Grafický design gramofonových alb hudební skupiny Queen

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE KATOLICKÁ TEOLOGICKÁ FAKULTA Ústav dějin křesťanského umění

Alena Bílková

Grafický design gramofonových alb hudební skupiny Queen Bakalářská práce

Vedoucí práce: PhDr. Milan Pech, Ph.D.

Praha 2014

Prohlášení 1. Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a použila jen uvedené prameny a literaturu. 2. Prohlašuji, že práce nebyla využita k získání jiného titulu. 3. Souhlasím s tím, aby práce byla zpřístupněna pro studijní a výzkumné účely.

V Praze dne 1. června 2014

..……..……………………. Alena Bílková

Bibliografická citace Grafický design gramofonových alb hudební skupiny Queen [rukopis]: bakalářská práce / Alena Bílková; vedoucí práce: PhDr. Milan Pech, Ph.D. -- Praha, 2014. -- 99 s.

Anotace Bakalářská práce se bude zabývat designem a uměleckým zpracováním obalů gramofonových desek hudební skupiny Queen. Nejprve se soustředí na problematiku tzv. vizuálních studií. Následně pojedná obecně o designu obalů gramofonových desek. Jádrem textu bude rozbor grafické úpravy gramofonových desek hudební skupiny Queen. Kromě Freddie Mercuryho, který se na vizuálním stylu skupiny a designu obalů desek podílel, se bude věnovat také fotografům a designerům, kteří se do této práce zapojili.

Klíčová slova Queen, Freddie Mercury, Mick Rock, vizuální kultura, vizuální studia, grafický design, gramofonová deska, obal desek

Abstract Bachelor thesis will deal with graphic design of LP covers music group Queen. It will focus on visual studies and LP graphic design in general. The main part will concentrate on music group Queen and graphic design of its LP covers.

Keywords Music group Queen, Freddie Mercury, Mick Rock, visual culture, visual studies, graphic design, vinyl, music album cover Počet znaků (včetně mezer): 97 706

Poděkování Děkuji vedoucímu této práce PhDr. Milanu Pechovi, Ph.D. za jeho inspiraci při tvorbě a formulování tématu studie a následnou pomoc při tvoření jejího schématu. Děkuji Michalovi Kluchovi z kapely Queenie bez jehož sbírky literatury o kapele Queen by tato práce nemohla ve své úplnosti vzniknout. Děkuji Lucie Andrejkové Benetinové za ochotné poskytnutí její diplomové práce o historii designu gramofonových alb. Děkuji Mathiasovi Fischerovi z kapely Queen II Magic Tribute za nahlédnutí do jeho sbírky vinylů a upomínkových předmětů Queen. Děkuji Ing. Petru Adámkovi za poskytnutí útočiště v době tvorby této studie i za její editaci. Děkuji Bc. Karlu Kohútovi za pomoc s formální stránkou této práce. Děkuji přátelům a rodině. Děkuji kapele Queen a jejímu početnému funclubu, kteří udržují její odkaz. The Show Must Go On.

Obsah Úvod......................................................................................................... 6 Přehled literatury.................................................................................... 10 Vizuální studia a jejich vztah k dějinám umění ..................................... 12 Historie gramofonových desek a grafického zpracování jejich obalů ... 16 4.1 Začátky reprodukované hudby (1900 – 1950)................................ 17 4.2 Od Jazzu až po Rock and Roll ........................................................ 17 4.3 60. léta a 70. léta – rozkvět rocku a psychedelie ............................ 19 4.4 Underground, Punk, Nová vlna 1975 – 1990 ................................. 22 4.5 Současnost ...................................................................................... 24 5 Queen a jejich vizuální styl .................................................................... 26 5.1 Freddie Mercury jako malíř, grafik a milovník výtvarného umění 27 5.2 Fotograf rocku Mick Rock ............................................................. 30 5.3 Šedá eminence Richard Gray ......................................................... 32 6 Obaly studiových nahrávek skupiny Queen .......................................... 33 6.1 Queen (1973) .................................................................................. 33 6.2 Queen II (1974) .............................................................................. 35 6.3 Sheer Heart Attack (1974) .............................................................. 36 6.4 A Night At The Opera (1975) ........................................................ 38 6.5 A Day At The Races (1976) ........................................................... 39 6.6 News Of The World (1977) ............................................................ 40 6.7 Jazz (1978)...................................................................................... 42 6.8 The Game (1980) ............................................................................ 43 6.9 Flash Gordon (1980)....................................................................... 44 6.10 Hot Space (1982) ........................................................................ 45 6.11 The Works (1984) ....................................................................... 46 6.12 A Kind Of Magic (1986) ............................................................ 48 6.13 The Miracle (1989) ..................................................................... 49 6.14 Innuendo (1991) .......................................................................... 50 6.15 Made In Heaven (1995) .............................................................. 53 7 Závěr ...................................................................................................... 54 Obrazová příloha .......................................................................................... 57 Seznam vyobrazení ...................................................................................... 92 Seznam literatury ......................................................................................... 97 1 2 3 4

Úvod

1

Design obalů gramofonových desek je pro historika umění netradiční předmět bádání. Je to zároveň téma, které boří hranice oborů. Vyvolává asociace s hudebním průmyslem, užitým uměním, vizuální kulturou, propagačním designem i tvorbou obchodní značky a stylu. Přichází tedy otázka, jakým způsobem obal gramofonové desky zkoumat. Obal hudebního nosiče bude v této studii pojímán a rozebrán jako svébytné výtvarné dílo s vlastní uměleckou kvalitou a identitou. Otvírání témat podobným zmíněnému nahlížení na obal jako na umělecký předmět přinutilo historiky umění rozšířit obor dějin umění o tzv. vizuální studia. Zastánci tradičního vnímání oboru dějin umění by ještě ve třetí čtvrtině 20. století namítli, že obal není umělecké dílo hodné zkoumání a analýzy. Dotýkáme se tedy otázky definování objektu uměnovědného studia. Přesně tedy otázky, kde leží hranice mezi „uměním“ a pouhým zobrazením, respektive kdy a za jakých okolností se ze zobrazení stává umění.1 Rozšíření našeho obzoru o charakteristiku a historii vizuálních studií je tedy nezbytnou součástí této práce. Revoluce v oboru dějin umění totiž nepřinesla jen jeho expanzi, ale i samotné úvahy o přejmenování oboru. Někteří se domnívají, že zřetelnější tendence zabývat se širší vizuální kulturou a i na umělecká díla nahlížet spíše jako na zobrazení, přináší postupnou proměnu disciplíny „dějin umění“ v „dějiny zobrazování“; Zpochybňování tradičního kánonu a pojetí umění založeného na sociálně konstruované estetické hodnotě vedly již před časem některé z revizionistických hlasů k formulaci imperativu, že dějiny umění by se měly proměnit v dějiny obrazů.2 Sám obal gramofonové desky je v druhé dekádě 21. století téma, jehož popularita rapidně narůstá. Děje se tak v protikladu s trendem, který hudební průmysl provází. Nejen kapely samotné3, také hudební vydavatelství již několik let potvrzují, že prodej hudebních nosičů klesl díky internetovému pirátství do takové míry, že jejich prodej nepřináší

KESNER Ladislav: Vizuální teorie. Současné angloamerické myšlení o výtvarných dílech. Jinočany 2005, 30. 2 KESNER, 34. 3 „Prodejem desek nevyděláš nic.“ Tvrdí v rozhovoru pro hudební magazín iReport.cz vedený autorkou této studie hudebník Thom Powers. http://www.ireport.cz/rozhovory/19129-the-naked-and-famousposleme-do-vas-snowboard-bude-to-ulet.html Vyhledáno 20/5/14 1

6

hudebním interpretům praktický žádný příjem.4 Obal hudebního nosiče se navíc od dob největšího rozmachu gramofonových desek v populární hudbě smrskl od původního rozměru gramodesky 30x30 cm přes obdélníkový rozměr audio kazet (6,4 cm x 10,2 cm x 1,3 cm) k opětovnému čtvercovému obalu kompaktního disku o rozměrech 12x12 cm. S touto změnou formátu a velikosti k horšímu logicky ztrácela reprodukce výtvarného námětu obalu na kvalitě. Díky rozmachu internetu a pokroku v technice role hudebního nosiče ve formě kompaktního disku prakticky vymizela a hudba se stala neuchopitelnou virtuální záležitostí. Paradoxem doby ale je, že zájem o umění balící gramofonové desky přesto neustává. Jak je to možné, když balit a umělecky krášlit není co? „Pro generaci, která vinylové desky vnímá jako zaprášenou dekoraci antikvariátů a cédéčka zahlédla ve skříni rodičů, je obtížné vnímat přebal desky jako prostor pro umělecké vyjádření. Jediný obal, který chrání jejich hudbu před poškozením, bývá komprimovaná složka RAR nebo ZIP.“5 Potvrzuje rozpaky hudební publicista Ondřej Horák, zároveň se sám spojením hudby a výtvarného umění zabývá. Tvář obalu hudebních nosičů je totiž stále horké téma a to bez ohledu na to, zda v ruce fyzicky držíte reálný obal či ne. Snad z tužby po zachování tradice, kvůli honbě za retro zvukem, či přání opět uchopit hudbu do vlastních rukou se stalo sběratelství gramofonových desek v současnosti rozšířeným koníčkem. Bezpochyby je jedním z důvodu vzrůstající obliby vinylů i možnost vychutnat si umělecké zpracování obalu v plné velikosti a celé jeho kráse. Důkazem zájmu o výtvarné zpracování obalů gramofonových desek jsou soutěže jako Best Art Vinil Award6, o jejíchž výsledcích informuje každoročně i britský deník Guardian7. Pořadatelé soutěže vybraná díla následně vystavují zarámovaná v galerii. Že držet reálný nosič v dlaních ale ve výsledku není podmínkou pro práci s obaly alb, dokazuje projekt iTunes LP8, jež nabízí interaktivní zobrazení obalů hudebních nosičů přímo na obrazovkách počítačů a tabletů. Kapela Queen, na kterou se tato studie dále podrobně zaměří, je v projektu iTunes LP zastoupena deseti nahrávkami, přestože od Příkladem článku, který o tomto fenoménu pojednává, je článek na serveru Novinky.cz z roku 2011 http://www.novinky.cz/kultura/251976-pokles-prodeje-hudebnich-nosicu-zrychlil.html 5 Tvrdí Ondřej Horák, hudební redaktor, tohoto času píšící pro časopis Headliner. 6 Reeve Sarah: Best art vinil 2012 The Temper Trap, Keane and Muse, http://www.artvinyl.com/bestart-vinyl-award, vyhledáno 29. 3. 2013 7 Blundel Paul: Best Art Vinyl Award for 2012 – in Pictures, http://www.guardian.co.uk/music/gallery/2013/jan/09/best-vinyl-artwork-award?INTCMP=SRCH, vyhledáno 29. 3. 2013 8 Internetový odkaz na projekt je zde: http://www.apple.com/itunes/working-itunes/enhance/lps/ . 4

7

smrti frontmana Freddie Mercuryho a následného rozpadu kapely uběhlo 23 let. Aktivity, jakými je iTunes LP, napovídají, že lidé se s obalovým uměním rozloučit nechtějí a vymýšlejí, jak obelstít pokrok a čas. Možná je to nostalgie, možná tušení, že hudební obal je svébytné umělecké médium.9 Zájem médií o obaly gramofonových desek je dokázán i nespočtem žebříčků nazvaných například „Nejkrásnější obaly hudebních alb“10. Z podobné popularity se těší články na téma naopak nejodpudivějších a nejpodivnějších obalů vinylů11. Anketu o nejlepší obal gramofonové desky všech dob vyhlásil v roce 2011 časopis Rolling Stone.12 Následně publikoval stovku vybraných. Gramofonové desky se v této studii dočkají kapitoly zabývající se historií gramofonových desek a grafického zpracování jejich obalů. Historie gramofonových desek je samo o sobě natolik lákavé téma, že se roku 2014 dočkalo vlastní výstavy nazvané „Hudba ve spirále“.13 Vysledovat historii obalového umění jako celku je důležité k pochopení jeho vývoje. Dále pak pochopení systému, jakým hudební průmysl pracuje a k obalovému umění přistupuje. V neposlední řadě lze pouze na základě podrobného zkoumání historie cover artu hledat inspirace současného obalového umění u minulého. Dějiny obalování hudebních nosičů se odehrávají v délce jednoho století. Dvě desetiletí z této stovky let se na hudební scéně objevuje a svou obrazovou stopu zanechává hudební skupina Queen. Po zasazení do historického kontextu přichází na řadu jádro bakalářské práce, kterým je rozbor grafické úpravy gramofonových desek hudební skupiny Queen. Konkrétně se bude jednat o oficiální řadové nahrávky skupiny Queen. Kapela působila právě ve výseku 20. století, jež je charakterizován zásadními změnami ve výrobě a formátu hudebních nosičů a jejich obalů. I na tyto změny bude v textu poukázáno. Horák Ondřej, Headliner. Příkladem je žebříček Smashing Magazine: http://www.smashingmagazine.com/2008/08/03/35beautiful-music-album-covers/ 11 Viz: http://www.buzzfeed.com/pipcowley/21-painfully-awkward-band-photos-cuob 12 Internetový odkaz na anketu: http://www.rollingstone.com/music/pictures/readers-poll-the-best-albumcovers-of-all-time-20110615/beatles-sgt-pepper-0523891 13 Více o výstavě v článku: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/kultura/274065-spiraly-na-vinyluvystava-mapuje-120-let-gramofonu/ 9

10

8

Jednotlivé výjevy na obalech desek budou podrobeny formální analýze. Abychom pochopili význam jednotlivých obrazů na obalech nahrávek skupiny Queen, je třeba začlenit jednotlivá alba do kontextu tvorby kapely a ostatních jejích vizuálních projevů, které s motivy na deskách úzce souvisí. Uvedeno tedy bude pojednání o vizuálním stylu skupiny14 a dobové souvislosti. Dále se práce bude zabývat třemi nejvýznamnějšími osobnostmi, které se na obalovém umění skupiny Queen podíleli. Jsou to frontman kapely Freddie Mercury, fotograf Mick Rock a designér Richard Gray.

14

Takovými projevy jsou např. pódiová image či významné videoklipy a obaly singlů.

9

2

Přehled literatury Ke každému ze tří hlavních okruhů této práce byl použit jiný druh literatury a zdrojů. Z hlediska tématu jsou těmi hlavními okruhy – literatura o vizuálních studiích,

literatura o historii gramofonových desek a literatura o hudební skupině Queen. Co se týče literatury o vizuálních studiích, toto pole je v českém prostředí pokryto uspokojivě. Dostupné a do češtiny přeložené jsou například knihy Úvod do vizuální kultury od Nicholase Mirzoeffa, Možnosti vizuálních studií od Marty Filipové a Matthewa Rampleyho a Vizuální teorie od Ladislava Kesnera. Knihy nabízejí základní charakteristiku oboru, hojně citují zahraniční autory (prim hraje angloamerické současné smýšlení o oboru) a přinášejí úvahy na konkrétní témata rozvíjející obor. Kapitola o vizuálních studiích v této práci není jen úvodem ke studiu vizuálních studií ani stručným popisem, ale přináší syntézu myšlenek z několika knih zabývajících se vizuálními studii. Myšlenek, věnujících se vztahu mezi obory dějin umění a vizuálních studií a především vyzdvihuje argumenty, které obhajují zvolení tématu této bakalářské práce na tradiční katedře dějin umění. Okrajovou literaturou k tématu je pak kniha od Nielsona Goodmana: Jazyky umění. Nástin teorie a symbolů, která je více knihou filozofickou, a tvorba Hanse Beltinga a Debry Génis. Zásadním kunsthistorikem, který se tématem v současnosti zabývá, je i v této studii zmíněný James Elkins. O historii obalů gramofonových desek toho v Česku bylo sepsáno pramálo. Několik odborných prací na podobné téma se zabývá touto problematikou okrajově, většinou jen jako nutná teorie k nějakému praktickému výstupu. Doposud nejlepším materiálem na toto téma je diplomová práce Lucie Andrejkové Benetinové nesoucí název: Grafický design v populární hudbě od r. 1950 po současnost. Práce není veřejně přístupná, Lucia ji ochotně poskytla, aby tím pomohla vzniknout této bakalářské práci. Díky zmíněné diplomové práci autorka této studie objevila několik zahraničních knih, které se tématem zabývají. Cituje například knihy od Stevea Jonese a Martina Sorgera, Storma Thorgesona a Rogera Deana, Erica Kohlera a dalších. Některé pojímají téma jako celek, jiné se zaměřují například na jednotlivá desetiletí.

