GAMBIT MAHÁTMŮ IVO WIESNER Když hráč šachu v počáteční fázi hry obětuje některou méně významnou figurku, aby získal výhodnější postavení v poli, nebo náskok v poměru sil, hovoří se o zahájení hry gambitem. Všeobecná encyklopedie Diederot
PRVNÍ DÍL I. Nejsou jen dobří a vlídní bohové Obyčejný člověk, prohýbající se pod břemenem běžných denních starostí a problémů, obvykle podvědomě odmítá činit si ještě další starosti se světem, který jej obklopuje a ze všech stran různými způsoby doráží na jeho i tak přetížené vnímání reality. Ztráta zaměstnání, nemoc, rodinné problémy, starosti působené pubertálními potomky, nemožnost seberealizace a další problémy člověka zahlcují, otupují a stresují do té míry, že již není schopen se čímkoli jiným zabývat. Tak čas plyne, den po dni a v člověku se upevňuje zdánlivě pevné přesvědčení, že jeho denní rituály nemůže nic narušit. Leč může - vprostřed noci se přihrne záplavová vlna a on stěží zachrání sebe a rodinu jen v nejnutnějším oblečení, nebo se přihodí náhlá smrt či těžké zranění, přijde tornádo či zemětřesení a člověk najednou nemá kde bydlet a zchudl jako kostelní myš. Takové události mění běh života a převrací žebříček hodnot i životních priorit. Člověk to vše, třebaže otřesen, rozviklán a nerad, přijme jako „vis maior" či zásah vyšší moci a snaží se všemi způsoby přispět k návratu normální situace. Jak ale člověk přijme otřesné zjištění, že je pouhým a téměř bezcenným pěšákem na šachovém poli „vis maior", který má být obětován ve jménu tuze podivných a záhadných vyšších zájmů? Brzy zjistí a bude tím hluboce otřesen, že dobří a vlídní bohové, kteří člověka kdysi uvedli do pozemského předpeklí, jsou vůči těm druhým v menšině a sami mají dost problémů s tím, aby nepodlehli intrikám a útokům těch druhých bad boysbohů tmy a utrpení, natož aby dokázali své lidské děti ochránit a zaštítit. Takové zjištění přivádí nezbytně člověka na hranici, kde je nutno uvažovat o podstatě smyslu existence lidstva. Může lidstvo přijmout roli bezprávných otroků zbavených svobody myšlení a vůle, jak by to lidstvu velmi rádi vnutili Markabiané, nebo roli krmiva pro inteligentní ještěry ze soustavy α-Draconis či oddaných a poslušných válečníků ochotných za zájmy Elohim položit své životy? Je snad pro obyčejného člověka přijatelnější role zfanatizovaných stoupenců nacistické ideje jednotného lidstva řízeného komputerem pomocí psionických čipů vsazených do mozku, než role otroků a krmiva? Když o těchto „nabídkách" bohů temna uvažujeme, nutně se vtírá otázka: kde jsou oni dobří bohové, kteří měli lidstvo chránit a vést, než dospěje k plnému uvědomění sebe sama a svého údělu? Pravda je ovšem jako obvykle krutá. Naši dobří bohové, kteří jsou současně i genetickými rodiči současného lidstva, prohráli díky své mírumilovnosti a naivitě dvě galaktické války. Během první byli vyhnáni
ze svých sídel v souhvězdí Lyry a Orionu a druhá je znovu vyhnala z nové vlasti v soustavě Sol (Slunce). Během ní byla silami Temnot zničena sousední planeta Tir i se svým měsícem Marsalou. Sama Země (Thígijak, Shan, Bhumi, Terra) byla těžce devastována nukleárními zbraněmi a téměř vylidněna, jak o tom vyprávějí eposy Mahabharata, Ramajana, Lhasský manuskript a mnohé další písemné tradice dávných národů. Skvělá civilizace Shanů a Nagolianů z Lyry, která v Asii zanechala trvalou stopu v toponymech obsahujících částici Shan a Naga , se sotva zotavila po prvé prohrané galaktické válce a dále se znovu začala úspěšně rozvíjet jako mírumilovné láskyplné souručenství Světla, bohužel nepoučena tragickými zkušenostmi nepřipravila se na možný nový útok sil Temnoty. A ten přišel opět znenáhla, přibližně před 117 000 roky. Z hlouby Galaxie se vynořily dva řízené asteroidy, které my dnes známe jako Lunu a Phobos. Každý z nich ve svém vnitřku vezl miliony hibernovaných klonovaných válečníků technokratické civilizace pocházející z α-Draconis a Orion Empire, představující koncentrovanou sílu Temnot a absolutní negaci všeho, co tvoří páteř lidské civilizace. Nakonec byli poraženi a jejich kostry se dosud nacházejí v ruinách podpovrchových měsíčních měst. Zbytek přeživších Lyranů (Shanů, Nagolianů) odletěl do oblasti Plejád, protože Marsala a Země byly na dlouhou dobu neobyvatelné. Z Tiru po explozi zbyl pás asteroidů mezi dnešním Marsem a Jupiterem, ale rovněž velká troska Nimiru, jejíž oběžnou dráhu drakonští inženýři zlovolně naprogramovali tak, aby se periodicky po 6 115 rocích přibližovala těsně k Zemi a vyvolávala gigantická kataklyzmata, která by nedovolila souvislý rozvoj technicky zdatné a mírumilovné humanoidní civilizace v soustavě Sol. Až do tohoto okamžiku lze událostem porozumět. Zůstává však záhadou, proč bohové své nové lidstvo páté kalpy posadili přibližně před 60 000 roky na zdevastovanou a poničenou Zemi, aniž zabezpečili jeho ochranu před zásahy z vnějšku? Šlo snad o gambit ve hře mezi mocnostmi Temnoty a mocnostmi Světla, ve které nové lidstvo hrálo pouze podřadnou roli pěšáka? Nebo mocnosti Světla měly jiný plán a ten ztroskotal? Nebo mladé a nezkušené lidstvo mělo projít tou nejtěžší formou předpeklí třetí hmotné sféry (3D), aby v přímém střetu se všemi formami absolutní negace přinášené mocnostmi Tmy, představované zejména civilizací vysoce inteligentních predátorů ze systému α-Draconis a s nimi spojenou negativní civilizací renegátských bohů (Markabianů a Deros z Orione Empire), se seznámilo s podstatou zla, temného vědomí, negace, utrpení i popření duchovní podstaty stvořeného světa? Mělo nové lidstvo (lidstvo páté kalpy) touto cestou porozumět beze zbytku povaze svého poslání v budoucím utváření světů? Na tyto otázky zatím nemáme uspokojivou odpověď; s
jistotou je dnes známo, že lidstvo vysazené na Zemi v roce 60 300 př.n.l. spolu se svými učiteli a mentory z modré mahátmovské civilizace Zenetae se stalo objektem různorodých manipulací ze strany mimozemských civilizací, které svoji intenzitou dosáhly vrcholu během posledních 5 500 let. Stopy těchto manipulací nacházíme u mnoha starých pozemských kultur uctívajících reptiloidní predátory (hady, ještěry), nebo monstrozní božstva zjevně nehumanoidního původu. Výrazné stopy v biblických spisech zanechaly manipulace prováděné po tisíciletí Elohim, především entita Jehowah (Hebrejové) či entita Aštar (Mezopotámie) či entita Gízanů (III.Říše). Můžeme snad z této skutečnosti soudit, že Strážci ze Zenetae podcenili či neměli dostatek sil čelit těmto vlivům, přestože postupně splynuli s lidstvem a přijali obětavě jeho osud během mnoha inkarnací? Je snad vliv 3D tak mohutný, že inkarnovaným Zenetanským mahátmům odebral jejich moc? Jak mocný byl vliv těchto manipulací vyplývá z neúspěšných avatarů (mesiášů) uskutečněných v tomto období dějin lidstva. Melchisedekh a Mojžíš podlehli manipulaci Jehowah do té míry, že svůj lid odvedli z Boží cesty na cestu chmurných omylů, ze kterých se vědomí Izraelitů dodnes neosvobodilo. Když Elohim nemohli ovlivnit vědomí Ježíše přinášejícího Novou smlouvu mezi Stvořitelem a lidstvem, přivedli jej na Golgotu. Když z jeho utrpení a odvahy se zrodil christianismus (křesťanství), opět do něj na Nikejském koncilu zaseli satanské semeno, které rozkvetlo v odporné středověké inkviziční procesy a bezuzdné pronásledování gnostiků a nekatolických křesťanských církví. Jediným úspěšným byl avatar Gautama Buddha, a lze dnes konstatovat, že buddhismus je ve své hluboké duchovní podstatě nesrovnatelně blíže Kristovu učení (čistému christianismu) než římská katolická církev. Vliv zákonů Elohim (Jehowah) zformoval v živé tkáni semitského národa arogantní, nepřizpůsobivé, netolerantní a povýšené společenství, jitřící své okolí k takřka animální nenávisti a zběsilému nepřátelství. I když Jehowah ovládli hebrejský národ, je to Pyrrhovo vítězství a je otázkou, na jak dlouhou dobu. Podobným způsobem přivedla entita Gizeh (Aštar) na pokraj záhuby německý národ a po neúspěchu s nacistickým Německem svůj zájem přenesla na USA. Bůh buď milostiv lidu Spojených států! Na těchto manipulacích se však nepodílely pouze vnější entity, ale i temné síly usilující po desetiletí a staletí o globální nadvládu (Ilumináti), jejichž vliv má těžiště především v USA (tajná vláda NSC, NSA, Rockefellerův trust atd.). Málokdo ví, že již počátkem třicátých let minulého století nabízela Andromedská rada USA a několika dalším technicky pokročilým státům technologii neomezené výroby čisté energie z energie obsažené v prostoru (energie vakua). Nabídka nebyla přijata s
odůvodněním, že by byla narušena zavedená kapitalistická ekonomická struktura USA, rozvíjející se na podstatě ekonomické kategorie zisku, jejíž páteří je těžba a zpracování ropy a fosilních paliv. Ve skutečnosti šlo o to, že by Ilumináti ztratili značně na svém vlivu uplatňovaném cestou nadnárodních společností zabývajících se těžbou a zpracováním ropy, uhlovodíkových plynů a dalších druhů fosilních paliv, především ale jejich řízenou distribucí. Tak lidstvo přišlo o čistý vzduch a vodu. Moře jsou zaneřáděna ropou a odpady z rafinerií, vzduch znečisťují exhalace z chemického průmyslu a elektráren, lesy hynou zalévány kyselými dešti a geometrickou řadou rostou počty dětí i dospělců trpících různými ekzémy, astmatem, rakovinou plic a podobně. Další pokus, během kterého se skupina podnikatelů ve Švýcarsku pokusila zahájit výrobu elektromotorů poháněných volnou energií prostoru (Morayových generátorů), rovněž neuspěl a skončil „rozšlápnut botou" nadnárodního souručenství známého pod jménem Sedm sester (Sedm společností zabývajících se těžbou a zpracováním ropy), plně ovládaných Rockefellerovým trustem. Řada inteligentních lidí s vysokoškolským a vědeckým vzděláním tvrdošíjně odmítá byť jen možnost úvahy o přítomnosti zástupců mimozemských civilizací na Zemi. Zčásti je k tomu vede obava z potíží, které s sebou nese zkoumání neznámých jevů, jiní se obávají ztráty prestiže ve zkostnatělém vědeckém světě a s tím přímo spojeného ohrožení již pracně dosaženého postavení ve vážených a prestižních institucích. Jiní již cosi tuší, ale nemají dost odvahy „nést vlastní kůži na trh", a tak se raději rochní v teplém blátíčku svého kaliště. Pak je tu nejnebezpečnější skupina těch, co vědí, znají a pracují v cizím zájmu na barbarských projektech a využívají k tomu i takové „vědecké metody", které svého času byly nepřijatelné i pro otrlé nacistické a japonské vojenské výzkumníky. Tato skupina „vědců" ,pracujících původně především pro skupinu MK-ULTRA ovládanou Ilumináty (dnes převážně pro Pentagon a tajné služby), se zabývala rozvíjením a testováním mimozemských technologií použitelných k ovládnutí vědomí a vůle lidí (R.H.I.C. EDOM, ELMINT, masovým zaváděným implantátů SBMCD, klonováním lidí atd.) kdysi nastoupila do vlaku řítícího se stále větší rychlostí k naprosto neznámé cílové stanici. A z tohoto rozjetého vlaku, jak se stále zřetelněji ukazuje, jsou na trať vyhazováni pouze mrtví. Ostatně hovoří se potají o tom, že to prý již nejsou ti původní lidé, ale jejich biologické klony s plně zmanipulovaným vědomím. Hovoří se o tom, že i někteří politikové a důležití státní úředníci některých mocností byli potají nahrazeni vlastními klony na první pohled fyzicky nerozeznatelnými od
originálu. Hovoří se o tom, že tyto klony se od lidí odlišují jen tím, že nemají lidskou auru, protože nemají ani astrální, ani duchovní tělo a duši, takže na rozdíl od lidí jsou jen roboty s omezenou životností a s mozkem řízeným biomikroprocesory. Kolem jejich hlavy mohou citliví lidé pozorovat pouze slabé bílé světlo pocházející ze vsazeného mikroprocesoru. Současná věda se ocitla na rozcestí a mnoho vědců (například Dr.H.lsabel z Public Hospital of Lexington, Dr.J.Delgada a Dr.L.J.Westa z University of Yalle, Dr.Ch.F.Geschicktera z kliniky Georgtownské university, Dr.Freye, Dr.J.F.Scapitze a další) si to zřejmě ještě stále neuvědomuje, protože uvažuje a koná způsobem nemajícím s humanitou nic společného. Jisté je, že do nejhlubších pekel vede vždy dobře schůdná přímá a široká dálnice. Únosy dětí pro získání biologického materiálu a výrobu „krmení" pro inteligentní ještěry, znásilňování žen pro získání genetického zárodečného materiálu na doslova „zhovadilé experimenty", skenování holografického obrazu lidského vědomí (elektronické pranímozku a úprava vědomí technologií R.H.I.C. EDOM), ukládání tohoto obrazu či manipulace s ním (technologie ELMINT) - i tomu se dnes říká „věda". Byly vyvinuty takové psionické metody manipulace s člověkem a jeho vědomím, že na konci experimentu z člověka zůstává jen biologická troska - zotročený tvor řízený komputery, prostě elektronický zombie. Drakoni jsou závislí na používání endorfinů, které jim nahrazují vlastní neschopnost emociálních reakcí. Ovšem tyto endorfiny pro ně lidští vědci získávají z mozku promyšleně týraných lidí. Dospěl jsem k názoru, že není daleko den, kdy řada vědních oborů a mnoho dnes vážených vědců bude lidstvem považována za zhoubce a nepřátele lidstva. Ale nebudou to jen biologické vědy. Určité mocenské skupiny ve světě, dlící vzpomínkami stále ještě v období studené války, mají k dispozici technologie ovlivňování počasí. Těmi vyvolávají a řídí mohutné cyklony a tornáda, mění vzdušné a mořské proudy tak, aby docházelo ke katastrofickým situacím postihujícím rozsáhlá území toho, koho z nějakých důvodů chtějí trestat. Mechanismus vzniku abnormálních atmosférických situací, které stály na počátku nedávných katastrofických záplav na severní Moravě a v loňském srpnu v Čechách, je tak výjimečný již v oblasti bilance energie přítomné v té době v atmosféře, že to vylučuje jejich přirozený původ. Podle dostupných informací jsou zásahy do atmosféry sledující ovlivnění počasí prováděny jednak z povrchu Měsíce, jednak z družic a nových typů kosmických letounů pohybujících se na orbitách ve vysokých vrstvách atmosféry Země (Kosmosfery, Kosmosy 954 a 929 atd.). To vše, co píši, by bylo možno
považovat snad za fantasmagorii, kdyby na Měsíci neexistovaly základny, kdyby Rusové nevlastnili spinotorzní děla, částicové kanóny, skalární zářiče a další bizarní vysokoenergetické zbraně, kdyby nebylo fotografie náhodou pořízené P.McKrackenem při startu raketoplánu Atlantis v podvečer 18.února 2001. Na této fotografii je patrný paprsek skalární energie v rozostřeném (defokusovaném) modu, vycházející z povrchu Měsíce a protínající vlečku spalných plynů z pomocných raket (Obr.1). Když NASA s barnumskou reklamou a velkou slávou zahájila vesmírný program Apollo, odehrávalo se vše v pohodě a obdiv k výkonnosti této vědecké organizace a americké kosmické technologii neznal hranic. Rostl do okamžiku, než se ukázalo, že většina programu Apollo byla pravděpodobně kamufláží, mající zakrýt převody obrovských prostředků (více než 30 miliard dolarů) určených Kongresem na výzkum kosmu v rámci NASA, tajně na „černé projekty" neschválené Kongresem. Větší část takzvaně „vědeckého materiálu", údajně získaného v rámci projektu Apollo, byla ve skutečnosti získána na Zemi ve speciálně postavených kulisách (The Dark Side of the Moon Landings, autorů C.Petty, J.M.Collier a A.Swane). Mýtus amerického ovládnutí Měsíce byl poprvé narušen, když astronaut Neil Armstrong nechtěně prozradil novinářům, že se na Měsíci setkali nejen s Aliens, ale i s astronauty NSA pocházejícími ze Země, kteří disponují technikou převyšující možnosti NASA o stovky let. Po čase totéž znovu otevřeně přiznal v televizním pořadu týkajícího se programu Apollo. Jiní astronauti, znechucení obstrukcemi NASA vůči sobě a svým kolegům, odmítali mlčet, a tak hynuli podivným způsobem během podivných nehod. Temné síly (Ilumináti) stojící kdesi v pozadí vedení NASA se rozhodly všemi způsoby utajit, že Měsíc byl kolonizován mnoho let před prvním oficiálním příchodem astronautů NASA. Proč asi? Na veřejnost se nedostal ani zlomek informací o tom, že 27.září 1977 došlo k tajné, nicméně velmi krvavé, bitvě o Měsíc (Battle of Harvest Moon) mezi SSSR a vojenským výsadkem amerických Iluminátů (NSA), která skončila dobytím a obsazením deseti amerických základen, vybavených mohutnými infračervenými plynovými lasery zaměřenými na území SSSR a východní Evropy. Nic jsme nevěděli ani o křečovité snaze amerických Iluminátů (nazývaných novináři „američtí bolševici") o odplatu cestou masivního napadení hlavních ruských základen a opěrných bodů nukleárními zbraněmi 21.ledna 1980. Údajně k tomuto útoku bylo použito 19 supermoderních speciálních válečných strojů Subcraft, spojujících v sobě oceánskou ponorku a strategický letoun (Subfighter), které prý pilotovali izraelští piloti(?). K nukleárnímu útoku nedošlo, protože byl včas
eliminován letkou ruských gigantických kosmických letounů (útočných kosmických základen) Kosmosfer a bitevních družic Kosmos pěrechvatčik 929 (Cosmos Interceptor 929). Dnes prý trosky Suncraftů leží na dně Bílého moře a severního Kaspiku. Americké letectvo a tajné služby vynaložily neskutečné úsilí na to, aby zakryly skutečnost, že uzavřely na počátku padesátých let tajnou smlouvu s Aliens (Deros, Aštar, Gízan), podle které jim poskytly možnost výstavby asi 80 podzemních základen v pouštních oblastech USA, většinu z těchto základen američtí technici astavaři vybudovali a propojili hustou sítí ultrarychlých podzemních vlaků (Subshuttles Maglev). Náklady šly do bilionů dolarů a o ně byla ochuzena sama americká ekonomika. Deros smluvně získali možnost provádět v omezeném rozsahu zkoumání lidí a odebírání orgánů dobytku, ale nikdy žádná omezení nedodrželi a vůči americkým oficiálním orgánům se chovají jako k vazalům. Když skupina 44 špičkových amerických, kanadských a australských vědců, spolupracujících s Deros v podzemních laboratořích v Dulce, odmítla pokračovat na bestiálních a nelidských biologických experimentech požadovaných Deros, byla pobita jako stádo ovcí a spolu s nimi i příslušníci Delta Force, kteří se je pokusili zachránit. Jak směšné a dětinské jsou pokusy našich „skeptiků" odmítat a znevažovat nejen přítomnost Aliens na Zemi, ale i samu jejich existenci. Přitom ke konci 80. let byl již každý desátý Američan unesen a násilím podroben pokořujícím biologickým testům a experimentům, mnoho žen bylo násilně oplodněno a po čase jim byl nevyvinutý plod opět násilně odebrán. Spisovatelé a humanisté ve své dobře míněné naivitě lidstvo přesvědčovali, že mimozemšťané, se kterými se jednou setkáme, budou velmi technicky a eticky vyspělí, takže budou našimi učiteli a mentory. Kruté zkušenosti jsou poněkud odlišné; Aliens jsou pokročilými technokratickými rasami, vlastnícími velmi pokročilé vysoce sofistikované technologie. Jejich značná část ale ve skutečnosti představuje to nejhorší, co se ve Vesmíru kdy mohlo vylíhnout - bezcitné dravce s vysokou inteligencí. Co si s tím lidstvo počne? Současnou situaci lidstva bych přirovnal k tomu, s čím se setká turista, když náhodně převrátí kámen překážející mu v cestě a zírá překvapen na hemžící se množství povětšinou jedovaté žoužele. Zůstane lidstvo na to „obracení kamenů a asanaci páchnoucích žump Vesmíru" samo, nebo má ještě opravdové přátele ochotné pomoci, o něž se může v nouzi opřít? Existuje řada informací pocházejících z různých zdrojů, proto je nezbytné je pozorně analyzovat, zda v sobě neobsahují zavádějící polopravdy či řízené lži. Za nejpřínosnější a nejoriginálnější lze považovat informace
pocházející z bezprostředního okolí Andromedan Council of the Federation of Light (dále Andromedské rady). Andromedská rada je svrchovanou ústřední vládou gigantického společenství ras a národů humanoidního i nehumanoidního typu, čítajícího 135 miliard bytostí z osmi galaxií. Tato vláda pověřila dvě bytosti z prastaré modré rasy Zenetae, aby navázaly kontakt s několika pozemšťany a předávaly jim mnoho velice závažných informací o skutečném dění a jeho pozadí, které zatím některé vlády před svými národy a lidstvem úspěšně tají. Mladší z bytostí jménem Morenae má světle modrou barvu kůže a je vysoké postavy. Obvykle vystupuje spolu s velmi starou bytostí menšího vzrůstu a téměř bílou barvou kůže, jejíž jméno je Vissaeus. Obě bytosti nejprve navázaly telepatický kontakt s několika pozemšťany, především s A.Collierem a V.Valerianem, ale později přešly na opakované osobní kontakty, při nichž informace byly předávány v angličtině během rozhovoru, protože telepatický kontakt v sobě skrývá určitá omezení. Záznamy z těchto kontaktů (A Lecture by Alex Collier, Chapter 1-7), které jsou citovány v bibliografii, jsem podrobil mnohonásobné systémové analýze v několika informačních úrovních a mohu potvrdit, že až na menší diskrepance jsou značně spolehlivé (8085%), přesto doporučuji ke všem sdělením přistupovat s rezervou a dle dostupných možností si je důkladně ověřovat. Další informace pocházejí od anonymní vysoce postavené osobnosti, která si říká „One Who Knows" (Jediný kdo ví). Pokud vím, jedná se o vysoce postavenou osobnost v „šedé" části amerického establishmentu, které není lhostejný osud Ameriky a světa, jež je tajnou opozicí plánů Iluminátů. Poskytnuté údaje zpracoval editor Dr.P.D. Beter, ale vydání knihy zakázal americký establishment, proto je Dr. Beter převedl na formu „Audioletters No.1-55", které rozesílal zájemcům v podobě audiodisků. Uvědomme si, přátelé, že jsme objektem gigantického gambitu a nechceme-li být pouhými obětovanými „pióny", musíme vystupovat jako duchovně vyspělá a sebevědomá lidská rasa s vysokým intelektem, která ví o svém poslání na Zemi daném Stvořitelem a je rozhodnuta jej plnit. Naším heslem by mělo být: láska-přátelství-pravda-statečnost. Nenašel jsem zdaleka odpovědi na všechny otázky, přičemž mnohé z nalezených odpovědí mohou skrývat v sobě cílené dezinformace, jež se mi nepodařilo beze zbytku dešifrovat a ty by naše uvažování mohly podstatně ovlivnit. Nemohu zaručit naprostou pravdivost toho, o čem budu hovořit, ale já i čtenář máme vyspělý mozek, hlubokou schopnost analýzy a jsme schopni eliminovat i syntetizovat jednotlivé prvky této obrovské skládačky, aby byl nakonec výsledný obraz co nejdokonalejší a pokud možno i pravdivý.Prosím čtenáře, aby mi prominul, že uvádím i informace svou
samou podstatou úděsně nelidské, leč ony existují a musíme se s nimi vyrovnat, aby nás jejich důsledky nakonec psychicky nesrazily na kolena. Se svobodnou myslí, hlubokou vírou v Boží spravedlnost a opírajíce se o nekonečnou Kristovu lásku, pojďme hledat pravdu o tomto světě, protože v tom je středobod a podstata našeho lidského údělu. Tato kniha volně navazuje na předcházející Temné mocnosti proti stezce draka. Hovoří se v ní o Drakonech, prastaré reptiloidni civilizaci pocházející ze soustavy α-Drakonis, která se v dávných časech vzbouřila proti Stvořiteli a dnes představuje reálné „peklo Vesmíru" nesoucí v sobě koncentrovanou negaci, bezohledný egoismus a soustředěné Zlo, proto je také nazývána mocností Temnot. Nechť si je čtenář neplete s Moudrými Draky Stvořiteli, kteří jsou posvátnými Nejvyššími Architekty sedmi stvořených světů. Těchto Moudrých Draků bylo původně osm, leč nejstarší z nich (Lucifer) se vůči Bohu Otci postavil do opozice a byl zavržen, od něj pocházejí zmíněné mocnosti Temnot a především civilizace a-Draconis a Orion Empire (Greys). V historii pozemských civilizací hrají zřejmě velmi negativní roli i Elohim, kteří jsou elitou pocházející geneticky z humanoidní civilizace Lyry, jež se v dávných časech vzdálila mírotvorným ideálům své rasy a nastoupila cestu renegátské kolektivistické civilizace přinášející na svět vše, co jsme poznali pod botou německých nacistů.
II. Hvězdné děti Neexistuje nic takového jako vědecké myšlení a není žádný rámcový systém pravidel vymezující hledání pravdy, který by měl univerzální platnost. P.B. Medawara Hledíme-li na noční nebe jiskřící se bezpočtem hvězd, vstupuje pojednou do naší mysli pocit vnímání posvátného poselství, jehož podstatu nejsme schopni přesně objasnit. Přesto v nejhlubších sférách vědomí vnímáme jemné, přejemné vibrace, jimiž s naší duší hovoří jako srdce milující matky. Hovoří o tom, že tam, kdesi nezměrně daleko v jiskřivé hlubině temného prostoru, leží světy, které byly kolébkou pamatující zrození našeho plemene. Hudba pavučinově jemných vibrací probouzí spící hlubiny našeho prastarého vědomí, tohoto genetického daru pradávných předků a ujišťuje nás o pravdivosti našeho hvězdného původu i o nezrušitelném právu našeho návratu tam, kde nás naši otcové a matky poprvé láskyplně probudili do života. Jsme dětmi hvězd a nic na tom nezmění povrchní argumentace rozličných dialektických materialistů, arogantní pozérství skeptiků či pochybná evoluční teorie zavedených vědeckých autorit (darwinistů a neodarwinistů). V současné době nacházíme stále více stop a důkazů svědčících o tom, že dnešní lidstvo (Homo sapiens sapiens v. cromagnensis) nebylo na Zemi jako první, ale dlouho před příchodem lidí zde sídlily početné civilizace hvězdného původu, které staré mýty a báje nazývají Zep-Tepis (bohy dávných časů či prabohové Země). Dlouho se mělo zato, že jde jen o pohádkové zpracování představ našich předků, ale početné archeologické nálezy přesvědčivě dokazují, že vše je opravdu jinak. Evoluce, nebo stvoření ? Darwin byl nesporně skvělý vědec, ale dopustil se té chyby, že se své úvahy ani nepokusil podrobit důkladné hloubkové analýze, které dnes říkáme systémová analýza. Již v jeho době bylo nalezeno mnoho vědeckých argumentů a artefaktů, které byly v přímém rozporu s jeho teorií evoluce druhů, podle níž má být člověk (Homo sapiens sapiens) nejvyšší a tedy i nejdokonalejší větví na evolučním stromu života pozemské Přírody. Podle darwinistů má být člověk nejdokonaleji vyvinutou formou savců. To darwinisté neochvějně stále tvrdí. Ale první vyvinutí savci a primitivní formy primátů (Plesiadapiforms) se na scéně evoluce objevili údajně až na
samém počátku třetihor (Paleocén, 65-54 milionů let) po zániku dinosaurů. V nedávné době byla v Číně nalezena zkamenělina údajně nejstaršího savce v hornině, které je přisuzováno stáří 125 milionů let, což znamená, že byl současníkem dinosaurů. Jednalo se o drobného hmyzožravce(?) podobného rejskovi, jeho váha se odhaduje přibližně na 25 g a délka na 14 cm. Ve svém díle O vzniku druhů přírodním výběrem Ch.Darwin dospěl k mylnému závěru, že hnací silou evoluce života je boj o přežití, ve kterém silnější vždy vítězí nad slabším. Moderní biologie a další vědní obory dospívají ale k opačnému názoru. Podle něho nikoliv egoizmus, soupeření a boj o prosazení jedinců téhož druhu mezi sebou a proti všem ostatním, je podmínkou přežití a rozvoje druhů. Ve skutečnosti je to mezidruhová spolupráce a komunikace, které vytvářejí podmínky zrodu a rozvoje života na Zemi. Tento postulát ale již v druhé polovině 19.století vyslovil Darwinův současník a teoretik anarchismu P.A.Kropotkin a vědeckými studiemi potvrdila současná americká bioložka Dr.L.Margulisová. Sám Darwin možná ještě nevěděl o existenci takzvaných Dino-trails (dinosauřích stezek), například v lokalitě Glen Rose, na nichž se souběžně v téže stratigrafické vrstvě vyskytují jak stopy různých druhů dinosaurů, tak i bosých a vzácněji i obutých lidských nohou. C.Dougherty, který věnoval mnoho energie a času výzkumu této podivuhodné lokality, zde nalezl jen během roku 1980 asi 125 otisků dinosauřích tlap a spolu s nimi přes 50 otisků lidských nohou. Mohl ale mít jistojistě informace o velkém počtu prastarých gravírovaných kreseb na kamenech a stěnách skalních kaňonů (Grand Canyon, Canyon 9 miles atd.) zobrazujících lidi a dinosaury, často v bezprostředním kontaktu. Jejich vzorky přiváželi do Evropy Španělé již od počátku 17.století a byly jako rarity uloženy v královském muzeu v Madridu. Některé kameny nesly kresby znázorňující pozorování nebe teleskopy, kresby operací srdce a mozku, přičemž obraz srdce byl tak přesný jako v současném chirurgickém atlasu. To, že některé gravírované kameny nesly kresby dinosaurů užívaných v roli domácích ochočených zvířat (Triceratops), nebo kresby boje lidí s dravými druhy (Tyrannasaurus rex) nebylo komentováno vědci jinak, než že se jedná o podvrhy (Obr. 2a-g). Kdyby antropologové, archeologové a vědci dalších oborů pojali zmíněné artefakty jako pravé a se vší vážností je prozkoumali, mohla být dnes věda mnohem dále v pohledu na skutečnou evoluci a původ člověka. Mnohým nalezeným artefaktům nebylo nikdy dovoleno spatřit světlo slunce a zůstaly úmyslně zapomenuty v neroztříděných depozitech muzeí uzamčených mnoha zámky, protože by zřejmě způsobily zhroucení onoho tak pracně vybudovaného chrámu Vědy a mnoho vědců by muselo uznat své mylné závěry a ohrozit svou tak
pracně budovanou prestiž. Několik namátkou vybraných příkladů selhání evoluční teorie mohou zavedení vědci snad považovat za útok na svoji proslulost, třebaže, přísně vzato, nejde o nic jiného než o opomenutí objektivního vědeckého přístupu k danému problému přesně tak, jak to požaduje vědecká etika. Tak například 3.června 1968 nalezl W.J.Meinster nedaleko Antelope Springs v sedimentární vápencové hornině 43 mil západně od města Delta (Utah, USA) zkamenělé otisky obutých lidských nohou dlouhé 32,5 cm a 11,3 cm široké. Stáří vápence geologové odhadli na 420 milionů let. V jedné stopě byl dokonce zkamenělý zašlápnutý trilobit, což by ovšem mohlo stáří tohoto artefaktu posunout mnohem hlouběji v čase - do periody kambria (50-540 milionů let), v níž vrcholil údajně rozvoj trilobitů (Obr.3). V lokalitě Glenn Rose nalezl C.Dougherty rovněž lidské stopy obřích rozměrů (délka 54,6 cm, šířka 20,3 cm). G.Adams z Glenn Rose se začal zabývat jako amatér geologickými výzkumy a v druhohorním vápencovém sedimentu nalezl dvě lidské kostry s velkými lebkami. Podle poměru délky velkých kostí a rozměrů kostry patřící ženě musela dosahovat za života tělesnou výšku kolem 210 cm. Přibližně z téhož období údajně pochází také zkamenělý otisk boty s profilovanou podrážkou, nalezený v kaňonu Fischer v Nevadě. Kdo se to v terénu budoucí Nevady a na bahnitém pobřeží prvohorního(?) moře procházel v době, kdy pozemští hominidi, považovaní evolucionisty za předvoj člověka, ještě neexistovali a měli se (podle darwinistů) objevit až v pliocénu (před cca 5-1,8 miliony let), tedy teprve za několik stovek milionů let? Nebo je všechno jinak? Je tu totiž jeden zdánlivě podružný problém, který vyšel najevo, když jsem se snažil zjistit jakými exaktními metodami bylo stanoveno stáří hornin, v nichž jsou otisky stop. Ukázalo se, že stáří těchto hornin bylo korelováno podle mezinárodně uznaných stratigrafických etalonů (chronostratografických jednotek) jednotlivých geologických ér, ale exaktní zjištění stáří hornin (ne jednotlivých nerostných krystalů!) se pravděpodobně nikdy neprovádělo, takže všechny údaje stáří hornin mohou být a také nemusí být pravdivé. Ale pokud údaje o stáří nejsou pravdivé, není dnes nikdo schopen odhadnout o jak velký omyl v čase se skutečně jedná. Relativní geologická datace je založena na obecně přijaté tezi, že na konci každé geologické éry došlo zákonitě k úplné výměně fauny a flóry, což znamená, že v druhohorních sedimentech nemohou být nalezeni zkamenělí trilobiti, ale pouze kostry dinosaurů a již vůbec ne zkamenělé pozůstatky prvních forem savců, kteří se jako drobní hmyzožravci objevují teprve v terciéru (paleocén, 65-54 milionů let). Zcela vyloučena má být možnost nálezu koster a dalších pozůstatků moderního sapientovaného hominida (Homo sapiens sapiens).
Tento předpoklad se stal základem, na němž bylo postaveno stanovení relativní datace jednotlivých geologických útvarů podle obsažených zkamenělin. Leč stalo se něco zcela nečekaného, z čehož současné darwinisty obchází děsivý přízrak možného zhroucení vědeckého systému evoluce života na Zemi, pracně budovaného tolika renomovanými vědci. Stalo se, že trilobita nacházíme ve stopě obutého člověka v druhohorním sedimentu, stopy a kostry dinosaurů spolu s pozůstatky Homo sapiens, mrtvoly dinosaurů vytahují překvapení rybáři ve svých sítích místo ryb, ve slojích druhohorního uhlí jsou nacházeny artefakty dosvědčující existenci dávné vysoce sofistikované technologie v době, kdy údajně lidstvo, podle darwinistů, ještě nemohlo existovat atd. Domnívám se, že stojíme na prahu éry, kdy mladá vědecká generace bude nucena na základě vyššího principu vědecké etiky přijmout nové důkazy o omylu a následující zhroucení schématu starého evolučního systému. Pak je jistě pouze otázkou odvahy a času, kdy nová generace vědců přijme základní tezi, že život nevznikl evolucí hmoty, ale byl stvořen. Ed Conrad uvedl v březnu 1996 na Internetu sdělení o nálezu části kostry a lebky Homo sapisens v antracitových slojích v Pensylvánii, jejichž stáří bylo geology odhadnuto na 280 milionů let. Jenže antracit vzniká i z hnědého třetihorního uhlí a dokonce z recentních náplavů dřeva, pokud bylo nějaký čas vystaveno působení tepla a tlaku (například v blízkosti aktivní sopky), přičemž rozdíly ve stáří mohou obnášet i více jak 220 milionů let. Oxforský antropolog R.Dawkins popsal podobný nález lidských kostí ve sloji karbonského uhlí. V roce 1971 bylo při zemních pracích v Dakota Sandstone ve vápencové hornině o stáří přibližně 140 milionů let, v hloubce asi 18 m, nalezeno několik ženských a dětských koster pojmenovaných „Malachite Man", podle intenzivního modrozeleného zbarvení kostí. Šlo o kostry lidí stavbou těla velmi se podobajících dnešnímu člověku, ale výrazně větších rozměrů. Jak ukázaly analýzy, jsou kosti impregnovány nerozpustnými solemi mědi, ale nikde v okolí nálezu není po měděných minerálech ani stopy. Již v roce 1816 bylo u St.Louis (Mississippi Westufer) nalezeno několik stop bosých lidských nohou 28 cm dlouhých a 10 cm širokých, ve vrstvě permského sedimentárního vápence, starého údajně 270 milionů let. Podobný nález dokonale zachovalého otisku lidské nohy pochází z permských vápenců Nového Mexika, ale také z turkmenské osady Chodžapil-Ata, z pouště Gobi, ale i z okolí Koňské u slovenského Martina. Odlišný tvar lidských stop naznačuje, že existovalo několik geneticky odlišných typů lidí, jimž byl společný palec semknutý v jedné rovině s ostatními prsty, čímž se odlišuje Homo sapisens od ostatních hominidů.
