Internetový průvodce pro milovníky slova
Grafomani mají na internetu ráj. Naštěstí nejen oni. Jsou literární stránky, na nichž je milovníku krásného slova blaze.
Internet slouží literatuře zhruba ve třech okruzích. Pomáhá propagovat a zpřehledňovat tištěnou produkci, nakladatelské podnikání i jednotlivé autory - ale třeba i celé písemnictví. Do této oblasti nejsilněji proniká komerční prvek, neboť tištěné knihy si lze prostřednictvím internetu kupovat, to za prvé.
Za druhé, internetová síť slouží jako publikační prostor tvorbě, která nemůže nebo ani nechce najít vydavatele. Je to nejdemokratičtější, ale také nejproblematičtější část literárního průniku do sítě - tisknout tu může kdo chce co chce, bez ohledu na kvalitu. Tady se totiž publikuje bez rizika finanční ztráty. Bez nepříjemného dohledu kritiky.
Do třetice nabízí internet prostor literatuře minulosti, jež znovu ožívá v digitalizované podobě. Bez nadsázky můžeme říct, že jde o nejušlechtilejší službu, kterou může nová technologie nabídnout písemnictví. Pokladnice se otevírají, zapomenuté, ztracené či nedostupné cennosti máme na dosah. Předností i nevýhodou internetu je jeho nedozírnost, hraničící až s naší nedokonalou představou nekonečna. Hierarchizace pomocí internetových vyhledavačů může mít ryze komerční ráz, kdo si zaplatí, je více viděn. Nelze se na ni tedy spoléhat.
Ovšem dobrodružství objevování, které zažíváme při „brouzdání" či chcete-li „surfování", je uhrančivé, svádivé. Snadno mu lze propadnout, a zmizet na libovolný čas v digitálním labyrintu. Nikdy se ho nemusíme nabažit a nikdy se nám také nepodaří poznat ho celý. Jakýkoli pokus zmapovat literární úsek internetu je tedy už předem odsouzený k nezdaru. I naše dnešní „surfování" bude tedy jen nahodilé, bez jakéhokoli nároku na úplnost.
1/7
Internetový průvodce pro milovníky slova
(1) Získat přehled o aktuální knižní produkci lze poměrně snadno. Vepíšete do vyhledavače jméno oblíbeného nakladatele (poměrně dobrý a doplňovaný přehled internetových adres nakladatelů lze nalézt také na http://www.iliteratura.cz/clanek.asp?polozkaID=14671) nebo navštívíte stránky nějakého distribučního podniku (například www.kosmas.cz, www.knizniweb.cz, www.knihcentrum.cz) a můžete průběžně sledovat, jaké knihy vycházejí, jaké se chystají, jaké jsou na skladě. Osvícenější nakladatelé připojují ke knihám podrobnější informace, nebo vás nechají přímo nahlédnout na stránky knih. To je způsob velmi osvědčený ve světě. Tam velké nakladatelské domy umožňují například stažení první kapitoly či nějakého charakteristického úryvku. U nás to dělalo dnes už neexistující brněnské nakladatelství Petrov, jehož zajímavé internetové stránky jsou ovšem stále v provozu - www.ipetrov.cz. Najdeme tu ukázky z knih Jiřího Kratochvila, Stanislava Komárka, Michala Viewegha
Někteří tuzemští nakladatelé umísťují na své stránky i mediální ohlasy svých knih a dávají také prostor čtenářské diskusi. Příspěvky v nich sice občas vyhlížejí jako záměrně naivizovaný produkt nakladatelského marketingu (viz výkřiky typu „To je tedy bomba. Málem jsem se včera rozplakal, když jsem si knihu koupil."), ale jiné působí nefalšovaným dojmem. Na internetových stránkách Arga (www.argo.cz) můžeme například číst upřímný postesk čtenáře, jemuž učaroval Umberto Eco, nad čerstvě vydanou Teorií sémiotiky: „Romány ze středověku jsou lepší, pak taky mnohem na lepší úrovni je snaha o teorizování lidského umění a kultury v knize Skeptikové a těšitelé. Kdo tuhle knihu pochopí a nebude jí číst jako já 4 měsíce, pochopí snad všechny knihy na světě. Tam je tolik myšlenek i cizích slov, že člověk musí být opatrný a k textu musí přistupovat velmi pomalu."