10

Dalším materiálem využitým v této práci jsou odborné články v různých zahraničních periodikách pro hudebníky. V Česku se tématikou vizuálu kapel zabývá Michal Nanoru a Tomáš Pospiszyl. Ve vhledu do dění v současném cover artu čerpá autorka ze svých zkušeností v oblasti hudební publicistiky. Ve stěžejním úseku této práce, tj. rozboru obalového umění hudební skupiny Queen autorka čerpala z úctyhodné sbírky literatury o kapele. Celkem čerpá z devíti publikací o skupině. Informace z těchto knih nabyté se navzájem doplňují a v některých případech opakují, čímž se potvrzuje jejich správnost. Je nutno podotknout, že průměrného fanouška kapely zajímá primárně osobní život členů a hudební stránka skupiny. Obalovému umění kapely je v takových publikací věnováno málo prostoru. V publikacích, které pojednávají o cover artu jako celku, není o skupině Queen zmínky, jelikož jejich vizuální tvorba se pravidelně neumisťuje ani v žebříčcích ani nereprezentuje jakýkoli kulturní proud. Všechny potřebné informace dále doplňují funcluby kapely Queen, které online fungují dodnes. Po smrti frontmana kapely Queen se na skupinu nalepilo několik „pisálků“, kteří se pokusili sepsat Mercuryho životopis. Několik těchto literárních počinů má bulvární charakter a pro tuto práci je nepotřebný. Výjimkou je kniha od Selma Rauera Freddie Mercury, kde autor zmiňuje několik zásadních výtvarníků, kteří s Queen spolupracovali. Cenným materiálem je dále publikace Harry Dohertyho, který za pomocí členů kapely Briana Maye a Rogera Taylora sestavil bohatě ilustrovanou knihu 40 Years of Queen. Užitečnou a věcnou syntézou o Queen je i kniha od Jacky Guun a Jima Jenkinse As It Begun. Kapele Queen věnoval dvě publikace i fotograf Mick Rock a nové obrazové dokumenty o Queen stále vznikají.

11

3 Vizuální studia a jejich vztah k dějinám umění Pojmy visual studies, image theory, Bildwissenschaft, théorie de l’image a visual culture označují vznikající akademický obor, jenž v posledních zhruba dvaceti letech získává v Severní Americe a v Evropě na stále větším významu. Společným jmenovatelem těchto různých termínů je jednak názor, že dějiny umění neposkytují dostatečné paradigma pro pochopení vizuálních reprezentací, a jednak tvrzení, že obrazy získaly během 20. století kulturní a sociální význam, který vyjadřuje, aby se jim dostalo nové, kriticky přehodnocené pozornosti.15 Popud vytvořit pojem vizuální kultury nevznikl pouze na základě postřehu, že jsme obklopeni vizuálními vjemy na každém kroku a potřebě je interpretovat. Autor knihy Úvod do vizuální kultury Nicholas Mirzoeff jde v myšlence ještě o krok dál a tvrdí, že obrazy nejsou pouze součástí každodenního života, ale každodenní život utvářejí.16 Nicholas Mirzoeff dále pokračuje: Badatelé z širokého spektra oblastí, jako jsou dějiny umění, filmová a mediální studia či sociologie, začali toto rozsáhlé pole označovat jako vizuální kulturu. Vizuální kultura se zabývá vizuálními událostmi, ve kterých spotřebitel odhaluje významy a získává informace nebo požitky za pomoci vizuální technologie. Za vizuální technologii považuji jakoukoli formu aparátu vytvořeného pro posílení běžného vidění; takovým aparátem může být olejomalba stejně jako televize či internet. Zajímavý postřeh je, že nesoudržná a fragmentární kultura, kterou nazýváme postmodernismem, je nejlépe představitelná a pochopitelná vizuálně, kdežto 19. století naopak tradičně reprezentují noviny a romány.17 I když kultura tisku jistě nezmizí, fascinace obrazy a jejich účinky, která poznamenala modernismus, stvořila postmoderní kulturu – a ta je nejvíce sama sebou, když je vizuální.18 Jedním z hlavních úkolů vizuální kultury je poznávat, jak se spolu obrazy setkávají. Nevznikají v jednom médiu, ani na jednom místě, jak by si přály příliš ostře oddělené FILIPOVÁ Marta / RAMPLAY Matthew: Možnosti vizuálních studií. Obrazy – texty – interpretace. Brno 2007, 21. 16 MIRZOEFF Nicholas: Úvod do vizuální kultury. Praha 2012, 13. 17 MIRZOEFF, 15. 18 MIRZOEFF,15. 15

12

akademické obory. Vizuální kultura odvrací naši pozornost od strukturovaných, oficiálních diváckých prostorů, jako je kino a umělecká galerie, a hlavní sféru vizuální zkušenosti nalézá v každodenním životě.19 Ačkoli se vztah vizuálních studií vůči dějinám umění může jevit jako jasně kritický a revizionistický, je ve skutečnosti mnohem komplexnější, jelikož se tyto dvě intelektuální oblasti v mnohém prolínají. Je však pravdou, že kritická pozice vůči dějinám umění je u vizuálních studií asi nejčastější a „vizuální“ kritici s oblibou označují starší obor za příliš elitářský či zastaralý.20 Jak se vyslovil James Elkins ve své knize Visual Studies (Vizuální studia), mohou vizuální studia dějinám umění vyčítat jejich svázanost se zastaralými metodologiemi, nezájem o vizuální problémy současnosti, politickou naivitu anebo pozornost k limitovanému kánonu umělců a uměleckých děl. Dalším neduhem dějin umění z pohledu vizuálních studií může být lpění na estetice, krásnu a kategorii vysokého umění. Kritika se však snáší i na vizuální studia, a to nejen od údajného oponenta, dějin umění. Častou výtkou badatelům v oblasti vizuálních studií bývá domněnka, že důvodem pro zájem o vizuální kulturu je snaha o použití jednodušších, populárnějších a zábavnějších přístupů k problematice. Vizuální studia se sice mohou zaměřovat na „zábavná“ témata, ale nevyhýbají se ani těm komplikovanějším, která si kladou složité otázky. 21 Plus pro velká jména vizuálních studií je i schopnost sebereflexe. James Elkins, jehož jméno je s vizuální kulturou často spojováno, ve svém skoro-epitafu „Sbohem, vizuální kulturo“ zaujímá vůči některým aspektům studia vizuální kultury kritický postoj. V podstatě pojednává o velkých cílech vizuálních studií, která jsou tak rozsáhlá, že jejich obsah nelze naplnit. Jde o to, že vizuální studia slibují velice pozoruhodné věci, které by mohly potenciálně přepsat strukturu některých univerzitních disciplín, jež se zabývají vizualitou: slibují stát se oblastí, v níž se vizuálno teoretizuje bez ohledu na jeho vztah k výtvarnému umění,22 vysvětluje James Elkins. Zároveň se dostává k jádru problému; v minulosti se mohla velká katedra dějin umění alespoň pokusit o pokrytí celého světa a zaměstnávat jednoho specialistu po druhém, nikdo nemohl říct, že se na katedře nějaká 19

MIRZOEFF, 19. ELKINS James: Visual Studies. A Sceptical Introduction, New York a Londýn 2003, s. 21 21 FILIPOVÁ, 16. 22 FILIPOVÁ, 242. 20

13

hlavní zeměpisná či historická oblast zcela pomíjí. Autoři studijních plánů v Rochesteru a Irvinu si jako první uvědomili, že celosvětová záplava populárních a komerčních vyobrazení způsobuje, že je nemožné najít odborníka pro každou oblast. Měla by snad katedra dějin umění, která již zaměstnává odborníka na japonské umění, najmout i specialistu na japonskou modernu? A proč potom nemít odborníka i na japonský design, japonskou reklamu, japonskou podnikovou architekturu? Nebo historika manga a anime? Či specialistu na pokémony a tamagoči?23 James Elkins dále konkretizuje, v kterých oblastech studium vizuálních studií momentálně nejvíce pokulhává. Vzhledem k tomu, že se vizuální kulturou zabývají odchovanci humanitních oborů, jsou uspokojivě pokryta tematická pole fotografie, filmu, komiksu, map a např. designu. O poznání hůř je stav probádání obrazů ze světa medicíny a biologie. I s přiznáním nenaplnění vlastních cílů lze brát vznik termínu vizuální kultury jako nezbytný krok kupředu, který otvírá nesčetně nových témat ke studiu. Jedním je otázka umění s velkým U24 , dále diskurz o historicky podmíněném statusu „mistrovského díla“ či zamyšlení, zda umělecké dílo vůbec existuje, neexistuje-li totiž pouze umělec. Objevení termínu vizuální kultury taktéž přineslo pozitivní revizi dějin umění a navazující nové vizuální teorie, které mladýma očima nahlížejí na aktuální témata i historická umělecká díla, stejně jako se dotýkají otázky současné umělecké kritiky. Se vznikem kulturálních studií se do univerzitních osnov dostaly například kulturní manifestace etnických menšin, otázky genderu a sexuality, kultura městského či globálního života, ale také třeba studium telenovel, kýče, počítačových her a populární kultury vůbec. Důležitou součástí těchto oblastí je jejich vizuální stránka, která napomáhá k vyjádření určitého sdělení. Díky tomu se zájem o tento aspekt materiální kultury postupně vyčlenil v samostatnou disciplínu, sledující vizuální vlastnosti objektů z různých perspektiv.25

23

FILIPOVÁ, 243. FILIPOVÁ, 12. 25 FILIPOVÁ, 9. 24

14

Stále více historiků umění se obrací k tématům, která se kánonu dějin umění vymykají, a přiklání se tak svými zájmy spíše k okruhu vizuálních studií. Autorka této práce tak učiní v následující kapitole věnované historii gramofonových desek, na jejichž dekorování bude dále nahlíženo jako na umělecké dílo.

15

4 Historie gramofonových zpracování jejich obalů

desek

a

grafického

Americká zpěvačka Patti Smith v roce 1978 prohlásila: „Bože, jestli chceš poznat historii této generace, podívej se na obaly gramofonových desek.“ 26 Ačkoliv se doposud ani v českém prostředí ani ve světovém měřítku cover artu nevěnovalo dostatek pozornosti27, zmíněný výrok americké rockové legendy dokazuje jeho význam. O něco střízlivěji se k tématu vyjádřil zpěvák Sex Pistols Johnny Rotten: „Kdyby lidi kupovali desky kvůli hudbě, hudba by byla dávno mrtvá.“28 Tato tvrzení dokazují, že zájem o kvalitní obal alba s odpovídající zprávou směrem k publiku nepřichází jen ze stran designerů, hudebních kritiků, dramaturgů v rádiích, uměnovědců, hudebních fanoušků v roli zákazníků a sběratelů, ale i samotných hudebních interpretů. Hudebníci si totiž brzy uvědomili, že důležitá funkce obalu jejich nahrávky je zaujmout, prodat a reprezentovat kapelu jako obchodní značku. Desku s mizerným obalem kapely nevelkého významu hudební recenzent zahazuje do koše, stejně jako prodavač v kamenném obchodě raději vystaví vizuálně působivý obal než brak. To je jednoduchá rovnice. Význam krášlení obalů narůstal úměrně s popularizací gramofonové desky jako média, k čemuž vedla od prvních zvukových nahrávek v historii lidstva pochopitelně dlouhá cesta. První známý vynález nahrávacího zařízení je fonautograf patentovaný 25. března 1857. Vynalezl ho Francouz Edouard-Leon Scott. Dokázal zachytit zvuk na viditelné médium, ale zvuk nahraný tímto zařízením nebylo možné přehrát. První nahrávka byl ženský hlas zpívající píseň Au Clair de la Lune. Záznam trval pouhých 10 sekund.29

26 ANDREJKOVÁ BENETINOVÁ Lucia: Grafický dizajn v populárnej hudbe od r. 1950 po súčasnost, (diplomová práce na fakultě multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně), Zlín 2012, 15. 27 To pojímáno především s ohledem na minimální publikační činnost k tématu v porovnání s podobnými tématy, jakými je např. historie filmu, plakátu, reklamy apod. 28 ANDREJKOVÁ BENETINOVÁ, 15. 29 JONES STEVE / SORGER MARTIN: Covering Music: A Brief History and Analysis of Album Cover Design. Journal of Popular Music Studies. London 1999, 2000, 11.

16

4.1 Začátky reprodukované hudby (1900 – 1950) Aby bylo možné záznam přehrát, musel přijít vynález fonografu. Thomas Edison založil roku 1896 National Phonograph Company, která nabídla výběr Edisonovy oblíbené hudby na voskových válcích. Už roku 1901 firma Victor Talking Machine Company začala vyrábět fonografy s plochými disky nebo deskami. Voskové válce byly balené do tvrdých pravoúhlých nebo cylindrických lepenkových krabic. Tyto obaly neobsahovaly skoro žádný design, barvu ani grafiku, jen jednoduché slogany o kvalitě produktu a názvu společnosti. Obaly prvních desek byly méně robustní v porovnání s obaly válců. Ochrana nosiče nepatřila mezi priority, první desky byly dokonce prodávané bez obalů. Obaly v podobě návleků se staly standardem až po roce 1910. Rozšířeným se stal typ obalu s kruhovým výřezem uprostřed, který odhaloval středovou etiketu na desce. Etikety časem nabraly na stylovosti a poutavosti. Nejčastěji měly černé pozadí nesoucí stříbrný nebo zlatý nápis. Později se pro samotné obaly začaly používat různé typy barevných vosků a laků. V této době se nahrávky prodávaly v obchodech s potřebami pro domácnost, musely se tedy prát o pozornost zákazníků. 30 Samy obchody se postaraly o výrobu ochranných obalů desek. Takové obaly většinou nesly název obchodu. Každá deska tak měla návlek a s ním byla vložená do pevné krabice, proto se těmto obalům začalo říkat alba. Připomínaly alba fotografií. Kombinace návleku a alba – krabice přetrvala až do 50. let 20. století.31

4.2 Od Jazzu až po Rock and Roll V 2. polovině 30. let se Spojené státy americké vzpamatovávaly ze světové krize. Těžké roky s sebou přinesly agresivnější marketing. Obaly desek v té době připomínaly abstraktní tapety a propracované dekorativní malby, které byly tisknuté jako nálepky, jež se lepily na návleky. Zásadní vliv na vzhled a styl obalu měla hudební vydavatelství (RCA VICTOR, Decca, Columbia a CBS).

30 31

ANDREJKOVÁ BENETINOVÁ, 25. THORGERSON Storm /DEAN Roger Album Cover Album. New York 1977

17

Šéf promotér CBS Pat Dolan popsal jejich strategii následovně: „Alba musí být co nejvíc odvážná a elegantní. Musí vyčnívat ve výkladech, křičet a vynucovat si pozornost. Zároveň se v nich musí zrcadlit duch hudby. Barvy musí být agresivní a silné.“32 Designéři a umělci začali být tématem cover artu přitahováni. Na albech se objevovaly výtvarné styly známé z tehdejších galerií, od surrealismu přes kubismus až po romantismus. Největší osobnost tohoto období byl pravděpodobně Alexander Steinweiss. Teoretici ho prohlašují za otce moderního hudebního alba. Jeho výtvarný styl spojuje principy evropských designerských škol včetně Bauhausu a tvoří perfektní symbiózu s hudbou, která byla mezi světovými válkami populární a nová – jazz. Byl to právě Steinweis. Který přišel s nápadem jedinečného grafického designu pro každou nahrávku. Ačkoliv Steinweisův nápad mnohonásobně zvýšil náklady na výrobu, nové obaly zaznamenaly okamžitý úspěch a investice se tedy rychle vrátila.33 Až do raných 40. let se na obalech díky technickému omezení nepoužívala fotografie. V hudebním průmyslu v té době docházelo k zásadním změnám. S nástupem populární hudby na interpretech začalo záležet víc než na skladatelích. Designéři museli své návrhy předkládat odborným komisím a samotným umělcům na schválení. Ztráceli tak kontrolu, abstraktní a umělecky hodnotné návrhy ustupovaly. Další zásadní změnou byla reorganizace obchodních provozů z pultového na samoobslužný prodej. Prodavač tak ztratil přímý vliv na prodej a deska musela hovořit plně sama za sebe. Do roku 1945 už měly prakticky všechny nahrávky designový obal.34 Poslední kapkou v transformaci hudebního průmyslu byl červen 1948, kdy Columbia představila svojí dlouhohrající LP desku. Do roku se z LP stalo dominantní médium v hudebním průmyslu. LP deska o rozměru 30,48 cm si žádala jiný typ obalu. Společnosti upustily od děravých obalů a začaly používat pevné návleky, které poskytovaly mnoho prostoru pro grafiku.

32 33 34

SHMITZ Martina: Facing the Music, Print 1986, 88. KOHLER Eric: In the Groove: Vintage Record Graphics 1940-1960, New York 1990 JONES/ SORGER, 12.

