Geografie. Bakalářská práce: 12 FP KGE 004

T ech n i cká uni ver z i t a v Li ber ci FAKULTA PŘÍRODOVĚDNĚ-HUMANITNÍ A PEDAGOGICKÁ

Katedra:

Geografie

Studijní program:

Specializace v pedagogice Geografie se zaměřením na vzdělávání

Studijní obor:

Humanitní studia se zaměřením na vzdělávání

FRÝDLANTSKO JAKO STŘED SVĚTA OČIMA MÍSTNÍCH DĚTÍ — MENTÁLNÍ OBRAZ Frydlantsko as the central of the World from childrens point of view – mental picture Bakalářská práce: 12–FP–KGE– 004

Autor:

Podpis:

Petr MALEC .....................................

Vedoucí práce:

RNDr. Mgr. Tomáš Vagai

Konzultant:

RNDr. Mgr. Tomáš Vagai

Počet stran

grafů

obrázků

tabulek

pramenů

příloh

76

5

10

2

73

6

V Liberci dne: 18. 4. 2012

Rád bych tímto poděkoval vedoucímu práce RNDr. Mgr. Tomáši Vagaiovi za jeho cenné rady, postřehy a v neposlední řadě metodické vedení, bez něhoţ bych se při psaní bakalářské práce jen stěţí obešel. Poděkování patří také mé nejbliţší rodině a zvláště přítelkyni za jejich shovívavost, trpělivost a podporu při tvorbě bakalářské práce.

Anotace Bakalářská práce se věnuje subjektivnímu vnímání prostoru studenty frýdlantského gymnázia. K zachycení prostorové imaginace Frýdlantu a okolí je vyuţito konceptu mentální mapy. Úvodní kapitola práce se věnuje popisu interpretace oficiálního obrazu Frýdlantska. Ten je prezentován zejména pracemi odborníků z akademického prostředí. Stěţejní část práce se věnuje výzkumu mentálních map mezi studenty frýdlantského gymnázia. Úvodem k praktické části práce je vysvětlení konceptu mentálního mapování s odkazem na postupy práce jeho nejvýznamnějších představitelů u nás i v zahraničí. Závěrečná část zahrnuje interpretaci mentálních map studentů a jejich následnou syntézu s oficiálním obrazem Frýdlantska. Práce je doplněna o rozhovor se studentem a přílohami v podobě mentálních map.

Klíčová slova Frýdlantsko — mentální mapy — prostor — subjektivní vnímání — studenti — gymnázium Frýdlant

Annotation The thesis deals with the subjective perception of space in Frydlant(sko) region among the students of grammar school in Frydlant. For successful catch of space perception we need a unique geographic concept — mental maps. The opening chapter is devoted to the description of the formal image of Frydlantsko region. This image is composed of specialist geographic articles. The leading chapter is devoted to the research of mental mapping among students of grammar school in Frydlant. To start with the practical part of the work we explain a mental mapping concept and the leading technique of mental mapping among main Czech and world geographers. The final part of the work includes the mental maps which students created and their comparison with the formal image of Frydlantsko region. The work also contains an interview with a student of the grammar school and supplement in form of mental maps.

Key words Frydlantsko — mental maps — space — subjective perception — students — gymnasium Frydlant

Obsah

1

SEZNAM OBRÁZKŮ, TABULEK, GRAFŮ ................................... 9

2

SEZNAM POUŢITÝCH ZKRATEK A SYMBOLŮ ...................... 10

3

ÚVOD ........................................................................................... 11

4

INTERPRETACE OFICIÁLNÍHO OBRAZU FRÝDLANTSKA ... 13 Fyzickogeografický popis frýdlantského výběţku....................... 13

4.1 4.1.1

Geomorfologie oblasti Frýdlantska ........................................ 13

4.1.2

Vliv klimatu na Frýdlantský výběţek ..................................... 17

4.1.3

Hydrologická charakteristika Frýdlantského výběţku ............. 21

4.1.4

Stručný přehled geologie oblasti ............................................ 24

4.1.5

Pedologie .............................................................................. 25 Socioekonomická charakteristika frýdlantského výběţku ............ 26

4.2 4.2.1

Historické populační změny na Frýdlantsku ........................... 26

4.2.2

Věkové sloţení obyvatelstva .................................................. 29

4.2.3

Vzdělanostní situace Frýdlantska ........................................... 31

4.2.4

Trh práce ............................................................................... 32

4.2.5

Nezaměstnanost na Frýdlantsku ............................................. 33

4.2.6

Sídelní struktura .................................................................... 34

4.2.7

Doprava ................................................................................ 36

4.2.7.1

Hraniční přechody ......................................................... 36

4.2.7.2

Silniční doprava ............................................................ 38

4.2.7.3

Ţelezniční doprava ........................................................ 39

4.2.8

Turistický ruch Frýdlantska ................................................... 40

STUDENTY AUTONOMNĚ ŢITÝ OBRAZ FRÝDLATNSKA .... 42

5 5.1

Základní vhled do problematiky mentálního mapování ............... 42

5.1.1

Mentální mapy ...................................................................... 42

5.1.2

Imaginace, prostorová imaginace ........................................... 44

5.1.3

Lynchův přístup k subjektivnímu vnímání.............................. 44

5.2

Úvod do výzkumu subjektivního vnímání prostoru ..................... 46 7

5.2.1

Pilotní studie na Sportovním gymnáziu ve Vrbně pod Pradědem 46

5.2.2

Úvod do problematiky výzkumu na gymnázium Frýdlant ....... 48

5.2.3

Metodika komplementarity kvantitativního a kvalitativního

výzkumu 49 5.2.4

Vnímání místa ....................................................................... 49 Přípravy a zahájení výzkumu ve Frýdlantu ................................. 51

5.3 5.3.1

Zahajovací práce výzkumu .................................................... 51

5.3.2

Proč frýdlantské gymnázium? ................................................ 51

5.3.3

Přípravy mentálního mapování .............................................. 52 Postup tvorby a vyhodnocení mentálních map ............................ 54

5.4 5.4.1

Průběh mentálního mapování v hodině................................... 54

5.4.2

Interpretace mentálních map studentů .................................... 57 Porovnání, popis a rozhovor se studentem .................................. 59

5.5 5.5.1

Stručná syntéza dvou světů - vědecký, studenty reprezentovaný 59

5.5.2

Krátký subjektivní popis Frýdlantu prostřednictvím studentů.. 60

5.5.3

Porovnání

prostorového vnímání studentů s interpretací

výzkumníka ............................................................................................ 61 5.5.4

Rozhovor se studentem sekundy ............................................ 63

6

ZÁVĚR ......................................................................................... 66

7

SEZNAM LITERATURY A ZDROJŮ .......................................... 68

8

SEZNAM PŘÍLOH........................................................................ 76

8

1

SEZNAM OBRÁZKŮ, TABULEK, GRAFŮ

Obrázek 1: Geomorfologické členění ČR ................................................... 13 Obrázek 2: Geomorfologické zařazení Frýd. pahorkatiny ........................... 14 Obrázek 3: Roční sráţkový úhrn v mm ...................................................... 18 Obrázek 4: Průměrná červencová a lednová teplota ve stupních Celsia ....... 18 Obrázek 5: Průměrná červencová a lednová teplota ve stupních Celsia ....... 19 Obrázek 6: Klimatické oblasti Frýdlantska ................................................. 20 Obrázek 7: Povodí Frýdlantska .................................................................. 21 Tabulka 1: Sráţková situace na území Frýdlantska ..................................... 23 Obrázek 8: Administrativní členění Libereckého kraje ............................... 26 Graf 1: Počet obyvatel ORP Frýdlant ......................................................... 29 Graf 2: Populační struktura ORP Frýdlant podle věku ................................ 29 Graf 3: Přistěhovalí a vystěhovalí ORP Frýdlant ........................................ 30 Graf 4: Uchazeči o zaměstnání podle vzdělání ORP Frýdlant ..................... 31 Graf 5: Míra nezaměstnanosti ORP Frýdlant ve srovnání s vyššími celky ... 33 Tabulka 2: Silniční a turistické hraniční přechody Frýdlantska ................... 36 Obrázek 9: Silniční a ţelezniční síť Frýdlantska ......................................... 38 Obrázek 10: Mentální mapa studenta sekundy ........................................... 63

9

2

SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK A SYMBOLŮ

%

procento

°C

stupeň celsia

apod.

a podobně

atd.

a tak dále

cca

cirka

ČHMÚ

Český hydrometeorologický úřad

ČR

Česká republika

km

kilometr

km²

kilometr čtvereční

m

metr

mm

milimetr

m. n. m.

metrů nad mořem

m³

metr krychlový

m³/s

metr krychlový za sekundu

MASiF

Místní akční skupina Mikroregionu Frýdlantsko

např.

například

s. r. o.

společnost s ručením omezeným

tj.

tj.

VÚV TGM

Výzkumný ústav vodohospodářský Tomáš G. Masaryka

10

3

ÚVOD Práce uvádí čtenáře do problematiky subjektivního vnímání prostoru

prostřednictvím studentů frýdlantského gymnázia. Jejím úkolem je popsat a částečně porovnat dva zdánlivě rozdílné světy. V prvním případě jde o vědecký popis Frýdlantska zaloţený na datech z fyzickogeografické i socioekonomické sféry. Stavebním kamenem práce je však popis, který stojí na opačném pólu interpretace oblasti. Jde o subjektivní vnímání reality prostřednictvím studentů místního gymnázia. Takto autonomně pojatá prostorová imaginace okolí je zachycena prostřednictvím mentálních map studentů. Práci můţeme charakterizovat především jako popisnou. Vzájemná komplementarita dvou rozdílně pojatých pohledů na percepci území se však nabízí a je na místě se o ni pokusit. Výzkumník tak specificky podává především skutečně ţitý obraz reality zachycený prostřednictvím dospívajících. Pomůckou je mu specifický přístup percepce bezprostředního okolí prostřednictvím mentálních map, ale i rozhovorů se studenty gymnázia. Z autora práce se rázem stává výzkumník, který pracuje s dospívajícími přímo v terénu. Komplementarita dvou zmíněných světů vhodně ilustruje vzájemnost kvantitativního a kvalitativního přístupu v současné geografii. Interpretace oficiálního obrazu Frýdlantska je úzce svázána s jeho přírodními poměry, ale i socioekonomickou sférou. Autor práce se snaţí vymezit jednotlivé stránky fyzického prostředí Frýdlantska především věcně. Snahou je vystihnout významné činitele, které oblast Frýdlantska charakterizují a vydělují v rámci vyšších celků. Příkladem můţe být významný vliv čtvrtohorního zalednění, kdy ledovec pokrývající větší část Frýdlantska sahal aţ k úpatím Jizerských hor. Fyzickogeografickou sféru oblasti Frýdlantska můţeme dále popisovat z pohledu klimatografie, kde jsou autorovi oporou především práce V. Poštolky a E. Quitta. Hydrologie Frýdlantska je typická především velkou vodnatostí povodí v relativní řádovosti. Dominantním tokem je řeka Smědá, které se autor práce věnuje podrobněji a přitom vyuţívá především prací V. Vlčka, V. Poštolky atd. Pokračovat ve výčtu popisných sloţek přírodní sféry bychom mohli dále. Zmiňme alespoň skutečnost, ţe se autor práce dále stručně věnuje také geologii a pedologii oblasti Frýdlantska. Oficiální obraz Frýdlantska netvoří výhradně přírodní sloţky, nýbrţ i lidé, kteří na Frýdlantsku ţijí. Vzájemná provázanost socioekonomické sféry Frýdlantska a subjektivního vnímání oblasti tamějšími studenty je vhodná pro interpretaci druhého z pohledů, tedy mentálních map studentů. Bez znalosti socioekonomických sloţek, jako jsou populační změny, vzdělanost, trh práce, nezaměstnanost či sídelní struktura, by byl autor práce při interpretaci mentálních map ztracen a nemohl by tak proniknout hlouběji pod povrch percepce míst studentů. 11

Za stěţejní kapitoly můţeme společně povaţovat především ty, které se věnují subjektivnímu vnímání prostoru prostřednictvím mentálních map. V oficiální interpretaci se výzkumník snaţí o částečnou provázanost s ţitým obrazem reality, jehoţ popis je podán ve stěţejní kapitole o subjektivním vnímání Frýdlantska studenty gymnázia. Tím se dostáváme k samotnému jádru práce, tedy porovnání mentálních map studentů gymnázia s oficiálním pohledem na Frýdlantsko, který je vytvářen státní správou, či akademickým prostředím. Snaha o popis subjektivního vnímání Frýdlatska studenty je shrnuta v poslední kapitole. S pomocí konceptu mentálních map se tak autor pokouší o částečnou syntézu oficiálního obrazu a toho skutečně ţitého, který vyvstává na povrch při interpretaci mentálních map a rozhovorech se studenty. Výzkumník vyuţívá především konceptu mentálních map Kevina Lynche a představitelů „lynchovské školy― u nás, jako jsou A. Hynek a B. Svozil. Výzkum mentálního mapování probíhá přímo v terénu, konkrétně na Gymnáziu Frýdlant, kde má výzkumník k dispozici dostatek času i prostoru pro práci se studenty. Kromě konceptu mentální mapy autor práce přistupuje také k následným rozhovorům se studenty. Všechno úsilí výzkumníka je tak vloţeno do práce na výzkumu mentálních map, počínaje dobře rozmyšleným konceptem mentální mapy, konče jejich nelehkou interpretací. Výzkumník čerpá předlohu či inspiraci u prací A. Hynka, B. Svozila, K. Lynche. V následné interpretaci mentálních map vyuţívá také poznatků z příbuzných vědních disciplín, jako je psychologie, např. M. Sedláková, O. Čačka. Prostorová imaginace míst ve Frýdlantě a okolí tak práci poskytuje autonomně vnímaný popis ţivota, který má kaţdý student naprosto jedinečný. Hezky to vyjádřil B. Svozil: „Každý obsah mysli je svým způsobem jedinečný a vyjadřuje obsahy myšlení, které se dají jen stěží přenést na někoho jiného.“ Mentální mapy jsou tak výzkumníkovi skvělým pojítkem, které hledá v propojení dvou zdánlivě rozdílných světů. Studenti svým subjektivně zabarveným popisem vnímání bezprostředního okolí poskytují výzkumníkovi pohled,

který

nemá

pozitivistický

charakter

(nejde

změřit,

zváţit).

Pro výzkumníka, který rád pracuje s lidmi, je však tento pohled lépe uvěřitelný. Jeho úkolem je subjektivní vnímání studentů popsat a pokud moţno postavit před syntézu s pohledem oficiálním. Tento jedinečný obsah myšlení jednotlivce totiţ dokáţe narušit nedotknutelnou tvrz oficiálního obrazu oblasti, kterou vytvářejí odborníci.

12

INTERPRETACE OFICIÁLNÍHO OBRAZU FRÝDLANTSKA

4

Fyzickogeografický popis frýdlantského výběžku

4.1 4.1.1

Geomorfologie oblasti Frýdlantska

Rozmanitý reliéf Frýdlantska je dán především procesy, které jej v územní historii utvářely. V rámci Frýdlantska ovlivnilo reliéf především čtvrtohorní zalednění, které na území ČR není tolik obvyklé. Zalednění tak Frýdlantsku poskytlo jeho nezaměnitelný charakter (více viz. Chaloupský, Králík, Nývlt). Oblast Frýdlantska je úzce vázána k Libereckému kraji, jehoţ je součástí. Frýdlantsko si nelze představit jako území naprosto oddělené od bezprostředního okolí. Jizerské hory, Ještědsko-kozákovský hřbet, ale i Ţitavská pánev, to vše jsou geomorfologické celky, které se nacházejí v bezprostředním kontaktu s Frýdlantskou pahorkatinou. Jizerské hory s Ještědsko-kozákovským hřbetem tvoří přirozenou hranici na jihu i východě území. Dle (Poštolka, 2002, s. 9) se na západní hranici Frýdlantské pahorkatiny vyskytuje horopisný celek Ţitavské pánve (zaujímá větší část území v Polsku a Německu). Tvoří tak zčásti přirozenou státní hranici. Území Frýdlantské pahorkatiny je vymezeno jak administrativně, tak částečně přirozenou státní hranicí (západ). Severněji pokračuje Frýdlantská pahorkatina do Polska. Dominantními prvky celého regionu jsou především vyvýšené body, jeţ poskytují místní lidem dobrou orientaci v jejich ţitém prostoru a zároveň narušují mírně zvlněný charakter území.

Obrázek 1: Geomorfologické členění ČR Pouţitý software: ESRI Data & maps 9.3.11, ESRI 2009, ESRI ArcGIS 9.3 Zdroj dat: uveden v mapovém výstupu Autor: Petr Malec, Technická univerzita v Liberci, katedra geografie, 2012. 13

Frýdlantský výběţek přísluší z geomorfologického hlediska do Krkonošskojesenické subprovincie a v rámci ní do krkonošské oblasti (Demek, 1987). Podle (Demek,

1987,

s.)

vyplňuje

území

Frýdlantského

výběţku

geomorfologický celek Frýdlantské pahorkatiny. V rámci krkonošské oblasti lze tento celek zařadit mezi rozlohou větší. Skládá se převáţně z hornin Krkonošsko-jizerského masivu. V oblasti dominují především osamělé čedičové a znělcové vrchy (nejvyšší Andělský vrch 572, 1 m. n. m.) Nebyly by to horopisné celky frýdlantské oblasti, kdyby místním obyvatelům nepřinášely i skryté obtíţe. Dostupnost regionu je značně ztíţena vlivem předsunuté Albrechtické vrchoviny (534 m. n. m.) a Oldřichovské hornatiny (478 m. n. m.) Zmíněné geomorfologické celky tvoří pomyslnou bariéru, kterou je Frýdlantský region oddělen od Jizerských hor. Příkré svahy, které oddělují Frýdlantskou pahorkatinu od Jizerských hor, jsou pro tyto sedla typické. Dojíţďka směrem do Frýdlantského výběţku je tak komplikována přejezdy Albrechtické a Oldřichovské hornatiny. Především v zimním období je na ţelezniční trati spojující Liberec a Frýdlant častý výskyt sněhové pokrývky. Komplikovaná údrţba ţeleznice má za následek častá zpoţdění. Ta komplikují dopravu po regionu především ţákům a studentům místních škol, často však i postarším lidem.

Obrázek 2: Geomorfologické zařazení Frýd. pahorkatiny Pouţitý software: IHMC CmapTools, Version 5.04 Zdroj dat: DEMEK, Jaromír, Peter MACKOVIČ a Břetislav BALATKA, 2006. Zeměpisný lexikon ČR. Hory a níţiny. Vyd. 2. Editor Jaromír Demek, Peter Mackovčin. Brno: AOPK ČR, 580 s. ISBN 80-860-6499-9. Podle (Demek, 1987) se Frýdlantská pahorkatina rozkládá na území velkém 241 km². Se střední nadmořskou výškou 359, 4 m. n. m. se řadí k docela nevysokým

horopisným

celkům.

