Gymnázium bratří Čapků a První české soukromé střední odborné učiliště
Ročníková práce
2015
Lucie Gašparínová
Činnost skautingu v období 1939 – 1989
Obsah: 1. Úvod.......................................................................................................................................................... 5 2. Samotné založení a počátky skautingu ..................................................................................................... 6 2.1. Dva zakladatelé ...................................................................................................................................... 6 2.2. Ernest Thompson Seton ......................................................................................................................... 6 2.3. Robert Baden-Powell ............................................................................................................................. 6 3. Skauting v Čechách................................................................................................................................... 8 3.1. Zakladatelé českého skautingu............................................................................................................... 8 3.2. Antonín Benjamin Svojsík ..................................................................................................................... 8 4. Před začátkem války ................................................................................................................................. 9 4.1. Junák ...................................................................................................................................................... 9 4.2. Pod hrozbou hákového kříže .................................................................................................................. 9 5. Na začátku války ..................................................................................................................................... 11 6. Rozpuštění Junáka .................................................................................................................................. 12 6.1. 28. říjen 1940 ....................................................................................................................................... 12 7. Odboje ..................................................................................................................................................... 14 8. Svoboda? ................................................................................................................................................. 15 9. Tři roky rozmachu................................................................................................................................... 17 10. Předzvěst druhé pauzy .......................................................................................................................... 18 10.1. Svaz mládeže ..................................................................................................................................... 18 11. Likvidace............................................................................................................................................... 20 11.1. Vznik Pionýra .................................................................................................................................... 20 11.2. Skautský tisk ...................................................................................................................................... 21
12. Touha po Západě................................................................................................................................... 22 13. Za mřížemi ............................................................................................................................................ 23 14. Pomalý návrat ....................................................................................................................................... 24 15. Pražské jaro ........................................................................................................................................... 25 16. Nový start .............................................................................................................................................. 26 16.1. Konec 60. let ...................................................................................................................................... 26 17. Přijíždějí tanky ...................................................................................................................................... 27 18. Normalizace .......................................................................................................................................... 28 19. Likvidace............................................................................................................................................... 29 20. Pod kopyty pionýra ............................................................................................................................... 30 21. Nezlomní roveři ................................................................................................................................... 31 22. Lilie v utajení ......................................................................................................................................... 32 23. Třetí obnova skautingu ......................................................................................................................... 33 24. Závěr...................................................................................................................................................... 34 25. Zdroje .................................................................................................................................................... 35
1. Úvod O skautu jako takovém jste jistě už někdy zaslechli. Co o něm ale víte? Máte nějaké informace o této organizaci, která v čechách funguje již 103 let? Zde se dozvíte pár zajímavostí o jeho aktivitě v dobách 2. světové války a za Sovětského svazu. Povíme si něco o odbojích, ve kterých skauti tvořili nemalou část a také o tom, jak se vypořádaly s útrapamy obou režimů.
2. Samotné založení a počátky skautingu První myšlenkové zdroje, ze kterých skauting čerpal, nalezneme již ve starém Řecku v pojmu kalokagathiá – harmonie tělesných a duchovních hodnot. Ze středověku přejal rytířské ideály a patrona sv. Jiří jako symbol boje dobra se zlem.
2.1. Dva zakladatelé Vše začalo počátkem 20. století. Za zakladatele tohoto hnutí jsou považování Ernest Thompson Seton a Robert Baden-Powell. Ti se v mnohém shodovali, co se týče výchovy mládeže, v dílčích názorech se ale rozcházeli Podobu českého skautingu ovšem ovlivnilo dílo obou.
2.2. Ernest Thompson Seton Na počátku 20. století zakoupil nedaleko New Yorku, v tzv. Cos Cob farmu s přilehlými pozemky, postavil zde chatu a pozemek obehnal plotem. Avšak místní chlapci plot bourali a devastovali. Seton považoval za zbytečné plot pouze opravit. Místo toho pozval chlapce na víkend do své indiánské vesnice s kanoemi, stany, tee-pee a jídlem. Očekával přibližně dvacítku zájemců, přišlo jich přes čtyřicet. Večer jim vyprávěl o indiánech. Tímto jim vnukl nápad založit “indiánský kmen”. Zvolili vůdce, radu kmene, strážce ohně, ochránce wampumu (pokladník) i kronikáře a Seton byl prohlášen za medicinmana. Určil pravidla hry – sestavil zákoník a stanovy, ve kterých byla zakodována odvaha, čest, laskavost, samostatnost. To byly první pramínky nového hnutí mládeže, které bylo založeno roku 1902 pod názvem Woodcraft Indians.
2.3. Robert Baden-Powell Jako armádní důstojník napsal roku 1899 příručku Aids to Scouting – pro výcvik kadetů – průzkumníků a zvědů. Samotný nápad dál se věnovat výchově mládeže ho napadl při obraně pevnosti Mafeking v Búrských válkách, kdy v pevnosti založil zvláštní jednotku 18letých chlapců, kteří měli za úkol roznášet poštu, starat se o zraněné a rozvážet munici, zásoby a zbraně. Když sepsal své názory na výchovu chlapců, nabídl je chlapecké polovojenské katolické organizaci Boys’ Brigade. Ti jej však odmítli a tak se roku 1907 rozhodl jít vlastní cestou.
K ověření svých nápadů v praxi uspořádal experimentální tábor na jihoanglickém ostrůvku Brownsea. Touto událostí se počaly psát dějiny skautingu.
3. Skauting v Čechách O skautingu, který úspěšně táhl Evropou, se začalo mluvit i u nás. V Německu vyšel roku 1909 překlad Baden-Powellovy příručky Scouting for Boys – Das Pfadfinderbuch. Kniha podpořila vojenské kruhy, které chtěly ve vyšších třídách škol zavést předvojenskou výchovu. Rakousko-Uhersko ji dokonce zařadilo roku 1911do školních osnov pro tělocvik a hry na středních školách.