18

První rokenrolové obaly se příliš nelišily od těch jazzových. Zásadní rozdíly lze ale najít například u alb Elvise Presleyho. Filmem ovlivněným obalům dominuje barevná fotografie rozzářeného zpěváka a jasně barevné, křiklavé barvy zasazené do filmového pásu. Na konci 50. let zvítězil konzervatismus, který homogenizoval i grafický design alb. Barevná fotografie ve formátu technicolour se stala standardem. Zdálo se, že uměleckému zpracování obalů odzvoní a designéři mohou odložit tužky a pera. Éra psychedelického rocku, která měla ale teprve přijít, dokázala pravý opak. Zároveň potvrdila obecně odpozorovatelnou skutečnost; evropský cover art je charakterizován větší artificiálností oproti americkému, který odjakživa upřednostňoval jednoduchost sdělení pro průměrného konzumního, méně náročného amerického zákazníka.

4.3 60. léta a 70. léta – rozkvět rocku a psychedelie Rock, to je sexualita, rebelství, zbožštění interpretů, kteří čím dál více přebírali kontrolu nad grafickým designem. Ve výtvarném umění se jako dominantní proud prosadil pop art. Pop art bylo hnutí, které jako žádné jiné setřelo hranice mezi užitkovým uměním a uměním s velkým U. V šedesátých letech došlo ke spojení legend hudebního a výtvarného světa, že těsnějšího nikdy předtím ani poté nebylo. Andy Warhol tvořil pro Velvet Underground a Rolling Stones. Pozadu nezůstal ani Richard Hamilton, Larry Rivers a Jim Dine. Britskou větev pop artu zastupuje Peter Blake, autor slavného obalu Sergant Pepper’s Lonely Heart Club Band od skupiny Beatles. Významné osobnosti hudebních formací byly úzce navázány na dění na výtvarných školách. Kromě Beatles a The Rolling Stones i Pink Floyd vtahovali do navrhování alb své přátele z uměleckého prostředí. Umění tehdy žilo hudbou. 35 Gramofirmy zvětšovaly už tak pro umělce vstřícný rozměr alba otvíracím obalem a různými vložkami. Plocha i situace byly připravené na to, aby se cover LP stal, podobně jako plakát, samostatným uměleckým artefaktem.

35

FRIT Simon/ HORNE Howard: Art into Pop. London 1987

19

Prvky pop artu, op artu, ale i secese se v polovině 60. let spojily v proudu psychedelického umění. Inspirace? LSD. Vliv této halucinogenní drogy se zrcadlil v koncertních plakátech, obalech desek, světelných show, nástěnné malbě i komiksech. První psychedelické plakáty se zrodily roku 1966 v San Franciscu. Psychedelické projevy měly paralelu v hudbě Grateful Dead, Jefferson Airplane, Janis Joplin a dalších. „Vynálezcem“ psychedelického plakátu je Wes Wilson. V tomto období vytvořil Rick Griffin logo časopisu Rolling Stone. Učebnicí vizuálu kapel v 60. letech jsou Beatles. Je to například jejich kniha ilustrací k textům Beatles Songbook. Jako příklad první deformace fotografie k vyvolání psychedelického efektu slouží cover alba Rubber Soul, které vytvořil Robert Freeman, jež s kapelou spolupracoval už na několika albech předtím. Záměrně zdeformovaný font na Rubber Soul vytvořil Charles Front. Absolutním kontrastem se ve vizuální tvorbě Beatles stala alba Sgt. Pepper‘s Lonely Hearts Club Band (1967) a Bílé album. Na prvním zmíněném se podíleli samotní Beatles, fotograf Michael Cooper, ve spolupráci s výtvarníkem Peterem Blakem, Johnem Haworthem a obchodníkem s uměním Robertem Frazerem. O co víc umělců za obrazem, o to více bláznivých výjevů na něm. Hnutí hippie, uniformy, voskové figuríny, květy, Oscar Wilde, hrob a vystřihovánka v příloze. Zběsilá koláž byla oceněna cenou Grammy. Oproti tomu stojí dvojalbum čisté jako stěna s plasticky vytištěným názvem skupiny – The White Album. Beatles inspirovali ostatní hudební interprety k větší účasti na tvorbě obalů svých alb. Obaly se zahemžily pokroucenými tvary, formami a pestrými komplementárními barvami, které vytvářely pulzující rytmické efekty. 36 Fotografie se střídaly s ilustracemi i kolážemi. Informativní grafiku nahradily abstraktní obrazy. Své místo si našly obalové lahůdky. Album Alice Coopera School’s Out s rozkládací školní lavicí, či výstřední a zároveň vkusná alba Led Zeppelin. Docent výtvarných umění Richard Drew navrhl na zeppelínovskou Three (1970) koláž s vyříznutými kruhy. Uvnitř 36

THORGERSON Storm/ DEAN Roger Album Cover Album. New York 1977, 13.

20

obalu je otáčivé kolečko s obrázky různých objektů a členů skupiny, které umožnuje nastavit mnoho kombinací. Myšlenka je dotažená na dvojalbu Physical Graffiti od téže skupiny, kde jsou vyřezaná pro interaktivní spolupráci okna newyorského obytného domu. Nepřehlédnutelnou specialitou je album Sticky Fingers od Rolling Stones, které návrhář Andy Warhol opatřil reálným zipem na vyfoceném poklopci od kalhot. Vystoupením do třetího rozměru je obal LP Stand Up skupiny Jethro Tull. Při otevření obalu se postavičky členů skupiny vztyčí jako ve skládacím Betlémě.37 Dva zásadní pojmy psychedelických líbánek hudby s výtvarnem jsou skupina Pink Floyd a výtvarné uskupení Hipgnosis. Toto britské designérské studio fungovalo v letech 1968-1983. K jeho hlavním představitelům patřili Storm Thorgerson, Aubrey Powell a Peter Christopherson. Nejznámějšími klienty studia byli umělci jako Pink Floyd, Genesis, UFO, Black Sabbath, Peter Gabriel, Yes či Led Zeppelin. Inspirace komiksem, surrealismem a snovým světem se objevuje například na albu Pink Floyd vzniklém pod značku Hipgnosis Saucerful of Secrets (1968). Na prvním studiovém albu skupiny The Piper at the Gates of Down je použita fotografie kapely, která je zdeformována za využití prizmatické čočky, která obraz dokáže dělit a znásobit. Z dílny Hipgnosis pochází i jedno z nejznámějších alb rockové historie The Dark Side of the Moon. V žebříčku nejlepších obalů všech dob38 se černý obal, jemuž vévodí pyramida lámající paprsek světla, umístil na 4. místě. Hipgnosis se orientovali na fotografie. Jejich um s obrazem manipulovat pomocí retuší si zadá s dnešním photoshopem. Zároveň měly jejich návrhy silný smysl pro humor. Při plnění zakázky pro Led Zeppelin39 vizuální vtipy Hipgnosis tak rozhněvaly Jimmyho Page, až designéři málem přišli o prominentního klienta. Filmařské vzdělání autorů Hipgnosis rovněž protkalo jejich tvorbu scénickým a divadelním charakterem.

37

ANDREJKOVÁ BENETINOVÁ, 45. Žebříček stanovila televizní stanice VH1 v roce 2003. 39 Konkrétně se jednalo o album Houses of the Holy. 38

21

Na konci 70. let se díky stoupající ceně ropy změnil i proces výroby gramofonových desek. Změny v nahrávacím průmyslu nutily umělecká vydavatelství i samotné grafické designéry změnit přístup k obalům desek. Témata z psychedelického období se používala nadále.

Sci-fi, fantasy, mysticismus a podobně byly stále populární, často se však objevovaly ve velmi formalizované a mdlé, mnohokrát opakované formě. Některé skupiny vyvinuly s grafickými designéry vlastní individuální styl obalů, který se opakoval na všech deskách. Někdy tento styl představoval jen vlastní typografii, která se dá považovat za jistou náhradu značky, respektive loga skupiny. Taková loga měly například skupiny Yes, Kiss nebo AC-DC. S art-rockovou kapelou Yes je spojen Roger Dean, který vytvořil známé obaly alb Realyer a Fragile. Krom maleb s vesmírnou tematikou na albech vytvořil právě on charakteristické bublinkové logo skupiny. V době, kdy se náklady na provoz kapel mnohonásobně zvýšily a rockové hvězdy se zbožštily, přišla na scénu revolta. Punk.

4.4 Underground, Punk, Nová vlna 1975 – 1990 Mark Perry, redaktor prvního fanzinu punkové kultury Sniffin Glue, v září 1976 napsal „Nechci vidět, jak se The Sex Pistols nebo The Clash mění na AC-DC nebo Doctors of Madness. Tahle nová vlna musí obsáhnout všechno. Plakát, obaly alb, prezentaci na scéně. Je jasné, že nové firmy tyhle nové mladé kapely zanedlouho objeví a budou na nich chtít vydělat. Můžou jít do prdele, jestli doufají, že můžou tuhle scénu vyčistit jako krásný lid Velké Británie.“40 Jaký byl vizuální styl punku? Barevná číra, sponky, textilní záplaty na prošoupané oblečení, rukou načmárané nápisy, útržky papíru a kůže. Zatímco rock šokoval sexuálními náměty a pompézností, punk degradací autorit a špinavostí. Vše punkové působilo jako spíchnuté na koleni, což nemělo k realitě daleko. Podobu hudebních alb nevyjímaje.

40

BELSITO Peter/ DAVIS Bob: Hardcore California: A History of Punk and New Wave, Berkeley 1983

22

Nejvýznamnější osobností byl „art director“ skupiny Sex Pistols, Jamie Ried, který pro kapelu navrhoval obaly alb, trička, plakáty i jiné reklamní předměty. Nejznámější díla jsou obaly alba Never Mind the Bollocks a singlu God Save the Queen. Oba příklady jsou vytvořeny na principu situacionizmu a obsahují anarchii v jednoduchém balení, které křičí a s ničím se nepáře. Umělecké aktivity prvních punkerů najdou svou podobu s hnutím Dada. Rozháraný styl punku si začaly paradoxně propůjčovat společnosti, kterým se punk vysmíval. Například časopis Vogue byl plný reklam inspirovaným punkem. Punk prodával auta, parfémy i televizní stanice.41 Paralelně vznikal minimalistický vizuální styl, jehož nejlepším příkladem je album Unknown Pleasures od skupiny Joy Division. Bílé linky vlnící se ve středu černého podkladu se staly poznávací značkou kapely a od dob vytvoření návrhu až podnes byly nesčetněkrát reprodukovány. Nejen pod tímto albem Joy Division je podepsán Peter Saville. Na přelomu 70. a 80. let došlo k míchání stylů, kterým je charakteristické celé období postmoderny. Na albech se začaly objevovat retro motivy, zároveň se však začala používat počítačová grafika. Příkladem využití klasického výtvarného námětu je inspirace designérky Pauly Scher Mondrianovým obrazem Brodway Boogie Woogie. V tomto období vznikla nejvýznamnější díla cover artu Andyho Warhola. Legendární svlékací banán pro The Velvet Underground & Nico, stejně jako portréty Micka Jaggera a uměleckou sérii Reigning Queens. Zcela svojí cestou si kráčel hip hop inspirovaný černošskou pouliční kulturou a graffiti. Zásadní alba z této sféry jsou Album Run DMC, které se liší od ostatních excentrickým umístěním fotografie mimo rámec obalu na jednoduchém pozadí textového pole a populární album s jednou z nejfotografovanějších ulic na světě – přesněji rohem New Yorského bloku, které pro album Beastie Boys vyfotil přímo člen kapely Adam Yauch.

41

ANDREJKOVÁ BENETINOVÁ, 55.

23

Kontrast zde tvoří album Schoolly, pomalované ručními malůvkami jak ze školního sešitu oproti albu T.I. Paper Trail. Ilustrátor Jan Wright na něm vytvořil velmi sugestivní koláž z papíru a bankovek, v které lze jasně rozpoznat tvář rappera zasaženou návratem z pobytu ve vězení.42 Další směr, silně ovlivněný pokrokem v technice a sci-fi teoriemi o strachu nad vítězstvím hmoty nad člověkem, je cyberpunk. Ukázkou stylu je například deska kapely Voivod Nothingface, či popisně nazvané album Billyho Idola Cyberpunk. Na počátku devadesátých let vzniklo legendární grungové album Nevermind od Nirvany (1991) s plujícím dítkem lapajícím po penězích. Autor Kirk Weddle vypráví, že když Kurtu Cobainovi ukázal fotografii dítěte, frontman v žertu navrhl doplnit fotografii o rybářský háček s bankovkou, aby tak mimoděk dostala fotografie zcela jiný význam a podtext.43

4.5 Současnost Následný vývoj cover artu byl zásadně ovlivněn digitalizací. Současní umělci se k problematice digitalizace staví buď se skepsí a prohlašují obalové umění za mrtvé.44, jiní vidí výhodu v rychlosti a jednoduchosti navázání spojení mezi svým dílem a divákem.45 V současnosti si cover art, ať již tištěný, či virtuální bere to nejlepší i nejhorší z celé své historie. Rozdíly celkem jasně vymezují hudební škatulky. Popové zpěvačky volí photoshopem zidealizované fotografie sebe sama v často laciných a vyzývavých pózách. Podobně jsou na tom výjevy z různých talentových soutěží, kteří většinou nemají co jiného prodat než svůj obličej. Samozvaná královna současného popu Lady Gaga se například pokusila o umělecky hodnotné výtvarné pojetí obalu svého alba nazvaného Artpop (2013). Z pokusu o umělecký zážitek vznikla spíš slátanina, která zkombinovala renesanční námět s křiklavými barvami a podbízivostí. O

42

ANDREJKOVÁ BENETINOVÁ, 68. DEMAIN Bill: The art of music. In: Performing Songwriter XV, 2007, 42–50, 50. 44 DEMAIN, 50. 45 COKER Melissa: The look of Music. In: CMA Close Up, 2008, 26–27, 27. 43

24

poznání kvalitněji si z historie zapůjčili námět Coldplay, jedna z největších hudebních skupin současnosti, v roce 2008 na obal jejich Viva la Vida or Death and All his Friends a to Svobodu vedoucí lid od Delacroixe. Mainstreamem se staly rovněž žánry R n B a hip hop, jejichž obaly křičí o pozornost s minimálním uměleckým vkladem a nápadem. Výjimku tvoří například rapper Eminem. Metalové kapely se drží svých temných fantazy výjevů a nadále se tak zavírají do vykresleného světa mimo ten skutečný. Indie-rocková seskupení se ve svém designu často vracejí k retru šedesátých let. Perfektním příkladem je kapela Franz Ferdinand. O nejumělečtější obaly se obecně starají především interpreti, jejichž hudební tvorba je určena pro náročnějšího posluchače. Jsou to interpreti jako Muse, Keane, Enter Shikari, Temper Trap, White Lies, Daft Punk, Goldfrapp, Babyshambles apod.46

Inspirací pro výběr těchto jmen jsou vítězové soutěže Art Vinyl v letech 2013 a 2014. Viz: Http://www.artvinyl.com/best-art-vinyl-award 46

25

5 Queen a jejich vizuální styl „Úspěch je symbiózou zvuku a image.“47 Tato slova pronesl Freddie Mercury ještě předtím, než byl Brianem Mayem a Rogerem Taylorem přijat do hudebního tělesa, které sám ovlivnil od A do Z. Od názvu kapely až po kompletní výraz. Pojmenovat kapelu královsky Queen byl nápad právě Freddieho Mercuryho. Stalo se tak v roce 1970, kdy Brian May, Roger Taylor, John Deacon a Freddie Mercury tuto formaci vytvořili. Přestože ostatek kapely působí dodnes bez jejího původního frontmana, za oficiální éru skupiny považujeme léta 1970 – 1991. 48 Za dvě desetiletí působení hudební skupiny Queen se vkus doby několikrát změnil. Měnil se i styl kapely. Queen se ale nikdy nesvezli na vlně žádného hlavního proudu. Snad jen z počátku, když se stylizovali do aktuálního hypu Glam rocku, šli s dobou. Lépe chápáno: následovali své idoly, kterými byli T Rex, David Bowie a Garry Glitter, jež zářili na počátku let sedmdesátých. Queen chtěli být jako oni, ale zároveň osobití a aktuální. Ve škatulce třpytivého rocku zůstali Queen (často s pohrdáním) zapečetěni, i když už se šperky, nalakované nehty, overaly a rozevláté saténové kostýmy, které byly pro mladé Queen typické, na podiích dávno nenosily. Queen na tom nezáleželo. Freddie Mercury se nechal několikrát slyšet, že si nenechá mluvit do toho, co a jak má dělat. 49 Pokud se jemu glam rockové oblečení líbilo, byl spokojený a podle toho sebe i skupinu oblékal. Jestli se tak oblékaly i ostatní kapely, nebylo důležité. Slovy kytaristy Briana Maye „Je lepší dělat si všechno sami.“50. Vlna punku Queen naprosto minula. Na úsvitu 80. let se královští muzikanti z legrace pustili do diska, ostříhali si vlasy a zmužněli. Legíny vystřídaly obyčejné džíny, okřídlené blůzy kožené bundy, šperky sluneční brýle. Freddie začal nosit knír, čímž upozornil na sporné otázky ohledně jeho sexuality. O co víc viditelný posun k civilnosti o to víc jejich pódiové show vyčnívaly extravagancí. Na koncertech Queen našly své místo nákladné

47

RAUER Selim: Freddie Mercury. Praha 2011, 51. 1991 je rokem smrti Freddie Mercuryho. 49 MICHAEL Mick St.: Queen jejich vlastními slovy. Bratislava 1992, 47. 50 MICHAEL, 81. 48

26

kostýmy a rekvizity až do jejich poslední tour. Kapela ale nebyla oblečena do výstředních kreací po dobu celého koncertu. Velká gesta, královský hermelín a koruna, létající dekorace – to vše bylo dávkováno pouze jako gradace představení. Už v polovině 80. let se Queen vrátili k tomu, co jim šlo nejlépe – k pompéznímu rocku, který snesl jediné žánrové označení: Queen. Jejich image balancovala mezi vizáží obyčejných pánů od vedle a inspirací divadlem 19. století - tedy teatrálností v doslovném slova smyslu. Jak kapela nabírala na slávě, tak také rostly náklady na show, videoklipy a v neposlední řadě i samotný cover art.