Pro představu 14

můţeme

poznamenat,

ţe Česká republika disponuje střední nadmořskou výškou 430 m. n. m. Dle (Poštolka, 2002, s. 9) má za sebou Frýdlantská pahorkatina svůj bouřlivý vývoj, který ji značně poznamenal. Region je tímto jednoznačně dobře zapamatovatelný a jeho nepříliš velká členitost (převáţně 300 – 400 m. n. m. přispívá dílčím způsobem k vymezení se vůči okolním regionům (Jizerské hory, J-k hřbet). Podle (Nývlt, 1998, s. 445) se reliéf Frýdlantského výběţku specificky proměnil ve starších čtvrtohorách. Území Frýdlantska můţeme dle (Růţičková et.al., 2003) označit jako periglaciální oblast (území ovlivněné ledovci). Periglaciální oblast Frýdlantska se rozprostírala mezi severoevropským kontinentálním ledovcem a horským ledovcem, jenţ pokrýval Alpy. Geomorfologické výzkumy z padesátých let nepotvrdily čtvrtohorní přítomnost ledovce na území Čech (Králík, 1989). Tuto hypotézu se později podařilo zpochybnit dvěma českým geologům (Macoun, Králík) a dokázat tak, ţe Frýdlantská pahorkatina skutečně byla zasaţena ledovcem jak elsterském, tak i sálském období. Podle (Nývlt, 1998, s. 445) zajišťovala spojení ledovcových mas se hřbety především sedla. V případě spojení Jizerských hor s Frýdlantskou pahorkatinou hrálo důleţitou roli především Oldřichovské sedlo – 478 m.n.m. (Králík, 1989). Za významný jev povaţuje (Králík, 1989) zásah ledovce přes Oldřichovské sedlo do povodí Jeřice za pomocí glacifluviálních písků pod sedlem. Elsterské zalednění zasáhlo území Frýdlantského výběţku dvěma postupy (Nývlt, 1998, s. 454), avšak rozsah sálského zalednění byl na území Frýdlantska daleko menší. Území Frýdlantska se v sálském období formovalo především pod vlivem staršího sálského ledovce. Například (Králík, 1989) tvrdí, ţe právě v této době pokryl ledovec prakticky celý Frýdlantský výběţek a postupně tak zasahoval směrem k úpatí Jizerských hor. Mladosálský ledovec nezasáhl Frýdlantský výběţek s vyjímkou Horní Řásnice a Černous (Králík, 1989). Sníţeniny ledovce byly postupně zaplněny aţ 30 metrů silnými nánosy písků a štěrkopísků (glacifluviálními sedimenty). Tyto sedimenty se vyskytují především podél severního svahu Jizerských hor a také podél polské hranice (Králík, 1989). Postupnou erozí jsou písky odnášeny. (Chaloupský, 1989, s. 208 a Mackovčin, 2002, s.) popisuje, ţe jedná se o glacigenní loţiská hrubých štěrků a písků, které původem

pocházejí

ze

severních

částí

evropského

kontinentu,

např.

skandinávské ţuly nebo pazourky. Je zapotřebí zmínit, ţe čtvrtohorní písky jsou na Frýdlantsku nadále těţeny pro stavební účely (ročenka Česká geologická sluţba, 1999) Vykrývají tak alespoň částečně nedostatek pracovních sil v regionu. Mezi taková početná těţební místa se dle (Chaloupský, 1989, s. 209) řadí Předlánce, Pertoltice, Frýdlant, Raspenava atd. Příkladem mohou být firmy jako Recyklace-štěrkovna Frýdlant s. r. o., Tarmac-Severokámen a. s. Na reliéfu 15

Frýdlantského výběţku tedy v průběhu času dochází ke změnám, které nemají zanedbatelný charakter. Dle (Poštolka, 2002, s. 9) docházelo na Frýdlantsku především vlivem říční eroze k uvolňování zanesených čtvrtohorních údolí (obnaţování reliéfu). Tímto procesem vznikaly zcela nové řícní terasy. Podle (Demek, 1987) se za nejvyšší vrchol Frýdlantska povaţuje hora Smrk (1 124 m. n. m.). Naopak nejníţeji poloţeným místem je hladina řeky Smědé ve Vsi na hranici s Polskem (204 m. n. m.) Na uvedených výškových poměrech lze spatřit obrovský rozdíl v řádu stovek metrů, který je na výškové zvyklosti našeho horstva ne tak obvyklý. Geomorfologické tvary typické pro Frýdlantsko Dle (Sedláček, 2006, s. 3) dokazují přítomnost ledovce na našem území vedle glacigenních sedimentů také morfologické tvary. Morfologickou strukturou se dají tvary nazvat jako protáhlé právě ve směru postupu ledovce. Jedná se především o oblíky, exarační plošiny, subglaciální koryta a nunataky. Geomorfologické zvláštnosti Frýdlantského výběţku (Poštolka, 2002, s. 10) Pohanské kameny Tento zajímavý geomorfologický útvar se nachází na návrší nad Višňovou. Jedná se o skupinu mohutných balvanů pocházejících z rumburské ţuly. Na vrcholcích balvanů jsou nehluboké skalní mísy, povaţované ještě koncem 19. století za lidský výtvor. Původně se usuzovalo, ţe jde o pohanské obětiště (Hrady.cz, 2007, [online]). Dle (Český rozhlas sever, 2003, [online]) se na kamenech konávaly starogermánské slavnosti slunovratu. Archeologové zde objevili úlomky kamenných sekyr, broušené kameny a nástroje pocházející z pozdní doby kamenné. S pohanskými kameny je v okolí spojena řada pověr, např. „O zlatém pokladu― či „O ďáblově kočáru― (Hrady.cz, 2007, [online]). Kodešova skála Najdeme ji na místě čedičového odkryvu v Heřmanicích. Lomová stěna, její nejzajímavější část, se vyznačuje pozoruhodným vějířovitým uspořádáním čedičových sloupků. Útvar tak vznikal značně sloţitě. Skalní útvar byl pojmenován podle frýdlantského učitele Otakara Kodeše, který byl na tomto místě zastřelen v předválečných letech (1938) příslušníkem sudetoněmeckého vojenského oddílu. (Má vlast, 2007, [online]). Skála Kukaň Zástupce skalních mís leţí na katastrálním území obce Raspenava. Jedná se o jednu z největších mís v Jizerských horách. Podle (Časopis KrkonošeJizerské hory, 2004, [online]) se jedná o oválnou nebo kruhovou prohlubeň na vodorovné, nebo mírně nakloněné skalní ploše. Skála se v minulých 16

tisíciletích odtrhla a částečně převrátila, proto připomíná na venkově dříve pouţívaný košík pro slepice — kukaň (Časopis Krkonoše-Jizerské hory, 2004, [online]). Bílá skála u Srbské Přírodní památka (1997) u obce Srbská. Denudací vypreparovaná valová ţíla křemene. Jedná se o pozůstatek výplně tektonické pukliny. Křemenná ţíla dlouhá asi 150 m, na nejvyšším místě vysoká 20 m (Hrady.cz, 2007, [online]). 4.1.2

Vliv klimatu na Frýdlantský výběžek

Na klimatické poměry Frýdlantska působí řada okolních vlivů, které nejdou při podnebné charakteristice zcela přehlédnout. Svou vůdčí roli zde do značné míry sehrává pro Frýdlantsko tolik typická nezvyklá poloha v rámci libereckého kraje. Oblast Frýdlantska je periferií Libereckého kraje, jenţ je poloţená z celého kraje poloţená nejseverněji. Příkladovým územím pro posouzení klimatu v Libereckém

kraji

však

není

z důvodu

její

klimatické

jedinečnosti

(vyšší průměrné teploty vzduchy atd., viz. níţe). Podle (Quitt, 1971) ovlivňuje podnebí Liberecka především nadmořská výška jednotlivých míst a s ní dílčím způsobem světová orientace hlavních hřbetů hor ze severozápadu na jihovýchod, tedy přesně ve směru proudění vzduchu. Celý liberecký region spadá dle (Quitt, 1971) do mírně teplé (MT) a chladné (CH) klimatické oblasti. Rozhodujícím činitelem je zde především pestrost tvarů a pokryvu zemského povrchu a velká rozdílnost nadmořských výšek v regionu. Západní a jiţní části kraje se nacházejí v mírně teplé klimatické oblasti (Quitt, 1971). Do této klimatické oblasti spadá Frýdlantský výběţek. Západní oblasti frýdlantského regionu můţeme popsat jako daleko teplejší neţli ty, jeţ jsou poloţené východněji. To se týká nejen teploty, ale i méně četných sráţek či slabší sněhové pokrývky. Frýdlantská pahorkatina se trendu velkých sráţek Jizerských hor na řadě míst vymyká. Například (Poštolka, 2002, s. 11) tvrdí, ţe jsou pro frýdlantský region typické sráţky, které narůstají se zvedající se nadmořskou výškou od západu k východu.

Dlouhodobý

celoroční

úhrn

tento

fakt

jenom

potvrzuje.

Např. na Smrku spadne více neţ 1470 mm sráţek/rok, zatímco ve Frýdlantu 800 mm sráţek/rok. Připomeňme si, ţe výškový rozdíl mezi oběma místy je 834 výškových metrů na malé ploše Frýdlantského výběţku. Pokud bychom měli charakterizovat nejdeštivější měsíc v dlouhodobém průměru, pak jím podle (Poštolka, 2002, s. 12) bude červenec. Naopak nejméně sráţek spadá na území Frýdlantska v únoru a březnu. Významnější dešťový úhrn se ve frýdlantské oblasti koncentruje především v oblasti Horní Smědé, Horní Kamenice a v okolí Smrku (Poštolka, 2002, s. 11). 17

Obrázek 3: Roční sráţkový úhrn v mm Pouţitý software: graf Microsoft Excel 2007 Zdroj dat: MACKOVČIN, Peter, Miroslav SEDLÁČEK a Jaromíra KUNCOVÁ, 2002. Chráněná území ČR. Liberecko. Vyd. 1. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 331 s. ISBN 80-860-6443-3. Frýdlantský výběţek proto můţeme dle (Quitt, 1971) rozdělit na dvě klimaticky odlišné oblasti. Západ území (Frýdlant, Višňová, Černousy) má dlouhé a teplé léto a krátkou a mírně suchou zimu. Diference mezi západem a východem je zvláště patrná, zjistíme-li, ţe na východě Frýd. výběţku (Nové Město pod Smrkem, Jindřichovice pod Smrkem, Horní Řásnice) panuje krátké léto, jeţ bývá mírně teplé a dosti vlhké, a dlouhá zima, která je chladná a na sráţky více bohatá.

Obrázek 4: Průměrná červencová a lednová teplota ve stupních Celsia Pouţitý software: Microsoft Excel 2007 Zdroj dat: MACKOVČIN, Peter, Miroslav SEDLÁČEK a Jaromíra KUNCOVÁ, 2002. Chráněná území ČR. Liberecko. Vyd. 1. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 331 s. ISBN 80-860-6443-3. 18

Obrázek 5: Průměrná červencová a lednová teplota ve stupních Celsia Pouţitý software: Microsoft Excel 2007 Zdroj dat: MACKOVČIN, Peter, Miroslav SEDLÁČEK a Jaromíra KUNCOVÁ, 2002. Chráněná území ČR. Liberecko. Vyd. 1. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 331 s. ISBN 80-860-6443-3. Výrazné rozdíly se podle (Poštolka, 2002, s. 12) objevují v místech s různou sněhovou pokrývkou. Rozdíl je zvláště kontrastní při porovnání dvou větších měst Frýdlantského výběţku. Zatímco v Novém Městě pod Smrkem se sníh drţí v průměru 89 dní v roce, ve Frýdlantě je tomu jinak. Délka sněhové pokrývky pro obyvatele představuje kratší dobu – pouhých 47 dnů v roce. Na porovnání je dobře patrný kontrast východní (Nové Město pod Smrkem) a západní (Frýdlant) poloviny oblasti Frýdlantska. Vskutku kouzelné prozaické připodobnění přidává k tematice větrů na Frýdlantsku Miloslav Nevrlý (Nevrlý, 1996, s. 317). Neváhá připodobnit teplé větry od jihu k alpským fénům ve Švýcarsku. Jarní měsíce byly a jsou prosyceny radostí z příchodu březnových teplých větrů, cituji „I u nás někdy vanou březnovými horami hebké a mámivé větry, tělo otvírají a slzy do očí vhánějí. Letět!“ (Nevrlý, 1996, s. 317). Frýdlantskem v tu dobu vládne radost, ţe zima pomalu kráčí pryč a přichází tolik touţené jaro s rozkvetlou přírodou, prosycenou barvami všeho ţivého. Zvláště intenzivně proţívají jarní období obyvatelé Hejnic. Ve vzduchu cítí teplý vítr ţenoucí se z jiţní strany. Říkají mu po svém – „Hejničák― (Vagai, 2009, s. 10). Kaţdodenní ţivot místních obyvatel Frýdlantského výběţku ovlivňuje také teplota vzduchu. Západní části Liberecka jsou podnebně teplejší neţ ty východněji poloţené. Kupříkladu (Poštolka, 2002, s. 12) uvádí, ţe průměrná roční teplota ve Frýdlantě činí 8,2 °C. Pro srovnání disponuje stejnou průměrnou teplotou např. severomoravská Opava. Frýdlantský výběţek postihují také časté 19

velkoplošné inverze (Mackovčin, 2002, s. 31). Mají za příčinu zhoršené rozptylové podmínky, nízké teploty a četné mlhy. Nejvyšší průměrné roční teploty se podle (Quitt, 1971) vyskytují v oblasti mezi Hrádkem nad Nisou a Frýdlantem.

Obrázek 6: Klimatické oblasti Frýdlantska Pouţitý software: ESRI Data & maps 9.3.11, ESRI 2009, ESRI ArcGIS 9.3 Zdroj dat: uveden v mapovém výstupu Autor: Petr Malec, Technická univerzita v Liberci, katedra geografie, 2012. Podnebí Libereckého kraje tedy poskytuje obyvatelům výrazně rozdílné podmínky pro ţivot v oblasti. Vliv přírodních faktorů nepochybně působí na celou řadu sloţek, počínaje úrodným zemědělstvím v oblasti, konče přírodními hrozbami, jako jsou povodně. Klimatické rozdíly Frýdlantska jsou vskutku subjektivně snadno pocítitelné. Například (Poštolka, 2002, s. 12) tvrdí, ţe lze i mezi tak blízkými místy, jako jsou Frýdlant, Hejnice a Nové Město pod Smrkem, najít velké klimatické rozdíly. Příkladem je Smrk či vrcholy Jizerských hor. Zmíněné oblasti oplývají deštivým, velmi krátkým a relativně chladným létem. Naopak zima zde bývá nebývale drsná. Severní okraj Frýdlantské pahorkatiny je popisován jako níţinatá oblast s dlouhým a jednoznačně teplým létem. Zima je zde krátká a povětšinou mírná. Obyvatelé severního okraje Frýdlantského výběţku tak mají daleko lepší klimatické podmínky pro rozvoj zemědělství. Sepětí s přírodou je v těchto oblastech určujícím faktorem ţivota. Menší výškovou členitost oblasti oproti Jizerským horám tak nahrazují pozitiva ţití v oblasti s menšími sráţkovými úhrny. Teplotní průměry Frýdlantu a Liberce se významně liší. Zatímco na Frýdlantsku

20

je průměrná roční teplota vysoká (aţ 8,2 °C), v Liberci je tomu přesně naopak (7,2 ˚C). 4.1.3

Hydrologická charakteristika Frýdlantského výběžku

Obrázek 7: Povodí Frýdlantska Pouţitý software: ESRI Data & maps 9.3.11, ESRI 2009, ESRI ArcGIS 9.3 Zdroj dat: uveden v mapovém výstupu Autor: Petr Malec, Technická univerzita v Liberci, katedra geografie, 2012. Hydrologická síť Frýdlantského výběţku je svým charakterem rozmanitá (jedno z nejvodnatějších povodí ČR v relativní řádovosti apod.). Frýdlantsko je hydrologicky specifické především blízkým rozvodím mezi Severním a Baltským mořem. Oblast Frýdlantska je celá odvodňována do Baltského moře. Z České republiky tomuto úmoří podle (Vlček, 1984) patří území o velikosti 880 km². Říční síť odtékající směrem z Jizerských hor na sever ČR (Frýdlantsko) mají velký spád a rychlejší povrchový odtok vody (Anděl, 2002, s. 10) Posiluje to však intenzitu hloubkové a zpětné eroze v říčních korytech na území Frýdlantska. Velikánem mezi jednotlivými toky v oblasti je bezpochyby řeka Smědá. Dle (Poštolka, 2002, s. 10) polsky Witka, německy označovaná jako Wittig. Řeka náleţí do povodí Odry. Za paradoxní situaci můţeme povaţovat, ţe o říční toky Frýdlantska pečuje povodí Labe (Povodí Labe, 2009, [online]) I přesto, ţe říční síť Frýdlantského regionu spadá do jiţ zmíněného povodí Odry. Úmořím je pro Smědou Baltské moře. Na území České republiky má Smědá délku celých 45,9 km (Vlček, 1984). V této délce toku překonává převýšení celých 800 m. Její povodí zabírá 273,8 km². Průměrný spád řeky můţeme v horní části koryta řeky charakterizovat jako značný (poměr 1:11 hovoří za vše). Řeka Smědá svým 21

tokem podle (Mackovčin, 2002, s. 35) odvodňuje celý Frýdlantský výběţek a také severní svahy Jizerských hor. Řeka pramení na poměry Frýdlantska ve velké nadmořské výšce. První náznaky koryta řeky Smědá lze spatřit v rašeliništích mezi Smědavskou horou a Jizerou (Poštolka, 2002, s. 10). V těchto místech pramení jako tzv. Bílá Smědá. Pravostranným přítokem je řece dle (Poštolka, 2002, s. 10) Černá Smědá, stékající od Černých jezírek. Posledním přítokem, jenţ je opět pravostranný je Hnědá Smědá, pramenící na louce U Studánky. Do hlavního toku oblasti však ústí i řada dalších přítoků (Vlček, 1984). Z levé strany jsou to Sloupský potok a Černý potok, zprava zejména Řásnice, Lomnice a blízký Bulovský potok. Do Luţické Nisy přitéká významný vodní tok v Polsku, asi dva kilometry za státní hranicí. Svou délkou a povodím není Smědá příliš velká, přesto ji (Poštolka, 2002, s. 10) zařazuje mezi nejvodnatější povodí na území ČR v relativní řádovosti (Strahler, upraveno Jeníček, 2011 [online]). Ročně spadne na povodí Smědé v průměru 1 180 mm sráţek, z nichţ průměr odtoku přesahuje více neţ polovinu jejich spadu. Průměrný specifický odtok řeky činí celých 23 l/vteřinu (Vlček, 1984) Tímto údajem se řadí k nejvodnatějším povodím na území Čech. Pro srovnání můţeme uvést, ţe řeka Jizera na území Libereckého kraje disponuje prům. specifickým odtokem 10,9 l/vteřinu. Průměrný roční průtok řeky Smědé je na poměry ČR zcela jedinečný. Například (Poštolka, 2002, s. 10) tvrdí, ţe se při jednoleté vodě dokáţe řeka ve Frýdlantě dostat aţ na 18x větší hodnotu. Průtok řeky při stoleté vodě činí aţ 306 m³/s! Tak vysoký údaj značí jediné. Frýdlantský region měl, má a v budoucnu nejspíše bude mít problémy s velkou záplavovou vodou na jeho území. K výskytu objemem velkých průtoků dochází podle (Poštolka, 2002, s. 10) především po vydatných lijácích, které oblast trápí především v letních měsících (květen, červenec a srpen). Průměrně hladiny celé Frýdlantské pahorkatiny se dle (Mackovčin, 2002, s. 38) zvedají březnu a dubnu, naopak nejniţší stavy říční sítě region zaznamenává v září a listopadu. Území Frýdlantského regionu však nepokrývá pouze řeka Smědá, byť je svou délkou i povodím největší. Zmíníme proto pár příkladů menších vodních toků Frýdlatska. Řeka Řásnice pramení ve výšce 442 m. n. m (Vlček, 1984) na svazích Vyhlídky. Postupně se vlévá do Smědé ve Frýdlantě, kde znásobuje její uţ tak silný tok. Mírný spád má za příčinu časté rozlévání Řásnice především v jarním období. Řeka Řásnice je po celý rok pstruhovou

vodou.

Pod

Andělským

vrchem

pramení

Jindřichovický

(Dětřichovický) potok (Poštolka, 2002, s. 11). Je známý svým zajímavým jevem, jelikoţ v průběhu toku dvakrát mění svůj směr zcela neobvyklým způsobem. Státní hranice s Polskem se dotýká u Srbské v nadmořské výšce 270 m.n.m. 22

Dalším z mnoha přítoků řeky Smědé je Bulovský potok. Pramen lze nalézt východně od Bulovky v nadmořské výšce 432 m.n.m. Do Smědé ústí zprava u obce Višňová. Plochou povodí 40, 1 km² a délkou toku 13,23 km se řadí k větším přítokům nejvodnatější řeky regionu. Obyvatelé Frýdlantského výběţku jsou v posledních desetiletích suţováni pravidelnými povodněmi. Povodeň se dle (VÚV TGM, 2009, [online]) charakterizuje jako fáze hydrologického reţimu vodního toku, která je typická krátkodobým zvýšením průtoků a vodních stavů řeky. Zvedající se hladiny řek Smědé či Řásnice způsobují podle (VÚV TGM, 2009, [online]) krátkodobé srážky velké intenzity. V průběhu několika málo hodin často spadne i přes 100 mm /m³ srážek. Jedná se o přívalové povodně, které mají za příčinu extrémní přívalové dešťové srážky (srpen 2010 – Frýdlantsko). Dle (VÚV TGM, 2009, [online]) zasahují poměrně malé území, o to větší jsou však jejich následné dopady. Katastrofální důsledky mají tyto zvýšené hladiny řek zvláště na sklonitých vějířovitých povodních. Dle (ČHMÚ Ústí nad Labem, 2010, [online]) mají rozsáhlou povodňovou vlnu na Frýdlantsku za příčinu vydatné pramenné srážky v oblastech blízko sousedících Lužických a Jizerských hor. Dvoudenní srážkové úhrny v pramenné oblasti byly vskutku extrémní (mezi 100 až 250 mm). Povodí řeky Smědé bylo už tak nasyceno srážkami po předchozích srážkových úhrnech (ČHMÚ, 2010, [online]). Dle (ČHMÚ, 2010, [online]) zasáhla počáteční přívalová vlna především menší povodí Sloupského a Holubího potoka. Později již byla zasažena všechna povodí Smědé s tím, že hlavní centrum srážkové činnosti se nacházelo blízko Hejnic (ČHMÚ, 2010, [online]). Už tak těžce zkoušený region dostal další ránu. Tentokrát se nejednalo o zaměstnanost, dojížďku či sociální konflikty. Místní obyvatele vyzkoušela příroda. Přihlásila se o slovo hlasitě, bez varování. Zanechala za obrovské škody na majetku a lidských životech. Povodně však přinesly jistou soudržnost regionu v krizových situacích. Řeky se vrátily do původních koryt. Lidé žijící v těsné blízkosti řeky Smědé, Řásnice, Bulovského potoka atd. jsou si více vědomi možných rizik více než kdy dříve. Život v záplavové oblasti tak bývá sužován oprávněnými obavami o životy blízkých i hmotné statky, jež byly rozvíjeny generačně po desetiletích. Tabulka 1: Sráţková situace na území Frýdlantska 7. 8. 2010 Upravil: Petr Malec Zdroj: Povodně 7. a 8. srpna 2010. Český hydrometeorologický úřad: pobočka Ústí nad Labem. [online]. ©2010 [cit. 201201-24]. Dostupné z: .

23

Srážková situace - Frýdlantské 7. 8. 2010 v porovnání s nejvyššími a dlouhodob. úhrny srážek Dlouhodobý průměrný Denní úhrn Dosavadní nejvyšší srpnový úhrn srážek Stanice srážek (mm) denní úhrn srážek (mm) Úhrn Datum 7. 8. 2010 (mm) výskytu normál Hejnice 179 137,1 13. 8. 2002 112,6 Mníšek, Fojtka 160 141,6 3. 7. 1958 103,7 Nové M. p. Smrkem 138,2 134 13. 8. 2002 113,1 Chrastava 135,5 81 13. 8. 2002 77,7 4.1.4

Stručný přehled geologie oblasti

Území Frýdlantského výběţku je charakteristické střetem několikera dílčích geologických jednotek (Honsa, 2002, s. 4) v rámci velké Krkonošsko-jizerské jednotky. Například (Mísař, 1969, s. 44) charakterizuje K-j jednotku jako oblast, kde jsou na poměrně malém území směstnány geologické formace různého stáří (proterozoikum, ordovik, silu, devon, spodní karbon). Frýdlantská pahorkatina je dle (Němeček, 1983, s. 40) sloţena z hornin luţického a jizerskokrkonošského plutonu, kterými ojediněle pronikají horniny z fáze mladých třetihor. Oblast Frýdlantska dle (Chaloupský, 1989, s. 13) spadá do nejseverněji poloţené jednotky Českého masivu, tzv. Lugické oblasti (Lugikum). Lugická oblast se dále dělí na menší geologické jednotky. V případě Frýdlantské pahorkatiny se přesněji jedná o střet tří: krkonošsko-jizerského krystalinika, ţulového masivu a luţického granitoidního masivu (Honsa, 2002, s. 4). Dominantní

část

Frýdlantska

představuje

Jizerské

krystalinikum.