Důkazy přítomnosti lidí na Zemi v samých ranných fázích jejího vývoje (pokud jsou geologické datace správné), jsou natolik jednoznačné a velmi početné, že je nelze prostě shodit se stolu a prohlásit za podvrh. Skutečnost je tedy jiná, než kterou nám namlouvají evolucionisté, neboť Homo sapiens sapiens, i když je zařazen do řádu savců, by podle těchto nálezů existoval de facto dávno před vznikem druhu vyspělých hominidů. Nikdo z vědců nedokáže vysvětlit tuto diskrepanci. Já si ve vší skromnosti dovolím nabídnout vysvětlení: Člověk, tento nejdokonalejší savec, byl stvořen vyšším vědomím (Bohem) před dávnými časy kdesi ve Vesmíru. Na Zemi byl přenesen již jako hotový a téměř dokonalý prototyp (univerzální matrice) člověka páté kalpy, kde byl jeho genotyp testován a dle potřeby upravován souběžně s genetickou matricí pozemské fauny a flóry tak, aby bylo dosaženo harmonické koexistence. Kolébka lidského druhu se tedy nachází kdesi daleko mezi hvězdami a hovoří se o tom, že touto kolébkou je planeta jménem Korendor. Pokud by evolucionisté (darwinisté, neodarwinisté) níže uvedené nálezy pojali s objektivní vědeckou vážností, museli by dojít k poznání, že jednotlivé evoluční éry ve skutečnosti nemají s evolucí života na Zemi zhola nic společného, protože jde pouze o etapy hledání a testování optimální matrice fauny a flóry pro Zemi, s předem danou dominancí lidského druhu. Jediné možné objasnění zmíněné diskrepance vyžaduje akceptovat objektivní skutečnost, že člověk není produktem evoluce pozemské fauny, ale stvořitelským dílem božské invence nejvyššího vědomí (Boha). Klasickým důkazem hovořícím ve prospěch této ideje je například etapa Ediacarské fauny (Vendian), která zcela vybočuje z evoluční linie darwinistů. Nezanechala po sobě byť jen slabou genetickou stopu, protože se zřejmě ukázala pro vývoj pozemské fauny a lidstva jako nevhodný výchozí bod. Je zřejmé, že testy probíhaly velmi dlouho, což uspokojivě vysvětluje časově i místně zdánlivě nemožné a nepřípustné nálezy lidských koster a artefaktů. Dlužno ale podotknout, že podstatou člověka není jeho hmotné tělo existující ve třetí až páté dimenzi, ale entita vědomí astrálního a duchovního těla, zakotvená v osmé dimenzi, odkud sestoupila do hmotného světa. Tato entita je ve své podstatě nesmrtelná (entita duchovního těla), pouze čas od času mění místo pobytu - hmotné tělo. Pochopení tohoto základního řádu stvořeného Vesmíru, jehož principem je evoluce vědomí vázaná na mnoho životů hmotných těl (princip reinkarnace), umožní pochopit samotný vnitřní význam této evoluce, kterým je vývoj a vyzrání duchovního vědomí entity, jehož prvý stupeň se odehrává právě ve hmotném světě 3D. Vědomí existence sebe
sama je vloženo do všech živých bytostí, ale v různém stupni zhuštění; nejmenší je například u améby a nejvyšší u inteligentního člověka. Toto vědomí, které je ovšem jen malou částí lidské entity, mnozí považují za podstatu člověka dlícího v tomto světě, ale ono „hmotné vědomí" je pouze mostem umožňujícím propojení s vědomím astrálního a duchovního těla. U lidí prozřelých, kteří porozuměli karmickým zákonům a podstatě poslání člověka v hmotném světě, je tento most pevný, takže obě části vědomí jsou neustále pevně a harmonicky propojeny. U většiny lidí tomu tak není a pokud nedojdou k poznání nutnosti opravy tohoto mostu a neopraví jej, pohybují se stále v nekonečném kruhu zrození a zániku, neboť svůj život v hmotném těle považují za vrchol vlastní existence, která končí smrtí. Když hovoříme o evoluci člověka jako druhu, nutně musíme oddělit evoluci hmotného těla a evoluci vlastní entity nesené astrálním a duchovním tělem. Jestliže duchovní tělo bylo stvořeno Bohem (Stvořitelem, Nejvyšším architektem), který do něj vložil svou sekvenci-duši, pak astrální tělo je dílem bytostí ve vyšším stavu vědomí, které stvořil Bůh jako své pomocníky archanděly (Moudré Draky). Kamenem úrazu se však stalo stvoření hmotného těla pro člověka, vhodného pro vložení astrální a duchovní entity. Stvořitel ponechal níže postaveným duchovním bytostem (Lhaům, Andělům) značnou míru kreativní svobody pro výběr koncepce a „zkonstruování" hmotného těla člověka. Vznikly dvě koncepce a dvě skupiny tvůrců. První koncepce byla založena na principu, který by bylo možno nejlépe nazvat „sapientace vybraného zvířecího druhu", přičemž vzniklé polidštěné zvíře s omezeným vědomím a omezenou svobodou osobnosti mělo sloužit svým tvůrcům spíše jako otrok a voják. Druhá koncepce vycházela z toho, že astrální a duchovní entita se může vyvíjet pouze v hmotném těle, které bude schopno s ní harmonicky splynout v jedinou osobnost po dobu existence hmotného těla. Dvě radikálně odlišné koncepce vyvolaly i dva radikálně odlišné postoje jejich zastánců, kteří nebyli schopni nalézt nejlepší řešení ve vzájemné spolupráci. Odlišné postoje nabývaly postupně stále militantnější formu, až nakonec přešly ve dvě velice krvavé galaktické války, během nichž prvotní příčina neshody ustoupila v zapomenutí a cílem se stalo potření protivníka. Problematika tohoto vesmírného souboje koncepcí je natolik složitá a plná tajemství, že dnes můžeme porozumět jen některým aspektům tohoto střetu, které se promítají do dnešního času. Hlouběji jsem se otázkami stvoření a sapientace zabýval v knize Stezka Draka a Poutníci do země andělů. V roce 1983 byl ve staré kolekci fosilií, pocházejících z ostrova Axela Heiberga (Kanadská Arktida), nalezen zkamenělý prst (ukazovák), délky
cca 15 cm, tedy asi o 30% větší než je průměrná velikost téhož lidského prstu. Dr.C. Baugh z Cretaceus Evidence Museum určil pravděpodobné stáří této lidské fosilie na 100-110 milionů let(?). Fosilie nese nyní evidenční číslo DM93-083. Některé prameny ale uvádějí, že tato lidská fosilie byla nalezena v oblasti Paluxy River, což je pravděpodobně omyl. Na zkamenělině je dobře patrný nejen nehet, ale na lomu i jednotlivé vrstevnaté porézní struktury kosti, žil, nervových propojení, epidermu a kůže (Obr.4). Jedné překvapivé skutečnosti si zatím nikdo nepovšiml. Prst totiž postrádá byť jen stopy biologického rozkladu tkání, jako by podlehl petrifikaci bezprostředně po oddělení od těla - nebosnad v té době ještě na Zemi neexistovala rozkladná mikroflóra? Tento problém má však ještě další nečekanou rovinu, ke které se ještě vrátím, protože je v úzkém vztahu i k problému existence zkamenělých stop. Spolužití lidí a dinosaurů Nálezů kosterních pozůstatků Homo sapiens na americké pevnině je popsáno velké množství, bohužel často v časopisech či novinách místního významu, takže do období prudkého rozvoje informační technologie Internetu byly nedostupné. Z oblasti Evropy a Asie je takových nálezů poskrovnu, což mají pravděpodobně na svědomí kataklyzmata vyvolaná cyklickými kontakty Země s Nimiru, především v období posledních 25 000 let (21 794 př.n.l., 15 679 př.n.l., 9 564 př.n.l. a 3 449 př.n.l.), během nichž řádění živlů většinu starých lokalit zničilo. Svoji roli hrály i časté války, invaze přemnožených nomádů, militantních náboženských fanatiků, řádění středověké katolické inkvizice, ale i hloupost a omezenost mocnářů. Dodnes nevíme, jaké historické poklady a artefakty skrývají vatikánská depozita, kam bylo mnoho katolické církvi nepohodlných či „nebezpečných" artefaktů a manuskriptů tiše uklizeno. Americká pevnina byla toho všeho téměř ušetřena, až snad na případy vášnivého ničení všeho, co připomínalo staré doby, jímž se tak zaujatě zabývali misionáři nejkatoličtější evropské země - Španělska. Přehled o nálezech starobylých artefaktů a především koster obrů podává ve své knize Lost Cities of North and Central America, D.H.Childress. Nálezy koster obrů vysokých více jak 215 cm v ruinách prastarých pevností v lokalitách Williamson County a White County v Tennessee v roce 1821 zmiňuje v málo známé knize J.Haywood. Již v polovině roku 1800 popsal J.N.DeHart nálezy koster lidí velmi vysokého vzrůstu v hrobech na lokalitách Rutland a Rodman (stát New York). V roce 1877 W.H.R.Likins nalezl obří lebky při výkopových pracích v areálu města Kansas City, G.W.Hill objevil v lokalitě Ashland
County v Ohiu obří skelety lidí, kteří byli vysocí kolem 280 cm. Další kostry byly nalezeny při zemních pracích nedaleko Brewerswille v Indianě (Indianapolis News, 10.listopadu 1975). St. Paul Pioneer Press z 23.května 1883 uvádí nález deseti koster lidí obřího vzrůstu ve starém pohřebišti v lokalitě Waren v Minnesotě. American Antiquarian v6, 133f, 1884 zaznamenal nález kostry dlouhé asi 230 cm v pohřební komoře vysekané v masivním pískovci v místě zvaném Kanawha County v západní Virginii. Týž časopis o rok později (v7, 52f,1885) upozorňuje na nález další kostry obra, vysokého asi 220 cm, ve velké jeskyni u Gattersville v Pensylvánii. Časopis St. Pauli Pioneer Press z 29.července 1888 otiskl bez podrobnějších informací zprávu o tom, že v Minnesotě bylo nalezeno sedm koster obrů dlouhých 210-240 cm. St. Paul Globe ze dne 12.srpna 1896 přinesl informaci o nálezu kostry obra na farmě Beckley u Lake Koronis a dalších neúplných koster na Moose Island a v Pine City v Minnesotě. V roce 1911 bylo nalezeno hledači guana v jedné jeskyni u města Lovelock v Nevadě (112 km severovýchodně od Rena) několik mumií obrů s rudě zbarvenými vlasy o výšce mezi 200-240 cm. Tato lokalita bývala v minulosti posvátným místem Indiánů kmene Piute, kteří ji pojmenovali Si-Te-Cahs (Pohřební místo bohů). Vedle mumií zde byly nalezeny i lebky a části skeletu, včetně dalších artefaktů. Lebky se odlišují od lebek současných lidí především velikostí (výška 36 cm). Review Miner ze dne 19.června 1931 upozorňuje na další dva nálezy obřích koster v lokalitě Lovelock, jedna kostra vysoká 250 cm byla zabalena do hmoty připomínající pogumované plátno, druhá měla výšku přes 300 cm. Tentýž deník ze dne 29.září 1939 informuje o nálezu kostry člověka vysokého asi 220 cm na farmě Friedman u Lovelocku. Tato velká četnost nálezů v okolí Lovelocku zjevně upozorňuje na značnou hustotu osídlení této oblasti v dávných časech. V roce 1965 byla nalezena lidská kostra vysoká přes 250 cm ve skalním hrobu u Holy Creek ve východním Kentucky. V tomto výčtu jsem zaznamenal pouze část z početné řady nálezů obřích koster v Severní Americe, přesto se domnívám, že to stačí na ilustraci pravdivosti bájí původních indiánských kmenů, které vyprávějí o tom, že tento kontinent byl v dávných časech obýván početnou rasou lidí obřího vzrůstu. Lidé obřího vzrůstu však v dávných časech existovali i mimo kontinent Severní Ameriky, především v Mexiku (obří skelety vyšší než 250 cm), v Ekvádoru („Pohřebiště bohů" objevené P.Vacou), v Peru na úbočí hory El Augustino (v jeskyni pohřbeno devět obřích koster). V izolovaných refugiích tito obří lidé zřejmě přežívali po mnoho generací, protože se žijícím potomkem lidu obří rasy se v roce 1520 u San Juliane
setkal i Fernando Magellan. Admirál Byron při návštěvě stejné oblasti v druhé polovině 18.století zaznamenal do deníku setkánís celým kmenem obrů čítajícím několik stovek jedinců. Byron si zapsal, že obrům sahali hlavou sotva do pasu. Lopéz de Gómara zapsal vyprávění honduraských indiánů o obřích příslušnících jednoho indiánského kmene, kteří nepotřebovali v boji ochranné přilby, protože jejich silné lebky žádná zbraň neprorazila. V hrobě nedaleko řeky Humay byla nalezena část lebky jednoho z těchto obrů, jejíž lebeční klenba měla tloušťku 13 mm. Dále byla nalezena holenní kost odpovídající člověku, který by za života měl výšku kolem 3 metrů. Podle řady nových kosterních nálezů bude zřejmě objektivně nutné připustit, že v dávných časech (ale jak dávných?) Zemi obývali nejen lidé obřího vzrůstu, ale i lidé stejného či nižšího vzrůstu jako současní lidé. Jako příklad uvádím kosterní nález bohů z Choluly, k němuž došlo při průzkumu sítě úzkých chodeb v pyramidě v mexické Cholule, asi 140 km jihovýchodně od Mexico City. Chodby s četnými bočními výklenky zřejmě sloužily jako posvátné pohřebiště, podobně jako podzemní prostory některých starých evropských a asijských klášterů. V jednom z výklenků byly nalezeny kostry muže a ženy, jejichž výška byla odhadnuta přibližně na 150 cm (Obr.5). To samo o sobě by mnoho neznamenalo, protože domorodé populace Mexika mají vesměs menší tělesnou výšku než Evropané a Američané. Překvapivý byl tvar a objem lebek těchto dávných zemřelých. Oba měli balonovitou lebku odpovídající typu „D" (viz níže), s obsahem mozkovny cca 1600 cm3 (Homo sapiens sapiens má obsah mozkovny v průměru pouhých 1400-1450 cm3). Další podivností byla vyšší porozita kostí, která celou kostru činila mnohem lehčí, než je tomu u lidského skeletu. Když jsem studoval fotografii nálezu, uvědomil jsem si, že tyto kostry mi připomínají cosi, s čím jsem se již dříve setkal. Posléze jsem si vzpomněl na ságy Kot-Sunů. Hvězdné děti osidlují Zemi Malý vymírající kmen Kot-Sunů, sídlící na umělých ostrovech z totorového rákosu na jezeře Titicaca, udržuje po mnoho pokolení tradici svého příchodu na Zemi ještě v době šera, tedy v době, kdy se původní Slunce měnilo v rudého obra. Jak vyplývá z mytologie mnoha starých národů, byli bohové obývající v té době Zemi touto skutečností zaskočeni a museli přikročit k výměně prvotního Slunce (Slunce 1) za jinou mladou hvězdu z oblasti Siria. Ságy afrických Dogonů dokonce toto nové Slunce (Slunce 2) uvádějí jménem a dále popisují, že Slunce-rudý obr se asi 600
let po přemístění změnilo v novu a zůstal po něm zbytek-bílý trpaslík o průměru 41 000 km s hmotností Slunce Sirius B, kterého Dogonové znají pod jménem Digitaria. V roce 1857 byl v pohřební síni objeven masivní sarkofág, na jehož víku byla zobrazena egyptská bohyně Nút jako stvořitelka hvězdné oblohy. Nad její hlavou je umístěno nové zářící Slunce (Slunce 2), nad tímto Sluncem je zobrazena nebeská bárka odvážející původní Slunce (Slunce 1) pryč. Tuto událost zaznamenal pradávný rytec i na hraniční babylónský kámen jako dvě slunce s Měsícem, přičemž Slunce umístěné vpravo vyzařuje málo světla a jiný druh paprsků znázorněných vlnovkami (infračervená radiace typická pro rudé obry). Ságy Kot Sunů tvrdí, že předkové Kot-Sunů nebyli lidmi, ale bytostmi, jimž dala na Zemi život Velká Pramatka Oriana (Orejona) v éře Chamacpacha (Pachachamac). Oriana pocházela z civilizace žijící převážně ve vodě, protože její planeta prý téměř neměla souše. Po příchodu na Zemi dala život (oživila?, porodila?, stvořila?) 70 prapředkům Kot-Sunů, kteří se svými potomky postavili řadu kamenných měst jako například Inti Huahuan Haquis (Tiahuanaco) či Taotoomu. Od lidí se lišili modrou barvou krve (krevním barvivem obsahujícím komplexně vázanou měď), dlouhou hlavou, menším vzrůstem, dlouhými končetinami se čtyřmi prsty. Původně prý nedýchali vzduch, ale používali dýchací orgán podobný rybím žábrám. Vypadali prý přesně jako reliéfy postav na Bráně Slunce v Tiahuanacu a skulptury hlav na stěnách některých staveb (Kolosasaya). Kamenné reliéfy zobrazují bytosti mající na tváři jakési čtvercové či kulaté krytky, které amerikanisté považovali za slzy a podle nichž je pojmenovali „plačící bohové". Některé postavy na reliéfech však tyto krytky na tváří nemají, a tak jsou patrné dva velké oblé otvory vedoucí do vnitřku obličeje těsně vedle masivního nosu, který nemá vstupní nozdry (Obr.6a,b). Těmito otvory mohla být vedena voda do žaberních dýchacích orgánů během života ve vodním prostředí, což by ukazovalo na to, že tyto bytosti byly obojživelníky, o nichž ságy hovoří jako o sirianských Annedotech. KotSunové byli spolu s Čipaji součástí velkého kmenového svazu Pukina, který byl později novými příchozími vytlačen z Peru do Altiplana. Aymarské kmeny Kot-Suny nazývají „Urua" (uru=aymarsky „pavouk"), protože jejich totemovým zvířetem byl pavouk. Tyto kmeny se považují za potomky nejstarších lidí naZemi, ale dnes jsou velmi silně geneticky smíseni s Aymary a dalšími domorodými entitami Altiplana, jejichž DNA naprosto převládá. Další nález kosterních pozůstatků s balonovitou lebkou (typ „D") pochází z hrobu nalezeného před 60 lety v komplexu chodeb ve skalním hřbetu asi 165 km jihozápadně od Chihuahua v Mexiku a lebka vešla ve
známost jako „lebka Starchild" [http: //www.starchildproject.com]. Spolu s ní byly nalezeny další dvě lebky, které patřily pravděpodobně míšencům se současným člověkem (Obr. 7). Lebka Starchild má řadu shodných znaků s lebkami malých mimozemšťanů (Dows). Od lebky současného člověka se odlišuje výrazně větším obsahem mozkovny (1 600cm3) a neobvykle nízkou hmotností cca 454,4 g (lebka Homo sapiens má hmotnost v průměru 998 g). Při hledání zlatých žil v pohoří San Pedro v září 1932 objevili dva prospektoři F.Carr a C.Main asi 100 km jihozápadně od města Casper vchod do podzemní soustavy chodeb, který končil v jeskyni o rozměrech 4,5 x 1,2 m. Stěny jeskyně pokrývaly podivné kresby provázené neznámým písmem a na kamenné desce ležela zpola rozložená mumie bytosti, vysoké přibližně 35 cm, mající opět neobvykle velkou pravidelně vyvinutou balonovitou lebku typu „D" (L. A.Fischinger). Mumie vešla ve známost pod jménem „trpaslík z Wyomingu" (Obr.8). Dr.H.Shapiro (Museum of Natural History, USA) po důkladném studiu mumie dospěl k závěru, že bytost zemřela ve stáří asi šedesáti let. Oproti tomu výsledky rentgenového snímkování mumie, které uskutečnil prof. G.Gill z Antropologického oddělení University Wyoming v roce 1979, svědčí ve prospěch teze, že se jedná o nedospělého jedince jakési neznámé staré rasy, který zemřel na postižení nemocí známou jako Anencephalie. Při této nemoci však je obvykle lebka vyvinuta výrazně nerovnoměrně (je značně šišatá), což v případu mumie nebylo pozorováno. V řadě bájí indiánských kmenů je však vzpomínána existence jakési staré rasy trpasličích lidí. Tato rasa měla přijít z Vesmíru a byla údajně velmi technicky vyspělá. Trpaslík z Wyomingu si zatím tajemství původu uchovává a o jednoznačných závěrech bude možno diskutovat až po analýze DNA, určení stáří a antropologických znaků. Jestliže otázka existence prastarých ras na Zemi je dnes již mimo diskusi, zůstává nadále tajemstvím, o jaké rasy šlo a odkud vlastně pocházely? Prabohové Země Erich von Däniken byl zřejmě první, kdo ve svých knihách upozornil na prazvláštní staré lebky vystavené v muzeu peruánského města Ica. Jeho informace vzbudila velký rozruch a nakonec i sám autor přijal teorii amerikanistů, že tyto lebky jsou výsledkem umělé deformace hlav v dětském věku, prováděné v rámci jakýchsi blíže neznámých rituálních obřadů. Tyto lebky, známější jako „peruánské lebky", pocházejí z rozsáhlých pohřebišť na pampě Nazca, přibližně 17 km severně od města Nazca, v okolí archeologické lokality Cahuachi, která byla centrem zaniklé
prastaré kultury Nazca (Obr.9). Tuto lokalitu objevil tým archeologů vedený Italem Dr.G.Oreificim. Během více než sedmnácti let archeologických výzkumů bylo odkryto na 40 objektů. Především ruiny chrámů, paláců, rozměrná prostranství sloužící jako pohřebiště a rituální shromaždiště, šest pyramid (některé typu „adobe") vysokých až 30 m a další stavby na ploše přibližně 370 akrů. Hroby této kultury se nacházejí na liniích vyznačených kůly ze dřeva stromu huarango, který je typickou dřevinou této oblasti. Během archeologických výzkumů bylo otevřeno mnoho hrobů jevících značné stáří, ale jejich přesná datace se dosud nezdařila. V hrobech bylo nalezeno mnoho blíže nespecifikovaných artefaktů a skelety nejméně pěti starých ras a jejich kříženců, vyznačujících se masivní stavbou lebky, obrovským obsahem mozkovny a dosud nevídanými tvary crania, které se vymykají všem dosavadním nálezům a evolucionistickým teoriím o původu člověka. Kolem 90% lebek nalezených v Cahuachi patří ke skupině „cabeza larga" (dlouhá hlava). Archeologové zatím nedospěli k odvaze konstatovat, že se jedná o pozůstatky jedné z prastarých ras, pravděpodobně mimozemského původu, výrazně se odlišující od archetypu rasové matrice moderního člověka (Homo sapiens sapiens v. cromagnensis). Snaží se odvést pozornost tvrzením, že tyto lebky vznikly rituální umělou deformací crania již v dětském věku, samozřejmě bez jediného důkazu o něčem takovém. Zcela pomíjí to, že touto cestou nemohly vzniknout lebky s tak velkým vnitřním objemem a s tak silnými stěnami, na nichž není ani stopy po násilné deformaci. Další hroby této podivuhodné a zřejmě velice staré civilizace byly nalezeny v blízkosti známého Paracaského svícnu a v blízkosti některých geoglyfů na pampě Nazca. Ze stavby lebky, alei z artefaktů uložených v hrobech lze usuzovat, že se nejedná o žádné primitivní evoluční formy hominidů, které by měly jakýkoliv vztah k Homo erectus či ještě starším „evolučním" formám hominidů. Fotografickou dokumentaci těchto lebek jako první provedl E.von Däniken, po něm později řada dalších fotoreportérů; nejznámější jsou snímky R.Connollyho z roku 1995, které jsou v originálním provedení dostupné jako CD-ROM 1-800-992-8781 (Cam-brix). Srovnáním lebek z Icy s lebkami Homo sapiens se zabýval L.G.Janku. Znaky „peruánských lebek" z Cahuachi: Typ „A" (Obr. 10): cranium má tvar dlouhého téměř pravidelného válce zakončeného oblinou, typická je masivní stavba klenby a spánkových kostí,
vnitřní objem mozkovny kolísá u jednotlivých lebek tohoto typu mezi 1 600-1 750 cm3 (Homo sapiens sapiens 1 400-1 450 cm3). Typ „B" (Obr.11): cranium má tvar více méně pravidelného kužele s tupým až oblým zakončením, masivní stavba klenby a spánkových kostí, vnitřní objem mozkovny se pohybuje mezi 2 200-2 500 cm3. Oba typy mají krátkou horní část nosní kosti a výrazně větší nosní dutinu trojúhelníkového profilu, což nasvědčuje tomu, že tato civilizace měla krátký a široký nos a poměrně plochý, dozadu ubíhající obličej a v ústech méně zubů než Homo sapiens. S podobným tvarem obličeje se můžeme setkat jak na reliéfech Brány slunce v Tiahuanaku, o nichž KotSunové tvrdí, že přesně zobrazují jejich předky-potomky pramatky Oriany, tak v olmécké kultuře. Olmékové představují záhadnou velmi vyspělou civilizaci, která se objevila v oblasti dnešního Peru naráz a dodnes není možno ani v náznaku odhadnout odkud přišla a kam zmizela. Některé rysy starých Olméků, více či méně zjevné, mají dodnes některé staré entity v Barmě a Assámu, tedy v místech, kam přesídlili z Peru Nagoliani (Naacalové, Nágové). Tento typ obličeje má i Sfinga před Velkou pyramidou v Egyptě. Dnes víme, že entita známá jako Naacalové, Nágové či Nagoliani byli pravděpodobně obojživelnou mimozemskou subrasou Annedotů pocházející z oblasti Siria, která pravděpodobně založila a chránila před nepřáteli východní říši Velkého společenství Světla (Suernii). Potomkem této civilizace byl pravděpodobně i Osiris (egyptský Úsirev), který sehrál výraznou roli jako král této východní Říše a který ovlivnil staré dějiny Egypta. Občas se můžeme setkávat se zavádějícími informacemi, které Nagoliany řadí ke skupině Drakonů, kteří od samého počátku své přítomnosti na Zemi usilovali o zničení lidské rasy. Cíle těchto dezinformací nejsou zcela průhledné; pravděpodobně však mají vytvořit precedens pro nároky Drakonů na panství nad Zemí a lidstvem. Podrobněji se touto otázkou budu zabývat v jiné části knihy. Můj názor na roli Osirise ve střetu dvou skupin mimozemských civilizací (Lyra x Orion), který měl svoji reflexi i na Zemi, může čtenář nalézt v knize Alchymie a theurgie svatého ohně. Historií Nagolianů se zabývá také J.Churchward (Světadíl Mu) a H.P.Blavatská (Tajná doktrína, Odhalená Isis). Nagolianům bývá připisováno mimo jiné i autorství Lhasského manuskriptu, Komentářů ke Knize Dhyanů, Knihy Zlatých pravidel, Paramarthy a dalších starobylých pramenů. Vzhledem k nespolehlivosti současných metod datace nemůžeme objektivně uvažovat o
bezprostředním vztahu mezi Olméky a Naacaly, tím méně o vztahu obou entit k civilizaci, jejíž hroby se nacházejí na pampě Nazca a na poloostrově Paracas. Je na místě zmínit i další dosti záhadnou prastarou civilizaci Telosianů, která měla pocházet ze zaniklého pacifického ostrovního kontinentu Motherland Mu (Elam-Mu, El-Mu-Ria atd.). Část této civilizace se ukryla v podzemních refugiích v západních oblastech severoamerického kontinentu (Mount Shasta aj.), a tak kataklyzma přežila. Později se uchýlila do oblastí dnešního Peru a nakonec do Zadní Indie (Assám). O fyzické podobě Telosianů nevíme zhola nic, je možné předpokládat, že to byl jeden z deseti prastarých národů obývajících Motherland Mu. O Olmécích vypovídají kamenná torza jejich hlav, která ale postrádají kónicky či válcovitě protažené mozkovny. Tímto konstatováním jen chci naznačit hloubku neznáma, s nímž se na americké pevnině setkáváme při snaze o identifikací a stanovení posloupnosti civilizací, které se zde vystřídaly během minulých 50 000 - 65 000 let. Typ „C" (Obr. 12): cranium má tvar protaženého ovoidu, obsah mozkovny nebyl stanoven. Stěny crania jsou subtilnější, podobně jako u lidských lebek. Tento typ lebek se vyskytoval poměrně často u egyptských a nubijských faraónů předdynastické éry (Sechen, Narmer) a 1.-3. dynastie (Meni, Džer, Vedžo, Semerchat, Chasechem, Šepseskaf atd.) a jen výjimečně u pozdějších dynastií (dcera faraóna Achnatona, Thutmose III.?). Speciálně pro tyto faraony byly zhotovovány vysoké, tupě kónické bílé čepice bílé barvy, zvané „nisut", které byly posléze přejaty jako symbolická koruna králů Horního Egypta. Typ „D" (Obr. 13): cranium má tvar pravidelné polokoule či míče, struktura stěn crania je zřetelně subtilnější, průměr očních jamek je asi o 15% větší, než je tomu u lebek Homo sapiens sapiens, objem mozkovny obnáší neuvěřitelných 2600-3200 cm3. Crania tohoto typu se na americké pevnině vyskytují na více lokalitách (Cholula, Wyoming, Chihuahua), ale ne vždy mají tak obrovský vnitřní objem. Typ „E" (Obr.14): cranium má neobvyklý pravidelný srdcovitý tvar a vnitřní objem mozkovny překračuje 3 000 cm3. LBroden ve svém článku The Peruvian Skulls mimo jiné upozorňuje, že lebky podobné lebkám v muzeu v Ice, údajně pocházející z hrobů v okolí lokality Palenque, se nacházejí v městském muzeu v mexické Méridě na Yukatánském poloostrově. Bohužel to nemohu posoudit, zatím se mi nepodařilo získat podrobnější informace. Lebky typu „A", „B" a ,.C" byly však nalezeny i v nedávno objevených hrobech v okolí Tiahuanca. Zvláštností je to, že téměř všechny v této lokalitě nalezené lebky nesou stopy po podivných impaktech v temenní a týlové části lebky. Impakty
nenesou stopy po vpáčení okrajových částí kosti spolu s hvězdicovitými prasklinami, obvykle se vyskytující u lebek proražených úderem tupého předmětu. Z tohoto důvodu archeologové začali hovořit o důkazu prastaré techniky „kranitomie" (chirurgického otevření lebky). Proti tomu však hovoří skutečnost, že některé lebky nesou dva i více otvorů, často umístěných vedle sebe, ale také četné impakty nepravidelného tvaru, velmi podobné poškozením lebky střepinami granátů nebo šrapnelů (Obr.15). Mimoto velké kruhové impakty mají směrem do nitra lebky zřetelný kónický tvar, jaký lze pozorovat u kostí proražených laserovým paprskem. Existenci paprskových zbraní již před 50 000 roky zmínil E.Cayce. Hovoří se o nich v některých eposech (Mahabharata, Ramajana) a mytologiích, ale také ve Lhasském manuskriptu a v bonnském komentáři ke Knize Dhyanů. Lze tedy připustit také takovou možnost, že jde o pozůstatky padlých bojovníků neznámé pradávné rasy (Ohummů?), kteří byli kdysi napadeni a téměř vyhubeni atlantskými exulanty? Mytologie entit Altiplana obsahuje vzpomínky na dávné období, kdy hlavní chrám Tiahuanaca stavěl málopočetný cizokrajný lid, který měl velmi dlouhé lebky a byl později barbarskými kmeny vyhuben nebo asimilován a jeho jméno bylo zapomenuto (Gate of Olyaetambo). Podivné je i to, že většina lebek tohoto typu byla nalezena bez kosterních pozůstatků, jakoby šlo o válečné trofeje, uložené v hrobech vítězů. Mohlo ale jít také o mystické uctívání hlav hrdinů, jak se to provádělo u starých Keltů. Někteří badatelé se dokonce domnívají, že tyto lebky nasvědčují rituálnímu kanibalismu, při němž vítěz pojídá mozek poraženého, aby přejal jeho znalosti a sílu. Vyloučit zcela tuto možnost nemohu, ale považuji ji za málo pravděpodobnou. Nálezy z hrobů ve Střední a Jižní Americe ale mají ještě jednu zásadní důležitost - anulují totiž tezi, že osídlení amerického kontinentu probíhalo přes Aleutský most ve směru od severu k jihu a kolébka osídlenců ležela kdesi ve východní Asii. Pokud by to byla pravda, znamenalo by to, že nejstarší a nejvyspělejší artefakty těchto asijských emigrantů by se musely nacházet vysoko na severu severoamerického kontinentu a tam by se měly nacházet i ruiny jejich měst. Dosavadní archeologické nálezy ale ukazují pravý opak. Nejvyspělejší a nejstarší civilizace se nacházely v Jižní a Střední Americe, což mimo jiné dokazují archeologické nálezy osídlení u El Inga a Lurikači (Peru), které jsou datovány do období 6 000 - 15 000 př.n.l. Jak během věků postupovali původní obyvatelé na sever, docházelo k jejich barbarizaci a hlubokému poklesu civilizační úrovně, protože ztratili bezprostřední kontakt se svými mimozemskými mentory a učiteli. Skutečnost je taková, že během archeologického výzkumu nejsevernějších
lokalit Ameriky jsou nacházeny pouze nejjednodušší artefakty typické pro primitivní nomády. Tyto závěry potvrzují i radiokarbonové testy stáří artefaktů a lidských skeletů, třebaže zejména u skeletů je datace radiokarbonovou metodou velmi nespolehlivá. U artefaktů zhotovených z uhlíkatých materiálů nebo u částí skeletů, které ležely delší dobu v zemi, nelze spolehlivě určit, kolik původních uhlíkatých organických sloučenin bylo z kostní hmoty vyplaveno a naopak kolik cizích uhlíkatých sloučenin bylo v kostech z prosakující vody zachyceno. V jeskynním pohřebišti na poloostrově Paracas bylo například nalezeno asi 600 mumií bílé rasy. Měly modré či světle šedé oči, velmi světlé vlasy, podobně jako mumie nalezené u města Nazca. Stáří mumií bylo radiokarbonovou metodou stanoveno přibližně na 2 500 let, ale není to spolehlivý údaj, protože chybí verifikace.Další velká lokalita starých hrobů jménem Chauchilla. připisovaná kultuře Inků, leží asi 1 100 km jihovýchodně od města Ica. Dosud zde bylo nalezeno přes 400 hrobů a 1 100 skeletů a mumií dospělých lidí a dětí. Archeologové tuto lokalitu datují do období 1 100 př.n.l., což zatím nebylo objektivně verifikováno. Jistý obrázek o stáří nalezených skeletů si lze utvořit na základě následující úvahy: současný typ člověka (člověk kromaňonský) se na americkém kontinentu objevuje někdy v intervalu 60 000 - 35 000 př.n.l. (přesnější datace zatím není dosažitelná). Kromaňonský člověk má velikost i strukturu lebky a kostry téměř shodnou se současným člověkem. Z toho lze odvodit, že k mesalianci mezi lidmi vlastnícími lebky typu „D" (Starchild Sculls) a kromaňonci mohlo dojít nejdříve v tomto časovém intervalu, ale rozhodně ne dříve. Jelikož se zatím podařilo najít relativně značný počet lebek anomálních forem (typy „A", „B", „C" a „E") v hrobkách na nazkánské pampě, ale zatím zde nebyly nalezeny žádné lebky kromaňonců či míšenců kromaňonců s těmito plemeny, můžeme předběžně soudit na značné stáří lebek z Cahuachi. Bude přinejmenším větší než 60 000 let. Z této úvahy dále vyplývá, že civilizace, která obývala pampu Nazca, a tam i pohřbívala své zemřelé, náležela pravděpodobně k některé z pěti původních hvězdných ras, které byly z různých důvodů vysídleny na Zemi přibližně před 85 000 - 95 000 roky z oblasti souhvězdí Lyry (Germane, H.P.Blavatská, E.Cayce, Lhasský manuskript, Naacals Tabletts aj.). V oblasti jihoamerických And a Altiplana se rozvíjela hnědá a černá rasa, a to pod dohledem mentorů prastaré modré rasy. U této „modré rasy" (Zenetanů ?) bych se na chvíli zastavil, neboť je podivuhodná ve všech směrech. Informace zaznamenal A.Collier jako chanellingové vyprávění bytosti jménem Morenae z Andromédské rady (Defending Sacred Ground). První civilizace přišla na Zemi před 439 231 rotacemi (slunečními roky)
pravděpodobně z některé planety v soustavě Lyry. Tato lyranská humanoidní rasa měla zelenomodře zbarvenou kůži a tvořilo ji 22 subras lišících se údajně strukturou DNA a složením krevního barviva. Zbarvení kůže bylo způsobeno modrou barvou krve, která neobsahovala krevní barvivo hemoglobin (obsahuje komplexně vázané železo), ale jiné krevní barvivo obsahující komplexně vázanou měď. Tato humanoidní modrá rasa byla ve všech směrech geneticky dokonalá (její DNA údajně měla dvanáctivláknovou strukturu) a její příslušníci se dožívali v průměru 1 000 let, aniž trpěli nemocemi, rány se jim hojily rychle. Byla to zcela mírumilovná duchovně vyvinutá rasa, která měla za úkol vést a učit ostatní méně vyspělé pozemské rasy. Vzpomínky na prabohy Země, na tuto nobilitu s modrou krví, se dochovaly dodnes v tradici, že pozemská nobilita (šlechta, královské rody) má v žilách modrou krev. Je otázkou, do jaké míry souzní s tímto vyprávěním kmenové ságy KotSunů? Přibližně před 117 000 rotacemi (roky) byla sluneční soustava napadena nehumanoidní rasou Drakonů pocházející ze soustavy α-Draco. Drakoni nejprve uchvátili obydlené planety Lyry a Orionu během první galaktické války. Po nějaké době, v druhé galaktické válce, napadli soustavu Sol (naši sluneční soustavu). Během druhé galaktické války zahynulo jen na Maloně (Tiru) více než 50 milionů humanoidních bytostí, Malona byla zničena a použitými ničivými zbraněmi byla vážně zasažena příroda Země a Marsu. O těchto událostech vypráví například epos Mahabharata a Ramajana. Na Zemi se náhle změnily životní podmínky. Průměrná teplota klesla více než o 5°C, rychle se střídaly vysoké a nízké teploty, výrazně kolísalo zemské elektrické a magnetické pole, ovzduší zamořil radioaktivní prach a toxické plyny. Zbytek prabohů země s modrou krví, který přežil náhlý útok Drakonů a nezdařil se mu útěk na jinou planetu, se ukryl v hluboko uložených podzemních městech, kde postupně vymíral. Podle Morenae prudké zhoršení životních podmínek, zejména vysoká radioaktivita, nízká průměrná teplota, přítomnost jedovatých plynů a snížení obsahu kyslíku v ovzduší z 34% na současných 21%, vedly k mnoha negativním mutacím, které vyústily nakonec do celkové genetické degenerace a zhoršené činnosti mnoha orgánů, zejména hypofýzy a štítné žlázy. To se projevilo postupným zkracováním života a rozvojem do té doby neznámých nemocí, špatným hojením ran a podobně. Ukázalo se, že za podmínek snížení obsahu kyslíku a silné pronikavé radiace není krevní barvivo obsahující měď schopné dodávat tělesným tkáním dostatek kyslíku, a tak se modrá rasa z historie Země nenápadně vytratila. Zbyly po ní pouze ruiny měst a skelety (viz Malachite Man). Bohužel ze skeletu nelze po tak
dlouhé době tuto rasu (i jednotlivé subrasy) jednoznačně vymezit, pokud se nepodaří určit strukturu DNA, což je ale málo nadějné. Domnívám se, že část lebek neobvyklých tvarů z pohřebišť u Cahuachi může náležet potomkům modré rasy, leč jednoznačné důkazy zatím chybí. E.Cayce vesvých seancích hovořil o tom, že oblast země Inaa (dnešní Peru) tvořily v dávných dobách tři Říše či správní oblasti nazývané Og, Oz a On, obývané lidmi, kteří se jmenovali Ohummové či Ohlumové. Do oblasti Altiplana a poloostrova Paracas přišli Ohummové někdy mezi 50 000 - 55 000 př.n.l z velké západní ostrovní země (země Mu či Cascary) zaniklé při jednom z kataklyzmat vyvolaných Nimiru (pravděpodobně v roce 52 369 př.n.l.). Vládla jim dědičná královská dynastie Nejvyšších Ohummů, která byla svržena po krvavých bojích při invazi Atlanťanů, masově emigrujících přibližně před 30 000 roky na pevninu z atlantských ostrovů postižených kataklyzmatem (cyklus Nimiru v roce 27 909 př.n.l.). Ohummové představovali vysoce duchovně a eticky vyvinutou civilizaci s pokročilou technologií, ale dávali přednost prostému a velmi oduševnělému životu, neshromažďovali majetek a byli až extrémně mírumilovní. Není ale k dispozici žádná indicie, podle niž bychom je mohli považovat za přímé potomky modré rasy (E.Cayce, seance: 1637-11; 2147-1; 2731-1; 9116-5 ]. Příchod početných atlantských emigrantů, kteří převzali násilím moc, však znamenal rychlý zánik civilizace Ohummů. Jeví se to do jisté míry jako paralela zániku vyspělých kultur Altiplana v 16. století po vpádu Španělů. Ságy a báje indiánského kmene Hopi a Zuina popisují zánik pacifické ostrovní Říše Cascary, zřejmě identické se zemí Mu, a emigraci prapředků na pevninu spolu se svými mentory a učiteli, pocházejícími z hvězdného světa Toonateekha, které s úctou nazývali Cachiny (Kačiny). Na základě dostupných indicií nelze zatím s jistotou tvrdit, že Cachinové jsou identičtí s Ohummy a ti jsou Nágy, a tedy právě jim náleží skelety nalezené v hrobech u Cahuachi. Pro vyjasnění tohoto problému se nedostává více přesvědčivých indicií a důkazů, pokusme se tedy analyzovat to málo z informací, které máme k dispozici. Písemné záznamy historie Toltéků se nedochovaly, protože většinu z nich zničili jezuité a katoličtí misionáři při šíření křesťanství mezi domorodými kmeny porobenými v čase konquisty. Španělsko-indiánský míšenec Fernando de Alva Ixtiiixochitl ve snaze zachránit alespoň část historie svého lidu soustředil zachované prameny a sepsal mytologii a historii Toltéků. Ve svém díle mimo jiné uvádí, že Toltékové uchovávali tradici existence 4 věků, jimiž lidstvo v dávných časech procházelo. Každý věk byl označován jako „doba slunce", což znamenalo jednak období stejných východů
a západů Slunce, jednak období stejné délky slunečního roku. Astronomové Toltéků totiž zaznamenali, že dochází k periodickým katastrofám, při nichž Země mění smysl a rychlost rotace kolem vlastní osy, ale též dobu oběhu kolem Slunce. To se projevuje mimo jiné jednak změnou počtu dnů naplňujících sluneční rok, jednak změnou polohy míst, kde zdánlivě Slunce ráno vychází a večer zapadá. Podle Toltéků takové cykly v minulosti byly čtyři a všechny končily katastrofou. Podobné mýty nacházíme i u jiných indiánských entit Mezoameriky. Aztécké a mayské mýty udávají pět „solas" (doby sluncí), období lidské existence, která se lišila délkou slunečního roku. Každé období ukončila katastrofa (zátopy, zemětřesení, sluneční oheň atd.) a Země zároveň změnila rychlost rotace a oběžnou dráhu kolem Slunce. Rovněž v mayských a aztéckých mýtech je vzpomínáno, že v prvním solas žilo na Zemi pokolení obrů, které bylo na konci solas z větší části vyhubeno během zemětřesení. V knize Bohové a apokalypsy jsem dospěl k závěru, že tyto katastrofy měly periodu 6 115 let a vyvolávalo je periodické těsné přiblížení desáté planety Nimiru k Zemi.