3.1. Zakladatelé českého skautingu Nejznámnější je Antonín Benjamin Svojsík. Spolu s ním stáli na pomyslném startu také František Hofmeister a Jan Hořejší. Hofmeisterova Americká kolonie skautů bohužel zanikla kvůli 1. světové válce, Jan Hořejší spolu s Bořivojem Müllerem založil skautské sdružení Psohlavci.
3.2. Antonín Benjamin Svojsík Pedagog tělocviku na pražské židovské reálce a později na gymnáziu v Křemencové ulici. Roku 1911 se vypravil do Anglie, aby “viděl skauting na vlastní oči”. Domů se vrátil plný dojmů. Díky osobnímu kontaktu se skauty pochopil, o co Baden-Powellovi skutečně šlo. Nespokojil se s německým překladem jeho příručky, opatřil si její original a spolu s Adolfem Stránským se pustil do jejího překladu. Dá se říci, že český skauting je od těch, které vznikly v okolních zemích, jiný. Zatímco tam se ho chopili vojenčtí činitelé, u nás za vším stáli pedagogové. Svojsík pochopil, že nejde jen o rozšíření tělesné výchovy, ale o zcela nový systém výchovy mládeže.
4. Před začátkem války Na konci 30. let se začaly stahovat mračna válečného konfliktu. V našem oslabeném státě začalo období slučování a jednoty. Politické strany se sloučili na dvě velké, na pravici a levici. Sjednocování málem postihlo i skauting spolu se Sokolem, Orlem a DTJ. K tomu ale nakonec nedošlo. Sami skauti ovšem došli ke sjednocení, spíše ale ze společensko-politických důvodů než z vlastní vůle.
4.1. Junák Integrace skautského hnutí byla završena 22. ledna 1939 v Městské knihovně v Praze. Na ustanovujícím sněmu se založil Junák – ústředí junácké výchovy. Sněmu se účastnilo 800 delegátů, ale již bez Slovenska a Podkarpatské Rusi. Nově vytvořený Junák byl vystaven mnoha politickým tlakům, které vedly k nespočtu organizačních změn. Mimo jiné byl nucen přijmout záštitu Strany národní jednoty (pravice), což bylo v rozporu s členstvím ve světových skautských organizacích. Další změnou bylo, že v čele Junáka nestál starosta, ale velitel. Místo demokracie nastoupily vojenské zásady nadřízenosti a podřízenosti. Prvním velitelem se stal legionář z 1.světové války podplukovník generálního štábu Václav Vlček.
4.2. Pod hrozbou hákového kříže Okamžitě po ustavování nové skautské organizece nabrala mezinárodní situace v Evropě, v jejímž ohnisku byla právě ČSR, na kritickém spádu. 14. března 1939 se vyhlásil samostatný Slovenský stát a Maďarsko začalo obsazovat Podkarpatskou Rus. Tam také padly první skautské oběti. Šlo o skautskou organizaci Plast z Podkarpatské Rusi, kdy se bránili proti obsazování Maďarskem. Při obraně hranic u Chlustu padlo 14 skautů, další byli odvlečeni do vězení. Mezi uvězněými a umučenými byl i náčelník karpatského Plastu Štefan Pap. Následující den – 15. března 1939 – začala okupace českých zemí a o den později byl ustanoven protektorát Čechy a Morava.
Činnosti Junáka byla značně omezená. Přesto byly znát pokusy o získávání nových vedoucích a uplatňování výchovného programu. Podstatnou část zabrala výchova k vlastenectví, národní jednotě a věrnosti demokratickým idejím předmnichovské republiky. Z řady organizačních změn byl na pohled nejvýraznější změna podoby lilie, znaku Junáka. Také skautské klobouky, která příliš připomínaly původ skautingu, nahradily hnědé lodičky. Šátky, které mohly mít libovolnou barvu, dostaly všechny také hnědou. Název nejmladších skautek se ze šotků změnil na světlušky, k čemuž přibyla nová symbolika podle knihy Jana Karafiáta Broučci.
5. Na začátku války 1. září 1939 bylo napadeno Polsko a začala 2. světová válka. V protektorátu se zvedla vlna zatýkání. Týž den byli uvězněni velitel Junáka B. Řehák, bývalý starosta J. Charvát a dlouholetý činovník A. Fiřt. Navzdory všem obtížím se vedení Junáka stale snažilo pečovat o mládež a v duchu skautských ideálů je provést válečnými útrapami. S direktivním zdůvodněním, že: „Říše má jen jednoho vůdce Adolfa Hitlera a tento titul nesmí mít nikdo jiný,“ nařídily protektorátní úřady změnu názvu časopisu pro činovníky – z Vůdce na Činovník. Podobně i junácké vůdce nahradili vedoucí.
6. Rozpuštění Junáka V roce 1940 před létem, kdy se konaly prázdninové tábory, bylo úředně zakázáno používat symboliku, vlajky, odznaky a jiná označení, která jakkoliv připomínala Československou republiku. Ani přezky na opasku se nesměly nosit, pokud neměly zbroušena či rozklepána písmena RČS nebo ČSR. Dohled říšské moci nad skautingem poznamenal i tábory. Kolovaly varovné zprávy a tábory byly raději postupně ukončovány. Někteří vůdci však ignorovaly zákaz o symbolech, vyvěšovali českosloveské vlajky a chodili v krojích i s klobouky. 11. července proběhla rozsáhlá kontrola probíhajících táborů a příslušníci Gestapa a SS řadu z nich rozehnali. Několik vedoucích bylo zatčeno, táborové zařízení bylo zničeno, zabaveno nebo rozkradeno. To byl ale jen začátek.
