenky a zavazovat se ke změně svého chování. Tato možnost je velmi nepravděpodobná. Druhá možnost je, že si vegana poslechne, vyjádří porozumění s jeho motivacemi, ale vyjmenuje své subjektivní důvody, kvůli kterým nehodlá přestoupit na méně živočišnou stravu. Takovéto situace nastávají, dle mé zkušenosti soudě. Třetí možnost je, že konzument masa vyjádří pochopení veganových motivací, chová k nim respekt jako k názoru jiného člověka, ale vyjádří svůj nesouhlas s nimi, aniž by nadále vegana o čemkoli přesvědčoval. Tato situace podle mé zkušenosti nastává zhruba stejně často jako situace druhá, je komunikačně příjemná a poměrně vhodná pro další souladnou komunikaci obou stran. Čtvrtá možnost je situace, kdy konzument masa vyjádří svůj nesouhlas s veganskou stravou či s veganským způsobem života a začne uvádět své argumenty. Vegan v těchto situacích kontruje protiargumenty a podle mojí zkušenosti takovýto dialog k ničemu nevede, ani jedna strana si ve většině případů z diskuze neodnese nic moc nového. Tato situace nastává podle mě nejčetněji. Nejčastěji tato situace skončí stejně jako situace třetí, či méně často jako situace druhá. Pátá možná situace je ta, že konzument masa vyjádří svůj nesouhlas s veganskou stravou či způsobem života a činí tak pomocí útočných komunikačních prostředků či zesměšňování. Vegan se v tomto případě snaží komunikačně bránit a samozřejmě tato komunikační situace nevede k žádnému pozitivnímu názorovému vývoji ani u jednoho z komunikujících. Tato situace se vyskytuje skoro stejně často jako situace předchozí, podle mé zkušenosti. Moje hypotéza spočívá v myšlence, že čtvrtá a pátá komunikační situace může mít dvě příčiny a jedna z nich je zajímavá. Ta první je, že útočnost a netolerance je osobnostní rys dotyčného komunikujícího. Ta druhá je, že se jedná o projev obranných mechanismů reagujících na vnitřní rozpor (kognitivní disonanci) uvnitř vlastní psýché. Čili laičtěji řečeno, útočit na vegana bude spíše ten, kdo v hloubi duše sám pochybuje o správnosti své masové diety. Zkoumat tuto hypotézu by šlo poměrně těžko. Nasnadě je metoda monitorovaných rozhovorů vegana s konzumenty masa, kteří by zároveň prošli testy, zkoumajícími kognitivní disonanci, morální hodnoty, postoje k prostředí, soucitnost, přítomnost projevů obranných mechanismů a případné další relevantní veličiny. Domnívám se, že problém by nastával 17
v tom, že tyto rozhovory by probíhaly v nepřirozeném prostředí a konzumenti masa by své odpovědi modifikovali podle vědeckého prostředí. Ideální by tedy bylo provádět rozhovory tajně. To ovšem je z hlediska etiky sporné, a jediné možné východisko by bylo získávání zpětných souhlasů s využitím rozhovoru. Ale je pravděpodobné, že část poměrně klíčových agresivních rozhovorů by souhlas nezískala, a tím by bylo ubráno na validitě práce.
Závěr Ve své práci jsem potvrdil očekávanou četnost zastoupení omnivorů, vegetariánů a veganů v populaci. Potvrdil se můj předpoklad o přítomnosti kognitivní disonance a obranných mechanismů ospravedlňujících konzumaci masa u omnivorů. Vzhledem k velikosti sledovaného souboru jsou předložené závěry pouze orientační a jejich validace by vyžadovala studii na větším vzorku populace.
18
Použitá odborná literatura: Ferjenčík, Ján: Úvod do metodologie psychologického výzkumu; 2000; Portál Freud, Anna: Já a obranné mechanismy; 2006; Portál Joy M.: Why do we love dogs, eat pigs and wear cows – an introduction to carnism, 2009, Conari press Nolen-Hoeksema, Susan et al., Psychologie Atkinsonové a Hilgarda, 2012, Portál Vacek, Pavel: Rozvoj morálního vědomí žáků; 2008; Portál
Reference: Clarys, Peter et al. Comparison of Nutritional Quality of the Vegan, Vegetarian, SemiVegetarian, Pesco-Vegetarian and Omnivorous Diet. Nutrients. 2014 Mar; 6(3) Dahlke R., Strava pro klid v duši, CPress, 2011, část 1. a 2. Dhont, Kristof & Hodson, Gordon: Does Lower Cognitive Ability Predict Greater Prejudice? in Current Directions in Psychological Science, December 2014, vol. 23, no. 6, 454-459 Joy M., Why do we love dogs, eat pigs and wear cows – an introduction to carnism, 2009, s. 96 Kohlberg in Lickona, 1976, s.33; převzato z Vacek, P.: Rozvoj morálního vědomí žáků, 2008, Portál, s.26 Latvala et al.: Diversifying meat consumption patterns: Consumers' self-reported past behaviour and intentions for change in Meat Science Volume 92, Issue 1, September 2012, Pages 71–77 Lea, Emma & Worsley, Anthony: The cognitive contexts of beliefs about the healthiness of meat in Public Health Nutrition / Volume 5 / Issue 01 / February 2002, pp 37-45 Nolen-Hoeksema, Susan et al.: Psychologie Atkinsonové a Hilgarda, Vyd. 3, Portál, 2012, s. 543 Rothgerber, Hank: Real men don’t eat (vegetable) quiche: Masculinity and the justification of meat consumption. in Psychology of Men & Masculinity, Vol 14(4), Oct 2013, 363-375 Trew, Karen et al., Adolescents, Food Choice and Vegetarianism, 2006 UNEP & IPSRM. Assessing the Environmental Impacts of Consumption and Production Priority Products and Materials. 2010 Wikipedia: https://cs.wikipedia.org/wiki/Kognitivní_disonance
19
Příloha 1
20
21
22
23
24