Quinametzinové byli obry s mocnými zbraněmi a téměř vyhladili celé lidstvo; pravděpodobně to byli Drakoni, nebo Mardukové, kteří napadli národy Země asi před 117 000 lety (podle Morenae). Realitu existence éry „doby vody" dosvědčují jednoznačně erozní útvary, mocné nánosy a naplaveniny, patrné dodnes na pampách celého Paracaského poloostrova. Mytologie řady původních kmenů státu Washington a Oregon vypráví o
tom, že předkové těchto kmenů připluli za velké potopy na velkých kanoích a přistáli na horách, které vystupovaly ze záplavových vod. Tyto hory jsou dnes známy pod jmény Mount Baker, Rainier a Jefferson. Mýty kmene Shastů ze severní Karoliny vyprávějí o období, během něhož Slunce změnilo svoji dráhu, přišla velká zátopa a předkové Shastů se zachránili na hoře, která se dnes jmenuje Mount Shasta. Historik Garcilasso de la Vega, pocházející ze smíšeného španělsko-inckého manželství, zmínil existenci starých manuskriptů pojednávajících o historii lidu, který po velké potopě přišel do okolí Titicaca z jižních krajů. Těmto exulantům přišli na pomoc bohové-tzequilové (Quetzalcoatl, Votan, Cuculcan, Condoy, Gucumac, Con Tixsi a další), kteří je učili zemědělství, stavbě zavlažovacích systémů, lékařství, výrobě textilií a dalším civilizačním výdobytkům. Bohužel se dodnes nepodařilo spolehlivě určit dobu, kdy k těmto záplavám došlo. Boje a soužití s dinosaury Další těžký oříšek k rozlousknutí představuje přesné určení období, ve kterém vznikly již zmiňované stopy dinosaurů, vyskytující se často pospolu se stopami obrů. E. Cayce zmiňuje existenci velmi kritického období lidstva, které přibližně před 55 000 - 65 000 roky bylo existenčně ohroženo přemnoženými obrovskými dravými ještěry. Vzpomínky na toto těžké období lidstva nacházíme dodnes po celém světě v bohatém pokladu lidových pohádek, pověstí a bájí, ve kterých princové a hrdinové bojují s draky. V mytologii staré Číny (Příběhy dračích císařů) se hovoří o tom, že v období panování císaře „severních nebes" Ti Ťiena, vládl na Zemi v Říši středu jeho chráněnec císař Jao. V tomto období se na obloze objevilo deset sluncí a ohrožovalo Zemi strašným vedrem, suchem a několik let trvající neúrodou. Na žádost Ti Ťiena vyslal Zemi na pomoc císař „východních nebes" Jun válečníka Chou I., který sestřelil devět falešných sluncí a vyhubil také obrovské dravé ptáky a šelmy, které se v těch časech na Zemi přemnožily a ohrožovaly lidstvo. Reminiscence na dobu, kdy tito draci a další monstrózní příšery ohrožovaly lidstvo, nacházíme i v umělecké oblasti všech starých kultur celého světa (Egypt, Persie, Řecko, Čína, Peru aj.). V oblasti Peru získávali lidé v těchto časech jistou ochranu obehnáním území Říše Og masivními palisádami z obrovských kmenů, které vedly přes hory i údolí (E.Cayce 364-4). Jeden takový pás palisád začínal na planině Cajamarquilla za dnešní vesnicí Humay v údolí Pisca a táhl se od pobřeží až k Andám. Dnes po něm zbyl pouze asi 24 m široký pás několika řad kruhových jam o rozměru 1x1 m. Svého času jsem uvažoval o tom, že výstavba
takových palisád mohla být hlavní příčinou odlesnění And, k němuž před tisíci lety z dosud neobjasněných příčin došlo. Ke stejnému ochrannému účelu pravděpodobně sloužila i „chimuánská zeď" (peruánská zeď), objevená před časem Johnsonovou archeologickou expedicí. Tato zeď z velkých kamenných bloků se táhne údolím Santa od moře k Andám v délce asi 80 km. Základna zdi postavené z kamenných kvádrů byla široká 5 m, a vysoká v průměru rovněž 5 m. Po celé délce této zdi bylo rozmístěno 14 kamenných pevnůstek pro ubytování strážců. Domnívám se, že i pověstná čínská zeď, začínající v zálivu Bottai u Changli a táhnoucí se v délce přes 4 000 km na jižní okraj Gobi (nedávno bylo v Gobi objeveno dalších 4 000 km zbytků této zdi), mající téměř stejné rozměry a architekturu jako chimuánská zeď, byla postavena na obranu proti útokům velkých dravců přicházejících z Gobi a ze severních savan. Archeologové přisoudili autorství výstavby zdi národu Chimů, aniž k tomu existují nějaké závažnější důkazy. Ve skutečnosti stavitelé Peruánské zdi nejsou známí, pouze E.Cayce (seance 364-4) považuje za stavitele zdi Ohummy. Připojuji se k tomuto názoru a doplňuji poznámku, že Ohummové byli velmi pravděpodobně také staviteli takzvaných „přistávacích drah", pro něž byly provedeny gigantické nivelace horských hřebenů v rozsahu, který i dnes budí v odbornících údiv. Podle E.Cayce a mytologie domorodých kmenů byli Ohummové rovněž autory obřích geoglyfů zvířat a na povrchu země vyznačených linií letových tras na pampách San Jose (Jumana), Socos, El Ingenio, Nazca, Colorado aj. Poslání geoglyfů nebylo dodnes objasněno a nejčastěji je přijímána hypotéza M.Reichové a P.Kosoka o jejich astronomickém poslání. Četné velkoplošné povrchové úpravy terénu, silně připomínající současná velkokapacitní letiště, považoval E.von Dániken a další badatelé za startovací dráhy starověkých letounů. Zabýval jsem se také touto problematikou a po rozsáhlém studiu dostupných pramenů jsem dospěl k následujícím závěrům: 1) Geoglyfy zvířat a podivných bytostí pravděpodobně v dávné minulosti vymezovaly území, přidělená jednotlivým rodům či kmenům. Taková území byla označena stylizovanou kresbou totemového (kmenového) zvířete toho kterého kmene. Geoglyfy zpodobňující podivné bytosti měly stejný účel, neboť vymezovaly území obývaná cizími rasami nebo mimozemskými entitami. 2) Linie, táhnoucí se bez zakolísání přes hory a údolí desítky kilometrů, měly nesporně úlohu navigačních linií pro piloty tehdejších letounů (viz kniha Vimaanika Shaastra aneb jak létali bohové). Dochované linie obvykle vycházejí paprskovitě z jednoho centra, ze kterého současně
vychází i startovací či rozjezdová dráha. Toto výchozí místo nejčastěji začíná na úbočí horského hřebene nebo u podivné stavby připomínající pyramidu s plochým temenem (Obr. 17). Domnívám se, že se jednalo o podzemní letiště s hangáry, které byly během dávných válečných událostí zničeny. U některých staveb jsou dodnes patrné hluboké krátery podobné kráterům po tříštivých bombách. Na některých místech jsou navigační linie porušeny mocnými náplavami písku a štěrků mladšího data, jež nanesly dlouhodobé přívalové deště. Dnes je oblast Peru velmi suchá, což způsobuje chladný Humboldtův proud tekoucí těsně podél chilského pobřeží od jihu k rovníku. Ten se zde podle geologických výzkumů objevil přibližně kolem roku 3 500 př.n.l. a vznikl pravděpodobně jako přímý důsledek kataklyzmatu vyvolaného cyklem Nimiru v roce 3 449 př.n.l. Studený Humboldtův proud silně ochlazuje i vzdušné proudění a větry od moře přinášejí jen málo dešťů. Důsledkem této změny mořských proudů v Pacifiku byla změna klimatu peruánského pobřeží, které se postupně změnilo v poušť. Navigační linie a s nimi související stavby porušené náplavami tedy musely být vybudovány před touto klimatickou změnou nad pobřežím Peru, zřejmě ještě dávno předtím, než skončilo velmi vlhké klima, které předcházelo vzniku pouště. Odhadují, že se to odehrálo současně se zánikem Atlantidy, tedy buď v roce 9 564 př.n.l., nebo možná ještě dříve v roce 15 564 př.n.l. K podivuhodným stavebním dílům starobylého Peru nesporně náleží „Cantayoc Aqueducť, dodnes ne zcela prozkoumaná soustava podzemních kanálů „pukios", nacházejících se přibližně 4 km východně od města Nazca. Pukios, z nichž mnohé jsou až 12 m hluboké, představovaly dokonalé inženýrské řešení problémů spojených s přívalovými dešti a naopak v období sucha sloužily jako podzemní přivaděče pitné vody (akvadukty). Pokud skutečně byli staviteli těchto unikátních děl Ohummové, je na místě tichý obdiv jejich inženýrského génia. Vraťme se ale zpět k problematice dinosaurů a soužití lidí s nimi. V roce 1925 získal dánský archeolog W. Julsrud od místních rolníků větší množství starožitných figurek z pálené hlíny. Figurky znázorňovaly různé rasové typy lidí, dinosaury, lidi pospolu s dinosaury a různé druhy dnes neidentifikovatelných zvířat. Lidé jsou zpodobněni buďto v roli chovatelů nebo lovců dinosaurů. Figurky byly nalezeny rolníky na cestě do Acambra (mexický stát Guanajuato) v úseku rozplaveném deštěm, asi 280 km severozápadně od México City. Julsrud získal nejprve asi 40 figurek, později mu rolníci prozradili samotnou lokalitu, kde během archeologického výzkumu v roce 1944 nalezl dalších několik tisíc exemplářů. Podle mínění Julsruda tvoří kolekci dvě stylově odlišné skupiny
figurek. Starší skupina (civilizace Chupicuaro) představovala stylizované postavy mající dlouhé šikmé oči, odulé rty a trojúhelníkový tvar obličeje s lebkou podobnou typu „E" („D"). Mladší skupina, pravděpodobně potomci starší skupiny, se v rysech obličeje zřetelně lišili méně odulými rty a jen nepatrně šikmýma očima. Obličej měl oválný tvar a lebka se tvarem blížila typu „C". Zajímavou skupinku představují sošky čtyř velmi odlišných rasových typů žen (D. Edene). I když vezmeme v úvahu jistou roli tvůrčí licence výrobců figurek, je zřejmé, že v oblasti Peru v dávných časech existovala geneticky velmi pestrá lidská společnost (Obr. 18a,b). Neméně pestrá byla i skupina dinosaurů a zvířat, pro něž zatím nemáme ani pojmenování. Z dinosaurů je poměrně často zobrazován Triceratops, který byl asi běžným domácím zvířetem používaným k tahu, jízdě a další činnosti, podobně jako dnes buvoli, koně, krávy atd. Z rytin na gravírovaných kamenech lze usuzovat, že tehdejší lidé si zřejmě dokázali ochočit i létavého dinosaura podobného Pterodactylu apoužívat jej k vzdušné dopravě. Lidé pravděpodobně znali a utkávali se v boji o přežití i s tak nebezpečnými dinosaury jako byl Tyranosaurus rex, Allosaurus, Diplodocus, Stegosaurus, Ankylosaurus, Pterosaurus atd. Některé z těchto dinosaurů a další dnes vymřelá zvířata chovali dokonce pro zábavu, podobně jako my dnes chováme papoušky, morčata, psy, kočky a další zvířecí společníky (Obr.2a-e, Obr.19a-g). Byly provedeny dvě zkoušky datování radiokarbonovou metodou s využitím částic uhlíků přisedlých na figurkách během vypalování. První analýza poskytla údaje o stáří 5 903+/-170 let (University of Pennsylvania), druhá 6 530 let (Teledyn Isotopes Labs.). Termoluminescenční analýza potvrdila stáří významně vyšší než 4 500 let. Značné stáří těchto figurek potvrzuje skutečnost, že výrobci figurek nekopírovali současné poznatky, ale převzali a udržovali velmi starou tradici svých prapředků. Dnes je kolekce plastik uložena v Julsrudově muzeu v Acambaru. Další lokalitou, ve které byly v hrobech nalezeny artefakty zobrazující údajně dávno vymřelá druhohorní zvířata, je lokalita nacházející se na nazkánské pampě, několik mil do města Nazca. O této lokalitě se zmiňuje incký kronikář Juan de Santa Cruz Pachachuti Llamgui ve svém díle Relacion de antigue dades ďeste reyno del Peru (1570). Uvádí, že již v období vlády dynastie Pachachuti byly na starém pohřebišti království Chneru zvaném „Chinchayunga" nalézány podivné hladké kameny nesoucí rytiny neznámých zvířat a dávných lidí. Pravděpodobně z této lokality může pocházet většina artefaktů nacházejících se v proslulé sbírce Dr.Cabrery, která v současnosti obsahuje asi 15 000 gravírovaných (rytých) kamenů. Ve zmíněném pohřebišti u Nazcy byl v posledních letech
prováděn soustavný archeologických výzkum a bylo nalezeno mnoho artefaktů a mumie s lebkami typu „A" a „B" (D.Patton). Kolem rytých kamenů z nazkánského pohřebiště i ze sbírky Dr.Cabrery se rozpoutala vášnivá diskuze mezi zastánci jejich autenticity a skeptiky z vědeckých kruhů, kteří bez sebemenších důkazů začali hovořit o podvrhu. Přitom je známo, že již v roce 1562 odeslal guvernér kolekce těchto kamenů španělskému králi a ty byly jako rarita posléze uloženy v Madridském muzeu. Další kolekce rytých kamenů, nalezené v hrobech z období vlády Inků, jsou uloženy v Národním muzeu peruánského letectva (Museum Centro Aeronautico). Podle stop organických látek usazených ve vrypech bylo radiometrickou metodou stanoveno stáří na cca 700 př.n.l., což mimo jiné dokazuje nezpochybnitelnou autentičnost těchto artefaktů. Uhlíková datace artefaktů nalezených v hrobech v lokalitě Nazca a Cahuachi se pohybuje od 5 555 (+/-45) let až po 580 (+/-210) let. Vzhledem ke známým problémům provázejícím verifikaci stanovení stáří andských artefaktů pomocí radiokarbonové metody nelze tato měření považovat za zcela objektivní a spolehlivá. V případě pokusů o dataci gravírovaných kamenů nemá stáří organických látek ve vrypech žádný vztah k době, kdy bylo gravírování kamenů prováděno. S jistou pravděpodobností můžeme odhadnout, že kameny (nebo převzaté předlohy) budou asi starší než 6 000 - 6 500 let. Zatím bohužel neexistuje žádná jiná použitelná metoda, která by dobu rytí kamenů mohla určit, takže nezbývá než používat nepřímé metody. Sama technologie gravírování kamenů vyžaduje nezbytnost ovládnutí poměrně sofistikované technologie, k jejíž realizaci musí mít rytec k dispozici jednak velmi tvrdé a přesné rydlo, a pak zvětšovací sklo, aby jemné detaily kresby úspěšně zvládl. Uspokojivé vlastnosti mohou mít pouze rydla zhotovená z krystalů diamantů, korundu (safíru) či berylu (smaragdu), nebo z tvrdé kovové speciálně kalené slitiny. Společenství sběračů a lovců, či nanejvýše primitivních zemědělců takové možnosti a znalosti nemohla mít, takže to svědčí o existenci společenství s pokročilou technologií a dobře organizovanou dělbu práce. A o takovém společenství hovoří nejen mytologie a ságy domorodých kmenů, ale i E.Cayce ve svých seancích o Ohummech. Gravírované kameny již svou samotnou existencí dokládají obecně vysokou civilizační úroveň této starobylé entity. Jako příklad lze uvést anatomický obraz srdce, obraz znázorňující operaci srdce, břišní dutiny, resuscitaci pacienta (R.Prickett), trepanaci lebky, kresbu lidské bytosti pozorující kometu pomocí astronomického dalekohledu, lidského jezdce na Triceratopsovi, člověka létajícího na Pterodaktylovi,
četné mapy a lyricky laděnou scénku, v níž dvě bytosti svorně rozfoukávají chmýří na rostlině podobné pampelišce (J.Cabrera, R.Prickett, G.H.S.Buchell, H.Silverman, C.Scarre a další). Realitu soužití lidí s dinosaury a dalšími „druhohorními" tvory dokládají jednak gravírované kameny ze sbírky Dr.Cabrery, jednak keramické figurky z Acambra, které objevil a soustředil do sbírkyDr.Julsrud. Tapiserie (Obr.20), nalezené v nedávné době při archeologickém výzkumu hrobů v okolí Nazcy, nesou několik motivů bájných zvířat, majících všechny typické znaky dinosaurů (D.Patton). V andské oblasti se rovněž objevují zobrazení dinosaurů na plochých stěnách skal a jeskyní. 2 toho všeho vyplývá, že lidé získali v dávných časech dostatek podrobných zkušeností z bezprostředního kontaktu s těmito zvířaty, která měla být dávno vymřelá, pokud bychom ovšem věřili evoluční teorii darwinistů. Jak jsem se již na počátku zmínil, současná existence dinosaurů a člověka jednoznačně prokazuje, že teorie evolučního stromu pozemského života možná ve velmi omezeném rozsahu platí pro pozemské živočichy, ale ne pro člověka, protože člověk byl stvořen a jako evolučně dokončená bytost vysazen s určitým záměrem na Zemi. Pozadím tohoto problému a historií stvoření jsem se podrobněji zabýval ve své předcházející knize Stezka Draka. Hledání skutečného času O současné existenci člověka a dinosaurů není pochyb. Velkou záhadou však je to, zda se koexistence člověka a dinosaurů opravdu odehrávala v druhohorách, především v období jury (208 -146 milionů let) a křídy (14665 milionů let), nebo teprve relativně nedávno (před 50 000 - 70 000 roky)? O ohrožování lidstva velkými masožravými ještěry před cca 55 000 roky jsem se již zmínil. Podivné je to, že s některými dinosaury se setkáváme i v současnosti, přestože by tomu tak nemělo být, neboť podle darwinistů dávno vymřeli. Existuje však mnoho důkazů, že ve skutečnosti nevymřeli. Skeptici tvrdí, že chybí důkazy o současné existence dinosaurů. Je tomu tak skutečně? Ponechám stranou problém výskytu dinosaura ve skotském jezeře Loch Ness, třebaže uvádím jeho fotografii, aniž jsem zcela přesvědčen o její autenticitě (Obr.21). Jde mi spíše o zbytky dinosauřích těl vylovených rybářskými sítěmi, nebo vyvržených mořským příbojem na břeh. V roce 1925 vyplavily vlny rozbouřeného moře na Mooresovu pláž v Monterey Bay v Californii zbytky Plesiosaura (Elasmosaura), jehož délka byla odhadnuta na 6 m (R.Reinsted). Fotografie byly uveřejněny v roce 1989, v listopadovém čísle časopisu Skin Diver (Obr.22a,b). V roce 1970 byly nalezeny zbytky Plesiosaura také v Austrálii v Bynoe Harbor u
Darwinu. Jeho délka dosahovala také 6 m a hmotnost byla odhadnuta na 2 tuny. Další podobní obří dinosauři byli pozorováni v jezerech na kanadskoamerické hranici, především ve Velkém jezeru, jezeru Erie, kanadském jezeru Okanagan, jezeru Memphremagog na hranici státu Vermont a Quebec a na dalších místech. Přehled výskytu dinosaurů a důkazní fotografie má British Columbia Scientific Cryptozoology Club. K nejzajímavějším případům nálezů dinosaura nesporně patří „úlovek" japonské rybářské lodi Zuiyo Maru (Obr.23), která 10.dubna 1977 vylovila sítí nedaleko novozélandského pobřeží mršinu dinosaura o hmotnosti 1 824 kg. Profesor Yoshinori Imaizumi z japonského Národního muzea, ho určil jako Plesiosaura (L.A.Fischinger). Sumatra a okolní ostrovy jsou zase pověstné opakovanými výskyty dinosaurů ze skupiny Sumatran Hydrosaurus (Corythosaurus) a Hadrosaurus (Saurolophus, Parasaurolophus), kteří byli pro typický kachní zobák nejprve považováni za obří formy kachen (T.Bodrogi, Ethnographical Museum, Budapest). Výskyt dinosaurů, třebaže v současnosti velmi vzácný, je tedy skutečností. Nezodpovězenou otázkou je, zda skrytě přežívají v odlehlých lokalitách tropických pralesů, v hlubokých oblastech moří a odlehlých jezer, nebo do naší reality vstupují náhodně otevřenými přechodovými branami, nacházejícími se v takových lokalitách. Neúspěch snah všech dosavadních výprav o odlovení živých vzorků dinosaurů v lokalitách jejich častého údajného výskytu a nepravidelné výskyty těchto tvorů, by spíše hovořilo ve prospěch teorie průniku těchto zvířat přechodovými branami z jiné paralelní dimenze. Problematikou přechodových bran jsem se zabýval v knize Rozprávění s bohy, kam zájemce o podrobnější informace odkazuji. Zde se zmíním jen o základních informacích nezbytných k porozumění podstaty problému. Podle poznatků moderní kvantové mechaniky existuje nejméně 6, pravděpodobně až 10 paralelních dimenzí (virtuálních vesmírů), v nichž jsou životní podmínky podobné jako na Zemi. Všechny tyto virtuální úrovně existence se nacházejí v tomtéž topografickém prostoru, ale odlišují se časovou invariancí (jiným tokem času, jinou temporální úrovní) a jinou hodnotou konstant v kvantové rovnici pole, což umožňuje jejich nerušenou souběžnou existenci. Technicky vzato je každá bytost determinována ve své rovině existence dvěma základními parametry: časovým zámkem a prostorovým zámkem, což zjistil již N.Tesla v rámci svých studií souvisejících s projektem Rainbow (Philadelphia Experiment). Nerespektování těchto parametrů bylo hlavnípříčinou tragického selhání tohoto známého a dodnes ne zcela objasněného experimentu. Zjednodušeně lze říci, že přechodová brána představuje časoprostorovou bránu
(časoprostorové kontinuum), která se otevře v okamžiku, kdy časový a prostorový zámek dvou či více paralelních dimenzí dosáhne shodné hodnoty, což bývá jen po omezenou dobu. Některé přechodové brány jsou otevřeny trvale. Je jich ale málo, jsou pečlivě střeženy a přístupné pouze v podzemních lokalitách s vysokou úrovní terestrické energie. Jiné se otevírají náhodně, výjimečně i periodicky, a to jak na povrchu Země, tak i v atmosféře. Každá přechodová brána je vlastně miniaturní červí dírou, která se obvykle chová jako silná gravitační anomálie provázená rovněž silnou bodovou deformací elektromagnetického pole Země. Ta může u člověka vyvolávat nepříjemné somatické reakce (mdloba, pocit nastupujícího infarktu myokardu, ztráta orientace atd.). Podle některých indicií se mi jeví možnost průniku dinosaurů a dalších „předpotopních zvířat" přechodovými branami jako velmi pravděpodobná. Vysvětlovalo by to i častý úhyn, protože soudobá pozemská biosféra, atmosféra s nedostatkem kyslíku, nestabilní klima a nedostatek potravy jim zřejmě nevyhovuje. Stejným způsobem se mohli na Zem dostávat i dinosauři v počátečním období Triasu, kdy pro ně měla Země výhodné klimatické a životní podmínky. Když se tyto podmínky změnily v nevýhodné, dinosauři v krátkém období vyhynuli (konec křídy). Stejně tak mohli pronikat přechodovými branami na Zemi i mnohem později. To už byla Země osídlena lidmi, i když dodnes nemůžeme s jistotou říci, kdy první člověk otiskl svou stopu do prachu Země. Existenci přechodových bran můžeme děkovat za občasné „návštěvy" podivných neznámých živočichů, vymykajících se dosavadní systematice pozemské fauny, jako jsou Chupacabra, Mova vampire, Mantichora, Chickcharnie, Olgoj chorchoj a další, jejichž občasný výskyt je uváděn především v karibské oblasti Střední Ameriky a Asie (LA.Fischinger). Souběžné stopy dinosaura a člověka (Obr.24,25), otisknuté ve vápencových horninách u Paluxy River nedaleko Glen Rose v Texasu, by podle stávajících stratigrafických vzorů byly neuvěřitelně staré (248 - 65 milionů let). Je tomu ale opravdu tak, když skutečné stáří hornin s otisky v těchto případech nikdy nebylo exaktně stanoveno, ale pouze odvozeno z dohodnutých stratigrafických vzorů, protože v současnosti neexistuje exaktní metoda určení stanovení stáří sedimentárních hornin? Souhlasím s H.J.ZilImerem, že vlastně nevíme, jaké je skutečné stáří jednotlivých hornin, pouze se můžeme domnívat podle ne vždy seriózně podložených indicií. Existuje však ještě jeden možný zdroj různorodých forem fauny a flóry, o němž jsem se zmínil v knize Bohové a apokalypsy v souvislosti s planetární katastrofou, která postihla dnes neexistující velkou planetu Tir,
jež před časem byla sousedkou Země. Tir, známý i jako planeta Maldek, Abzu či Malona, měl moře, vlastní faunu a flóru, ale také měsíc jménem Marsala (Mars), který měl rovněž vlastní biosféru s řekami, jezery a moři. Velmi technicky pokročilá civilizace Drakonů před dávnými časy napadla civilizace obývající Tir a svými zbraněmi způsobila řetězovou jadernou fúzi v jádře planety. Fúze přešla v explozivní řetězovou reakci, která planetu roztrhla. Pozůstatkem Tiru je pravděpodobně současná desátá planeta Nimiru, souvislý pás úlomků nacházejících se mezi Marsem a Jupiterem a samozřejmě Mars, který si Slunce podrželo na oběžné dráze jako novou planetu. Nimiru s sebou strhla část moří Tiru a při její první srážce se Zemí (přibližně před 115 000 roky) se toto moře na Zemi vylilo a způsobilo zvýšení hladiny pozemských moří přibližně o 100 - 150 m. Existenci moří na Tiru potvrzují sumerské tabulky, ve kterých má Tir jméno Tiamat. Při pozdější kolizi mezi Nimiru, Marsem a Zemí se na Zemi vylila větší část vod Marsu, a tak opět stoupla výrazně hladina pozemských moří. Domnívám se, že spolu s vodami, které Země přijala od Nimiru a Marsu, se na Zemi dostala i řada živých organizmů, z nichž některé po čase vyhynuly, jiné přežily a přizpůsobily se pozemské biosféře. Dodnes vědci nepřipouštějí ani náznak možnosti dávných periodických kataklyzmat, o nichž jsem hovořil, třebaže jejich realita, prokázaná řadou důkazů a významných indicií, je, podle mého názoru, nesporná. Proto se nikdo dosud vážně nezajímal, které z vyhynulých a současných pozemských organizmů nejsou na Zemi původní, ale pocházejí z Nimiru (Tiru) a z Marsu. Jelikož se dá očekávat, že rozvoj biosféry Tiru, Marsu a Země pravděpodobně probíhal podle stejného rozvojového vzorce (archetypální matrice), lze očekávat, že na všech třech planetách před kataklyzmatickými událostmi existovaly geneticky stejné (nebo velmi podobné) organizmy. Planetární kolaps a přeliv moří na Zemi mohly drobnější organizmy přežít bez větší újmy, ale velké organizmy (dinosauři) pravděpodobně stěží, leč mohla přežít jejich živá vejce. Je tedy zřejmé, že tento zdroj mimozemských organizmů by rovněž mohl mít jistý podíl na vzniku výše uváděných biologicko-historických diskrepancí a na zkreslení evolučních schémat. Bohužel v současnosti nejsme ještě schopni objasnit jejich rozsah a závažnost. Druhohorní sedimenty nebo přírodní beton? O tomto zapeklitém problému jsem začal intenzivně uvažovat, když jsem v jednom americkém přírodopisném pořadu uviděl písečnou pláž údajně druhohorního moře s velkým množstvím zkamenělých stop různých
druhů dinosaurů. Uvážíme-li nestabilitu stopy, kterou otiskneme do vlhkého písku pláže a nejbližší vlna ji vzápětí spláchne, jak je možné, že se zachovaly stopy na druhohorní pláži, aniž je vlny dávného moře spláchly? Když jsem studoval fotografie stratigrafické struktury vápencových a opukových skal z lokality Paluxy River, kde byly nalezeny četné zkamenělé stopy dinosaurů a dávných lidí, zarazil mne nejen tvar vrstev, ale i jejich poměrně snadná odlučnost. Stejné skutečnosti si povšiml i H.J.ZilImer, který tuto lokalitu podrobně studoval. Vrstvy totiž tvořily útvar podobný sendviči, jehož jednotlivé vrstvy nejsou vzájemně příliš pevně propojeny, ale plásty pevné horniny jsou prostřídány vrstvami s velmi malou kohezí. Podobné geologické „sendviče", nacházející se v Českém středohoří a Doupovských horách, je možno pozorovat na řadě míst, kde proud Ohře prořízl vrstvy jak druhohomích vápenců, tak i sopečných tufů, sopečného popelu a lávových proudů. Tufy a popel sestávají z částic hornin, jimiž si sopečné plyny prorážejí cestu, jejich struktura je různorodá co do chemického složení (obvykle obsahují značné podíly sloučenin vápníku a hořčíku) i co do velikosti částic, které jsou jemně prachové až štěrkovité (pyroklastika). Málokdo si uvědomuje, že většina sopek představuje jakousi mohutnou přírodní cementárnu, v jejímž sopouchu (komínu) vytápěném horkými sopečnými plyny se pyroklastika, sestávající z bazických hlinitokřemičitanů, karbonátů a karbonatitů, vypalují obdobně jako rozemletá surovina v cementářské peci. V současné technologii výroby cementů se používá surovina sestávající z několika složek (vápence, dolomity, jílovité vápence, jíly, sádrovce, slínovce atd.), které se před pálením v cementářské peci mísí v poměru určujícím parametry vyrobeného cementu. Pyroklastika (především sopečný popel) vypálená během průchodu sopečným komínem představuje jistou přírodní obdobu cementu. Například již Římané těžili čerstvě přírodně vypálené sopečné tufy a popel v lokalitě Puteoli a používali již bez dodatečného pálení místo vápna jako Pulvis puteolanus (puzzolánová zemina), což byl v antice proslulý „římský cement". Puzzolánová zemina obsahovala nejen podíl oxidu vápenatého a horečnatého (páleného vápna), ale také značný podíl hydraulicky tuhnoucích látek, takže po smísení s pískem a vodou poskytovala rychle tuhnoucí, vysoce pevné a odolné pojivo, vhodné pro antické stavby. Římané však nebyli původními objeviteli tohoto přírodního cementu, ale objev převzali od starých Řeků, kteří mísili čerstvý santorinský popel s trasem, což byl jemně rozemletý čerstvý sopečný tuf z Eifelu. Směs sopečného cementu s přídavkem vody, písku a štěrku poskytovala po ztuhnutí umělý kámen vyrovnávající se dnešním nejlepším terrakám a betonům. Příroda takovými cementy občas přímo hýřila,
především v období zvýšené vulkanické aktivity. Stačil pak vydatnější déšť nasycený vzdušným oxidem uhličitým, aby spláchl sopečný popel jako hustou kaši do vodních toků. Z analogie s umělými cementy víme, že tuhnutí nastává již po 12-24 hodinách. Pokud takovou ještě nezatuhlou přírodní „cementovou kaší" proběhlo zvíře či člověk, zanechal v ní stopy trvalé po tisíce let, stejně jako holywoodské filmové hvězdy otiskují do čerstvé betonové plochy své dlaně a chodidla. Když tato přírodní cementová kaše zastihla nějakého živého tvora, usmrtila jej a uchovala obaleného rychle tuhnoucí hmotou. Na jedné německé lokalitě byl nalezen zkamenělý otisk velké ryby držící ještě v tlamě uchvácenou kořist. V jižní Itálii byla v roce 1998 nalezena zkamenělina malého dinosaura dlouhého asi 25 cm se zkamenělými vnitřnostmi a svalovinou. Nedaleko Holzmadenu zastihla pohroma přílivu přírodní cementové kaše rodící samici ichtyosaura s ještě nenarozeným mládětem. Tyto a další případy ukazují na to, že zvířata zahynula naráz a obal tvrdnoucí kaše znemožnil biologický rozklad či sežrání mrtvol mrchožrouty. Podobným způsobem byl petrifikován a dochoval se i již zmíněný prst obra. Údajně nejstarší zkamenělina prvého savce, podobajícího se velikostí hmyzožravému rejskovi, která byla před časem nalezena v Číně, nemusí být ve skutečnosti stará kolem 125 milionů let, ale nanejvýše několik desítek tisíc let. Bohužel podrobnosti o místě nálezu a hornině obsahující zkamenělinu chybí, takže neurčitost časového zařazení nadále trvá. Kdyby v Paluxy River ležela pouze vrstva bahna a písku, pravděpodobně by se nikdy nedochovaly stopy dinosaurů a lidí. Problém se tím zužuje na otázku, kdy došlo k aktivaci sopek, produkujících mraky tufového cementu. Déšť spláchl tento přírodní výrobek do říčky Paiuxy River a ta se změnila v proud kaše přírodního tufového betonu. Dinosauři a lidé prchající před přírodní pohromou využili mělké koryto říčky jako nejsnazší cestu k záchraně a v tuhnoucím tufovém cementu zanechali otisky svých nohou. Oblast Paiuxy River není ojedinělou lokalitou. Podobných lokalit je mnoho nejen na americké pevnině, ale také v Asii, Austrálii, Africe a v Evropě). Stojí tedy před námi otázka, kdy se to všechno odehrálo? Domnívám se, že k popsané události skutečně mohlo dojít, ale teprve relativně nedávno, někdy v období před 50 000 - 70 000 roky (v souvislosti s cykly Nimiru 52 369-58 484-64 599 př.n.l. ?) a ne před desítkami až sty miliony let. Tím ovšem nehodlám zpochybnit reálnou existenci jednotlivých geologických ér a jim odpovídajících hornin, nemusí ale platit ve všech případech jejich
dnešní zařazení do časových schémat, což je ovšem jiný problém. K podobnému názoru, týkajícímu se nepříliš velkého stáří některých „druhohorních" sedimentů, dospěl i H.J.ZilImer. Podle jeho teorie došlo k zatvrdnutí stop až při katastrofických zátopách, přinášejících vytvrzující složky vyloužené mořskou vodou z lávových proudů, které pak vytvořené stopy prosytily a vytvrdily. Toto objasnění považuji za málo pravděpodobné, protože v zátopových vlnách nikdy nemohla být koncentrace tvrdících složek (hydroxidy vápníku a hořčíku, popřípadě gel kyseliny křemičité) tak vysoká, aby stopy zpevnila dříve, než je mohly mechanické účinky příboje vln zničit. Na severoamerickém kontinentu je doložena mohutná periodická aktivita některých sopek, které opakovaně vyvrženým popelem a tufem pokrývaly větší část tohoto kontinentu a tímto způsobem uchránily před zničením řadu archeologických lokalit. Lze říci, že „výroba" přírodního cementu a jeho vyžití samotnou Přírodou je především na americkém kontinentu spíše pravidlem než výjimkou. Velmi hluboko pod západní části USA (pod Yellowstone Caldera) existuje prehistorický magmatický krb (hot spot, horká skvrna), který i v daleké minulosti opakovaně zásoboval řadu sopek tepelnou energií a produkty tektonické činnosti (plyny, láva, popel, pyroklastika atd.). Geologický výzkum poskytl dosti spolehlivé informace o nejméně dvou masivních erupcích, během kterých vulkány pokryly většinu území dnešních USA a jižní Kanady obrovským množstvím popela a vypálených pyroklastik. První erupce z doby přibližně před 2 miliony roků (Huckleberry Ridge Tuff) pokryla západní území USA asi 2 500 km3 popela a pyroklastik. Ke druhé erupci došlo přibližně před 630 000 roky (Lava Creek Tuff) a objem expandovaného popela a pyroklastik dosáhl asi 1 000 km3. Pravděpodobně poslední prehistorická erupce nastala asi před 100 000 roky, ale není dost přesně známa ani poloha sopky, ani množství vyvrženého popela. Podle některých indicií existuje důvodné podezření, že právě v tomto období vznikly již výše zmíněné otisky stop lidí, dinosaurů a dalších tvorů či artefaktů. Podrobnější údaje lze získat z UE-Madison News Gazet (D.Brennan a M.Dimanová). Táž „přírodní technologie odlévání stop" se zřejmě uplatnila také v případě známých kolejí na Maltě, jejichž vznik se dodnes nepodařilo objasnit. Samotné koleje byly do kašovité hmoty ze směsi sopečného popela s vodou vytlačeny pravděpodobně smyky, na nichž lidé utíkající ze svých sídel na pobřeží Středozemního moře zachraňovali svůj skromný majetek. Po několika dnech kašovitá hmota ztuhla a zanechala nám velkou hádanku (Obr.26). Podobné koleje a stopy se nacházejí téměř podél celé severní části Středomoří (Sicílie, Sardinie, jižní Itálie, Řecko, jižní Francie,
Kyrenaika atd.). Připustíme-li možnost, že podobným způsobem mohly vznikat dodnes záhadné artefakty, které by jinak existenci lidstva posunovaly do daleké minulosti (prvohory, druhohory, třetihory), je zřejmé, že geologické vědy budou muset důkladně zapracovat na vyřešení metod přesného stanovení stáří usazených hornin. Jinak budeme nadále žít v nejistotě, zda úlomek pískovce či vápence vznikl třeba v období křídy (druhohory), nebo cestou vytvrdnutí přírodního sopečného betonu například před 100 000 roky. Kdyby tyto záhadné artefakty vesměs vznikly působením přírodního sopečného betonu v historicky nepříliš vzdáleném období (například před 100 000 roky), je po záhadách, protože v tomto čase již na Zemi prokazatelně žily velmi vyspělé civilizace. Namátkou připomenu následující artefakty:a) Kladivo zarostlé v pískovci nalezené v roce 1844 u Kingsgoodie (odhad stáří 460 - 360 milionů let). b) Geoda od hory Coso (stáří asi 500 000 let). c) Kovové koule z jihoafrického Klerksdorpu (stáří 2,8 milionu let). d) Mušle s vyřezaným rudimentálnim obličejem člověka, nalezena v roce 1881 ve Velké Británii ve formaci Red Crag (stáří asi 2 miliony let) atd. I když mám některé výhrady vůči teorii H.J.ZilImera, upozorňuji čtenáře na jeho zajímavé názory, vztahující se k poměrně mladému vzniku uhelných slojí a v nich se nacházejících zkamenělin a neobvyklých artefaktů.
III. Záhady spojené s Měsícem, Marsem a Venuší „Zjistil jsem, že to, čemu dnes říkáme kolektivní paměť lidstva, zaznamenává informace o celé sérii katastrof, které se odehrály v historické době před očima lidstva." Immanuel Velikovsky: World in Collision. Ještě před padesáti lety žádný slovutný astronom nebyl ochoten připustit, že na savanách, v mořích a řekách Marsu mohl kdysi bujet život. Kosmický výzkum Marsu v rámci družicového programu Mariner a Viking (USA) nebo Mars (SSSR) přinesl mnoho informací, ale nic zjevně nehovořilo ve prospěch možnosti existence života na této planetě, zejména když laboratoře na sondách Viking 1 a Viking 2 po měkkém přistání na Marsu nenalezly údajně měřitelné množství organických sloučenin, ani žádné přesvědčivé projevy organického života. Souvislé snímkování povrchu Marsu z Vikingů, vybavených citlivými telemetrickými a fotogrammetrickými přístroji, však přineslo nečekaná a překvapivá zjištění. Výzkumný tým astronomů Arizonské univerzity vedený Dr.V.Bakerem vyhodnocoval snímky povrchu Marsu pořízené sondami Viking. Zjistil existenci řady povrchových útvarů systémově shodných s vyschlými koryty pozemských řek (vádí) v oblasti pouště Sahary, Atakamy, Gobi a Tharu (Obr.27a,b,c). Tato koryta začínají úzkými stružkami, které postupně mohutní a spojují se s koryty přítoků, až nakonec ústí typickým tvarem delty do širokých plochých pánví. Většina řek v minulosti byla velmi mohutná a srovnatelná s mohutností Amazonky. Pánve, do kterých řeky v minulosti ústily, byly jezery a oceány s typickými pobřežními terasami, jaké známe na březích pozemských moří a na okrajích ostrovů (Obr.28). V.Baker z toho vyvozuje závěr, že Mars měl v nepříliš dávné minulosti (v řádu desítek tisíc let) poměrně rozsáhlá moře, jezera a také větší počet mohutných vodních toků. W.Huntressz NASA potvrdil, že sonda Mars Global Surveyor pořídila řadu snímků povrchu Marsu, které ukazují vyschlá koryta řek a říční náplavy svědčící o tom, že v minulosti zde docházelo k mohutné vodní erozi. Svědčí o tom 2,5 km široký říční kaňon Nirgal Vallis v rovníkové oblasti Xanthe Terra (Obr.29). Další sonda Mars Pathfinder pořídila před měkkým přistáním fotografii rozsáhlé planiny Ares Vallis s mohutnými říčními náplavy. Jestliže měl Mars vodu, měl zřejmě i pro život přijatelné ovzduší s dostatečným parciálním tlakem kyslíku, umožňující živým organizmům dýchání. Morenae hovoří o tom, že v současné době existují v naší sluneční soustavě životní formy na sedmi planetách a patnácti měsících, ale v řadě
případů se jedná o poměrně primitivní a nám neznámé životní formy. Družicové snímky zatím nezaznamenaly žádné stopy po existenci života, ale zjistily řadu vrcholně podivuhodných povrchových struktur, jejichž původ nemá zatím přijatelné vysvětlení. Nelze zcela vyloučit, že některé z těchto povrchových struktur jsou torzem výtvorů pokročilé dávno zaniklé civilizace, která přesídlila na Zemi krátce před tím, než Mars během katastrofy ztratil svá moře a ovzduší. Je zde ale velice vtíravá otázka:„Kam se poděla moře, jezera a řeky Marsu?" Je bez diskuse, že Mars měl a zřejmě dosud i má dostatek vody pro potřeby osídlení, což dosvědčují jezera tekuté vody na dně některých roklí hlubokých 2-6 km (Obr.30), ale i poměrně mohutné ledovce na severním i jižním pólu (Obr.31a,b). Souboj planet Astronomická příručka iránských Aryanů Bundahišnu Zandá-gáhih, považovaná za komentář svaté knihy Thand Avesty, obsahuje zmínku o tom, že v dávných časech došlo k planetárnímu kolapsu. Toho se zúčastnila Země, Gokihar (Mars), Mieviš Muspar (Venuše) a planeta Taraka (Nimiru), přilétající z hlubin vesmíru, která svým mocným vlivem vychýlila všechny tři planety z jejich oběhových drah. K této politováníhodné události došlo údajně v den jarní rovnodennosti, bohužel nevíme kterého roku. Jak se Mars a Venuše, zářící jako dvě slunce, přibližovaly k Zemi, vyrůstaly z nich dlouhé jiskřící pásy připomínající zářící meče směřující k Zemi. Když se Mars těsně přiblížil k Zemi, strhla Země svým vlivem jeho ovzduší a vody, které bezprostředně nato na Zemi způsobily obrovské zátopy. Pak došlo pravděpodobně k přímému tangenciálnímu kontaktu Venuše s Marsem, načež se obě planety usadily na současných stabilních oběžných drahách a Zemi ani sebe již neohrožovaly. Změnila se však původní stříbřitě bílá barva Marsu na červenou. Stará indická příručka astronomie Surja Siddhanta (VII. kapitola) zaznamenala tuto událost jako juddha (střet planet), v níž planeta Marut (Mars) byla poražena větší a mocnější planetou Tištríja (Venuší), přičemž neklid postihl další tři planety. Podotýkám, že jméno Tištrija (Trš, Tiš, Tistria) bývá někdy chybně používáno i pro Sirius a dnes již neexistující planetu Tir, což může být zavádějící. V letopisech známých jako Bambusové knihy je uvedeno, že v desátém roce vlády císaře Kuej (sedmnáctý vládce polobožských králů dynastie Jü) změnilo pět nebeských planet své oběhové dráhy, Země se třásla a v noci bylo nebe plné létavic. Nakonec se dvě z planet srazily, když předtím způsobily na Zemi obrovské záplavy (J.Legge). Po srážce se obě planety
rozžhavily, což u lidí vzbuzovalo velké obavy. Sumerové a Babyloňané považovali Mars (Nergal) za nebezpečnou a nevyzpytatelnou planetu, proto ji ztotožnili s bohem a modlili se k němu. V posvátných hymnech o Nergalu se říká; „Nergal, hvězda naplněná ohněm, přilétá jak běsnící bouře…" (H.Bollenrůcher). Stará čínská astronomická mapa (Sučonská mapa) uvádí jméno Marsu Jing-chuo (Ohnivá planeta). V řeckém překladu Bible (Septuaginta) se Hospodin táže: „Vyvedeš Mazzarot v pravý čas a Jitřenku odvedeš za její dlouhé vlasy, znaje dobře řád nebes?" Mazzarotem je zcela jednoznačně míněn Mars. Tyto a další staré astronomické zprávy hovoří zpočátku o Marsu jako o planetě stříbřitě zářící na nočním nebi, která po konfliktu s Venuší náhle změnila svou barvu na rudou. Od této události pojmenovali Mars novým jménem, vztahujícím se k jeho rudé barvě a nepřátelskému chování k Zemi: Sumerové jej nazývají Šarappa (Palič), Indové Marut, Hebrejové Maadim, Řekové Lupus Martius, Chaldejci Namsaru, Egypťané al Quahlr atd. Sumerská a babylonská astronomie a astrologie, mimochodem patřící mezi nejvyspělejší starověké vědy, překvapivě do sluneční soustavy zahrnuje pouze čtyři viditelné planety včetně Nergalu, ale Venuše mezi nimi není(E.F.Weidner). Hliněné tabulky, obsahující záznam efemerid Venuše, byly vytvořeny teprve za vlády babylonského krále Amizadugy (17. století př.n.l.) Podobně i starý tantrický astronomický manuskript, pocházející z roku 3 102 př.n.l., zná pouze čtyři viditelné planety, ale bez Venuše (B.J.Delambre). Čtyři viditelné planety uvádí již zmiňovaná iránská astronomická příručka Bundahišnu a staré védské astronomické tabulky. Znamená to, že astronomické tabulky pro oběhové parametry Venuše nemohly být vytvořeny, protože původně se Venuše nepohybovala v blízkosti Země? Vysvětlení této záhady naznačuje Apollonius Rhodský, když ve svém díle Argonautika vypráví o dávných časech lidstva, kdy ještě na nebi nebyla všechna nebeská tělesa jako mnohem později v jeho době. Tibetské a tantrické manuskripty včetně Naacalských tabulek v souvislosti s dávnými dějinami Země uvádějí, že původní sluneční systém obsahoval osm samostatných planet: Merkur, Zemi (Terru, Shan, Bhumi), Tir (Alantu, Maldek, Abzu), Jupiter, Saturn a ještě další tři planety, které dnes známe pod jmény Uran, Neptun a Pluto. Kolem některých planet obíhaly měsíce. Tir měl satelit jménem Marsala (Mars). Mars je údajně 6,1 miliard let starý a jeho aktivní horké jádro je již téměř vyhaslé. Byl v naší sluneční soustavě první kolonizovanou planetou, na níž byly první