6.1. 28. říjen 1940 K. H. Frank vydal v zastoupení říšského protektora nařízení o rozpuštění Junáku. Ihned na to byli nejvyšší představitelé skautingu invertováni a 4. listopadu 1940 byli kanceláře ústředí obsazeny Gestapem. Stoly a skříně byly prohledány, peníze a cennosti zabaveny. U vyšších skautských činnovníků se konaly domovní prohlídky, při nichž se neodebíral pouze skautský majetek, ale i osobní. V Praze byli vedoucí oddílů přinuceni po tři dny přicházet do ústředí a odevzdat oddílový majetek podle pokladních knih a inventárních seznamů. Podobně to probíhalo po celé republice. Podle odhadů byl zabaven majetek ve výši 25 milionů korun v tehdejší hodnotě. Během tohoto procesu se ztratil nebo zničil i originál praporu, který byl skautům věnován T. G. Masarykem. Osud, který postihl Junáka, se vyhnul jen skautům z DTJ, protože v té době ještě byli složkou Dělnických tělocvičných jednot., které ještě nebyli zrušeny. Změnili si však název na Rekreační odbory DTJ. Protektorátním rozpuštěním Junáka skončila první svobodná éra českého skautingu, které trvala téměř třicet let. Ale i přes toto ochromení skauting nezanikl. Některé oddíly se zapojili do klubového hnutí časopisu Mladý hlasatel, které jako redaktor Melantrichu vedl Jaroslav Foglar. Když byl roku 1941 zrušen i Mladý hlasatel, skauti si našli cestu do dorostu Klubu českých turistů (KČT). Ten se stal jakýmsi útočištěm nemála ilegálních skautských oddílů.
Nařízeným ukončením většiny předválečných organizecí, které pracovaly s mládeží, umožnilo nacistům vytvořit prostor pro jejich vlastní organizaci. Počátkem roku 1942 vzniklo Kuratorium pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě. Vzorem jim byli Hirletjugend s cílem vést českou mládež duchovně do Velkoněmecké říše.
7. Odboje Okupace a uvržení národa do područí nacistů přiměla spoustu lidí vstoupit do odbojové činnosti. V Brně, Kolíně, Mladé Bolestlavi, Kutné Hoře, Čáslavi, Havlíčkově Brodu, Chotěboři, Pelhřimově, Domažlicích a jinde se zapojili rovněž skauti. V roce 1940 vytvořilo dvanáct skautů 5. vodního oddílu skupinu Zbojník, jednu z výrazných složek celého domácího odboje. Na počátku roku 1943 navázal Zbojník spolupráci s obdobnou studenstkou skupinou Veleslava Wahla a splynuli s nimi do společné Zpravodadjské brigády (ZB) Ta pod Wahlovým vedením zesílila zpravodajskou činnost a zajistila množství informací, například soustředění německých pancéřových jednotek. Když se k ZB přidala další skupina Káš, v níž také byli skauti, vytvořil se 2. prapor ZB Toledo. Zpravodajská brigáda se stále rozrůstala a vydržela po celou válku. Díky přísné konspiraci a kázni je Gestapo nikdy neodhalilo. Počátkem roku 1945 tvořilo brigádu šest rot s celkovým počtem několika set mužů. Významný byl i 11. oddíl v Praze. Vznikl na konci 20. let jako vlčácká smečka (menší chlapci) a v roku 1932 ho převzal Bedřich Valla, důstojník československé armády. Pod jeho vedením se stal silným junáckým střediskem. Koncem roku 1938 bylo členy více jak 400 skautů, tři chlapecké, jeden dívčí a samostatný spojovací oddíl. Po nástupu fašismu v Německu se na podnět A.B.Svojsíka dal do uplatňování branné výchovy, aby připravil mládež k obraně vlasti. Po celou dobu války byli činní v domácím odboji i v řadách letců britské RAF a v závěru války na barikádách. Z 11. oddílu padlo patnáct roverů. V době protektorátu muselo mnoho našinců včetně řady skautů odejít nuceně do Německa. Pracovali hlavně ve válečném průmyslu nebo při likvidaci následků spojeneckých náletů. V řadě sabotáží, které se některým odvážlivcům podařilo provést, se podíleli i skauti.
8. Svoboda? Od února 1945 se začalo v tiskárně firmy Kobes ve Školské ulici v Praze scházet prozatímní ilegální ústředí Junáka. Připravovalo se obnovení skautské organizace. V dubnu byl osvobozen velitel Junáka B. Řehák z koncentračního tábora Buchenwald. Konec války se blížil. Skauti neustále pomáhali postiženým rodinám, partyzánům i skrývajícím se Židům. Na Ostravsku skupina roverů a dalších odbojářů, pod vedením Vladimíra Čermáka, převáděla uprchlíky přes hranice, monitorovala německá vojska, spolupracovala s dalšími odboji a měla i vlastní vysílačku. Měsíc před osvobozením Ostravy byli prozrazeni a zatčeni. N přelomu dubna a května 1945 je nacisté, spolu s desítkami dalších odbojářů, bez soudu zastřelili. Na beskydském hřebeni Ivančena pod Lysou horou vznikla roku 1946 mohyla. Jako připomínka prvních poprav, které proběhly symbolicky 24. dubna, se každoročně kolem svátku sv. Jiří (patron skautů), pořádají skautské výstupy na Ivančenu s kamenem, který se na mohylu přidá. Ještě koncem dubna se konala porada některých skautských činovníků, kde se naplánovala i druhá porada. Ta však neproběhla – vypukla revoluce. S postupem fronty a osvobozováním měst se spontánně objevovaly skautské oddíly, které pomáhaly především s odstraňováním škod. Současně s vypuknutím Pražského povstání 5. května 1945 se skautská činnost obnovila naplno. Ilegální ústředí Junáka spolupracovalo s Českou národní radou, která měla sídlo v krytu pod Staroměstskou radnicí. Skautky se zapojily do pomocné služby Červeného kříže, skauti budovali barikády a opět pracovali jako kurýři a záchranáři. První německý tank zapálil pancéřovou pěstí junák z vodní Pětky Karel Rohlíček. Skauti se též zůčastnili těžkých bojů o rozhlas: na Hlavním i Masarykově nádraží a v horní části Václavského náměstí. Místopředsedou České národní rady, která stála jako prozatimní vláda v čele Pražského povstání, byl skaut Josef Cyril Kotrlý, zakladatel skautingu v Bludově na severní Moravě. Ten, spolu s generálem K.Kutlvašrem, vedl jednání o kapitulaci Němců v Praze. Povedlo se, a 8.května 1945 v 16 hodin byl podepsán text kapitulace, čímž v Praze – a fakticky v celé Evropě – válka skončila. V letech 1946-1948 bylo těm, kteří se zůčastnili odboje nebo se podíleli na povstání, předáno 2 500 vyznamenání Za vlast 1939-1945 – tzv. Junácký kříž. Nejvyšší zlatý stupeň
obdrželo in memoriam na 600 skautů. Řada skautů také dostala další vysoká státní vyznamenání – Válečné kříže, medaile Za statečnost a Za zásluhy.