5.1 Freddie Mercury jako malíř, grafik a milovník výtvarného umění Ačkoliv byl Freddie Mercury nejen žurnalisty oslovován a chápán jako hlava skupiny Queen, sám se tomuto označení bránil. „Nejsem hlava kapely, jsem jen přední zpěvák,“ namítal skromně. Byl ale víc než jen zpěvákem. Důvod, proč je Freddiemu věnovaná speciální kapitola v této studii, je Freddieho angažovanost ve výtvarné branži. Freddie Mercury měl jako jediný člen kapely Queen výtvarné vzdělání a také pravděpodobně nejsilnější estetické cítění z celého čtyřúhelníku. Když se Freddieho rodina v roce 1964 přestěhovala z jeho rodného Zanzibaru do Londýna, Fredovi bylo 18 let. Zapsal se na polytechnickou školu Ealing College, kde mohl získat diplom z polygrafie. Kromě koncertů často navštěvoval Tate Gallery, kde objevil pop art Andyho Warhola, Roye Lichtensteina a Roberta Rauchsberga. Seznámil se s cynickým nazíráním těchto umělců, kteří umění odhalovali jako konzumní produkt. Ve stejné době objevoval i Luciana Freuda a hlavně Francise Bakona. Bakonova zneklidňující a úzkostná vize světa ho šokovala i dojímala.51 Na Ealing College Freddie potkal později oceňovaného režiséra hudebních videoklipů Jerryho Hibberta, který skupině Queen o mnoho let později režíroval videoklip ke skladbě

51

RAUER, 37.

27

Innuendo. „Umělecké školy vás naučí být si vědomi toho, co je moderní. Naučí vás být vždycky o krok napřed.“52 Prohlásil mladý Mercury o svých studiích. Mercury úspěšně ukončil studia na Ealingu v roce 1969 s diplomem v oboru grafiky a designu. Ačkoli studium designu bral více jako záminku k volném pohybu v uměleckém prostředí a samostatnému životu bez rodičů, po absolutoriu se svým portfoliem vlastních designérských prací a skic obcházel agentury. U Austina Knighta na Chancery Lane jeho práce zaujaly a nabídli mu jako ilustrátorovi různé krátkodobé úkoly. Mladý Mercury pracoval mimo jiné na ilustracích pro učebnici o první světové válce53 určené dětem od deseti do dvanácti let. Mimo tento projekt, který mu přinesl trochu peněz, ale agentura volala jen zřídka a mladík nakonec ztratil trpělivost. Jeho umělecké preference byly dávno jinde – ve světě hudby. Vyzkoušel si několik kapel v pozici zpěváka. S Rogerem Taylorem založili obchůdek s módní veteší. Pravidelně docházel na zkoušky kapely Smile jako divák. Když se kapela Smile, v níž působil Brian May i Roger Taylor, rozpadla, její konec předznamenal začátek něčeho lepšího - Queen. V nově zrozené kapele Freddie své výtvarné vlohy několikrát využil. Navrhl a nakreslil logo Queen [1], které skupinu provázelo v různých obměnách po celou dobu její existence. V logu lze vidět reminiscenci na Fénixe vyrytého na hlavním průčelí školy v Panchgani, kde malý Mercury studoval. Freddie svěřil tomuto imaginárnímu a nesmrtelnému ptákovi do ochrany jednotlivé členy skupiny, ztvárněné jako astrologická znamení: Rogera a Johna jako dva lvy, kraba jako znamení Raka, ve kterém se narodil Brian, a za sebe dvojici panen. Ve středu dominuje logu písmeno Q. Chybí už jen citace stále přítomná v Mercuryho mysli: „UT PROSSIM.“54 Symbol Fénixe Mercury chápal rovněž jako symbol naděje.55 Freddieho koncertní extravagance byla hlavním nositelem vizuální značky skupiny. Často přitáhl do zkušebny hadry, které odmítali jeho spoluhráči vzít na sebe. „Když se ohlédnu zpět na všechen ten černý lak na nehtech, na ty doplňky, satén a ty ostatní věci, pomyslím si – Pane Bože, co jsem to dělal? Když jsme začínali, hráli všichni rockeři 52

MICHAEL, 44. Jiné zdroje uvádějí knihu o dobrodružství ve vesmíru. Viz GUNN Jacky/ JENKINS Jim: As it begun. Londýn 1992, 45. 54 RAUER, 68. 55 GUNN / JENKINS, 70. 53

28

v džínách. A najednou přišel nějakej Freddie Mercury ve fraku od Zandry Rhodesové, nalíčený a s černě nalakovanými nehty. Bylo to pro ně šíleně pobuřující.“56, komentoval zpětně charakteristické vizuální rysy skupiny jejích raných let. Nehty členů kapely Queen nebyly nalakované jen načerno. Queen si pohrávali s kontrastem černé a bílé. Tento princip se objevuje i na konceptu několika obalů jejich alb. V roce 1979 si Freddie Mercury koupil dům, rezidenci Garden Lodge, z kterého vzniklo jeho vlastní mauzoleum. Mercury pečlivě rekonstruoval dům s úctou k jeho tradici promíchané s orientálním nádechem. Postupně sídlo vyzdobil bezpočtem uměleckých děl nevyčíslitelné ceny: byly tam obrazy Goyi, Dalího, Ertého, Miroa, Matisse, Johna Everetta Millaise, Lorda Leightona, Johna Williama Waterhouse, Dante Gabriela Rossetiho, Edwarda Roberta Hughese, Jamese Tissota a Ingrese, jehož Mercury zbožňoval nadevše, hlavně jeho portéty. Zařízení ve stylu biedermeieru, empíru nebo Ludvíka XIV. doplňovaly látky z Itálie.57 Když Freddie Mercury rozhazoval peníze za umění, nejednalo se o vrtochy rockové hvězdy, ale o milovníka umění s kurátorskými ambicemi. V závěru životní pouti, zasažený virem AIDS, se Freddie Mercury při vytváření své vlastní osobnosti inspiroval malbou představující básníka Lorda Byrona na sklonku života, uloženou v archivech National Gallery. 58 Během posledních měsíců, které mu zbývaly, Freddie Mercury nepřestával studovat programy aukcí Christie’s a Sothebey’s. Zaměstnával svou hlavu alespoň kontakty s uměním. Rozšiřoval svou sbírku Chagallových maleb. Zpěvák, který studoval polygrafii a kresbu nacházel zalíbení ve vlastnoručním kopírování Matissových kreseb: „Konec konců je to maličkost, ne?“ Sám byl překvapen jednoduchostí malířových linií, jehož dílo vypadá naivně, křehce a něžně.59 Když Freddie Mercury v září 1991 naposledy opustil domov, vydal se do aukční síně. Chtěl vidět sérii obrazů, které ho mimořádně zaujaly a jež podle organizátora chtěl získat

56

MICHAEL, 47. RAUER, 168. 58 RAUER, 202. 59 RAUER, 205. 57

29

jiný kupující. Mercurymu se podařilo nejvyšší podání a odešel se dvěma obrazy. Když vycházel ze síně, vyfotografovali ho paparazziové a pronásledovali až k automobilu. Na schodišti zakopnul. Uvědomil se, že už nemůže rozlišovat tvary ani nerovnosti. Nemoc už zasáhla nervový systém. Ztrácel zrak. Po této zkušenosti už Garden Lodge nikdy neopustil.

5.2 Fotograf rocku Mick Rock Spojení Queen a Micka Rocka, to nejsou jen dva obaly alb. To je nespočet skupinových i solo photo sessions a fotografie z koncertů, nahrávacích studií i ze zákulisí. Ne nadarmo se Rockovi přezdívá „fotograf sedmdesátých let“. Z jeho fotografií kapely Queen byly Mickem Rockem sestaveny dvě knihy Classic Queen a Killer Queen. Mick Rock ve své knize sám o sobě tvrdí, že původně profesi fotografa volit nechtěl. Šel studovat jazyky, jelikož jeho ambicí bylo stát se spisovatelem. K fotografování se dostal jedním focením, kterým chtěl zapůsobit na kamarádku a později si všiml, že kdykoli se dotkne fotoaparátu, výsledek funguje. Následně začal studovat film. Muzikanti, které poznal, byli jeho přátelé a kvůli Mickově zájmu o fotografii ho žádali o snímky ze známosti. Zlom přišel s prvním focením, za které dostal zaplaceno. To bylo dílem Chasa Chandlera, jež se zrovna vrátil z tour s Hendrixem. Po dokončení studia filmu Mick Rock krátce pracoval pro skupinu Hipgnosis. Ocitl se tak například u focení pro obal alba Pink Floyd Meddle. Jeho přístup k práci byl ale jiný, než skupiny Hipgnosis. Micka Rocka zajímaly osobnosti a sám se jako jedna z nich cítil, nechtěl pracovat pro nějakou značku. Jeho silnou stránkou byla slova, proto začal psát pro Rolling Stone magazine a své články doplňoval fotografiemi. Tak vznikly jeho první snímky Davida Bowieho, Iggyho Popa, Lou Reeda a Freddieho Mercuryho. Tyto spolupráce učinily z Mika Rocka následně hvězdu, když začal pracovat i na obalech jejich alb. Byl to Ken Scott, složka produkce Trident Studios, který Ricka Scotta v roce 1973 upozornil na mladou skupinu Queen. V září 1973 po vydání jejich první eponymní

30

nahrávky se Queen setkávají v prostorách Tridentu s Mikem Rockem. Queen potřebovali dvě věci – fotografie k propagaci jejich prvního alba a návrh obalu desky Queen II. Ve své knize Mick Rock popisuje souznění kapely s ním samotným. Kapelníci i fotograf byli ve stejném věku, s podobným přístupem k práci i ambicemi. Mick Rock vzpomíná, jak se měnil přístup Queen k focení a jak se od práce na prvním obalu foceným Mickem Rockem Queen II k jejich další spolupráci, jíž bylo focení obalu Sheer Heart Attack, muzikanti proměnili z nesmělých, strnulých kluků na sebevědomé uvolněné mladíky s jasným konceptem. Mick Rock se od fotografování prvního koncertu Queen na Imperial College v roce 1973 dostal až k tomu, že Freddieho doprovázel během jeho nočních jízd New Yorkem v roce 1977.60 Mezi fotografem a zpěvákem, kteří měli stejné estetické cítění, panovala vzájemná důvěra. Mick Rock vytvořil sérii fotografií skupiny, zachytil i Freddieho s jeho družkou Mary Austin. Freddieho důvěra k fotografovi je prokázaná i zobrazením jeho předkusu na Mickových fotografiích, který jinak se studem skrýval. Mick Rock je dodnes umělecky aktivní. Spolupracuje s interprety jako Franz Ferdinand, The Killers, The Scissor Sisters, Michael Bublé, The YeahYeahYeahs, The Chemical Brothers, Queens of the Stone Age, Daft Punk, Kasabian, Snow Patrol, Black Keys, Peter, Bjorn and John, MGMT, Pharrell Williams a starými přáteli Davidem Bowiem, Lou Reedem, Debbie Harry, Joan Jett, Mötley Crüe, Nicos Gun and Iggy Popem. V minulosti to byli i rivalové Queen – The Sex Pistols.61

60

RAUER, 103. Tato kapitola je přeložena z anglicky psaného originálu knihy: ROCK Mick: Classic Queen, Londýn 2007. Obsah knihy tato kapitola shrnuje. 61

31

5.3 Šedá eminence Richard Gray Fotograf a grafický designér Richard Gray stojí ze některými nejproslulejšími obrazy Queen, které známe. V roce 2012 vyšla kniha Freddie Mercury – The Great Pretender: A life In Pictures. Autorem obrazové stránky je Richard Gray.62 Fotograf studoval na Londýnské College of Printing a do hudebního světa vstoupil prací v letech sedmdesátých do raných osmdesátých jako asistent legendárního hudebního fotografa Gereda Mankowitze. Mezi jeho první obaly alb patří Lionheart pro Kate Bush. Na začátku osmdesátých let pracoval s Davidem Bowiem na brožuře pro Serious Moonlight Tour a navrhl grafickou stránku knihy Sing Blue Silver o Duran Duran. Později byl dotázán Harvey Goldsmithem, aby navrhl plakát a program pro Live Aid s Bobem Geldofem v čele. Na koncertu Live Aid se setkal se skupinou Queen a začal s nimi spolupracovat na začátku roku 1986 na albu A Kind Of Magic. Od té doby se ho Queen nepustili. Nejenže Richard Gray navrhoval obálky alb a singlů kapely, také Queen fotografoval na jevišti na jejich posledním koncertě s Freddiem Mercurym a zachytil poslední portrét Freddieho Mercuryho před smrtí. Jeho dílem je i fotografie na posledním oficiálním albu skupiny Made In Heaven, stejně jako výběrových alb a DVD. Richard Grey se také podílel na knihách 40 Years of Queen a Queen: The Complete Ilustrated Lyrics. S Queen Richard Gray spolupracuje i po smrti Freddie Mercuryho. Podle výčtu prací autora jsou Queen a jednotliví členové kapely jeho nejlukrativnějšími a nejvýznamnějšími objednavateli. 63

Odkaz na zmíněnou knihu: http://www.queenonline.com/en/news-archive/press-release-freddiemercury-great-pretender-life-pictures/ Vyhledáno 10. 6. 2014 63 To posouzeno na základě výčtu jeho prací pro Queen a ostatní hudební interprety. Http://www.allmusic.com/artist/richard-gray-mn0001235214 Vyhledáno 10. 6. 2014 62

32

6 Obaly studiových nahrávek skupiny Queen Kapela vydala celkem 15 oficiálních studiových nahrávek, jejichž obalem je 15 výtvarných děl, které budou dále rozebrány. Obaly se lišily podle místa vydání – rozdílné verze vyšly ve Velké Británii, odkud skupina pochází, ve Spojených státech nebo například v Japonsku. Tato studie se zabývá původními návrhy určenými pro britský trh. Tyto návrhy zrcadlí původní umělecký záměr bez zásahu cenzury a geografického faktoru vkusu. Položka autorství, uvedená ke každém albu, v sobě spojuje osobu, která vznesla nápad na námět dekorování obalu a dále umělce, který námět zpracoval. V některých případech se obě položky setkávají v jedné osobě. Tato informace je uvedena na základě bádání autorky. Není uvedena na obalech desek skupiny. Součástí zkoumání je popis jednotlivých částí obalu – přední strana obalu, zadní strana, rukáv, přílohy. Tyto čtyři součásti tvoří dohromady jedno celistvé dílo. Všechny nahrávky kapely Queen vyšly u vydavatelství EMI.

6.1 Queen (1973) Autorství: May, Mercury, Douglas Puddiffoot Nahrávka byla opatřena nálepkou „No Synthetizers.“ Obálka prvního alba Queen [2] představuje postavu, která se podobá těm, jež Mercury sám namaloval ve svém pokoji, když ještě používal jméno Bulsara a snil o hudební budoucnosti. V nachovém světle, které jako by ji stravovalo, se tenká postava vzpíná vzhůru a v napřažených rukou svírá stojan mikrofonu. Výjev vystupuje ze tmy. Při pohledu z dálky může postava evokovat ukřižovaného na kříži. Ačkoliv je obal dílem fotografa, díky efektům obraz působí jako malba. V pravém horním rohu obalu se objevuje nápis Queen, který navrhl i nakreslil sám Freddie. Na zadní straně obálky [3] je koláž fotografií, kde se objevuje i logo Queen a karta s královnou. Vprostřed je tiráž.