základny průzkumníků, badatelů a odborníků zabývajících se terraformingem (úpravou planety pro život) založeny již údajně před 189 miliony let. Podle Morenaea byl Mars velice podobný Zemi, nebo spíše Země byla upravena podle podoby Marsu. Další etapu kolonizace uskutečnili emigranti ze systému Lyry a Orionu, kteří byli vyhnáni ze svých domovů v oblasti Lyry a Orionu, zničených během první galaktické války. Po obou vlnách kolonizace zůstaly na Marsu početné ruiny měst, dnes povětšinou zanesené pískem. Ruiny dalšího města starého údajně asi 69 milionů let se mají nacházet v oblasti Tharsis Ridge a v regionu Utopia. Trosky lyranského města údajně leží v oblasti Mariner Valley Canyonu, další v oblasti Hellas Planitia, Planitia of Gold. Nejmladší lyranské osídlení se nachází v oblasti Cydonia, kde se má nacházet celý komplex velkých měst, jejichž trosky dosud nebyly objeveny. Městská aglomerace Cydonia byla zničena Drakony v první fázi druhé galaktické války, údajně asi před 317 000 roky. Životní formy rozšířené na Marsu byly prakticky shodné s životními formami rozvíjejícími se na Zemi. Přibližně před 115 000 - 117 000 roky začala druhá fáze galaktické války napadením kolonistů Tiru a Marsaly masivní invazí vojsk paktu mimozemské civilizace Orion Empire z Orionu I a Federation of Draconis Reptoids ze soustavy α-Draconis. Humanoidní civilizace se invazi ubránily, ale povrch Marsu a také Země byl na mnoha místech těžce poničen. Útočníci zpočátku ovládli Marsalu a pak zaútočili na planetu Tir, kolem níž Marsala obíhala jako její měsíc. Když byla nakonec invazní vojska přibližně před 115 000 roky poražena, stihla ještě před útěkem v nitru Tiru roznítit řetězovou jadernou fúzi, která nakonec Tir roztrhala. Vedle velkého množství trosek, které dnes tvoří souvislý pás mezi Marsem a Jupiterem, vznikla nejméně jedna velká troska, kterou si Slunce podrželo jako desátou planetu Nimiru. Nimiru má velmi extrémní oběžnou dráhu a dobu oběhu kolem Slunce 750-800 let. V periodě 6 115 let se orbita Nimiru těsně přimyká k oběžné dráze Země a tehdy Nimiru vyvolává na Zemi velmi ničivé kataklyzmatické události. Podrobnější údaje obsahuje kniha Bohové a apokalypsy. Upravení orbitu Nimiru tak, aby periodicky ničila Zemi a nedovolila rozvoj její civilizace, je závěrečným dílem agresorů z Orion Empire, které korunovalo jejich bezmeznou nenávist vůči humanoidním civilizacím Lyry a Orionu. Původní měsíc zničeného Tiru, Marsala (dnešní Mars), se stal samostatnou planetou obíhající v blízkosti Země po dráze téměř shodné s původní orbitou Tiru. K podobnému závěru dospěl nedávno i T.van Flandern, který považuje Mars za původní satelit „planety X" zničené
explozí. Během periodického přiblížení (pravděpodobně v roce 15 679 př.n.l.) prolétla Nimiru v těsné blízkosti planety Uran, ovlivnila jeho rotaci a strhla s sebou jeho satelit a přivlékla jej do blízkosti oběžné dráhy Země jako budoucí planetu Venuši. Podle starých zápisů měla nová planeta velmi dlouho nestabilní oběhovou dráhu. Národům po celém světě se jevila jako stříbřitě zářící planeta se stejně zářící hřívou, vousy, rohy a ocasem, nebo jasný oheň s kouřem, takže se spíše podobala ohromné kometě či běsnícímu býku s rohy (Atharvavéda VI., Babylonský Talmud Traktát Sabbat 156a atd.). Nahujské kmeny tuto novou hvězdu pojmenovaly Quetzalcohuatl, ale také Tlahuicalpanteucli (Had s péřovou hřívou), Tzontemocq (Hvězda s hřívou), nebo Huitzilopochtli či Tetzateotl, což v jednotlivých nahujských dialektech mělo týž význam had s hřívou. Měla mnoho dalších jmen:Sittlae choloha (Kouřící hvězda), Azazel či al Uzza (arabský název Satana), Cuculcan či Gucumatz (Had s křídly či Opeřený had), Anat (ugaritsky), Zabbadž (arabsky Vlasatá), Chaska (peruánsky Zvlněné vlasy), Astarte (Irán), Sekhmet (Egypt), Phosphorus (Řecko), Mieviš Muspar (Irán, Venuše s ocasem) atd. Po velmi dlouhém čase (při dalším cyklu Nimiru v roce 9 564 př.n.l.) postihla svět velká potopa provázená mohutným zemětřesením a několikadenní tmou, především v oblasti Atlantiku a amerického kontinentu. Když se pak mraky rozptýlily, jevila se tato nová planeta jako mnohem menší, měla již stabilní dráhu a ztratila jak ocas, tak i hřívu - stala se Jitřenkou. Podle starých zpráv se tato událost odehrála v době vlády Ogyga, který byl králem atlantského ostrova Og (Ogygie). V polovině doby jeho panování postihlo Zemi mohutné zemětřesení, provázené obrovskou záplavou, která mateřský ostrov zcela zničila. Král Ogygos se se svými lidmi zachránil na lodích, které přistály kdesi na pobřeží dnešního Portugalska. Castor, který vycházel ze starých záznamů, hovoří o tom, že v době existence divoké Venuše Plautem nazývané Vesperugo a Homérem Hespera se odehrály podivné a nevysvětlitelné události, které nenastaly nikdy předtím, ani se neopakovaly později. Venuše změnila svou barvu, zářivost, velikost i tvar (zmizel ocas a rohy), oběžnou dráhu a stala se Jitřenkou, jak ji dnes známe my. V téže době podobné změny postihly i Mars, který ztratil zářivou bílou barvu (odraz slunečních paprsků od vrstvy mraků) a zrudl. Tytéž události byly pozorovány i v Číně v době vlády polobožského císaře Fanghuna, který se po katastrofě přejmenoval na Yao. Podle letopisů byl Fanghun současníkem krále Ogyga. Události kolem potopy a změn v chování planet Venuše a Marsu jsou zmíněny i ve védských manuskriptech (Atharvaveda VI, 3, 15). V Číně
byla nalezena vzácná archiválie, známá jako sučonská mapa. V jedné z připojených poznámek se její tvůrci odvolávají na velmi staré prameny, podle nichž planeta se zářícím ocasem a rohy, která se objevila po jedné katastrofě na nebi, se bez varování srazila s Vlčí hvězdou (Marsem) a změnila ji v Jin-chuo (Ohnivou hvězdu). Bundahišnu tuto nebeskou katastrofu, odehrávající se na konci jednoho věku lidstva v den jarní rovnodennosti, popisuje jako snahu Ahrimana (Satana) skočit jako ohnivý had na Zemi a zničit lidstvo. Není zřejmě náhodou, že Izaiáš (14, 12-15), vycházející z biblických tradic, hovoří takto: „Spadl jsi z nebe, Lucifere, synu Jitřenky. Byl jsi sražen k Zemi, zotročiteli národů! Vzpomeň svého holedbání, že vystoupíš na nebesa a svůj trůn povýšíš nad Boží hvězdy…" Pomocí systémové analýzy jsem dospěl k odhadu přesnější časové koordináty těchto událostí do období následujícího bezprostředně po cyklu Nimiru v roce 9 564 př.n.l., který současně zničil poslední dva atlantské ostrovy severně od Brazílie. O době vlády Ogyga existuje u řeckých historiků názorová nejednotnost - někteří jej považují za nejstaršího boiotského či attického krále, jiní tvrdí, že byl nejstarším králem ostrova Og, ležícího v atlantském oceánu na sever od rovníku. Všichni se ale shodují v tom, že šlo o krále pocházejícího ještě z polobožské dynastie Atlantů, odvozujících svůj původ od Poseidona. Starověké národy považovaly divokou Venuši vtaženou vlivem gravitace Nimiru mezi planety vnitřní části sluneční soustavy, za zosobnění Lucifera, který se rozhodl zničit lidstvo. Díky kolísavé a nestabilní oběžné dráze se divoká Venuše často dostala čas od času velmi blízko k Zemi a zahalovala ji do svého komatického pláště, což se lidem na Zemi jevilo jako hořící nebe s četnými padajícími ohni bolidů. Budilo to všeobecný úžas a smrtelný strach. Bohužel nelze v současné době ani zdaleka odhadnout, jaké plyny a pevné částice byly součásti komy Venuše a jakým vlivem se na Zemi projevily, protože to dosud nikoho nenapadlo zkoumat. Tím pádem nevíme, co nám divoká Venuše zanechala jako svůj danajský dar. Víme, s jistou rezervou, jen to, že Země si přisvojila část vodstva i atmosféry Marsu, ale opět nikdo není schopen odhadnout, jaká část současné pozemské fauny a flóry je marsovského původu a jaké to má celkové důsledky. Zatím lze odhadnout pouze to, že hladina pozemských moří se zvýšila přibližně o 150 m, ale některá měření starých a dnes ponořených příbojových abrazivních teras ukazují, že to mohlo být i více, možná až o 250 m. Zatím není spolehlivý přehled o tom, kdy a o kolik se některé části mořského dna
zvedly. Pokud zůstaneme u nejnižší hodnoty vzestupu hladiny světových moří o 150 m, představuje to přibližně 4% objemu současného pozemského oceánu. Pomocí globální mapy světa si může čtenář sám, podle vrstevnice 150 modhadnout, jak obrovskou plochu souše zatopily vody marsovského (atirského?) moře. Cyklická kataklyzmata vyvolaná přiblížením Nimiru k Zemi, srážka Venuše s Marsem a přelet asteroidu Tyfoon v roce 1495 př.n.l. nad střední a jižní Evropou, východním Středomořím a Egyptem postihly pozemskou přírodu v jejím globálním rozměru, v případě Nimiru i opakovaně. Jak za takových podmínek ještě darwinisté (evolucionisté) mohou vážně hovořit o souvislém vývoji druhů na tak neklidem a ničivými katastrofami zmítané Zemi? Jizvy na tvářích nebeských bojovníků Důsledky planetárního střetu Venuše s Marsem se neprojevovaly jen na Zemi a v mytologické paměti lidstva, ale zanechaly některé zřetelné stopy i na samotných účastnících tohoto nebeského souboje. Bohužel dodnes je nikdo neuvedl do souvislosti se zmínkami o střetu obou planet, které obsahují historické prameny a tradice. Astronomie nedokáže vysvětlit řadu podivných skutečností souvisejících jak s Venuší, tak i s Marsem, přestože reálná možnost planetární kolize v dávné minulosti by tyto záhady přijatelným způsobem vysvětlovala. Podívejme se, jak tyto podivné neobjasněné skutečnosti, mající spíše podobu záhad, současná astronomie představuje. Venuše: V řadě planetárních, astronomických a fyzikálních parametrů se velice podobá Zemi, její oběhová dráha má méně než poloviční hodnotu výstřednosti (e = 0,0068), což nasvědčuje kontaktu s jiným nebeským tělesem, nebo jinému druhu zásahu. Mnohem závažnější jsou však následující, dodnes neobjasněné anomálie. 1) Byla zjištěna existence koordinace pohybu Venuše a Země v důsledku působení slapových sil evokovaných Zemí, což je vzhledem k nevelkému rozdílu v hmotnosti obou planet překvapivé. Pravděpodobné vysvětlení je nutno hledat v rozdílné hustotě a hmotnosti vnitřního jádra obou planet. Hustota vnitřního jádra Země (17 000 kg/m3) se blíží hustotě zlata, kdežto Venuše má mít hustotu vnitřního jádra podle výpočtů Littletona výrazně nižší (11 500 k/m3). Tím je dána i odpověď na původ
slapových sil, jimiž Země ovlivňuje Venuši (potažmo i Mars), které zřejmě stojí i za stržením atmosféry obou planet a vodstva samotnou Zemí. 2) Podivné složení atmosféry, jejíž hmotnost je téměř stonásobkem hmotnosti pozemské atmosféry. V atmosféře převažuje oxid uhličitý (96,6%), neobvykle málo je dusíku (3,2%), pouze kolem 0,01% vody a velmi malé, takřka stopové množství kyslíku. Záhadou je přítomnost poměrně značného množství fluorovodíku, chlorovodíku, oxidů dusíku (NOx), kyseliny sírové a pravděpodobně i par těkavých chloridů (Fe, AI, Sn aj.). Přijatelné a logické vysvětlení vidím v tom, že původní atmosféru Venuše z větší části strhla Země a následující srážka s Marsem vedla k přeměně značné části kinetické energie obou planet v energii tepelnou, která v hlubších vrstvách obou planet vedla k aktivaci spících sopečných krbů a k výronům velkého množství sopečných plynů, jejichž složení atmosféra Venuše dost dobře odpovídá. Nelze vyloučit, že část tepelné energie pochází z fúze jader těžkých kovů koncentrovaných v jádře Venuše, kterou dočasně roznítila kinetická energie uvolněná během kolize. 3) Podivná je rovněž neobvykle pomalá rotace Venuše (1 otočka za 243,1 pozemských dnů) a dále to, že Venuše rotuje v „obráceném gardu", tedy přesně opačně než Země, jakoby v minulosti kontakt s jiným nebeským tělesem způsobil převrácení rotační osy Venuše. Dospěl jsem k závěru, že jak překocení rotační osy Venuše do obráceného gardu, tak i zpomalení její rotace je důsledkem působení gravitačního pole Nimiru během odtržení Venuše od Uranu a transportu do blízkosti Země. Na zbrždění rychlosti rotace mohla mít jistý podíl i sama energie srážky s Marsem. 4) Vodní páry obsahují přibližně dvěstěkrát více těžké vody (oxidu deuteria), než voda na Zemi. Jelikož těžká voda má výrazně vyšší bod varu než běžná voda, znamená to, že zbytek vodních zásob Venuše, které nestrhla Země, byl během srážky s Marsem odpařen, a tak se ve zbytku zkoncentrovala těžká voda. Logicky uvažující čtenář mi jistě dá za pravdu, že sama Venuše do jisté míry dosvědčuje to, co si po tisíciletí předávala lidská civilizace jako neblahou zkušenost s důsledky „války planet" v sousedství Země. Podívejme se, co nám ke stejnému tématu říká samotný Mars ? Mars: 1) Mars je ve srovnání se Zemí a Venuší relativně malou planetou, jejíž hmotnost obnáší pouze 10,7% hmotnosti Země [6,421 x 1026g], což může nasvědčovat tomu, že v minulosti skutečně bylnejspíše satelitem zaniklé
planety Tir (Malony) a ne samostatnou planetou. Atmosféra Marsu se svým složením blíží atmosféře Venuše (bez chlorovodíku, fluorovodíku, kyseliny sirové, oxidů dusíku a těkavých chloridů kovů). Udává se, že obsahuje 96 % oxidu uhličitého, 2,7% dusíku, 1,6 % argonu, pod 0,15 % kyslíku a 0,03 % vody v ovzduší. Narozdíl od Venuše je atmosférický tlak na Marsu údajně pouze 0,76 kPa, což odpovídá tlaku pozemské atmosféry přibližně ve výši 35 km. Jenže existuje několik dost závažných nesrovnalostí. První nesrovnalostí je udávaný rovníkový průměr Marsu 6 796 km. Podle měření andromédských vědců je rovníkový průměr Marsu ve skutečnosti 18 274 km. Kde je pravda ? Kdyby byl atmosférický tlak na Marsu skutečně tak nízký, pak je záhadou, jak mohou na Marsu vát téměř neustále větry o rychlosti 20-30 km za hodinu, s občasnými závany až 50 km za hodinu? Sonda Mariner 9, která na povrch Marsu měkce přistála v prosinci 1971, podala zprávu o probíhajícím několikadenním uragánu zvedajícím mraky písku a prachu, o rychlosti odhadnuté kolem 200 km za hodinu (Obr.32). Při tak nízkém tlaku je teoreticky nemožný vznik uragánu, který by dokázal unášet písek a prach. Nebo na Marsu platí jiné fyzikální zákony? Že vichry unášejí velké množství písku lze prokázat na „tváři" (Obr.33), která je z jedné strany značně erodována a pokryta silnými deskovitými vrstvami slehlého navátého písku. Byl-li atmosférický tlak sondami naměřen správně, o čemž začínám stále více pochybovat, pak by musel být ve hře ještě jiný nám neznámý faktor. Další záhadou je zjištěná existence mraků vodní páry, které Viking fotografoval v okolí vrcholu vyhaslé sopky Mont Olympus ve výšce 21 700 km. Při obsahu 0,03 % vody v atmosféře žádné mraky nemohou existovat, takže nejspíš je měření obsahu vody chybné nebo nám o skutečném stavu atmosféry Marsu vědci z NASA a astronomové vědomě lžou! 2) Jak zjistily sondy Viking, Mariner a další, pochází červená barva povrchu Marsu od tenké vrstvy limonitu či okrů (směs zásaditých železitých oxidů), který vznikl za vyšší teploty oxidací minerálů obsahujících železnaté ionty. Do jisté míry se tak povrch Marsu podobá vypáleným červenohnědě zbarveným nadložním jílům (porcelanitům), zbývajícím po vyhořelých hnědouhelných povrchových slojích, vycházejících na povrch na některých místech západních a severozápadních Čech (Mostecko, Bílinsko, Ústecko aj.). Limonitové vrstvy tedy prokazují jednoznačně, že kdysi měl Mars ve své atmosféře dostatek kyslíku a vody, protože jinak by limonit nemohl vzniknout. Sonda satelitu Mars Global Surveyor pořídila mnoho velmi jasných snímků, mezi nimiž má zvláštní význam snímek hluboké rokle v
kráteru Newton, na jejímž dně je rozsáhlé jezero nezamrzlé vody. Jenže opět je tu diskrepance, protože sondami naměřená teplota je údajně -141°C, což naprosto vylučuje existenci kapalné formy vody. Ve skutečnosti andromedští vědci na rovníku Marsu naměřili průměrnou teplotu +59°C. Nabízí se otázka: jsou přístroje používané při výzkumech Marsu tak nespolehlivé, nebo jde o záměrnou dezinformaci? Nezanedbatelné množství vody se na Marsu vyskytuje ve formě sněhu, ledovců a námrazy v hlubokých roklích, kaňonech a na pólech. 3) Neobvykle velká výstřednost oběhové dráhy Marsu (e = 0,09326) dokazuje, že v minulosti na něj po jistou dobu působil z vnějšího prostoru značný moment síly, který pozorovatelně změnil jeho dráhu, ale nebyl zas natolik velký, aby Marsu udělil únikovou rychlost, nezbytnou pro opuštění sluneční soustavy. Srážka s Venuší, o které hovoří tolik starých manuskriptů a ústně předávaných tradic, je tedy více než pravděpodobná. 4) Zásadním důkazem planetární srážky Marsu s Venuší (popřípadě s jiným nebeským tělesem) je bezesporu existence soustavy velmi hlubokých kaňonů Vallis Marineris (jižně od rovníku) o šířce až 500 km, majících hloubku více než 7 km a celkovou délku přibližně 5 000 km (Obr. 34a,b,c,d). Tento gigantický útvar planetární kontaktní jizvy lze dobrým dalekohledem pozorovat přímo na globu Marsu. Na kontakt s jiným nebeským tělesem ukazuje i směr a tvar této nárazové jizvy, která poněkud připomíná brázdu vyrytou gigantickým pluhem. Teplo uvolněné třením na konci brázd bylo tak vysoké, že došlo k tavení pod povrchových hornin a vytvořená láva pod tlakem vytvořila na konci kontaktního pole několik velkých sopek. Dalším podobným útvarem je Tithoniova rokle, hluboká několik kilometrů a 75 km široká. Marsovská geologie nemá pro vznik těchto útvarů žádné přijatelné vysvětlení a jejich existence je jednou z mnoha záhad Marsu. Domnívám se, že právě tyto kaňony a rokle jsou místem, v němž došlo k tvrdému tangenciálnímu doteku Marsu s nebeským tělesem, pravděpodobně s Venuší nebo se Zemí.5) Další záhada spočívá v tom, že Mars vyzařuje více tepla než přijímá od Slunce, podobně jako je tomu v případě Saturnu a Země. Zdroj přebytečné tepelné energie vědci dosud neobjevili. Domnívám se, že se jedná o projev fúze jader těžkých prvků v jádru planety, podobně jako je tomu v nitru Země a Saturnu, která byla zažehnuta buďto během kolize Marsu s Venuší, nebo ještě v období, kdy Mars byl objektem terraformingu. 6) Během družicového mapování povrchu Marsu byla objevena řada podivných útvarů, jejichž existenci nelze vysvětlit působením běžných přírodních sil. I když nelze zcela vyloučit, že některé z těchto útvarů jsou
ruiny dávno zaniklé civilizace, domnívám se, že jsou dalším důkazem střetu Marsu s Venuší. K těmto podivným útvarům lze počítat například lokalitu Northern Acidalia Planitia (Obr. 35), kterou na snímku z archivu NASA (M15-00835-C2-aspect-x2) identifikoval S.Wingate. Jde se o útvar nacházející se v bodě 54,47° severní šířky a 15,56° západní délky, přibližně 900 km severozápadně od oblasti Cydonia. Viking Orbiter 1 objevil v roce 1976 podivné povrchové útvary, později pojmenované Noctis Labyrinthus, nacházející se v západní části brázdy Valles Marineris, které připomínají rozsáhlé území o průměru asi 400 km, jakoby protkané četnými zavodňovacimi kanály (Obr.36). Mnoho omylů mezi komentátory tohoto snímku způsobila optická deformace zaviněná zřejmě používanou fotografickou technologií, která výškové koordináty invertuje a ty se oku zdánlivě jeví jako vypouklé objekty. Někteří komentátoři tyto pseudovypoukliny považovali za oblaka vodních par - ve skutečnosti jsou to prohlubeniny připomínající vyschlé zavlažovací kanály. Dalším velmi podivným povrchovým útvarem na Marsu je Inca City, připomínající letecký snímek ruin rozsáhlého středověkého hradu (Obr.37). Jiný podivný útvar poněkud připomíná podzemní tunel větvící se ve dvě odbočky, který je překryt skupinou téměř pravidelných deskových překladů zřejmě z ledu, které mají zjevně obloukový profil a příčnou délku přibližně 360 m (Obr.38). Morenae hovoří o tom, že v oblasti námi pojmenované Tharsis Ridge a Utopia existují dnes již téměř rozpadlé ruiny prastarých měst lyranských kolonistů, které jsou údajně staré 69 000 let. Další město Lyranů se má nacházet nedaleko Valley Canyon a je staré 113 000 let. Dodnes není s jistotou objasněn mnohokráte analyzovaný a diskutovaný fenomén známý jako tvář na Marsu. Jde nesporně o skalní útvar obrovských rozměrů, který byl pravděpodobně uměle opracován, podobně jako řada skalních útvarů na Zemi v lokalitě Marcahuasí (Obr.39). Podle Morenae je „tvář' ve skutečnosti gigantickou hrobkou ukrývající těla tisíců mrtvých, kteří zemřeli v boji s Drakony během druhé galaktické války. Podobných hrobek má být na povrchu Marsu více. Na Marsu, jako na jediné planetě sluneční soustavy, se umělé monumentální stavby vyskytují na 19,5° severně a jižně od rovníku; proč asi? Ponechám na invenci a představivosti samotného čtenáře, aby posoudil tyto fenomény a dopracoval se k vlastnímu názoru. Mezi obyvateli Země a Marsu zřejmě existoval velice úzký vztah, jak tomu nasvědčuje prastará tradice udržovaná v Egyptě, podle které je Mars s úctou titulován „el quahir" (svět božských bytostí).
Mise na Mars V rámci amerického projektu Rainbow (především ale v etapě experimentálního ověřování teoretických studií N.Tesly a von Neumanna, která vešla ve známost jako tragicky končící Filadelfský experiment) bylo zjištěno, že existuje dvacetiletý cyklus (1943-1963-1983-2003), umožňující otevření „časoprostorového kontinua" (brány), kterou lze cestovat do budoucnosti i do minulosti. Jde o teoreticky velmi složitý a dodnes ne zcela fyzikálně objasněný fenomén, který umožňuje, aby člověk nahlížel do budoucnosti či minulosti, ale ve skocích obnášejících 20 let, či násobcích této hodnoty. Zjednodušeně si to lze představit tak, že čas se pohybuje vpřed podle spirály, ale určité okrajové body této spirály času můžeme navštívit, pokud se budeme pohybovat v tunelu uvnitř spirály souosém s osou spirály, který zjednodušeně můžeme považovat za časoprostorové kontinuum (červí díru). Časový interval mezi tečnými body dvou závitů časové spirály pak činí zmíněných 20 let (Obr.40). Z hlediska pouček současné fyziky je to nemožné, ale pohybujeme-li se rychlostí větší než jaká odpovídá časové invarianci, můžeme dosáhnout daleké minulosti či budoucnosti, pokud máme dostatečný zdroj tachyonů. Takové „cestování časem" je fyzikálně možné proto, že pojem „čas" ve vesmíru nemá žádný absolutní význam - je pouze charakteristickou vlastností toho kterého autonomního gravitačního systému. Technologii otevírání časoprostorových kontinuí obdrželi Němci za II. světové války od Gízeh Intelligence (Gízanů, Zetanů?)v rámci tajné alianční smlouvy uzavřené mezi Hitlerem a Gízany. Základna pro takové aktivity se nacházela v podzemním areálu Neuschwabenland, protože se tyto časoprostorové brány nejsnáze otevírají v blízkosti obou pólů. Tutéž či podobnou technologii získaly po válce od Sirianů i USA a používaly je k cestování časem a prostorem nejprve v rámci tajného projektu Montauk, později od února 1981 přejmenovaném na projekt Phoenix III. Ten byl ukončen v roce 1983 údajně razantním zásahem Andromedské rady, protože Američané spolu s Aliens při cestování časoprostorovými kontinui způsobili na mnoha místech Galaxie značný chaos a tuto transportní technologii zneužívali pro tajnou infiltraci do zakázaných oblastí Galaxie. Podle Morenae malá skupina nacistů těsně před kapitulací Třetí Říše využila tuto technologii cestování a anektovala ve vzdálené části Galaxie jednu planetu podobnou Zemi a její obyvatelstvo na nižší úrovni vývoje si podrobila. Sirianskou (zetanskou) technologii cestování časoprostorovým kontinuem využili Američané spolu s Brity a Australany k tajné misi na
Mars a do různých období jeho vývoje, včetně do doby před 125 000 roky, tedy do období osídlení Marsu lyranskými kolonisty. Byla zde údajně zjištěna přítomnost velmi pokročilé neznámé civilizace (pravděpodobně šlo o Lyrany), s níž se ale nepodařilo navázat kontakt. V této době měl údajně Mars podobné životní podmínky jako Země, měl dostatek vody a atmosféru s dostatečným parciálním tlakem kyslíku. Obdobným způsobem měli Američané cestovat i na Měsíc - tyto informace nejsou sice potvrzené, ale velmi pravděpodobně odpovídají skutečnosti. Pomocí sirianské technologie vyřešili Američané přesně cílené otevírání časoprostorových tunelů (v podstatě červích děr), umožňujících cestování fyzických osob nejen na Měsíc, Mars a další planety sluneční soustavy, ale i do vzdálených oblastí Galaxie. V období 1981-1982 byla tato technologie úspěšně ověřena při cestě na Mars, jejímž cílem bylo proniknutí do podzemí některé z marsovských pyramid v oblasti Cydonia, kde měly být údajně uloženy závažné informace týkající se starých technologií pocházejících od zaniklé civilizace Marsu (P.B.Nichols a P.Moon). Cesta na Mars se údajně zdařila, ale do podzemí marsovských pyramid se prý proniknout nepodařilo. D.Cameron, jeden z přímých účastníků subprojektu Phoenix III, se pokoušel získat podrobnější informace, leč neuspěl. Vše, co cestovatelé zjistili, mělo totiž signaturu nejvyššího možného stupně utajení. Takže je docela možné, že cestovatelé přivezli z Marsu velmi závažné informace, a to, co se dělo kolem, byla pouze kamufláž, sledující odrazení zvědavců. Když NSA podle dispozic NSC vybudovala základny na Měsíci, začala údajně budovat na Marsu dvě rozsáhlé podzemní základny v oblasti Hellas Planitia, na místě prastarých podzemních měst v hloubce až 1000 m. Tyto základny pozemšťanů byly pojmenovány Eva a Adam. Obě pojaly (nebo dle plánu osídlení měly pojmout) dohromady asi 300 000 pozemšťanů. Na přelomu měsíců únor-březen roku 1989 se ale stal Mars objektem invaze silné skupiny z Orion Empire, přičemž byly obě základny zničeny a pozemšťané pravděpodobně zmasakrováni či zotročeni. Od této akce jsou vztahy mezi Deros a NSA velmi napjaté. Pravděpodobný důvod útoku na marsovskou základnu NSA byla obava Deros z případného násilného obsazení Phobosu pozemšťany. Od té doby také Deros soustavně ničí všechny družice a moduly vyslané k Marsu ze Země. Při analýze dostupných informací jsem však zjistil, že útok na marsovské základny Eva a Adam nemuselo vést ozbrojené komando Orion Empire. Ve skutečnosti mohlo jít o dokončení ruské anabáze proti skupině amerických Iluminátů, kterou Rusové zahájili vymazáním amerických špionážních družic z ruského nebe, pokračovali obsazením měsíčních
základen NSA a pravděpodobně skončili vyřazením obou základen na Marsu. Zatím není dostatek spolehlivých informací, které by situaci dostatečně objasnily. Prosakující informace naznačují, že v současnosti je Mars a jeho měsíce (zejména Phobos) základnou původní „geneticky čisté" rasy Greys (Deros), která řídí genetické manipulace s lidmi, je odpovědná za únosy lidí, experimenty s programováním lidí a implantací čipů, genetické experimenty s lidskými zárodečnými buňkami, odebírání orgánů a krve dobytku i lidem atd., jejichž konečným cílem má být ovládnutí či likvidace lidské rasy a nakonec ovládnutí Země. Právě s těmito Deros USA uzavřela tajné dohody o spolupráci a umožnila jim provádět experimenty v podzemních laboratořích (Dulce aj.), což může bezprostředně souviset s přísným utajením výsledků marsovské mise. Připomínám, že se stejnou tajuplností hovořily o cestě na Mars a Aldebaran neúplné archivní materiály, pocházející z vědecko-výzkumného střediska SSEntwicklungstelle-IV (SS-E-IV). ve Wiener-Neustadtu, které bylysoučástí technické divize SS Schwarze Sonne. Podle těchto materiálů získali Němci údajně přístup k technologii otevírání mezidimenzních koridorů na Měsíc, dále na Mars a do oblasti Aldebaranu. Tento projekt osvojení technologie Gízanů, označený kódovým názvem Operace Walhall, byl poprvé experimentálně ověřen při startu letounu Vril 7 Odin k Aldebaranu v lednu roku 1944 z oblasti Neuschwabenlandu v Antarktidě. Testovací let vytvořeným mezidimenzním kanálem proběhl úspěšně a Vril 7 se vrátil i s posádkou v pořádku zpět v prosinci 1944. Utrpěl pouze jeho vnější vzhled. Druhý start, mající za cílovou stanici planetu Summi Er v Aldebaranu (Summi) se odehrál počátkem května 1945 na jedné ze tří německých podzemních základen v Antarktidě. Byl použit speciálně vybavený velký diskoidní kosmický letoun Vril 8 Walhall, který se údajně již na Zemi nevrátil. Podle nepotvrzených informací bylo na palubě mimo posádku a vojenskou ochrannou jednotku i několik čelných členů NSDAP včetně A.Hitlera. 16.ledna 1948 uveřejnily santiagské noviny Zig-Zag (Chile) ve svém úvodníku výpověď německého letce P.Baumgareta, který tvrdil, že 30.dubna 1945 dopravil letecky Hitlera, E.Braunovou a několik členů elity NSDAP do dánského Tondernu, dosud obsazenému Wehrmachtem. Odtud pokračovali jiným letadlem do Christiansundu, rovněž dosud obsazeného německou posádkou, kde nastoupili do speciálně vybavené ponorky a v doprovodu velkého ponorkového konvoje odpluli na jih do Antarktidy, kde stopy mizí. Může to být v přímé souvislosti s informací o vzdálené planetě ovládnuté nacisty (Morenae). V posledním desetiletí se o Marsu hovořilo v souvislosti se známou
„Alternativou 3", která měla umožnit přežití vybrané pozemské elity USA a Velké Británie ve vybudovaném obrovském podzemním sídlišti, vybaveném rozsáhlými parky s přenesenou pozemskou flórou, kultivačními skleníky pro pěstování potravin a jezery se zásobami vody. Přesto je jisté, že již v březnu 1959 uskutečnila NSA (Black Government of the USA) první misi na Mars se třemi letouny poháněnými gravitačními motory, které na Marsu v oblasti Cydonia vysadily 29 vojáků a vědců. Ihned nato začala horečná výstavba báze Eva a Adam, na které se bezprostředně účastnily společnosti Army Corps Engineers, Bechtel, A.A. Mathews, Robbins Corporation PSI Corps a vědecko-inženýrský personál JPL Výstavba byla dokončena v roce 1968. V březnu 1989 násilím obsadily obě základny jednotky Aliens a o osudu 300 000 pozemšťanů není nic známo. Zdá se vám to příliš fantastické? Mně to tak zpočátku připadalo také. Až do té doby, než jsem pomocí systémové analýzy vyhodnotil všechny dostupné i poloilegální informace. Připustím-li, že jsou tyto informace byť jen z poloviny pravdivé, co si pak máme myslet o tolik vychvalované západní demokracii? O jak složitou hru tajných záměrů, podrazů a bezohledného prosazování vlastních cílů Iluminátů jde, naznačuje následující velmi podivná událost. Ilumináti po porážce v bitvě o Měsíc (a patrně i o Mars) a z marného vzteku z vlastního oslepení díky ztrátě špionážních družic nad ruským územím, se rozhodli k tvrdé odvetě vůči Rusům, bez ohledu na to, jakými ztrátami to zaplatí prostí američtí občané (Dr.P.D Beter, Audioletter No. 53). Šlo o překvapivý nukleární úder na Rusko, který měl být odstartován 21.ledna 1980 jednak z Bílého moře jižním směrem, jednak z Kaspického moře severním směrem. Rusové však disponovali vysoce moderní detekční technologií PRF (Psychoenergetic Range Finding), dovolující spolehlivě sledovat pohyb i velmi malých předmětů v hlubinách oceánů a od okamžiku přiblížení k ruským hranicím sledovali jejich úmysly a těsně před vynořením na břehu je zničili neutronovými částicovými kanóny. Tento debakl postavil americkou vládu na okraj propasti zániku a zdá se, že nyní dochází k jakési tajné formě finanční kompenzace prostřednictvím obrovských částek dolarů a potravinových dodávek proudících do Ruska. Zakládá-li se tato informace na pravdě, můžeme očekávat mnohé změny a doufejme, že v dobrém směru. Historie Měsíce Měsíc je rovněž zdrojem řady záhad. Podle geologických výzkumů je
mnohem starší než Země. Lhasský manuskript a Morenae o Měsíci hovoří v tom smyslu, že to vlastně bylo nebeské těleso z oblasti souhvězdí Draka, kterým do Galaxie přiletěly intervenční síly Orion Empire, které zde pak rozpoutaly válku. Do sluneční soustavy se Měsíc dostal zavěšený do vlečky jedné z periodických komet, která se ke Slunci vrací jednou za 25 156 let. Na zemském nebi se Měsíc údajně objevil krátce před srážkou Země s Nimiru, tedy přibližně před 115 000 roky. Nimiru byla jedna z velkých trosek bývalé sesterské planety Tir (Malona), zničené orionskými interventy během této války. Původně jsem se domníval, že Měsíc byl další troskou Tiru, kterou Země zachytila jako svého trabanta. Podle informace od Morenae z Andromedské rady (A.Collier) byl Měsíc původně čtvrtým měsícem sedmnácté planety dvouhvězdného systému Chowtav souhvězdí Ursa Minor. Chowta je rozsáhlý binární sluneční systém zahrnující 21 planet a 17 měsíců. Měsíc byl pak změněn v obrovskou kosmickou loď vybavenou pro dlouhodobý pobyt několika milionů hybernovaných klonů vojáků, která měla údajně svůj vlastní pohonný systém, jehož emitory (trysky) byly umístěny v místě jižního a severního pólu tělesa. Velmi hluboký kráter nacházející se přesně v místě severního pólu je patrný na fotografiích pořízených sondou Clementine a značně připomíná hlavní hnací trysku (Obr.41a,b). Dodnes astronomové nejsou schopni objasnit, proč na obou pólech Měsíce je možno pozorovat tak obrovské množství několika generací poměrně velmi mělkých kráterů? Vysvětlení by ale bylo nasnadě, pokud připustíme, že měsíc mohl být řízen osádkou tak, že se střídavě pohyboval vpřed či vzad, takže polární oblasti se potom střídavě nacházely v čele tělesa, kde je četnost srážek s meteority největší. Absolutní stáří hornin Měsíce obnáší 6,2 miliardy let (jiný zdroj uvádí stáří Měsíce dokonce 9,2 miliardy let), takže je větší než stáří hornin Země (4,4 miliardy let) a od Země se odlišuje i geochemickým složením hornin. Ve vnitřní části Měsíce byly vyhloubeny rozsáhlé obytné a manipulační prostory, sklady, hangáry, obrovské sály pro hydroponické pěstování rostlin a gigantické vodní nádrže. Ve vybudovaných vnitřních prostorách bylo kdysi ubytováno a hibernováno pět milionů klonů vojáků. Pevná skořápka Měsice je jen asi 34-56 km silná. Na dně hlubokých kráterů nacházejících se na odvrácené straně Měsíce údajně kosmonauté NSA zjistili dost vysoký atmosférický tlak s postačujícím parciálním tlakem kyslíku, především tam ale nalezli významné množství ledu. Do oblasti Galaxie Měsíc doputoval údajně před 439 231 roky (oběhy) spolu s druhým měsícem, který my dnes nazýváme Phobos. Tuto vojenskou invazi do Galaxie údajně vedla královna Orion Empire Suttee. Teprve přibližně před 115 000-117 000 oběhy (roky) byla obě nebeská tělesa
zakotvena na orbitě kolem Maldeku (Tiru) a krátce nato byl Maldek Drakony napaden. Během války aliance Drakonů a Orion Empire s humanoidní civilizací Maldeku byl povrch obou měsíců velmi poškozen paprskovými zbraněmi a na některých místech se po těchto akcích dochovaly stopy dodnes patrné (Obr. 42). Většina měsíčních kráterů je neobvykle mělká, což astronomické vědy nedokáží vysvětlit. Pravděpodobně jde o krátery vzniklé při útoku na planetu Tir, jejíž obránci používali částicové pulzní a torzní zbraně. Během exploze jádra Maldeku (přibližně před 115 000 lety) byl Měsíc odmrštěn směrem k Zemi, která si jej podržela ve svém gravitačním poli, kdežto Phobos si podržel Mars, který se stal planetou. Po skončení války, v níž byli interventi Orione Empire poraženi a vyhnáni, zůstal Měsíc neobydlen až do období válek démonů, kdy byl obsazen Atlanťany. Z té doby pocházejí kostry Drakonů a jejich spojenců, které se ve značném množství údajně dosud nacházejí v podzemních areálech. Po porážce Atlanťanů (přibližně před 20 000 roky) zůstal Měsíc pustý až do 40. let minulého století, kdy se zde vylodila skupina německých kosmonautů čítající několik desítek osob. Kosmonauté NASA a sonda Clementine na povrchu Měsíce fotografovali mnoho zbytků dávné lidské činnosti, jako například rozvaliny zdí, rozbité kruhové kopule, stavby podobné věžím či hradům, vysoké až 14 km, trosky rozsáhlých kruhových sídlišť mající průměr desítek kilometrů, vstupy do tunelů atd. Během mise Apolla 15 byly na odvrácené straně Měsíce pozorovány v hlubokých kráterech zbytky zavlažovacích soustav, mraky vodních par a na mnoha místech i poměrně silné vrstvy ledu (Obr.41b). O těchto a dalších fenoménech se otevřeně hovořilo až v rozpravě ve washingtonském tiskovém klubu 21.března 1996. R.Hoagland, který má velké zkušenosti s vyhodnocováním měsíčních fotografií, obvinil NASA, že nejkontroverznější snímky nařídila ukrýt nebo je zničila, další snímky retušovala a upravovala pomocí počítačů, podobně jak to bylo provedeno se známou tváří na Marsu. Hoagland svého času vyhodnocoval některé snímky pořízené sondou Clementine. Když za nějaký čas získal přístup k nejmodernější počítačové technologii zpracování satelitních snímků, požádal znovu NASA o zapůjčení snímků ze sondy Clementine, ale ty se náhle z archivu i z katalogů ztratily bez sebemenšího vysvětlení. Když Měsíc začali podrobně zkoumat kosmonauti NSA, nalezli v kráteru Jules Verne vstup do podzemí a tam mnoho tělesných pozůstatků a koster Drakonů a jejich kříženců s humanoidy, ale také trosky strojů, přístrojů a neznámých zařízení. Nalezli zde údajně i
zbytky vegetace pěstované kdysi pod vypouklýmiklenutými stropy, jezírka a další artefakty staré technologie pocházející z Orionu B. Počátkem roku 1945, nebo koncem roku 1944, údajně vstoupili na odvrácenou stranu Měsíce za vydatné technické pomoci Gízanů i němečtí kosmonauti a postupně zde vybudovali v podzemí Basi Vulcano -tyto informace pocházejí z archivu Gestapa a vesměs jsou považovány za nevěrohodné. V letech 1996 je však Andromedská rada jednoznačně potvrdila. A.Collier ve své knize Defending Sacred Ground dokonce uvádí snímek č.7 z odvrácené strany Měsíce, který zaznamenává rozsáhlou nacistickou měsíční základnu. Bohužel tento snímek se mi nepodařilo získat. V roce 1947 se na Měsíci vylodila skupina známá pod jménem Black League (Černá legie) sestávající z astronautů americké NSA. Složení této skupiny není známo. Do doby ruského útoku na měsíční základny žilo na Měsíci 36 719 obyvatel výhradně nordické rasy, Gízanů, hybridů německého původu a astronautů NSA americké a britské národnosti (Black Monks), kteří měli k dispozici 53 vesmírných lodí. Tvrdí se, že v současné době má Měsíc připravenou ubytovací kapacitu asi pro 600 000 lidí. Měsíc má dobrou výzbroj sestávající z paprskových kanónů, velkorážných laserů, antihmotových zbraní a satelitů s nukleárními náložemi. Díky této účinné výzbroji neuspěli Deros (Orione Empire) při pokusu o napadení Měsíce poté, když obsadili Mars, ale s přehledem uspěli Rusové 27.září 1977. Již v období před ruským útokem byly obnoveny rozsáhlé podzemní prostory, ke kterým vedly vstupy na obou pólech, dále z kráteru Jules Verne a Andromedes a z pohoří Taurus. V rámci programu NWO začali NSA Měsíc upravovat na hlavní opěrnou základnu použitelnou pro kontrolu Země a jako předsunutou pozici pro ochranu Země před napadením Orion Empire. Na odvrácené straně Měsíce bylo obnoveno devět velkých městských aglomerací krytých obrovskými klenbami. Až do roku 1989 sloužily tyto základny jako přestupní stanice pro cesty na Mars. Neoficiálně potvrdili svou návštěvu v těchto prostorách i američtí astronauti z programu Apollo. Doprava materiálu a lidí ze Země na Měsíc se uskutečňuje z několika oblastí s výraznou gravitační anomálií, která velmi usnadňuje starty. Jde o oblast Pine Gap v centru Austrálie, ostrov Diego Garcia v Indickém oceánu a několik lokalit na Sibiři. Stavební práce prováděla nadnárodní korporace Bechtel Corporation, která pod kráterem Julius Verne vybudovala podzemní město svou rozlohou srovnatelné s New Yorkem. Celý program Apollo byl v podstatě kamufláží, kterou NASA zakrývala před veřejností skutečnou činnost NSA a Iluminátů na Měsíci. Tolik informace pocházející z Andromedské rady (Morenae). Mnohému
čtenáři se budou jevit jako příliš fantastické, aby mohly odpovídat pravdě, leč jsou opravdu dost fantastické na to, aby mohly být pravdivé? Většinu těchto závěrů podporují fotografie získané sondami a pozorování neobvyklé aktivity jak pozemskými astronomy, tak i astronauty z programu Apollo. Andromedská rada údajně uvažuje o změně orbitu Měsíce, pokud by hrozila možnost zasahování měsíčních Black Monks do věcí Země. Dr.Beter tvrdí (a řada indicií to potvrzuje), že Black Monks (Ilumináti, Rockefellerova skupina) vybudovali na viditelné straně Měsíce v kráteru Copernicus mohutnou válečnou základnu vybavenou gigantickým infračerveným plynovým laserem, která měla sloužit k ovládání počasí a terorizování Země. Rusové si toto hrozící nebezpečí uvědomovali a údajně provedli trojfázový překvapivý útok na základny NSA za použití skupiny obřích řiditelných kosmických základen Kosmosferů, které byly vybaveny neutronovými částicovými děly a poháněny elektrogravitačními motory. Podle Dr.Betera došlo k útoku 27.září 1977 a celá akce, kterou USA nikdy veřejně nepřiznaly, vešla do vědomí informovaných („they who know") pod názvem „Battle of Harvest Moon and True Story of Space Shuttles". Rusové svým překvapivým útokem dosáhli nejen zničení obřího laseru na základně Copernicus, ale zničili ještě dalších devět tajných měsíčních základen Iluminátů (sedm základen na přivrácené straně Měsíce a tři na odvrácené straně). Pokud informace Dr P.D. Betera, který vychází z údajů vysoce postaveného tajného informátora („one who know"), odpovídají skutečnosti, jsou od 4.října 1977 na Měsíci pevně usídleni Rusové a jejich Kosmosfery vyřadily všech deset tajných amerických měsíčních základen, které z pohledu Rusů představovaly vážné ohrožení Země. Z obsazených měsíčních základen Rusové již 19.listopadu 1977 uskutečnili první zkoušku účinku svých skalárních zbraní na povrch Země. Odpálili salvu do oka cyklonu v Indickém oceánu, ale vzhledem k chybě zaměření paprsku (chyba ve výpočtu způsobená zanedbáním vlivu zemského magnetického pole) udeřila salva do oceánu a vzniklá tsunami vysoká asi 14 m následně silně poškodila přilehlé pobřeží. Ve svých úvahách vycházeli Rusové z toho, že v určitém bodě povrchu Země se pomocí skalárních pulsů nastartuje jaderná fúze atomů vzdušných plynů (kyslík, dusík, oxid uhličitý), produkující mocný tok temného Orgonu, který bezprostředně vytváří centrum hluboké intenzivně rotující tlakové níže přecházející do tornáda či cyklonu. Podle polarizace skalární energie by mělo být možno buďto intenzitu cyklonu zesílit či naopak výrazně oslabit. Američané se pokoušeli údajně obdobným způsobem vyvolat intenzivní tektonickou činnost (zemětřesení v Northridge). Počítačem lze podle předem nastaveného programu řídit pohyb tohoto
orgonického bodu tak, aby byly způsobeny maximální škody. Touto technologií na ovládání počasí (Operation Certain Sentinel, Project TX) byl například v roce 1998 vysoce zesílen jev El Niňo, jehož katastrofální důsledky postihly zejména jihoamerické státy produkující kokain. V Mexickém zálivu byl vybuzen vznik hurikánu Alan, byly vyvolány mohutné záplavové deště v Číně, zemětřesení v japonském městě Kobe a mnoho dalších akcí, které nejsou vždy tak průkazné. Tato technologie ovlivňování počasí (Weather Modification Engineering) byla velmi pravděpodobně použita i proti České republice (záplavy na severní Moravě, loňské záplavy v Čechách) jako odveta jistých mocenských skupin bývalého SSSR za naše připojení se k NATO. Tyto události zřejmě přispěly k rozhodnutí Andromedské rady odsunout Měsíc na takovou orbitu, kde již z jeho povrchu nebude možno ohrožovat život na Zemi. Morenae hovoří o tom, že je dost pravděpodobné, že někdy mezi červnem a říjnem 2003 se může přihodit, že na nebi již Měsíc nebude nebo bude velmi vzdálený. Hodlají totiž znemožnit Black Monks (Iluminátům) zasahovat do pozemských událostí ze svých měsíčních základen a v podstatě determinovat rozvoj lidské populace. Situace se ale může vyvíjet zcela jinak, protože některé nepotvrzené indicie naznačují možnost úzké spolupráce Plejaďanů (Andromedské rady) s Rusy, která by dovolila, aby si pozemšťané své problémy řešili sami, bez vnějšího zásahu, což je základním pilířem vnější politiky Andromedské rady. Dovedeme-li tuto úvahu do konce, tak vzhledem ke změněné situaci v mocenské pozici Ruska na Zemi a na Měsíci nemusí být nezbytně 12.srpen 2003 dnem zlomových změn na Zemi. Tuto úvahu zapisuji 3.července 2003, takže uvidíme!