Dle (Chaloupský, 1989, s. 13) se jedná o souvislý pás na severním a severozápadním

obvodu

krkonošsko-jizerského

masivu,

jenţ

je

dle

(Mísař, 1969, s. 20) centrem a jednoznačně nejdůleţitější částí západosudetské oblasti. Struktura horninového podloţí výběţku je dle (Chaloupský, 1989, s. 15) poznamenána všemi orogenními (vrásnitými) etapami historie Českého masivu. Pro naše potřeby bude důleţité dále se drţet Jizerského krystalinika. V něm můţeme dle (Mísař, 1969, s. 45) rozlišit hlavní skupiny hornin: ortoruly, svory, vápence, erlány. Avšak plošně největší zastoupení mají ortoruly – kaledonské stáří (Mísař, 1969, s. 45). Druhou největší skupinu hornin představují svory a fylity. Horniny Frýdlantska jsou původně předordovického stáří. V rámci Libereckého kraje se Frýdlantský výběţek vyznačuje svou bohatostí na surovinové zdroje v podloţí. Značný význam pro region měly v dobách nedávných především ţelezné rudy u Raspenavy či naleziště cínu u Nového Města pod Smrkem. Nedaleko Chrastavy byla zase těţena měď. (Chaloupský, 1989, s. 201). Četná jsou na Frýdlantsku také loţiska jílů. Jde o loţiska v oblasti

24

Višňová-Poustka a Pertoltice. Dle (Chaloupský, 1989, s. 205) jde o zásoby, které budou moci být vyuţity v budoucnu. 4.1.5

Pedologie

Půdní fond Frýdlantského výběţku je úzce vázán na geomorfologii a geologii oblasti (Mackovčin, 2002, s. 39). Pedologicky tedy byla oblast Frýdlantska formována především v bouřlivém mladším i starším čtvrtohorním období (pleistocén a holocén). Například (Němeček, 1983, s. 75) povaţuje za prvořadý půdotvorný činitel podnebí. Půdní fond je tak přímo vázán na mnoţství sráţek a tepla. Příčinou změny podnebí u nás je především nadmořská výška. Má za následek jednoznačnou rozmanitost půdního profilu na Frýdlantsku. Území Frýdlantské pahorkatiny se tak při pohledu na půdní mapu Frýdlantska dělí na dvě pomyslné části. Západní oblasti vyplňují především pseudogleje, zatímco ve východněji poloţeném území (teplotně chladnější) hrají daleko větší roli méně kvalitní kambizemě. Moţnosti vyuţití půd pro obyvatele Frýdlantska tak

nejsou

příliš

velké.

Úrodné

černozemě

jsou

daleko

vzdáleny

(nejblíţe Polabí). Lidem z východních částí Frýdlantského výběţku tak nezbývá, neţ se spoléhat na málo kvalitní kambizemě. Další vyuţití půdy v novém tisíciletí tak směřuje především k ekoturistice, či chovu ovcí a dobytka. Půdní pokryv trpí především neustávající antropogenní činností. Nejinak je tomu i u půdního fondu Frýdlantské pahorkatiny. Lze však říci, ţe rozsah škod bude pravděpodobně menší, neţli je tomu u velkých center kraje. Podle (Mackovčin, 2002, s. 40) jsou pseudogleje typickým půdním podloţím pro níţinaté oblasti a pahorkatiny ve Frýdlantském výběţku (oblast kolem Frýdlantu,

Perltoltic). Charakteristickou vlastnosti pseudoglejových

půd

je dle (Ministerstvo zemědělství, 1998, [online]) středně těţká aţ lehčí zrnitost a sklon k převlhčení půdy. Tzv. „modální pseudogleje― na Frýdlantsku mohou podle (Němeček, 1983, s. 87) pocházet z prachovic či štěrkovitých sedimentů. Oblasti disponující vyšší nadmořskou výškou (Nové Město pod Smrkem či Jindřichovice

pod

Smrkem)

jsou

dle

(Mackovčin,

2002,

s.

41)

charakterizovány půdním fondem bohatým na kambizemě. Jedná se o typ půd, který je charakterizován jako středně těţký a dobře zásobený vláhou (Ministerstvo zemědělství, 1998, [online]).

25

Socioekonomická charakteristika frýdlantského výběžku

4.2

Obrázek 8: Administrativní členění Libereckého kraje Pouţitý software: ESRI Data & maps 9.3.11, ESRI 2009, ESRI ArcGIS 9.3 Zdroj dat: uveden v mapovém výstupu Autor: Petr Malec, Technická univerzita v Liberci, katedra geografie, 2012. 4.2.1

Historické populační změny na Frýdlantsku

Nelehká dostupnost Frýdlantského výběţku v pomyslném závětří Jizerských hor sehrála svou nemalou roli při osídlování této oblasti. Podle (Krámská, 2002, s. 19) se Frýdlantsko v nejstarší hradištní době mohlo chlubit slovanským osídlením. To potvrzují názvy vesnic jako Saň, Loučná, Háj, Předlánce, Černousy. Vedle Slovanů však na území Frýdlantska pobývali také Luţičtí Srbové, kteří se řídili čistě německými zvyky. Pro dobré pochopení místy překotného populačního vývoje Frýdlantska se čas od času zastavíme u historických momentů oblasti, které měly na jeho utváření nemalý vliv. Frýdlantsko se svým vývojem příliš neodlišuje od sousedních severních pohraničních oblastí České republiky. Stále a pořád jde o bývalé Sudety, tedy kraj poznamenaný překotnými změnami zejména ve válečných letech, které se podepsaly do rázu oblasti nemalým způsobem. Oblast Frýdlantska tvoří především lidé, jejich tradice, zvyky a schopnost přizpůsobení se ţivotu v oblasti, která byla často předmětem sváru různých národnostních stran. Jednoznačně největším zásahem do populačního vývoje Frýdlantska byl dle (Karpaš, 2002, s. 150) odsun německé části obyvatelstva. K poválečnému opuštění Frýdlantského výběţku bylo v roce 1945 donuceno aţ 99 % původního německého obyvatelstva (Karpaš, 2002, s. 151). Tato a podobné historické události sehrály ve vývoji Frýdlantska velkou roli. 26

V populačním

vývoji

oblasti

byla

důleţitým

mezníkem

především

průmyslová revoluce v druhé polovině 19. století. Rozvoj průmyslových závodů tak na Frýdlantsku nabral spád. Dle (Melanová, 2002, s. 90) byl určujícím odvětvím oblasti především textilní průmysl. Jde o nijak překvapivou zprávu, vezmeme-li v potaz, ţe textilní a sklářský průmysl má na Liberecku odedávna velkou tradici. Moderní technologie výroby tak dle (Melanová, 2002, s. 90) zapříčinily vznik nových míst v průmyslových závodech, a tedy i stěhování obyvatelstva na Frýdlantsko (tzv. tovární dělnictvo). Liebig, Kramář, Siegmund, to vše jsou jména továrníků, kteří přispěli k rozvoji oblasti za dob průmyslové revoluce. Vznik ţeleznice coby významné ikony průmyslové revoluce probíhal pozvolna (Melanová, 2002, s. 91). Pro obyvatelstvo i podniky tolik potřebná trať poskytující spojení z Liberce do Frýdlantu vznikla dle (Melanová, 2002, s. 91) aţ v třetí čtvrtině 19. století. Nové koleje tak poskytovaly moţnosti dalšího průmyslového rozkvětu oblasti. Překotné hospodářské změny způsobily odliv zaměstnanců

z primárního

sektoru,

tedy

zemědělství.

Například

(Melanová, 2002, s. 91) tvrdí, ţe průmyslová revoluce se tvrdou ranou dotkla především drobných ţivnostníků a venkovských vrstev, které byly na výkonu zemědělského sektoru závislé. Jak uţ bylo zmíněno, do populačního vývoje zasáhly výrazně dvě světové války. Ta první v roce 1914—1918 znamenala pro Frýdlantsko velký odliv původem německého obyvatelstva (můţu) na bojiště. Dle (Brunclík, 2002, s. 112) narukovalo do armády přes 10 000 muţů. Šlo tedy o necelou polovinu tehdejší populace! Obyvatelé rychle přišli o svá zaměstnání, nebo byli přesunuti do nově vzniklých odvětví výroby válečného průmyslu, který zásoboval armády Německa a Rakouska-Uherska. Z původních 11 000 lidí zaměstnaných v předválečných průmyslových závodech tak zbyla podle (Brunclík, 2002, s. 113) ve válečných letech pouhá třetina. Poválečné roky způsobily jiţ tak těţce zkoušenému obyvatelstvu Frýdlantska nemalou ránu. Období mezi první a druhou

světovou

válkou

přineslo

průmyslovou

stagnaci

s odlivem

práceschopného obyvatelstva v důsledku nedostatku pracovních míst v textilním průmyslu. Své při tom dle (Brunclík, 2002, s. 116) sehrála tvrdá textilní konkurence v zahraničí. Na oblast Frýdlantska dolehla ve 30. letech 20. století také světová hospodářská krize či podřízení se německé populační většině. Hospodářská krize měla dle (Brunclík, 2002, s. 125) hluboký dopad na textilní výrobu, ale i další odvětví (stavebnictví, dřevozpracující závody). Dělníci byli hromadně propouštěni, na Frýdlantsku byly uzavřeny desítky továren. Rozdíly mezi vnitrozemím země a pohraničním Frýdlantskem se nadále zvětšovaly. Kdo v těchto těţkých časech mohl odejít, směřoval za těţkým a strojírenským průmyslem ve vnitrozemí, jenţ byl široce podporován státem (Brunclík, 2002, 27

125 s.). Mnoha odborníky bylo Frýdlantsko přirovnáno k „průmyslovému hřbitovu― (Brunclík, 2002, 126 s.). Populační struktura obyvatelstva v časech druhé světové války nebyla pro Čechy příznivá. Německé obyvatelstvo na Liberecku hrálo prim. Mnichovská dohoda z 29. září 1938 znamenalo pro Frýdlantsko jediné – připadlo celé Německu. (Biman, 2002, 136 s.). Obyvatelstvo podléhalo perzekucím z německé strany. Kapitulace Německa na konci druhé světové války přinesla mnoha lidem tolik vytouţenou úlevu. Počet českých obyvatel byl však kvůli odsunu Němců rekordně nízký. Sloţení obyvatelstva se podle (Karpaš, 2002, s. 148) měnilo ze dne na den. Oblastí se rozmáhalo dosídlování, které znamenalo příchod osídlenců ze Semilska, Skutečska, ale i polské strany (Karpaš, 2002, 154 s.). Padesátá léta minulého století se vyznačovala pro region plánovaným dosídlením ze strany státu. Do regionu přicházely další rodiny i z dalekých oblastí (Slovensko, Zlínsko ) na základě státních pobídek zacílených na primární sektor (zemědělská druţstva). V srpnu 1968 přišla řada lidí o optimistické naděje na skutečnou samosprávu. Rozvoj bytové výstavby byl obohacen o typickou sídlištní zástavbu. Občanská vybavenost tak v regionu měla stoupající tendenci (Karpaš, 2002, s. 177). Osmdesátá léta se dle (Karpaš, 2002, s. 177) nesla v rytmu spojování obcí v důsledku poţadované centralizace. Tak se stalo, ţe byly Kunratice připojeny k Frýdlantu, Andělka a Černousy k Višňové, Jindřichovice pod Smrkem k Novému Městu pod Smrkem apod. Frýdlantsko tvrdě postihlo pokračující sniţování populace. Nejrychleji se lidé dle (Karpaš, 2002, s. 178) vystěhovávali z neprůmyslových oblastí Frýdlantska (Andělka, Heřmanice apod.). Frýdlant tento trend nepostihl, jelikoţ plní roli centra Frýdlantska. Počátkem devadesátých let nastaly na Frýdlantsku velké společenské změny. Dle (Karpaš, 2002, 179 s.) započaly politicko-hospodářské změny na počátku devadesátých let minulého století opětovnou decentralizaci sídel (např. od Frýdlantu se odtrhly Heřmanice, Dětřichov). Obce se následně v houfu začínají sdruţovat do mikroregionů, ale také vyšších jednotek, které tvoří euroregiony (Euroregion Nisa). Obyvatelstvo Frýdlantského výběţku je do značné míry hrdé na to, ţe pochází právě z tohoto regionu. Řada mladých lidí Frýdlantska si tak v budoucnu dovede představit v rodné obci zůstat i nadále (Malec, 2011). Nezaměstnanost

Frýdlantska

není

zanedbatelná

–

říjen

2011,

13,4%

(Liberecký kraj, 2011, [online]). Na řadě míst však působí lidé, či spolky, kterým leţí osud Frýdlantska na srdci. Příkladem můţe být Místní akční skupina Mikroregionu Frýdlantsko (MASiF), či Gymnázium Frýdlant, které je doslova prolnuto pozitivním přístupem výchovy studentů k oblibě rodného Frýdlantska (Malec, 2011). 28

4.2.2

Věkové složení obyvatelstva

Graf 1: Počet obyvatel ORP Frýdlant Pouţitý software: Microsoft Excel 2007 Zdroj dat: Veřejná databáze ČSÚ. Český statistický úřad: veřejná databáze [online]. 2012 [cit. 2012-02-18]. Dostupné z: . Věková charakteristika Frýdlantska přináší při podrobném zkoumání řadu překvapujících zjištění, které by neměly být opomenuty. V některých ohledech se vymyká trendu obecně platným v Libereckém kraji a vystupuje tak z „šedého― průměru, ať uţ se na něj díváme pozitivně, či s rezervou. Z důvodu jasného administrativního vymezení území se budeme drţet výhradně administrativní jednotky ORP Frýdlant. Dle klasifikace územních statistických jednotek (ČSÚ, 2011, [online]) se ORP Frýdlant řadí do jednotky LAU 2, jenţ je nejmenší statistickou jednotkou klasifikace CZ-NUTS (vymezení obcí).

Graf 2: Populační struktura ORP Frýdlant podle věku 29

Pouţitý software: Microsoft Excel 2007 Zdroj dat: Veřejná databáze ČSÚ. Český statistický úřad: veřejná databáze [online]. 2012 [cit. 2012-02-18]. Dostupné z: . Věková struktura Frýdlantského výběţku je ve srovnání s Libereckým krajem značně rozdílná. Pro ORP Frýdlant hovoří především mladší věková struktura obyvatel, obrázek č. 10. Interpretace populační struktury Frýdlantska vyznívá zvláště příznivě pro obyvatele předproduktivního věku, tedy mladistvé do patnácti let. Jejich počet je statisticky větší neţ podíl počtu obyvatel postproduktivního věku (65 a více let). Jev lze částečně vysvětlit pobídkami na dosídlení oblasti po druhé světové válce a následně v 50. letech (Karpašová, 2002, s. 154). V praxi tak lze dle (Program rozvoje hosp. slab. oblastí Lib. kraje, 2006, s. 37) vidět to, o co se marně snaţí např. Liberecký kraj, kde je tomu s podílem těchto věkových skupin zcela naopak! Za poslední čtyři roky však spatřujeme spíše regresivní trend, který oblasti Frýdlantska nepřináší co

do

populační

struktury

dobré

vyhlídky.

Podíl

počtu

obyvatel

postproduktivního věku totiţ v ORP Frýdlant skokově vzrůstá, a to především v rozmezí let 2006 – 2010, viz. obrázek č. 10.

Graf 3: Přistěhovalí a vystěhovalí ORP Frýdlant Pouţitý software: Microsoft Excel 2007 Zdroj dat: Veřejná databáze ČSÚ. Český statistický úřad: veřejná databáze [online]. 2012 [cit. 2012-02-18]. Dostupné z:

. Nárůstek či úbytek obyvatel stěhováním je na Frýdlantsku v konstantních číslech.

Skokový

(portál mspv.cz, 2012,

úbytek

obyvatel

[online])

v roce

způsoben 30

2010

rekordně

můţe

být

vysokou

dle mírou

nezaměstnanosti v ORP Frýdlant v roce 2010 (16,2 %). Jedná se především o závody na automobilové součástky, které sídlí na Frýdlantsku ve velkém počtu, stejně jako v celém Libereckém kraji. (např. TRW Frýdlant apod.). Například (Binek, 2007, s. 16) odůvodňuje migraci v sídelním systému jako přechod od extenzivní k intenzivní fázi urbanizace míst. Města a venkov dle (Binek, 2007, s. 16) zůstávají stále propojena intenzivní migrací. Jedinečným faktorem moderní doby je však tzv. obousměrná migrace, tedy z periferie do měst a naopak. 4.2.3

Vzdělanostní situace Frýdlantska

Graf 4: Uchazeči o zaměstnání podle vzdělání ORP Frýdlant Pouţitý software: Microsoft Excel 2007 Zdroj dat: Veřejná databáze ČSÚ. Český statistický úřad: veřejná databáze [online]. 2012 [cit. 2012-02-18]. Dostupné z:

. Názor na vzdělání v moderní společnosti, které bezesporu vládnou informace, je jednoznačný. Čím výšší dosaţené vzdělání, tím lepší schopnost uplatnění na trhu práce (výběrové šetření pracovních sil, 2011, s. 30). Podle (Vagai, 2009, s. 23) je však v případě Frýdlantska (oblasti postiţenou vysokou nezaměstnaností) mnohem podstatnější přímá návaznost školních institucí na pracovní trh (Střední škola lesnická a hospodářská ve Frýdlantě v Čechách). V rámci Frýdlantska je tedy daleko marginálnější otázkou jak reagovat na poptávku trhu, která je uţ tak dosti malá. Oponovat by mohli dle (Průcha, 2006, s. 49) mnozí pedagogové, kteří vidí tuze neradi, kdyţ se dítě v edukaci formuje pro potřeby pracovního trhu. Kaţdý z nás je něčím jedinečný. V člověku proto není přirozené potlačit jeho talent za cenu moţné zaměstnanosti. 31

Na struktuře vzdělanosti obyvatel ORP Frýdlant je zvláště zaráţející podíl osob s vysokoškolským vzděláním – 3,2 % (ČSÚ, 2008, [online]). Podíl občanů se středoškolským vzděláním s maturitou se dle (ČSÚ, 2008, [online]) rok od roku zvyšuje. Srovnání s Libereckým krajem však není adekvátní, jelikoţ centrum koncentruje lidí s vyšším vzděláním automaticky prostřednictvím vyšší zaměstnanecké nabídky. Dle (Program rozvoje hosp. slab. oblastí Lib. kraje, 2006, s. 37) je tento podíl malý hlavně díky výrazně periferní poloze oblasti v rámci libereckého regionu. Takto hovoří oficiální čísla. Z hlediska perifernosti se dá „napadnout― leccos. Autor práce se bude snaţit tento oficiální pohled „perifernosti― nabourat pohledem prostřednictvím percepce území tak, jak ho vnímají místní děti. Ty oblast Frýdlantska vidí svým úhlem pohledu – tím skutečným, teď a tady, kaţdodenně ţitým. Porozumění okolnímu sociálnímu světu je v dětském světě nezbytně důleţité. Zajišťuje nám to, ţe společně umíme interpretovat smyslově vnímatelné projevy lidské činnosti. (Berger, Luckmann; upraveno Marada; 1999, s. 208). Lidské jednání není dle (Berger, Luckmann; upraveno Marada; 1999, s. 208)prostou pudovou reakcí na vnější podněty, nýbrţ je vţdy vázáno na proces interpretačního vyhodnocování situace. Vyhodnocení situace za pomocí interpretace okolního prostředí vyuţívají studenti také v prostředí mentálních map. Dle (Berger, Luckmann; upraveno Marada; 1999, s. 206) člověk sám skrze institucionalizaci vlastního světa pracuje na svém „odpřírodnění―, na své humanizaci – tj. existenční závislosti na druhé, institucionální přírodě. O to více je potěšitelné, pokud se v pracích studentů objeví percepce okolního přírodního prostředí (lesy, louky, pole), neboť jejich svět je stejně jako ten dospělý ovlivněn institucionalizací světa. Podle (Berger, Luckmann; upraveno Marada; 1999, s. 207) se v průběhu ţivota člověk nevyhne zjištění, ţe se narodil do jiţ hotového institucionalizovaného světa. Pokud by pak počítal s něčím jiným, byl by to pro něj šok, ale zároveň uklidňující osvobozující zjištění. 4.2.4

Trh práce

Často nezaslouţené spojení Frýdlantsko – periferie se promítá i do situace na trhu práce v oblasti. V dobách nedávných celá oblast těţila především z kvalitní základny textilního průmyslu, kterou dokládá široko daleko jediná Textilní fakulta v Liberci. Avšak s nástupem trţního hospodářství po listopadové revoluci na textilní odvětví dolehla především levná asijská konkurence s předností širší pracovní síly. Zemědělská druţstva procházela rozsáhlou transformací

z centrálního

plánování

směrem

k menším

zemědělským

usedlostem v rukou soukromníků. Podíl zaměstnanců v primárním sektoru se tak dle (výběrové šetření pracovních sil – Liberecký kraj, 2011, s. 24) nadále sniţuje a kopíruje celorepublikový trend (v Libereckém kraji 2 %). Také sekundární 32

sektor trpí značným úbytkem počtu zaměstnanců. Podle (Binek, 2007, s. 16) to souvisí s přechodem společnosti industriální ke společnosti postindustriální (informační společnost). V průběhu let 2002—2010 zaměstnanost v sekundárním průmyslu a stavebnictví klesá (výběrové šetření pracovních sil – Liberecký kraj, 2011, s. 24). Sekundární sektor na Frýdlantsku tak byl stejně jako jinde postiţen finanční krizí v roce 2009, kdy se počty pracujících rapidně sníţily – celorepublikově aţ o 120 tisíc zaměstnanců (výběrové šetření pracovních sil – Liberecký kraj, 2011, s. 24). Sektor sluţeb zaznamenává v Libereckém kraji dle (výběrové šetření pracovních sil – Liberecký kraj, 2011, s. 24) neustálý meziroční růst. Po narušení podnikatelských aktivit v zemědělství tak skýtá turistický ruch a s ním přicházející investice další moţný rozvoj oblasti. Oblast Frýdlantska by tak mohla vyuţít Keynesiánské teorie jádro-periferie. Dle (Blaţek, 2002, s. 78) je ústředním bodem teorie existence trţní nerovnováhy a velikost poptávky po zboţí z daného regionu v ostatních oblastech. Zboţí nemusí nabývat pouze hmotné povahy. Vyuţití turistického potenciálu, např. Frýdlantského zámku je tak nasnadě (zamýšlené vybudování přehrady u zámku).