(2) Autorské weby u nás nejsou na první pohled příliš rozšířeny. Možná jich nakonec není tak málo, ale přinejmenším se těžko hledají. Ale určitě nejsou tak rozšířeny jako ve světě, například v anglosaském prostředí. Mezi internetovými odvážlivci najdeme literáty rozličných autorských naturelů i zkušeností. Nahlížíme do jejich díla, ale i do jejich životů, pokud nám to dovolí. Například Michal Černík, básník, prozaik, reportér, autor mnoha knih pro děti a „perestrojkový" předseda Svazu českých spisovatelů, líčí na svých internetových stránkách, jak to bylo na přelomu let 1988 a 1989 s obnovováním činnosti PEN klubu a s prosazováním programu jediné nedělitelné české literatury (tedy spojení literatury oficiální, exilové a samizdatové v jeden proud). Je to zajímavé čtení nejen pro historika moderní literatury, ale pro každého, kdo se nespokojuje s „jednou pravdou" o naší nedávné minulosti. Viz www.michalcernik.cz, rubrika Publicistika.
2/7
Internetový průvodce pro milovníky slova
(3) Osobní stránky prozaika Michala Šandy (www.divadlo.cz/sanda) jsou zdánlivě sporé. Pár vět o životě, půvabná ukázka výtvarných koláží. Zato rubrika Knihy - celá dosavadní Šandova tvorba (od svazku konkrétní poezie Sto a z roku 1994 až po letos vydanou knihu Dopisy společně s Karlem Havlíčkem Borovským) je tu (se souhlasem vydavatelů) ke stažení ve formátu pdf.
(4) Mezi spisovateli, ať už zavedenými nebo začínajícími, kteří mají své internetové stránky, převažují básníci. Vůbec se na první pohled zdá, že literární prostor tuzemského internetu ovládá poezie, ale je to možná jen optický klam. Internet neopomíjí mimo jiné Jiří Žáček (www.jirizacek.cz), Lubor Kasal (http://luborkasal.webpark.cz), Božena Správcová (http://bozenaspravcova.sweb.cz), Milan Exner (http://milanexner.cz) či Jiří Dědeček (www.dedecek.cz). Jaromír Pelc, kdysi velmi aktivní básník, sice na svých stránkách (www.jaromirpelc.cz) představuje jen přebaly knih, které vydal (poslední v roce 1994), ale doprovází je několika zhudebněnými verzemi, jež pořídil Vladimír Mišík.
(5) Některá tuzemská nakladatelství také zřizují osobní stránky veleúspěšných zahraničních autorů, na něž mají monopol. Pochopitelně, je to vždy především záležitost propagace, ale téměř vždy jsou ty stránky nasyceny zajímavým čtením (včetně celých kapitol z knih), zajímavými informacemi. Velmi aktivní je v tomto ohledu již zmíněné nakladatelství Argo. Zřídilo - nebo jak oficiálně praví „sponzoruje" - už stránky Paolu Coelhovi (www.coelho.cz), Philipu K. Dickovi (www.dick-knihy.cz), Danu Brownovi (www.danbrown.cz).
(6) Z okruhu tuzemských autorů Arga má své osobní stránky také prozaik Miloš Urban (www.milos-urban.cz). Těsně před letošním veletrhem Svět knihy dostaly nový kabát. Vedle
3/7
Internetový průvodce pro milovníky slova
přehledu vydaných knih a ukázek z nich tu je i autorův blog. Zajímavá v něm je zmínka o Facebooku: „S Facebookem nemám nic společného, někdo mi tam sice jakousi stránku snad založil, ale já to ignoruju a nechodím tam, tak pokud mi budete chtít psát, pak sem." A k tomu podotknutí: „Jedna virtuální exhibiční zbytečnost mi bohatě stačí. :-)" To jiní autoři se dalších sítí nezříkají. Jaroslav Rudiš má vedle své autorské stránky (www.rudis.cz) také osobní profil na MySpace.