IV. Temné stíny bílého kontinentu I nejskvělejší zbraně jsou pouhé nástroje utrpení. Nejsou vhodným prostředím Šlechetného, neboť on je použije, jen není-li jiného vyhnutí. Lao-c': Tao-te-ťing Bílý kontinent Antarktida je pátým kontinentem Země a ze satelitu se skutečně jeví jako bílý kontinent. Sama existence tohoto světadílu je velkou záhadou. Prokazatelně byla objevena teprve 17.ledna 1821 ruskou výzkumnou výpravou vedenou F.F.Bellinghausem, ale německý zájem o Antarktidu se začíná projevovat již od roku 1873, kdy Německá společnost pro polární výzkum vystrojila loď Gronland a pověřila E.Dallmana zmapováním přístupových cest k Antarktidě. Tato výprava objevila ostrovy Kaiser Wilhelma a Bismarkovu antarktickou cestu vedoucí kolem ostrovů Biscone. Ve 20.století se s německými antarktickými expedicemi doslova roztrhl pytel. V roce 1910 zkoumá Antarktidu výprava na lodi Deutschland vedená W.Filchnerem, která se opakuje v roce 1922, ale již v roce 1925 byla vyslána antarktická výprava vedená A. Merzem na speciálně konstruované lodi Meteor. V roce 1931 uskutečnila norská expedice mapování oblasti Země královny Maud, aby tím Norsko ozřejmilo svůj nárok na část antarktického teritoria, ale kartografické práce byly provedeny povrchně a s malou přesností. Přesně tuto oblast zmapovala až následující německá výprava, která se uskutečnila na přelomu roku 1938-1939. Tato výprava pod velením kapitána A.Rischera odjela na lodi MD Schwabenland z Hamburku 17.prosince 1938 a k břehům Antarktidy dorazila 19.ledna 1939, tedy v době vrcholícího antarktického léta. I když se o tom téměř nehovořilo, stálo v pozadí rostoucího zájmu Německa o tento kontinent několik významných událostí, souvisejících jednak s objevitelským přeletem kontinentu R.E.Byrdem v roce 1929, jednak s vytvořením tajné aliance nacistického Německa s takzvanou „třetí mocností" (Die Dritte Macht). Admirál Byrd při svém přeletu zaznamenal podivnou událost. Poměrně brzy po tom, co jeho letoun zamířil k jižnímu pólu, došlo k prazvláštní situaci. Bělostná sněžná pláň Antarktidy ubíhající pod jeho letounem náhle zmizela a po desítky letových minut ji vystřídala krajina lesů, luk a jezer bez nejmenších stop sněhu a ledu. Po několika desítkách minut letu stejně náhle jak se
bezledová krajina objevila, zmizela a zbytek letu se odehrál opět nad zasněženou plání. Němci byli o této podivné události dobře informováni a zřejmě proto v roce 1938, před zahájením své antarktické výpravy, R. E.Byrda pozvali ke konzultacím do Německa. Výsledky dosažené polární výpravou 1938-1939 Němci drželi v přísném utajení a lze říci, že vlastně dodnes nejsou v plném rozsahu přístupné vědecké veřejnosti. Poměrně přesně byl celý kontinent Antarktidy zmapován až během Mezinárodního geofyzikálního roku 1957-1958, ale i ve věku přesné satelitní fotogrammetrie tento kontinent stále zřejmě mnoho tajemství skrývá, jak to dokazuje ruský objev obrovského poměrně teplého sladkovodního jezera Vostok pod čtyřkilometrovou vrstvou ledu nedaleko jižního pólu. Za této situace je dost překvapivé, že se s první historickou mapou Antarktidy setkáváme v dílně kartografa Albertina de Virga, a to v roce 1414. Středověký kartograf Oronte Finaeus vytvořil v roce 1531 mapu Antarktidy v poněkud neobvyklé srdcovité projekci a tato mapa, až na nepodstatné podrobnosti, se poměrně přesně shoduje s mapou vytvořenou přesnou družicovou fotogrammetrií během MGR v roce 1957, přičemž teprve tehdy radarové a magnetometrické mapování poprvé přesně odlišilo hranice pevniny a ledu. S obdobnou přesností je ale Antarktida nakreslena i na oválné mapě Francesca Roselliho z roku 1508. Mnohem později, v roce 1737, nakreslil mapu tohoto kontinentu jiný kartograf jménem P. Buach, přičemž na jeho mapě tvoří Antarktidu dva velké ostrovy oddělené úzkým průlivem (Obr. 44). Jak na Finaeově, tak i na Buachově mapě je Antarktida zakreslena bez ledovců. Existuje dostatek exaktních důkazů, že k zalednění pátého kontinentu došlo přibližně až před 12 000 roky, což znamená, že mapové podklady, z nichž čerpali vědomosti středověcí kartografové, musely být mnohem starší. Soudě podle mapy světa neznámého původu, která zobrazuje rozložení kontinentů včetně Antarktidy ještě před první srážkou Země s Nimiru (k níž došlo přibližně před115 000 roky), byla Antarktida nesporně velmi starým a dobře známým kontinentem již v této době. Staré civilizace zřejmě o existenci antarktického kontinentu velmi dobře věděly, protože jej pojmenovávaly Albhania (Země bílých mužů) či Onogorojima (Ostrov ledových krůpějí). Řekové používali jméno Oecumene, staří Keltové hovořili o zemi Aircthech či Ciuin, římští kartografové tento kontinent označovali pojmem Alter Orbis, nebo od Řeků převzatým jménem Ultima Thule. Toto pojmenování kontinentu je pravděpodobně jedno z nejstarších, protože se vztahuje k časům, kdy Antarktida byla osídlena nehumanoidní reptoidní či amphibianskou civilizací známou pod jménem Therosani. Pověsti o bájném bohatství Ultima Thule vedly mnoho Vikingů a později i středověkých dobrodruhů k
hledání této divuplné země v oblasti za severním polárním kruhem, protože mělo jít o zemi ležící na severním pólu Země. Leč hrou náhod se vloudila malá chybička, neboť Ultima Thule (Antarktida) ležela skutečně na severním pólu, ale před více než 12 000 roky, pak ale došlo k převrácení zemské osy během cyklu Nimiru v roce 9 564 př.n.l. a ze severního pólu se stal jižní. Z-Plan a zámořské teritorium III. Říše Jedním z rozhodujících záměrů Z-Planu bylo obsazení norské částí Antarktidy (Země královny Maud) a donucení Norska k souhlasu s připojením tohoto území k III. Říši. S tímto záměrem souvisel bezprostředně i záměr obsazení území Egypta kolem Káhiry, kde v lokalitě Gizeh existovala tajná podzemní základna jednoho z klanu Elohim, kteří později vešli ve známost jako Gizeh Intelligence (Gízani). Tento záměr mělo splnit válečné tažení Afrika-korpsu, jemuž velel generál (pozdější polní maršál) Rommel. Toto tažení brzy narazilo na houževnatý odpor Britů a Hitlerovy naděje na bleskové obsazení Egypta byly ztraceny. Mezitím se však Němcům podařilo obsadit a anektovat bez větších problémů Zemi královny Maud v Antarktidě a najít podzemní depoty civilizace Therosanů (Thule), kam své sídlo přesunuli tajně i Gízani. Jelikož vzdálená a obtížně přístupná Antarktida byla pro záměry Z-Planu nesporně výhodnější než Egypt, ztratil Hitler o tento strategický cíl zájem a Afrikakorps ponechal svému osudu, přičemž počítal s tím, že na sebe po delší dobu bude vázat značné síly Spojenců, které by se jinak vylodily na jihu Evropy. Tyto informace objasňují pozadí jedné ze strategických záhad II. světové války, s níž si vojenští historici mamě lámali tak dlouho hlavu - totiž jaký strategický cíl sledoval Hitler tak problematickou a nákladnou operací, jakou byla anabáze Afrikakorpsu v severní Africe? Rischerova expedice prováděla soustavné letecké snímkování celé oblasti Země královny Maud o ploše přibližně 600 000 km2. Zúčastnily se ho dva létající čluny Passat a Boreas, vybavené speciálními kamerami Zeiss RMK 38, které vytvořily více než 11 000 leteckých snímků. Německá výprava zmapovala celkem asi 20% celé plochy kontinentu a Němci zpochybnili norské nároky tím, že mapy vytvořené norskou expedicí byly nepřesné, místy zavádějící a zakreslovaly jen malé území při Pobřeží princezny Marthy a princezny Astrid. V polovině února expedice končí a vrací se do Hamburku. Výprava kapitána Rischera přivezla řadu význačných objevů. Bylo
objeveno několik poměrně rozsáhlých území prostých ledu s množstvím teplých pramenů a nenáročnou flórou (mechy, lišejníky, řasy aj.), která byla pojmenována Schirrmacher Oase. Dalším vynikajícím objevem byla existence Eis Pallastu, což byla obrovská ledová jeskyně o délce asi 10 km, která překlenula mořský průliv mezi oběma antarktickými ostrovy, jak to ukazovala Buachova mapa. Eis Pallast byl dokonalým přírodním nezamrzajícím přístavem pro ponorky, do průlivu vytékaly desítky pramenů horké vody a jednolitý strop tvořil několik stovek metrů silný ledový příkrov. Jediný možný přístup byl z moře po podplutí hrany ledového šelfu. Některé letecké fotografie ukazovaly zřetelně uměle vybudované vchody do podzemí pentagonálního tvaru. Během podzemního průzkumu byly objeveny rozsáhlé podzemní komplexy chodeb a sálů, jejichž stěny byly pokryty geoglyfy a obrazy obrovitých nehumanoidních tvorů. V tomto prastarém skalním městě byla nalezena řada artefaktů, především podivný energetický generátor využívající lidskou životní energii, dále zde byly nalezeny různé typy letounů podivného diskoidního tvaru a také jakési neznámé ničivé zbraně, které při zkouškách mnoho lidí a veškeré zařízení zkušeben změnily v páru (A. S. Glancy). Posléze byla nalezena celá soustava obrovských ledových jeskyní s teplou mořskou vodou o délce přibližně 50 km a šířce mezi 5 až 10 km, které přesně kopírovaly průběh průlivu zaznamenaného na Buachově mapě. Zmapované území bylo pojmenováno Neu Schwabenland a horská pásma této oblasti obdržela jména Mühlig-Hoffmanovo pohoří a Wohlthatovo pohoří. Jména dalších objektů jsou uvedena na původní mapě (Obr.43). Veškeré výsledky Rischerovy výpravy přivezené do Německa byly prohlášeny za „státně důležité" a klasifikovány jako „přísně tajné", takže dodnes přesně nevíme, co všechno zde tato výprava skutečně nalezla. Dvacátého čtvrtého května 1939 odjíždí loď Schwabenland opět do Antarktidy a je vybavena novými dokonalejšími katapulty pro startování létajících člunů. Posádka má za úkol vytyčit hranice optovaného území Neu Schwabenland pomocí speciálních tyčí z nerezové oceli se symbolem svastiky a písmeny NS, které byly z letounů vystřelovány na pevninský ledovec. Tímto způsobem bylo vytyčeno Německé zámořské území Neu Schwabenland, mající rozlohu asi 600 000 km2. Některé prameny ale udávají rozlohu zmapovaného areálu jen 350 000 km2. Přibližnou polohu podzemních a nadzemních základen III.Říše v Antarktidě ukazuje Obr.45. V říjnu 1939 přenáší Abwehr (5. odbor) odpovědnost za celou akci „Neu Schwabenland" na německé letecké síly - Luftwaffe. Teprve po zrušení Abwehru v polovině roku 1944 přechází řízení veškeré antarktické aktivity v. rámci akce Z-Plan pod kontrolu RSHA a velení jednotek SS
(Schutz Staffeln). Velení SS vytvořilo řídicí skupinu ULTRA, sestávající z nejlepších německých odborníků a pověřilo ji řízením celé akce Neu Schwabenland. Takový vývoj situace spolu s důsledným utajováním je velmi signifikantní a svědčí o tom, že v Antarktidě se odehrávalo cosi, co mělo pro válečné plány III. Říše neobvykle velký význam. 17.prosince 1939 odjíždí do Antarktidy na lodi Schwabenland další expedice, vybavená spíše jako vojenská úderní jednotka než vědecká výprava. Mimo početný vojenský kontingent s sebou veze mnoho vědců technicky zaměřených oborů, početný štáb inženýrů a specialistů na stavební díla. Loď se s velkou slávou vrací do Hamburku 11.dubna 1940, přičemž většinu personálu ponechala v Antarktidě. Loď Schwabenland pokračuje v pravidelných čtvrtletních plavbách k Antarktidě s proviantem a nákladem stavebnin, armatur, strojů a zařízení potřebných k vybudování základen pro ponorky a pokračování archeologického výzkumu neprozkoumaných částí podzemních komplexů chodeb a sálů. Loď přiváží i několik set vězňů (především Židů) z koncentračních táborů, pro které již nebyla naděje na návrat. (Je to neuvěřitelně hrůzné, ale řada z nich skončila v energetických generátorech jako zdroj vrilu). Od té doby se v jižním Atlantiku projevuje čilá aktivita německých dopravních lodí i ponorek. Hovoří se o tom, že díky tajné dohodě s argentinským prezidentem a vládou mohli Němci vybudovat na jihu Argentiny (v Patagonii) a na Jižní Georgii námořní základny a překladiště a kdesi na náhorní plošině jižní větve And i speciální vojenskou základnu. Další překladiště materiálu a osob v této době poskytovala vláda Jihoafrické republiky, která s Hitlerovým Německem udržovala úzké přátelské kontakty. Při pobřeží na ledovém šelfu byly zřízeny dvě povrchové spojovací a hlídkové stanice, uvnitř vytyčeného území Neu Schwabenland bylo vybudováno celkem 12 podzemních základen, dílen a skladů (černé obdélníky na mapě). Festung Neu Berlin se pravděpodobně nacházela v podzemí nedaleko skupiny Schirmacherových horkých jezer. V srpnu 1942 odjíždí loď Neu Schwabenland v doprovodu 24 válečných lodí do Norska, aby si na vládě poraženého norského království vynutila oficiální uznání opce norské sekce Antarktidy vládou III. Říše. Dopravní ruch v jižním Atlantiku a ve vodách Antarktidy byl již v té době tak intenzivní, že 19.května 1943 zasílá své poselství brazilskému a portugalskému prezidentovi americký prezident Roosevelt a žádá je, aby jejich státy přestaly poskytovat německým plavidlům, ponorkám a letadlům na ostrovech v Atlantiku možnost doplnění vody, paliva a zásob. Akce zřejmě neměla žádoucí odezvu, a tak Spojenci připravují vojenské obsazení Kanárských a Kapverdských ostrovů, aby přeťali velmi frekventovanou
atlantskou trasu německých zásobovacích lodí a ponorek. Spojencům dost dlouho trvalo než pochopili, že důrazná ničivá aktivita německých ponorek proti lodní dopravě v jižním Atlantiku nemá ani tak za cíl oslabit zásobování Velké Británie a afrických expedičních sil, jako vyčistit trasu pro německé nákladní ponorky dopravující materiál a pracovní síly do Antarktidy. Oceánografický výzkum jižní části Atlantiku prováděný německými oceánografickými institucemi v meziválečném období přinesl své ovoce, protože byla objevena existence hlubokého severojižního mořského příkopu umožňujícího německým ponorkách bezpečnou plavbu na jih. Mezitím Němci v oblasti Neu Schwabenland vybudovali řadu opěrných středisek (Base 103, Base 211 a dalších nejméně 10 základen) a štábní velitelství Neu Berlin s řídícím letovým střediskem. Festung Neu Berlin Spojenci poměrně dlouhou dobu neměli ani tušeni o rozsáhlých aktivitách III. Říše v Antarktidě a ani nevěnovali potřebnou pozornost některým událostem, které se zcela vymykaly běžným souvislostem. Především to byla zuřivost a důkladnost, s jakou německé ponorky potápěly všechny lodě Spojenců i neutrálních států, jakmile se jen přiblížily k ponorkovým trasám, či jen nabraly směr Antarktidě. Již počátkem 1943 (a zejména kolem poloviny roku 1944) se objevovaly četné signály o podivných kulových a diskových letounech létajících obrovskou rychlostí. Tyto stroje neznámého původu sice nenapadaly palbou spojenecké letecké svazy, ale již svojí přítomností způsobovaly ve svém okolí nefunkčnost všech elektronických přístrojů, vysazování motorů a selhávání elektronické součásti optických zaměřovačů. Tyto události způsobovaly mezi posádkami spojeneckých letounů paniku, neboť většina podivných létajících kulových a diskových strojů nesla typické výsostné znaky Luftwaffe (Obr.46). Tyto nové německé diskoidní letouny se obvykle vyhýbaly střetu se spojeneckými stíhačkami, kterým snadno unikaly díky vysokému zrychlení a vynikající manévrovatelnosti. Výjimečně byl fotograficky dokumentován jeden letecký souboj, který začal pronásledováním Haunebu II spojeneckou stíhačkou Mustang P 51 (Obr.57) a skončil sestřelem P 51 salvou z KSK Donaru (Obr.58). Částicový kanón KSK Donar byl umístěn na spodku Haunebu II (Obr.59). V oblasti Země královny Maud byla odposlechovými a zaměřovacími službami Spojenců zjištěna silná radionavigační centrála, která se ohlašovala jako Neu Berlin, ale podařilo se dešifrovat jen nepatrnou část jejích relací. Dalším signifikantním jevem bylo mizení velkého množství
zajatců a vězňů z koncentračních táborů, o jejichž osudu není dodnes nic známo. Šlo vesměs o zdravé, zdatné a technicky vzdělané lidi či specialisty v oblasti spojů, strojírenství a stavebních technologií. V běhu válečných událostí, kdy denně umíraly desetitisíce lidí, tento fakt jaksi zapadl. Němci získali značné zkušenosti s výstavbou rozsáhlých podzemních komplexů pro výrobu a montáž zbraní (Nordhausenský komplex v Harzu, komplex Kahla v Thuringenu, strojírenský montážní komplex Radobýl u Litoměřic a další), které s německou důkladností využili při stavbě podzemních komplexů v antarktickém Múhlig-Hoffmanově a Wohltatově pohoří. Většina z těch, co je budovali, se ztratila jako pára a nenašla se ani jejich těla. Dnes je z dochovaného torza deníku nacistického velitele Base 103 známo, že přinejmenším část z nich posloužila Němcům jako zdroj životní síly (vrilu) pro bioenergetické generátory, které Němci nalezli v podzemí Múhlig-Hoffmanova pohoří. Z evidence německých branných sil zmizelo v nenávratnu více než 250 000 vojenských osob, přičemž šlo většinou o specialisty z oblasti spojů, lékaře, letce, konstruktéry, ženisty, strojníky a podobně. Ne nadarmo se po Evropě krátce před koncem války proslýchalo o odchodu „posledního batalionu" („der letzte Bataillon"), který mělo údajně tvořit asi 40 000 mladých příslušníků SS. Podle nepotvrzených zpráv odešli jako osobní Hitlerova garda mimo území Německa spolu s A.Hitlerem, elitou nacistické strany a SS ještě před obsazením Německa. Odešli, ale nikdo neví kam. Domnívám se, že byli nasazeni při obnově, budování a vojenském zabezpečení podzemních komplexů NeuSchwabenland a většině z nich se již nepodařil návrat domů ani mnoho let po válce. Všechny tyto události nutně vyvolávají otázku, co se všechno skutečně odehrálo v pozadí německého úsilí o ovládnutí určitého areálu Antarktidy, co přimělo představitele III.Říše k tak obrovskému mrhání silami, prostředky a technikou v tak odlehlé části světa, a to v strategicky vypjaté době, kdy je německé jednotky na bojištích velmi postrádaly? Dvě plně naložené velké dopravní ponorky U 530 a U 977 byly viděny ještě 26.dubna 1945, jak spolu s velkým konvojem 120 ponorek proplouvají kolem norského Kristiansundu severním směrem do Severního ledového moře. U 530 plnila zvláštní Hitlerův úkol s kódovým označením Valkure Zwei, který spočíval v odvozu a bezpečném uložení takzvaného „říšského pokladu" do podzemního depotu v Můhlig-Hoffmanově pohoří. Poklad sestával z šesti velkých bronzových trezorů utěsněných olovem a o jeho složení není nic spolehlivého známo. Údajně měl obsahovat staré germánské posvátné relikvie včetně Odinova kopí a Hitlerovy osobní věci a deníky.
Někdy počátkem dubna 1945 zjistily průzkumné jednotky Naval Intelligence COM 12/CABAL, že nacisté shromažďují v dánských a norských přístavech, které mají dosud v moci jednotky Wehrmachtu, všechny velké ponorky schopné dlouhé oceánské plavby. Tyto nové oceánské ponorky třídy XXI a XXIII byly vybaveny dvěma šrouby, poháněnými dvěma spalovacími rychloběžnými turbínami (každá o výkonu 12 000 HP), schopnými i při ponoření udělit ponorce rychlost až 75 uzlů (138 km/h), takže i ponořená ponorka mohla snadno uniknout spojeneckým torpédoborcům a rychlým stíhacím člunům. Jak se později ukázalo, byly tyto ponorky postaveny podle technologie poskytnuté Gízany. Tyto moderní podmořské křižníky vyrobené ze speciálních antikorozních slitin odolných vysokému tlaku, konstruované podle nových poznatků hydrauliky, byly vyzbrojené samonaváděcími torpédy, velkorážnými automatickými rychlopalnými elektricky řízenými děly, byly dále vybaveny zvláštním zařízením zvaným Walter Snorchel, které i při relativně hlubokém ponoru umožňovalo do ponorky přivádět během plavby čerstvý vzduch a odvádět spalné plyny. To umožňovalo ponorkám tohoto typu plout plnou rychlostí v bezpečné hloubce desítky hodin bez nutnosti vynoření a dobíjení baterií elektromotorů. Modernizace ponorek s pomocí technologií Gízanů zvýšila bezpečnost jejich dálkových plaveb a Spojenci nad pohybem ponorek postupně ztráceli kontrolu, což začalo důvodně vzbuzovat jejich obavy. Tyto podmořské křižníky, rychlejší než hladinové lodi Spojenců, byly vyzbrojeny vysoce účinnou revoluční zbraní konstruovanou rovněž podle technologie Gízanů, mající kódové označení KSK Donar H-IV, což byl paprskový kanón (Kraftstrahlkanone) s ráží od 8 mm do 15 mm, který na vzdálenost 1 000 m prorazil i nejsilnější pancéřový plát. Ve výstroji ponorek třídy XXI a XXIII byly mimo zaměřovací radary řídící palbu automatických kanónů i radary dalekého dosahu pro včasné varování před útoky letadel a hladinových lodí. Námořní průzkum US NAVY zjistil, že kolem norského přístavu Christiansund proplulo mezi 26.dubnem a 2.květnem 1945 směrem k severu 128 ponorek třídy XXI a XXIII a tento velký konvoj směřoval k Faerským ostrovům. V tomto konvoji bylo připojeno i několik dalších ponorek třídy XB, které plnily speciální rozkazy admirála Dónitze. Jednou z nich byla i ponorka U-234, která tajně odvážela do USA náklad izotopu uranu 235 a 233, ale pravděpodobně i větši množství plutonia, vedle dalšího strategického materiálu a přibližně 1,5 tuny přísně tajných plánů a dokumentů. Letecký průzkum Spojenců konvoj sledoval až na úroveň Faerských ostrovů, tam se však celý konvoj otočil a beze stopy začal mizet v hlubině Atlantiku směrem na jih v hlubokém přírodním kanálu mezi Faerskými ostrovy a
Islandem. Spojenecká zpravodajská služba a letecký průzkum cestu konvoje z povzdálí sledovaly a když konvoj dospěl na úroveň Islandu, zaútočily na něj spojené námořní jednotky USA, Velké Británie a Kanady. Spojenci bohužel měli v té době v severním Atlantiku jen slabé a k boji s ponorkami nedostatečně vyzbrojené námořní síly. Většina jejich lodí byla totiž nasazena v Tichomoří. Tato malá skupina slabě vyzbrojených spojeneckých lodí se pokusila německému ponorkovému konvoji přehradit cestu a přinutit jej k vynoření, ale obrovskou palebnou silou ponorkového konvoje byla doslova smetena do hlubin. Německý ponorkový konvoj se pak ponořil a natrvalo zmizel směrem k jihu. Jak US Navy Intelligence později zjistila, byl mohutný protiúder německého ponorkového konvoje tak zuřivý a ničivý proto, že konvoj vezl A.Hitlera, E.Braunovou a 44 osob z elity NSDAP a SS-Schwarze Sonne do podzemních základen v Antarktidě a v Ohňové zemi. Jako ochranný doprovod nacistických pohlavárů sloužila jedna část elitní jednotky SS-Der Letzte Bataillon, čítající kolem 500 mužů. Plný početní stav útvaru SS-Der Letzte Bataillonu není spolehlivě znám, ale některé zdroje hovoří o 40 000 mužích, což se zdá být značně nadsazené, leč spojenecká komise při inventarizaci německých sil dospěla k závěru, že po odečtu padlých, nezvěstných a zajatých chybí kolem 250 000 německých vojáků, jejichž osud nelze uspokojivým způsobem objasnit. Konvoj s sebou vezl plány a prototypy supermoderních tajných zbraní, konstruovaných podle technologických a technických podkladů, které Němci získali od Gizeh Intelligence a z jejich podzemních antarktických základen. Údajně šlo o plány supersonických proudových a náporových letounů (například Messerschmitt Jáger Me 328), několik demontovaných typů diskoidních letounů Vril a Haunebu, samonaváděcí raketové střely s infračervenými, infrazvukovými a vysokofrekvenčními čidly (vyhledávání radarových stanic), dálkově řiditelné bomby řízené mikrotelevizní kamerou, vyspělou elektroniku, novou technologii konstrukce velkých silně pancéřovaných ponorek s výzbrojí poskytující palebnou sílu odpovídající torpedoborci, paprskové kanóny KSK Donar (částicové zbraně), sonické zbraně, ničivé termonukleární bomby využívající jadernou fúzi, nové slitiny pro neprorazitelné pancíře apod. Dodnes není nikdo schopen ani odhadnout, co všechno bylo schováno v této nacistické Pandořině skříňce, kam nacisté ukryli své „zbraně odvety" (Vergeltungswaffen), když (naštěstí pro nás) neměli dostčasu jejich vývoj dovést do konce. Jako vojenský odborník odhaduji, že nacistickému Německu by bylo postačilo k zavedení průmyslové výroby většiny těchto technicky velmi vyspělých zbraní, kdyby Wehrmacht zadržel spojenecké jednotky před německými hranicemi do
konce roku 1945, aby mohli dosáhnout překvapivého zvratu v průběhu II. světové války ve svůj prospěch. Zpomalení postupu Spojenců k hranicím Německa bylo například strategickým cílem ardénské útočné operace na přelomu 1944/1945 a týž cíl sledovaly i tvrdé obranné boje německých jednotek na linii Odry, jejichž odpor zlomilo až nasazení obrovské přesily techniky a jednotek sovětské armády. Vojenský neúspěch v severním Atlantiku vyděsil velení US Navy a donutil ho k rychlé reakci. Překontrolovali statistiku potopených a zajatých německých ponorek a porovnáním se záznamy nalezenými v montážních docích došli k potvrzení toho, co se považovalo v oficiálních kruzích Spojenců za vyloučené - z arzenálu německého ponorkového námořnictva se na konci války ztratilo přinejmenším 130 ponorek nejmodernější typové třídy XXI a XXIII, které se beze stopy ztratily. Dalších 1 000 kusů těchto ponorek nalezli Spojenci v loděnicích v různém stupni rozpracovanosti. Současně se slehla zem po 44 příslušnících nacistické elity, Hitlera a Braunovou nevyjímaje. Signifikatní však bylo zmizení mnoha set vynikajících špičkových německých zbrojních specialistů, vědců a zkušených válečníků (pilotů, navigátorů atd.). Přestože po nich speciální komise Spojenců neúnavně pátraly, zmizeli beze stop. Na palubách tohoto ponorkového konvoje bylo rovněž asi 200 vybraných „rasově čistých" dětí, pocházejících z „líhně rasově čistých Árijců" (Lebensborn) generála Kammlera a asi 500 „rasově čistých" mladých německých dívek z BDM. Z těchto dětí asi pocházejí „árijští blonďáci" s označením SS, se kterými se unesení lidé setkávají na palubách některých UFO. Noviny El Mercurio a Der Weg citují slova jednoho kapitána britského torpedoborce potopeného v severním Atlantiku při pokusu o zastavení konvoje německých ponorek, kterého vylovily americké záchranné lodě. Prohlásil: „Bůh mne chraň před dalším střetem s touto hroznou silou". Svým zachráncům vyprávěl o nepředstavitelném pekle, do něhož se spojenecké lodě nechaly vlákat. Žádné oficiální komuniké o tomto fiasku Spojenců na samotném konci války nebylo vydáno a Němci pochopitelně mlčí, takže o celé události stále panují pouze dohady, zčásti potvrzované nově se objevujícími důkazy. Dodatečně spojenecké tajné služby zjistily, že s těmito ponorkovými konvoji odjel veškerý technický a vědecký personál s nejvyšší kvalifikací, který se zabýval osvojováním technologií Gizeh Intelligence a artefaktů nalezených v podzemních depotech Antarktidy.
Hitlerův únik 1) Časopis Diario Ilustrado (Santiago, Chile ze dne 18.ledna 1948 v článku o Hitlerovi uvádí, že 30.dubna 1945 panoval v Berlíně chaos, ale ne na letišti v Tempelhofu, kde odpoledne v 16:15 přistálo transportní JU 52 se skupinou mladých vojáků SS ne starších 18 let. Jeden z členů posádky uviděl ve vzdálenosti asi 100 m tryskový bombardovací letoun Arado Ar 334-B (nebo Me 328) a u letadla stál A.Hitler v uniformě barvy polní šedi v diskusi se skupinou lidí, čekajících na odlet po dokončení tankování. Sedm hodin poté měl spáchat sebevraždu, ale to již byl Hlavní stan neprodyšně obklíčen Rusy. 2) Profesor Dr.R.Saguenay, chirurg-stomatolog z kliniky v Los Angeles informoval o tom, že Hitler nechal zvláštním letadlem vypraveným z Berlína odvézt na neznámé místo veškeré dentální záznamy, rentgeny atd. všech čelních nacistů, aby nepadly do rukou Spojenců. 3) V úvodníku časopisu „Zig-Zag" (Santiago, Chile) ze dne 16.ledna 1948 se uvádí mimo jiné, že 30.dubna 1945 letecký kapitán P.Baumgart odvezl A.Hitlera a jeho ženu Evu Braunovou, spolu s několika jejich přáteli letadlem do dánského Tondernu (ještě v rukou Němců) a odtud dále do norského Kristiansundu (rovněž ještě v německých rukou), kde údajně nastoupili na palubu jedné ponorky velkého ponorkového konvoje. 4) V roce 1952 D.Eisenhower prohlásil: „Nebyli jsme schopni získat jediný důkaz, který by prokázal Hitlerovu smrt". 5) Na postupimské konferenci v roce 1945 se americký prezident H.Truman ptal J.V.Stalina, zda je Hitler mrtev. Stalin odpověděl „ne". Maršál Žukov, který řídil bitvu o Berlín, prohlásil na tiskové konferenci svolané na závěr vyšetřování Hitlerovy sebevraždy: „Nenašli jsme žádnou mrtvolu, která by mohla být Hitlerova". Generál B.Smith, šéf Eisenhowerova štábu, během invaze do Evropy prohlásil: „Žádný člověk nemůže být přesvědčen o Hitlerově smrti". Bývalý státní sekretář J.Byrnes v knize Frankly Speaking hovoří o tom, že na konferenci Velké čtyřky v Postupimi se během přípitku zeptali Stalina „Jaký je váš názor na teorii o Hitlerově smrti?" Stalin odpověděl: „Není mrtvý. Unikl buď do Španělska nebo Argentiny". Obě dříve zmíněné ponorky (U-530 a U-977), zcela prázdné a jen s několika muži posádky na palubě, vpluly 10.července 1945, tedy dva měsíce po válce, do argentinského přístavu Mar del Plata a posádky se nechaly v Argentině internovat. Spojenecké tajné služby je několik týdnů tvrdě vyslýchaly, ale dověděly se toho velmi málo. Avšak i to málo informací bylo na pováženou:
1) Zmíněný konvoj odvážel do Festung Neu Berlín Hitlera, Bormanna, Braunovou, elitní skupinu ULTRA a elitu NSDAP a SS. Ten kdo se v Berlíně vydával za Hitlera a spáchal v jeho bunkru sebevraždu, byl prý pouze jeden z jeho dvanácti dvojníků (klonů). 2) V Antarktidě byla skutečně vybudována pevnost (Festung Neu Berlin), Base 103, Base 211 a Base 3xx tvořily vlastní technické a vojenské opěrné body, spolu s ponorkovým přístavem Eis Pallast. Údajně ještě mělo existovat cosi jako „vědecko-technické město", ve kterém se zkoušely a testovaly nové supermoderní typy diskových letounů a nový druhy zbraní, o jejichž ničivé účinnosti se Spojencům ani nesní. Poloha tohoto města zůstala nadále utajena. Podle mapových podkladů a záznamů uložených v archivu technické divize SS Schwarze Sonne, bylo podzemních (podledních?) německých základen 12 a dvě byly na povrchu nedaleko vstupu do průlivu. 3) Skupina esoteriků společnosti Vril prý má spojení s neznámou mimozemskou entitou pocházející z oblasti Aldebaranu, a to prostřednictvím jakéhosi technického zařízení umístěného v podzemí Base 211. 4) V objevených podzemních sálech měla být nalezena řada dosud nikde neviděných létajících strojů diskovitého a kulovitého tvaru, které se občas objevují nad ledovými pláněmi Antarktidy. Je ovšem otázkou, co z těchto výpovědí bylo pravdou a co zpravodajskou hrou se Spojenci? Existence neuvěřitelně rychle létajících diskových letounů však je nesporná, potvrdil ji i sám admirál Byrd a dokazuje ji také řada fotografií pocházejících z původně přísně tajného archivu SS. 5) 4.dubna 1944 ve 4:40 ráno vyplula německá ponorka U-859 na tajnou cestu k neznámému cíli v jižním Atlantiku. Na palubě bylo vedle posádky ještě 67 mladých vojenských osob a v nákladním prostoru 33 tun ryzí rtuti. Ponorka byla o něco později potopena jednou z britských ponorek a zachránil se jediný námořník, který se při výslechu zmínil o velkém nákladu rtuti a určil polohu vraku německé ponorky. Jeho informace posléze potvrdili potápěči. Dodnes nikdo nedokázal objasnit, jaký byl cíl této plavby a k čemu Němci potřebovali tolik rtuti? Některé indicie naznačují, že Němci používali rtuť jako zdroj energie gravitačních motorů svých diskových letounů. Podobné zmínky o používání rtuti jako zdroje síly laghima (levitace) starověkých letounů (Astras, Vimany, Sabhy, Vailxy a další) uvádí i některé staré sanskrtské písemné památky (Veda Vimana, Samarangana Sutradhara, Vimaanika Shaastra, Dronaparva aj.). Po čase, když tajné služby chtěly provést s posádkami internovaných
ponorek doplňující výslechy, vyšlo najevo, že propuštěné posádky obou ponorek nejsou k nalezení a kapitán U 977 se měl v nestřežené chvíli zmínit, že se loučí a vrací na Basi 211 do Antarktidy. Potvrzeno to ale z oficiálních pramenů nebylo. Memorandum sepsané vyšetřující komisí tajných služeb nikdo z amerických představitelů nebral vážně do té doby, než se při inventarizaci německého ponorkového parku zjistilo, že chybí nejméně 120 velkých ponorek, přičemž téměř všechny náležely do technicky nejvyspělejších skupin XXI a XXIII. Tyto chybějící ponorky ani jejich vraky nebyly již nikdy nalezeny. Rozestavěná torza těchto ponorek nalezená v loděnicích se však stala základem nových konstrukčních typů amerických a sovětských ponorek 70. až 80. let. Stará Buachova mapa, zakreslující Antarktidu jako dva velké ostrovy oddělené úzkým průlivem, zřejmě odpovídá skutečnosti a průliv existuje i dnes, třebaže svrchu je zakryt ledovcovou střechou. Jedním z dalších důkazů existence tohoto průlivu jsou informace pocházející z nalezeného deníku velitele Base 103, který se zmiňuje o propojení Schirrmacherovy oázy s mořem, což zde vytváří přírodní naprosto nedobytný ponorkový přístav Eis Palast. Pokud bylo možno chybějící nejmodernější německé ponorky vůbec kdy nalézt, jsem přesvědčen, že jedině v tomto přírodním ponorkovém doku. Po vítězném ukončení války v Pacifiku si Spojenci konečně oddechli a přikročili ke snižování počtů ozbrojených složek a vyřazování přebytečné bojové techniky a výstroje. Vše směřovalo k takvytouženému dlouhodobému mírovému klimatu. Leč byl to jen klid před bouří. Od konce války již uplynul značný čas a vývoj nasvědčoval tomu, že obludná vize nacizmu již definitivně mizí v zapomenutí. Podivné bylo ale to, že stále četnější hlášení kapitánů obchodních a rybářských lodí operujících v jižním Atlantiku hovořila o neznámých ponorkách plujících pod vlajkou nacistického ponorkového loďstva, s nimiž se bezprostředně setkali, nebo je během plavby míjely. Podle jednoho hlášení, o němž psaly francouzské noviny France Soir, se koncem roku 1946 při lovu velryb ve vodách Antarktidy setkal islandský škuner Juliana s neznámou ponorkou, která po vynoření vyvěsila vlajku s výsostnými znaky nacistického ponorkového loďstva. Bezchybnou angličtinou si velitel ponorky vyžádal odprodej čerstvých zásob, za které platil americkými dolary. O řadě podobných událostí a pozorování neznámých ponorek v oblasti Tierra del Fuego a Malvinských ostrovů se zmiňuje Agence France Press ze dne 25.září 1946. V roce 1982 vypukla aféra s neznámými ponorkami operujícími v pobřežních vodách severní Evropy. Vešly ve známost jako „Geister UBoote" (strašidelné ponorky), protože nereagovaly na hlubinné bomby či
jiné protiponorkové zbraně. Jelikož v té době vrcholila studená válka, vypukl diplomatický konflikt mezi Švédském a SSSR, jehož představitelé tvrdili, že v této oblasti sovětské ponorky neoperují. Dodnes tyto události nebyly objasněny. Přehled těchto incidentů podává J. Schedel (Das Geheimnis der unbekannten U-Boote). Svou kapku oleje do ohně přinesl i chilský spisovatel literatury faktu M.Serrano svými statěmi o podzemních antarktických základnách a varováním před esoterickým hitlerismem, který nacházel v Jižní Americe živnou půdu u části intelektuálů v reakci na velmocenskou aroganci USA, bohorovně pohrdající vším, co nemělo punc amerického způsobu života. Na obraz hrozivých stínů vystupujících z trosek totálně poraženého Německa upozornil několik let po válce starosta Hamburku dr. C.V.Krogman, jemuž jeden ze spojeneckých specialistů v důvěrném rozhovoru řekl: „V tom válečném období nás po technické stránce německý průmysl předstihl nejméně o jedno století a ve vysoce sofistikovaných technických projektech přinejmenším až o jedno tisíciletí; naštěstí nemělo Německo čas a síly nutné k jejich realizaci". Dvacátéhotřetího prosince 1996 byly ve východní části RiiserLarsenova ledového šelfu v Zemi královny Maud v Antarktidě (v bodě 74°14° jižní šířky a 4°06° západní délky) nalezeny trosky německého dopravního letounu Focke-Wulf Fw 200 Condor. Nedaleko trosek byly nalezeny tělesné pozůstatky SS-Standar-tenfuhrera Karla Ohlendorfa, velitele tajné nacistické antarktické podzemní základny Base 103, spolu s několika písemnostmi, ze kterých byla sotva pětina zachovaná. Podle stěží čitelného torza knihy služebního hlášení a osobního deníku německého velitele Base 103, nalezených v jeho zavazadle nedaleko trosek letadla, je zřejmé, že poslední zápis ve svém deníku provedl velitel 15.června 1945 a nedokončil jej, protože zahynul při havárii letounu, kterým se pokoušel se zbytkem posádky uniknout z pekla, ve které se změnila Base 103. Z deníku vyplývá, že Němci nakonec nezvládli energetické generátory a došlo k jejich explozi, a při tom se vznítily i nádrže s pohonnými hmotami. Během této exploze zanikl přístav Eis Palast i Base 103 a většina osazenstva přitom zahynula. O osudu ostatních obydlených center areálu Neu Schwabenland není v deníku jediná zmínka, snad z přetrvávající fanatické snahy utajením chránit zájmy poraženého Německa. Nejlépe čitelný byl osobní deník, místy potřísněný lidskou krví, s posledním neukončeným zápisem ze dne 1.června 1945. Z deníku vyplývá, že K.Ohlendorf, v civilu báňský inženýr, amatérský archeolog a později specialista technických služeb armády, byl do Antarktidy vyslán v létě roku
1941 samotným Himmlerem, aby řídil pátrání po tajemství Thule a původu aryanské rasy. Do oblasti jižního Atlantiku jej i jeho tým odvezl torpedoborec Atlantis a tam pak přestoupili na ponorku střední oceánské třídy U-188. Jak sám později zjistil, bylo to nezbytné, protože Base 103 byla přístupná pouze z moře, přičemž bylo nutné podplout plovoucí ledový šelf, obklopující oblast Neu Schwabenlandu. Když U-188 podplula hranu ledového šelfu, vynořila se v přístavišti představující obrovskou ledovou jeskyni, kterou její objevitelé pojmenovali Ice Palace (Ledový palác). Tato asi 6 km dlouhá jeskyně byla vlastně jakousi zátokou nebo průlivem mezi dvěma ostrovy, jejíž strop tvořila velmi silná vrstva ledu. Voda zálivu nezamrzala, protože do něj vtékala řada vydatných termálních pramenů. Na břehu byl vybudován dok a malý tábor z prefabrikovaných domků. Teplota ovzduší se pohybovala těsně nad 0°C. Když seubytoval, dosavadní velitel Base 103 archeolog Dr. Kluge jej seznámil se situací a stavem archeologického výzkumu této lokality, označené krycím jménem Duhové město. Provedl jej dosud prozkoumaným systémem chodeb a sálů, které měly vesměs v průřezu tvar pětiúhelníku. Tři metry vysoké chodby a obrovské vysoké sály byly postaveny z tmavých kamenných bloků, přesně vzájemně slícovaných. Stěny chodeb a stropy pokrývaly početné kamenné mozaiky a glyfy, zobrazující stavitele těchto prastarých zařízení jako nelidské reptiloidní bytosti vzdáleně podobné mořským okurkám, kalmarům či tvory připomínající křížence žáby s ještěrkou. Někteří vyobrazení tvorové vlastnili cosi jako křídla, rozhodně ale nepatřili mezi pozemské savce. Vedle kreseb a glyfů byly na stěnách texty tvořené neznámými grafémy, které Dr.Hoss téměř rok studoval v Tibetu a přiblížil se k jejich úplnému rozluštění. Větší část chodeb však byla nepřístupná pro množství kompaktního ledu. V deníku se dále hovoří o tom, že bylo objeveno několik velkých strojů neobvyklé konstrukce. Když se je podařilo uvést do chodu, ukázalo se, že se jedná o generátory nějakého druhu energie, podobné vysokofrekvenčnímu záření. Když byl jeden generátor uveden do chodu, veškeré žárovky v obvodu základny se rozsvítily a ožily i všechny vysílačky, rádia a další elektronické přístroje, aniž byly připojeny nějakými kabely ke generátoru. Zápisy v deníku dále pokračují: „Po čase jsme zjistili, že jde o biogenerátor, který ke své funkci potřebuje lidskou životní energii Vril, která umožňuje čerpat energii z okolního prostoru. Žádné jiné palivo nebylo třeba. Životní energii poskytovali židovští vězni, kteří byli do Base 103 dodáni v dostatečném množství. „Bio-generátor Thule", jak jsem jej nazval, potřeboval pro týdenní bezporuchový plný výkon životní energii pěti vězňů. Z mozaik jsme četli historii thuleanské rasy, která areál a tato zařízení vybudovala.
Dověděli jsme se, že po sobě následovaly tři podivné reptiloidní mimozemské rasy, jedna se podobala velkým korýšům, další osminohým kalmarům a poslední připomínala dvounohé druhohorní ještěry. Bojovali spolu i s jinými mimozemšťany neuvěřitelně ničivými zbraněmi a zanikli předtím, než na Zemi vstoupili lidé. Grafémy zaznamenaly i to, jak Thuleané zničili civilizaci v zemi Rel Yeh, ležící v Pacifiku (pravděpodobně kontinent Mu-Kui), pomocí super-zbraně vyvolávající v hloubi kontinentu obývaném nepřátelskou civilizací mocné tektonické otřesy. Jednu z těchto zbraní, kterou jsme nazvali tektonický agitátor, jsme v jednom sále nalezli, ale při pokusu o její prozkoumání došlo k explozi, při níž se vypařilo vše co bylo v dosahu, včetně techniků. Dr.Hoss objevil další přístroj, který jsme pojmenovali koule Natha. Experti, kteří připluli ze základny Peenemünde, přivezli s sebou také raketu V-3, do jejíž hlavice chtějí zabudovat některý z ničivých přístrojů a vyslat jej na území USA, ale nezbyl na to čas. 15.června 1945 biogenerátor Thule explodoval. Snad to zavinila nepozorná obsluha či přetížení. Okamžitě se základna ponořila do tmy a z generátoru začala vytékat hustá zpěněná černá hmota duhově opalizující, která se chovala jako inteligentní živý organizmus. Zničila veškeré osazenstvo základny a nakonec natekla do ponorky U-1406 kotvící u doku, uzamkla za sebou závěry a vytlačila z tanků palivo, které se vzápětí vzňalo. Ponorka se i s tajemnou hmotou potopila a z ohnivého pekla se podařilo vyváznout jen Schäfferovi, Müllerovi, Reckemu a mně. Odlétáme v kabině Condora, který se podařilo nastartovat". Zde zápis končí (A.S.GIancy). Toto pochmurné svědectví nacistické aktivity v Antarktidě naznačuje, že již v dávných časech antarktická reptiloidní civilizace používala lidskou životní energii pro pohon svých agregátů. Nelze vyloučit, že totéž se odehrává na základnách na Měsíci a Marsu. Dále z deníků plyne, že reptiloidní civilizace měla na Zemi svoji základnu v Antarktidě v časech, kdy zde ještě neexistovaly ledovce. Nacisté díky svým kontaktům na tibetské tantrické mnichy Sakkia Muni získali kontakt na tajnou japonskou organizaci řád Zeleného draka a přes ni na mimozemskou humanoidní civilizaci Gizeh, sídlící v oblasti Orionu B. Podrobnější informace budou uvedeny v jedné z následujících kapitol. Nyní se opět vracím zpět k původnímu tématu. Operace High Jump (Vysoký skok) V polovině roku 1945 nařídil státní sekretář pro námořnictvo J.Forrestal,
podle příkazu prezidenta, vyslání kontigentu námořních sil zvláštního určení pod velením admirála Byrda k břehům Antarktidy. Oficiálním cílem této vojenské expedice byl vědecký výzkum a mapování, hledání ložisek nerostů a studium mořské fauny. Tajným a hlavním cílem expedice bylo podle operačníhorozkazu šéfa námořních operací C.W.Nimitze zničení tří známých podzemních opěrných bodů (Base 103, 211 a Base X) a velitelství Festung Neu Berlin, zajmout veškeré osazenstvo a všechny vybudované objekty zničit. Proto byly vytvořeny tři operační skupiny a operace nesla kódové označení High Jump. Pozadí operace High Jump skrývá celou řadu neobjasněných událostí. Jednou z nich je otázka, proč byla operace plánována z Rossova ledovce přes celý kontinent až do Země královny Maud a nebyl proveden námořní výsadek přímo na pobřeží Neu Schwabenlandu? Lze to pravděpodobně vysvětlit tím, že Američané neznali přesnou polohu podmořského vstupu do Eis Palastu a ani nebyli technicky a takticky připraveni na tak specifickou ofenzivní operaci, jako je velký ponorkový výsadek do neznámého prostředí. I když v Antarktidě právě vrcholilo léto, bylo počasí výjimečně špatné, což znesnadňovalo postup Američanů a Němcům poskytlo dostatek času na důkladnou přípravu k odporu. To ještě nikdo z US Navy nevěděl o tom, že na německých antarktických základnách je velmi silná posádka dobře vycvičených německých elitních jednotek, Hitlerův „Der Letzte Bataillon". Dodnes není k dispozici žádný spolehlivý údaj o počtech a výzbroji této jednotky, odhady vojenských historiků se pohybují mezi 5 000-100 000 muži. Operační jednotky US Navy byly vyslány z válečného přístavu Norfolk tak, aby ke břehům Antarktidy dopluly v období antarktického léta. Konvoj vezl celkem asi 4 700 mužů a tři psy se speciálním výcvikem pro vyhledávání lidí zavalených sněhovou lavinou. Počty taktických úderných jednotek jsou udávány číslem 4 000 mužů, ale některé prameny hovoří až o 6 500 mužů pod velením rear admirála R.Cruzena. Konvoj sestával z 28 lodí (některé prameny udávají až 40 lodí). Tvořila jej vlajková loď velícího admirála Byrda Mount Olympus, letadlová loď Philipine Sea a letadlový nosič s katapultem Pine Island se šesti helikoptérami a 15 letouny různého určení, nosič hydroplánů Currituck, ledoborce Horthwind a Burton Island, torpedoborce Brownsen a Henderson, ponorka Sennet, dvě lodě válečného námořnictva pro palebnou podporu Yankee a Merrick, dvě cisternové lodě Canisteo a Capacan, minolovka Henderson a dalších třináct pomocných lodí. Operace se účastnili příslušníci US Navy a přítomen byl i menší počet námořních specialistů britské Royal Navy a kanadského válečného námořnictva. Na palubě vlajkové lodi údajně byli i
vojenští pozorovatelé SSSR. Expedice High Jump plula do místa určení ve třech skupinách a centrální skupina dosáhla břehu Antarktidy 31.prosince 1946. Po vylodění v zátoce Bay of Whales byla na Rossově ledovci vybudována základna Little America. Letecký průzkum mělo provádět šest létajících člunů R-4D, které byly vybaveny supertajnými kamerami Trimetricon a velmi citlivými magnetometry, schopnými přesně lokalizovat dutiny pod ledovým příkrovem. Tyto letouny pro krátkou startovací dráhu letadlové lodi musely startovat s pomocnými raketami JATO (čtyři pro každý letoun). Průzkumnou aktivitu zahájil sám admirál Byrd letem 29.ledna 1947. Tento jeho let je spojen s dodnes nevyjasněnou událostí, protože admirál Byrd kdesi na tři hodiny přistál a nebylo s ním možno navázat spojení. Sám admirál to vysvětloval poruchou motoru, ale neoficiální informace hovořily o tom, že přistál u německé Base 211 a pokusil se vyjednat kapitulaci německé posádky. Jak sám později v neoficiálním rozhovoru prozradil, přistál se svým letadlem poblíže Festung Neu Berlin a pokoušel se přimět Němce ke kapitulaci. Nejenže neuspěl, ale Němci mu předvedli ukázky svých supermoderní zbraní a letounů, což zkušeného vojáka a velitele Byrda přesvědčilo o bláhovosti celé americké akce High Jump. Při této misi se měl Byrd údajně osobně setkat s představiteli mimozemské civilizace Gizeh Intelligence, kteří mu vysvětlili, že svými supermoderními technologiemi nadále podporují nacistické síly Německa. V následujících čtyřech týdnech bylo během 220 letových hodin provedeno snímkování přibližně 22 700 čtverečných mil a zhotoveno asi 70 000 fotografií. Z těchto snímků US Navy nikdy ani jediný neuveřejnila, ale ani neobjasnila pozadí a příčiny debaklu celé vojenské operace. Pomocí citlivých magnetometrů byla zjištěna existence většího počtu velkých dutých prostor v ledovci i několik velkých skalních jeskyní. Jeden z účastníků expedice jménem Haarmann potvrdil, že 13.února 1947, během hlídkování nad mapovaným terénem, byly cizími letouny napadeny a zřejmě sestřeleny čtyři americká letadla a několik helikoptér, protože zmizely beze stopy. Když bylo napadeno dalších devět amerických letadel a poškozeno do té míry, že nebyly letuschopné, rozhodl admirál Byrd celou operaci ukončit, všechny jednotky stáhnout a poškozenou techniku zanechat na pobřeží. Ústup byl tak kvapný, že se podobal spíše útěku. Expedice měla celkové ztráty na mrtvých kolem1 500 vojenských osob a utrpěla velké ztráty na válečném materiálu. Operace původně plánovaná na 3-4 měsíce skončila urychlenou evakuací střední skupiny již 22.února, západní skupiny 1. března a východní skupiny 4.března 1947. Chilské noviny „El Mercurio" ze dne
5.března 1947 otiskly článek svého reportéra Lee van Atta přítomného celé operaci na palubě vlajkové lodí admirála Byrda. V článku je zmíněno rychlé stažení sil US Navy z oblasti Neu Schwabenlandu, když byly průzkumné a ochranné jednotky opakovaně napadeny velmi rychle létajícími diskovými letouny s insigniemi nacistické Luftwaffe, vůči nimž američtí námořníci nenalezli účinnou obranu. Na tiskové konferenci 5.května 1947 prohlásil admirál Byrd: „Pro USA je nezbytnou nutností uskutečnit obranné akce, které by vyloučily možnost vojenského napadení z nepřátelských regionů. Je hořkou realitou, že hrozí nebezpečí vypuknutí nové války, v níž by území USA mohlo být napadeno neobyčejně rychle operujícími stroji neznámého původu, létajícími obrovskou rychlostí od jednoho pólu k druhému. Uvědomujeme si, že vše, co se odehrálo, by mohlo budoucnost učinit velmi spletitou". Admirál Byrd byl ihned po návratu předvolán do Washingtonu a 14.dubna 1947 uvítán státním sekretářem US Navy J.Forrestalem, ale krátce nato byl dlouho vyslýchán bezpečnostní službou OSS (předchůdce CIA). Veškeré materiály přivezené expedicí byly prohlášeny za „Top Secret". OSS v obavě, že se vyzradí její dosavadní vysoce utajovaná spolupráce s Ilumináty a Gizeh Intelligencí, prosadila, aby byl admirál Byrd několik měsíců držen v naprostém ústraní, než utichne horečné pátrání novinářů. V roce 1957 za velmi podivných okolností umírá, ale ve skutečnosti obdržel v rámci Operation Deep Freeze (viz kapitola Vysvětlivky) novou identitu, která ho měla uchránit před útoky cizích tajných služeb, neboť byl nositelem významných státních tajemství. Státní sekretář J.Forrestal byl poslán do důchodu a umístěn na psychiatrickém oddělení v Bethseda Naval Hospital, kde k němu neměla přístup ani manželka. Umírá nakonec sebevraždou skokem z okna, která byla pravděpodobně zinscenovaná tajnými službami na příkaz Iluminátů. Ti se potřebovali zbavit velmi nepohodlných dobře známých a veřejností oblíbených svědků. Debaklem operace High Jump byla v podstatě odstraněna opoziční skupina amerických vlastenců operujících v rámci US Navy COM 12/CABAL, která velmi komplikovala uskutečňování tajných záměrů Iluminátů již od zahájení experimentů v rámci projektu Rainbow (Filadelfský experiment). O tom, co se v Zemi královny Maud odehrávalo v dalších letech existují pouze dohady. Hovoří se o tom, že Němci se odtud přesunuli zčásti na tajné podzemní základny v Ohňové zemi a v Argentině, zčásti na měsíční základny a do nově vybudovaných měst na Marsu, ale malá část specialistů a vlivných činitelů s úzkým vztahem k Iluminátům zůstala na území USA.