Graf 5: Míra nezaměstnanosti ORP Frýdlant ve srovnání s vyššími celky Pouţitý software: Microsoft Excel 2007 Zdroj dat: Nezaměstnanost z územního hlediska. Integrovaný portál MSPV: Zaměstnanost [online]. 2012 [cit. 2012-02-18]. Dostupné z: . 4.2.5

Nezaměstnanost na Frýdlantsku

Vysoká nezaměstnanost Frýdlantska je předmětem řady studií na podporu regionu, jako je Program rozvoje hospodářsky slabých oblastí kraje (Program rozvoje hosp. slab. oblastí Lib. kraje, 2006). Míra nezaměstnanosti je vysoká krátkodobě i dlouhodobě. Například (Český statistický úřad: ORP Frýdlant, 2006, [online]) tvrdí, ţe oblast Frýdlantska je v rámci Libereckého 33

kraje jednoznačně nejvíce problematickou. K situaci nepřispívá nevhodná dopravní dostupnost oblasti a špatná dojíţďka za prací. Z obrázku č. 13 můţeme jednoznačně vidět, ţe ve srovnání s Libereckým krajem je celkově vyšší v řádu pěti procentních bodů. Podle kraje (Program rozvoje hosp. slab. oblastí Lib. kraje, 2006, s. 41) dosahuje míra nezaměstnanosti v některých obcích Frýdlantska aţ 30 %! Např. dle (Program rozvoje hosp. slab. oblastí Lib. kraje, 2006, s. 41) dosahovala nezaměstnanost k 31. 3. 2006 v Horní Řásnici 29, 2 %. Ke konci roku 2010 se o jedno místo v ORP Frýdlant ucházelo cca. 72 uchazečů! (ČSÚ,

2011,

[online])

Alarmující

je

především

vývoj

dlouhodobé

nezaměstnanosti, která dle (Program rozvoje hosp. slab. oblastí Lib. kraje, 2006, s. 41), ukazuje na problémový fakt, ţe se nedaří vytvářet nová pracovní místa a motivovat tak sociálně vyloučené jedince k nástupu do zaměstnání. Oblast Frýdlantska trpí především absencí menších firem. Ty v mnoha případech dovedou vyplnit mezeru v zaměstnanosti mezi velkými průmyslovými závody a jednotlivými

ţivnostníky.

Stejně

jako

v jiných

oblastech

ČR se i na Frýdlantsku objevuje fenomén sezónní nezaměstnanosti (portál mspv.cz, 2012, [online]). Kupříkladu (Nejezchleb, 2008, s. 41) tvrdí, ţe je Frýdlantsko specifické velkým počtem zemědělských podniků, které přes léto podporují nárůst čísel zaměstnanosti prostřednictvím zvýšené nabídky dočasných pracovních míst. Otázka zaměstnanosti je na Frýdlantsku citlivým tématem. Za zmínku stojí především pozorovaný jev z frýdlantského gymnázia (Malec, 2011). Studenti školy prokazovali při řízených rozhovorech o percepci území jistou hrdost na zaměstnání rodičů. Zničehonic tak připomenuli to, ţe práce je na Frýdlantsku něco, čeho si je potřeba váţit. Proto byly věty typu „Můj táta pracuje tam a tam― časté, a proto také studenti zanášeli místo výkonu práce rodičů do mentálních map obce Frýdlant (více o problematice v kapitole Interpretace mentálních map, s. 37). 4.2.6

Sídelní struktura

Sídelní struktura Frýdlantského výběţku je tvořena 18 obcemi: Bílý Potok, Bulovka, Černousy, Dětřichov, Dolní Řasnice, Frýdlant, Habartice, Hejnice, Heřmanice, Horní Řasnice, Jindřichovice pod Smrkem, Krásný Les, Kunratice, Nové Město pod Smrkem, Oldřichov v Hájích, Pertoltice, Raspenava a Višňová. Avšak pouhé čtyři obce se mohou pyšnit statusem města. Konkrétně jsou to Frýdlant, Hejnice, Nové Město pod Smrkem a Raspenava. Struktura sídel Frýdlantského výběţku je dle (Pešl, 2011, s. 7) ovlivněna venkovským rázem oblasti. Ve městech ţije přes 70 % obyvatel území Frýdlantska (Pešl, 2011, s. 7). Pokusit se vymezit hierarchickou strukturu sídel Frýdlantska je úkol nelehký. V oblasti fungují pouze čtyři obce se statusem města, viz. výše. Rozrůzněnost sídel podle počtu obyvatel proto nemá 34

pro Frýdlantsko velkou vypovídající hodnotu. Za zmínku stojí přístup dle (Perlín, 1998, s. 3), kterého pro vymezení venkovského prostoru uţívá hranice 2 000 obyvatel. Avšak takto pevně stanovená hranice nemusí platit vţdy, neboť (Perlín, 1998, s. 3) zdůrazňuje, ţe existují sídla, která mají např. přes 2 000 obyvatel, ale pyšní se vyloţeně venkovským charakterem území. Oblast Frýdlantska tak podle typologie venkovského prostoru od (Perlín, 1998, s. 17) spadá do „Bohatých Sudet―. Avšak tato typologie byla později vyvrácena jako příliš induktivní v přístupu k jednotlivým oblastem. Například (Binek, 2007, s. 26) tvrdí, ţe je typologie venkovských oblastí na základě historického vývoje překonána především z důvodu současného vnímání volnějších hranic. Problémy s vymezením hierarchické sídelní struktury Frýdlantska tak nadále komplikuje exaktnost faktorů, které studujeme. Z dosavadních prací, jeţ se věnují problematice periferie převládá podle (Jančák, Chromý, Marada, Havlíček, Havlíček, Vondráček, 2010, s. 208) názor, ţe slábnou ekonomické aspekty vývoje periferie. Naopak do popředí se dostávají aspekty sociální a kulturní, tedy ty, které jasně vypovídají o kvalitě lidského a sociálního kapitálu v území (Jančák, Chromý, Marada, Havlíček, Havlíček, Vondráček, 2010, s. 208). Například podle (Havlíček, Chromý, Jančák, Marada; 2008) v zásadě nelze ztotoţňovat pojmy venkovské a periferní území. Tento problém se týká i oblasti Frýdlantska. S neotřelým přístupem v české geografii sídelní typologie periferních oblastí však přichází (Binek, 2007, s. 25). Sídelní strukturu periferních oblastí vymezuje vůči jejich poloze k urbanizovaným územím a urbanizačním osám. Inspirací jsou Binkovi především práce geografů Leimgrubera a Woodse. Podle (Binek, 2007, s. 25) lze rozlišit pět sídelních kategorií, jeţ poskytují různé předpoklady pro rozvoj oblasti. Jedná se o: 

sídla v suburbánním území jádra



sídla na hlavních urbanizačních osách



sídla na vedlejších urbanizačních osách



sídla mimo urbanizační osy



sídla v marginálním území

Dle (Vagai,2009, s. 30) lze v případě Frýdlantska jen těţko pracovat s pojmy jako je město či vesnice, jejichţ vymezení je z důvodu jisté jedinečnosti Frýdlantska velmi komplikované. Ústředním problémem oblasti je tedy spíše její perifernost ve vztahu k centru (Vagai, 2009, s. 30). Dle (Havlíček, Chromý, Jančák, Marada; 2005, s. 15) nelze chápat periferii zcela izolovaně, jelikoţ je vţdy součástí vztahu jádro – zázemí (centrum — periferie). Jednoznačným přínosem nám tedy bude znalost teorie skupiny jádro — periferie, která 35

se Frýdlantského výběţku přímo dotýká. Dle (Blaţek, Uhlíř; 2002, s. 101) mají tyto teorie společný především fakt, ţe povaţují regionální růst za nerovnováţný proces.

Přeneseně

proto

platí

keynesiánský

model

nerovnoměrnosti

ekonomického rozvoje a následných zásahů vlády i v Libereckém kraji (vztah Liberec — Frýdlant). Dle (Blaţek, Uhlíř; 2002, s. 101) je existence určité nerovnováhy nezbytná pro další vývoj oblasti. Nakonec prostřednictvím programů jako je (Rozvoj hosp. slabých oblastí Lib. kraje, 2006) se mohou alespoň částečně zlepšit problémy frýdlantské periferie ve vztahu k centru. Zásadní význam v rozvoji periferií mají dle (Jančák, Chromý, Marada, Havlíček, Havlíček, Vondráček, 2010, s. 208) mimo jiné místní a regionální komunity. Přirozeně tak roste pocit regionální identity obyvatel s územím. Na příkladu Frýdlantska lze za takové regionálně komunitní sdruţení povaţovat Místní akční skupinu Mikroregionu Frýdlantsko. Skupina vznikla v roce 2004 a sdruţuje všech 18 obcí Frýdlantského výběţku. Dle (Reg. produkt Jizerské hory, 2012, [online]) trvale usiluje především o udrţitelný rozvoj oblasti Frýdlantska a snaţí se o smysluplné vyuţití místní zemědělské produkce. Finanční pomoc hledá MASiF především u Strategického programu Leader (Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova). Pomocí indukce můţeme dospět k přehlednému vyvození obecných závěrů o sídelní struktuře, které nebudou působit jen a pouze statisticky. Naopak nám půjde o verbální popsání ţitého obrazu obyvatel oblasti Frýdlantska. Dle (Malec, 2011) je pocit ţivota blízko trojmezí mezi studenty frýdlantského gymnázia naprosto přirozený. Nákupy v Polsku, výlet do Německa, to vše je něco, co je pro obyvatele Frýdlantského výběţku zcela běţné. Z důvodu komplikované dojíţďky do nejbliţšího centra (Liberec) studentům a jejich rodinám mnohdy nezbývá nic jiného, neţ navštívit okolní stát. Zmiňme proto fakt, ţe polská Bogatynia není mezi studenty vnímána jako centrum, které je výrazně dál neţ Liberec. Za přirozené centrum oblasti je studenty pouţíváno město Frýdlant, o kterém valná většina z nich uznává jeho spádovost pro celý Frýdlantský výběţek. Často citována byla především přítomnost nemocnice, která pro studenty tvoří jednoznačný prvek, který Frýdlant odlišuje od zbylých měst, jako jsou Hejnice, Nové Město pod Smrkem či Raspenava. Na uvedeném příkladu jde dobře rozpoznat subjektivní vnímání obyvatel (kvalita ţivota apod.), jeţ je „osvobozeno― od statistických dat, která mohou, ale v řadě případu nemají úplnou vypovídající hodnotu. 4.2.7

Doprava

4.2.7.1 Hraniční přechody Tabulka 2: Silniční a turistické hraniční přechody Frýdlantska 36

Pouţitý software: Microsoft Excel 2007 Zdroj dat: Analýza stavu dopravy na území Libereckého kraje. Analýza stavu dopravy na území Libereckého kraje: Propustnost státních hranic na území Libereckého kraje po vstupu České republiky do Schengenského prostoru [online]. 2010 [cit. 2012-02-18]. Dostupné z: . SILNIČNÍ PŘECHODY FRÝDLANTSKA (2010) — schengen (průjezd kdykoliv) přechod protnutí státní hranice stát komunikace omezení do 6 tun + silniční Kunratice Bogatynia PL III/035 BUS do 12 tun + silniční Habartice Zawidów PL I/13 BUS Czerniawa do 6 tun + silniční Nové M. p. S. Zdrój PL II/291 BUS SILNIČNÍ A TURIST. PŘECHODY (2010) — při možném opětovném zavedení státních hranic přechod protnutí státní hranice stát komunikace omezení silniční Srbská Miloszów PL III/2918 do 3,5 tuny turistická turistický Andělka Lutogniewice PL stezka X turistická turistický Černousy/Ves Zawidów PL stezka X Jindřichovice turis. stez, turistický p. S. Świecie PL III/2915 X turistická turistický Smrk Stóg Izerski PL stezka X Wigancice turistická turistický Višňová Zyt. PL stezka X Významným novodobým mezníkem v problematice hraničních přechodů Frýdlantska byl rok 2007. V tomto roce slouţily hraniční přechody naposledy jako jediná místa pro přechod hranic (Analýza stavu dopravy, 2011, [online]). Dne 21. 12. 2007 však Česká republika vstoupila do Schengenského prostoru. Tento krok k otevření státních hranic bez hraniční kontroly znamenal významnou změnu také pro Frýdlantsko. Vzdálenější milník v překročení hranic můţeme spatřit v roce 1990. Hraniční přechody do okolních států se obyvatelům otevřely, aniţ by občané museli zdlouhavě ţádat o výjezdní doloţky a další nezbytné formality. Obyvatelé Frýdlantska tak nyní nejsou nuceni se na hranicích prokazovat a mohou bez jakéhokoliv omezení vyuţít sluţeb polské strany, která je dle zjištění (Malec, 2011) k českým zákazníkům daleko vstřícnější. Jediným sousedícím státem Frýdlantska je Polsko. Podle (Vagai, 2009, s. 38) vede jediné kvalitní silniční spojení do Polska po silnici I/13 přes Zawidów na Zgorzelec. Největším silničním hraničním přechodem Frýdlantska je tak přechod (Habartice – Zawidów), jenţ dokáţe propustit automobily s hmotností do 12 tun a autobusy 37

(Analýza stavu dopravy, 2011, [online]). Vlakový ţelezniční přechod na trati Frýdlant – Černousy – Ves – Zawidów, který by dle (Doprava v Libereckém kraji, 2010, [online]) mohl slouţit osobní ţelezniční dopravě, není patřičně vyuţit. Pěších turistických hraničních přechodů Frýdlantska je dostatek a jsou dobře značeny. 4.2.7.2 Silniční doprava

Obrázek 9: Silniční a ţelezniční síť Frýdlantska Pouţitý software: ESRI Data & maps 9.3.11, ESRI 2009, ESRI ArcGIS 9.3 Zdroj dat: uveden v mapovém výstupu Autor: Petr Malec, Technická univerzita v Liberci, katedra geografie, 2012. Dopravní dostupnost Frýdlantska značným způsobem komplikuje především blízkost strmých svahů Jizerských hor, které musí dopravní prostředky při cestě z českých center překonat. Z liberecké strany je to především předsunutá Oldřichovská hornatina, která vlakům z Liberce za nepříznivého počasí situaci neulehčuje. Důleţitou roli plní v oblasti Frýdlantska silniční doprava. Hustota silničních komunikací je nízká, coţ je dle (Nejezchleb, 2008, s. 51) dáno především nízkou hustotou osídlení či přítomností hor. Dostupnost Frýdlantského výběţku prostřednictvím silniční infrastruktury je slabá. Z české strany je dle (Rozvoj hosp. slabých oblastí Lib. kraje, 2006, s. 41) přístup moţný pouze po třech silnicích. Stěţejním úsekem silniční infrastruktury je pro Frýdlantsko především páteřní úsek silnice I/13 (Karlovy Vary – Chomutov – Ústí nad Labem – Liberec – Habartice/Zawidów a Lubaň) s celkovou délkou 222 km. Stavba zmíněné silnice první třídy byla započata jiţ ke konci roku 1938! (Dálnice-silnice.cz, 2012, [online]) Zvláště dobrý stav je podle (Rozvoj hosp. slabých oblastí 38

Lib. kraje, 2006, s. 41) úsek silnice I/13 z Liberce do Albrechtic u Frýdlantu. V situaci moţného uzavření páteřního tahu I/13 je moţná jediná alternativa silničního spojení do oblasti Frýdlantska. Dle (Nejezchleb, 2008, s. 51) se jedná o silnici III. třídy číslo 2904, jeţ vede přes Oldřichov v Hájích a Raspenavu. Silnice však trpí pod nápory sněhu v zimním období, a stává se tak často nesjízdná (Rozvoj hosp. slabých oblastí Lib. kraje, 2006, s. 41). Silnice II. třídy nejsou v oblasti Frýdlantska plnohodnotně zastoupeny. Páteřní silnici I/13, tak doplňují pouze dvě silnice třídy druhé. Obě svou trasu počínají ve Frýdlantu. Konkrétně se jedná o silnici II/290 (Frýdlant – Hejnice – Bílý Potok – Desná – Vysoké nad Jizerou). Komunikace spojuje Frýdlantsko s Jabloneckem,

potaţmo

poskytuje

spojení

do

přilehlých

Krkonoš.

Druhou komunikací druhé třídy je podle (geoportal ŘSD, 2012, [online]) silnice II/291 (Frýdlant – Nové Město pod Smrkem – Czarniawa Zdrój). Podle (Vagai, 2009, s. 35) tato komunikace propojuje východní část území se západním (Frýdlant – Bogatynia). Liberecký kraj tak trápí především dopravně technický stav silnic II. a III. třídy, který výrazně neodpovídá normám ČSN (Doprava v Libereckém kraji, 2010, [online]). K nejčastějším příčinám nevyhovujícího stavu vozovek se dle (Doprava v Libereckém kraji, 2010, [online]) řadí: nízká kvalita a tloušťka vrstev vozovky, velký stupeň opotřebení povrchu vozovek, neudrţované krajnice, vznik příčných vln a výtluků, absence svodidel a zábradlí, nevybavenost silnic dopravním značením. 4.2.7.3 Železniční doprava Hlavní

ţelezniční

trať

Frýdlantska

vede

z Liberce

do

Frýdlantu.

Odtud pokračuje směrem na Černousy a polský Zawidów. Překonává při tom sedla Jizerských hor a jiţ zmíněnou Oldřichovskou hornatinu. Páteřní ţelezniční trať 037 (Liberec — Zawidów) je pro oblast Frýdlantska zvláště důleţitá, jelikoţ představuje jediné spojení s krajským městem. Vyuţívána je především pro osobní dopravu a v plánu Libereckého kraje patří mezi první tratě, které by měly být modernizovány. Oblíbenost trati je poměrně vysoká, jelikoţ vyplňuje mezery v méně intenzivní dopravní obsluţnosti dopravy autobusové. Na trať 037 navazují v oblasti Frýdlantska ještě dvě další tratě. Jde o trať (Frýdlant – Jindřichovice pod Smrkem) a ţeleznici (Raspenava – Bílý Potok). Zkvalitnění ţelezničního spojení na Frýdlantsku zajistila v nedávné době především investice ČD do nových moderních jednotek vlaků Stadler Regio-Shuttle RS1 (Doprava v Libereckém kraji, 2010, [online]). Spokojenost s rozsahem a kvalitou ţelezniční dopravy je mezi studenty frýdlantského gymnázia malá (Malec, 2011). Nespokojenost je především 39

s častým zpoţděním a často komplikovanou dojíţďkou do vzdálenějších částí Frýdlantska (Černousy apod.). 4.2.8

Turistický ruch Frýdlantska

Hlavní rekreační funkcí Frýdlantska je podle (Program rozvoje cestovního ruchu Lib. kraje, 2006, s. 213) především cykloturistika, lázeňství a městská a venkovská turistika, která je spojena s fenoménem „druhého bydlení―, tedy chatařením (v roce 1991 aţ 1400 objektů individuální rekreace). Vzrůstající trend zaznamenává v současné době populární agroturistika. Zimní turistika a zimní sporty na rozdíl od Jizerských hor příliš rozšířeny nejsou. V celé turistické oblasti Frýdlantsko se nachází pouze jeden kratší vlek se sjezdovkou – Frýdlant (Program rozvoje cestovního ruchu Lib. kraje, 2006, s. 213). Lyţařské běţecké trasy nejsou upravovány. Často diskutován je především projekt zamýšleného lyţařského areálu Smrk, který vzbuzuje rozpor mezi rozvojem venkova a ochranou přírody (Hynek, 2005). Na území Frýdlantska zasahuje podle Frýdlant (Program rozvoje cestovního ruchu Lib. kraje, 2006, s. 214) několik mezinárodních cyklotras. Konkrétně: č. 3016 „Pohodová― Ostritz — Smědava, Frýdlantskem prochází v trase Andělka — Frýdlant — Hejnice — Smědava č. 3039 „Pašerácká― Višňová — Hrádek nad Nisou, Frýdlantskem prochází v trase Višňová — Heřmanice č. 3059 „Krakonošova― Karpatz — Zittau, Frýdlantskem prochází v trase Kunratice — Frýdlant — Dolní Řásnice — Srbská Přítomny jsou také cyklotrasy nadregionálního významu (Program rozvoje cestovního ruchu Lib. kraje, 2006, s. 214). Konkrétně: č. 22 Chrastava — Náchod, Frýdlantskem prochází pouze částečně katastrem Hejnic č. 3006 Habartice — Liberec, Frýdlantskem prochází v trase Habartice Horní Řasnice — Nové Město pod Smrkem — Lázně Libverda — Hejnice Frýdlantsko se mezi turistickými oblastmi Libereckého kraje můţe pyšnit jednou z nejniţších hodnot rekreačně turistického zatíţení (Program rozvoje cestovního ruchu Lib. kraje, 2006, s. 215). Oblast tak představuje jednu z nejméně zatíţených turistických oblastí s kvalitním ţivotním prostředím. Tyto faktory mají dle (Program rozvoje cestovního ruchu Lib. kraje, 2006, s. 215) pozitivní vliv na rozvoj trvale udrţitelných forem cestovního ruchu na Frýdlantsku. Stále populárnější venkovská turistika ve spojení se zakládáním ekologických farem tak slibuje další moţný rozvoj periferních oblastí. 40

Na území Frýdlantska se nacházejí jediné lázně – Lázně Libverda. Léčivý pramen lázní byl vyhlášený jiţ v druhé polovině 16. století. Zaměřením se lázně podle (Anděl, 2002, s. 197) profilují především na pacienty se srdečními a cévními příhodami, ale i léčbou neuróz apod. Dle (Anděl, 2002, s. 196) si známou libverdskou vodu nechal posílat uţ Albrecht z Valdštejna. Za zakladatele lázní je povaţován Kristián Filip Clam – Gallas (Anděl, 2002, 196 s.). Postupem času rostla oblíbenost lázní. Kromě císaře Josefa II. navštívil lázně také známý skladatel Weber. Podle (Anděl, 2002, 197) byla „libverdská kyselka― v prvorepublikovém období hojně dováţena do hlavního města Prahy. Čísla lázeňských hostů v různých dobách často kolísala. Můţeme říct, ţe zdaleka nejvíce

byly

lázně

oblíbeny

za

první

republiky.