33

Grafici společnosti EMI očekávali, že se ujmou návrhu obálky, ale Queen se oproti normám rozhodli vytvořit obal na vlastní pěst. Kapela pozvala přítele Douga Puddifoota, s nímž se Roger znal z Truro a který fotografoval skupinu Smile a Queen, aby jim udělal pár fotografií ve Freddieho bytě. Udělal jim také pár obrázků jednotlivě. Při té příležitosti vytáhli staré fotografie, pozvali k Freddiemu přátele, sedli si nad horou obrázků a vybírali ty nejlepší. Každý vybral to, co se mu nejvíc líbilo. Brian a Freddie strávili týdny tím, že všechny fotografie vystřihovali a dělali z nich koláž na zadní stranu obálky. Požádali Douga Puddifoota, aby jim pomohl s návrhem obálky s jednou z fotografií, které udělal. Chtěli, aby výsledek vypadal jako stará fotografie z viktoriánské doby – s hnědým nádechem a oválným tvarem. Návrh je dochován a otištěn v knize Queen – jak to začalo. Brian May dostal ale nakonec jiný nápad. Zjistil, že když se přes objektiv napne barevná plastiková folie, vypadá obraz zvláštně a působivě pokrouceně. Doug strávil dny i noci v temné komoře a experimentoval s různými barevnými foliemi a různými způsoby jejich uchycení na objektiv, ale nakonec své snažení vzdal. Následně Brian navrhl, že by mohli použít fotografii Freddieho na podiu s dvěma silnými reflektory za zády. Po troše kouzlení v temné komoře a hrátkách s barevnými foliemi dosáhl nakonec Doug efektu, který se blížil Brianově představě.64 V době, kdy firma EMI dokončovala práce na vydání prvního alba Queen, se na nich celá kapela podílela. Chtěli se všeho účastnit, od výroby desky až po obálku. Pravidelně navštěvovali studia firmy, aby zůstali se společností v těsném kontaktu. Ačkoli je obal desky brán jako způsob komunikace mezi kapelou a posluchačem, kapelou a hudebním kritikem apod., je zajímavé, že v případě první nahrávky Queen byla tato funkce obalu nevyužita. EMI totiž zaslalo kvůli propagaci alba kopii desky Mikeovi Appletonovi, producentovi jednoho z nejpopulárnějších televizních pořadů té doby „The Old Grey Whistle Test“ bez přebalu. Hudební vydavatelství k desce navíc zapomněla přiložit informace o skupině. Na albu chybělo jméno umělce i názvy skladeb. Appletona si podmanila první skladba Keep Yourself Alive. Připravil něco jako klip (ačkoli tento žánr ještě skutečně neexistoval) obsahující fotografie z prezidentské kampaně Franklina

64

GUNN / JENKINS, 75.

34

Roosevelta ve Spojených státech ve 30. letech a oznámil, že mu jedna hudební společnost zaslala píseň neznámé skupiny. Reklamní tah se vyplatil. Televizní diváci se dožadovali jména interpreta. EMI sdělila jméno: Queen.65 Tony Brainsby, první tiskový manager Queen, prohlásil již v době vydání prvního alba: „Když jsem je dostal na starost, práce už byla z poloviny hotová. Měli image, logo, zvuk, scénický koncept a projekt a album, které už neslo charakteristické rysy skupiny.“66

6.2 Queen II (1974) Autorství: Mick Rock a Queen Album Queen II [4] vyšlo 8. března 1974, opět s poznámkou na obálce „bez syntetizátorů“. Obálka porušila tradici, že deska má místo strany A a strany B stranu černou a bílou.67 Kapela tím chtěla vyjádřit kontrast mezi hudebními protagonisty kapely – Mercurym a Mayem. Celý koncept alba byl založen na černé a bílé. Po Mickovi Rockovi, vycházející hvězdě na poli rockové fotografie, Queen žádali, aby ideu kontrastu na albu dále rozvíjel.68 Na zadní straně obalu je na černém pozadí pouze vykresleno logo skupiny [5]. Uvnitř obálky je vložený materiál s bílou fotografií Queen [6], kteří jsou oděni do nevinných, plyšových oblečků. Titulní strana je zkrátka na téma majestátních rockových ikon, zatímco fotografie uvnitř obalu ukazuje hebkou stránku kluků z Queen. Autorem obou fotografií pro obal byl Mick Rock, který spolupracoval s tehdejší hudební avantgardou. Mick právě zvěčňoval na fotografický papír konec glam rocku a pořizoval různé negativy Bowieho, Lou Reeda a Velvet Underground, Nico a také Iggyho Popa. Když si prohlížel různá fotografická alba ze zlaté éry Hollywoodu, našel fotografii Marlene Dietrich na černém pozadí, s rukama překříženýma na ramenou, což je postoj, který je v kulturním nevědomí většiny obyvatel západních zemí spojený s nesmrtelností.

65

RAUER, 67. RAUER, 67. 67 GUNN / JENKINS, 89. 68 DOHERTY Harry /MAY Brian / TAYLOR Roger: 40 Years of Queen. Sydney 2011, 14 66

35

Tutéž polohu zaujímali faraonové v sarkofágu před příchodem do království mrtvých. Micka Rocka okamžitě napadlo inspirovat se touto fotografií pro Queen.69 Rockova série fotografií byla výjimečná. Představovala cosi jako čtyřhlavou saň (čtyři členy skupiny oblečené v černém na černém pozadí), jako nový předmět zbožnění. Fotografovi se podařilo podle Freddieho instrukcí, který na vše dohlížel, pořídit jedinečné snímky skupiny. Sám Mick Rock ve své knize popisuje, jakým způsobem řešil ostré osvětlení fotografie a proč rozestavěl hudebníky na fotografii právě tak, jak fotografii známe; Brian May na vrcholu kosočtverce, pod ním Freddie Mercury se zkříženýma rukama na hrudi, vlevo John Deacon a vpravo Roger Taylor. Jediným důvodem umístění Briana nad ostatní byly majestátné Brianovy vlasy, které tvořily efektivní siluetu. Freddie musel být vepředu a Roger s Johnem vyvažovali kompozici po stranách. Mladí muzikanti během focení neustále odbíhali k zrcadlu kontrolovat, jestli make up i vlasy sedí.70 Cesta druhého alba Queen, Queen II, do prodeje se pozdržela hned nadvakrát. Když už album mělo jít do obchodů, někdo z kapely si všiml malé pravopisné chyby na obálce a kapela trvala na tom, aby byla opravena, než se deska dostane na trh. Když bylo album hotové, došlo k ropné krizi, jejíž následky pocítil nejen celý hudební průmysl, ale i ekonomie Velké Británie. Byla přijata vládní opatření o úspoře energie, která také pozdržela vydání alba.71

6.3 Sheer Heart Attack (1974) Autorství: Mick Rock a Queen Na obálce [7] se podílel stejný autor jako na předchozím albu, fotograf Mick Rock. Nápad motivu ale oproti předchozímu albu přišel plně ze strany kapely. Po celou dobu

69

RAUER, 72. ROCK, 60. 71 GUNN/ JENKINS, 88. 70

36

focení přicházeli Queen s vlastními návrhy. Queen vznesli požadavek, že chtějí vypadat, jako kdyby právě přijeli z pobytu na opuštěném ostrově. „Přišli oblečeni ve svém. Já obstaral rozstřikovače, vazelínu a glycerin, kterými jsme je popatlali a postříkali.“ Vzpomíná na focení Mick Rock.72 Z focení se dochovalo několik fotografií, které zachycují pózující kapelu v hřmotném smíchu. Na obalu, jehož základem je černé pozadí jako u Queen II, jsou ztvárněni členové kapely, jak ledabyle leží na zemi jeden přes druhého. Evidentně mají vyvolat dojem upoceného, postkoitálního, vyčerpaného odpadnutí do polohy vleže. V levém dolním rohu leží Freddie Mercury, dívá se směrem doleva ven z obrazu a lehce se usmívá. Ruce, které má položené na hrudi, jsou ověnčené šperky. Nehty na levé ruce jsou černě nalakované. Hlavu má položenou na hrudníku Johna Deacona, který leží napříč. John má ruce složené u pasu, hruď je holá a jeho spokojený pohled směřuje směrem ke stropu. Napravo od něj leží Roger Taylor v bílé košili s odhalenou hrudí. Na obraze leží hlavou dolů a jako jediný se dívá do očí diváka. Kolem krku a zápěstí má šperk. Jeho pravá ruka leží pasivně na podlaze, zatímco levá, na které spočívá hlava Johna Deacona, se vztyčeným ukazováčkem ledabyle ukazuje na rudý nápis „Queen Sheer Heart Attack“, jež zabírá vrchní třetinu obalu. Je to první nápis na obalech skupiny Queen, který se nedrží grafického stylu loga Freddieho Mercuryho. Font lze přirovnat k fontu Bulletin Regular. Všechny členy kapely spojuje Brian May, ležící diagonálně mezi Freddiem Mercurym a Rogerem Taylorem. Jeho černé vlasy a polo rozhalená, rovněž černá košile splývají s podlahou. Brian tak doplňuje koncept: Freddie a Roger v bílém, John a Brian v černém. Brianův krk zdobí provázek. Jeho ústa jsou lehce pootevřená a dívá se před sebe. Na zadní straně alba je tatáž fotografie [8], přes kterou vedou škrábance ve směru kompozice. Nahoře uprostřed je opět červeně tiráž. Uvnitř obálky jsou pouze texty písní na bílém papíru.

72

ROCK, 151.

37

6.4 A Night At The Opera (1975) Autorství: Freddie Mercury Stěžejním motivem obálky [9] je kolorované logo skupiny, jehož autorem je Freddie Mercury. Stuha tvořící písmeno Q je vymalována do modra se zlatými obrubami. Na písmenu Q trůní rak, na jehož klepeta navazují dvě víly (ve znamení horoskopu panny), poletující u nohou centrálního písmena. V druhém plánu písmeno obklopují korunovaní lvi, připomínající lvy emblematické. Lev vpravo je okřídlený. Celý výjev zastřešuje svými křídly fénix sedící na dýmajícím raku. Pod logem umístěným ve středu obálky na bílém podkladě je modrý nápis se jménem skupiny a alba ve fontu Fleurish Script. Na zadní, rovněž bílé straně obálky [10] je v dekorovaném černém rámu seznam skladeb. Uvnitř jsou ve stejném rámu texty písni a čtyři portrétní fotografie členů kapely. Na rukávu halící desku jsou fotografie z britského turné, v roce 1974.73 Singl Bohemian Rhapsody, který má na albu A Night At The Opera stěžejní postavení, měl obálku s obrázkem, což bylo v Británii poprvé.74 Černobílou fotografii kapely zhotovil Terry O’Neill. Pozornost se upíná k videoklipu k singlu Bohemian Rhapsody,75 Pokud se zabýváme vizuální podobou tvorby hudební skupiny Queen, nelze videoklip, jež se stal světovým mezníkem, nezmínit. Bohemian Rhapsody neznamená jen zrod nového kompozičního žánru, ale i videoklipu. Vzhledem k tomu, že Queen neměli možnost se předvést v „Top of the Pops“ na BBC a obávali se technických komplikací při vokálním podání lyrických částí písně, zavřeli se na celý den ve studiích Elstree v Londýně společně s režisérem Brucem Gowersem a natočili krátký film, který běžel v televizním vysílání BBC a zároveň sloužil jako propagace singlu a alba. Na záběrech ožila obálka alba Queen II. Stálo to čtyři hodiny času, 4 500£ a jeden den editace76. Natáčení hudebních videí už předjímali třeba Elvis Presley v klasické Jailhouse Rock nebo později švédská ABBA.

73

DOHERTY, 23. GUNN/ JENKINS, 106. 75 RAUER, 80. 76 GUNN/ JENKINS, 107. 74

38

Queen však tento postup zdokonalili a udělali z něj komerční i umělecký nástroj. Od roku 1976 žádná skupina ani sólista nemohli uvést na trh píseň, aniž by ji podpořili videoklipem. Tento koncept přivedl na svět i televizní stanici MTV. K příležitosti vyznamenání firmy EMI International records královnou Řádem za průmyslovou činnost firma rozhodla uctít tuto příležitost vylisováním 300 kusů Bohemian Rhapsody ve vinylu barvy královská červeň.77

6.5 A Day At The Races (1976) Autorství: Freddie Mercury Obal A Day At The Races [11] je dospělejší a rebelštější verzí A Night At The Opera. Ve středu obálky se opět objevuje barevné logo Queen [12] a pod ním nápis nesoucí jméno kapely a název alba ve fontu Coronet. Pozadí obálky je ale černé a logo větší než na předchozím albu. Barevná zvířata střežící centrální písmeno Q, v kterém se v této verzi objevuje koruna, ožila tmavými konturami a výrazy ve tvářích. Lev na levé straně vyplazuje jazyk, jedna z panen se svlékla a posadila se, fénix agresivně vystrkuje hlavu. Na zadní straně obálky je opět obdélník lemující seznam písní. Zvířata z loga ožívají a pochodují za sebou v řadě ve spodní části obdélníku. Uprostřed horní linie odlétá fénix na pozadí slunečního kotouče. Na vnitřní straně je na černém podkladě koncertní fotografie kapely orámovaná texty písní. Rukáv desky je dožluta laděný a zobrazuje pouze portrétní fotografie členů kapely ve čtverci uprostřed. Logo [13] je použito i na středu desky. Album A Day At The Races je stejně jako A Night At The Opera pojmenované po jednom z filmů bratří Marxů. Design obou alb je velmi podobný, protože kapela pojímala A Day At The Races jako přímé pokračování předchozího řadového alba. Prakticky Queen pojímali tato dvě alba jako jeden celek.

77

DEAN Ken: Queen: nový obrazový dokument, Bratislava 1992, 40.

39

Groucho Marx osobně poděkoval členům kapely Queen za to, že už podruhé pojmenovali album podle jeho z jejich filmů. Setkali se v Los Angeles jen pár měsíců před hercovou smrtí, kterému tehdy bylo dvaasedmdesát let. Nedlouho po tomto setkání řekl Groucho Marx v rozhlasovém rozhovoru, že doufá, že mu Queen prokážou tu čest a použijí jméno některého z filmů i potřetí. A že by byl obzvláště potěšen, kdyby šlo o jeho nejoblíbenější film, ten, který právě točí: The Best of the Rolling Stones. 78 Název alba obsahující název konkurenční hudební skupiny by byl přinejmenším matoucí. Propagační reklamní stojan alba se skládá z názvu alba a písmena Q, ze kterého vyrážejí směrem k diváku žokejové na koních.79

6.6 News Of The World (1977) Autorství: Roger Taylor, Frank Kelly Frease Album News Of The World vyšlo v době, kdy Sex Pistols vydali desku Never Mind The Bollox se signifikantním rebelským obalem nahrávky. Ačkoli se kultura punku vymezovala proti establishmentu, sama našla své hrdiny a stala se určujícím proudem a módním diktátem. Jako celou svou kariéru šli ale Queen mimo jakýkoli trend, hnutí punku nevyjímaje. Queen pro současnou generaci ztělesňovali vrchol dekadence a nepřítele, proti kterému je třeba bojovat. Tisk prohlašoval, že éra rockových kapel je mrtvá. Během nahrávání News Of The World se Freddie ve studiu osobně potkal se zpěvákem Sex Pistols Sidem Viciousem. Ten začal na Freddieho povykovat: „Čau, Frede, tak prej ste si pro lidi pořídili i balet.“ Freddie se jen mírně pootočil a prohlásil: „A hele, pan Ferocionos (Drsňák). To víš, milánku, děláme, co umíme.!“80 Dal tím jasně najevo, že kapela Queen má jediného určovatele vkusu – sebe sama.