O německých základnách na Měsíci a na Marsu zatím nejsou k dispozici žádné jednoznačné důkazy. Osmého ledna 1956 vědci z chilské antarktické expedice zaznamenali čilý několikahodinový letecký provoz letounů neobvyklých konstrukcí (válce, disky) v oblasti Weddelova moře. Teprve za několik let vešlo ve známost, že v tutéž dobu zde probíhala tajná americká námořní operace „Penguin War", jejíž výsledek byl údajně mnohem horší než osud expedice admirála Byrda. Podrobnosti nejsou k dispozici. Opuštěné antarktické základny poté byly, po tajné dohodě s SSSR, údajně zničeny dvěma nukleárními náložemi v rámci experimentu s Alternativou 1. Vědci Jihoafrické republiky potvrdili v oblasti Neu Schwabenlandu dvě jaderné exploze -první se odehrála 27.srpna pod zemí, druhá 9.září 1958 na povrchu. Průzkum této oblasti opakovaný v roce 1957 pod krytím Mezinárodního geofyzikálního roku byl proveden přibližně po uplynutí doby potřebné k poklesu indukované radioaktivity zasaženého území na snesitelnou úroveň. Skutečností zůstává, že po roce 1947 aktivita německých ponorek a diskových letounů v oblasti Země královny Maud utichla, nebo se možná jen přesunula jinam. Domnívám se, že bývalými spojenci vytvořený projekt Mezinárodního geofyzikálního roku, spolu s americkým projektem Deep Freeze, byl v podstatě pouze zástěrkou pro uklizení toho, co v Antarktidě oči světa neměly nikdy uzřít. Temné stíny s ostrými zuby Pravděpodobně se v dohledné době nedočkáme objasnění podivných událostí předcházejících neméně podivnou operaci High Jump, ani událostí s touto operací bezprostředně spojených. Nezbývá než se obrátit k jiným zdrojům. Lhasský manuskript, některétantrické texty a egyptské papyry se obvykle jen letmo zmiňují o tom, že jedna prastará civilizace, kterou staří Egypťané pojmenovali Haunebut, předvídala svůj katastrofický zánik, a proto na několika místech Země v pečlivě vybudovaných podzemních depozitech uschovala nejen písemné záznamy své historie, informace o své vědě a technologii, lékařství, umění aj., ale i funkční vzorky strojů, zařízení i přístrojů v té době používaných. Tyto poměrně vágní informace potvrzuje řada známých psychotroniků, jako například H.P.Blavatská, E.Cayce a T.Lobsang Rampa, který návštěvu jednoho takového depotu starobylé techniky v horách Tibetu detailně popisuje (Jeskyně předků). Jeho informace jsou do té míry technicky přesné, že zjevně popisoval to, co osobně viděl. Podle dostupných informací existuje takových depozit starobylé vědy a technologie několik, bohužel jejich přesná lokalizace není
známá. Především se hovoří o depotu v Egyptě v podzemních prostorách mezi Sfingou a Velkou pyramidou. Že staří Egypťané jako dědici atlantské civilizace věděli, jaké technologie jsou v jejich posvátných místech ukrývány, svědčí například fresky několika typů létacích strojů na aerodromu, umístěné na překladu ve sklepních prostorách chrámu v Dendeře. Další depoty se mají nacházet údajně v zemi Thule (Antarktidě), na Slunečním ostrově v jezeře Titicaca, v podzemí Peru nedaleko Icy, ve skalních jeskyních Pyrenejí a v podzemních areálech západní části USA (Mount Shasta aj.). Rozsáhlý technologický depot měl být i v podzemí na odvrácené straně Měsíce, v lokalitě místní atlantské vojenské základny. Podrobné informace a přesná lokalizace těchto depozit a postupy otevírání ochranných zámků a další s tím související pokyny byly uloženy v některých klášterech starých tibetských a indických tantriků. S jednou skupinou takového starého tibetského tantrického řádu Sakkiamuni (Červených čepic) navázali již počátkem tohoto století velmi úzký styk němečtí esoterikové (podrobnosti uvádím ve své knize Stezka Draka). Němečtí orientalisté se díky tomu dostali k historickým pokladům jejich tajných knihoven a v nich nalezli mnoho tajených informací o lokalizaci a přístupu k depotu v Egyptě a v Antarktidě. Potřebné přesné informace ale získali až po uzavření aliance s mimozemskou civilizací Gizeh Intelligence, o čemž jsem se již dříve zmínil. Z toho lze dovodit, že za intenzivní aktivitou Němců v Antarktidě byl zájem o získání antarktického depotu, což se jim zjevně zdařilo. Pokusili se i o získání egyptského depotu, ale zde úspěch neměli. Při hodnocení německých strategických operací mimo území Evropy vychází najevo, že mohutná a vojensky dost pochybná operace silné armádní skupiny Afrikakorps, vysazené na území severní Afriky, neměla za cíl dobýt Suezský průplav a tím odříznout Spojence od zdrojů ropy a dalších surovin, jak se Spojenci domnívali, ale ve skutečnosti bylo jejím hlavním cílem obsazení území kolem Káhiry a vyzvednutí depotu z podzemí Sfingy. Když se Hitler přesvědčil, že antarktický depot je velmi produktivní, přestal trvat na egyptské operaci Afrikakorpsu a celou zdánlivě vojensky nesmyslnou operaci ponechal svému osudu, přestože v té době na ruské frontě potřeboval každého bojeschopného vojáka. Co vše Němci v antarktickém depotu nalezli se již asi nedovíme, ale je k dispozici řada indicií ukazujících, že odtud pochází s velkou pravděpodobností většina takzvaných „Vergeltungswaffen", jejichž vývojem se němečtí vědci a inženýři za časů III.Říše zabývali a jejichž autorství si bez ostychu přisvojili. Mám dobré důvody k domněnce, že právě antarktické podzemní město mělo ideální polohu k přebírání a opci nových technologií od Gizeh
Intelligence (Kamagolu II) a ke školení německých odborníků. Otázkou, kterou asi již nerozřešíme, je, které artefakty a technologie pocházely z doby Atlantidy a které přinesli příslušníci Gizeh Intelligence? Některými supermoderními zbraňovými systémy a technologiemi III.Říše se zabývám v jiné kapitole této knihy. V poslední době se otevřela část německých válečných archivů a torza archivu technické divize SS-Schwarze Sonne, která uvízla koncem války na území Německa, a tak se dostala v rámci akce Paperclip do rukou Spojenců. I když ty nejzávažnější informace Němci zřejmě včas z Německa odvezli, přesto střípky informací o některých z dosud pečlivě utajovaných německých zbrojních a leteckých výzkumných programů poskytují možnost vytvořit si alespoň rámcový obraz těch možností, které jim aliance s technicky mnohem vyspělejší civilizací Gizeh Intelligence poskytovala. Týká se to především vysoce sofistikované skupiny letounů zcela nové koncepce (Projekt V7), ale také technologie atomových zbraní (Projekt V6) a technologie samonaváděcích protileteckých zbraní (V3) a dalších. V obrazové příloze uvádím několik autentických dobových fotografií vztahujících se nějakým způsobem k německé aktivitě v Antarktidě či vycházejících z technologií Gizeh Intelligence. Tyto dobové obtížně falzifikovatelné fotografie prokazují, že III. Říše skutečně vlastnila přinejmenším deset různých typů diskoidních letounů a němečtí piloti je uměli dokonale řídit (Obr.46 až Obr 55) Nejen to - němečtí inženýři a konstruktéři si dokázali úspěšně osvojit technologii Gizeh Intelligence a využít ji i ke konstruování meziplanetárních lodí (Obr.51 až Obr.56). Podle autentické německé mapy území Neu Schwabenland zde existovalo nejméně 12 podzemních bází, které byly údajně mezi sebou propojeny sítí tunelů. Většina těchto lokalit se pravděpodobně nacházela v blízkosti břehu průlivu oddělujícího oba antarktické ostrovy a byla přístupná z tohoto průlivu, který byl sice shora překryt mohutnou ledovou klenbou, ale díky četným pramenům horké vody nezamrzal ani v největších mrazech. Velkou strategickou výhodou bylo to, že průliv byl z vnějšího moře přístupný pouze ponorkám, pokud podpluly hranu plovoucího ledového šelfu a vůči leteckým útokům byl víc než dokonale chráněn. Umístění základen mělo i další nezanedbatelnou výhodu, která spočívala v možnosti úniku posádek pomocí ponorek do dvou směrů, aniž je mohl kdokoliv z hladiny kontrolovat a sledovat.
V. Některá tajemství II. světové války Nekonečným mořem plují lodě na cestě k Thule, kde záblesky zbraní Titánů noc mění v den. V ohnivých vozech do výšin nebes vystoupí, aby v severním království zažehli pochodeň války. Periegesis (Priscian) Na počátku byl Z-Plan Někdy v období 1930-1931, kdy v Německu nacisté začali zřetelně krystalizovat v budoucí mocnou politickou sílu Německa, došlo k tajnému navázání kontaktu německých esoteriků z Thule Gesellschaft s Třetí mocností (Die Dritte Macht), což měla být vysoce technologicky pokročilá kolektivistická civilizace z oblasti Aldebaranu, která později vešla ve známost pod jménem Kamagol II a představovala část tyranské civilizace, která se odštěpila po II. galaktické válce. Zbytek lyranské civilizace odešel do oblasti tau-Ceti a dnes ji známe jako Plejáďany. Odštěpená část, která bývá někdy označována pojmem Elohim, tvořila několik skupin řízených „juntami" (klany) - Gizeh Intelligence, Jehowah a Gizeh, které svoji představu organizační, mocenské a sociální struktury světa spojili v ideologii Kamagol. Principy Kamagolu uplatňovali na Zemi po velmi dlouhou dobu. První verze této mocenské ideologie zvaná Kamagol /je spojená s Arusem, nebo s jeho synem známým pod jménem Jehowah. Vytvoření Kamagolu I předcházela snaha Elohim-Gizeh Intelligence usídlit se na Zemi v oblasti Mezopotámie a Persie přibližně v období 3000 - 3500 př.n.l., která z nejasných příčin neuspěla. Přesto po ní zůstala výrazná stopa v historii Summeru, Akkadu a Babylonie. Pokud lze z historických reflexí opatrně usuzovat, byl Kamagol I uplatněn poprvé v souvislosti s exodem Hebrejů z egyptského zajetí, konkrétně při zjevení Desatera Mojžíšovi na Sinai. Zákony Kamagolu I, které Mojžíšovi zřejmě osobně předal Jehowah, byly velmi přísné a často se pohybovaly na hranici lidskosti. Přibližně v roce 160 př.n.l. umírá Jehowah a žezlo „Boha Hebrejů"přejímá jeho syn Outsent. Ten krátce nato novelizuje ideologii a vytváří Kamagol II, který má mít platnost podnes. Pojem „Kamagol" lze nejspíš přirovnat k ideologické doktríně formulované jako program ústředního komputeru řídícího celé kolektivistické společenství Elohim. Úděsná představa možnosti, že by bolševici dokonale ovládli komputerovou technologii, každého jedince opatřili čipem a veškerý život společenství by kontroloval a řídil centrální počítač, je nesrovnatelně děsivější než by mohl vymyslet sám Orson Welles. Přesto v
Galaxii existují přinejmenším dvě technologicky vyspělé kolektivistické civilizace řízené centrálním komputerem. Před bolševizmem nás zachránil nízký IQ „dělnicko-rolnických" vládců. Zcela jinak tomu bylo v případě nacistického hnutí. Nad kmeny Izraele však Elohim zřejmě ztrácejí kontrolu vzhledem k expanzi Římanů, kteří nakonec rozehnali kmeny Hebrejů do všech stran světa. Přesto se Elohim podařilo Kamagol II poprvé uplatnit pomocí složitých pletich a denunciací vůči Ježíšovi, jako nežádoucímu rušiteli a nebezpečnému kritikovi principů věrouky Elohim. Skončilo to tak, že Ježíš byl vystaven krutému mučení na Golgotě, protože odmítl odstoupit od hlásání gnostické Pravdy, a ta se poté stala živnou půdou, z níž čerpaly vnitřní sílu kořeny původní křesťanské věrouky. Pokud lze podle historických aspektů usuzovat, byl Kamagol II výrazněji uplatněn podruhé v Evropě při podpoře vizí A.Hitlera a rozvoje nacistického hnutí. Třetím případem uplatnění Kamagolu II jsou pravděpodobně události související s tajným americkým projektem Montauk, který se týkal technologie cestování v čase (temporalnautiky). Ve všech případech stála v pozadí snaha Elohim (Gizeh Intelligence) o získání globální kontroly nad Zemí. Podrobnější informace o těchto entitách uvádím v kapitole „Vysvětlivky". Dnes nelze přesně stanovit, která z těchto skupin Elohim uzavřela s nacisty alianci a podporovala je poskytováním vyspělých technologií a vědeckotechnických znalostí. Některé prameny hovoří o tom, že to byla skupina Gizeh Intelligence (Ashtar Collective Space Force), jiné, že šlo o skupinu Gízanů (Gizeh Intelligence), pravděpodobně jsou to však pouze synonyma jedné a téže entity Elohim. Tento kontakt byl údajně zprostředkován emisary tantrického tibetského řádu dGe-lugs-pa (Sakkia Muni), který vyslal své emisary do Německa a tajným japonským řádem Zeleného Draka. Tato diplomatická aktivita Německa měla nejvyšší stupeň utajení a dodnes o tom vypovídají pouze střípky prakticky neověřitelných informací. Kdy do této hry vstoupil admirál Canaris, který byl rovněž členem Thule Gesellschaft, není známo, rozhodně však byl jednou z německých osobností, které se bezprostředně účastnily na uzavření aliance mezi rozvíjející se III.Říší a Kamagol II (Gizeh Intelligence, Gizeh). Existují nepotvrzené informace o tom, že ve skutečnosti iniciátorem tohoto kontaktu byl „dámský klub" společnosti Vril (odnož společnosti Thule), jehož dvě členky Maria Orschitsch, původem ze Záhřebu a Sigrun F., údajně uskutečnily chanellingový kontakt s Kamagol II a chanellingové poselství Kamagol II předaly osobně A.Hitlerovi. VRIL-společnost byla jednou z nejzajímavějších tajných společností jaké kdy existovaly. Přesto o
společnosti Vril dodnes nebyla v Německu napsána jediná kniha, pravděpodobně proto, že veškerý použitelný materiál, vztahující se k tomuto problému byl před Spojenců úspěšně utajen a zcela zmizel z dohledu, protože by se tak odkrylo působení neněmeckých mocenských sil, což je dosud před německým národem úspěšně skrýváno. Z tohoto poselství se dochovaly dva popsané listy (Tempelschrift). A.Hitler dále kontakty s Kamagol II udržoval pouze osobně, ale nedochovaly se o tom žádné záznamy. V pozadí zmíněné události stál nejvyšší iniciovaný člen společnosti Thule, generál a profesor K.Haushofer, blízký přítel admirála W.Canarise. Historie kontaktu nacistů s civilizací Gizeh Intelligence (Gizeh) má tedy několik interpretací, ovšem odlišit dnes tu správnou je nadále dost problematické. Jelikož se nepodařilo dost přesně odlišit entitu Gizeh Intelligence od entity Elohim, domnívám se, že obě entity jsou v podstatě identické, proto pro zjednodušení budu dále používat jméno entity „Gizeh Intelligence", nebo „Kamagol II". Poslední chanellingový kontakt obou medií se uskutečnil o Vánocích 1943 v Ostseebad Kolberg. Důvodem byl celkově nepříznivý vývoj války, který vedl A.Hitlera (nebo některého z jeho klonů) a další čelné nacisty (Himmlera, Künkela, Goringa, Bormanna a další) k závěru, že bude nutné ponechat si otevřená „zadní vrátka" pro případ porážky. Byl navázán kontak s civilizací Summi-Er v Aldebaranu, která prostřednictvím Gizeh Intelligence předala Němcům technologii pohybu prostorem v mezidimenzních kanálech (červích dírách). Tuto technologii Němci pojmenovali Diesseits-Jenseits-Diesseits-Mehrfach-Dimensionskanalflug a týkala se letů letadly Vril a Haunebu mezi Zemí a Aldebaranem. Podle nepotvrzených zpráv touto cestou opustil po porážce III.Říše Zemi také A.Hitler s E.Braunovou. Gizeh Intelligence podle smlouvy z roku 1930 (1931?) nabídli III.Říši rozsáhlou technickou pomoc a předali Němcům mnoho dodnes neznámých technologií a vědeckotechnických informací. V té době však v Německu neexistovala organizace schopná tuto technickou pomoc přijmout, optovat a připravit veškeré nutné podmínky pro její úspěšnou technickou realizaci. Admirál W.Canaris pro tento účel nabídl svůj dobře organizovaný Abwehr, což bylo ostatními účastníky přijato. Organizací projektu opce a využití této technické pomoci, signovaného pod kódovým označením Z-Plan, pověřil W.Canaris 5.odbor Abwehru. Tímto způsobem, podle zámyslu Gizeh Intelligence, mělo být Německo vybaveno pro připravovanou válku nesrovnatelně účinnějšími zbraňovými systémy než měli k dispozici Spojenci, což mělo zaručit jeho absolutní vítězství. Pátý odbor Abwehru (Abteilung Z) vytvořil řídící organizaci Die Kette, která zahrnovala čelné
osobnosti ozbrojených sil, průmyslu, financí a ekonomiky (generál A.Galland, generál E.von Mannstein, admirál K.Dönitz, V.Borghese, A.von Mackensen, R.Engel, E.Sánger aj.), zástupců a technických ředitelů průmyslových závodů (Arado, Dornier, Focke-Wulf, Heinkel, Siemens, Henschel, Daimler-Benz, DSF, Gotha, Messerschmitt, Junkers, Blohm & Voss a Fiat) a vedení technické divize SS Schwarze Sonne. V čele Die Kette stál W. Canaris a jeho Abwehr měl za úkol obstarat devizy na nákup potřebných vzácných surovin. Nyní si opět dovolím krátce odbočit, neboť bych chtěl čtenáře upozornit na několik záludných a dodnes ne zcela objasněných událostí, které se v USA odehrály přibližně mezi roky 1930-1945 a měly určitý vliv i na vývoj situace v Evropě. Koncem 90. let 19. století nebo na počátku 20.století, se N.Teslovi podařilo navázat pomocí speciálně laděného radiového vysílače spojení se základnou mimozemšťanů na Venuši(?) a zřejmě došlo i k jeho osobnímu kontaktu s emisary této civilizace, kterou byli humanoidní Aliens z federace Kondroskans (K-Group), kteří byli pravděpodobně jednou ze skupin Plejáďanů. K-Group poskytla Teslovi řadu informací technického charakteru, což se následovně projevilo v jeho revolučních vynálezech. N.Tesla byl blízkým přítelem F.D.Roosevelta, a tak na žádost kondroskan ského vyslance zprostředkoval tajné setkání obou představitelů někdy počátkem roku 1930 a sám se ho zúčastnil. Kondroskanský vyslanec upozornil amerického prezidenta na alianci, uzavřenou prostřednictvím Iluminátů mezi entitou Gizeh Intelligence a nacisty (Thule Gesellschaft). Upozornil také na to, že v rámci alianční smlouvy s entitou Gizeh Intelligence získala III.Říše řadu převratných technologií, které by ji mohly zajistit vítězství v připravované válce. Když by Hitler dosáhl vítězství, měla se III. Říše stát součástí galaktické říše Orionu II a postupně ovládnout celou Zemi. Vyslanec také upozornil amerického prezidenta, že řád Iluminátů si prostřednictvím elitářské skupiny Jason Society a řádu Bones and Skulls upevňuje své vlastní pozice v Eastern Establishmentu, o smlouvě mezi Kamagol II a nacisty ví a podporuje ji. Vyslanec nabídl jménem své federace poskytnutí řady pokrokových technologií, které by pomohly hrozící technickou převahu III.Říše neutralizovat. Za to požadoval, aby USA postavili Ilumináty mimo zákon a znemožnily pokračování jejich činnosti. Tímto požadavkem, jak se říká, padla „kosa na kámen". Sbor náčelníků, velitelství letectva a zejména vědci zabývající se vojenskými výzkumy se postavili proti smlouvě s K-2. Existuje možnost, že hrála svou roli i jistá arogance a namyšlenost Američanům vrozená, jistě se však
projevil vliv Iluminátů již pevně usazených v armádních složkách. Pro uzavření smlouvy bylo pouze velení US Navy, zejména skupina DARP z Navalí Intelligence (Výzvědná služba námořnictva) COM 12/CABAL. Stanovisko F.D.Roosevelta není známé, patrně hodlal jako prezident zůstat neutrální a vyčkat rozhodnutí Kongresu. Jelikož nabídka smluvní aliance s Kondroskany byla odmítnuta, nezískaly USA nové technologie a celá událost upadla v zapomenutí. Ilumináti však nezapomněli N.Teslovi, že se pokusil zprostředkováním nabídky alianční smlouvy s Kondroskany neutralizovat jejich vliv. Tesla ztratil finanční podporu svých mecenášů, takže byl nucen přerušit své výzkumy a nakonec i zavřít svou laboratoř. Umírá podivným způsobem, který dodnes řada historiků považuje za utajenou vraždu. Federální tajná služba krátce po Teslově smrti zabavuje veškeré jeho písemnosti. Ty se beze stopy ztratily a dodnes nebyly nalezeny. Přesto v jeho díle dále pokračovali, třebaže s mnohými těžkostmi, jeho přátelé Dr.A.Matthews a Dr.W.Smith v rámci soukromého projektu Magnet Report.N.Tesla byl zřejmě jednou z prvých známých osobností, které se staly obětí machinací Iluminátů, podobně jako později oba bratři Kennedyové. USA se entitě Gizeh Intelligence jevily jako přirozený spojenec III.Říše a plně zapadaly do záměru Gizeh Intelligence získat kontrolu nad celou Zemí, protože jejich záměrem bylo vytvoření mocensky silného „železného korzetu" USA-III.Říše-SSSR-Japonsko, který by zájmy entity Gizeh Intelligence na Zemi ochotně uskutečňoval. Proto také Hitler od samého počátku vojenské expanze III. Říše ujišťoval USA o přátelských vztazích mírumilovnosti Německa a skutečně po delší dobu neměl zájem USA vojensky napadnout. Domnívám se, že díky tajné podvratné aktivitě kondroskánského emisara se události vyvíjely zcela jinak. Potenciální spojenci začali válčit mezi sebou, čímž byl záměr „železného korzetu" v zásadě eliminován. Přes uvedené dílčí informace je Z-Plan (Ziel-Plan) jedním z řady dodnes plně neobjasněných tajemství III. Říše. Víme o něm to, že je dítětem 5. odboru Abwehru (Abwehr byl výzvědnou službou německé armády), přesněji jejího šéfa admirála W.Canarise. Byl prokazatelně zahájen v roce 1936, ale přípravné práce probíhaly tajně již nejméně tři roky předtím. Je známo, že o kontrolu nad Z-Planem usiloval Himmler se svým RSHA (Reichs sicherheitshauptamt-Říšský bezpečnostní úřad) od samého počátku jeho vzniku, ale plně uspěl až po odstranění W.Canarise v polovině roku 1944, kdy byl Abwehr zrušen a přešel do Himmlerova RSHA. Od tohoto data byl Z-Plan kódovým označením pro „Zukunft Plan". Admirál W.Canaris byl příslušníkem elitní německé vojenské šlechty a
německým patriotem oddaným wilhelmovské ideji Velkoněmecké říše. Byl hluboce mysticky založen a stal se členem některých německých esoterických společností, ve kterých se sblížil i s A.Hitlerem. Hitlerovi byl hluboce oddán, protože jej pro jeho mystické schopnosti považoval za jediného možného německého státníka schopného vyvést Německo z poválečného politického a ekonomického chaosu, zbavit jej potupných reparací a vrátit Němcům opět ztracené národní sebevědomí. Když Hitler začal podléhat vlivu některých předních nacistů z NSDAP (M.Bormanna, H.Himmlera, H.Müllera, gen.Kammlera, dr.Goebbelse a H.Goringa), kterými Canaris opovrhoval a považoval je za „parvenu" schopné každého zločinu, začal se Canaris stále více přiklánět k opozičním německým generálům, kteří uvažovali o možnosti vhodným atentátem Hitlera a jeho nacisty odstranit dříve, než bude pro Německo pozdě. To se stávalo stále aktuálnějším dilematem, vzhledem k tomu, že německé armády ztratily iniciativu na východní frontě a průmyslová centra a velká města Německa drtily neustále mohutnící letecké údery Spojenců. RSHA a jeho výkonné jednotky SS s bezpříkladnou krutostí a nelidským zacházením s vězni a se zajatci v koncentračních táborech, způsobily ztrátu posledních zbytků prestiže Německa jako civilizovaného státu. Rýsovala se hrozivá možnost, že blížící se vojenská porážka by mohla přerůst i v zánik německého národa. Tomu chtěl Canaris a opoziční skupina německé generality zabránit likvidací Hitlera a čelních nacistů, jakož i odzbrojením vojenských jednotek SS. Aby Německo nebylo vystaveno požadavku bezpodmínečné kapitulace, bylo nutno obnovit všemi způsoby válečnou iniciativu Wehrmachtu. To ale nebylo možné bez vývoje nových vysoce účinných zbraňových technologií, což bylo skutečným posláním Z-Planu. Himmler vyvíjel značnou snahu o získání úplné kontroly RSHA (SS) nad Z-Planem, ale bez významnějších úspěchů. Cestu mu úspěšně přehradila zvláštní skupina „Die Kette", o níž jsem se již výše zmínil. Teprve když v polovině roku 1944 byl Canaris zatčen jako jeden z čelních členů opozice armády za organizování atentátu na A.Hitlera, spadl Himmierovi do klína nejen Z-Plan, ale i celý Abwehr i s Abteilungem 5. Gesci nad Z-Planem pak převzala bezprostředně technická divize SS Schwarze Sonne, především její dvě oddělení SS-Entwicklungstelle-IV a SS-Entwicklungstelle-V, jejichž sídlo leželo ve Wiener Neustadtu. Z-Plan ve své původní podobě představoval ideovou a vědeckotechnickou základnu pro rozvíjení nových zbraňových systémů Vergeltungswaffen (zbraně odplaty), které byly později německou propagandou označovány jako Wunderwaffen (zázračné zbraně).
Karotechia Když RSHA převzal oblast působení bývalého Abwehru, připojil k nově vzniklému konglomerátu ještě jedno vlastní velmi tajné oddělení, známé pod signaturou Karotechia. Původně bylaKarotechia tajným esoterickým oddělením SS (Okkulte Abteilung der SS). Její počátky souvisejí s příkazem Himmiera na vytvoření „Sonderkommanda H" (Hexenkommanda, skupiny čarodějů), které se původně zabývalo shromažďováním zápisů ze středověkých inkvizičních procesů katolické církve a záznamů o pronásledování vyznavačů náboženství starých Germánů. Rovněž byly shromažďovány všechny dostupné alchymistické spisy, zejména takové, které se vztahovaly k nekromancii a černé magii (viz.kniha Alchymie a theurgie svatého ohně). Byl vytvořen katalog a archiv obsahující údajně 33 000 záznamových karet. Podle původního cíle měly tyto materiály sloužit jako podklad pro pozdější tvrdý zásah RSHA vůči katolické církvi. Když byl tento úkol dokončen, spojil O.Bitterich Sonderkornmando H s další tajnou esoterickou skupinou „Abteilung zur Ůberprůfung der Sogenannten Geheimwissenschaften" (Oddělení pro výzkum tajných věd) v tajný elitní řád neo-lluminátů „Karotechii". Dodnes nebylo nalezeno vysvětlení původu tohoto pojmenování. Hovoří se o tom, že toto pojmenování pochází od termínu karote, což byl údajně německý přepis asijských bojových umění známých jako karate, mezi jehož stoupenci se idea Karotechie měla údajně zrodit. Karotechie se zabývala jednak nekromantickými experimenty, které dovedla k vysoké dokonalosti, zejména když se v roce 1944 podařilo získat originál díla Goethic Necronomicron. Dále se zabývala pečlivým studiem Kabaly, magických technik Chaldejců, Cikánů, Keltů a nahujských kmenů Mezoameriky. V zimě roku 1944 bylo pomocí nekromantických praktik oživeno několik desítek mrtvých vojáků z východní fronty, kteří pak byli používáni v roli „zombie". Hlavní důraz byl kladen především na obnovení prastarých germánských zasvěcovacích rituálů pro novice SS a zasvěcovacích esoterických rituálů vyšších stupňů nazývaných znovuzrození rytířů Pána temnoty Ahu-Y'hloa („znovuzrození v satanském řádu Bratrstva smrti"), které se prováděly v hlubokém podzemí řádového hradu Černých rytířů SS (rytířů Karotechie) Wewelsburgu, kam nesměl dopadnout jediný paprsek slunce. Usilovně se snažili o vytvoření moderní paralely původního templářskému řádu a jeho elitní skupiny rytířů Grálu. Byl však mezi nimi jeden velmi podstatný rozdíl. Templáři nesloužili Pánu temnot, ale byli řádem Kristovým. Posledním, ale v podstatě nejdůležitějším posláním Karotechie, bylo nalezení artefaktu
Schwarzen Stein a posvátné zbroje boha Thora (kladiva, rukavic, pásu, meče a přilby). Porážku III.Říše členové Karotechie spojovali s mytologickým zánikem světa Gotterdämmerung (Soumrak bohů). Na hradě Naudabaum provedli na konci války mystický obřad „spojení s Pánem Tmy Azathotem", kterého se zúčastnilo údajně 137 členů Karotechie, ale přežilo pouze 37 adeptů majících nejvyšší zasvěcení Karotechie. Obrovská negativní energie uvolněná během tohoto rituálu černé magie však změnila v trosky i místo rituálu, hrad Naudabaum. Zbývající členy Karotechie dopravila ODESSA (tajná organizace SS zachraňující vlivné nacisty z obsazeného Německa) nejprve do Argentiny (Le Estancia), kde má být současné středisko Karotechie, později odešli do USA, kde se spojili s americkými Ilumináty (Bonesmany). Jak se později ukázalo, inspirovala nacistické „konečné řešení židovské otázky" právě Karotechia, protože chtěla od Hebrejů jejich Kabalu, mystické Thorovy zbraně a samozřejmě jejich bohatství. Domnívám se, že i idea „konečného řešení české otázky" se zrodila v Karotechii, protože Češi sídlili v oblasti, ve které byl v dávných časech uložen mýtický Schwarzen Stein (Čintámaní). Pro osvětlení největších hlubin temného pozadí působení Karotechie během II. světové války však byly nejzávažnější archivní materiály týkající se fenoménu s kódovým označením Schwarze Sonne (Černé Slunce). Z nich vyplývalo, že Karotechie získala informace o existenci mystického fenoménu Schwarze Sonne, což měl údajně být černošedý kámen s intenzivní fialovou fluorescencí, známý pod jménem Schwarzen Stein. Zasvěcený držitel tohoto fenoménu získával moc božského vědění a nesmrtelnost. Podstata účinku tohoto fenoménu, podobně jako mýtického kamene Čintámaní (kamene Rayeta, Garel), spočívala v emisi zvláštní energie mající vysokou biologickou aktivitu na molekulární a submolekulární úrovni, která jednak uvolňovala blokádu „spících genů" (lidské DNA), jednak pravděpodobně obnovovala původní vícedimenzní (vícevláknovou) strukturu DNA a odstraňovala genetické deformace vzniklé v lidském genomu během předcházejících desítek tisíců let. Podle vzoru Artušových rytířů kulatého stolu byla vybrána skupina esoteriků zasvěcených dle regulí řádu Karotechie, a ta se ustavila jako tajný řád Herren vom Schwarzen Stein, který býváněkdy nazýván Černý řád SS, nebo řád Černých rytířů SS, přičemž signatura „SS" v této souvislosti znamená „Schwarze Sonne" a ne „Schutzstaffeln". Černý řád SS měl tak úzkou vazbu k řádu Karotechie, že laici jej někdy nazývají také řádem Karotechie. Hlavním posláním tohoto řádu bylo nalezení Schwarzen
Steinu, což se údajně nezdařilo ani do konce války. Nacistickým esoterikům z Karotechie bylo dobře známo, že držení tohoto kamene by zaručilo III.Říši nejen dlouhodobou existenci, ale i neomezenou moc nad vědomím lidí. Od tibetských tantriků získali nacisté informaci, že jeden z úlomků tohoto kamene je ukryt na posvátném místě kdesi v Čechách, proto obsazení Čech určil Hitler jako jeden z tajných prioritních cílů německé expanze. Vše, co se jinak odehrávalo mezi roky 1936-1939, sloužilo jako krycí akce tohoto tajného Hitlerova plánu. Nalezením Schwarzen Steinu pověřil R.Heydricha osobně sám A.Hitler. Heydrich byl jmenován komturem (prvním rytířem) řádu Herren vom Schwarzen Stein krátce před tím, než byl na příkaz Hitlera poslán do Čech. Důvod nacistické nenávisti vůči Čechům, podobně jako vůči Hebrejům, měl počátek kdesi v dávné historii obou národů, které se v určitém bodu své historie střetly se zájmy Ásů, praotců Germánů. Hebrejové v dávné minulosti obdrželi mystické Thorovy zbraně, odebrané poraženému Ódinovi, a odmítali je vrátit Germánům, kteří se považovali za pravoplatné dědice Ásů. Mimoto Hebrejové měli Kabalu, a tím i zdroj mnoha důležitých informací strategického významu, které byly Germánům odepřeny. S Čechy to ale bylo poněkud jinak. Český národ, podobně jako i jiné evropské národy, má své exoterické dějiny, které se začínají zapisovat někdy kolem poloviny prvého tisíciletí. Vedle těchto exoterických dějin Čechů, mimochodem často zaznamenávaných různými cizími historiky a jimi dle potřeby cizích zájmů deformované a lživě upravované, však existují i dějiny esoterické. Tyto esoterické či skryté dějiny českého národa sahají velmi daleko do hloubi věků, mnohem dále než by byli současní historici ochotni připustit. Na starobylost českého národa ukazuje i samo jeho jméno, se kterým vstoupil někdy mezi roky 450-550 do České kotliny. Toto jméno bylo zaznamenáno ve starých franckých kronikách (Moissacká kronika, anály kláštera Saint Amaud) jako Cichu Windones a Cinu Windones, neboli „Cinové bílé rasy". Pojem „Windones" či „Wenedi", v tehdejší francké západní Evropě, označoval bílé árijské kmeny, přicházející od východu. Cinové (čteno „Činové") v době příchodu tvořili jeden, počtem nevelký, kmen v kmenovém svazu árijských Nýsů. Cinové původně byli početně nevelkým společenstvím, či spíše esoterickým řádem, který byl pověřen ostrahou a péčí o posvátný mystický kámen Čintámaní, představující středobod nejvyššího stupně zasvěcení v árijských mystériích Haomu. Cinové tvořili původně skupinu kněží (a jejich rodin), kteří střežili božský kámen Čintámaní, připravovali novice k obřadům zasvěcení a zabezpečovali průběh samotných obřadů mystérií Haomu. V nejstarší verzi
sanskrtu představují slova „čint" a „čintitá", termíny používané pro označení pojmů „vědomí" a „mysl", nebo „přemýšlení". Slovo „maní" označuje takové pojmy jako „krystal", „drahokam" či „klenot". Složené slovo „čintámaní" tedy vyjadřuje pojem, který by se dal nejlépe vyjádřit jako „kámen ovlivňující vědomí člověka". Mystéria Haomu přinesli árijští Čintové z původní pravlasti Boiothie, což byl jeden z ostrovů severního archipelagu Hyperborea (ležícího dnes na mořském dně), do oblasti, kterou dnes zaujímá Irán, Afganistán, Pákistán a severní Indie, přibližně kolem 4.500 př.n.l. Podle jména své prastaré ostrovní vlasti, byli naši dávní praotcové také zváni Boiothové či Boiové. Z toho, co jsem uvedl vyplývá, že skrytá historie starobylého českého národa je přinejmenším srovnatelná se starobylostí historie Číny, Sumeru, Egypta a dalších starých národů, pokud je ještě nepředčí. Se znalostí esoterických tajemství starých Čechů, můžeme nyní porozumět pramenům, ze kterých prýští tisíciletá, takřka mystická nenávist Germánů (potažmo Němců) vůči Čechům. Příčinou byla obava z esoterického vlivu národa, byt' nevelkého počtem, vlastnícího však kámen božské síly po němž prahl A.Hitler a Karotechia. Teprve v těchto souvislostech porozumíme tajným dispozicím A.Hitlera, který v nich požadoval, aby ihned po vyřešení židovské otázky, bezprostředně následovalo vyřešení české otázky. Podstata plánu, podle něhož hodlali Němci vyřešit „českou otázku", spočívala v germanizaci menšího počtu dětí ze smíšených česko-německých manželství, bezohlednou likvidaci sebemenšího náznaku odporu (viz.Lidice a Ležáky) a vyvezení českého národa do Patagonie, pověstné svým drsným klimatem. Takto měly být zničeny a vyhlazeny dva boží národy, které jako jediné mohly v budoucnu svou duchovní silou znemožnit anexi Země temnými silami Vesmíru a realizace ideíKamagolu II. Dalším záměrem Karotechie byl návrat Němců (Germánů) do jejich staré východní pravlasti, kterou byla Malá Asie a území kolem Černého moře, od Thrácie po Kavkaz, odkud byli kdysi, po porážce ve válce démonů, deportováni na sever Evropy. Součástí tohoto záměru bylo převzetí kontroly nad prastarými posvátnými místy Ásů, především nad Kavkazem, neboť podle esoterické tradice Germánů, bylo toto horstvo nebeským trůnem germánských bohů (Thora, Ódina), který je spojoval s germánskou pravlastí Summi, ležící údajně kdesi v oblasti Aldebaranu. Čtvrtým záměrem bylo obsazení území Egypta, aby bylo možno otevřít přímý kontakt s entitou Gizeh Intelligence, jejíž centrum údajně leželo v té době hluboko pod Velkou pyramidou (což bylo nedávnými objevy potvrzeno). Již dříve jsem se zmínil, že tento záměr mělo splnit válečné tažení Afrikakorpsu, jemuž velel generál Rommel. Když se Němcům
podařilo anektovat Zemi královny Maud a najít tamní podzemní depoty, do kterých uložili Gizeh Intelligence vzorky strojů, přístrojů a zařízení souvisejících s novými válečně využitelnými technologiemi, ztratil druhý depot v Egyptě na důležitosti, tím spíše, že Rommelův expediční sbor ztratil v severní Africe iniciativu a posléze byl poražen. To byl důvod, proč Hitler ve víru válečných událostí na východní frontě ztratil o Egypt zájem a Afrikakorps ponechal svému osudu. Všechny ostatní strategické operace Wehrmachtu, tak jak je zná historie ll.světové války, představovaly v podstatě pouze přípravné etapy nebo zastírací akce, které měly zmást Spojence. Přihodila se však jedna událost, která předznamenala zhroucení většiny záměrů Karotechie a určila konečný výsledek ll.světové války. V období vrcholící letecké bitvy o Británii, kdy invaze Wehrmachtu z Francie na Britské ostrovy byla otázkou několika hodin, došlo kdesi v neobsazené části Francie k tajné schůzce předních evropských psychotroniku (bílých mágů) s emisarem galaktické federace Světla (Andromédské rady), který byl v esoterických kruzích znám pod krycím jménem Bílý jezdec (Bílý rytíř). Cílem této schůzky bylo sjednocení duchovní energie jejich vědomí s cílem dosáhnout psychotronickou cestou změnu vědomí Hitlera v takovém rozsahu, že jej navede k odstoupení od původního záměru uskutečnit invazi na Britské ostrovy a přivede jej k přesvědčení, že musí nejprve napadnout a podmanit si svého spojence SSSR a posléze i USA. Tato kolektivní psychotronická akce byla zřejmě úspěšná, protože těsně před „dnem D" Hitler invazi překvapivě odvolal a soustředil pozornost na „Fall Barbarossa" (útok na SSSR). Při systémové analýze jednotlivých strategických situací ll.světové války se ukázalo, že zmíněný den „D" byl jedním z kritických bodů, ve kterém se vytvořily první podmínky k pozdější porážce nacistického Německa. Dalším kritickým bodem bylo potopení Lusitanie, které předznamenalo vstup USA do války s III.Říší. Nyní mi dovolte, abych opět trochu odbočil. Stojí za povšimnutí, že řád Iluminátů, založený v Bavorsku prof. A.Weishauptem 1. května 1776, poté co byl bavorským kurfiřtem v roce 1879 zakázán a jeho členové vypovězeni, nalezl azyl jednak v USA, jednak na Britských ostrovech. Postupně získal velký vliv ve všech důležitých složkách státního aparátu obou zemí, ale v USA se Iluminátům podařilo proniknout do většiny tajných technokratických společnosti (The Jason Society, Scull and Bones aj.), které rychle ovládli, a tak zaujali pevné místo v mocenských strukturách (Eastern Establishmentu) ještě před začátkem ll.světové války. Tím v podstatě získali možnost stát se v budoucnu skutečnou tajnou vládou a „šedou eminencí" veškerého dění v USA. Spolu
s politickým vlivem získali i téměř absolutní kontrolu nad ohromnými finančními prostředky, ze kterých byl financován jednak rozvoj nacistického hnutí v Německu, fašistického hnutí v Itálii a Španělsku, ale také bolševického hnutí v Rusku. Bez amerického kapitálu a tajné podpory Iluminátů by se v Rusku nikdy nedostal k moci Lenin s bolševiky a v Německu by neměl nejmenší šanci uspět A.Hitler. Dokonce již v průběhu ll.světové války řada velkých nadnárodních firem, ve kterých měli Ilumináti velký vliv, dodávala nacistickému Německu přes neutrální státy nedostatkové strategické suroviny a informace, čímž de facto poškozovala válečné úsilí Spojenců. Základní teze Iluminátů spočívala v tom, že státy musí být řízeny autoritativními vládami, musí být potlačeny všechny prvky demokracie a svět musí být udržován v trvalé řízené krizi, která nesmí přejít v mír. Tato stará a v podstatě fašistická idea, se stala základním kamenem stavby Nového světového řádu (NWO), pomocí něhož hodlají Ilumináti ovládnout celý svět a řídit věci národů podle vlastních záměrů. Kam by to vedlo je nasnadě, když si uvědomíme silně negativistický postoj Iluminátů vůči národům jiné než germánské rasy (Keltům a Slovanům), především ale proti všem ostatním rasám. Není divu, že na principu takových idejí američtí Ilumináti snadno navázali kontakt s nacisty a rovněž se skupinou Aliens, kterou dnes známe jako entitu Gizeh Intelligence (Ashtar Collective Space Forces). Po nástupu A.Hitlera k moci v roce 1933, byla vytvořena velmi tajná, ale i velice pevná aliance entity Gizeh Intelligence-Hitler, která v poněkud pozměněné formě přetrvala dodnes a má výrazný vliv především v USA. Informace z některých neověřitelných pramenů sice hovoří o tom, že A.Hitler a nacisté úzce spolupracovali s Deros (Greys), ale nepodařilo se mi najít jediný důkaz či alespoň indicii svědčící ve prospěch těchto sdělení, tím spíše, že Deros se na Zemi objevili až v roce 1947. Existuje výpověď, pocházející s úzkého kroužku přátel Hitlera, podle které se Hitlerovi zjevil emisar Deros způsobem, jaký je dnes často popisován v souvislosti s únosy lidí. Hitlera však jeho zjev tak vyděsil, že s Deros odmítl jakýmkoliv způsobem komunikovat. O způsobu jakým navázali nacisté úzký kontakt s entitou Gizeh Intelligence v roce 1930-1931 (nástup Hitlera k moci v Německu) jsem se již dříve zmínil. Domnívám se, že cestu k této alianci otevřel „dámský klub" (Maria Oršič a Sigrun F.) společnosti Vril svými chanellingovými kontakty s elitou Gizeh Intelligence na Aldebaranu. Možná je i druhá cesta zprostředkovaná tibetskými tantriky (Sakkia Muni) a japonským řádem Zeleného draka, majícími tajné úzké kontakty s jednou z podzemních základen entity Gizeh Intelligence v Tibetu. S tibetskými tantriky měl
velmi úzký kontakt generál K.Haushofer, který dosáhl jeden z nejvyšších stupňů zasvěcení Sakkia Muni a současně byl i členem Thule Gesselschaft a Vril Gesselschaft. Tak se propojila východní větev Iluminátů s německými Ilumináty z Karotechie a prostřednictvím W.Canarise došlo k propojení s americkými Ilumináty (Bonesmany). Odlišit roli, kterou v těchto událostech hrála sama Karotechia, je na základě dostupných informací zatím nemožné. Zdá se, že díky plnému zaujetí vlastními úkoly v Německu stála Karotechia zpočátku spíše v pozadí a plným vlivem vstoupila do hry v polovině roku 1944, kdy odešel do ústraní gen.Haushofer a Himmlerovi se konečně zdařilo odstranit W.Canarise a pohltit jeho Abwehr. Když v Německu nacisté s Hitlerem v čele koncem 30. let upevnili svoji moc, byla aliance Gizeh Intelligence-nacisté plně funkční. Jisté zdržení představovaly Stalinovy čistky v armádní, hospodářské a politické elitě SSSR, které se Iluminátům podařilo výrazně urychlit, když podstrčili prezidentovi E.Benešovi vykonstruované podklady o přípravách na svržení Stalina skupinou jeho odpůrců soustředěnou kolem sovětského maršála Tuchačevského. Beneš tyto zlověstné dokumenty předal diplomatickou cestou Stalinovi, a tím byly odstartovány v SSSR krvavé orgie stalinských procesů. Když Stalin zlikvidoval potenciální odpůrce záměrů Iluminátů, došlo k uzavření smlouvy o spolupráci a neútočení mezi nacistickým Německem a SSSR, což měl být ve skutečnosti počátek mocné aliance, sahající prakticky od Atlantiku po Pacifik. Připojení Japonského císařství bylo již jen otázkou času. Touto cestou se pokoušeli získat Gizeh Intelligence vliv nad nově vzniklou mocnou pozemskou sílou, schopnou uskutečnit jejich záměr, spočívající v připojení Země k jejich říši v oblasti Siría II. Prostřednictvím německých koncentračních táborů získali naprosto nekontrolovatelný a neomezený zdroj lidských otroků a objektů pro své genetické experimenty. O svém osobním několikerém setkání s emisary entity Gizeh Intelligence se v rozhovorech s přáteli zmiňoval sám Hitler, bohužel to bylo považováno za halucinace navozené intoxikací drogami, která však nikdy nebyla v případě Hitlera objektivně potvrzena. V rámci alianční smlouvy poskytli Gizeh Intelligence Německu technickou pomoc při osvojování svých pokročilých technologií, jejichž ukázky a vzorky uložili v podzemí Antarktidy (Obr.60). Část vzorků strojů, přístrojů a zbraní pocházela pravděpodobně ještě z období Atlantidy, jako například diskoidní letoun nalezený v jedné z antarktických jeskyní, Němci signovaný jako Vril 1 Jáger (Obr. 61). Existence aliance mezi nacisty a mimozemšťany byla tak hluboce utajena, že o ní měli informace pouze nejdůvěryhodnější členové jeho kroužku osobních přátel. Pravděpodobně se s přímo s Aliens nesetkala