I

proto

byly

za „masarykovského― období lázně ve velkém rekonstruovány (Anděl, 2002, s. 197). Od devadesátých let minulého století lázně nadále prosperují, a jsou tak na Frýdlantsku mimořádně oblíbeny. Neměli bychom opomenout ani turistický klenot Frýdlantska – hrad a zámek Frýdlant. Zámek Frýdlant byl významným správním centrem oblasti po několik století. V současné době je stále nepřehlédnutelnou dominantou Frýdlantu, kterou by turista ve Frýdlantu neměl minout. Zaloţen byl jiţ ve středověké epoše rodu Biberštejnů. Vybudování hradu probíhalo dle (Anděl, Pavlíková, Svoboda; 2002, s. 74) někdy v polovině 13. století. Posléze došlo k nemalé změně ve vlastnictví středověkého díla. Roku 1278 získali frýdlantské panství do správy Biberštejnové. V druhé polovině 16. století hrad přejímá do svých rukou panství Redernů.

Po

rodu

Redernů

správcoval

hradu

Albrecht

z Valdštejna.

Jakmile skončila druhá světová válka, byl dle (Anděl, Pavlíková, Svoboda; 2002, s. 74) zámek zkonfiskován. Zámek Frýdlant měl za minulého reţimu to štěstí, ţe se dostal na seznam památek tzv. „první kategorie―, které nebyly poznamenány ztrátou mobiliářů a je tak i nyní ve výborném stavu (Anděl, Pavlíková, Svoboda; 2002, s. 74).

41

STUDENTY AUTONOMNĚ ŽITÝ OBRAZ FRÝDLATNSKA

5

Základní vhled do problematiky mentálního mapování

5.1 5.1.1

Mentální mapy

Myšlenkovou, neboli mentální mapu můţeme nazvat jako vnější mapový produkt, jenţ je pouţíván k zobrazení představ o našich znalostech světa (Bell, 2009, s. 70). Dle (Svozil, 2007, s. 57) pochází termín „mentální mapa― z individuální sociální konstrukce reality, kterou má kaţdý člověk jinou. Podat jasnou

a

přehlednou

definici

pojmu

mentální

mapa

není

dle (Drbohlav, 1991) jednoduché, jelikoţ termín pochází původně z prostředí psychologie a sociologie. Pro geografy je však dle (Drbohlav, 1991) mentální mapa především grafické kvalitativní znázornění lidské představivosti okolního ţitého prostoru. Koncept mentální mapy se řadí svým přístupem ke zkoumání kvalitativního rámce vnímání okolí (percepce, osobní imaginace, subjektivita jedince) do tzv. behaviorální geografie (Osman, 2010, s. 5). Mentální mapy slouţí dle (Svozil, 2007, s. 58) k lepšímu porozumění světu kolem nás a mohou být pouţity u kohokoliv (kaţdý mozek vlastní svou mapovou soupravu). Tvorbu mentální mapy ovlivňuje mentální model kaţdého z nás, který se dle (Sedláková, 2004, s. 124) utváří v závislosti na prostých znalostech, do kterých se promítá příslušná kulturně a historicky podmíněná předloha předmětu poznání, přenášení tradicí. Mentální model obsahuje kognitivně zpracované informace,

které

jsou

ovlivněny

poznatky,

výukou,

ale

i

médii.

(Sedláková, 2004, s. 124) Např. podle (Tuan, 1975 in Hynek, 1980) a (Svozil, 2007,

s.

59)

disponují

mentální

mapy

těmito

základními

charakteristikami: 

slouţí k efektivní komunikaci prostorové informace,



strukturalizují a uchovávají poznatky,



jsou představou reálného světa, zahrnují hodnocení prostředí,



podávají jasnou představu o lokalizaci věcí a událostí,



umoţňují hodnocení prostředí v současném čase i budoucnosti,



jsou neustále vyvíjeny a přetvářeny v čase (především pod tlakem nových znalostí a výzkumů).

Aplikace mentálních map je různorodá a nemá předem definované hranice. Uvedeme si pár příkladů vhodného vyuţití konceptu mentální mapy. Dle (Bell, 2009, s. 73) mohou být mentální mapy vyuţity jako vhodná pomůcka v zeměpisné výuce na školách. Úroveň znalostí ţáků a studentů se s rostoucími geografickými

zkušenostmi

jasně

zvyšuje 42

(Bell,

2009,

s.

73).

Podle (Matoušek, 1999, s. 283) provedli američtí geografové v roce 1994 intenzivní zařazení konceptu mentálních map do školní výuky. Ţivot projektu vdechla také celosvětově působící Mezinárodní geografická unie. V publikaci „Geography for Life―, kterou vydali američtí geografové, je tak velká část věnováno kapitole „Svět v prostorových souvislostech― (Matoušek, 1999, s. 283). Američtí geografové zde definují budoucí standarty ve výuce, např. „Jak má učitel budovat a vyuţívat individuální mentální mapy studentů při zpracování získaných informací o geografických objektech― apod. (Matoušek, 1999, s. 284) Studentům se tak dle (Matoušek, 1999, s. 284) na základě nového přístupu k výuce

zeměpisu

rozvíjí

jejich

schopnost

uvaţovat

v prostorových

souvislostech. Historie mentálním mapy aplikované v prostředí geografie není nijak zvlášť dlouhá. Prvním průkopníkem na poli tvorby myšlenkových map v geografickém vědním diskurzu byl Kevin Andrew Lynch (1918—1984). Podle (Osman, 2010, s. 25) byl tento americký urbanista prvním vědcem, který se pokusil o uplatnění poznatků „subjektivního vnímání― okolního prostředí v prostorových vědách, jako je geografie. Pro počáteční rozvoj mentálního mapování v geografii byla stěţejní prácí studie Kevina Lynche „The Image of the City― z roku 1960. Dle (Bell, 2009, s. 72) se jedná o první důkladný výzkum kreseb městských prostorů, které pomáhají popsat, co všechno znají obyvatelé o svém rodném městě. Kevin Lych vycházel z toho, ţe kaţdý obyvatel města má svůj obraz místa uloţen ve své mysli (Svozil, 2007, s. 57). Kaţdý obraz v mysli je dle (Svozil, 2007, s. 57) svým způsobem jedinečný a vyjadřuje obsahy myšlení, které se dají jen stěţí přenést na někoho jiného. Stěţejní metodou přístupu k tvorbě lynchovské mentální mapy je tzv. „sketch mapping―, tedy zakreslení okolního ţitého prostoru prostřednictvím mapy (Bell, 2009, s. 72) na čistý kus papíru. Percepce vyjádřena mentální mapou nám můţe pomoci říct, co je v našem okolí důleţité, čeho se naopak bojíme atd. (Bell, 2009, s. 72). Rozdílným přístup pro studium prostorových představ zvolil britský geograf Peter Gould (1932—2000). Společně se svým kolegou Robertem Whitem se zařadil k prvním geografům, který pouţil pojem „mentální mapa―. V roce 1974 spolu publikovali knihu „Mental maps―, jeţ se postupem času stala příkladovou prací v problematice myšlenkového mapování. Podle (Osman, 2010, s. 23) se Peter Gould zaměřil především na zmapování preferencí bydlení ve státech jako je Velká Británie, USA, či Kanada. Stručně řečeno byl pojem „mentální mapa― Gouldem pouţit k popsání preferencí lidí na základě dotazování. Gouldův výzkum spočíval dle (Bell, 2009, s. 71) na míře preferencí náhodných obyvatel jednoho místa, kteří následně přiřazovali své poţadavky na bydlení k jinému jimi vybranému místu. Na Gouldově typu mapy 43

se tak kromě tazatele-geografa podílí i kartograf, který má za úkol preference míst následně zpracovat. Dle (Bell, 2009, s. 71) tak odpovědi obyvatel zpočátku nemají charakter mapového výstupu, ale jsou spojeny s jednotlivými místy. Odpovědi tak napomohly pozdějšímu smysluplnému vytvoření preferencí zaznamenaných kartografem v mapě. Otázky byly respondentům kladeny s rozdílnými přístupy. V tom prvním nechali dle (Gould, 1986) respondenty volně zhodnotit své preference na bydlení (v kterém státu USA si dovedou představit bydlet). Druhý přístup staví do oblasti dotazování jisté mantinely. Preference tak byly ovlivněny předem danými kritérii, jako byly pocit bezpečí, ţivotní prostředí, architektonické kvality města. 5.1.2

Imaginace, prostorová imaginace

Prostorová imaginace, (spatial imagination) je důleţitým činitelem v procesu subjektivního vnímání prostoru. Mentální mapy s imaginací člověka úzce souvisejí, neboť zakreslení mentální mapy je na schopnosti imaginace z části zaloţeno. Podle (Babyrádová, 1999, s. 325) je za imaginativní prostor povaţován zvláště ten, do kterého dítě umisťuje postavy, věci a děje. Nutnou podmínkou pro existenci prostoru je přítomnost času. Ještě v řecké filosofické tradici byly prostor a čas na sobě zcela nezávislé, prázdné a absolutní (Blecha, 2004, s. 56). S příchodem revoluční Einsteinovy teorie relativity se dle (Blecha, 2004, s. 56) tyto původní představy zhroutily, a bylo tedy dokázáno, ţe prostor a čas spolu souvisejí, jsou relativní a vzájemně propojeny. Prostor je tedy dle (Babyrádová, 1999, s. 326) vţdy do určité míry projekcí času. Imaginativní prostor je sloţen tak, aby postihoval divákovy vědomé i nevědomé sloţky (Barybádová, 1999, s. 326). Konečné zpochybnění jakéhokoliv měření prostoru je tak předpokladem jeho subjektivizace, která se projevuje v mentálních mapách studentů (Barybádová, 1999, s. 326). Prostor pak student vytváří a proţívá, aniţ by tak musel cokoliv měřit. Kouzlo mentálních map tak vyvstává na povrch. 5.1.3

Lynchův přístup k subjektivnímu vnímání

Původním povoláním urbanista Kevin Andrew Lynch se ve svém výzkumu subjektivního vnímání okolního prostředí zaměřil na tři centra amerických měst: Boston, Jersey City a Los Angeles (Lynch, 1960, s. 16, 25, 32). Lynch se pokoušel vymyslet a otestovat představu „imageability― (vysvětleno jako schopnost nějakého objektu vyvolat určitý vskutku silný dojem), kterou chtěl porovnat se skutečným obrazem města, s vizuální realitou. V prostorovém vnímání začaly v ten okamţik vznikat do té doby zcela neznámé odborné pojmy, které Lynch popsal svým jedinečným způsobem. Dle (Lynch, 1960, s. 8, 9; Osman, 2010, s. 20) se přesněji jedná o tzv. „image― – obraz města, jiţ zmíněné „imageability― (silný dojem ještě více umocňující pocit z image), či wayfinding (výběr cesty ve městě při dotazování obyvatel). Systematický výzkum 44

Kevina Lynche spočíval především na terénním průzkumu centra města. Geograf při takovém průzkumu zanáší do mapy různé prvky, jejich viditelnost, silné či slabé stránky, ale i v neposlední řadě souvislosti mezi jednotlivými místy (Lynch, 1960, s. 15). Neméně důleţitou částí byly dlouhé rozhovory s rezidenty určité zkoumané čtvrti. V Bostonu šlo o 30 respondentů, v Jersey City a Los Angeles bylo dotazováno pokaţdé patnáct jednotlivců. Dle (Lynch, 1960, s. 15) vedla jednotlivá interwiev k evokování jejich vlastního ţitého obrazu města. Kevin Lych se snaţil pouţít metody jako: vysvětlení, lokalizování, náčrtek či představení hypotetické cesty. Celá studie se zaměřuje na kvalitativní výzkum, ve kterém si Kevin Lynch všímá hmotných vlastností, které jsou úzce svázány s identitou jedince, který ji do svého vlastního mentálního obrazu projektuje. Dle (Petráčková, 1995, s. 322 in Osman, 2010, s. 20) pouţívá Lynch pojem image jako otisk percepce vnějšího světa, který je respondentem přepracován do podoby dojmu či obrazu skutečnosti. Image rozkládá Kevin Lynch podle (Petráčková, 1995, s. 322 in Osman, 2010, s. 20) do tří sloţek: identity, struktury a významu. Kvalitativní prvky ţité reality, jako jsou „image―, „imageability― apod., však nestačí k tomu, aby vznikl popis subjektivní vnímání místa, jenţ má jistou strukturu či opěrné body vycházející z fyzických prvků města. Lynch proto stanovil základní popisné elementy materiální sféry, jeţ jsou pro kaţdé z jeho zkoumaných měst charakteristické. Studovaný obsah obrazů města v jeho fyzické podobě tak můţe být dle Lynche (Lynch, 1960, s. 47) klasifikován na pět hlavních typů prvků: cesty (ways), okraje (edges), oblasti (districts), uzly (nodes) a významné prvky (landmarks). Cesty jsou povaţovány podle (Lynch, 1960, s. 47) za komunikace, kolem kterých se lidé obvykle, či příleţitostně pohybují. Mohou to být silnice, chodníky, vodní kanály, ţeleznice. Dle (Lynch, 1960, s. 49) vnímá řada lidí cesty jako dominantní prvek v jejich ţitém obrazu města. Okraje jsou stejně jako cesty liniové prvky, které představují hraniční zlomy v stejnoměrném prostoru. Někdy značí hranici mezi dvěma rozdílnými místy (Lynch, 1960, s. 62). Můţe jít o pobřeţí, ţelezniční náspy, zdi, ploty atd. (Lynch, 1960, s. 47). Důleţité je, ţe tyto prvky ruší cosi prvobytně souvislého. Oblastmi můţeme dle (Lynch, 1960, s. 47) nazvat středně velké oblasti města, které se rozprostírají na dvou rozdílných místech. Pozorovatel si u oblastí zvláště všímá jejich společných vlastností a jednotného charakteru místa. (Lynch, 1960, s. 66). Obyvatelé města často vnímají rozdíly mezi jednotlivými místy, které oddělují především silnice. Uzly ve městě představují dle (Lynch, 1960, s. 47) body či strategická místa, která můţe pozorovatel kdykoli nahlédnout. Lidé se na ně obvykle intenzivně 45

zaměřují, neboť jsou pro ně lehce zapamatovatelné. Ačkoli mohou na mentální mapě vyznít jako malá místa, ve skutečnosti se jedná o velká náměstí, či delší lineární tvary (Lynch, 1960, s. 72). Tvoří je zvláště hlavní tahy, místa přestupů v dojíţďce, křiţovatky apod. Posledním typem prvku zkoumaného města jsou tzv. významné prvky. Jedná se nejčastěji o fyzické objekty, např. budovy, osamocené věţe, stromy značky, obchody či hory (Lynch, 1960, s. 47). Obsahují jednoznačně dobře zapamatovatelný významný prvek. Významný bod má tendenci vystupovat z okolních prvků pro svou jedinečnost. S obyvateli města jsou tyto body spojeny určitou emoční vazbou (Lynch, 1960, s. 78). Často bývají pouţívány jako vodítko k nalezení identity či struktury místa, jeţ tyto jedinečné prvky postrádá. Snahou o generalizaci fyzické podoby prvků bylo docíleno lepší interpretace lynchovských mentálních map. Při práci v terénu pak poskytuje pozorovateli seskupení do jednotlivých kategorií nezbytnou jistotu a přehled (Lynch, 1960, s. 48). Významnou roli sehrává v mentálním mapování jiţ zmíněný lynchovský pojem „imageability―, který vnímá kaţdý člověk rozdílně (Lynch, 1960, s. 46). Je proto zcela přirozené, jestliţe někdo povaţuje za významný prvek ve svém městě bod, který je pro jiného zcela bezpředmětný. Lynch uvádí příklad náměstí, které můţe být vnímáno jako centrální oblast za předpokladu, ţe se jedná o město střední velikosti. Jak tomu bude u velkého metropolitního města, je otázkou, která můţe být vnímána rozdílně. Ostatně tak jak kaţdý z nás vnímá jinak různé barvy, pocity, tvary, vůně i zvuky (Lynch, 1960, s. 3), stejně je tomu i u výše uvedených pěti prvků. Úvod do výzkumu subjektivního vnímání prostoru

5.2 5.2.1

Pilotní studie na Sportovním gymnáziu ve Vrbně pod Pradědem

S myšlenkou intenzivního osobního vhledu do problematiky mentálního mapování na školní půdě navštívil autor výzkumu začátkem prosince nejprve Sportovní gymnázium ve Vrbně pod Pradědem. Jedná se o víceleté gymnázium v podhůří Hrubého Jeseníku. Plán návštěvy byl předem jasný. Provést výzkum subjektivního vnímání místa na příkladové oblasti města Vrbna pod Pradědem. K výzkumu bylo vyuţito konceptu mentální mapy Kevina Lynche (Lynch, 1960),

ale

i

představitelů

„lynchovské―

školy

geografů

u

nás

(Hynek 1980, 1984; Hynek, Svozil; 2007, 2008). Ve třídách vládla během výzkumu pozitivní atmosféra. Autor byl vřele přijat jak kolektivem studentů, tak učitelem zeměpisu, panem magistrem Čechem. Panu magistru Čechovi tímto autor výzkumu děkuje za umoţnění zavítání na „jeho půdu― a bezproblémové přijetí.

46

V neposlední řadě však autor vyuţil také svých jedinečných přístupů v problematice mentálního mapování, které poskytují výzkumu určitou dávku tolik kýţené autenticity. V čem byla autorovi návštěva gymnázia ve Vrbně pod Pradědem přínosem? 

kladná zkušenost a pro autora výzkumu cenná reflexe vlastního pojetí v budování si vztahu s územím a studenty



odbourání strachu a stresu před samotným vstupem na půdu gymnázia Frýdlant



praktické vyzkoušení si všech metod práce se studenty



neocenitelný poznatek toho, co je třeba zlepšit, na čem je třeba zapracovat, případně provést zcela jinak. V opačném případě potvrzení správného směru ve výzkumu mentálního mapování



lepší odhad časové náročnosti výzkumu

Výzkumu mentálního mapování se ve Vrbně pod Pradědem zúčastnilo celkem 27 studentů. Stejně jako ve Frýdlantu se jednalo o studenty sekundy niţšího stupně gymnázia (7. třída) a kvarty (9. třída). Řada věcí se v rámci výzkumu povedla. Na druhou stranu autor zjistil, ţe je třeba nadále pracovat na zkvalitnění konceptu výzkumu mentálního mapování tak, aby přišel na půdu frýdlantského gymnázia lépe připraven a obohacen o cenné zkušenosti. Povedené pasáţe výzkumu ve Vrbně pod Pradědem: 

stručné, jasné a přehledné vysvětlení mentální mapy. Poznatek, ţe k rychlému didaktickému exkurzu do pojmu mentální mapy, mentálního mapování je zapotřebí především tabule, na kterou se lépe vysvětlují prostorové jevy



obrovským přínosem byly pro autora interview se studenty, jejichţ mapa byla něčím jedinečná



potvrzení správnosti inspirace výzkumy (Hynek, Svozil; 2007, 2008) – barevné rozlišení prvků, vztahy k místům a objektům



na druhou stranu neskrývaná radost autora z vyuţití vlastních metod výzkumu,

které

ve

většině

případů

dobře

uplatnily

–

nestrukturované interwiev autora se studenty, neverbální popis imaginace ţitého prostoru, pouţívání citoslovcí k vyjádření emocí do mapy Části výzkumu, na kterých bylo nutno před výzkumem ve Frýdlantu zapracovat: 47



nepodařilo se studentům srozumitelně předat moţnost zakreslení Vrbna p. Pradědem ve vztahu k sousedním centrům, krajům či celému státu



nedostatek času na zvládnutí nestrukturované interwiev v jedné hodině. Řešeno po hodině v rámci jiţ jiné výuky, kdy si autor výzkumu studenty volal individuálně na chodbu



potřeba zaznamenat interwiev se studenty na záznamové zařízení. Autor

u nestrukturalizovaného interwiev nestíhal

zapisovat

subjektivní dojmy dětí na papír 

poznatek o nelehké práci na interpretaci mentálních map. Z důvodu vyloučení jakýchkoliv kvantitativních metod se tedy bude jednat o studenty zhuštěný popis prostorové imaginace. Takový způsob popisu

vyţaduje

od

studentů

intenzivní

ponor

Problematikou hlubokého kvalitativního popisu

a

vhled.

v prostředí

geografie se věnoval především americký představitel symbolické etnologie C. Geertz. Dle (Geertz, 1973 in Cloke et. al., 2004, s. 283) se jedná o způsob popisu reality tzv. typu "thick description", který poskytuje poznatky o kontextu, záměrech či konečné motivaci studenta, např. k zakreslení konkrétního prvku do mentální mapy. Prvotně tedy nejde o povrchní popis, ale naopak o aktivitu, která studenta nutí přemýšlet tvůrčím způsobem 5.2.2

Úvod do problematiky výzkumu na gymnázium Frýdlant

Prakticky zaměřená část výzkumu subjektivního vnímání prostoru mezi studenty frýdlantského gymnázia je nezbytná za účelem rozšíření práce o další kvalitativní poznatky, jeţ nejdou vyčíst z objektivního popisu reality. Od dat čistě statistického charakteru se tak rázem dostáváme do oblasti percepce území a prostorové představivosti. Jiţ filosof Kant k imaginaci, tedy představivosti řekl, ţe imaginace k pouhé „liteře slov připojuje i ducha―. (Čačka, 1999,

s.