9. Tři roky rozmachu V červnu 1945 našli havlíčkobrodští skauti opuštěnou velbloudí samici, která ke konci války utekla z cirkusu. Velbloudice Pepita byla věnována pražské Zoo, čemuž předcházel pěší pochod i se zvířetem z Havlíčkova Brodu. 2.června 1946 byla na skalním ostrohu nad Kocábou odhalena mohyla A.B.Svojsíka, která byla později zničena a opět obnovena v roce 2008. 28. října 1946 se poprvé udělovalo vyznamenání Za vlast 1939-1945 (Junácký kříž) Měl tři stupně, z nichž se nejvyšší – zlatý – vyhradil pro kategorii in memoriam. V září 1946 byla na zámku v Poděbradech otevřena pokusná střední škola s internátní výchovou. Škola používala skautské metody a formy. Studovali na ní například Miloš Forman, Ivan Passer či bratři Havlovi. Ti byli členy oddílu vodních skautů, který byl při škole založen. Roku 1947 byl zaveden nový slibový odznak, kde hlava psa byla nahrazena malým státním znakem ČSR. Přednostně vybaveni jím byli členové výpravy na světové jamboree ve Francii 1947. 26.1.1947 zemřel při letecké katasrofě předseda skautského výboru švédský princ Gustav Adolf, který se zasloužil o propuštění starosty Svazu skautů Josefa Charváta z koncentračního tábora. Tím dosáhl přímou intervencí u Hitlera. Na počátku roku 1947 dostal každý skaut Budovatelský průkaz Junáka, jež byl určen k evidenci odpracovaných hodin na pomoc státu. Část z malé mzdy se odevzdávala na Svojsíkův fond, určený k vybudování junáckého domova v Praze, k čemuž už bohužel nedošlo. V dubnu 1947 byl schválen vodní skauting dívek. I když některé dívčí oddíly pracovaly jako vodní už dříve bez oficiálního posvěcení.
10. Předzvěst druhé pauzy Únorové události roku 1948 přinesly zásadní změnu společenských a politických poměrů v Československu. Moci ve státě se chopila komunistická strana. Vyhlídka skautingu směřovala na druhou nucenou pauzu, tentokrát čtyřikrát tak dlouhou. Bezprostředně po politických rošádách a obsazení ústředí Junáka příznivci „nových poměrů“, rezignoval Rudolf Plajner na post náčelníka. Řízení dostal do rukou Akční výbor ústředí Junáka v čele s dlouholetým vůdcem lesních škol, skautem-komunistou Jaromírem Preiningerem. Předpokládalo se, že post náčelníka se zaplní na sněmu ve Zlíně 28.února 1948. Ten ale rozhodnutím Akčního výboru nebyl uskutečněn. Den ode dne se víc ukazovalo, že poválečná podoba skautingu – se svojsíkovským modelem a Baden-Powellovými ideály – už nemá v mládežnickém hnutí u nás místo.
10.1. Svaz mládeže Hned z jara 1948 byl Akčním výborem zorganizovány kurzy, kde se současní i noví vůdci vyškolili v duchu nových podmínek. Chtěli tím dosáhnout přebudováním skautské organizace na vazalskou součást Svazu mládeže. Navzdory těmto snahám byly záměry KSČ o budoucnosti skautingu mnohem radikálnější – omezení vlivu Junáka na československou mládež bez jakéhokoliv kompromisu a následná likvidace skautské organizace. 29.března 1948 byl Junák rozhodnutím Ústředního akčního výboru Národní fronty začleněn do Svazu československé mládeže (SČM) jako podřízená organizace. 3.dubna byl Junák přeměněn na dětskou organizaci pro děti od šesti do patnácti let. Vůdcové oddílů a starší členové museli povinně vstoupit do Svazu mládeže. Mnozí však toto nařízení ignorovali. Po definitivním termínu pro registraci v SČM do 30.září 1948 tak jejich oddíly přestaly právně existovat, rozpadly se nebo v různých podobách přešly do ilegality. Podobně tomu došlo i v dalších zemích pod mocenským vlivem Sovětského svazu. V srpnu 1948 proběhla mezinárodní konference představitelů mládežnických a dětských organizecí v Budapešti. Účastníci se shodli, že skauting nemá v socialistické výchově mládeže místo a jeho činnost se má omezit a následně ukončit. Místo něj měla být mládež plošně organizována podle leninského modelu sovětské pionýrské organizace a Komsomolu.
První na řadě byli vodní oddíly. Kázeň a dovednost „modré flotily“ popuzovala odpůrce Junáku mnohem více, než „pěšáci“. Vodáci byli považováni za elitáře a představitele buržoazního skautingu. V hlášení SČM, který se v září 1948 zúčasnilo v Kolíně vodáckého sjezdu, se psalo: „... ve vodním Junákuu, který dnes sčítá přes 5 000 členů, se naše mládež vychovává k nenávisti k lidově demokratické republice, k odporu proti socialismu a dává se jí tím podpora k organisování takových oddílů, které by mohly být našimi nepřáteli snadno zneužity.“ Brzy po tomto prohlášení byly všechny vodácké oddíly nekomromisně zrušeny. K ryhlé likvidaci vodních skautů také přispěly první pokusy skautského vzdoru proti režimu. Právě ty byly zažehnuty po únoru 1948 vodáky z 20. oddílu Praha. Spolu s mládeží Národně socialistické strany vytvořili odbojovou organizaci Obrana republiky Vydávali a rozšiřovali protikomunistické letáky a shnáněli zbraně pro případné ozbrojené vystoupení proti totalitě. Činnost Obrany Republiky byla však už v červnu 1948 prozrazena. Většina členů odboje, včetně vůdců Dvacítky a roverského kmene skončila za mřížemi. Jen několika se povedlo StB uniknout.