ani většina německých vědců a odborníků, pracujících v Německu v oblastí vývoje a realizace zbraňových technologií. Z antarktických základen však do Německa prosakovaly pověsti o přítomnosti velmi vzdělaných vysokých „nordiků" s blond vlasy a modrýma očima mandlovitého tvaru, kteří vystupovali jako instruktoři německých konstruktérů a inženýrů (Obr. 62). Někdy v období vymezeném přibližně obsazením Čech a Moravy a zahájením války s Polskem, došlo k podivné změně v mentálním vzorci Hitlerovy osobnosti. Hitlerovy psychotronické schopnosti (předvídavost, schopnost ovládání davu přebíráním jeho egregoru, schopnost mentálního ovlivnění svých spolupracovníků aj.) se pojednou jakoby vytratily, což bylo doprovázeno i změnou Hitlerových denních zvyklostí. Hitler se najednou vymyká z vlivu Karotechie, svévolně mění tajné strategické záměry, které původně počítaly se spojenectvím s Polskem a SSSR. Spojenectví je odvrhnuto a nahrazeno strategickým záměrem oba spojence vojensky porazit a zničit. Porážka Polska byla předem dána jako důsledek drtivé technické a početní převahy Wehrmachtu, ale strategický plán Fall Barbarossa (útok na SSSR) představoval naprostou atrofii Hitlerových psychotronických schopností, neboť Hitler (pokud ještě byl skutečným Hitlerem), připravující se již na přehlídku jednotek vítězného Wehrmachtu na Rudém náměstí v Moskvě, byl událostmi postaven před faktické zhroucení německého útoku na Moskvu a první těžkou porážkou mrazy zdecimované elitní 10. armády Wehrmachtu u Stalingradu. Bylo známo, že A.Hitler měl 12 dvojníků, z větší části pravděpodobně klonů zhotovených podle klonovací technologie Gizeh Intelligence, jejíž součástí je rovněž zhotovení holografické kopie vědomí snímané z mozku originálu, která je pak vložena elektronickou cestou do mozku klonu. Celý proces sejmutí holografického obrazu mozku trvá asi 90 dnů a stejnou dobu i jeho přenos do mozku klonu. Problém klonů spočívá v tom, že nemají astrální a duchovní tělo s duší, a tak postrádají napojení na vyšší (astrální a duchovní) úroveň vědomí. Klony jsou sice téměř k nerozeznání podobní originálu člověka, ale existují určité odlišnosti spojení s duchovním životem, emoční povahou a některými návyky, které nemají trvale uloženou stopu v mozku. Kvalita klonů je ale ovlivněna použitou metodou genetické manipulace. Nejjednodušší je klonování některé somatické buňky existujícího člověka, ale jak se ukazuje buňky klonu stárnou rychleji než původní somatické buňky a při skrytém genetickém poškození množené odebrané buňky je vlastně vyroben méněcenný klon nemající zdaleka vlastnosti originálu. Tento problém se obchází tak, že se ke klonování použijí spermie, nebo neoplodněná vajíčka (matroklinní linie), ale vzniklé haploidní buňky mají pouze poloviční sadu chromozomů, proto se musí podrobit diplodizaci a
teprve pak lze uskutečnit vlastní klonování. Právě tento velice komplikovaný proces používají Deros při vytváření svých vlastních klonůDows. Další technologie vyvinutá drakonskými genetiky je výrazně výhodnější. Postupuje se tak, že mateřské vajíčko je oplodněno spermií a vzniká zygota, která se postupně dělí nejprve na čtyři, dále na osm a postupně stále více blastomérů, které vytváří komplex zvaný morula (32 blastomérů), který přechází do stadia gastruly, ve kterém již začínají první etapy buněčné diferenciace (tvorby zárodečných listů). Pokud se naklonují ještě nediferencované buňky ve stadiu blastuly či moruly, je genetická kvalita klonu vysoká a v podstatě se jen opakuje cesta, kterou sama Příroda vytváří jednovaječná dvojčata. Tuto technologii používají jak genetičtí inženýři Drakonů, tak i Deros a Gizeh Intelligence. Třetí alternativou je genetická manipulace s buňkou, během níž se odebere původní buněčné jádro a nahradí se cizím. Vznikající hybridní formy mívají úzce specializované použití, ale často i mnoho genetických vad a typická je poměrně omezená životnost (Obr. 63). Klony mohou pracovat pouze v rozsahu vloženého programu, pokud události tento program překračují, mají klony tendenci k chaotickému jednání. Klony nemají lidskou auru (postrádají astrální tělo), což je způsob jak lze klony od originálu odlišit, ale nemají ani psychotronické schopnosti originálu, protože bylo přerušeno spojení s alter ego (astrálním vědomím originálu), které nelze žádným elektronickým způsobem nahradit. Tím lze vysvětlit, proč od určité doby Hitler ztrácí schopnost předvídat průběh událostí, a jako vůdce i stratég kráčí od jedné porážky ke druhé, současně jeho nejbližší pozorují i změnu návyků a jisté odlišnosti v chování. Existují dvě verze, které se snaží objasnit změnu v chování A.Hitlera. První je založena na tom, že skutečný A.Hitler byl unesen, či při atentátu zabit, a nenápadně nahrazen dvojníkem (klonem), čehož si jeho okolí nepovšimlo, ale Karotechia nemaje jinou možnost řešení nastalé situace, musela celou akci akceptovat. Druhou možností je psychotronická transformace vědomí původního A.Hitlera bílými mágy, která zcela změnila jeho mentální vzorec. Po porážce německých armád u Stalingradu a debaklu v Kurském oblouku, se v tisku a při propagandistických akcích stále častěji začal používat propagandistický termín Wunderwaffen (zázračné zbraně), nebo Vergeltungswaffen (zbraně odplaty), což byly termíny pro zbraňové systémy založené na vyspělé mimozemské technologii poskytnuté Německu entitou Gizeh Intelligence. Krycí signaturou pro tyto nové zbraňové systémy bylooznačení Projekt V1 - V7, třebaže v některých pramenech se hovoří o dalších projektech až po V 20. Mezi nejtajnější subprojekty Z-Planu byl zařazen Projekt V-Geräte (letouny Vril), které
byly vyvíjeny na několika pracovištích BMW, dále Projekt H-Geráte (letouny Haunebu) a Kraftstrahlkanone (KSK Donar), které byly vyvíjeny v gesci technické divize SS Schwarze Sonne, zejména v odděleních Entwicklungstelle IV a V ve Wiener Neustadtu (R.Ettl). Projekty „zbraní odplaty" (Vergeltungswaffe) Když uplynulo padesát let od konce ll.světové války, uvolnili Spojenci (USA, Velká Británie, Francie aj.) vědecko technické a technologické dokumenty nacistického Německa, které byly nashromážděny v rámci známé operace Paperclip. Nesrovnatelně větši množství velmi cenných tajných dokumentů však získaly USA zajetím německé ponorky třídy XB U-234, kterou jim podle tajné dohody přihrál generál Kammler. K nejzajímavějším dokumentům, které USA zčásti uvolnily, nesporně náleží část archivu vědeckotechnické divize SS Schwarze Sonne, především jejích speciálních vědecko-technických skupin SS-Entwicklungstelle-IV a SSEntwicklungstelle-V, které se zabývaly intenzivním vývojem nových zbraňových a leteckých technologií, PSI-technologiemi a využíváním dalších informací poskytnutých entitou Gizeh Intelligence. Především z těchto zdrojů pocházejí níže uvedené informační soubory. Některé oblasti německé válečné technologie, zejména ty co se odvíjely z tradičních oborů (ocelářství, strojírenství, chemie, elektrotechniky aj.), jako byly konstrukce tanků Tiger I., Konig Tiger II, pancéřový gigant Maus, Panther, gigantické dělo Dora, 130 m dlouhé několikastupňové dělo „Hochdruckpumpe" atd., jsou evidentně produktem technického německého genia, tradičně zatíženého gigantomanií. Válečné technologie odvíjející se od nervových chemických zbraní (Tabun, Soman, Sarin) jsou rovněž produktem německého genia, který, bohužel, vedle značné vědecké a technické invence v sobě obsahuje současně i nezastřený princip temné duchovní krutosti a pohrdání životy lidí „nižších ras" nemajících germánský původ. Musím však upozorni na to, že od entity Gizeh Intelligence obdrželi Němci i přesné receptury pro výrobu speciálních ocelí s vysokou pevností v tlaku, které i při poměrně malé tloušťce plátu, odolávaly všem penetračním, zejména průpalně-průbojným nábojům, které byly na konci ll.světové války ve výzbroji Spojenců. Tyto speciální oceli byly použity při pancéřování těžkých tanků Tiger I a zejména König Tiger II (Obr. 64), které byly běžnými protitankovými zbraněmi téměř nezničitelné. Jinou slitinou, jejíž receptura pravděpodobně pochází rovněž od entity Gizeh Intelligence, je „vzdušná houba", což je lehká, pružná a velmi pevná slitina obsahující v
mikropórech 80-90 % vzduchu, která poskytovala vynikající letové vlastnosti proudových letounů i raket, pokud byl touto slitinou pokryt jejich povrch. Velkého pokroku dosáhli němečtí konstruktéři v oblasti přístrojů pro noční vidění (noctovisory) založené na principu aplikace infračervených čidel (Obr. 65), malých televizních naváděčů vkládaných do bomb a raket, radarové naváděčů, sonaru aj. Noctovisory byly s úspěchem využity jako výstroj nočních stíhačů, jako optika pro noční odstřelovače a zejména jako součást zaměřovačů děl, radarové naváděče v protiletadlových raketách Rheintochter a při řízení palby spřažených rychlopalných protileteckých kanónů. V tajném archivu SS (Reichsdeutsches SS Geheimarchiv) byly nalezeny zmínky o technických podkladech, na jejichž základě němečtí inženýři zkonstruovali zcela nové typy moderních letounů s dosud neznámými pohonnými jednotkami, které dokazují, že Německo v řadě technických oblastí nesporně získalo světové prvenství a několikaletý předstih, protože nacističtí odborníci, pod vedením entity Gizeh Intelligence v roli poradců, dovedně využili nejen jejich vysoké znalosti, ale i informace staršího data, pravděpodobně pocházejících ještě z období Atlantidy, jejíž artefakty při průzkumu starých částí antarktického depotu nalezli. V antarktických podzemních basích probíhala nikým a ničím nerušená spolupráce německých vědců, inženýrů a projektantů s odborníky entity Gizeh Intelligence. Němečtí odborníci zde získali neomezený přístup k unikátní „informační bance" obsahující záznamy vyspělých mimozemských technologií. Vedle vydatného zdroje informací nalezli v podzemí Antarktidy němečtí archeologové a technici řadu vzorků strojů velmi vyspělé konstrukce, především několik typů diskoidních letounů, dále generátory energie využívající lidskou životní energii, kompletní zařízení pro technologii vytváření mezidimenzních tunelů, nové metalurgické technologie atd. Nikdonemá dodnes ani rámcovou představu o tom, co všechno Němci od entity Gizeh Intelligence přejali. Nepřímo lze usuzovat jenom podle toho, ve kterých oblastech se náhle německá technologie začala rychle předstihovat úroveň technologií Spojenců a rychle směřovala do nečekaných směrů. Jako příklad lze uvést téměř bleskový rozvoj technologie infračervených čidel, radarové techniky, televize, binárních počítačů, audiovizuální záznamové techniky, elektronové mikroskopie, metalurgie, strojírenství, sonických zbraní, chemických technologií atd. Obecně je vžito, že komputerová technologie je produktem amerického technického genia a začala se rozvíjet v USA. Jen málo odborníků ví, že již v roce 1938 zkonstruoval K.Zuse binární komputer Z1 (Obr.67a,b) a jeho nejnovější verze Z3 pocházející z roku 1943 (Obr.67c) byla v projekčním
oddělení balistických raket v Doře používána k propočítávání parametrů dráhy V2, ale i balistických vícestupňových raket (A10/A9) pro útok na Manhattan a průmyslová centra USA na východním pobřeží. V Německu však byl již v roce 1941 vyvinut i další funkční binární počítač Hollerith (Obr.66). Pro komputery němečtí odborníci vyvinuli i první verzi komputerového jazyka nezbytného pro programování. Pro případ, že několikastupňová balistická raketa nebude včas připravena či selže, měli Němci připraveno alternativní řešení, spočívající v bombardování New Yorku dálkovými letouny Heinkel He 177-A5. Měli v záloze také ještě několik jiných bombardérů schopných dosáhnout New Yorku a vrátit se do Německa. Byl to například Messerschmitt Me 323 Gigant, Junkers Ju 287 a Ju 288, Horten XVIII, Messerschmitt Me 264 a Arado E 555. Projekt napadení New Yorku (Obr. 68) původně počítal s datem útoku koncem roku 1943, později byl o rok posunut. Měla být použita jedna nejvýše dvě atomové bomby ráže 18 kt TNT (hirošimská atomová bomba měla ráži 20 kt TNT). Zdá se vám nemožné připustit, že Němci měli k dispozici funkční atomovou bombu téměř „hirošimské ráže" již v roce 1943? Ujišťuji vás, že překvapením není zdaleka konec. Byl jsem sám velmi překvapen informacemi o tom, že Němci údajně vyzkoušeli první atomovou bombu bezprostředně před zahájením bitvy o Kurský oblouk (Operace Zitadelle, 5.-23.červenec 1943). Epicentrum exploze německé atomové zbraně se nacházelo pravděpodobně méně jak 200 m nad terénem, na východním okraji vesnice Prochorovka, přibližně 1500 m za linií fronty na styku 42.sovětské gardové divize a sovětské 18. tankové divize (Obr.69). Obě jednotky byly pravděpodobně zcela vyhlazeny, zbyly pouze zdecimované zálohy druhého sledu a ožehnuté trupy tanků a další techniky. Proti sovětské 5.gardové tankové armádě generála Rotmistrova (6 divizí) stál před atomovou explozí elitní 2. tankový sbor SS-Obergruppenfúhrera Hausera (divize SS Das Reich, divize SS Totenkopf a Leibstandarte SS Adolf Hitler). Atomovou explozi Němci maskovali několika menšími explozemi fugasových bomb (fugas je složenina sestávající z klasické trhaviny vložená do nádoby s kapalnou hořlavinou), které vytvářejí podobný tvar spalných plynů a světelné efekty (ohnivou kouli), jako atomová bomba. Německé velení nemělo potřebné taktickotechnické znalosti o způsobu vedení pozemních operací za podmínek použití taktických atomových zbraní a zřejmě až po úroveň velení divizí o použití atomové zbraně nebyly štáby předem informovány. Protože německé předsunuté jednotky nebyly staženy mimo dosah ničivé zóny, staly se rovněž obětí atomové exploze, takže spolu se sovětskými jednotkami na
předním okraji fronty, byly vyhlazeny i zmíněné tři elitní tankové divize SS, tvořící hlavní sílu útočného klínu. Další chybou byl bezprostředně následující útok záloh německých pancéřových jednotek, které projížděly epicentrem výbuchu (Obr. 70), ve kterém bylo možno očekávat i uvnitř pancéře úroveň radiace 600-800 R/h, což značně převyšuje smrtelnou dávku. Toto se odehrálo 12.července 1943 a již 17.července obdržel hlavní stan zprávu o více než 70 000 padlých a asi 600 zničených tancích. Tímto chybným taktickým manévrem se Wehrmacht zbavil hlavní úderné síly a velké ztráty na zkušené a dobře vycvičené živé síle se již nikdy nepodařilo nahradit. Oficiální sovětská verze historie kurské operace „Zitadelle" uvádí, že krátce před zahájením německého útoku, provedly sovětské jednotky palebný přepad a podařilo se jim zasáhnout soustředění tankových jednotek a několik muničních skladů, což na několik hodin rozvrátilo německou přední linii a plánovaný útok německého tankového klínu musel být odložen. Ve skutečnosti nešlo o palebný přepad sovětského dělostřelectva, ale o explozi atomové zbraně taktické ráže 15-18 kt TNT. Zdá se, že sovětské velení si uvědomilo, že v kurské operaci byla použita atomová zbraň až mnoho let po válce a Němci o tom pochopitelně mlčeli, takže v oblastiepicentra Prochorovka nikdy nebylo oficiálně provedeno měření radioaktivity terénu a trosek pancéřové techniky. Jelikož Prochorovka leží v údolí mezi kótami 226,6 m a 252,2 m, majícím tvar podlouhlé mísy, vzdálenější jednotky zahlédly pouze kouř a ohnivou clonu, ale z očitých svědků pravděpodobně nikdo nepřežil. Němci si tedy úspěšně ověřili účinnost atomové zbraně, ale za cenu těžkých ztrát vlastních elitních tankových jednotek a debaklu operace Zitadelle, ze kterého se německá armáda již nikdy nevzpamatovala. Pod dojmem obrovských ztrát na mrtvých a technice, se ještě více prohloubila obava A.Hitlera z použití atomových bomb při taktických polních operacích, protože se pro vlastní jednotky jevily stejně nebezpečné jako pro protivníka. Samotnou problematikou německé atomové bomby se budu hlouběji zabývat v jiné kapitole. Němci však byli průkopníky i v oblasti dnes moderní „stealth technologie", jejímž cílem je snížení takzvaného radarového profilu na co nejmenší míru, přinejmenším na velikost radarového odrazu ptáků, aby letoun unikl protivníkovu radarovému výstražnému systému. Podstatou německé „stealth technologie" byl vynález vzdušné kovové houby (Luftschwamm), což byl poměrně tenký povlak kovu obsahujícího až 90% mikrobublinek vzduchu, který nejenže výrazně zlepšoval aerodynamické vlastnosti letounu v oblasti přechodu k nadzvukové rychlosti, ale současně i snižoval intenzitu odražených radarových paprsků. Později byly jako „anti-
radarové" povlaky úspěšně testovány tenké vrstvy krystalických kovových slitin, které účinně radarový paprsek rozptylují. Kovové povlaky byly na letounový drak nanášeny metodou sintrování (šopování za tepla), která je rovněž německým vynálezem. Němci mají prioritu i v oblasti vysokofrekvenční techniky, především radaru, který byl vynalezen již v roce 1943 H.E.Hallmannem (Gerát Radar Würzburg-Riese Fu-Se 62 a FuG 220 Lichtenstein, Obr. 71).Tímto výčtem některých úspěchů německé válečné technologie nemíním sebeméně glorifikovat tvůrčího genia německého národa (dodnes nemáme jistotu v tom, co všechno Němcům předala entita Gizeh Intelligence), pouze naznačuji jaké důsledky může mít technická pomoc mnohem rozvinutější a technologicky vyspělejší mimozemské civilizace, je-li poskytnuta pozemskému národu s deformovanou etikou. Projekt V 1 Záměrem tohoto projektu byla výroba malého bezpilotního neřízeného letadla Frieseler Fi 103, signovaného jako „Aggregat 1" (A 1), použitelného v roli nosiče co největší hmotnosti trhavin na vzdálené cíle v týlu protivníka (Obr. 72a). Letoun o rozpětí křídel 5,3 m, délce 7,9 m a doletu kolem 240 km, byl poháněný pulzačním náporovým motorem. Start s pomocnými raketami poháněnými směsí hydrazinu s peroxidem vodíku. Prvé letové zkoušky byly zahájeny v roce 1941 v areálu Peenemunde a první ostřelování Británie bylo zahájeno v červnu 1944. Podle typického nízkofrekvenčního zvuku vydávaného motorem, byla v Británii pojmenována „Buzz Bomb" (bzučící bomba). K cíli nesla přibližně 850 kg trhaviny a její nejvyšší rychlost se pohybovala kolem 700 (563-644) km/hodinu, takže byla poměrně snadno zranitelná protileteckou palbou ze země a z lodí, ale velký počet sestřelů (1847) provedlo především stíhací letectvo RAF. Celkem Němci na Británii odpálili 7547 kusů V1, z toho bylo zničeno přibližně 52% střel ještě před dopadem na cíl. Když byly po invazi Spojenců osvobozeny některé částí západní Evropy, odpálili tam Němci dalších asi 5000 střel V1 (především na Antverpy). Byla zkoušena také varianta V1e, která měla být verze pilotovaná piloty sebevrahy (kamikaze), ale prakticky nebyla použita. Dokonalejší verzí bylo bezpilotní letadlo Henschel Hs 263-A, které bylo na cíl naváděno pomocí malé televizní kamery. Jeho vývoj byl dokončen v roce 1942, první bojový test byl uskutečněn na podzim 1943, kdy v Biskajském zálivu tato střela-letadlo potopila torpedoborec Egret a v Salermském zálivu transportní člun US Navy. Hromadná výroba však do konce války zahájena nebyla.
Projekt V 2 Cílem tohoto projektu byl vývoj neřízených balistických raketových střel poháněných kapalinovým motorem. Kódové označení bylo „Aggregat 4" (A 4). První plně úspěšná letová zkouška proběhla 3.října 1942. Po náletu RAF na Peenemunde, byl vývoj i zahájení výroby přeneseno do závodu Mittelwerk, kde až do konce války bylo vyrobeno asi 900 kusů V2. Raketa V2 byla o průměru přibližně 1,5 m (u základny 3,6 m), měla délku 13,8 m, hmotnost 3190 kg. a mohla nést nejvýše asi 900 kg konvenční trhaviny (Obr.72b). Podrobnější údaje může zájemce nalézt v pojednání C.Lethbridge. Palivo sestávalo ze dvou složek: kapalný kyslík a 75% etanol, které se předehřáté odděleně vstřikovaly do spalovací komory, kde se spalovaly po dobu 70 sekund, pak se přívod paliva uzavřel. V této době se rychlost V2 pohybovala mezi 1500-2000 m/sec, a dosažená výška 90100 km. Operační dosah byl 320-360 km, dostupnost 83 km. První V2 s náloží trhaviny byla odpálena 6.října 1944, když po vylodění v Normandii Spojenci osvobodili Francii a Belgii, odpalovali proti jejich opěrným bodům a skladům okřídlený typ rakety V2b (A 4b), který měl větší dolet, ale byl velmi poruchový. Do konce války Němci vyrobili asi 5000 V2, z toho asi 600 bylo vyřazeno pro závady, nebo byly použity k testům. Počátkem roku 1945 byl vyvinut typ A6, který se od A4 odlišoval jiným druhem použitého paliva. Místo kapalného kyslíku byla použita směs kyseliny dusičné a sírové a místo vodného etanolu byl použit vinylisobutyleter. Důvodem záměny paliva byla jeho snazší skladovatelnost. Vedle těchto základních typů odvozených z A4, měli Němci ve vývoji a zkouškách i několik dalších verzí balistických raket: A7-je okřídlenou verzí A4 s doletem delším přibližně o 55 km A9-je zkrácená verze A4b s doletem prodlouženým o 360 km A10-je prvý stupeň vícestupňové balistické rakety (druhým stupněm je A9), palivem je směs koncentrované kyseliny dusičné s motorovou naftou, agregát A10 s A9 byl schopen donést nálož o hmotnosti 600 kg do vzdálenosti 4 500 km A11byla plánována jako prvý stupeň třístupňové rakety (A10+A9), celý třístupňový agregát byl plánován pro lety do kosmu A12-byl plánován jako prvý stupeň pro třístupňové rakety, kosmické rakety schopné vynést do kosmického prostoru užitečný náklad cca 18 000 kg Tyto plánované typy se staly základem vývoje raketové techniky USA, tak i SSSR. Na pomezí okřídlených raket A4 a letadel byla v pobočce firmy
Messerschmitt-Reimaghbau vyráběna skupina nových bezpilotních stíhacích kluzáků s raketovým pohonem: Krache a Donner, které byly variantami raketového pilotovaného kluzáku Messerschmitt Me163 Komet. 480 cm dlouhý Krache byl řízen televizní mikrokamerou a byl vyzbrojen baterií raket R-4-M ráže 55 mm. Podobný Donner nesl na palubě rychlopalný kanón MG-213/C.30. Projekt V 3 Zpočátku byl projekt V3 zaměřen na vývoj několikastupňového dalekonosného děla „Hochdruckpumpe". Prototyp vyrobený koncem 1943 měl délku hlavně 130 m a dostřel 95 km (Obr. 72c). A.Hitler nařídil vybudovat baterii 23 těchto děl u Marquise-Mimoyecque nedaleko Calais. Hlaveň bylo nutno dodatečně poněkud prodloužit a zvětšit hmotnost výmetných náplní jednotlivých komor, aby se dostřel zvýšil na 150 km, což byla vzdálenost Londýna. Baterie vystřelovala údajně za hodinu přibližně 200 speciálních granátů o hmotnosti 7-9 kg. a kalibru 150 mm. Přestože tato baterie byla ukryta ve skalním masivu, dokázala ji britská RAF zničit bombou „Talboy" o hmotnosti 12 000 liber (3 600 kg). Později bylo do Projektu V3 zahrnuto několik skupin vícestupňových raket na pevné i kapalné palivo, používané proti letadlům (země-vzduch), nebo jako výzbroj letadel (vzduch-vzduch či vzduch-země). Jelikož se jedná o značně rozsáhlou skupinu, zmíním jen ty nejdůležitější: Rheinbote, Nebelwerfel, Enzian, Feuerlilie, Hecht, Rheintochter, Taifun, Wasserfall, Schmetterling (Obr.73a,b). Podrobnější informace obsahuje již zmíněné pojednání C.Lethbridge. Početnou skupinu protilodních střel řízených radiem vyvíjela firma Henschel. Z této skupiny (Hs 293 až 296) byla v srpnu 1943 proti spojeneckým lodím v Biskajském zálivu úspěšně použita raketová střela Hs 293 (Obr. 74). Není sporu o tom, že Němci v řadě případů vytvořili během ll.světové války řadu nových technologií, které ale Američané a Sověti dokázali plně využít až desítky let po válce. Přesto v mnoha případech si přisvojovali prvenství. Dnes sotva můžeme určit zdroj těchto technologií, přesto se mimozemský původ sám nabízí. Je tu však jedna závažná oblast válečné technologie, a tou jsou jaderné zbraně. Kolem fenoménu „atomových" či „jaderných" zbraní dodnes chodí velmoci „po špičkách" a snaží se vše co souvisí s jejich zrodem nadále držet v utajení, nebo o tom poskytují zavádějící informace. Zkusme tedy alespoň trochu nadzvednout pokličku tohoto temného čarodějnického kotlíku, páchnoucího vším možným, jenom ne dobrotou a lidskostí.
Projekt V 6 Tento projekt měl za cíl vyvinout novou vysoce brizantní trhavinu, která by umožnila při snížené hmotnosti bomby zvýšit ničivý účinek. Počátky projektu jsou spojeny s řadou nejasností a záhad. Hovoří se o vývoji nové nukleární látky, tvořené radioaktivními izotopy prvku č.85 (astat) s velmi krátkou dobou života, které byly používány v kombinaci se Zippermeyerovým explozivním systémem (speciální druh porézního samovznětlivého koksu). V úvahu připadají pouze izotopy astatu 214. 215, 216 a 217, které jsou meziprodukty rozpadu některých izotopů thoria a mohou ve větším množství vznikat v okamžiku, kdy se explozí Zippermeyerova systému obsahujícího rozptýlené thorium vytvoří nadkritické množství izotopů thoria (thoriové emanace) postačující k tomu, aby se zahájil řetězový rozpad, podobně jako u izotopu uranu 233, 235 či plutonia. Jsou to bohužel pouze úvahy teoretických možností, protože o samotné technické podstatě tohoto typu štěpné atomické reakce informace neexistují. Pravděpodobně se využívaly poznatky O.Hahna, které získal studiem rozpadových řad thoriových izotopů. Některé informace hovoří o jaderné bombě obsahující nálož ve formě stlačeného radioaktivního plynu (radonu?, thoriové emanace?), adsorbovaného v Zippermeyerově explozivním systému. Pravděpodobně byla tato jaderná technologie obtížně ovladatelná, proto se brzy přešlo na uranový program. Tajemství německé atomové bomby Na světě existuje jen málo tak kontroverzních a rozporuplných témat, jako je otázka německé atomové zbraně (Uran Projekt) a skutečné priority ve vynálezu funkční atomové zbraně. Vědci a historici zabývající se událostmi souvisejícími s II.světovou válkou, obvykle zastávají názor, že existence německé atomové zbraně je pouze uměle vytvořený problém, který má znevážit úspěchy atomového výzkumu USA, popřípadě Británie a uplatnit pochybnou prioritu německých fyziků a konstruktérů. První americký explozivní test atomového agregátu „The Gadger" proběhl v Novém Mexiku 16.července 1945 (5 h, 29 min. 45 sec. místního času). Již 6.srpna 1945 byla první bomba shozena na Hiroshimu a 9.srpna 1945 druhá na Nagasaki. Nepočítá se k tomu předběžný zkušební test v Oaklandu (Kalifornii) který není v žádných oficiálních zprávách zmíněn. T.Agoston se podivuje, proč rozhodnutím americké a britské vlády nebude uvolněna pro veřejnost do roku 2020 ta část amerických a britských
válečných archivů, která se vztahuje k tajemství a historii atomové bomby. Zřejmě v těchto zemích sice existují zákony o svobodném přístupu k informacím, ale ty se zase neberou tak vážně (Blunder, str.124)? Co asi USA a Británie „zametla" potichu pod koberec? Generál Kammler, který projekt německé atomové bomby osobně řídil, zmizel na konci války podivným a dodnes neobjasněným způsobem a veškeré informace o něm byly signovány jako „top secret". Oficiálně se tvrdilo, že zemřel (sebevražda?), ale když by byl mrtvý, proč by informace o něm měly být tajné? Phoenix Journal č.18 (1945?) v článku anonymního autora (Blood and Ashes, str.159) hovoří nezakrytě o tom, že bomby shozené na Japonsko byly vyrobené německými inženýry a naplněny německým izotopem U235 (nebo U233) a německým plutoniem, protože Američané neměli v té době ani polovinu potřebného množství obohaceného uranu a plutonia. Nelze tedy přetrvávající uzavření informací o americké atomové bombě považovat spíš jako ukrývání jejich „špinavého prádla", nebo se Američané obávají, že by museli poraženým Němcům přiznat prvenství i v této oblasti, což ve své velmocenské aroganci nejsou schopni učinit? Nečisté svědomí jim ale občas komplikovalo život, jako například, když bývalý americký prezident D.Eisenhower ve své knize „Crusade in Europe", zabývající se jeho osobním pohledem na II.světovou válku, říká: „Nacisté byli schopni během šesti měsíců dokončit vývoj nových zbraní a zahájit jejich velkovýrobu, což by nutně vedlo ke zlomu v dosavadním vývoji válečné situace. Těch šest měsíců jsme jim prostě nemohli dopřát, pokud jsme nechtěli být vlastní vinou poražení." SSSR provedl svůj první pozemní atomový test v roce 1949. Němci provedli první potvrzený zkušební test své atomové bomby na ostrově Rügen 10.řijna 1944 kolem poledne (jiný údaj hovoří o 12.říjnu 1944). Účastnil se ho Ital L.Romersu (Duceho pověřenec). Hirošimská exploze byla 6.srpna 1945. USA shodily na Japonsko tři nukleární bomby, jedna neexplodovala a tu nabídli Japonci Rusům při mírovém jednání. Potvrdil to účastník tohoto jednání P.I.Titarenko. Američané ztrátu třetí bomby nepřiznali, ale usilovně ji hledali. Třetí i druhá bomba shozené na Japonsko obsahovaly plutonium. Ponorka U-234, kterou v severním Atlantiku zastihl Dönitzův rozkaz ke vzdání se vzhledem ke konci války měla údajně za cíl Japonsko. Ponorka vezla 560 kg uranoxidu (izotop U235 nebo U233) v 10 nádobách, plány a podklady týkající se nejmodernější německé válečné techniky a kompletní stavebnici tryskového Me262. Ponorka doplula do Portsmouthu a tam se vzdala. První ultracentrifugu k obohacování uranu o izotop U235, postavili v roce 1942 jaderní inženýři W.Groth a P.Harteck v Hamburku. Během
Operation Alsos (Greek for Groves), vedené šéfem bezpečnosti Manhattan Projectu a vědcem S.Goudschmitem, se zpočátku nalezly jen nevýznamné a bezcenné dokumenty a v jeskyni malý poloprovozní těžkovodní reaktor, takže zvítězil názor podporovaný skupinou německých atomových vědců kolem prof. Heisenberga, že díky sabotážním akcím teoretických fyziků Němci na poli vývoje atomové bomby prakticky nepokročili k vojensky využitelnému výsledku. Novinář T.Agoston ale tvrdí, že získal přesvědčivé důkazy o tom, že Němci již v roce 1944 měli k dispozici kolem 2000 kg čistého izotopu U235 a také nejméně 2000 kg těžké vody (Blunder, str.38). Asi čtvrtinu tohoto množství získali Američané zajetím ponorky XB U234, ale větší část se beze stopy ztratila, spolu s velkým množství plutonia a izotopu U233, který v té době spojenečtí vědci ani neznali. Prostudoval jsem velké množství písemností a různorodých informací vztahujících se k této problematice a dospěl jsem k následujícím závěrům: 1) Ve zvláštním oddělení mnichovského musea zabývajícím se dějinami III.Říše existuje složka Geheimprotokolle der deutschen Atomforschubg 1938 bis 1945 a je zde k nahlédnutí i korespondence N.Bohra k problematice štěpení atomového jádra. Problém nacistických atomových výzkumů „jako takový" tedy existoval. 2) Na jednom ze zasedání úzkého kroužku nacistické elity v roce 1942 se A.Hitler zmínil o probíhajících štěpných experimentech s izotopy uranu, které jsou slibné pro použití jako mohutná atomická výbušnina (P.Goodchild: J.R.Oppenheimer, Schatterer Worlds, str.110). Dr.Hahn jako objevitel řetězové štěpné reakce izotopu uranu 235, měl řadu velmi dobrých žáků, z nichž mnozí podlehli nacistické šovinistické velkoněmecké propagandě a s velkým nasazením bádali v této oblasti, přestože se jejich učitel od válečného použití svého objevu distancoval. Již v roce 1942 objevili P.Harteck a W.Groth metodu vysoce efektivní separace izotopu uranu 235 pomocí baterie ultracentrifug, ve kterých se oddělovaly ve formě hexafluoridů izotopy uranu 238 a 235. Ke konci roku 1942 byla v plném provozu linka výroby hexafluoridu uranu, baterie separačních ultracentrifug a izolace oxidu izotopu uranu 235 s čistotou minimálně 95%. Dělo se tak pod záštitou vývojové skupiny Ministerstva pošt (Dr.W.Ohnesorge) a vývojového střediska Heereswaffenamt (HWA), řízeného SS generálem Kammlerem, které vedl baron von Ardenne a ing. Zippe. Na začátku roku 1943 dosahovala údajně výrobní kapacita této tajné linky několik kilogramů oxidu uranu 235 denně (Obr.75a,b). Musíme si uvědomit, že právě tento problém izolace dostatečně čistého izotopu U235 činil americkým vědcům a inženýrům obrovské problémy, takže počátkem roku
1945 byli schopni denně vyrobit s obrovským úsilím maximálně několik gramů U235. 3) Skutečným „otcem" německé atomové bomby byl profesor W.von Heisenberger. Usilovně studoval řetězovou reakci na těžkovodním reaktoru v jeskyni Heigerloch (Obr.76) a díky snadné dostupnosti a vysoké koncentrace izotopu 235, práce na řešení řetězové reakce postupovaly velmi rychle. Již v té době von Heisenberger mimo jiné objevil, že je výhodnější vyrábět plutonium z běžného izotopu uranu 238 metodou záchytu „rychlých" neutronů, protože izolaci plutonia lze poměrně snadno a velmi efektivně provádět klasickými chemickými separačními postupy. 4) Další závažný objev umožnil efektivně vyrábět i izotop uranu 233, který je rovněž schopen řetězového štěpení „pomalými" neutrony stejně efektivně jako izotop uranu 235. V běžném uranu je však tohoto izotopu nepatrné množství. Jestliže se atomový reaktor umístí do pláště z thoria 233, pak se thorium štěpí pomalými neutrony a získává se izotop uranu 233, který lze opět chemickou cestou poměrně snadno separovat. Vzhledem k tomu, že thorium je dostupnější než uran, byla tato cesta v mnoha směrech efektivnější, než výroba izotopu uranu 235. Nelze vyloučit, že některé typy německých atomových bomb obsahovaly ve skutečnosti izotop uranu 233 a ne 235. Podobně tomu mohlo být i se zásilkou „uranoxidu", kterou Američané získali v zajaté ponorce XB U-234.5) Tím, že Němci měli k dispozici tak vysoce koncentrované izotopy U233 a U235, mohli až neuvěřitelně snížit „kritickou hmotnost" bomby či reaktoru. Američtí odborníci z jednotky Alsos, která měla za úkol v Německu shromažďovat veškeré informace a technické artefakty související s jaderným štěpením U235, nalezli v malé jeskyni Haigerloch trosky těžkovodního reaktoru a nemohli uvěřit, že v zařízení tak malých rozměrů bylo vůbec možno spustit štěpnou reakci. Vysvětlení je jednoduché, zatímco Američané používali pouze izotop U 238 obohacený izotopem U235, který měl „kritickou hmotnost" 55-65 kg (podle obsahu U235), pracovali Němci s kritickou hmotností pouze kolem 15 kg izotopu U233 či U235, a tak účinně zmenšovat rozměry štěpícího zařízení (reaktor, bomba). 6) Němečtí vědci objevili i technologii spolehlivé iniciace plutoniové bomby pomocí takzvaných „infraodpařovačů". Problém, který američtí konstruktéři sami nedokázali zvládnout, spočíval v tom, že kritická velikost plutoniové nálože v bombě měla více než třikrát menší hmotnost oproti náloži z izotopu uranu 235, takže bylo nutno řešit problém spočívající v přesnosti současného odpálení všech výmetných náloží plutoniových segmentů s časovou chybou menší jak 3x10-4 sec, jinak nedošlo k vytvoření „nadkritické hmoty" plutonia a štěpná reakce uhasla. Přesně to se stalo u
třetí americké jaderné bomby obsahující plutonium, která po shození na Japonsko selhala, protože její iniciační zařízení zhotovili sami Američané. Němečtí konstruktéři tento problém vyřešili tím, že místo oxidu plutonia používali hexafluorid, který má bod tání pouze 50,6°C a bod varu 62,3°C. Pomocí speciálních topných segmentů (infraodpařovačů) hexafluorid plutonia převedli v kulovité či válcové komoře bomby do par a páry komprimovali do kritické hmotnosti tlakovou vlnou z výbuchu speciálně tvarované klasické trhaviny. Touto cestou obešli Němci nutnost přesné časové koordinace vystřelení jednotlivých segmentů. Druhá atomová bomba shozená na Nagasaki, která obsahovala plutoniovou nálož s německými rozněcovači, fungovala zcela spolehlivě (bohužel). V ponorce U-234 XB získali Američané asi 1 200 těchto infraodpařovačů. 7) Další jednoznačný důkaz existence německé atomové bomby podal italský novinář Luigi Romersa, který byl italským fašistickým vůdcem (Ducem) vyslán na pozemní zkoušku atomové bomby na ostrově Růgen, která úspěšně proběhla 12.října 1944 v 11 hodin 45 minut místního času. Romersa přivezl Ducemu fotografie z testu a podrobně referoval o jeho průběhu (Obr.77). Při fotografování byl použit silný kobatový filtr. Existuje záznam projevu Duceho ze 16.prosince na sjezdu italské fašistické strany v Miláně, na kterém nadšeně hovoří o německé atomové zbrani. 8) Námitky některých oponentů, že Němci neměli ke konci ll.světové války žádné použitelné prostředky pro dopravu atomových bomb nad metropole Spojenců jsou liché, protože v té době již existovalo několik kusů dálkových bombardérů Heinkel He 177-A5 (jeden uvízl na letišti ve Gbelích v Praze), které mohly doletět bez větších problémů až nad New York a vrátit se do Německa. Z prototypů se plánovalo použití dálkového bombardovacího letounu Arado E 555, Arado 234c, Horten XVIII, Junkers Ju 287, ale i několik kusů vícestupňové rakety A10-A9 (A11-A10-A9), které byly schopné doletět z Německa do New Yorku za cca 17 minut. Čtenář, pozorně posuzující uváděná fakta, se jistě ptá, proč tedy Němci v agónii III.Říše na konci války atomové zbraně nepoužili? Na takovou otázku zatím neexistuje jednoznačná odpověď. Podle mé analýzy to mohly být následující důvody: a) Když Hitler povolil ze svého strachu nad možnosti, že atomová exploze roznítí řetězovou reakci v ovzduší na rozsáhlém území, ne-li na po celé Zemi, byla během bitvy u Prochorovky (operace Zitadelle) vyzkoušena jedna atomová bomba kalibru 15 kt(?) TNT (15 000 tun trinitrotoluenu). O tragickém dopadu této zkoušky na německé jednotky prvého sledu jsem již hovořil. Hitler zuřil nad nedostatečnou předvídavostí velitelského sboru a
ptal se konstruktérů, jaká je bezpečná vzdálenost vlastních jednotek od epicentra výbuchu, leč tyto informace nikdo neměl. Rozeběhly se proto opět rozsáhlé testy v podzemních zařízení Jonastal III u Arnstadtu a v podzemním areálu firmy Kaliberwerk Merkes pod horou Inselberg u Thúringenu (Obr. 78), na které osobně dohlížel generál SS Ing.H.Kammler. Testy sice přesně určily kritické hmotnosti jaderných náloží: U233 (92%)16kg, uran 235 (98%)- 12kg, plutonium (90%)239 - 16kg, zhruba byly vymezeny relativně bezpečné zóny pro vlastní jednotky, ale za cenu utrpení a života mnoha tisíců vězňů z koncentračních táborů (E.Maye a T.Mehner). Práce v podzemních areálech v oblasti Ohrdruf-Arnstadt-Jonastal však s rostoucí intenzitou pokračovaly až do 4.března1945, kdy vyvrcholily testem malé jaderné nálože mající kódové označením Siegeswaffe. Při tomto testu zahynulo několik set lidí, převážně vězňů, ale i několik desítek německých techniků. Dodnes panují dohady o tom, co se zde skutečně odehrálo. Nepotvrzené informace hovoří o tom, že šlo o zkoušku malé jaderné nálože, kterou by bylo možno vložit do dělostřeleckého granátu ráže 100-150 mm. 20.června 1944 hlásil generál Kammler Hitlerovi, že všechny testy Atomwaffe jsou skončeny a lze přikročit k pozemní zkoušce, která bez problémů proběhla 12.řijna téhož roku, jak jsem již výše uvedl. To měl být i plánovaný okamžik zahájení přípravy průmyslové výroby německé atomové bomby. b) Výroba byla připravena v obrovském podzemním závodě ManfredWeiss v Maďarsku, který byl ve vlastnictví SS. Sovětská armáda však tento závod obsadila již 3.dubna 1945, čímž Hitler ztratil možnost výroby svých Atomwaffwen. Přenést výrobu jinam se již zřejmě nepodařilo, protože jednotky SS měly rozkaz před ústupem celé vybavení závodu zničit, aby nepadlo do rukou Sovětů. Takovým vývojem situace došlo k tragikomickému závěru. Hitler měl k dispozici štěpný materiál přibližně na deset až patnáct atomových bomb kalibru 15-18 kt TNT, ale když se konečně rozhodl k jejich použití, nebylo kde je smontovat. Rychlý postup sovětských jednotek v Maďarsku tedy byl ve skutečnosti klíčovým faktorem, který znemožnil, aby Hitler atomové zbraně použil a zvrátil průběh konce války. Wunderwaffen tedy opravdu nebyly ani Hitlerovými horečnatými sny, ani chimérami Gobbelsovy propagandy, ale realitou. I při tak velkému časovému odstupu mne mrazí v zádech uvážím-li, jak málo chybělo k tomu, aby nacisté v roce 1945 zvrátili průběh ll.světové války a možná i ovládli svět. Při studiu pramenů vztahujících se k německé atomové zbrani jsem se setkal s několika informacemi, které skutečné postavení SSSR v závodě s
USA o osvojení tajemství atomových zbraní staví do poněkud jiného světla, než jaké vytvořila americká a britská vojenská historiografie a propaganda. Američané donedávna tvrdili, že SSSR vybudoval svoje postavení nukleární velmoci výhradně na informacích získaných špionáží amerického projektu Manhattan, který řídil známý atomový fyzik J.R.Oppenheimer. Ze špionáže byli obviněni manželé Rosenbergovi a po monstrprocesu odsouzeni k smrti a popraveni, aniž jim byla vina prokázána. Ve skutečnosti měl SSSR k dispozici přímo funkční vzorek pfutoniové bomby, která byla jako třetí shozena na Japonsko, ale selhala a Japonci ji nabídli při jednání o kapitulaci své mandžuské armády před SSSR jako kompenzaci za válečné škody, což bylo přijato. O tom bylo podáno osobní svědectví P.I.Titorenka, který byl členem sovětské komise při jednání o kapitulaci Japonska. Existuje podezření, že se Sovětské armádě podařilo v dobytém mamutím závodě Manfred-Weiss v Maďarsku získat ne-li vzorky hotových německých atomových bomb, tak přinejmenším řadu závažných informací, které Sovětům umožnily rychle dohnat náskok USA, pokud tu vůbec nějaký náskok skutečně existoval. Rozhodně je známo, že sovětské jednotky, mající obdobné poslání jako americká skupina Alsos, obsadily prakticky neporušenou podzemní továrnu Jonastal S III (později přejmenovaná na Wismuth), ve které Němci za ll.světové války vyráběli izotop uranu U235 a pravděpodobně i U233 a Pu239. Podle informace, kterou se mi nepodařilo ověřit, vyrobili Sověti v tomto podzemním závodě do konce 40.let nejméně 200 tun izotopu uranu 235, což by stačilo na vyrobení 3333 atomových bomb hirošimského typu (ráže 20 kt TNT). V době, kdy byl J.R.Oppenheimer postaven před vyšetřovací výbor Kongresu a poté zbaven svého postavení v atomovém výzkumu (čímž byl zbaven i povinnosti mlčenlivosti), prohlásil, že na konci ll.světové války vyráběly USA čtvrtletně méně jak 5 kg izotopu uranu 235, takže v srpnu 1945 činila jejich zásoba přibližně sotva 25 kg uranu obohaceného izotopem uranu 235, ale pro bombu Little Boy bylo ve skutečnosti potřeba nejméně 55 kg obohaceného uranu. Množství plutonia postačilo stěží k provedení testu Trinity v Novém Mexiku 16.7.1945. N.Bradbury, který se důsledně zabýval historií amerického atomového výzkumu a temnými stíny v pozadí projektu Manhattan tvrdí, že skutečnost je taková, že ještě 14 dnů před plánovaným testem prvé americké atomové bomby (test Trinity) neměli vědci v Los Alamos jasno o konstrukci samotného iniciačního systému, který musel podle propočtů odpálit najednou 64 roznětek výmetných náloží v intervalu menším než 3x10"4 sec.