188).

Svět

prostorové imaginace nám

v této práci

nezprostředkují dospělí, nýbrţ právě dospívající s jejich jedinečným, často emocemi nasyceným pohledem na své bezprostřední okolí. Cílem prakticky zaměřené části práce je popsat subjektivní vnímání okolního prostředí, s kterým je student v kaţdodenním kontaktu. Popis místa byl výzkumníkem zúţen pouze na samosprávný celek Frýdlant. Důvodem je lepší subjektivní percepce míst tzv. městské struktury, kterou vyţaduje „lynchovský― typ mentální mapy (Hynek, Svozil; 2008; s. 71).

48

Prostředkem k popisu subjektivně zabarvených pocitů byla studentům mentální mapa, viz. kapitola „mentální mapy―. Po statistickém obrazu a popisu Frýdlantska v úvodu práce tak na řadu přichází jedinečný popis subjektivity místa prostřednictvím světa mladistvých studentů frýdlantského gymnázia. Příkladovou studií pro výzkum nám bude především práce Břetislava Svozila (Perception of place Znojmo/Retz), která je zaměřena výhradně na dětský svět prostorové imaginace. Mezi další příkladové práce se budou řadit především texty A. Hynka (1980, 2007), který je průkopníkem lynchovských map v Česku (Osman, 2010, s. 29). Za vedení výzkumu a odbornou pomoc při řešení obtíţí děkuji především panu magistru Pavlu Štrynclovi a také magistru Dušanu Šoltysovi. Jejich znalost místních poměrů či povědomí o schopnostech svých studentů pro mě byla velkým přínosem. Děkuji dále celému vedení frýdlantského gymnázia za to, ţe mi umoţnili pracovat na výzkumu bez jakéhokoliv omezení. 5.2.3

Metodika komplementarity kvantitativního a kvalitativního výzkumu

Subjektivní vnímání prostoru studenty jiţ předem determinuje vhodnou metodiku výzkumu – komplementaritu kvantitativní a kvalitativní sloţky výzkumu. Kvalitativní přístup je vhodnou metodou především, pokud chceme svůj zájem odvrátit směrem od výzkumu kvantitativního, který je postavený především na přírodovědných základech (Hendl, 2005, s. 47). Komplementarita kvalitativního výzkumu, který můţe zastupovat stejně tak dobře geografie, jako filosofie, s výzkumem kvantitativním slibuje výzkumníkovi zajímavé výsledky. V případě výzkumu subjektivního vnímání Frýdlantu studenty jde především o komplementaritu obou pohledů. Dle (Hynek, Vagai; 2010; s. 415) se zde bude dobře snoubit pohled extenzivně pojatý, popisující oficiální obraz ţivota regionu (vědecké práce, data z úřadů) s pohledem jasně intenzivním, hlubinně orientovaným, jenţ popisuje studenty kaţdodenně ţitou skutečnost ve Frýdlantu. Podle (Hynek, Vagai; 2010; s. 415) se oba přístupy snaţí postihnout jedinečnost a prostorové uspořádání ţivota obyvatel. Extenzivní (povrchový) přístup tak výzkumníkovi poskytuje obecný pohled na region a jeho tíţivá témata. Intenzivní

přístup ve výzkumníkovi

vzbuzuje

bezprostřední

zkušenost

se ţivotem ve Frýdlantu, a skýtá tak další moţnosti k porozumění prostorových vztahů města (Hynek, Vagai; 2010; s. 415). 5.2.4

Vnímání místa

S konceptem myšlenkových map studentů úzce souvisí subjektivní vnímání místa, tedy něčeho, co by mělo být v samém jádru pojmu osvobozeno od materiálních hodnot současného světa. Otázku chápání místa srozumitelně 49

otvírá především světový humanistický geograf Yi-Fu Tuan. Dle Tuana je místo viděno jako určitá kombinace. Přesněji jde o určité prolnutí vidění místa v rámci společnosti a vnímání identity v prostorovém umístění (Tuan, 1977 in Vávra, 2003, [online]). Místa jsou dle (Tuan, 1977 in Vávra, 2003, [online]) místy zvýšené péče, jeţ vytváří člověk ţijící na daném místě. Síla místa umocňuje sdílený pocit z místa, který se následně můţe promítnout do mentálních map studentů. Tato „síla― však dle (Tuan, 1977 in Vávra, 2003, [online]) vychází z emocionálního investování lidí, kteří svým duchem místo tvořili. Je tedy otázkou, nakolik současná generace studentů dokáţe i pod náporem zdánlivě uspokojujícího materiálna vnímat „ducha― místa. Ojediněle se toto nemateriální vnímání okolních míst v mentálních mapách studentů frýdlantského gymnázia ukázalo. Jednalo se především spíše o vnímání „genia loci―, tedy určité atmosféry, kterou se studenti na určitém místě nechají rádi „spoutat―. Atmosféra míst se v autorově výzkumu projevila především v expresivně vyjádřených citoslovcích studentů umístěných do mentální mapy. Hledání skutečného smyslu místa tak zůstalo studentům ve většině případů skryto. Tuan tento stav vysvětluje kombinací modernity doby s příměsí étosu lidské dominance (Tuan, 1977 in Vávra, 2003, [online]). Studenti tak jednotlivá místa do mapy promítali především na základě jejich vizuální podoby. Výzva k zakreslením místa do mentální mapy na základě dalších smyslů studenta (např. objekt kravína – citoslovce „Fuj, to smrdí―) nebyla studenty do mapových projektů promítnuta. Hodnocení vizuálních významů míst zakreslených studenty lze podle (Tuan, 1977 in Vávra, 2003, [online]) rozdělit na místa s tzv. veřejnými symboly a místa zvýšené péče. Místa s veřejnými symboly dokáţou svým charakterem pozorovatele připoutat zrakem. Dle (Tuan, 1977 in Vávra, 2003, [online]) se jedná především o posvátná místa, veřejné zahrady, monumentální architekturu. Taková místa dokáţe rychle identifikovat i pozorovatel příchozí z vnějšku (Tuan, 1977 in Vávra, 2003, [online]). Avšak v mentálně mapových projektech studentů jsou pro výzkumníka zvláště ceněny popisy míst se zdánlivě malou přitaţlivostí, tzv. „míst zvýšené péče―. Dle (Tuan, 1977 in Vávra, 2003, [online]) se jedná o domov, obchod, obytnou čtvrť, trţiště. Subjektivní percepce „míst zvýšené péče― je pro výzkumníka v mentálních mapách studentů jednoznačným přínosem. Takový typ míst dokáţe rozkrýt citový vztah studenta k místu, který celý výzkum obohacuje o nemateriální a v současném světě tolik postrádanou emocionální stránku duše pozorovatele. Současně je zapotřebí zmínit, ţe se nejedná o jediný správný přístup k prostorové percepci, neboť kaţdého

studenta

formuje

jiné

kulturní

50

a

sociální

prostředí.

Hodnoty jednotlivých studentů tedy mohou být značně rozdílné od hodnot výzkumníkových. Přípravy a zahájení výzkumu ve Frýdlantu

5.3

Zahajovací práce výzkumu

5.3.1

Samotný výzkum a jeho přípravy tedy probíhaly v těchto po sobě jdoucích krocích: 

autorova zkouška „nanečisto― na Sportovním gymnáziu ve Vrbně pod Pradědem



navázání spolupráce s frýdlantským gymnáziem



provedení výzkumu subjektivního vnímání prostoru se studenty (mentální mapy)



výzkumníkova interpretace mentálních map



návrat za studenty na frýdlantské gymnázium za účelem pořízení krátkých strukturovaných interwiev s volnými otázkami nad jejich mentální mapou



zpracování všech materiálů a myšlenek s důrazem na logiku věci (viz. metoda „prozkoumat a utřídit― [Cloke et. al., 2004, s. 215248])

5.3.2

Proč frýdlantské gymnázium?

Frýdlantské gymnázium bylo vybráno ve spolupráci s vedoucím práce zcela záměrně. Jedná se o jediné školské zařízení gymnaziálního typu v celém Frýdlantském výběţku. Tradice gymnázia sahá aţ do poválečných let, konkrétně roku 1947 (Gymnázium Frýdlant, 2012, [online]). Škola je známa především pro svůj vstřícný přístup k umístění pedagogů a ţáků, kteří měli pro představitele minulého reţimu, tzv. „problematickou minulost―. Gymnázium Frýdlant je jedinečné také v dalším ohledu – dojíţďkou. Studenti školy dojíţdějí z různých koutů Frýdlantska. Svou spádovostí tak škola slouţí především obyvatelům Frýdlantska. Naopak předlistopadové doby, kdy gymnázium hojně navštěvovali také studenti z jiných částí, jako je Liberec, jsou uţ pryč. Jejich počty jsou minimální. Pro výzkumníka je neocenitelným kladem především pozitivní atmosféra školy, počínaje učitelským sborem, konče jejími studenty. Spádovost školy, jejíţ studenti pocházejí z rozmanitých částí Frýdlantska, je neocenitelným přínosem. Výzkumník má tak moţnost nahlédnout do problematiky prostorového vnímání Frýdlantu z více stran pohledu. Učitelský sbor je nadšený prací se studenty, a to i přes fakt, ţe v posledních letech bojuje škola o svou existenci. Negativ práce výzkumníka na frýdlantském gymnáziu 51

je velmi málo. Mezi jedno z všeobecně diskutovaných témat pedagogických kruhů se řadí selekce dětí ve prospěch víceletých gymnázií po ukončení páté třídy niţšího stupně vzdělání. Řada českých odborníků se k tomuto brzkému kroku naší vlády z roku 1990 staví negativně, více (Průcha, 2009). Výzkumník tak logicky přichází o práce dětí, které např. z důvodu poruchy v učení zůstaly na základní škole, ale jinak by svou mentální mapu měly vskutku nápaditou. 5.3.3

Přípravy mentálního mapování

Výzkum mentálního mapování na frýdlantském gymnáziu probíhal ve dvou třídách niţšího stupně, konkrétně v sekundě a kvartě (7. a 9. třída). Věkový rozestup mezi jednotlivými studenty činil celé dva roky. V některých případech (odklad povinné školní docházky) činil tento rozdíl roky tři. Výzkumu se

zúčastnilo

celkem

47

studentů

frýdlantského

gymnázia

a výzkumníkovi byla k dispozici v kaţdé třídě jedna vyučovací hodina zeměpisu (45 minut). Samotný výzkum započal úvodním slovem a poděkováním panu učiteli za moţnost zprostředkování jedné vyučovací hodiny z jeho uţ tak nabitého učebního plánu. Studentům bylo nejdříve řečeno, z jakého důvodu výzkumník na jejich školu zavítal. Následovalo jasné a přehledné vysvětlení konceptu mentálních map. K didaktickému vysvětlení pojmu mentální mapa vyuţil autor výzkumu školní tabule. Kaţdopádně výzkumník narazí na fakt, ţe k vysvětlení prostorového jevu zdánlivě nejdou pouţít pouze slova. Cílem úvodní části hodiny bylo především přeloţit studentům odborné názvosloví vědeckého jazyka do podoby pro ně přijatelné. Vysvětlení průběhu výzkumu ve třídě prostřednictvím mentálního mapování studentů tedy probíhalo následovně: 

vysvětlení termínu „mentální mapa―, „mentální mapování―



upozornění na časovou náročnost výzkumu



krátké představení Kevina Lynche, coby průkopníka na poli subjektivního vnímání prostoru



popsání základní terminologie „mentálního mapování― (vysvětlení subjektivního vnímání prostoru a percepce)



stručné nastínění tvorby mentální mapy na tabuli. Opatrnost kladena především na vyloučení jakéhokoliv počátečního podsouvání konceptu tvorby mentální mapy studentům



důraz na fakt, ţe studenti tvoří mapu. Krátké připomenutí skutečnosti, ţe je mentální mapa specifický typ mapového díla – myšlenková mapa zaloţená na základě subjektivního vnímání 52

okolního kaţdodenně ţitého prostoru města. Přesto jde ve svém základu stále o mapu 

ujištění studentů, ţe bude výzkum probíhat naprosto anonymně. K identifikaci a interpretaci mapy tak autorovi stačilo znát věk, třídu a pohlaví kaţdého studenta. Mezi studenty a autorem výzkumu byl tímto krokem vybudován pocit důvěry, který je neocenitelným přínosem ve vztahu výzkumník – student

Studenti k zakreslení mentálních map vyuţili: čistý papír formátu A4, obyčejnou tuţku a 4 barevné pastelky Studentům byla ponechána značná volnost při tvorbě své mentální mapy. Kaţdá mapa je svým způsobem jedinečná. Některé rámcové omezení však z důvodu následné lepší interpretace mentální mapy výzkumníkem nastaly. Jednalo se především o zakreslení maximálního počtu 20 prvků do mapy. Vyuţity měly být podle konceptu subjektivního vnímání prostoru u Lynche především body, liniové prvky a plochy. Dle (Lynch, 1960, s. 47) mohou být za liniové prvky povaţovány cesty (paths), či okraje (edges). Body představují v mentálních mapách studentů uzly (nodes), či významná místa (landmarks). Zástupcem ploch jsou především Lynchem popsané tzv. oblasti (districts). Následoval poţadavek na barevnou odlišnost jednotlivých prvků v mentální mapě. Podle subjektivního vnímání měly být studenty rozděleny jednotlivé prvky následovně: pozitivně vnímané prvky – modrá, neutrálně vnímané prvky – zelená, negativně vnímané prvky – červená, kontroverzně vnímané prvky – ţlutá Následná interpretace mentální map je pro výzkumníka nelehkým úkolem (Hynek, Svozil; 2007; s. 72). Za účelem snadnějšího vyhodnocení mentálních map bylo vyuţito konceptu českého geografa Hynka (Hynek, Svozil; 2007; s. 72). Ten pouţívá dva na sebe navazující přístupy v identifikaci objektů zakreslených studenty na mentálních mapách. Přesněji jde o – body, linie a plochy. Druhým přístupem je rozlišení objektů na ty, které jsou vnímány pozitivně, negativně, neutrálně a v neposlední řadě vyloţeně kontroverzně, viz. předchozí odstavec. Autor výzkumu vyuţil také svého vlastního přístupu. Na závěr nechal studenty do mapy slovně zhodnotit (interpretovat) odpověď na otázku, co je napadne, vysloví-li se věta „Frýdlant – místo v mém ţivotě―. Studenti měli za úkol vyuţít volné asociace bez příliš dlouhého přemýšlení. Cílem bylo ve studentech vyvolat emoce. Ty závisí dle (Čačka, 1999, s. 192) na bohatosti a charakteru podnětů, ale i kvalitě a šíři volených zájmů. Cílem spojení emoce 53

a imaginace v prostředí mentálního mapování je schopnost emancipace, tedy odpoutání se od reality (Čačka, 1999, s. 192). Postup tvorby a vyhodnocení mentálních map

5.4 5.4.1

Průběh mentálního mapování v hodině

Úvodní ţádost o kresbu byla autorem výzkumu dlouho promýšlena. I zde platí zásada nepodsouvat studentům svou formulací cokoliv, co by následně mohlo výzkum citelným způsobem poškodit. Úkolem výzkumníka je zůstat především v obecné rovině, bez pokusu o jakékoliv předesílání vlastních myšlenek, soudů či očekávání. Například (Osman, 2010, s. 33-34) k problematice úvodní ţádosti o kresbu říká, ţe je vhodné vyuţít inspirativních otázek Kevina Lynche z knihy „The Image of the City―. Inspirace Lynchovými otázkami typu „Pokuste se prosím, nakreslit mapu toho, co Vás napadne, kdyţ se řekne…―, nakonec nebyla pro autora výzkumu vhodná. Časté sklouzávání ke kopírování vzorů od skutečných autorit někdy můţe být přínosem, ale v tomto případě tomu bylo spíše naopak. Nakonec přišla autorovi výzkumu na mysl otázka, která je výstiţná, jednoduchá, trefná a hlavně svým způsobem studentům nic nepodsouvá. Pokuste

se

zakreslit,

co

se

vám

vybaví,

kdyţ

se

řekne:

„Frýdlant, místo v mém životě“. Výzkum se však také opíral o hledání odpovědí na řadu podotázek, které by dále rozšířily prostorovou imaginaci Frýdlantu směrem k vyšším celkům. Studenti proto byli vyzváni, aby pokud to uznají za vhodné, zakreslili Frýdlant jakýmkoli způsobem ve vztahu k sousedním centrům, státům, světadílům. V neposlední řadě měli studenti popsat vlastními slovy, co se jim vybaví, když se řekne „Frýdlant, místo v mém životě“. Zdali si dovedou představit, ţe zde po ukončení studií zůstanou, nebo se na Frýdlantsko navrátí. Jestli si myslí, ţe je pro ně oblast Frýdlatska periferií stranou jejich zájmu, nebo si naopak své rodné oblasti váţí z jakéhokoliv jiného důvodu? V okamţiku, kdy byla úvodní ţádost o kresbu vyslovena a na tabuli autorem výzkumu napsána, vrhli se studenti do zakreslování mentální mapy města Frýdlant. Počáteční nejistota některých studentů byla rychle odbouraná v okamţiku, kdy i oni viděli, ţe mnozí z jejich kamarádů uţ se zakreslováním začali. Autor výzkumu několikrát zopakoval, ať se na něj studenti v případě dotazů k mentálnímu mapování obrátí. Takřka ihned po zahájení výzkumu nastal v sekundě (7. třída) problém s vymezením prostoru mentálního mapování. Z hlubin třídy se tak začaly mnoţit dotazy typu: „Kdyţ bydlím ve Višňové, mám kreslit Frýdlant, nebo Višňovou?― 54

a jiné. Je zajímavé, ţe dotazy tohoto typu vnesli studenti niţšího ročníku, zatímco ve kvartě probíhal výzkum zcela opačně – bez otázek. Zmiňme proto fakt z vývojové psychologie. Valná většina studentů kvarty se nachází v období puberty (Drapela, 2008, s. 89). Anglický psychoanalytik R. Cattel toto stádium popisuje jako bouřlivé období, v kterém mladý člověk usiluje o nezávislost a jako dospívající bytost se snaţí o integraci své osobnosti (Drapela, 2008, s. 89). Autor výzkumu nakonec umoţnil zakreslit studentům i prostorovou imaginaci svého rodného města. Tahle náhlá situační změna zadání výzkumu však nic nezměnila na faktu, ţe tito studenti kromě svého rodného města zakreslili také Frýdlant, tak jak ho znají. Den co den chodí do školy a ze školy kolem po cestách, kolem vody, obchodů apod. Bez tohoto poţadavku by se rázem

autorovi

výzkumu rozpadla

soudrţná

struktura

výzkumu.

Předpoklad, ţe by kaţdý ze studentů zakresloval do mentální mapy pouze své rodiště je jen těţko představitelný. Bylo by pak velice těţké interpretovat subjektivní vnímání studentů v alespoň trochu soudrţném celku. Během probíhající vyučovací hodiny procházel autor výzkumu mezi studenty a postupně se jich dotazoval na některé nejasné záleţitosti, či věci, které ho vyloţeně zaujaly. Vyuţito bylo otázek typu, viz. (Osman, 2010, s. 34): „Jaký prvek si zakreslil jako úplně první?―, „Proč je v tomto místě bílá plocha?―, „Tvoje mentální mapa se táhne jen jedním směrem, dovedeš příčinu vysvětlit?― a jiné. S odstupem jednoho týdne autor výzkumu opět zavítal na frýdlantské gymnázium. Důvod návštěvy měl svůj předem plánovaný průběh. S vybranými studenty chtěl výzkumník pořídit strukturovaný rozhovor s otevřenými otázkami a otevřít tak prostor k lepší interpretaci mentálních map studentů. Cíle interwiev se studenty: 

další moţný rozbor mentální mapy. Odhalení skrytých prvků mentální mapy studenta, které nejdou vyčíst bez dotázání se na konkrétní případ



vytvoření pocitu důvěry, který chybí při mentálním mapování ve třídě – problém studu před kamarády apod.



získání subjektivních poznatků, jeţ doplňují prostorové jevy a souvislosti studentem vyobrazené v jeho mapě (posílení metodiky kvalitativního

výzkumu),

viz.

kapitola

„Lynchův

přístup

k subjektivnímu vnímání― Podle (Hendl, 2005, s. 173) je základem rozhovoru se strukturovanými otevřenými otázkami především redukovat efekt tazatele na kvalitu rozhovoru. 55

Data z této formy interview se dobře analyzují. Otevřený typ otázek v interwiev se výzkumníky často pouţívá v případech, kdy nelze v budoucnu rozhovor opakovat, a my tak máme celkově velmi málo času se respondentovi intenzivně věnovat

(Hendl,

2005,

s.