78

RAUER, 97. DOHERTY, 28. 80 DEAN, 39. 79

40

Na přebalu News Of The World [14] je znázorněna robotická bytost, mordující členy skupiny vysoko nad davem. Ilustrace je dílem amerického výtvarníka Franka Kellyho Frease, jenž v oblasti sci-fi dosáhl takového uznání, že ho angažovala NASA, aby ilustroval její komunikační kampaně. Přebal se humornou formou odvolával na směšnou paniku, kterou chtěli Sid Vicious a jeho učedníci vyvolat v rockovém světě.81 Kovový robot zaoblených tvarů nezúčastněně vytrhuje členy kapely z útrob planety země. Všichni krvácejí, na prstu robotovy volné ruky ulpívá kapka krve. V aktivní pravé robotické ruce bezvládně leží Brian May a Freddie Mercury. John Deacon padá mrtev dolů a Roger Taylor pod ním – taktéž padající – marně vzpíná ruce vzhůru. [15] V záhlaví desky je rudým fontem Umbles vyveden název kapely a alba. Zadní strana obálky [16] v podstatě navazuje na přední a dokresluje jí. Kdybychom postavili titulní a rubovou stranu obálky na sebe, tvoří jeden celek situovaný na výšku. Na vnitřní straně obálky [17] je ten samý výjev jako na frontální straně, ale ze žabí perspektivy, z epicentra dění – z koncertu kapely Queen. Robot nahlíží dírou v narudlé atmosféře mezi panický dav. V levé ruce drží mrtvolu a pravou se natahuje mezi valící se lidi pro další oběť. Rukáv desky je rudý. Obsahuje texty písní a černobílou fotografii skupiny. Původní motiv robota v nadživotní velikosti držícího v ruce zraněnou lidskou postavu se objevil na obálce amerického časopisu Astounding Science [18]. Ve Spojených státech výtisk zaujal milovníka science fiction, Rogera Taylora. Robot zde hraje roli demolition mana lidské populace. Roger byl přesvědčen, že po malých úpravách by byl robot ideální obálkou jejich nového alba. Queen vystopovali Franka Frease, kterého použití jeho díla na obal gramofonové desky nadchl. Přemaloval postavy v robotových rukou, aby připomínaly členy kapely. Navíc namaloval výjev na vnitřní stranu alba. Téhož roku se konala výstava Franka Frease v Norfolku ve státě Virginie. Frease vystavoval své obrazy v Chrysler Museum of Art a pozval na ni Queen. Vystavoval i původní verzi obrazu, z něhož vznikla obálka alba News Of The World. Malíř věnoval kapele knihu, z níž obrázek původně pocházel.82

81

82

RAUER, 102. GUNN/ JENKINS, 124.

41

K propagaci desky byli v Londýně použiti reklamní roboti ze sklolaminátu. Měřili přes metr a v košíku drželi desku.83

6.7 Jazz (1978) Autorství: Queen Vydání alba Jazz předcházel neméně zajímavý příběh obalu singlu Fat Bottomed Girls/Bicycle Race. Na obálce se skvěla fotografie nahé cyklistky.84 Tento fakt vyvolal takové pobouření, že na obálku dalších vydání se musely přimalovat černé kalhotky. Tato situace připomíná výlet zpět na počátek 16. století, kdy Michelangelo Buonarroti vymalovává strop Sixtínské kaple a dostává příkaz papeže Pavla IV. Zakrýt nahotu postav domalovanými bederními rouškami.85 Kapela namítala, že se jedná pouze o nahý zadek, který je vidět běžně na pultech všech novinových stánků. Proti puritánství ale někdy ani rocková kapela nic nezmůže a nevyhne se jisté formy cenzury. 10. listopadu 1978 vychází album Jazz. [19] Titul i obrázek na obálce, vír koncentrických kruhů, viděl Roger Taylor na Berlínské zdi. Ke každé desce byl přiložen plakát skupiny nahých dívek z onoho slavného závodu. [20] Barvy, které provázejí Queen po celá sedmdesátá léta: černá a bílá, nejsou výjimkou ani na albu Jazz. Obal sedmého řadového alba je v porovnání s obalem singlu Fat Bottomed Girls nečekaně vkusný a decentní. Hypnotické černobílé kruhy na albu, připomínající gramofonovou desku a evokují obaly jazzových gramofonových desek ze třicátých let 20. století, stejně jako umění op artu. Ze středu desky vychází zvětšující se růžový nápis Jazz, který je do obalu vytlačen a z desky lehce vystupuje. Záhlaví je

83

DOHERTY, 32. Motiv vycházel z videoklipu k písni. Stěžejním motivem videoklipu je závod nahých cyklistek. Konzervativní publikum ve Spojených státech videoklip nepřijalo. 84

85

Bederní roušky byly namalované učedníkem Michelangela Danielem da Volterrou, který kvůli tomu dostal přezdívku „kreslíř kalhot“. V 80. letech 20. století byla část roušek odstraněna.

42

lemováno opakujícími se nápisy Queen. V zápatí je řada bílých siluet dívek jedoucích na kole. Zadní strana obalu [21] je doslovným negativem strany titulní. Barevné uspořádání černé a bílé je přesně naopak, růžový nápis Jazz je zrcadlově obrácen. Černé siluety dívek na kolech odjíždějí z odrazu doprava a místo nápisů Queen se v záhlaví opakuje nápis Jazz. Obě vnitřní křídla obalu okupuje černobílá fotografie kapely z nahrávacího studia. [22] Interiér studia je na fotografii stěžejní. Nenápadným písmem je v dolní části fotografie, v ohybu umístěna tiráž. Plakát s fotografií cyklistek je složen natřikrát a jeho rubová strana je jasně růžová. Na rukávu desky pózují opět černobílí Queen. Na jeho zadní straně je na černém podkladu decentně vypsán seznam skladeb.

6.8 The Game (1980) Autorství: Queen S albem The Game přišla změna dekády i zvuku a image Queen, která se zračí i na obalu desky. The Game je první album, kde Queen používají syntetizátory. The Game je hra. Artificiálnost se na nějakou doby z cover artu Queen vytratila, stejně jako originalita. Společnost EMI byla z obalu The Game nadšená. Pro jednou měla na obalu přímočarý obraz kapely. Není divu. Obal The Game působí víc jako propagační materiál než umělecké dílo. Titulní stranu tvoří dva čtverce. [23] Stříbrný, který na vrcholu nese název kapely a nahrávky v jednoduchém fontu Cheltenham v bílé barvě a červeným podtržením. Druhým čtvercem je černobílá fotografie kapely Queen v kožených bundách a s arogantními, světáckými postoji. Roger Taylor (zleva) má založené ruce na prsou a nakloněnou hlavu, před Johnem Deaconem stojí Freddie Mercury s palcem zavěšeným za opasek, což je podle řeči těla znak nadřazenosti, a Brian May úplně vpravo převyšuje výškou ostatní

43

schován za sklem slunečních brýlí. Všichni se dívají přímo na fotografa. V druhém plánu snímku je bicí soustava.

Na zadní, stříbrné straně obalu je přehledným způsobem vypsán seznam skladeb. Rukáv je na jedné straně popsán texty písní v užitkové formě – černé na bílém. Na rubu rukávu jsou čtyři barevné portrétní fotografie členů kapely v rozložení Mercury, May, Deacon, Taylor. Všichni jsou vyfoceni na balkoně do půli těla a civilně oblečení. V pozadí každé jednotlivé fotografie je panorama hor. Obloha je podbarvená. Čtyři muži na obalu The Game jsou zaměnitelní s lecjakou jinou populární kapelou od Depeche Mode až po The Cure, což pro tak osobitou kapelu, jakou je Queen, není typické. V roce 1980 ale měli Queen na svědomí ještě jednu desku. Filmový soundtrack.

6.9 Flash Gordon (1980) Autorství: Freddie Mercury Album Flash Gordon je filmový soundtrack. Hudbu ke stejnojmennému sci-fi filmu složila skupina Queen. Není to typická řadová deska, přesto je mezi řadovou patnáctku oficiálně řazena. Její obrazový styl je značně podřízen vizuálu filmu. Obal alba [24] je jasně žlutý. V horní polovině obalu je umístěn ohnivý, komiksový nápis Flash Gordon. V zápatí je jednoduchá, červeně vyvedená informace Original Soundtrack By Queen. Na zadní straně desky [25] je vyfotografován filmový hrdina Flash Gordon skákající do objektivu. Vlevo dole je žlutým písmem vyveden seznam skladeb. Na rukávu [26] je zobrazena gramofonová deska v životní velikosti, kterou pokrývají čtyři fotografie členů kapely rozčísnuté jasně žlutými blesky. Fotografie jsou umístěny jako koláčové výřezy, prolínané blesky a jasně červenými a černými poli. Uprostřed desky je opět logo Flash Gordon. Kolem ohnivé koule v logu obsažené se točí deska. Zadní strana rukávu je černá a obsahuje informace o albu.

44

Celé album je vyvedené v barvách, postavené na agresivní kombinaci barev žluté a červené. V tričku s nápisem Flash, které ve filmu figuruje, se Freddie Mecury nechal vyfotit fotografem Kohem Hasebe na tour v Japonsku86

6.10 Hot Space (1982) Autorství: Freddie Mercury Hot Space je album inspirované radovánkami v barech New Yorku, Los Angeles nebo Mnichova. Po zvukové stránce bylo album „elektornickým“ pokračováním předchozí řadovky The Game. Mercury ohlásil nejen estetický obrat ve vývoji Queen, situaci nazýval znovuzrozením. Navrhoval hudbu na jedno použití, podobnou holicím strojkům, které se po jednom použití vyhodí.87 Také obal desky Hot Space [27] ukazoval novou tvář Queen. Jeho vzhled spojoval výtvarné řešení Let It Be od Beatles a kolorování ve stylu Andyho Warhola. Často se uvádí, že tento obal ovlivnil vzhled alba Pop od U2 z roku 1997 a kompilaci Greatest Hits kapely Blur z roku 2000.88 Výtvarné pojetí obalu Hot Space příhodně využívá čtvercový tvar obalu LP desky a dělí plochu na čtyři jasně barevné čtverce po vzoru sítotiskových portrétů Andyho Warhola v různých barevných kombinacích. Z horního levého roku směrem k dolnímu pravému je červený čtverec s fialovým obrysem obličeje Freddieho Mercuryho, vedle něj modrý čtverec s červenou siluetou obličeje Johna Deacona. Pod nimi zelený čtverec s růžově vymalovanou tváří Rogera Taylora, vlevo dole pak žlutý čtverec s obrysem obličeje Briana Maye. Mezi horními dvěma čtverci je bílý nápis Queen ve fontu Futura a pod ním ležérní ostrý diagonálně nakloněný nápis Hot Space.

86

DOHERTY, 45. RAUER, 122. 88 DOHERTY, 56 87

45

Na zadní straně obalu [28] jsou pouze barevné čtverce opět základních barev v pořadí žlutá, zelená, modrá, červená. Drobným bílým písmem je vytištěna tiráž. Na černém rukávu jsou už nikoli ve čtvercích, ale valící se dolů poloprofily členů kapely – červený Deacon, modrý May, žlutý Mercury a zelený Taylor. Na zadní straně rukávu jsou ve sloupcích také na černém pozadí vypsány texty písní. Barvy na každé části obalu (přední, zadní, rukáv) jsou chytře zvoleny tak, aby se barva neopakovala ani umístěním v prostoru, ani přiřazením ke členu skupiny. Obal desky Hot Space je návratem kapely Queen k výtvarně zajímavým obalům s podtexty. Jasně odkazuje na Freddieho fascinaci pop artem a zároveň vystihuje hudební náladu alba. Obal odkazuje na spotřební umění, přesto sám spotřebním zbožím není. Před realesem desky se Queen povedl zajímavý obal singlu Body Language. Na obálce se objevuje fotografie muže a ženy s lesknoucími se nahými těly pomalovanými mystickými šipkami. Na stejné téma byl natočen videoklip. V USA byla obálka považována za příliš odvážnou a firma EMI vzdala boje a vydala singl v modrém obalu. Televizní stanice MTV odmítala vysílat i videoklip, který prohlásila za pornografii, podobně jako fotografie nahých slečen k písni Bicycle Race.

6.11 The Works (1984) Autorství: Queen, George Hurrel Album The Works [29] dostalo svůj název89 oprávněně. Jeho obal (stejně jako u všech singlů z alba) vytvořil slavný fotograf George Hurrel, který proslul portréty hollywoodských hvězd formátu Bette Davisové, Marlene Dietrich, Marilyn Monroe, Humphreyho Bogarta nebo Jamese Cagneye ze snímků tónovaných převážně do sépiové hnědi. Umění Hollywoodského fotografa George Hurrela spočívalo v ruční retuši.90 Po měsících zkoušek vyjadřovalo vizuální pojetí snahu projevit svou jednotnost i víru v ně samotné. Fotografie i hudba na albu potvrdily, že se Queen vrátili v plné síle. Když

89

90

The Works znamená v překladu dílo, práce GUNN/ JENKINS, 179.

46

v oblasti kompozice vyzkoušeli už skoro všechno, vrátili se ke svému gruntu: k formě lyrického a silného, velice propracovaného rocku.91 Obal The Works působí jednoduše. Tvoří ho společná fotografie členů skupiny, kteří v uvolněném posedu sedí na zemi. Jsou nasvíceni zespodu a na bílé stěně za jejich zády rostou jejich výrazné stíny. Z kapely dýchá pohoda. Roger Taylor své sepjaté ruce opírá ležérně o kolena. Briana Maye sedícího za ním zastiňuje Freddie Mercury v tureckém sedu s rukama volně položenýma na kolenou a John Deacon úplně vpravo sedí tak, že část jeho nohou a pravého boku už není na fotografii zachycená. Červený nápis se jménem kapely a alba je v záhlaví v jedné linii vyveden fontem Stone Temple. Všichni kapelníci jsou oblečeni civilně; sportovní boty, volné košile, tílka. Na zadní straně obalu [30] jsou v řadě Mercury, Taylor, May a pod nimi Deacon, zachyceni na fotografiích působící dojmem průkazových fotografií. Hudebníci jsou foceni do půli hrudníku, vyvedeni v barvě a bíle orámováni. V dolní části je bílý obdélník se seznamem skladeb. Pozadím na zadní straně je fotografie ozubených kol. Motiv je použitý i ve videoklipu k singlu Radio Gaga a je symbolem mašinérie a lidské i strojové práce. Singl Radio Ga Ga vydala firma EMI 23. ledna 1984 a byla to první nahrávka kapely Queen na novém médiu - na singl kazetě. 92 Rukáv nahrávky The Works je královsky rudý s informacemi o albu zarovnanými do středu. Na vrchu rukávu se opakuje název kapely a alba. Celek působí majestátním dojmem. Na druhé straně rukávu jsou ve sloupcích vypsané texty písní. Zajímavostí kolem vydání singlu I Want To Break Free je kromě provokativního videoklipu i vydání singlu v šesti různých obálkách, na čtyřech obálkách sedmipalcového singlu byly fotografie jednotlivých členů kapely a na dvou obálkách dvanáctipalcového formátu byly fotografie celé kapely. Skuteční fanoušci si koupili všech šest.93

91

RAUER, 127. GUNN/ JENKINS, 178. 93 GUNN/ JENKINS, 181. 92

47

14. května 1984 vydala EMI první kompaktní disk skupiny Queen nazvaný The Works.

6.12 A Kind Of Magic (1986) Autorství: Queen a Richard Gray Videoklip k titulnímu singlu A Kind Of Magic předvedl na svou dobu výjimečnou práci s počítačovou grafikou: po boku členů skupiny, kteří ztvárňují příběh připomínající žebráckou operu, ožívají animované postavy.94 Jsou to právě čtyři animované postavy vystupující na obalu [31] nahrávky A Kind Of Magic. Obal tohoto alba se vyznačuje nebývalou hravostí. Po seriózní a věcné fotografii na albu The Works, která měla vyjádřit především jednotu kapely, přichází kapela se smyslem pro humor, který byl pro Queen vždy charakteristický. Princátka z Queen se nikdy nebrala příliš vážně a měla velký smysl pro sebeironii. Přestože obsah nahrávky A Kind Of Magic je plný vážných témat, mimo jiné i protože je z části soundtrackem k filmu Highlander o nesmrtelném hlavním hrdinovi, na jeho obalu tančí členové Queen zobrazeni jako postavičky od Disneyho. Mají modrou pleť, přehnaně mužná ramena, malinké nožičky, swingují a doširoka se smějí až na vždy introvertního Johna Deacona. May, Taylor a Deacon twistují směrem k divákovi v oranžových sakách, zády k nám, obličejem otočeným na profil před nimi tančí Mercury v žlutém. Černé pozadí je protkáno pestrobarevnými drobnými motivy evokujícími hvězdný vír – přesněji zobrazení efektu mávnutí kouzelné hůlky. Do celku perfektně zapadá poskakující červený nápis Queen v záhlaví. Pod ním hopsají různobarevná písmenka shlukující se v nápis A Kind Of Magic. Na zadní straně obalu [32] jsou v levém sloupci pod sebou čtyři skupinky backvokalistek. Zbylé dvě třetiny obalu zabírají pohádkově animované motivy jako:

94

RAUER, 147.