11. Likvidace Různá administrativní opatření, pomlouvačná kampaň, zabavování skautského majetku organizacemi SČM i další útoky na Junáka se začaly stupňovat na podzim 1948. Projevil se zde úbytek členů – z původní 130 tisíc v roce 1947 – zbylo jen 30 tisíc skautů na území Čech a Moravy a sedm tisíc na Slovensku v roce 1949. Činovníci museli absolvovat svazácká školení, na politicky nespolehlivé vůdce se vyvíjel nátlak, aby sami „dobrovolně“ přestali pracovat s mládeží. Uměle se vytvářely konflikty mezi dětmi a vedoucími a oddíly se slučovaly podle představ svazáckých funkcionářů. Všechny likvidační kroky směřovaly k jedinému: založení nové dětské organizace pionýrského typu.
11.1. Vznik Pionýra Zakladnou pro budovanou dětskou organizaci měla být škola. Nové Pionýrské oddíly Junáka – POJ – měli být tvořeny ze žáků z jedné třídy. Oddíly se tak stávaly pomocným nástrojem školní výchovy. Vedle těchto oddílů existovaly ještě Místní oddíly Junáka – MOJ – původní oddíly, které se novým nařízením přizpůsobily. Ty už nesměly být zakládány, ale byly jen trpěny jako na „dožití“. Navzdory rychle zanikajícímu původnímu Junáku se skauti o prázdninách 1948 vypravili na druhou borůvkouvou brigádu na Šumavě. Zajistit organizačně náročnou akci s 65 tábory a účastí téměř 1 500 skautů, nebylo vůbec jednoduché. Původní vedoucí této brigády z roku 1947 musel Junáka opustit a samotným členům akčního výboru se do tak velké akce nechtělo. Na poslední chvíli byl vedoucím brigády jmenován Pavel Křivský. Při výstavbě stromků, úpravách cest a sběru lesních plodů nahradili skauti katastrofický nedostatek pracovníků na vylidněném pohraničí. V době brigády bylo celé území Šumavy, včetně příjezdových cest, hlídáno SNB. Přesto se mnohým podařilo uprchnou přes hranice. Řadě z nich skauti pomohli, ti se totiž v rámci brigády mohli v jinak střeženém terénu celkem volně pohybovat. Později byla vina svalena na P.Křivského, který se ovšem na převodech přes hranice nepodílel a ve vykontruovaném procesu byl odsouzen na doživotí, ze kterého byl po 13 letech v roce 1965 propuštěn.
11.2. Skautský tisk Podobně jako skaut samotný se vytrácely i jednotlivé tituly skautského tisku. Časopis Junák ukončil svůj 30. ročník v létě roku 1948 nařízeným sloučením s časopisem Vpřed. V redakci už nemohl pracovat žádný z vedoucích redaktorů (ani Jaroslav Novák, a ani Jaroslav Foglar). Od září vycházel Junáci vpřed!, to byl ale jen pouhý stít původních výtisků. Skautská tématika z něj vymizela a roku 1951 pod názvem Vpřed, pionýři! pro nezájem zanikl. Podobně dopadl i časopis Činovník. Pod vedení člena akčního výboru Milana Skalníka, začaly nad metodickými texty o výchově mládeže převládat články negující činnost Junáka. Kritika skautingu se stupňovala: Časopis označoval Roberta Baden-Powella za krvežíznivého generála ve službách imperialismu a představitele českého skautingu z let 1939-40 za kolaboranty s nacismem. Vydávání Činovníka bylo ukončeno roku 1949. Redakce místo něj začala vydávat Vedoucí pionýrů. Spolu s tiskem byla likvidována i literatura nejen skautská, ale i klasická s dobrodružnou tématikou. Některé knihy, například životopis Baden-Powella, byly svezeny na jedno místo a zničeny, neboť nevyhovovaly komunistické ideologii.
12. Touha po Západě. Mnoho občanů se po utvrzování moci sovětů rozhodlo pro útěk na Západ. Běžně vycestovat však už nešlo. Právě přes Šumavu a Novohradské hory pomáhaly převádět starší skauti, kteří tamní terén dobře znali. Aktivizovali se také skupiny skautů a roverů, kteří byli odhodláni pootočit vývoj zpět k demokracii a k zapojení se do ozborojeného odporu proti režimu. Bohužel všechny klíčové posty na ministerstvech byly od roku 1945 obsazeny komunisty a čelní představitelé Junáka byli pod drobnohledem bezpečnostních složek. Po únoru 1948 se dohled na organizací ještě přiostřil. V hledáčku StB se ocitli i skauti ze Železného Brodu. Ti se uprostřed Jizerských hor připravovali na ozbrojený odpor proti komunistické moci. Byli však prozrazeni a ráno 24.července 1949 obklíčeni příslušníky SNB. Některým skautům v té době nebylo ani 18 let. „Ještě jsem byli ve stanech, když nás zasypali první dávkou střel,“ vzpomíná na den jeden z účastníků Radomil Raja. „Museli jsme vyjít ze stanů a lehnout si na zem. Dva ozbrojenci však začali do nás střílet. Já byl už první dávkou zasažen do ramene, ležícího mě pak ještě postřelili do nohy.“ Střelou do zad byl zabit devatenáctiletý Tomáš Hübner a v přestřelce zahynul jediný neskaut, pětatřicetiletý Jiří Hába, který se s pistolí v ruce snažil o odpor. „Až pak někdo zavelel: Klid, soudruzi, neprasečte! Potřebujeme i živé,“ dodává Raja, který s ostatními dostali dlouholetý trest. K těm šťastlivcům, kteří podobnému unikli, patřil i poválečný starosta Junáka Velen Fanderlik. V zahraničí vedl exilový skauting a jeho zásluhou navázaly spojení skupiny skautů – emigrantů.