173).

byla

Vyhrazena

pro kaţdou

třídu

(sekundu i kvartu) jedna vyučovací hodina. Interview v sekundě probíhalo při turistické vycházce v hodině tělocviku. V rámci 45 minut byli postupně dotázáni tři studenti. Strukturace otázek probíhala zcela logicky. Zprvu se výzkumník začal dotazovat na zajímavou percepci míst, cest, uzlů apod. zakreslených ve studentově mapě. Student byl dotazován, zdali by jev podrobněji nepopsal, zkusil uvést motivaci k zakreslení tohoto prvku. Podle (Svozil, 2007, s. 61) nejsou nejzajímavějším poznatkem mentální mapy cesty, objekty, ale především příčiny, které z jejich zakreslení vyplývají a po kterých výzkumník do značné míry pátrá. Poté výzkumník volně přešel k předem připraveným otázkám, které vyplynuly z jeho interpretace mentálních map studentů mimo prostředí školy. Studenti byli dotazováni např. na (detailněji rozebráno v kapitole – interpretace mentálních map) 

místa, cesty apod., kde se necítí dobře, bojí se určité hrozby,



kvalitu

dopravního

spojení

do

školy,

ze

školy,

celkově

na Frýdlantsku, 

význam neporušené přírody na Frýdlantsku jako určujícího prvku v rozhodnutí zde zůstat i v budoucnu,



vnímání Frýdlantu jako centra, spádové oblasti pro Frýdlantsko, subjektivní důleţitost center za státními hranicemi pro Frýdlantsko,



význam stabilního zaměstnání rodičů ve Frýdlantě, na Frýdlantsku,



potenciál turistického ruchu na Frýdlantsku.

Například (Hendl, 2005, s. 173) řadí k negativům strukturovanému interview s volnými otázkami určitou (pouţito na frýdlantském gymnáziu) tazatelovu restrikci na předem daná témata. Tazatel se však snaţil do určité míry nabourat stereotypnost interview. Podařilo se mu to pomocí momentů, kdy situačně odbočil od tématu tak, aby dal studentovi příleţitost k vlastnímu vyprávění ve formě

nestrukturovaného

rozhovoru

(Hendl,

2005,

s.

176).

Interview se studenty kvarty jiţ probíhalo ve sborovně. Zúčastnili se ho opět tři předem vybraní studenti. Odpovědi studentů byly nahrány na záznamové zařízení (diktafon). Ten slibuje moţnost doslovného přepisu rozhovoru. Především však poskytuje výzkumníkovi jistotu, ţe se z interwiev nic podstatného nevytratilo. Doplňující subjektivní imaginace prvků vyčtená z mapy v průběhu

rozhovorů

bude

uveřejněna 56

a

interpretována

v části

„Interpretace mentálních map―. Přepis zajímavých pasáţí rozhovorů ze sekundy bude uveřejněn tamtéţ. 5.4.2

Interpretace mentálních map studentů

Připomeňme si, ţe více neţ polovina studentů nepochází přímo Frýdlantu, nýbrţ je rozeseta po celém Frýdlantském výběţku. Způsob zakreslení počátečních prvků je u studentů sekundy a kvarty rozdílný. Zatímco ti mladší začínali zakreslovat svou mapu téměř ve všech případech od rodiny a domova, u starších tomu bylo jinak – na řadu přicházeli nejprve kamarádi, či objekty a místa, kde se s kamarády setkávají a tráví odpoledne apod. Spojení Frýdlantu — periferie bylo studenty do značné míry popřeno. Studenti povaţují Frýdlant, potaţmo Frýdlantsko za tzv. „zapadákov―. Avšak řada z nich do mentální mapy popsala úmysl na Frýdlantsku zůstat i nadále (např. po vystudování školy), či se na Frýdlantsko v budoucnu vrátit. Určujícím prvkem tohoto zamýšleného rozhodnutí je především citová vazba k rodině (vyšší v případě sekundy) či kladný vztah k ţivotnímu prostředí Frýdlantska, které podle některých výroků není tolik „zkaţené― jako jinde. Vřelý vztah

k rodině

lze

vyčíst

z mentálních

map studentů,

ale

i odposlechnout z rozhovorů. Jedná se o vazbu studentů na primární sociální skupinu. Student je rodinou utvářen a formován, proto byla v mapách často zakreslena právě vazba na své nejbliţší, např. takto „Nové M. pod Smrkem – sestra―, či „Předlánce – bydlí tam má babička― a hned vedle textu pouţitá kresba srdce. Dobrého stavu okolního prostředí si studenti povaţují. Vztah k okolní přírodě můţeme ilustrovat na následujících výrocích, které padly v interwiev, „Příroda pro mě hraje velkou roli (Filipovka)― nebo „Do velkého centra nechci, dovedu si v budoucnu představit maximálně Frýdlant―.

V ojedinělých

mentálních mapách studentů sekundy se příroda objevovala ve formě lesa, který byl vnímán za městem jako pozitivní. Gymnázium ve Frýdlantě působí jako silný hráč, který do značné míry vytváří jistou „občanskou společnost― studentů, kteří si pěstují citové pouto k jejich rodné oblasti. Příčiny tohoto zajímavého jevu jsou zřejmé. Předně se jedná o výbornou atmosféru na půdě frýdlantského gymnázia, z které prosakuje rodinné prostředí a osobní vztah učitel – student. Důleţitou skutečností je široké povědomí a respekt ke škole ze strany rodičů, kteří pocházejí z valné většiny právě z Frýdlantska.

57

Frýdlant je mezi studenty povaţován za správní, sociální a ekonomické centrum oblasti. V mentálních mapách se často opakovala přítomnost nemocnice jako prvku, který zajišťuje Frýdlantu určité výsadní postavení oproti městům, jako jsou Hejnice, či Novém Město pod Smrkem. Subjektivní vnímání velikosti rozlohy Frýdlantu můţeme hezky ilustrovat na pocitu z interview se studentkou sekundy, „Kdybych měla zakreslit své rodné město, bude oproti Frýdlantu na výkresu daleko, daleko menší―. Velice ojediněle se v mentálních mapách studentů objevily také širší vztahy ke vzdálenějším centrům za hranicí oblasti Frýdlantska. Pokud se tento jev v mentální mapě studentů vyskytl, jednalo se především o město Liberec nebo Prahu. Studenti byli při rozhovoru poţádáni o odpověď na výzkumníkovu stručnou otázku, která zněla následovně: „Kdyby ses měl teď a tady rozhodnout, kam pojedeš za sluţbami (nákupy apod.), které větší město by sis vybral?― Valná většina studentů zvolila za centrum širší nabídky sluţeb Liberec, viz. „Do Bogatynie jezdíme rádi nakupovat―. Během výzkumu se však vyskytlo pár odpovědí, které poukazovaly jiným směrem. Tito studenti by navštívili daleko spíše centrum za hranicí (Bogatynia). Argumenty pro návštěvu polské strany byly jednoznačné – lepší sluţby, usměvavější lidé, celkově lepší subjektivní pocit z města oproti Liberci. Faktem zůstává, ţe tento názor je utvářen především nejbliţší rodinou, jelikoţ studenti nejsou ve věku dvanácti aţ čtrnácti let povětšinou natolik vyspělí, aby dokázali zhodnotit všechny pozitivní aspekty nabízených sluţeb. Studenti Frýdlantského výběţku se bojí především romské komunity. Členové komunity se vzdělávají povětšinou na místní základní škole Purkyňova. Časté je zvýraznění základní školy jako objektu, který je vnímán negativně i kontroverzně zároveň. Široce citovanou je přítomnost blízkého parku, kde není bezpečno zejména pro studentky gymnázia. Pocity strachu vyjadřovaly studentky především v imaginaci parku zakresleného do jejich mapy. Pro výzkumníka je těţko rozeznatelné, nakolik se u studentů jedná o skutečná fakta (viz. interview studenta, jenţ byl skutečně šikanován). Motivem pro zakreslení negativního vnímání míst, jako je Purkyňova škola či parky, můţe být i dichotomie známá jako „my― a oni―. Dle (Dobiášová, 2006, s. 22) pojednává „my― o skupině, do které patříme a rozumíme jí. Naopak „oni― představuje skupinu, do které nepatříme a nechceme náleţet. Majorita prohlašuje odlišné etnické skupiny, jako jsou Rómové, často za kategorii „oni― (Dobiášová, 2006, s. 22). Dle (Dobiášová, 2006, s. 22) kategorie „oni― vypovídá o negativních vlastnostech, jeţ kategorie „my― nenese a odsuzuje je.

58

Autor výzkumu z mentálních map a interview vyčetl také vliv tzv. „jistoty― povolání rodičů na své děti. Frýdlantsko je zasaţeno vysokou mírou nezaměstnanosti. Práce se zde hledá oproti velkým centrům těţko. Situaci nijak nepomáhá ani komplikovaná dojíţďka z oblasti. Studenti ve velké míře hrdě zakreslovali jako pozitivní objekty či místa, kde pracují jejich rodiče. V rámci Frýdlantska tak jde o jedinečný jev, který napomáhá k respektování práce jako ne zcela samozřejmé hodnoty. Tato skutečnost se naproti tomu vůbec nevyskytovala ve výzkumu mentálních map studentů Sportovního gymnázia ve Vrbně pod Pradědem. Bruntálský region je oproti Frýdlantsku postiţen nezaměstnaností ve větším měřítku. Přesto pozitivní vnímání míst, kde pracují rodiče studentů, do map zaneseno nebylo. Ţelezniční dráha tvořila v mentálních mapách frýdlantských studentů dominantní prvek. Připomeňme si fakt, ţe valnou většinu studentů tvoří dojíţdějící. Avšak výzkumníkova hypotéza o tom, ţe bude hrát hlavní roli v imaginaci prostoru řeka Smědá, se nepotvrdila. Při zkoumání terénu autorem výzkumu se zdála řeka Smědá jako určující prvek v rozdělení města. Studenti se však v zakreslení subjektivním vnímáním uchylovali především k ţelezniční dráze. Ta pro ně představuje nezbytné spojení se svým domovem. V mapových projektech je naprosto potlačen moţný turistický ruch ve Frýdlantu, potaţmo celé oblasti. Frýdlantský zámek se neobjevil v jediné mentální mapě, jeho percepce je tak studenty upozaděna. Při rozhovorech byl často zmiňován nevyuţitý potenciál pro sjezdové lyţování a turistický ruch obecně. Dotazovaná studentka sekundy autorovi výzkumu řekla, ţe ji doslova „mrzí―, kdyţ musí s rodiči za sportem (lyţe, běţky) mimo Frýdlantsko. Velké obchodní řetězce přítomné ve Frýdlantu studentům nevadí. Oceňují jejich velký výběr, ale zároveň si uvědomují, ţe svým příchodem mají devastační vliv na tradiční malé obchodníky ve městě. V mentálních mapách studentů se obchody často objevovaly jako všeobecně pozitivně vnímané, a to zvláště při cestě do, nebo ze školy, kdy v nich studenti nakupují. Některým studentům tázaným v interview vadí především neucelenost polohy obchodních center. Ocenili by raději, kdyby byly řetězce koncentrované v jedné obchodní zóně,

viz. „Velké

„Souhlasím s tím,

obchodní kdyţ

jsou

řetězce centra

mi

nevadí

v jedné

–

zóně,

je ale

velký výběr―, ve

Frýdlantě

mi nevyhovuje, ţe jsou supermarkety roztahané po městě.― Porovnání, popis a rozhovor se studentem

5.5 5.5.1

Stručná syntéza dvou světů - vědecký, studenty reprezentovaný

Krátká syntéza dvou přístupů vhodně doplní předcházející interpretaci mentálních map. Bude nám slouţit především ke konfrontaci poznatků z oficiální 59

a subjektivně ţité části výzkumu (mentální mapy studentů). Vyuţito bude především metod dedukce, kdy budeme společně postupovat od jednotlivých faktů k obecným závěrům. V mentálních mapách studentů se nepotvrdil předpoklad subjektivně vnímané perifernosti oblasti Frýdlantska. Studenti si do značné míry uvědomují, ţe ţijí a studují v oblasti, jeţ je často nazývána jako „periferie―. Na druhou stranu vnímají, ţe Liberec, Bogatynia i Praha nejsou vzdáleny natolik, aby pro ně byly vzdálenostně nepřekonatelným místem. Negativně vnímané prostory Frýdlantu korespondují s jejich pověstí. Ten je studenty vnímán především v rámci dichotomie „my― a „oni―. Je potřeba zmínit, ţe v ojedinělých případech měli studenti s jinou etnickou skupinou (Rómy) sami negativní osobní zkušenost, která koncept „my― a „oni― ještě více podporuje, více viz. intepretace mentálních map studentů. Podrobnější popis subjektivního vnímání studentů je uveden v kapitole „Interpretace

mentálních

map―.

V textu

práce

jiţ

výzkumník

uvedl,

ţe komplementarita obou pohledů – oficiálního a ţitého je na místě a oba přístupy se vhodně doplňují (Hynek, Vagai; 2010; s. 415). Autorovi výzkumu šlo však prvotně o popis těchto dvou světů. Kaţdý z nich je svým způsobem jedinečný. 5.5.2

Krátký subjektivní popis Frýdlantu prostřednictvím studentů

„Frýdlant na mě působí dobře. Chodím sem do školy, do hudebky, pracují tu rodiče, nakupuje se tady. Vytkla bych jen to, ţe před rokem byly povodně a město ještě nespravilo všechny silnice. A mám tu hodně kamarádů. Většina z nich tu sice nebydlí, ale většinou se potkáváme právě ve Frýdlantě a hlavně ve škole.― – sekunda, dívka „Frýdlant nemám radši neţ své rodiště a ţít bych tu nechtěl, ale i tady mám kámoše a dá se tu dělat hodně věcí.― – kvarta, chlapec „Ve Frýdlantě bych bydlet nechtěl, protoţe tady v blízkosti nejsou lesy a kopce. Ve Frýdlantě neznám nikoho kromě kamarádů ze školy.― – sekunda, chlapec „Jako negativní jsem uvedla autobusák, ve dne je to tam v pohodě, ale večer se tam potloukají divní lidé. Jinak celkově na mě okolí Frýdlantu působí dobrým dojmem. V noci je to trochu horší, okolo parku nebo právě navečer u autobusáku. Mám Frýdlant ráda, není to sice nějaké velkoměsto, ale je tu vše, co potřebuju. I kdyţ na takové větší nákupy jezdíme do Liberce. Hodně jsem si oblíbila gympl, jsou tu skvělí lidé.― – kvarta, dívka

60

„Frýdlant je pro mě město pomluv a falešných lidí. Město bez lesů, město bez zábavy, město plné Romů. Je zde těţké poznat fajn lidi. Je to město, ze kterého chci co nejdřív odejít.― – kvarta, dívka „Frýdlant mám rád, protoţe je to poměrně zapadákov.― – sekunda, chlapec „Frýdlant mám ráda, protoţe je to zajímavé místo mnoha moţností. I kdyţ tu nebydlím, jsem ráda, ţe se tu můţu vzdělávat. Některé budovy jsou od našeho gymplu dost daleko, ale dojít se tam dá. Dá se tu sehnat hodně věcí a dobré jídlo. Frýdlant je prostě hezké město.― – kvarta, dívka „Ve Frýdlantě se mi líbí. Mám to blízko do školy a rodiče do práce. Autobusová zastávka je taky blízko a obchod taky. Je fajn, ţe je ve Frýdlantě zimní stadion, kam chodíme bruslit.― – sekunda, chlapec „Frýdlant je pro mě hlavně gympl. Jezdím sem do školy a nehodlám tu zůstat celý ţivot. Město jsem si ale oblíbil.― – kvarta, chlapec „Některá místa ve Frýdlantě jsou opravdu hezká. Frýdlant nabízí hodně sportovního vyţití (ale chybí tady bazén). Frýdlant vnímám jako místo, kde jsem se narodila. Aţ budu starší, chci bydlet v Praze, ale jednou se chci do Frýdlantu vrátit, protoţe aţ budu mít děti, tak by měly, kde studovat (i střední školu – gymnázium, tedy pokud ho do té doby nezruší). Frýdlant vnímám více méně kladně.― – kvarta, dívka „Frýdlant je můj domov, ale chci se odstěhovat, protoţe se tady bude v budoucnu špatně shánět práce, vnímám ho jako zapadákov, protoţe tady nemáme nic pořádného kromě zámku.― – sekunda, chlapec „Město Frýdlant vnímám jako město, do kterého jezdím ráda. Zde se učím hrát na flétnu v ZUŠ a chodím do školy. Také tady nakupujeme potraviny atd. Neberu ho jako úplný zapadákov, vţdyť tady je a existuje. Ale nejradši mám vesnici, ve které ţiju. Není tam rušno, a kdyţ vyjdu ven, nejsou všude Romové. Takţe se cítím bezpečně.― sekunda, dívka 5.5.3

Porovnání prostorového vnímání studentů s interpretací výzkumníka

Autor výzkumu dokončil interpretaci mentálních map studentů a následně se pokusil o vytvoření svých předpokladů pro další vstup na půdu gymnázia. Rozhovory se studenty měly dát autorovi odpověď na řadu zajímavých prvků z mentálních map studentů. Šlo především o ten typ prostorové imaginace, který by se dal pomocí rozhovoru dále rozvést. Jednotlivé prvky (objekty, cesty, významné body) se značně lišily. Kvantitativní analýza prvků z mentálních map by byla v takovém případě naprosto zbytečná, jelikoţ prvky na mapě vykazovaly mnohdy nesourodé kategorie. 61

Potvrdilo se: 

kladný vztah ke svému skutečnému domovu, který je v mnoha případech mimo Frýdlant. Silná vazba na rodinu jako prvotního sociálního činitele, který studenta formuje



pozitivní úloha frýdlantského gymnázia v celé oblasti



negativní percepce míst, jako je základní škola Purkyňova či otevřená prostranství (viz. dichotomie „my― a „oni―)



jistota zaměstnání na Frýdlantsku představuje pro obyvatele váţenou společenskou hodnotu



úloha ţelezniční dráhy jako dominantního spojení se „světem―



povědomí a spokojenost s dobrým ţivotním prostředím oblasti

Autora výzkumu překvapilo: 

absence negativní percepce Frýdlantska – „Frýdlantsko – periferie―



kladná úloha polského města Bogatynia jako centra sluţeb pro obyvatele Frýdlantska



neprojevil se strach z velké vody jako jevu, jímţ je Frýdlantsko suţováno

62

5.5.4

Rozhovor se studentem sekundy

Mentální mapa studenta, s kterým byl pořízen rozhovor

Obrázek 10: Mentální mapa studenta sekundy Přepis rozhovoru Rozhovor probíhal ve sborovně přibliţně patnáct minut. Obsah rozhovoru je neúplný z důvodu vystihnutí jeho podstatných částí. Student s nahráváním rozhovoru předem souhlasil. Proč tě v mentální mapě napadlo vymezit Frýdlant tak široce oproti tvé rodné Řásnici? Já jsem tady dřív ţil. Teď ke Frýdlantu nemám ţádný vztah. Je zde spousta míst, kam chodím. Frýdlant je pro mě střediskem, kam se všichni ti lidi z okolních vesnic sjíţdějí, pak je ještě třeba Liberec a tak, ale Frýdlant je takový jakoby nejbliţší. Svou vesnici jsem chtěl zakreslit taky. Tam jsem zaznačil jen 63

svůj dům, kde bydlím, ale další místa uţ jsem zakreslit nechtěl, protoţe po vesnici moc nechodím. Myslíš, že je Frýdlant centrem pro všechny okolní obce a vesnice na Frýdlantsku? Je takové jakoby předstředisko. Hodně jezdí lidi odsud jakoby do Liberce nebo do větších měst jako Hrádek. Lidi se tady hodně zajímají o auta a kamarádi jezdí hodně do Hrádku za auty, protoţe se tam koná rally apod. To je (Hrádek) vlastně taky středisko. Ten Liberec je ale hlavní, pak je ten Frýdlant a pak by se to vlastně ještě dalo říct o Novém Městě pod Smrkem. Takže když bych tě teď vyzval, ať vyjedeš do nějakého většího centra za lepšími službami, které z nich to bude? (můžeš volit i zahraničí) Určitě Liberec. Do Bogatynie taky jezdíme nakupovat, ale z těchto dvou měst bych jel určitě do Liberce. Jednak je to v Čechách a hlavně v Liberci jsem se narodil a mám tam hodně kamarádů. Dovedeš si představit, že budeš jednou na Frýdlantsku žít? Chápu, že je na takovou otázku ještě brzo. Jde mi jen o to, jestli si to dovedeš představit. Jestli tě tady ta příroda (která tady je a v Liberci tolik není), tak jestli tě přitáhne natolik, že bys tady chtěl jednou zůstat a žít? No tak máme třeba velký dům a rodiče mi ho chtějí odkázat, protoţe brácha to nechce. Já bych tady chtěl jezdit třeba na chatu, ale chtěl bych mít byt v Liberci a pracovat ve velké firmě. Ale nevím, jak se rozhodnu v průběhu ţivota. Jaký máš názor na dopravu po Frýdlantsku? Jsi spokojený, šlo by to rychleji? Určitě by šlo cestovat rychleji, kdybych cestoval autobusem a ne tím vlakem. Autobusem nejezdím, protoţe mě tam dřív šikanovali. V poslední době se mi líbí, ţe zlepšili jízdní řády a jsou i nové vlaky. Vadí ti to, že do Frýdlantu přišly velké obchodní řetězce? Je to jakoby velký výběr, ale připadá mi to blbé, kdyţ ty obchody nejsou v jednom centru jako třeba v Liberci. Ve větším obchodě je větší výběr a to mi přijde dobré. Co jsi začal v mentální mapě kreslit jako první? Domov. Mohu se zeptat, proč nejsou v tvé mentální mapě zakreslené domovy tvých kamarádů? 64

Mě to tam nenapadlo nakreslit. Řada z vás zakreslovala do mentálních map Frýdlantu jako problém soužití s Rómy. Myslíš si, že je to skutečný problém? Máš s tím osobní zkušenost? Hlavně v Novém Městě pod Smrkem je tohle problémem. No, mám s tím osobní zkušenost, mě tady v autobuse šikanovali. Jaké máš pocity, když ve Frýdlantě procházíš přes řeku Smědou? Jsi opatrnější, máš z ní větší respekt než před povodněmi? Ta řeka tady je. Myslím si, ţe je dobré, ţe tady postavili nový most. Po povodních se zvedla hladina. Zvedla se i v okolních řekách. Bydlím u řeky a v potoce u našeho domu po povodních se to strašně zvedlo. Když ti řeknu větu... a teď ti nechci něco podsouvat. Rád bych, abys mi pověděl, co tě první napadne, vyřknu – li „Frýdlantsko – zapadákov―. Co ti přijde jako úplně první na mysl? Tak jak v čem. Třeba mě tady baví chodit do lesa. Máme tady zámek. Nelíbí se mi ale architektura ve městě. Kdyţ jsme bydleli v paneláku, nelíbala se mi ta „komunistická― architektura. Takové hnusné je to. Jsou tady i domy, které jsou pěkně upravené, ale je jich tady málo. Děkuji za rozhovor.