48

gramofonová deska, klávesy, mikrofon, hrací kostky, noty, žába, akvárko s rybičkou, trubka, bubínek, korunka a kouzelnické karty. Vše poletuje. Na vnitřní straně alba [33] se všechny zmíněné výjevy setkávají na širokoúhlém obrazu doplňujícím džina vylétajícího z láhve, knihu kouzel a usmívající se členy kapely v popředí. Na rukávu tak zbývá místo na texty písní a na jeho zadní straně je opět kresba. Tentokrát o něco dospělejší a abstraktnější. V barevném, skicovitém výjevu se zračí vykouzlená silueta ženské postavy. Na pravé straně si malý kousek prostoru urvala společná fotografie kapely a tiráž. Vše je vyvedeno v barvách. Animovaní panáčci ožívají dále nejen ve videoklipu. V podobě obrovských balonů se objeví na The Magic Tour vznášející se nad publikem. Motivy z obalu je potištěna i helikoptéra, v níž Queen přilétají ke stadionu. Na obálce pracoval výtvarník Richard Gray. Že byl pro Queen dobrou volbou, potvrdí kapela udržením spolupráce s výtvarníkem na následujících dvou řadových nahrávkách.

6.13 The Miracle (1989) Autorství: Queen a Richard Gray Při nahrávání The Miracle nechal každý ze členů kapely své ego, kvůli kterým vznikaly v celé historii kapely spory, stranou. Přebal desky [34] vytvořený Richardem Grayem je jedním z prvních zázraků syntetického obrazu a grafické palety. Nabízí posluchačům fotografii členů Queen, na které jejich obličeje splývají a vytvářejí jednu tvář. Ale tato stránka jednoty a svébytnosti zachází ještě dál. Poprvé ve své historii podepsali Queen všechny skladby na albu, místo, aby si je jednotliví členové skupiny přisvojili.95 Brian May vzpomíná na tvorbu alba následovně: „Na sezení jsme diskutovali o nápadu spojit všechny naše obličeje do jednoho, aby vznikla organická pracovní jednotka, která se z nás stala.“96 Richard Gray vyhotovil jednotlivé snímky členů kapely. V papírové verzi je slepil k sobě, aby vytvořil iluzi jednoho obličeje. Ostré hrany mezi jednotlivými tvářemi bylo 95 96

RAUER, 190. GUNN/ JENKINS, 235.

49

potřeba vyčistit. Obraz naskenoval do počítače, kde pomocí přístroje Quantel Graphic Paintbox promítal fotografie přes sebe. Ve výsledném díle se tváře rozplývají jedna v druhou pro vytvoření iluze jednohlavé, ale pětioké šelmy. Richard Gray osobně popisuje tvorbu obalu i na bonusech k DVD s videoklipy Queen. Vysvětluje, proč tváře seřadil v pořadí Deacon, Taylor, Mercury, May. Roger Taylor byl umístěn doprostřed kvůli svým světlým vlasům, Brian May naopak na kraj, aby se využilo zajímavé siluety jeho bohatých kudrlin. Retuš vlasů byla na této fotografii největší výzva. Kolorování oblohy v pozadí byla oproti tomu hračka. Nad sjednocenou tváří skupiny je nevelký nápis Queen. Z vlajícího ocásku Q vychází název alba. Použitý font je Flareserif 821. Na zadní straně obalu [35] v sebe splývá mozaika páru očí členů kapely Queen. Jsou k nerozeznání od sebe, což dokonale vykresluje myšlenku jednoty alba. V černém obdélníku v dolní polovině obalu uprostřed je vypsán seznam skladeb. Spleť očí byla použita i na propagační materiál [36] používaný před vydáním „zázraku“ v obchodech.97 Okrově žlutému rukávu dominuje společná fotografie kapely, na které vyhlížejí její členové velmi seriózně. Oblečeni jsou do fraků. Na Freddiem Mercurym jsou již rozpoznatelné známky jeho nemoci. V tomto období už Queen nekoncertují. Na zadní straně okrového rukávu jsou ve sloupcích vypsané texty písní. Album The Miracle vzniklo v době, kdy už byly plně rozvinuté všechny typy hudebních nosičů. Od klasické vinylové desky se kapela dostala k vydání singlu Breakthru hned v pěti verzích: CD, kazetě, sedmipalcové a dvanáctipalcové gramofonové desce a tvarované obrazové desce.98

6.14 Innuendo (1991) Autorství: Queen a Richard Gray Veškeré ilustrace na obal byly převzaty od francouzského kreslíře Grandvilla, Balzakova současníka. Konkrétně z jeho knihy Un Autre Monde vydané roku 1844. Spojují absurdnost s groteskou, podivnost s nadpřirozeným, zneklidňující s krásným, což 97 98

DEAN, 97. GUNN/ JENKINS, 237.

50

naprosto vytihovalo atmosféru desky. Podnět pro tuto volbu vzešel od Taylora, který vlastnil velkou sbírku rytin a karikatur z minulého století.99 Roger Taylor ukázal každému členovi kapely zvlášť jednu ilustraci, černobílou kresbu nazvanou A Juggler of Universes (Vesmírný kejklíř). Do podoby, v které se objevuje na albu, ji upravil designér Richard Gray. Gray ji okoloroval ručně a trochu pozměnil. Použil ještě několik menších ilustrací na zadní stranu. Grandvillovy obrázky byly použity na další singly a na jeden speciální dárek Freddieho Mercuryho svým fanouškům, kterým byl k albu přiložený, kalendář na rok 1991. Na drobném kalendáři byla na každý měsíc připravena jedna kresba člena kapely v grafickém stylu alba Innuendo. Záměr Freddieho Mercuryho bylo vydat kalendář s tušením, že dalšího roku se nedožije. Měl pravdu. Zemřel 24. listopadu téhož roku. Na samotném obalu [37] je na bílém pozadí ústřední postavou kejklíř žonglující s barevnými planetkami [39]. Klaunský obleček je červenobíle pruhovaný, kolem hlavy mu ztřeštěně poletují jasně žluté vlasy. Tváře jsou růžolící a klaunova pravá ruka je zkroucená. Do levé chytá letící planety. Na původním obraze z víru vypadává slunce, v úpravě Richarda Graye je to banán. Pravděpodobně je to narážka na singl I’m Going Slightly Mad, kde má na hlavě nasazenou korunu z banánů Freddie Mercury. Kolem pasu má klaun ošatku s planetou Zemí a do půli těla je zabořen mezi dalšími glóby. Na jednom z nich stojí blíž k divákovi člověk oděn adekvátně době vzniku předlohy. V porovnání s klaunem je podstatně menšího vzrůstu a uhýbá pestrobarevným planetám, které se na něj řítí. Do horní části obrazu zasahuje nápis Queen, v zápatí je název alba mimo obraz. Obé je napsané rudě ve stylu 3D a fontem Caslon 540. Na zadní straně alba [40] je vyobrazeno bizarní divadlo. Na jevišti hraje prim trombón s lvími tlapami, nad ním je vepsán seznam skladem zastřešen notami. Z jeviště do hlediště létají žonglérské míčky. Místo diváků v tribunách sedí lidské ušní boltce. Na rukávu alba [38] jsou do čtverce rozestavěny kreslené portréty členů skupiny jako klaunů. V horním pravém rohu má John Deacon pestrobarevnou čapku, vous a na klíční

99

RAUER, 201.

51

kosti mu leze želva. Vlasy Briana Maye jsou překresleny na medúziny hady a z obličeje mu odpadá divadelní maska. Freddieho Mercuryho oblézají jím milované kočky sápající se po banánku na jeho krku. Roger Taylor je zobrazen jako sluneční princ, jemuž komično dodává čapka na spaní s hvězdami a měsícem. Na zadní straně rukávu je vpravo mezi sloupci s texty písní umístěna modrá, protáhlá fotografie kapely vyfotografovaná v listopadu 1990 ve studiích Metropolis.100 Muzikanti na ní vyhlížejí velmi dospěle, seriózně a vyrovnaně. Videoklip k singlu Innuendo režírovaný Rudim Dolezalem a Jerrym Hibbertem získal po celém světě řadu ocenění, kromě jiného Zlatou kameru na Chicagském filmovém festivalu. Ve skutečnosti v něm ani jeden ze členů skupiny nevystoupil. Klip vznikal počítačovou animací. Po dlouhých diskuzích se skupinou Hibbert rozhodl přiřadit každému z jejích členů estetické pojetí jiného malíře. Postava Mercuryho je zachycena jako na skice Leonarda da Vinciho, Mayovi se dostalo podoby viktoriánské rytiny z 19. století. Taylora ztělesnila malba Jacksona Pollocka a John Deacon vypadal jako na Picassově kubistické malbě. Ve střihové skladbě se prolínají záběry ze španělské občanské války s průvody katolických a islámských věřících a s nedávnými šoty z invaze irácké armády do Kuvajtu a prvních amerických manévrů v Perském zálivu. Queen si pohrávají s estetikou konfrontace skutečnosti s imaginárnem, s konfrontací soukromého a veřejného. Na jedné straně je zde svět v podobě, jakou získal během 20. století, na druhé straně znepokojivý výtvor malého divadla a maškar, do něhož se všechny záběry přetvářejí a jsou přerušované podprahovými výstupy skupiny a zejména Mercuryho. Zpěvákovi se líbila hlavně estetika temného a zářivého divadla tohoto alba. Je možné, že se touto estetikou inspiroval Tim Burton při tvorbě svého filmu Sweeney Todd v roce 2007.

100

DOHERTY, 76.

52

6.15 Made In Heaven (1995) Autorství: Queen a Richard Gray V roce 1995 vztyčili na počest památky Freddieho Mercuryho na břehu Ženevského jezera v Montreux bronzovou sochu. 101 Jejím autorem je česká sochařka Irena Sedlecká. Na obalu [41] prvního řadového alba vydaného po smrti Freddieho Mercuryho a zároveň posledního oficiálního alba skupiny Queen je výsek fotografie [42] zmíněného památníku Mercuryho v Montreux v zapadajícím slunci. Socha je vyhotovena v podobě Freddieho na koncertu ve Wembley v roce 1986 se vztyčenou pravou paží. Do fotografie zasahuje chata a větve stromů. V pravém horním rohu je oblý nápis Queen. Made In Heaven je v emblému razítka vyraženo v levém dolním rohu. Při rozevření obalu se na jeho vnitřní straně ukáže fotografie, jejíž autorem je Richard Gray, celá v širokoúhlém formátu. Na levém křídle stojí vedle sebe ostatek kapely Brian Mercury, John Deacon a Roger Taylor. Socha je k divákovi zády stejně jako hudebníci dívající se na horizont hor za Ženevským jezerem. Na zadní straně obalu [43] je ona část fotografie se členy kapely. V zápatí je v bílých řadách seznam skladeb. Na rukávu jsou na bleděmodrém pozadí ve sloupcích vypsány texty písní Přílohou jsou tři černobílé fotografie ve formátu otevřeného obalu gramofonové desky. Každá fotografie je z různého období a na každé z nich je jeden ze členů kapely s Freddiem Mercurym. Na jedné příloze jsou zachyceni Freddie a Roger Taylor v sombrérech, na další je fotografie z koncertu, kde Freddie hecuje Johna Deacona a na poslední detail Freddieho s mikrofonem zpívajícího u obličeje Briana Maye. Z výtvarného pojetí obalu jasně čiší úcta k zesnulému Freddie Mercurymu.

101

RAUER, 214.

53

7

Závěr Tato studie má několik cílů. Hlavní výzvou bylo zvolení velmi moderního a

současného tématu, výjimečného pro tradiční katedru dějin křesťanského umění. Téma samo o sobě posloužilo jako jedna ze snah o modernizaci oboru a mírně tím přesháhlo do oboru jiného. Tím jsou vizuální studia. Tím, že se vizuálními studii v této práci autorka zabývá, dává rovněž najevo, že by se jim (dle názoru autorky) mělo v osnovách oboru dějin umění dopřát prostoru. Autorka zároveň nezapomíná poukázat na současný vztah dějin umění a vizuálních studií, stejně jako na nedostatky obou oborů. Tato práce může rovněž sloužit jako výzva pro mladé kunsthistoriky k otvírání nových a neprobádaných témat. Studie přináší pohled na obal gramofonové desky jako na umělecké dílo, zároveň mu ale neupírá jeho propagační a marketingovou funkci, jež se také okrajově věnuje. Podle bádání autorky je tato studie doposud první teoretická práce na území České republiky, která se zabývá obalovým uměním jedné konkrétní hudební skupiny z hlediska umělecké kvality. Zároveň ale obalové umění hudební skupiny Queen zařazuje do bohatého kontextu vývoje obalového umění ve 20. století a neopomíná další významné vizuální počiny kapely, aby studie nebyla plochá. Obsahově vymezené kapitoly na sebe navazují opakujícími se skutečnostmi, které dodávají textu na celistvosti a smyslu. Příkladem je pasáž o designérské skupině Hypgnosis v kapitole o historii obalového umění a následná zmínka o této skupině v životopisu Micka Rocka a jeho krátkém působení v ní. Jádrem práce je rozbor obalového umění hudební skupiny Queen, který je první svého druhu v tuzemské i zahraniční literatuře. Oproti zkoumání uměleckých děl vystavených v galerii byla největší svízelí při bádání o umění na obalech hudební skupiny absence signace výtvarných umělců na obalech. Zkoumané obaly, které se všechny autorce dostaly fyzicky do rukou, jsou samy o sobě vodítkem pro formální analýzu námětu, na víc ale nestačí. V tiráži přímo na obalu je jméno autora fotografií uvedeno jen jedenkrát a to na první nahrávce ve formě: „Fotografie: Doug“.

54

V různých seriózních zdrojích se jako autoři obalů uvádí jednoduše Queen. Je tomu tak i proto, že členové kapely se na vzhledu obalů svých nahrávek aktivně podíleli. Autorstvím Queen se obvykle míní autorství nápadu, nikoli provedení samotného. S takovou informací by si nemohla seriózní vizuální studie vystačit. Vypátrat tedy autory designu a fotografií bylo třeba za pomoci různých biografií o skupině a členech Queen a následně se jednotlivým výtvarným umělcům věnovat na základě biografií a medailonů jich samotných. Své místo si ve studii našli i autoři původních předloh k námětům na obalech královské hudební skupiny. I k již zmíněné formální analýze obrazů na obalech alb hudební skupiny Queen nestačil pouhý pohled na výjevy. Bylo třeba prozkoumat vyjádření přímo od členů skupiny, autorů obrazů, ale zároveň využít i znalosti souvislostí s videoklipy a hudební produkcí hudební skupiny. Analýza by nebyla úplná ani bez konotací se vkusem doby, ve které hudební skupina Queen své nahrávky produkovala. Kapela vystřídala několik hudebních stylů a image, což se zobrazilo i na obalech jejich alb. Sledovat vizuální stopu Queen je pestrý příběh plný různých forem výtvarného projevu. Ať Queen sáhli na cokoli, měli za cíl být výjimeční, nepřehlédnutelní a především sví. Málokterá hudební skupina dbala na svůj výtvarný obraz s takovou pečlivostí a estetickým citem jako právě kapela Queen. Důkazem není jen vlastní tvorba na obalech alb, ale i bohatá inspirace z různých období kunsthistorie. Hudební styl kapely byl individuální stejně jako design obalů jejich desek. Obecně lze říci, že největší podíl na albové umění skupiny Queen z členů kapely měli Freddie Mercury a bubeník Roger Taylor, který byl velkým milovníkem komiksů, jejichž vliv se na obalech Queen také promítl. Design alb sólových desek Rogera Taylora je komiksem rovněž inspirován. Na obalech alb kapely Queen se objevují malby, kresby, fotografie, koláže, retro grafické motivy i knižní ilustrace. Některá zobrazení pocházejí z autorského pera Queen, jiná od známých fotografů hudebních a filmových hvězd, či z dílny designérských studií. Jmenovitě jsou nejvýznamnější designéři a fotografové podílející se na albovém umění hudební skupiny Queen: Freddie Mercury, Mick Rock, Richard Gray, Douglas Puddiffoot, Terry O’Neill, Frank Kelly Frease a George Hurrel. 55

Během dvou dekád existence hudební skupiny Queen lze rovněž pozorovat změnu zpracování obalů díky technickému pokroku. Například od ručního vrstvení fotografií na sebe, až po práci s počítačem. Dalším příkladem je větší použití barevného tisku s jeho nabývající popularitou. Setkáváme se i se ztvárněním téže myšlenky, kterou je jednota, v různých provedeních. Jedním ztvárněním je jednoduchá skupinová fotografie, druhým je grafická transformace kapely v jednu bytost. Není tomu pravidlem, ale u vizuální stopy hudební skupiny Queen to platí stoprocentně; čím více posluchačsky náročná hudba, tím nápaditější a sofistikovanější zpracování obalů nahrávek. Každý obal gramofonové desky vypráví příběh doby a prostředí, ve které byl vytvořen. Vypráví příběh hudebního interpreta a konkrétní kompilace, kterou reprezentuje. A v neposlední řadě vypovídá o nadání a myšlenkách designéra. Fyzický hudební nosič je mrtev. Ať žije jeho obal.