13. Za mřížemi Po velkém procesu v roce 1949 s Dagmar Skálovou, Jiřím Navrátilem a mnoha dalšími skauty, kteří se se skupinou demokratických příslušníků ozbrojených sil pokusili o zvrat ve vývoji Československa a který se nepovedl, se komunistický režim činil. Pokračoval ve sledování a zatýkání skautů, a v průběhu celých padesátých let v jejich souzení. Většině obžalovaných, kterých bylo přes 600 a mnozí nebyili ani plnoletí, byla kladena za vinu snaha o obnovení skautingu, v horších případech sabotáže národního hospodářství, ozbrojování a příprava protistátních akcí. Mnozí skauti, kterým byla odebrána svoboda a skončili v pracovních lágrech, drželi pospolu, snažili se pomáhat si a alespoň drobnostmi si zpříjemňovat měsíce a roky za ostnatými dráty. Tajně se pořizovaly snímky družin, vyráběly se lilie ze všemožných materiálů (držátko na kartáček na zuby) a vznikaly vězni psané samizdaty se skautskou i obecně lidskou tématikou.
14. Pomalý návrat V 50. a 60. letech se na výchovu mládeže začalo dívat z troichu jiného pohledu. Pionýrská organizace stagnovala a začaly se hledat způsoby, jak ji oživit. Přispět k tomu měl i časpopis ABC mladých techniků a přírodovědců. Kolem něj se vytvářely různé čtenářské kluby, které v mnohém připomínaly ty Foglarovy. Staly se alternativou skomírajících pionýrských oddílů a družin. Samotný skauting byl sice stále tabu, přesto se jeho prvky v některých oddílech mládeže začaly objevovat. Především v Praze na sebe začaly upozorňovat a navazovat kontakty skupiny podzemního skautingu, jež byl roztroušen po tělovýchovných jednotách a podobně. Cesty takových skupin se střetly v polovině 60. let. V rámci městského výboru ČSM (Československý svaz mládeže) vytvořily tábornický klub se společným znakem ve tvaru štítu s hlavou psa – střediko Psohlavci. Nezávisle na Psohlavcích se v květnu 1964 v Praze spojila skupina činovníků v čele s Milošem Miltnerem. Prezidentu republiky A. Novotnému napsali dopis s návrhem o vytvoření pokusného oddílu Junáka, který by jako alternativa pionýrských oddílů pracoval podle skautských metod a používal tradiční symboliku i název. Iniciátoři museli svůj návrh obhajovat na ÚV ČSM (ústřední výbor). Výsledkem bylo jen doporučení, ať vhodné prvky skautské výchovy uplatní v rámci pionýra. Přesto šlo o první oficiální pokus o obnovení Junáka. Skauting začal probleskovat v nejrůznějších organizacích. Ve druhé polovině 60. let začaly opět vycházet knihy J. Foglara. Na táboře Jestřábových Hochů od Bobří řeky byl natočen hraný dokumet Tábor Černého delfína. V dubnu 1967 byl uveden do kin.
15. Pražské jaro Na konci roku 1967 zemřel Bohuslav Řehák, blízký spolupracovník A.B.Svojsíka. Jeho pohřeb se konal 3. ledna 1968 a stal se nesrývanou manifestací skautské vitality. Přišlo se s ním rozloučit stovky činovníků a činovnic a nechyběla ani mládež. Mnoho z nich si obléklo skrývané skautské kroje se slibovou lilií na srdci. Ve střešnickém krematoriu v Praze zazněla junácká hymna a každý se se zesnulým rozloučil skautským pozdravem a večerkou na konci obřadu. Nedlouho poté se do čela KSČ a dalších vyšších státních orgánů dostali přčedstavitelé, kteří proklamovali nutnost demokratizace společnosti. Vznikla z toho idea „socialismu s lidskou tváří“. V měnící se společenské situaci se stupňovala krize v ČSM. Podřízenosti se vzepřela i pionýrská organizace. V lednu 1968 vyshlásila svou autonomii a zkrátila název na pouhé Pionýr. V únoru 1968 Psohlavci spolu s dřívějšími představiteli Junáka v dokumentu Junácký manifest odmítli kritiku skautingu za škodlivou ideologii a vyjádřili snahu o jeho obnovu. „Českoslovenksý Junák, který nepřestal nikdy právně existovat a jehož rozpuštění bylo aktem administrativního nátlaku, se opět hlásí k životu. Znemožnění jeho činnosti by značně poškodilo vývoj celých generací naší mládeže a způsobilo by našim národům nenahraditelné škody. Napravme křivdy a zachraňme vše, co lze ještě zachránit...“ Manfest se rychle šířili mezi bývalé činovníky i mladé příznivce organizace. Vzedmul se zájem o probuzení hnutí. S postupnou demokratizací společnosti, která dostala pojmenování pražské jaro, nabíraly rychlejší spád také události jasně vypovídající, že po dlouhém „zimním spánku“ propuká opět i „skautské jaro“. Silný a přímočarý tah vyvíjeli hlavně Psohlavci. Jejich 13 oddílů se 12. března prohlásilo za skauty a ustanovilo junácký klub. Zpráva se novinami šířila jako požár. Už druhým dnem se k Psohlavcům hlásili další oddíly.Byl ustanoven výbor pro obnovu Junáka. Krátce na to se členové náčelnictev Junáka a středikosvé rady Psohlavců sešli a 29. března 1968 svolali setkání činovníků k oficiální obnově skautingu.
16. Nový start Místo shromáždění se muselo třikrát měnit, protože každým dne přicházely informace o rostoucím počtu účastníků. V „den D“ už do závodního klubu Tesla v Holešovicích hrnuly zástupy dospělých i mladýchskautů. Už v 19 hodin byl sál Domovina přeplněný. Do posledního místa jej zaplnilo 1 200 činovníků z celé republiky. Přítomni byli noviny, rozhlas i televize. Zájem mládeže byl ohromný oddíly se mohly opřít o zkušenosti poválečnéskautské generace a starší činovníky. Zároveň s tím se vyskytl problém s pauzou, která trvala dvě dekády. Oddíly neměli klubovny ani potřebné vybavení. Především ale chyběla mladší a střední generace vůdců, kteří by oddíly vedli ve skautském duchu.