65

6

ZÁVĚR Vnímání Frýdlantska jako středu světa v ţivotě autonomního jedince lze

zachytit svérázným způsobem prostřednictvím konceptu mentálních map. Studenti tak přicházejí do kontaktu s vědeckým přístupem, který je hravý, ale přesto dobře odráţí autentický popis vnímání reality ţivota studentů ve svém domovském prostředí. Připomeňme si proto, ţe je výzkumníkovi nezbytnou oporou zejména koncept mentální mapy A. Hynka, zástupce „lynchovské― školy mentálního mapování. Pro autora výzkumu je přínosem zejména jeho deduktivní zjednodušení postupu práce, které je citlivým způsobem aplikováno na české edukační prostředí. Společně s B. Svozilem tak tvoří tento tandem českých geografů inovativní průkopníky konceptu mentální mapy u nás. Stěţejní část práce přichází u popisu výzkumu subjektivního vnímání studentů frýdlantského gymnázia. Jak uţ bylo naznačeno, teprve tady přichází na řadu popis ţivota jedinců prostřednictvím jejich prostorové imaginace zanesené do mentálních map. S pomocí „lynchovského― konceptu mentálních map tak výzkumník proniká do prostorové imaginace studentů gymnázia. Teprve v tomto momentu jde práce nejvíce k jádru věci, neboť popisuje subjektivně

vnímaný

svět

dospívajících

ve

Frýdlantu

a

okolí.

Koncept mentálních map dokáţe pod skrytou anonymitou studentů leckdy odhalit i to, co jinak zůstane výzkumníkovi zapovězeno. Syntéza oficiální interpretace oblasti a světa interpretace studentů zachycená v mentálních mapách poskytuje zajímavé výsledky, např. (ne)vnímání Frýdlantska jako periferie, jistota povolání jako významná hodnota a jiné. Tím se dostáváme k samotné interpretaci mentálních map studentů, ke které výzkumník přistupuje kvalitativním zkoumáním jednotlivých prvků mapy. Téměř okamţitě výzkumník v mentálních mapách studentů spatřuje nesoulad s poznatky získanými v oficiálním obrazu Frýdlantska. Subjektivní vnímání okolního prostoru tak ukazuje na problémy ve vnímání Purkyňovy školy jako místa, které je ovlivněno dichotomií „my a oni“ ve vztahu k rómské komunitě na území Frýdlantu (více v kapitole „interpretace mentálních map―). Nemusíme však zůstávat jen u problému národnostních menšin. Silný interpretační závěr má i zpochybnění Frýdlantska jako periferie. Toto hledisko se objevuje jako jasně dané v oficiálním pohledu na oblast. Jednoznačně pejorativní vnímání Frýdlantska

jako periferie

však

autor

v mentálních

mapách

studentů

nepozoroval. Stanovisko výrazně nezpochybnily ani následné rozhovory se studenty. Sepjetí dospívajících z frýdlantského gymnázia s primárním sociálním prostředím je patrné na první pohled jak v mentálních mapách, tak v odpovědích z volných interview. Identický jev pozoroval výzkumník také v pilotním výzkumu ve Vrbně pod Pradědem. Vztah ke svému bydlišti je v mentálních 66

mapách patrný především na studentech, kteří na frýdlantské gymnázium denně dojíţdějí. Tito studenti znají ve Frýdlantu dokonale především cestu z nádraţí do školy a nazpět. V subjektivní prostorové imaginaci Frýdlantu je u studentů kvarty charakteristickým jevem znalost bydliště svých kamarádů a také míst, kde společně s kamarády tráví svůj volný čas. Studenti sekundy jsou naproti tomu více vázáni na primární sociální prostředí rodiny. Rozmanitost tak práci neposkytuje pouze srovnání dvou navzájem různých světů, ale i ve většině případů dvouletý věkový rozdíl mezi studenty sekundy a kvarty. Proto můţe autor výzkumu subjektivně interpretovat mentální mapy studentů sekundy jako ty, které jsou na prvky bohatší a celkově více citově zabarvené ve vztahu ke své rodině. Naproti tomu byl u studentů kvarty rozmanitější krátký subjektivní popis Frýdlantu vlastními slovy, viz. otázka co se vám vybaví, řekne-li se „Frýdlant, místo v mém životě“. Velkým

pomocníkem

jsou

v interpretaci

subjektivního

vnímání

výzkumníkovi především následné rozhovory se studenty. Pro interdisciplinární charakter práce svědčí i fakt, ţe autor výzkumu vyuţívá poznatků příbuzných vědních oborů, jako je psychologie či pedagogika. Čtenář se tak neubrání pocitu, ţe výzkumníkova práce balancuje na hraně dvou světů, lépe řečeno: objektivního – subjektivního, kvantitativního – kvalitativního, vědeckého – autonomně ţitého. Subjektivní

vnímání

dospívajících

studentů gymnázia

je

jedinečné

a vzájemně nezaměnitelné. Koncept mentální mapy rozvíjí tvůrčím způsobem jejich obsah mysli a nutí přemýšlet o imaginaci míst, která studenti důvěrně znají z kaţdodenně ţité skutečnosti. Výsledky subjektivně vnímané imaginace okolí prostřednictvím mentálních map jsou jedinečným zachycením autonomního obsahu myšlení dospívajícího jedince, který vzájemně kontrastuje s oficiální interpretací vědeckého světa.

67

7

SEZNAM LITERATURY A ZDROJŮ

ANDĚL, R.; KARPAŠ, R., 2002. Frýdlantsko: minulost a současnost kraje na úpatí Jizerských hor. Vyd. 1. Liberec: Nakladatelství 555, 240s. ISBN 80-8642418-9. ANDĚL, R.,2002. Historie obcí: Lázně Libverda. In: ANDĚL R.; KARPAŠ R. a kol.: Frýdlantsko – minulost a současnost kraje na úpatí Jizerských hor. Nakladatelství 555. Liberec, s. 196-197. ISBN 80-864-2418-9. ANDĚL, R.; PAVLÍKOVÁ, J.; SVOBODA, M., 2002. Hrad a zámek Frýdlant. In: ANDĚL R.; KARPAŠ R. a kol.: Frýdlantsko – minulost a současnost kraje na úpatí Jizerských hor. Nakladatelství 555. Liberec, s. 74-79. ISBN 80-8642418-9. BABYRÁDOVÁ, H., 1999. Imaginace jako dynamizmus našeho bytí. In: ČAČKA, O.: Pychologie imaginativní výchovy a vzdělávání s příklady aplikace. Vyd. 1. Doplněk. Brno, s. 318-339. ISBN 80-7239-034-1.

BELL, S., 2009. Mental Maps. In: KITCHIN, R.; THRIFT, N.: International Encyclopedia of Human Geography. Oxford: Elsevier, Volume 7, 70-75 s. BLAŢEK, J.; UHLÍŘ, D., 2002. Teorie regionálního rozvoje. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 211 s. ISBN 80-246-0384-5. BLECHA, I., 2004. Filosofie. 4., opr. a rozš. vyd. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 279 s. ISBN 80-7182-147-0. BIMAN, S., 2002. V rámci Říšské ţupy Sudety. In: ANDĚL R.; KARPAŠ R. a kol.: Frýdlantsko – minulost a současnost kraje na úpatí Jizerských hor. Nakladatelství 555. Liberec, s. 136-143. ISBN 80-864-2418-9. BRUNCLÍK, Z., 2002. První světová válka 1914-1918, Obtíţné poválečné roky, Hospodářská krize. In: ANDĚL R.; KARPAŠ R. a kol.: Frýdlantsko – minulost a současnost kraje na úpatí Jizerských hor. Nakladatelství 555. Liberec, s. 112114, 115-116, 125-126. ISBN 80-864-2418-9.

CLOKE et al., 2004. Cloke, P.; & Cook, I.; & Crang, P., & Goodwin, M.; & Painter, J.; & Philo, C.: (2004). Practising Human Geography. SAGE Publications, London, 215-246 s. 68

ČAČKA, O., 1999. Psychologie imaginativní výchovy a vzdělávání s příklady aplikace. Vyd. 1. Brno: Doplněk, 366 s. ISBN 80-7239-034-1. DEMEK, J.; MACKOVČIN, P.; BALATKA, B., 2006. Zeměpisný lexikon ČR. Hory a nížiny. Vyd. 2. Editor Jaromír Demek, Peter Mackovčin. Brno: AOPK ČR, 580 s. ISBN 80-860-6499-9. DRAPELA, V., 2008. Přehled teorií osobnosti. 5. vyd. Praha: Portál, 175 s. ISBN 978-80-7367-505-9. DRBOHLAV, D., 1991. Mentální mapa ČSFR: definice, aplikace, podmíněnost. In: Sborník ČGS., 3, s. 163-176.

GOULD, P.; WHITE, R., 1986. Mental maps. London: Rouledge, 204 s. ISBN 0415084822. HENDL, J., 2005. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 207 s. ISBN 80-7367-040-2. HONSA, I., 2002. Geologie Frýdlantska. In: ANDĚL R.; KARPAŠ R. a kol.: Frýdlantsko – minulost a současnost kraje na úpatí Jizerských hor. Nakladatelství 555. Liberec, s. 4-9. ISBN 80-864-2418-9. HYNEK, A.; HYNKOVÁ, J., 1980. Percepce prostředí a mentální mapy ve výchově k péči o ţivotní prostředí. Scripta Fac.Sci.Nat.Univ.Purk.Brun: Geographia. 10, 5, s. 233-248. HYNEK, A.; VAGAI, T. Projektové kurzy zaměřené na přeshraniční problematiku CZ/PL/D na KGE TUL. In: Geografie pro život ve 21. století: Sborník příspěvků z XXII. sjezdu České geografické společnosti pořádaného Ostravskou univerzitou v Ostravě 31. srpna – 3. září 2010. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 2010. ISBN 978-807368-903-2. CHALOUPSKÝ, J., 1989. Geologie Krkonoš a Jizerských hor. Vyd. 1. Praha: Academia, 288 s. KARPAŠ, R., 2002. Od pokusu o reformu k převratu, Devadesátá léta. In: ANDĚL R.; KARPAŠ R. a kol.: Frýdlantsko – minulost a současnost kraje na úpatí Jizerských hor. Nakladatelství 555. Liberec, s. 175-178, 179-184. ISBN 80-864-2418-9. 69

KARPAŠOVÁ, M., 2002. Odsun Němců, Počátky české správy Frýdlantska. In: ANDĚL R.; KARPAŠ R. a kol.: Frýdlantsko – minulost a současnost kraje na úpatí Jizerských hor. Nakladatelství 555. Liberec, s. 150-156, 148-151. ISBN 80-864-2418-9. KRÁLÍK, F. Nové poznatky o kontinentálním zalednění severních Čech. In: Sborník geologických věd. Praha: Antropozoikum, 1989, s. 9-74. KRÁMSKÁ, B., 2002. Sídla. In: ANDĚL R.; KARPAŠ R. a kol.: Frýdlantsko – minulost a současnost kraje na úpatí Jizerských hor. Nakladatelství 555. Liberec, s. 19-25. ISBN 80-864-2418-9.

LYNCH, K. (1960). The Image of the City. 2. print. Cambridge: The mitt press, 194 s. MACKOVČIN, P.; SEDLÁČEK, M.; KUNCOVÁ, J., 2002. Chráněná území ČR. Liberecko. Vyd. 1. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 331 s. ISBN 80-860-6443-3. MATOUŠEK, A., 1999. Imaginace jako dynamizmus našeho bytí. In: ČAČKA, O.: Pychologie imaginativní výchovy a vzdělávání s příklady aplikace. Vyd. 1. Doplněk. Brno, s. 283-288. ISBN 80-7239-034-1. MELANOVÁ, M., 2002. Rozvoj průmyslové výroby. In: ANDĚL R., KARPAŠ R. a kol.: Frýdlantsko – minulost a současnost kraje na úpatí Jizerských hor. Nakladatelství 555. Liberec, s. 90-91. ISBN 80-864-2418-9. MÍSAŘ, Z., 1969. Regionální geologie ČSSR: geologie českého masivu 3., oblast západosudetská. Praha: SPN, 107 s. NĚMEČEK, J.; TOMÁŠEK, M., 1983. Geografie půd ČSR. Praha: Academia, 100 s. NĚMEČEK, V. a kol., 1983. Geografie severočeského kraje. 1. díl, fyzická geografie. Ústí nad Labem: Pedagogická fakulta, 108 s. NEVRLÝ, M., 1996. Kniha o Jizerských horách. Vyd. 1. Janov nad Nisou: Civitas, 396 s. ISBN 80-902086-3-0.

70

NÝVLT, D. Kontinentální zalednění severních Čech. In: Geografie: Sborník České geografické společnosti. Praha: ČGS, 1998, s. 445-457. POŠTOLKA, V.,2002. Geomorfologie, klimatografie, hydrografie. In: ANDĚL R.; KARPAŠ R. a kol.: Frýdlantsko – minulost a současnost kraje na úpatí Jizerských hor. Nakladatelství 555. Liberec, s. 9-13. ISBN 80-864-2418-9. PRŮCHA, J., 2009. Přehled pedagogiky: úvod do studia oboru. 3. aktualiz. vyd. Praha: Portál, 271 s. ISBN 978-80-7367-567-7. QUITT, E., 1971. Klimatické oblasti Československa. Praha: Academia, 73 s. RŮŢIČKOVÁ, E.; RŮŢIČKA, M.; ZEMAN, A.; KADLEC, J., 2003. Kvartérní klastické sedimenty České republiky: struktury a textury hlavních genetických typů. Praha: ČGS. SEDLÁKOVÁ, M., 2003. Vybrané kapitoly z kognitivní psychologie: mentální reprezentace a mentální modely. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 252 s. ISBN 80-247-0375-0.

SVOZIL, B., 2007.: The preception of place by meas of mental maps of students form Znojmo/Retz. In: HYNEK, A., HYNEK, N., CHREFEL, CH., HERBER, V.: Environmental Security in Borderland Areas: exploring the Znojmo/Retz transborder region. Vienna: Consulting Ltd., 81 s. ISBN 978-3-9502304-0-6. VLČEK, V., 1984. Zeměpisný lexikon ČSR: vodní toky a nádrže. Vyd. 1. Praha: Academia, 315 s.

71

POUŽITÉ INTERNETOVÉ ZDROJE Analýza stavu dopravy na území Libereckého kraje. LIBERECKÝ KRAJ. Analýza stavu dopravy na území Libereckého kraje[online]. Liberec, 2011 [cit. 2012-02-15]. Dostupné z: . BINEK, J. a kol. Venkovský prostor a jeho oţivení [online]. Brno: Georgetown, 2007. [cit. 2012-02-14]. Dostupné z: . Britské listy: Studie: vnímání místa. VÁVRA, Jaroslav. Britské listy [online]. 2003 [cit. 2012-02-27]. Dostupné z: . Český statistický úřad - Liberec. KRAJSKÁ SPRÁVA ČSÚ V LIBERCI. Správní obvod obce s rozšířenou působností Frýdlant [online]. Liberec, 2008 [cit. 2012-02-14]. Dostupné z: . Časopis Krkonoše: Jizerské hory. Časopis Krkonoše: Jizerské hory [online]. 2004 [cit. 2012-02-03]. Dostupné z: . Dálnice - Silnice.cz. Dálnice - Silnice.cz: silnice I/13 [online]. 2012 [cit. 201202-15]. Dostupné z: . Doprava v Libereckém kraji. LIBERECKÝ KRAJ. Doprava v Libereckém kraji [online]. Liberec, 2010 [cit. 2012-02-15]. Dostupné z: . NEJEZCHLEB, J. Socioekonomická analýza města Frýdlant v Čechách [online]. Brno, 2008 [cit. 2012-02-14]. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Ekonomicko-správní fakulta. Vedoucí práce Petr Tonev. Dostupné z: . DOBIÁŠOVÁ, K. Obraz Romů v denním tisku v roce 2005 [online]. Brno, 2006 [cit. 2012-03-21]. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta. Vedoucí práce Aleš Sekot. Dostupné z: . 72

Frýdlant v Čechách. Má vlast [online]. 2007 [cit. 2012-02-03]. Dostupné z: . Gymnázium Frýdlant. Gymnázium Frýdlant: informace o škole [online]. 2012 [cit. 2012-02-25]. Dostupné z: . Hydrografie povodí. JENÍČEK, M. UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE, Přírodovědecká fakulta. Hydrologie - cvičení: hydrografie povodí [online]. 2011 [cit. 2012-03-07]. Dostupné z: . Charakteristika hlavních půdních jednotek (eAGRI). EAGRI [online]. Praha: Ministerstvo zemědělství, 2007 [cit. 2012-02-06]. Dostupné z: . JANČÁK, V.; HAVLÍČEK, T.; CHROMÝ, P.; MARADA, M. Regional differentiation of selected conditions for the development of human and social capital in Czechia [online]. Praha: Sborník ČGS, 2008 [cit. 2012-02-14]. Dostupné z: . JANČÁK, V.; CHROMÝ, P.; MARADA, M.; HAVLÍČEK, T.; VODRÁČKOVÁ, P. Sociální kapitál jako faktor rozvoje periferních oblastí: analýza vybraných sloţek sociálního kapitálu v typově odlišných periferiích Česka [online]. Praha: Sborník ČGS, 2010 [cit. 2012-02-16]. Dostupné z: . Jizerské hory: Pohanské kameny. Český rozhlas SEVER [online]. 2003 [cit. 2012-02-03]. Dostupné z: . Klasifikace územních statistických jednotek. Český statistický úřad: klasifikace, číselníky [online]. Praha, 2012 [cit. 2012-02-14]. Dostupné z: . Liberecký kraj - program cestovního ruchu. Liberecký kraj: Program rozvoje 73

cestovního ruchu Libereckého kraje [online]. 2006 [cit. 2012-02-16]. Dostupné z: . MASiF - Regionální produkt Jizerské hory. Regionální produkt Jizerské hory [online]. 2012 [cit. 2012-02-16]. Dostupné z: . NEJEZCHLEB, J. Socioekonomická analýza města Frýdlant v Čechách [online]. Brno, 2008 [cit. 2012-02-14]. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Ekonomicko-správní fakulta. Vedoucí práce Petr Tonev. Dostupné z: . OSMAN, R. Behaviorální a humanistická konceptualizace lidské teritoriality [online].Brno, 2010 [cit. 2012-02-25]. Rigorózní práce. Masarykova univerzita, Přírodovědecká fakulta. Dostupné z: . PERLÍN, R. Venkov: typologie venkovského prostoru [online]. Praha: katedra sociální geografie a regionálního rozvoje PřF UK, 1998 [cit. 2012-02-14]. Dostupné z: . Pohanské kameny, Višňová. Hrady.cz: cestujte s přehledem [online]. 2007 [cit. 2012-02-03]. Dostupné z: . Povodně 7. a 8. srpna 2010. Český hydrometeorologický ústav pobočka Ústí nad Labem. Povodně 7. a 8. srpna 2010 [online]. Ústí nad Labem, 2010 [cit. 201201-24]. Dostupné z: . SEDLÁČEK, J. Kvartérně-geologické a geomorfologické studium vybraných lokalit severní části Frýdlantského výběţku [online]. Brno, 2006 [cit. 2012-0124]. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Přírodovědecká fakulta. Vedoucí práce Martin Ivanov. Dostupné z: . Statistiky nezaměstnanosti z územního hlediska. MSPV. Integrovaný portál MSPV: Zaměstnanost [online]. Praha, 2010 [cit. 2012-02-14]. Dostupné z: . Trh práce v Liberci: výběrové šetření pracovních sil v Libereckém kraji. KRAJSKÁ SPRÁVA ČSÚ V LIBERCI. Český statistický úřad [online]. Liberec, 2011 [cit. 2012-02-14]. Dostupné z: . 74

VAGAI, T. Regionální rozvoj Frýdlantska [online]. Brno, 2009 [cit. 2012-0124]. Rigorózní práce. Masarykova univerzita, Přírodovědecká fakulta. Vedoucí práce Václav Toušek. Dostupné z: . VÁVRA, J. Britské listy: Studie: vnímání místa. Britské listy [online]. 2003 [cit. 2012-02-27]. Dostupné z: . Veřejná databáze ČSÚ. Český statistický úřad: veřejná databáze, SO ORP Frýdlant [online]. Praha, 2012 [cit. 2012-02-14]. Dostupné z: . VÚV T. G. Masaryka: Oddělení GIS - Charakteristika vodních toků. VÚV T.G. MASARYKA. Oddělení geografických informačních systémů a kartografie: Oddělení vodních toků a povodí ČR [online]. Praha, 2011 [cit. 2012-01-24]. Dostupné z: . VÚV TGM: Povodně jako přirozený hydrologický jev. Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka [online]. Praha, 2011 [cit. 2012-01-24]. Dostupné z: .

75

8

SEZNAM PŘÍLOH

Příloha A: Tvorba mentálních map studenty sekundy na gymnáziu Frýdlant (fotografie)

Příloha B: Studenti zakreslují prostorovou imaginaci Frýdlantu do mentální mapy (fotografie)

Příloha C: Mentální mapa subjektivního vnímání Frýdlantu od studentky kvarty (mapa)

Příloha D: Mentální mapa subjektivního vnímání Frýdlantu od studentky sekundy (mapa)

Příloha E: Mentální mapa subjektivního vnímání Frýdlantu od studentky sekundy (mapa)

Přílohy F: Mentální mapa subjektivního vnímání Frýdlantu od studentky kvarty (mapa)

76

PŘÍLOHY Příloha A

Příloha B

Příloha C

Příloha D

Příloha E

Příloha F