(7) Mnoho milovníků určitého spisovatele či literárního směru nebo žánru se chce podělit o svůj obdiv s dalšími. A tak existují české stránky věnované Agathě Christie i Tolkienovi, stránky věnované klasickým hororům i dadaismu atd. atd. Jsou to většinou produkty vyráběné ve volném čase, takže jejich neduhem bývá aktualizace. (Někdy jsou i na štíru s autorským právem, ale to je jiná kapitola.) A také svým autorům občas slouží i k prezentaci jiných názorů, než literárních. Dýchne z nich proto občas kouzlo nechtěného. Například když se na titulu stránek věnované Charlesi Bukowskému (http://bukowski.unas.cz) - který prý je pro mnoho lidí synonymem „oplzlých historek plných souložení, chlastání a blití", dozvíme, že jejich autor podporuje politickou stranu prezentující se heslem Tradice, odpovědnost, prosperita. Chudák Bukowski, zatažený do českého předvolebního mumraje. Co by na to asi řekl?
Skvostným zástupcem stránek vedených zaujatým a přitom velmi zasvěceným nadšením je přehled edic dobrodružného čtení na portálu http://kod.pecinovsky.cz. Provozuje ho spisovatel westernů a sci-fi Josef Pecinovský, který tu i za přispění dalších autorů mapuje ediční řady Knihy odvahy a dobrodružství, Karavana, Střelka, Podivuhodné cesty - tedy všechno to čtivo, které ovlivňovalo hned několik generací čtenářů. Ke každé knížce jsou dostupné základní údaje, obrázky přebalů, mnohdy i podrobné komentáře, které se často podobají esejům, ilustrace. Je to velmi záslužná činnost, která předvádí k čemu je internet dobrý.
(8) Téměř vzorovou ukázku (nejen) autorských stránek nabízí Martin Pluháček-Reiner - básník, prozaik, donedávna majitel zdatného brněnského vydavatelství Petrov (o něm viz výše), nyní provozovatel nakladatelství Druhé město, a také dlouholetý organizátor Lodi literátů. Na www.martinreiner.cz představuje autor nejen vlastní tvorbu (v anotacích, ukázkách, ale třeba i v drobných záznamech z rozhlasových čtení), ale zcela nesobecky i tvorbu dalších autorů. Představen je tu život a dílo básníka Ivana Blatného (včetně nikdy nezveřejněných prací z
4/7
Internetový průvodce pro milovníky slova
pozůstalosti). A hned v sousedství se objevují komplety tří antologií zapomenutých českých básníků, které pro nakladatele Pluháčka připravoval Ivan Wernisch (Zapadlo slunce za dnem, který nebyl; Píseň o nosu; Quodlibet aneb Jak se komu co líbí).
Přímo na netu pak vzniká čtvrtá antologie. „Každý týden sledujte nové přírůstky!" vzkazují nám její editoři. Objevuje se tu také Čítanka novodobé klasiky, o níž provozovatel stránek píše: „V minulosti jsem jako nakladatel nejednou odpovídal na otázku, zda internet může v budoucnosti ohrozit literaturu. Někteří lépe informovaní novináři měli na mysli zejména fenomén tzv. e-books, neboli elegantních mašinek tvaru menší knihy, do kterých si budou čtenáři stahovat literární díla po libosti; v elektronické podobě. Zdá se, že budoucnost už nastala, a nezdá se, že by tištěných knih ubývalo, spíše naopak. Nikomu sice nelze příliš bránit, aby libovolné literární dílo přepsal a na internet zavěsil, ale komu, kromě redaktorů, by se zase chtělo trávit u počítače hodiny a brejlit do monitoru? My ale přesto přicházíme s pokusem nabídnout na internetových stránkách nekrácené texty, které považujeme za novodobou (řekněme polistopadovou) českou literární klasiku. Budeme texty »tisknout« po kouskách, na pokračování, aby jedno posezení nezabralo víc než nějakých pět deset minut. Půjde o texty, jejichž literární kvalita a čtenářská přitažlivost jsou mimo jakoukoli diskusi, na internet je budeme zavěšovat se souhlasem autorů." V současné době se tu můžete začíst do románu Zuzany Brabcové Rok perel.
Na takových stránkách, jaké jsou Martina Reinera, můžete trávit dlouhé hodiny a nebudete nabaženi.
(9) Prostor pro čtenářské diskuse nad knihami se otevírá na serverech typu www.knihovnice.cz či http://www.dobraknizka.cz/. Pěkně divoké výměny názorů se občas vedou na www.iliteratura.cz, portálu specializovaném na překladovou literaturu. Tady jsou ke čtení ukázky a recenze prakticky všech kvalitních překladů u nás, profily autorů, odkazy na další.