16.1. Konec 60. let Toto období bylo ve znamení velkého pokroku v technice, bořily se kulturní bariéry, posunuli se hranice sportu i zájmů mládeže. Na to vše bylo potřeba reagovat také ve skautingu. Autoři Junáckého manifestu tvrdili, že Junáctví se neustále rozvíjí jako sám život. Že už zakladatelé skautingu viděli nutnost držet s dobou. A že podobně se i oni staví za jeho modernizaci a přizpůsobení potřebám výchovy současné mládeže. K překonání problémů se narychlo připravovaly metodické příručky i rádcovské a vůdcovské kurzy. Na dřívější činnost navázali i vodní skauti. Zároveň začaly spontálně vznikat tzv. homogení oddíly s náboženskou výchovou, jejichž činnost byla řízena Duchovní radou Junáka. Po mnohaleté pauze začal opět vycházet časopis Skaut – Junák. V průběhu jara 1968 se představitelé Junáka několikrát sešli s novým vedením ÚV ČSM. Svazáci souhlasili s organizační samosttnosti skautské organizace, stále ale fungovali jako „střecha“ mláežnického hnutí. Exploze zájmu chlapců a děvčat o skauting u nás neměla obdobu v žádné z nově vznikajících organizacích. Mohutný rozkět Junáka potvrdily i prázdninové tábory, na které se vypravio až deset tisíc dětí, vedoucích a činovníků. Celkem stálo 380 letních táborů, některé jen pár týdnů po zahájení činnosti.
17. Přijíždějí tanky Politická situace však nebyla tak idylická. Společenské reformy a zvedání stavidel občanských svobod – včetně obnovení skautingu – byly trnem v oku zastánců předchozího režimu. Mocenský boj v KSČ přerušili v noci z 20. na 21. srpna 1968 armády pěti zemí vojenského paktu Varšavské smlouvy, které protiprávně obsadili území Československa, aby – jak tvrdilo sovětské velení – „potlačili kontrarevoluci“. Tato intervence poznamenala i skauting. Probíhající tábory a kurzy byly narychlo ukončeny. Oddíly sice ještě pokračovali, ale jejich budoucnost byla nejistá. Proti vpádu cizích vojsk protestovalo ústědí Junáka a řada skautů se zůčasnili demonstrací. Vyšlo oi zvláštní číslo Skauta – Junáka s názvem Nepokořená svoboda. Srpnové události vyvolali nové vlny uprchlíků, množstvím se vyrovnávající tomu z roku 1948. Ti se zapojili do činnosti exilových oddílů v Německu, Švícarsku, Rakousku, Nizozemsku a jinde.
18. Normalizace V důsledku okupace Českoslovesnka a opětovného posilování moci konzervativního krídl KSČ, se začali objevovat skauti-komunisti. Ti se na ústředí Junáka sdružili už na jaře 1968, ale jejich aktivita se zvýšila až po srpnových událostech. Stranická skupina, jejichž členi byli všichni komunisté, tak de facto převzala řízení Junáka. Obavy o budoucnost skautingu se prohloubily v dubnu 1969, kdy A. Dubčeka v čele KSČ nahradil G. Husák. Proces pražského jara byl zastaven, jako negativní jev se začala označovat i obnova Junáka. Započala normalizace. V červnu byl veoucí redakce Skautingu K. Průcha zbaven vedení s odůvodněním „nedostatečného ideového obsahu časopisu“. O několik měsíců později po této „čistce“ změnili název časopisu na Junácký činovník. V listopadu 1969 vydal ÚV KSČ směrnici pro vybudování jednotné, masové a dobrovolné organizace dětí a mládeže. Režimní tisk stále útočil na metody skautské výchovy. Ke konci roku v rámci mládežnického hnutí zanikla větev Junák – Zálesák. V souladu s pokyny KSČ připravila stranická skupina Junáka „dobrovolné“ splynutí s novou jednotou dětskou organizací. Za této situace ale strácel skauting vsou identitu. Dělal kroky, které značně ubličovaly jeho myšlenkovým základům. 1. února 1970 se v pražském hotelu Beránek uskutečnilo plénum Ústřední rady Junáka. Průběh jendání ukázal, že tímto dnem prakticky začíná likvidace Junáka. Už 24. dubna 1970 odejmulo slovenské republikové ministerstvo vnitra registraci Slovenskému Junáku. Oddíly byly rozpuštěny a neproběhly ani letní tábory. V důsledku této situace zanikl v květnu i federální Československý Junák.
19. Likvidace V létě se ještě v Čechách a na Moravě konalo 1 138 skautských táborů s účastí 32 617 dětí a 4 167 činovníků. Vodáci se rozloučili putovním či kombinovaným táborem se splouváním Lužnice, Vltavy, Ohře a dalších řek. Skauti též pomáhali s výstavbou SOS vesničky v Doubí u Karlových Varů, která se stala domovem pro opuštěné děti. Neproběhlo však ústřední kolo Závodu vlčat a světlušek o totem náčelníka a vlajku náčelní. Mělo se konat ke konci srpna v Polštejně, ale na popud místní organizace KSČ bylo jeho pořádání znemožněno. Činost skautingu zakončilo závěrečné plenární zasedání v pražském Radiopaláci 1. září 1970. Konečnou tečkou byl dopis ze dne 15. září 1970 ministerstvu vnitra o ukončení činnosti. Při likvidaci středisek byl skautský majetek převáděn převážně do pionýrských skupin. Jednou z posledních akcí, na níž bylo ještě znáž, že se koná pod skautskou vlajkou, byl vodácký závod O poklad kapitána Alby. V té době (9.–11.11.1970) však již probíhala celostátní ustanovující konference nové organizace – Socialistického svazu mládeže (SSM). Současně vzniikla nová jednotná Pionýrská organizace SSM (PO SSM/ PO).