56

Obrazová příloha

1. Původní logo hudební skupiny Queen

57

2. Přední strana obalu 1. řadové nahrávky hudební skupiny Queen, Queen

58

3. Zadní strana obalu 1. řadové nahrávky hudební skupiny Queen, Queen

59

4. Přední strana obalu 2. řadové nahrávky hudební skupiny Queen, Queen II

5. Zadní strana obalu 2. řadové nahrávky hudební skupiny Queen, Queen II 60

6. Fotografie kapely Queen na vnitřní straně obalu jejich druhé řadové desky Queen II

61

7. Přední strana obalu 3. řadové nahrávky hudební skupiny Queen, Sheer Heart Attack

62

8. Zadní strana obalu 3. řadové nahrávky hudební skupiny Queen, Sheer Heart Attack

63

9. Výřez přední strany obalu 4. řadové nahrávky hudební skupiny Queen, A Night At The Opera

64

10. Zadní strana obalu 4. řadové nahrávky hudební skupiny Queen, A Night At The Opera

65

11. Přední strana obalu 5. řadové nahrávky hudební skupiny Queen, A Day At The Races

66

12.

Zadní strana obalu 5. řadové nahrávky hudební skupiny Queen, A Day At The Races

67

13. Ústřední motiv obalu alba A Day At Races ve středu gramofonové desky, který je zároveň parafrází na logo hudební skupiny

68

14. Přední strana obalu 6. řadové nahrávky hudební skupiny Queen, News of the World

69

15. Plakát k propagaci 6. řadové nahrávky hudební skupiny Queen, News Of The World zachycující celý grafický návrh obalu 70

16. Zadní strana obalu 6. řadové nahrávky hudební skupiny Queen, News Of The World

71

17. Vnitřní strana obalu 6. řadové nahrávky hudební skupiny Queen, News Of The World

72

18. Fotografie čísla časopisu Astounding Science Fiction

73

19. Přední strana obalu 7. řadové nahrávky hudební skupiny Queen, Jazz

74

20. Plakát přiložený k 7. řadové nahrávce hudební skupiny Queen, Jazz

¨ 21. Zadní strana obalu 7. řadové nahrávky hudební skupiny Queen, Jazz

75

22. Fotografie na vnitřní straně obalu 7. řadové nahrávky hudební skupiny Queen, Jazz

23. Přední strana obalu 8. řadové nahrávky hudební skupiny Queen, The Game

76

24. Přední strana obalu 9. řadové nahrávky hudební skupiny Queen, Flash Gordon

25. Zadní strana obalu 9. řadové nahrávky hudební skupiny Queen, Flash Gordon 77

26. Design rukávu gramofonové desky Flash Gordon

78

27. Přední strana obalu 10. řadové nahrávky hudební skupiny Queen, Hot Space

79

28. Zadní strana obalu 10. řadové nahrávky hudební skupiny Queen, Hot Space

80

29. Přední strana obalu 11. řadové nahrávky hudební skupiny Queen, The Works

81

30. Zadní strana obalu 11. řadové nahrávky hudební skupiny Queen, The Works

82

31. Přední strana obalu 12. řadové nahrávky hudební skupiny Queen, A Kind Of Magic

83

32. Rozložený obal 12. řadové nahrávky hudební skupiny Queen, A Kind Of Magic

33. Vnitřní strana obalu 12. řadové nahrávky hudební skupiny Queen, A Kind Of Magic 84

34. Přední strana obalu 13. řadové nahrávky hudební skupiny Queen, The Miracle

85

35. Zadní strana obalu 13. řadové nahrávky hudební skupiny Queen, The Miracle

36. Propagační plakát 13. řadové nahrávky hudební skupiny Queen, The Miracle

86

37. Přední strana obalu 14. řadové nahrávky hudební skupiny Queen, Innuendo

87

38. Vyobrazení na rukávu 14. řadové nahrávky hudební skupiny Queen, Innuendo

39. Původní vyobrazení Vesmírného kejklíře použitého na obalu alba Innuendo

88

40. Zadní strana obalu 14. řadové nahrávky hudební skupiny Queen, Innuendo

89

41. Přední strana obalu 15. řadové nahrávky hudební skupiny Queen, Made In Heaven

90

42. Fotografie použitá na obal alba Made In Heaven

43. Zadní strana obalu 15. řadové nahrávky hudební skupiny Queen, Made In Heaven

91

Seznam vyobrazení Vyobrazení všech obalů desek skupiny Queen jsou fotografie alb, která mají velikost 30 cm x 30 cm. Otevřený obal tedy 30 cm x 60 cm.

1. Původní logo hudební skupiny Queen, 1970 převzato z internetových stránek: http://queenpoland.files.wordpress.com/2010/06/original-vintage-queen-logo.jpeg, vyhledáno 16. 6. 2014 2. Přední strana obalu 1. řadové nahrávky hudební skupiny Queen, Queen, 1973 sbírka Mathiase Fischera Foto: Alena Bílková 3. Zadní strana obalu 1. řadové nahrávky hudební skupiny Queen, Queen, 1973 sbírka Mathiase Fischera Foto: Alena Bílková 4. Přední strana obalu 2. řadové nahrávky hudební skupiny Queen, Queen II, 1974 sbírka Mathiase Fischera Foto: Alena Bílková 5. Zadní strana obalu 2. řadové nahrávky hudební skupiny Queen, Queen II, 1974 sbírka Mathiase Fischera Foto: Alena Bílková 6. Fotografie kapely Queen na vnitřní straně obalu jejich druhé řadové desky Queen II, 1974 převzato z internetových stránek: http://www.queencollector.net/images/Queen2_Venezuela.JPG vyhledáno 16. 6. 2014 7. Přední strana obalu 3. řadové nahrávky hudební skupiny Queen, Sheer Heart Attack, 1974 sbírka Aleny Bílkové Foto: Alena Bílková

92

8. Zadní strana obalu 3. řadové nahrávky hudební skupiny Queen, Sheer Heart Attack, 1974 sbírka Aleny Bílkové Foto: Alena Bílková 9. Výřez přední strany obalu 4. řadové nahrávky hudební skupiny Queen, A Night At The Opera, 1975 sbírka Mathiase Fischera Foto: Alena Bílková 10. Zadní strana obalu 4. řadové nahrávky hudební skupiny Queen, A Night At The Opera, 1975 sbírka Mathiase Fischera Foto: Alena Bílková 11. Přední strana obalu 5. řadové nahrávky hudební skupiny Queen, A Day At The Races, 1976 sbírka Mathiase Fischera Foto: Alena Bílková 12. Zadní strana obalu 5. řadové nahrávky hudební skupiny Queen, A Day At The Races, 1976 sbírka Mathiase Fischera Foto: Alena Bílková 13. Ústřední motiv obalu alba A Day At Races ve středu gramofonové desky, které je zároveň parafrází na logo hudební skupiny, 1976 sbírka Mathiase Fischera Foto: Alena Bílková 14. Přední strana obalu 6. řadové nahrávky hudební skupiny Queen, News of the World, 1977 sbírka Mathiase Fischera Foto: Alena Bílková 15. Plakát k propagaci 6. řadové nahrávky hudební skupiny Queen, News Of The World zachycující celý grafický návrh obalu, 1977 převzato z internetových stránek: http://991.com/newGallery/Queen-News-OfThe-World-455890.jpg vyhledáno 16. 6. 2014

93

16. Zadní strana obalu 6. řadové nahrávky hudební skupiny Queen, News Of The World, 1977 sbírka Mathiase Fischera Foto: Alena Bílková 17. Vnitřní strana obalu 6. řadové nahrávky hudební skupiny Queen, News Of The World, 1977 sbírka Mathiase Fischera Foto: Alena Bílková 18. Fotografie čísla časopisu Astounding Science Fiction, 1953 sbírka Mathiase Fischera Foto: Alena Bílková 19. Přední strana obalu 7. řadové nahrávky hudební skupiny Queen, Jazz, 1978 sbírka Mathiase Fischera Foto: Alena Bílková 20. Plakát přiložený k 7. řadové nahrávce hudební skupiny Queen, Jazz, 1978 sbírka Mathiase Fischera Foto: Alena Bílková 21. Zadní strana obalu 7. řadové nahrávky hudební skupiny Queen, Jazz, 1978 sbírka Mathiase Fischera Foto: Alena Bílková 22. Fotografie na vnitřní straně obalu 7. řadové nahrávky hudební skupiny Queen, Jazz, 1978 sbírka Mathiase Fischera Foto: Alena Bílková 23. Přední strana obalu 8. řadové nahrávky hudební skupiny Queen, The Game, 1980 sbírka Mathiase Fischera Foto: Alena Bílková 24. Přední strana obalu 9. řadové nahrávky hudební skupiny Queen, Flash Gordon

sbírka Mathiase Fischera, 1980 Foto: Alena Bílková 25. Zadní strana obalu 9. řadové nahrávky hudební skupiny Queen, Flash Gordon sbírka Mathiase Fischera, 1980 Foto: Alena Bílková

94

26. Design rukávu gramofonové desky Flash Gordon, 1980 sbírka Mathiase Fischera Foto: Alena Bílková 27. Přední strana obalu 10. řadové nahrávky hudební skupiny Queen, Hot Space sbírka Mathiase Fischera, 1982 Foto: Alena Bílková 28. Zadní strana obalu 10. řadové nahrávky hudební skupiny Queen, Hot Space sbírka Mathiase Fischera, 1982 Foto: Alena Bílková 29. Přední strana obalu 11. řadové nahrávky hudební skupiny Queen, The Works sbírka Mathiase Fischera, 1984 Foto: Alena Bílková 30. Zadní strana obalu 11. řadové nahrávky hudební skupiny Queen, The Works sbírka Mathiase Fischera, 1984 Foto: Alena Bílková 31. Přední strana obalu 12. řadové nahrávky hudební skupiny Queen, A Kind Of Magic, 1986 sbírka Mathiase Fischera Foto: Alena Bílková 32. Rozložený obal 12. řadové nahrávky hudební skupiny Queen, A Kind Of Magic sbírka Mathiase Fischera, 1986 Foto: Alena Bílková 33. Vnitřní strana obalu 12. řadové nahrávky hudební skupiny Queen, A Kind Of Magic, 1986 sbírka Mathiase Fischera Foto: Alena Bílková 34. Přední strana obalu 13. řadové nahrávky hudební skupiny Queen, The Miracle sbírka Mathiase Fischera, 1989 Foto: Alena Bílková 35. Zadní strana obalu 13. řadové nahrávky hudební skupiny Queen, The Miracle sbírka Mathiase Fischera, 1989 Foto: Alena Bílková 36. Propagační plakát 13. řadové nahrávky hudební skupiny Queen, The Miracle sbírka Mathiase Fischera, 1989 95

Foto: Alena Bílková 37. Přední strana obalu 14. řadové nahrávky hudební skupiny Queen, Innuendo sbírka Mathiase Fischera, 1991 Foto: Alena Bílková 38. Vyobrazení na rukávu 14. řadové nahrávky hudební skupiny Queen, Innuendo sbírka Mathiase Fischera, 1991 Foto: Alena Bílková 39. Původní vyobrazení Vesmírného kejklíře použitého na obalu alba Innuendo, 1844 převzato z internetových stránek: http://www.brianmay.com/queen/grandville/Image54.gif vyhledáno 16. 6. 2014 40. Zadní strana obalu 14. řadové nahrávky hudební skupiny Queen, Innuendo sbírka Mathiase Fischera, 1991 Foto: Alena Bílková 41. Přední strana obalu 15. řadové nahrávky hudební skupiny Queen, Made In Heaven, 1995 sbírka Mathiase Fischera Foto: Alena Bílková 42. Fotografie použitá na obal alba Made In Heaven, 1995 Převzato z internetových stránek: http://fc06.deviantart.net/fs70/f/2013/174/d/6/queen___made_in_heaven_by_feli pemuve-d6abe8n.jpg vyhledáno 16. 6. 2014 43. Zadní strana obalu 15. řadové nahrávky hudební skupiny Queen, Made In Heaven, 1995 sbírka Mathiase Fischera Foto: Alena Bílková

96

Seznam literatury Knihy BELTING Hans: Konec dějin umění. Praha 2000 BELSITO Peter/ DAVIS Bob: Hardcore California: A History of Punk and New Wave, Berkeley 1983 BERGSTORM Bo: Essentials of visual communication. London 2008 DEAN Ken: Queen: nový obrazový dokument, Bratislava 1992 DEBRA Régis: Vie et mort de l´image. Paris 1992 DOHERTY Harry /MAY Brian / TAYLOR Roger: 40 Years of Queen. Sydney 2011 ELKINS JAMES: Visual Studies. A Sceptical Introduction, New York a Londýn 2003 FILIPOVÁ Marta / RAMPLAY Matthew: Možnosti vizuálních studií. Obrazy – texty – interpretace. Brno 2007 FREESTONE Peter/ EVANS David: Freddie Mercury, Plzeň 2010 FRIT Simon/ HORNE Howard: Art into Pop. London 1987 GOODMAN Nielson: Jazyky umění. Nástin teorie symbolů. Praha 2007 GUNN Jacky/ JENKINS Jim: As it begun. Londýn 1992 JONES Lesley-Ann: Freddie Mercury. Brno 2001 JONES Steve/ SORGER Martin: Covering Music: A Brief History and Analysis of Album Cover Design. Journal of Popular Music Studies. London 1999, 2000 KESNER Ladislav: Muzeum umění v digitální době. Vnímání obrazů a prožitek umění v soudobé společnosti. Praha 2000 KESNER Ladislav: Vizuální teorie. Současné angloamerické myšlení o výtvarných dílech. Jinočany 2005 KOHLER Eric: In the Groove: Vintage Record Graphics 1940-1960, New York 1990 MICHAEL Mick St.: Queen jejich vlastními slovy. Bratislava 1992 MIRZOEFF Nicholas: Úvod do vizuální kultury. Praha 2012 NANORU Michal / OVERSTREET Martina: Zde jsou psi. Praha 2010

97

RAUER Selim: Freddie Mercury. Praha 2011 REAGAN Kevin / HELLER Steven: Alex Steinweiss, The Inventor of the Modern Album Cover. Taschen 2009. ROCK Mick: Classic Queen, Londýn 2007 THORGERSON Storm /DEAN Roger Album Cover Album. New York 1977 SKY Rick: Život Freddieho Mercuryho, The show must go on. Praha 1992

Články BIRON Dean L.: Writing and Music: Album Liner Notes. In: Journal of Multidisciplinary International Studies VII, 2001, 1–14 BLUNDEL Paul: Best Art Vinyl Award for 2012 – in Pictures, http://www.guardian.co.uk/music/gallery/2013/jan/09/best-vinyl-artworkaward?INTCMP=SRCH, vyhledáno 29. 3. 2013 COKER Melissa: The look of Music. In: CMA Close Up, 2008, 26–27 DEMAIN Bill: The art of music. In: Performing Songwriter XV, 2007, 42–50 DOVER Caitlin: Indie label Twisted Nerve is putting a new spin on album design. In: Print, 2002, 68–71 KHOLODKOV Viktor: The art of music cover design. In: The Journal of Decorative and Propaganda Arts. 1989, 68– 91 POSPIZSYL Tomáš: Těžký kov. In Umělec 2001, http://divus.cc/praha/cs/article/heavymetal, vyhledáno 29. 3. 2013 REEVE Sarah: Best art vinil 2012 The Temper Trap, Keane and Muse, http://www.artvinyl.com/best-art-vinyl-award, vyhledáno 29. 3. 2013 RINGROSE Ashley: 35 Beautiful Music Album covers, http://www.smashingmagazine.com/2008/08/03/35-beautiful-music-album-covers/, vyhledáno 29. 3. 2013 SHMITZ Martina: Facing the Music. Print 1986 THILL Scott: Best Album Art of All Time, http://www.wired.com/underwire/2010/06/gallery-album-covers/all/, vyhledáno 29. 3. 2013 98

Kvalifikační práce DOBAL Stanislav: Návrh a realizace obalu dlouhotrvající desky (LP vinyl), (diplomová práce na Pedagogické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích). České Budějovice 2012 HABRMANOVÁ Jitka: Grafický vizuální styl koncertního turné hudební skupiny, (diplomová práce na Pedagogické fakultě univerzity Palackého v Olomouci), Olomouc 2011 HRUBÝ Adam: Vizuální kampaň hudební skupiny, (bakalářská práce na fakultě Informatiky Masarykovy univerzity v Brně), Brno 2006 KREJČÍ Filip: Artificiální gesta v tvorbě skupiny Queen, (diplomová práce na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci), Olomouc 2009 ANDREJKOVÁ BENETINOVÁ Lucia: Grafický dizajn v populárnej hudbe od r. 1950 po súčasnost, (diplomová práce na fakultě multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně), Zlín 2012

99