(10) Zvláštní kapitolu představují weby spisovatelských organizací a jejich odboček, odnoží a satelitů. Jejich neduhem bývá nedotaženost, nepříliš častá aktualizace, časová nezařazenost příspěvků. Například stránky jihočeského klubu Obce spisovatelů v rubrice Co bude, zvou své
5/7
Internetový průvodce pro milovníky slova
členy na setkání se slovenskými spisovateli. Jediný časový údaj tu je „v pátek v 16 hodin v DK Metropol". Je to téměř jako ono pověstné švejkovské „v šest večer po válce". Naštěstí čtenář se nemusí cítit ošizen, protože tu najde ukázky z tvorby členů. Viz http://spisovatele-jih.sweb.cz. Existuje ovšem i další web, časově přehlednější, který jihočeská sekce OS provozuje na adrese http://spisovatelejih.blog.cz. Teprve důkladným studiem stránek se dostanete k časopisu, který vydává Jihočeský klub OS pro „členy, spřátelené osoby a instituce" (www.jihoceskaliteratura.cz). Čtenář se v tomto výčtu nenajde, což ale neznamená, že by si tu pro sebe nenašel něco ke čtení. Přinejmenším je tu Báseň týdne. A pak také Slovník jihočeských spisovatelů - sice málo přehledný, ale snaha je. To na stránkách Kruhu autorů Liberecka čteme jen smutné sdělení „Provoz tohoto virtuálního serveru je pozastaven". Samotná Obec spisovatelů (www.obecspisovatelu.cz) před nedávnem své stránky nechala zmodernizovat. Čtenáři mohou posloužit jako základní orientace v záplavě autorských jmen, neboť v rubrice Kdo je kdo a v podrubrice Členové Obce najde za každým jménem výčet dosavadního díla. To takový český PEN klub (www.pen.cz) se sice pyšní seznamem sponzorů, ale za jmény členů najdeme pouhé prázdno podložené jen barevnou plochou.
(11) Téměř oficiálním reprezentantem české literatury chce být Portál české literatury (www.czlit.cz), který letos přechází do správy Institutu umění, v nějž se proměnil někdejší Divadelní ústav. Cenný je zejména množstvím odkazů na další literární stránky a portály, i přehledem aktuálních literárních akcí. O dalším směřování Portálu čteme v konceptu zřizovatelů: „Portál si klade za cíl ve výběrové podobě postupně zpřístupňovat především informace o žijících a v současné době tvořících literátech a o jejich díle (prozaici, básníci, dramatici, esejisti a autoři knih pro děti a mládež). Portál nemá v úmyslu nahrazovat vyčerpávající akademické zdroje informací, jeho ambicí je sloužit jako centrální a moderní zdroj pravidelně obměňovaných a aktualizovaných informací, určených hlavně pro zahraniční odbornou veřejnost (bohemisté vč. studentů, překladatelé, nakladatelští redaktoři, literární centra), pořadatele literárních akcí (festivaly, veletrhy, čtení, výstavy), publicisty, krajany či pro běžné čtenáře a zájemce o českou literaturu."
(12) Dospěli jsme tedy až na břehy akademických vod. Ale věřte, že akademičnost nemusí být vždy synonymem pro nudu. Přinejmenším na internetu. Nahlédneme-li na internetovou prezentaci akademického pracoviště, jež se zabývá výhradně literaturou - tedy Ústavu pro českou literaturu (www.ucl.cas.cz) - najdeme tu úžasné věci. Digitalizovaný F. X. Šalda, digitalizovaná trojdílná antologie Avantgarda známá neznámá, digitalizované Dějiny české
6/7
Internetový průvodce pro milovníky slova
literatury, digitalizovaný výbor z české literatury doby předhusitské a husitské, digitalizovaný Slovník básnických děl... Skvosty, které během dlouhých let vznikaly pílí pracovníků ústavu a které jsou dnes prakticky nedostupné, nabízejí se nám tu přímo na stříbrném (tedy v tomto případě spíše pdf) tácku. Lepší tečku za nesoustavným zmapováním českého literárního internetu, které bude mít na stránkách LtN svá dílčí pokračování, si nelze představit.
[email protected]
7/7