20. Pod kopyty pionýra Zejména v menších městech a obcích byli skautské oddíly nuceny se připojit k těm pionýrským nebo skončit. Po likvidaci Junáka, kdy podstatná část majetku připadla do PO, se skautské klubovny stále využívaly „novými“ oddíly. Leckomu se mohl přechod skautů do jednotné dětské organizace tak, že „jejich splynutím s pionýry se vlastně nic nestalo“. Tato skutečnost byla ještě podrtžena faktem, že do práce ve vrcholných pionýrských orgánech se zapojili někteří významní činovníci. Mnohé skauty zdrtilo, že na „na pionýrského koně“ přesedlal i náčelník Rudolf Plajner a náčelní Vlasta Macková. Oba přijali post v Ústřední radě PO SSM a působili v ní až do poloviny 70. let. Přes rozporuplnost tohoto činu jej lze chápat v kontextu Plajnerových obav z perzekuce skautských činovníků. Bývalý náčelník předpokládal, že zaštítí-li v pionýrském ústředí svou osobou všechny, kteří pracovali v Junáku, uchrání je před možnými problémy. To se však nestalo – mnoho z nich byo porůznu postihováno i tak. V novém prostředí musely oddíly – alespoň na venek – zsadně změnit obsah i formu činnocti. Skautská výchova byla nepřípustná. Ani nazývání družin podle zvířat, vyrábění totemů s přírodními motyvi apod. nebylo nijak podporováno. Místo toho se používali revoluční tradice KSČ či historie pokrokového mládežnického hnutí. Pojem vlastenectví se zůžil na partyzánské odboje za druhé světové války či podíl československých vojáků naosvobození republiky po boku Rudé armády. Vše bylo, jak se patří, obaleno ideologickým balastem. Je nutno zmínit, že některé oddíly neskončili pod PO. Uschovali se v turistických organizacích, v hasičském dorostu a podobně.
21. Nezlomní roveři Vhodné zastřešení svých oddílů museli vyhledat i Psohlavci, kteří v polovině 60. let iniciovali obnovu Junáka. Našli útočiště pod ekologickou organizací TIS – Svaz pro ochranu přírody. V roce 1972 se uskuečnil první turnaj indiánské hry lakros. Pro spřátelené oddíly se akce stala neformálním „brdským jamboree“ a z původné kratochvíle se stalo rozšířené sportovní odvětví. Bohužel ani TIS nevydržel věčně. Začal státní moci vadit a tak byl roku 1979 ukončen. Oddíly však nezaniky a povětšinou přešly do Českého svazu ochránců přírody. Významnou aktivitou navazující na činnost Psohlavců bylo založení Ligy roverských kmenů (Dále jen LRK). Roveři záhy předvedli, že jsou schopni velké akce a ve ztížených podmínkách: V noci z 16. na 17. září 1971 zahalili podstavec busty A.B.Svojsíka na Vyšehradském hřytově československou vlajkou s nápisem „Skauting vylučuje totalitu – totalita vylučuje skauting“. LRK byla aktivní i v ediční činnosti. Jako semizdat Skauting pluje proti proudu vyšel překlad knihy generálního sekretáře WOSM László Nagye 250 miliónů skautů.
22. Lilie v utajení Do historie skautingu 70. a 80. let se ojedinělým způsobem zapsala hrstka oddílů, které i po vmanévrování lodi Junáka do normalizačních doků pluly dál v čistě skautských vodách. Ilegální skauting byl ovšem nejryzikovější. Oddíly byly proto výběrové, podléhaly přísné konspiraci a vnitřní disciplíně. Nováčky často vodili kmenový členové, kteří za ně ručili. Často se jednalo o sourozence nebo příbuzné.
23. Třetí obnova skautingu Od poloviny 80 let se tvrdý dohled organizací KSČ začal rozopadat. Po téměř patnácti letech dohlížení, šikany a několika dohnání k sebevraždám činovníků, bylo ve vedení Sovětského svazu v čele M.Gorbačovem nastolen reformní politický kurz, který pronikl do celého komunistického bloku. V důsledku toho se u nás uvolnila i tvorba několika zakázaných autorů, opět začaly vycházet foglarovky i Zapletalovy metodické knihy. Zásadní zlom nastal v roce 1989. K veřejnému vzdoru vůči režimu se přidala i silná ilegální skautská skupina. Začalo se opět jednat o obnově Junáka. Události však nabraly jiný směr a rychlost. Rozehnání pokojné studentské manifestace v praze 17. listopadu 1989 vyvolalo mohutné protesty. V jejich důsledku bedení KSČ odstoupilo státu a země znovu vykročila k demokracii. Ihned po listopadových dnech byly vylepeny letáky s prohlášením přípravné skupiny pro obnovu skautingu podepsané J.Foglarem, J.Remišerem, J.Zachariášem a I.Vacíkem. Jiří Zachariáš poté sepsal Sedmibodové prohlášení vyzívající k obnově organizace na tradičních skautských základech a bez jakékoliv spojitosti s SSM. Vše vyvrcholilo 2. prosince 1989 v Městské knihovně v Praze, kde na shromáždění představitelů Junáka z let 1968–70, dřívějších činovníků i řady mladých, byl skauting oficiálně obnoven.
24. Závěr Nyní víme, kdo skauting založil a kdo ho přinesl k nám. Známe jeho podíl na osvobození republiky od nacistů a jejich statečných výpomocích uprchlíkům přes hranice. Zjistili jsme, jak se oni členové této organizace dovedli vypořádat s trojicí pauz, které jim byly vnuceny. A že pokaždé se jim podařilo úspěšně skauting u nás obnovit. Po poslední obnově funguje i dodnes a doufejme, že to tak i zůstane a že neproběhne pauza čtvrtá.
25. Zdroje kniha Skautské století (dobrodružný příběh 100 let českého skautingu); Roman Šantora (ed.), Václav Nosek, Slavomil Janov, Václav Dostál; vydavatelství Junák – TDC/Mladá fronta; Praha 2012