Tato skutečnost vysvětluje, proč na fotografii bomby Trinity je zachycen i německý vědec Dr.Ing.H.Schlicke, který instaloval do bomby infraodpařovače (Obr. 79). Je tu ovšem opět menší záhada, spočívající v tom, že Trinity test měl být podle oficiálních pramenů testem plutoniové bomby, ale dr.Schlicke instaloval infraodpařovače pro hexafluorid izotpu U233, což by potvrzovalo moji domněnku, že nešlo o plutoniovou bombu, ale o bombu obsahující izotop U233. Přemýšlivý čtenář má na rtech jistě otázku, proč by Američané pustili ke svému „Top Secret" výzkumu vědce importovaného z poraženého Německa? Nebylo to snad proto, že němečtí vědci toho o atomové bombě věděli nesrovnatelně více než Američané a mimoto poskytli Američanům chybějící množství izotopů U235, U233 a Pu239? Způsob, jakým Američané od Němců získali potřebný nukleární štěpný materiál je rovněž velmi zajímavý a dlouho byl předmětem přísného utajení. Podle výpovědi admirála Dónitze před komisí Spojenců, se od ponorkového konvoje, který proplul kolem Christiansundu ještě počátkem května 1945, oddělily čtyři ponorky typové třídy XB, které údajně obdržely prostřednictvím generála SS Kammlera speciální rozkazy od M.Bormana. Jedna odvezla japonského ambasadora i s jeho štábem zpět do Japonska. Druhá odplula do portugalského přístavu Leixóes s nákladem tajných dokumentů pro Dr.Salazara, třetí zamířila do Jižní Ameriky se skupinou prominentních nacistů, konstruktérů a vědců, kteří se měli ukrýt ve vybudovaných útočištích v Ohňové zemi. Čtvrtá ponorka XBU-234 zamířila údajně rovněž do Japonska s velmi cenným nákladem. Vezla asi 1 500 kg (300 milionů listinných složek) dílenských podkladů, nákresů a konstrukčních plánů nových supertajných německých válečných zbraňových systémů, technologií a vzorků nové letecké techniky, včetně rozebrané kompletní nejmodernější verze Messerschmittu Me262-SE, vybavené radarem a samonavádějícími se protileteckými raketami. Součástí nákladu byla i stavebnice německé helikoptéry Flettner FL282, k nerozeznání podobná americkým helikoptérám firmy Sikorski, které se ovšem objevily až o mnoho let později. Čtyři velké bedny zcela zaplněné těmito plány a podklady byly uloženy v torpédových komorách. Nejdůležitějším nákladem, který tato ponorka vezla bylo 560 kg oxidu (spíše hexafluoridu?) isotopu uranu 235 (nebo 233?) o čistotě 95%, uloženého v sedmdesáti speciálních ocelových pozlacených válcových nádobách (jiné prameny hovoří pouze o 38 nádobách (C.A.Hydrick), větší množství koncentrovaného peroxidu vodíku a 1200 infračervených odpařovačů, o jejichž důležitosti jsem se již zmínil.
Podle záznamu v deníku přístavní stráže, bylo v nákladním prostoru této ponorky nalezeno několik set kilogramů dráždivé těkavé látky a větší množství zvláštních součástek, se kterými si Američtí vědci a technici nevěděli rady. Teprve Dr.Ing.H.Schlicke jim podal vysvětlení, že těkavou látkou uvolňující dráždivé páry je hexafluorid plutonia a součástky jsou speciální infraodpařovače používané k vytvoření kritického množství plutonia pro zahájení řetězové štěpné reakce (C.Hydrick). Do tohoto objevu Američané neměli sebemenší tušení o této německé technologii vytváření nad kritického množství plutonia. XB U-234 však doplula pouze do blízkosti amerického přístavu Portsmouth (New Hampshire) v severním Atlantiku a tam očekávala další rozkazy. Mezitím bylo oznámeno uzavření příměří a vešel v platnost Dönitzův rozkaz ke kapitulaci všech námořních jednotek III.Říše. Kapitán ponorky nadporučík J.H.Fehler ale čekal na poslední rozkaz od Martina Bormana, který předání ponorky i s nákladem a posádkou dohodl za zády A.Hitlera (zřejmě i Dónitze) s americkou tajnou službou OSS. Příslušný rozkaz obdržel kapitán Fehler během několika hodin. Podle nového rozkazu měl opatrně vplout na periskopové hloubce do přístavu Portsmout a na rejdě se vynořit a kapitulovat. Německá ponorka, která se uvnitř přístavu znenáhla vynořila, způsobila obrovský poprask, ale situace se poněkud uklidnila, když kapitán stáhl bojovou vlajku říšského námořnictva a nahradil ji bílou vlajkou. Japonští důstojníci doprovázející náklad údajně původně určený Japonsku, plukovník letectva Genzo Shosi a námořní kapitán a ponorkový konstruktér Hideo Tomonaga, spáchali sebevraždu. Američané, kteří v té době neměli dostatek izotopu uranu 235 ani pro jednu atomovou bombu, tímto způsobem nečekaně získali velkou zásilku vysoce kvalitního oxidu (hexafluoridu?) izotopu uranu 235. Vzhledem k tomu, že zásilka obsahovala i infračervené odpařovače pro plutoniové bomby, domnívám se, že část nákladu mohlo tvořit i plutonium, nebo izotop 233 ve formě hexafluoridu. Dodnes se nepodařilo objasnit osud technického archivu, který měla XB U234 na palubě, ale rychlý pokrok americké letecké a zbraňové technologie po skončení II.světové války napovídá, komu byla tato tajná zásilka určena a kdo tyto německé plány využil. Stačí porovnat vývojové programy Němců s nejnovějšími typy americké letecké technologie (Project Aurora, Project Stealth, Project Montauk, Project MKULTRA atd.)- Domnívám se, že tato technická dokumentace byla předem domluveným výkupným za přední nacisty, kterým bylo za tuto cenu tajně dovoleno uniknout odpovědnosti za válečné zločiny. Současně tak získaly USA špičkové technologie, které ji dovolily udržet dlouhodobý předstih před ostatními spojenci, zejména před Francií a SSSR. Předstíraný cíl
určení plavby XB U-234 do Japonska byl pravděpodobně pouhou kamufláží. Japonci v té době již nemohli využít ani zásilku uranoxidu, ani technické plány zbraňových systémů. Náklad izotopu uranu 235 předisponovaný do USA v ponorce XB U234 M.Bormannem, byl pro USA záchranou v poslední chvíli (C.P.Hydrick). Domnívám se, že objektivně vzato bez německého izotopu uranu 235 by první atomová bomba Spojenců nenesla americký ale sovětský státní znak. Z této dodávky údajně v Almogordo vyrobili jednu atomovou bombu, která byla shozena na Hiroshimu (Little Boy). Proč byly další dvě bomby shozené na Japonsko vyrobeny z plutonia je záhadou, pokud ovšem v dodávce štěpných materiálů z ponorky XB U-234 nebylo i plutonium, což některé nedoložené informace zřetelně naznačují, ale není to spolehlivě prokázáno. Domnívám se, že část této dodávky byla ve skutečnosti buďto izotopem uranu 233, nebo plutoniem. Jinak by totiž zůstalo neobjasněno, proč v ponorkové zásilce bylo ještě 1200 infračervených odpařovačů, které v bombě s izotopem uranu 235 nebyly používány? Situace kolem bomb Trinity, Little Boy, Fatt Man (plutoniová bomba pro Nagasaki) a třetí plutoniové bomby pro Japonsko(?) je tedy důkladně zamlžená, proč asi? Není příčinou mlžení to, že úspěch amerického atomového výzkumu byl téměř celý postaven na převzatém a daleko pokročilejším německém výzkumu? Pokud by to odpovídalo skutečnosti, což se ukazuje jako velmi pravděpodobné, pak bylo obvinění SSSR z ukradení výsledků amerického atomového výzkumu přinejmenším věrolomné, neboť to byly USA které zatajily tučnou válečnou kořist, na jejíž podíl měl SSSR plné právo, stejně jako Francie, Velká Británie a konec konců i Polsko, Československo a další státy bojující na straně Spojenců. Bohužel se opět potvrdilo, jako obvykle, že malé státy mají i malá práva a vždy stojí jen ve stínu boty vítězů. Projekt V 7 Projekt V 7 se zabýval vývojem nové letecké technologie a probíhal ve třech vzájemně oddělených úrovních. Výzkumy a vývoj v prvé úrovni se zabývaly zdokonalováním klasické letecké technologie, založené na výbušných motorech pohánějících vrtuli. Přestože na tomto poli dosáhli němečtí inženýři a konstruktéři značné úspěchy, nebudu se touto oblastí zabývat, protože o ní bylo napsáno dostatek odborných knih a statí. Mnohem zajímavější je vývoj probíhající na druhé úrovni, který se týkal především proudových (tryskových, jet plans) letounů, raketových kluzáků a letounů poháněných pulzačními náporovými motory (athodydy,
ramjety, exojety, pulsejety). Do této skupiny vysoce sofistikované letecké technologie, která do jisté míry navazuje na Projekt V1, nesporně náleží helikogyry (helikoptéry), především helikoptéra Flettner Fl 282, která měla světovou premiéru již v roce 1942 (Obr.80). Triebflúgel Focke-Wulf byl přechodem mezi kolmo startujícími letouny a helikoptérami a představoval po technické stránce zcela nový přístup ke konstrukci letounu. Prototyp měl třílistou vrtuli, která na konci každého listu nesla malý athodyd (Obr.81). Při testovacích letech byla dosažena stoupavost kolem 900 km/h (500 mph) a dostupnost přibližně 20 km (Report No.XXVI-6, London H.M.S.0.1945). Podle nepotvrzené zprávy měl být právě tímto letounem odvezen poslední dvojník (klon) A.Hitlera ze svého hlavního stanu krátce před jeho dobytím sovětskou armádou. Miniaturizovanou verzí helikogyru byl bezpilotní protiletadlový helikogyr BMW Zeppelin Feuerball Flak, známější jako „Feuerball" (Obr. 82). Feuerball byl řízen ze země, nebo z letadla pomocí miniaturní televizní kamery a používal se k ničení nepřátelských letadel a radarových stanic. Častá hlášení spojeneckých pilotů o fenoménu FooFighter se týkala právě tohoto přístroje. Byl poháněn osmilistou vrtulí a na konci tří listů byly symetricky umístěny tři malé athodydy. Byl vyvinut v podzemním závodě Kahla u Thuringenu a světovou premiéru měl v prosinci 1944. Podstatou jeho ničivého účinku byl mohutný vysokofrekvenční elektromagnetický impuls (obdoba EMP) vytvářený speciálně konstruovaným klystronem, vyvinutým na pracovišti technické divize SS Schwarze Sonne ve Wiener Neustadtu. Elektromagnetický impuls byl zesílen a směrovým zářičem vyslán k cíli. Impuls vyvolával interferenciv elektronických částech zařízení protivníkových letadel, a tím nevratně vyřadil veškerou elektroniku, radar či zapalovací systémy leteckých motorů, což mělo za důsledek havárii letounu. Podobný účinek měla další nová zbraň známá jako „Kugelblitz" (kulový blesk), která byla vyvinuta v laboratoři Flugfunk Forschunganstalt der Oberpfaffenhoffen ve Wiener Neustadtu. Principem této nové zbraně byla interference dvou a více silných elektrostatických výbojů s impulsním krátkovlnným zářením, která vyvolávala fúzi jader atomů dusíku a kyslíku, což se projevovalo jako oslnivě žhoucí koule bílého světla vydávající mohutné elektromagnetické impulsy, které vyřazovaly veškerá elektrická zařízení a elektronické přístroje v okruhu asi 100 m. V podstatě šlo o fenomén „kulového blesku", který používali proti letadlům Atlanťané a který znovuobjevil N.Tesla. Pohyb a směrování Kugelblitzu byly řízeny pomocí 2-4 paprsků vysokofrekvenčního záření směrovaných do jediného bodu a ten ležel v centru Kugelblitzu. Změnou trajektorie paprsků se měnila pozice centra, a tím i Kugelblitzu. Tato technologie byla úspěšně vyzkoušena na jediném
prototypu emitoru těsně před koncem války, ale veškerá dokumentace zmizela. Lze říci, že Kugelblitz byl první verzí toho, čemu Rusové říkají paprskové skalární zbraně (Aviation Week & Space Technology, 28.Juli 1980, pp.48). Podrobněji se problémem a podstatou kulového blesku zabývám v knize Alchymie a theurgie svatého ohně (str.108adále). Světová priorita Němců v rozvoji proudových, raketových a náporových pulzačních motorů je nezpochybnitelná, i když je pravděpodobné, že pouze znovuobjevili to, co dávno před nimi znaly staré civilizace. Tímto problémem jsem se zabýval v souvislosti s překladem knihy starých Indů (Nagolianů) pojednávající o létajících strojích vimánách (Vimaanika Shaastra), které byly vpodstatě původními verzemi proudových letounů. Hovoří o tom například E.Kueshana a R.Dikshitar v souvislosti s válkou mezi Atlantidou a východním Společenstvím Světla, která se odehrávala podle starých indických manuskriptů přibližně před 20 000 roky. Tantrické a védské manuskripty popisují vimány startující kolmo vzhůru na svazku burácejících plamenů, mizejících rychle v nebi jako zářivé perly. Dva proudové motory poháněly vimánu „agnihotru", tři a více proudových motorů vynášelo do nebe přepychové vimány bohů, mající tvar různých zvířat (slonů, tygrů, ibisů, ledňáčků atd.). V manuskriptu Samara Sutradhara je přímo uvedeno, že například vimána Griha s sebou nesla velkou zásobu žlutobílé nepříjemně páchnoucí kapaliny, která sloužila jako palivo pro její motory. S reflexemi na dávná období, ve kterých nebe křižovaly letouny nesené řvoucími sloupy plamenů, nacházíme i na americké pevnině. Připomínám známý reliéf na náhrobní desce z „Chrámu nápisů" a z „Chrámu listového kříže" v Palenque, jejichž analýzou jsem se zabýval v knize Předpeklí ráje. Rovněž Tellův obelisk a Raímondiho stéla, nalezené v peruánském Chavínu de Huantar, nesporně představují dávným umělcem do kamene vytesané reliéfy znázorňující proudový motor a vícestupňový kompresor. Podobných vzpomínek na dávnou existenci éry technologie proudových motorů je mnohem více avšak není záměrem této knihy tuto oblast techniky dokumentovat. Při úvaze o možnostech takových znalostí u dávno zmizelých národů, nemohu s jistotou odlišit do jaké míry němečtí konstruktéři vycházeli z indických tantrických příruček nacházených v knihovnách řádů Sakkia Muni, nebo z technických podkladů pocházejících od entity Gizeh Intelligence. Vzhledem k tomu, s jakými problémy konstruktéři zápasili při vývoji proudového letounu Messerschmitt Me 262 S (malá životnost lopatek kompresoru, řešení podvozku atd.), soudím, že v tomto případě byly jako podklady použity tantrické spisy, protože pro entitu Gizeh Intelligence mohla být technologie proudových letounů již příliš zastaralá.
Prvním, ve světě zkonstruovaným, proudovým letounem byl Heinkel He 178, ale pro mnoho konstrukčních závad se ve vývoji dál nepokračovalo a pozornost se soustředila na další typ Heinkel He 280, který byl úspěšně testován již 2.dubna 1941. Konstrukční studie proudového letounu začaly od roku 1938 rovněž i u Messerschmitta. Obě firmy pak své síly spojily, a tak v červenci 1942 mohl být s úspěchem testován prvý proudový stroj Messerschmitt Me 262A-1a, který byl zařazen do pravidelné výroby již v květnu 1944. První stíhací útvar byl sestaven a zaškolen již do konce srpna 1944 a soustavné bojové akce prvého útvaru EK-262 začaly počátkem září 1944. Nasazení těchto nových stíhačů přineslo překvapivě dobré výsledky, protože v průměru na jeden sestřelený Me262-S (Obr.83) připadalo 10 sestřelených spojeneckých letadel. Nečekaným pomocníkem Spojenců se stal překvapivé sám A.Hitler, který ve své omezenosti nepostřehl jak mocnou obrannou zbraň Me262 představuje a nařídil zastavit výrobu stíhací verze Me262A-la a veškerou pozornost věnovat vývoji bombardovací verze Me262, protože trpěl utkvělou představou, že III. Říše může zvítězit pouze když mohutnými leteckými útoky zničí Británii a posléze i USA. Když svoji chybu počátkem roku 1945 uznal, bylo již pozdě a potřebné množství proudových stíhačů již těžce poničený německý průmysl nezvládal vyrábět. Přistoupila k tomu i malá životnost proudových motorů, která byla v průměru pouze deset letových hodin. Přehled typů a historie vývojových typů proudových letounů II.světové války je uvedena v příloze B. Zdánlivě jednodušší cestu měli konstruktéři bezpilotního letadla A1 (V1), které poháněl konstrukčně jednoduchý reaktivní pulzační náporový motor (pulsejet, ramjet, athodyd), což byl v principu proudový motor bez kompresoru a dalších rotačních částí. Vstup i výstup spalovací komory uzavíraly dva systémy klapek. Činnost tohoto motoru lze popsat takto: při uzavřených klapkách je do komory vstříknuto předehřáté palivo (nafta, petrolej), které se vzduchem vytvoří plynnou výbušnou směs, ta je zapálena elektrickou jiskrou a exploduje. Jakmile tlak spalných plynů dosáhne určité hodnoty, otevře se klapka na výstupu z komory a proud plynů vyráží do prostoru a vytváří reakční sílu. Když tlak ve spalovací komoře poklesne, uzavře se klapka výpuste a otevře klapka na vstupu, kterou se nasaje vzduch a vstříkne se dávka paliva do spalovací komory. Klapka se uzavře a celý proces (puls) se neustále opakuje. Tah pulzačního náporového motoru je přímo úměrný tlaku vzduchu v komoře před vstřikem paliva a frekvenci pulsů. Největší problém, který německým konstruktérům komplikoval
sestrojení účinného pulzačního náporového motoru pro stíhací letouny, spočíval v tom, jakým způsobem by bylo možno vytvořit ve spalovací komoře dostatečně vysoký přetlak vzduchu, zejména při startu a nízkých rychlostech letu. V případě V1 (Aggregat A1, Frieseler Fi103) se nejlépe osvědčily starty s přídavnými raketami, které po startu odpadly. Messerschmitt až do konce války s tímto problémem experimentoval na dvoumotorovém prototypu Me328, ale není známo s jakými výsledky, protože ty převzaly USA a prohlásily je za „Top Secret". V roce 1987 v USA začaly testovat skupinu prototypů pulsejetů, odvozených od Messerschmittu Me328, v rámci takzvaného Special Update Programu. Z testů vyšly nejlépe dva typy: deltaplan Aurora/Senior Citizen a létající křídlo Black Manta TR 3A. Oba jsou vybaveny pulsačními motory PDWE (Pulse Detonation Wave Engine), které pracují s dvousložkovým palivem kapalný kyslík (vzduch)-kapalný vodík (metan). Aurora má šest těchto motorů a s nimi dosahuje rychlosti 6-1OM (šesti- až desetinásobek rychlosti zvuku), ale musí mít při startu rychlost M3, proto je vynášena do stratosféry pomocným letadlem či raketami, dostupnost je kolem 60 000 m. Let Aurory je provázen hlubokým duněním (50-200Hz) a na nebi zůstávají kondenzační stopy jako kulovité obláčky, připomínající šňůru perliček. Podrobnější data může zájemce získat z pojednání Mystery Air craft. S odstupem času nelze než konstatovat, že úspěchy amerického a sovětského raketového, leteckého a atomového poválečného vývoje byly postaveny převážně na výsledcích technologického vývoje dosaženého německými vědci, inženýry a konstruktéry, bez ohledu na to, jaký původ měla německá technická dokumentace. Bohužel velmocenská arogance vítězů II.světové války a pokleslá mocenská etika jim zřejmě po dlouhou dobu nedovolila tato prvenství německým inženýrům a konstruktérům velkomyslně přiznat. Podle některých pramenů získali Spojenci na konci ll.světové války nejméně 1 500 kusů (podle jiných více než 2 000 ks) plně funkčních proudových letounů Messerschmitt Me262 různých typů a bohatou dílenskou a vývojovou dokumentaci. Nemůžeme se pak divit, že americký Aircomet a britské Gloster Meteor a de Havilland Vampire, do té doby kulhající daleko za Me262, po válce v krátké době zářily na mírovém nebi svými překvapivými výkony. Vezměme například pověstnou sovětskou stíhačku MIG-15, tak podobnou německému prototypu Henschel Hs P135, jako by to byla jednovaječná dvojčata. Rovněž použití konstrukčního principu šípových křídel (TA 283) či objev nutnosti používání tříkolového podvozku pro proudové letouny, to vše tvořilo základ rychlého poválečného rozvoje vojenských proudových letadel
bývalých spojenců, především SSSR, jehož letečtí konstruktéři (Mikojan, Gurjevič Tupolev, Jakovlev a další) dokázali úspěšně vytěžit bohatství nápadů německých konstruktérů do té míry, že v období studené války si SSSR dokázal udržet nejménědesetiletý předstih v moderní letecké technologii. Když tento zdroj nápadů vyschl, ztratil SSSR své letecké prvenství na dlouhá desetiletí, což se projevovalo zřetelně již v 70.letech, kdy američtí letečtí konstruktéři začali využívat sirianské technologie a technologie entity Gizeh Intelligence a doplňovali to výsledky „zpětného inženýrství" (Back Engineering) z průzkumu ukořistěných vraků mimozemských UFO, kterých USA získala na pět desítek. Projevilo se to mimo jiné na tak vysoce sofistikovaných typech jako je Aurora, UAVS, X 33, X-43 Hyper, F-22 Raptor, Schwitchblade, F117A Nighthawk, Black Manta TR3A (Baby B-2), Astra Locust TR3-B, Tacit Blue, B-2 Spirit atd. Letouny z říše snů Poměrně dlouho je spojenecká propaganda a zejména západní žurnalisté Wunderwaffen (Vergeltungswaffen) považovali za propagandistický trik nacistů, jehož cílem bylo pozvednout upadající vlasteneckou morálku Němců, deptanou těžkými nálety a sérií vážných porážek na všech frontách. Během bojových akcí v průběhu roku 1944 však posměšné úsměvy mizely úměrně tomu, jak rostl efekt nově nasazených německých Vergeltungswaffen. Britský generál Sir Roy Feddon, šéf technické mise britského Ministerstva letectví v Německu, v roce 1945, při jedné recepci prohlásil: „Viděl jsem dost z jejich (rozuměj „německých") projektů a technologií výroby letounů zcela nové koncepce, proto jsem dospěl k přesvědčení, že při prodloužení války o několik měsíců, bychom byli postaveni před nutnost čelit nasazení zcela nové, vysoce ničivé válečné technologie, aniž bychom měli jistotu, že jí budeme schopni s úspěchem porazit". Ještě v roce 1956 prohlásil E.J.Ruppelt, šéf US Air Force Project Blue Book: „Když ll.světová válka skončila, měli Němci ve vývoji několik radikálně pokrokových typů letounů a jimi nesené výzbroje. Nelze vyloučit, že řada případů pozorování jevu známého jako UFO, může mít původ v progresivní německé letecké technologii." Jestliže diskuse, týkající se priority Němců v oblasti výroby atomových zbraní, je nadále velmi živá, neznamená to nic proti vášnivé výměně názorů na všechno co souvisí s UFO a zejména s problematikou německých diskoidních letounů (Fluggeráte, Rundflugzeuge, Flugscheiben, Flugkreisel, Jenseitsflugmaschine) Podle
systémové analýzy je nesporné, že tuto vysoce sofistikovanou leteckou technologii, nebo přinejmenším její vzorky, III.Říše v období 1930-1945 vlastnila. Dokazují to jednak očití svědci, kteří se při nějaké příležitosti s touto technologií setkali, jednak to dokazují dobové fotografie Fluggeráte (dále „FG"), pocházející z archivu technické divize SS Schwarze Sonne, které jsou prokazatelně původní. V podstatě existovaly tří skupiny FG, které se ve své technické podstatě výrazně lišily. RFZ 2 měl vlastní zdroj energie s velmi omezenou kapacitou (akumulátory) a pomocí zvláštního zařízení zvaného „Schumannův levitátor", odebíral energii zemského elektromagnetického pole a kombinoval ji s energií prostoru (energií vakua, energetického pole Vesmíru). Schumannův levitátor byl v podstatě rotačním válcovitým gyroskopem (výška 2,4 m, průměr 1,8 m), na kterém byly nasazeny tři souosé kovové kruhové kotouče, které se mohly otáčet v různém směru různou rychlostí, což obstarávaly buďto speciální převodovky, nebo samostatné elektromotory napájené z akumulátorů. Horní kotouč měl průměr 6,5 m, střední 8 m a spodní 7 m. Při základní funkci levitátoru se horní a spodní kotouč otáčel v opačném směru a různou rychlostí. Za určitých okolností se uváděl do pohybu i střední kotouč. Kotouče při rotaci v zemském elektromagnetickém poli vytvářely „Teslovy skalární vlny" (Teslovo skalární pole), které se modulují (slučují?) ve skalární pole vyšší úrovně, jehož vnějším projevem je gravitace, kterou dr.Schumann pojmenoval „elektrogravitace". Teprve mnoho let po válce se ukázalo, že dr.Schumann nebyl skutečným vynálezcem levitátoru. Pouze se pokoušel vytvořit technické zařízení, jehož princip podle chanellingového diktátu z Aldebaranu(?), který zapsala a nakreslila dvě media ze Společnosti Vril Maria Oršič a Sigrun. Výzkum a vývoj Schumanova levitátoru byl zahájen v roce 1922 ve vývojových laboratořích firem AEG a Siemens a již v roce 1924 byl zastaven. Vývojové práce byly po nějakém čase obnoveny v pobočce leteckého závodu Messerschmitt v Augsburgu a první prototyp RFZ 1 (Rundflugzeuge=kruhové létající zařízení) byl testován ve zkušebním areálu letecké firmy Arado v Brandenburgu až v roce 1934. Zalétával jej zkušený testovací pilot L.Waiz. RFZ 1 vystoupildo výšky asi 60 m a tam v klidu setrval asi minutu, načež začal tancovat a vrávorat, proto s ním pilot ihned přistál. Stroj byl neřiditelný.proto do něj bylo namontováno řídící zařízení z Arada 196, aniž to přineslo pozorovatelné zlepšení, protože při dalším testu se z něj jen stěží pilot zachránil skokem a RFZ 1 poté havaroval. Když techničtí poradci Gízanů dospěli k poznání, že technická úroveň německých konstruktérů nestačí požadavkům jejich
technologie, předali Němcům v podzemních hangárech Antarktidy 17 kusů zastaralých malých jednomístných diskových letounů vyzbrojených paprskovým kanónem KSK-Donar, které Němci signovali jako FG Vril 1Jáger a na nich se němečtí piloti učili zařízení ovládat a inženýři analyzovali principy konstrukce a její funkce. Teprve během roku 1941 se němečtí piloti odvážili delších letů do jižního Atlantiku, kde byli fotografováni z německého pomocného křižníku Atlantis při jeho cestě do Antarktidy. Němci uskutečnili rovněž nejméně jeden let na britské ostrovy při pořizování snímků základen RAF, které byly mimo dosah německých letounů Messerschmitt Me109. Podle archivních záznamů uskutečnili Němci s FG Vril 1-Jáger 84 delších pilotovaných letů. FG Vril 1-Jäger měl v průměru 11,5 m, při horizontálním letu dosahoval rychlosti 2900-12 000 km/h (podle nadmořské výšky) a dostupnost dosahovala více než 30 000 km. FG Vril-Jáger byl vybaven dokonale vyřešeným levitátorem a technologií ovládání a řízení, kterou Němci pojmenovali MagnetfeldImpulsor-Steuerung. Bez problémů mohl několikrát obletět Zemi, nevadilo mu špatné počasí ani další faktory omezující činnost klasických letadel. Původní velmi hmotný Schumannův levitátor byl nahrazen dvěma skupinami rotujících Teslových cívek nesených zařízením podobným rotoru odstředivky. Místo akumulátorů měl Vril 1 dlouhý válcovitý kapacitor naplněný neznámou gelovitou hmotou mající extrémně vysokou permitivitu (dielektrickou konstantu), takže mohl pohlcovat a uchovávat značný elektrický náboj a současně vytvářet silné elektrostatické pole. V tomto zařízení každá rotující cívka generovala rotující elektromagnetické pole jiných parametrů a tato pole vstupovala do rezonance s elektrostatickým polem kapacitoru a zemským elektromagnetickým polem, čímž se generovalo nové pole vyššího řádu (Teslovo skalární pole) projevující se navenek jako elektrogravitační pole. Je-li moment tohoto elektrogravitačního pole shodný s momentem zemského gravitačního pole, je Vril1 od zemského povrchu odpuzován do kosmu, je-li moment opačný je Vril 1 k zemskému povrchu přitahován. Vnější pozorovatel pak konstatoval, že se s rostoucím počtem otáček rotoru stále více rozostřují obrysy Vrilu v důsledku ohybu světla v generovaném elektrogravitačním poli a kolem letounu se vytváří světelná aura, která s rostoucími otáčkami kotoučů mění barvu od červené (nízké otáčky) přes oranžovou, žlutou, bílou, modrou až k fialové (gravitační posun vibrace fotonu). Jelikož se vedlejším účinkem projevuje indukce značného elektrostatického náboje jak na povrchu letounu, tak i v jeho okolí, nesmí mít konstrukce letounu ostré rohy a výčnělky (nebezpečí elektrického výboje). Vril 1 byl řízen pomocí přístroje
„Magnetfeldimpulsor-4a", jehož podstata mi dosud není zcela jasná. Jisté je, že princip řízení je založen na vychylování hmotného těžiště letounu z „těžiště" jeho elektrogravitačního pole, které se snaží těžiště letounu opět dosáhnout, což se projeví změnou směru letu. Podle velikosti vychylovacího impulsu mohou být dosaženy změny směru o 90°, 45°, nebo 22,5° vůči ose letounu, což je jistá nevýhoda znemožňující plynulé dopředné změny směru používané v současné letecké technice. Výhodou jsou možnosti náhlého odskoku, což zase neumožňují klasické letouny. Hlavním nedostatkem FG Vril-1 je skutečnost, že mohou létat pouze v blízkosti planety s vlastním elektromagnetickým polem. Pro zajímavost uvádím, že tento typ letounů (FG Vril-1) byl zcela běžný před 20 000 lety v Indii (říši Rámy). Pro získání levitačního efektu (síly laghiny) a gravitačního přitahování k povrchu Země (síly garimy) se používalo zařízení velice podobné levitátoru Vrilu 1. Příslušné informace pocházejí ze souboru védských manuskTiptů Veda vimana, jejichž autorství je připisováno rishi Bríghú. Další informace pocházejí z tibetských tantrických spisů, přenesených tibetskými lámy na útěku před Číňany do indického Chandrigaru, kde je studovala dr.R.Reynová. Vyplývá z toho, že konstrukční princip Vrilu 1 je velmi starý, ale při současné úrovni pozemské technologie představuje principielně nový a perspektivní směr vývoje pozemské letecké technologie. Zkušenosti německých inženýrů a projektantů s provozem Vril 1 se přeneslo na vývoj a úpravy systémů pro mezihvězdné lodi Vril 7 Odin, Vril 8 Walhall a Haunebu DOSTRA. Projekt RFZ však nebyl zastaven, ale přeorientován na vývoj diskoidních a kruhových letounů poháněných novými typy spalovacích plynových turbin. Němci tím sledovali odvedení pozornosti nepřátelských výzvědných služeb od letounů Vril a Haunebu, což se jim skvěle podařilo a dodnes existuje v této oblasti nepřehledný zmatek. Četné zmínky pamětníků o testech německých létajících talířů v okolí Prahy koncem 1944 a počátkem 1945, se vztahovaly na RFZ 7 konstruktérského týmu Schriever-Habermóhl-Miethe-Bel luzo, který byl poháněn dvanácti turboagregáty BMW 028. Jako palivo se používala zkapalněná propanbutanová frakce. V některých povrchních pojednáních bývá tento RFZ 7 mylně zaměňován za Vril 7 Odin, což zmatek v této oblasti ještě více prohlubuje. Archivní záznamy letových zkoušek udávají, že během jediné minuty vystoupil RFZ 7 do výše 8 000 m, při horizontálním letu dosahoval rychlosti 2 200 m/h a bylo dosaženo maximální výšky 24 200 m. Ve skutečnosti však s těmito proudovými kruhovými letouny Němci nepočítali, především pro značnou spotřebu nedostatkového zkapalněného propan-butanu.
FG Haunebu představuje další skupinou velmi sofistikovaných talířovitých letounů, které Němci od entity Gizeh Intelligence obdrželi ve třech verzích: Haunebu I, Haunebu II a Haunebu III. Studiem technologie Haunebu se zabývala technická divize SS Schwarze Sonne, zejména její výzkumná a vývojová sekce SS Entwicklungstelle-IV ve Wiener Neustadtu. Zajímavý je samotný původ jména Haunebu. Z egyptských pramenů vyplývá, že pojmem „Haunebut" (ostrovy za sloupy) byly označovány národy polobožského původu, žijící na jednom z atlantských ostrovů. Podle Spannutha to ale nebyli sami Atlanťané (Tlillané, Toltékové), protože ty Egypťané nazývali „Pharusaté" či „Palusaté", což se zapisovalo ve starém Egyptě samohláskami Ph-r-s-t. Národy Haunebut údajně přišli z hvězd a Atlanťanům (Palusatům) přinesli moudrost a poznání. Některé indicie naznačují, že Haunebut by mohli být totožní s kolektivistickou civilizací Gizeh Intelligence, nebo některé z dalších skupin Kamagolu II, jejíchž emisaři tvrdí, že na Zemi s přestávkami působí více než 22 000 let. Jelikož Němci vždy ctili tradice, domnívám se, že sám pojem Haunebu obsahoval skryté sdělení o původu této pokročilé technologie. Od FG Vril 1-Jáger se FG Haunebu odlišovaly především pohonným systémem, jehož podstatou byl gravitační motor ThuleTachyonator. Musím upozornit, že o tomto motoru máme jen velmi málo informací, především je udáváno, že zdrojem energie (palivem?) byla ryzí rtuť, nebo zvláštní velmi těžká oranžově červená nekovová hmota. Obdobné informace o létajících strojích Vailxy a vimanách Astras pocházejí z védských a tantrických manuskriptů. Například soubor védských manuskriptů Veda vimana obsahuje informace o stavbě a provozu vimán Astras, které létaly ke hvězdám a jako zdroj „síly" (rozuměj „energie") používaly ryzí rtuť, nebo tajnou látku zvanou rasa. O této látce jsem uvedl podrobnější informace v knize Alchymie a theurgie, proto pouze připomenu, že se jedná pravděpodobně o tutéž látku, kterou i dnes Aliens používají jako zdroj energie pro své letouny. Podle neúplných informací jde o supernuklid (transuran) s atomovou hmotností kolem 400, specifické hmotnosti asi 31 500 kg/m3 při 293°K, bod tání 1 740° C, bod varu 3 530°C, červenooranžové barvy a nekovového vzhledu. O této látce se poprvé zmínil americký fyzik R.Lazar jako o „nuklidu 115", který je zdrojem energie (palivem?) pro většinu UFO. Supemuklid 115 byl pojmenován Ununpentium a jeho chemická značka je Uup. Tak zvaný „prvek 115", o kterém hovořil R.Lazar, pocházel od Aliens a zjevně není identický s transuranem 115, protože ho lze bez větších problémů skladovat v olověných kontejnerech mnoho let. Podle posledních výsledků výzkumů amerických a ruských nukleárních fyziků, očekávaný „ostrůvek stability"
transuranových nuklidů 114-118 sice existuje, ale stabilita nepřevyšuje desítky sekund až několik minut, takže stabilitu nelze očekávat ani u nuklidu 115. Jde tedy o klasickou dezinformaci, či spíše podvod, ze strany Aliens, jejímž cílem bylo působit zmatek v řadách fyziků. Většina indicií naznačuje, že se ve skutečnosti jedná o supemuklid podobný či shodný s produktem vyráběným ruskými nukleárními laboratořemi pod triviálním názvem „červená rtuť", nebo je to některý jeho derivát. O červenou rtuť projevovaly značný zájem některé diktátorské režimy arabských zemí, protože bylo známo, že ho Rusové používali jako roznětku vodíkových bomb a také jako složku nátěrů na draky letadel, neboť absorbuje radarové paprsky (stealth program). O používání ryzí rtuti jako zdroje energie vimán hovoří i další prameny, především manuskript Samarangana sutradhara a kniha Drona parva z eposu Mahabharata. Uvádí se v nich, že rtuť se plní do železných uzavřených nádob (autoklavů) a zahřívá se tak, aby se začala uvolňovat energie. Jedná se o poznatek starých alchymistů, uplatňovaný při takzvané suché cestě přípravy prahmoty,kdy se rtuť umístí do uzavřené nádoby odolávající tlaku a zahřívá se tak, aby bylo dosaženo kritického tlaku a kritické teploty rtuti. Když reakce nukleární fúze naskočí, musí se opatrně regulovat teplota reakční směsi, jinak hrozí mohutná exploze. Domnívám se, že stejný princip jaderné fúze provázené anihilací části hmoty, byl využit i k získání pohonné energie pro talířové letouny FG Haunebu, ale podrobnější informace nadále chybí, protože naprosté utajení spolehlivě funguje dodnes. Je známo, že během fúze jader atomů rtuti (červené rtuti, prahmoty aj.), se uvolňuje značné množství energie díky anihilaci části přítomné hmoty. Tato energie (energie Zero, skalární vlny, tachyonové záření atd.) je „surová", neboť obsahuje i jiné druhy energie, které nelze využít v gravitačních motorech. Tuto surovou energii je nutno přeměnit na „čistou" energii pomocí speciálních krystalových usměrňovačů. Čistá energie, představující přesně definované spirální skalární vlny (tachyonové pulsy, spirální vlákna energie Zero), se chová podobně jako vysokofrekvenční radiové vlny, proto se musí vést dutými energovody do pohyblivých parabolických zářičů (emitorů), které jsou minimálně v počtu tří umístěny ve spodní části letounu. U starších typů letounů (UFO) lze pozorovat na spodní části tři polokulovité nástavby, které chrání před poškozením pohyblivé parabolické emitory umístěné uvnitř (Obr. 84).Podle jedné z představ kvantové mechaniky se kolem spirálního vláknového kvanta energie Zero (tachyonového pulsu atd.) vyzářeného parabolickým zářičem vytváří dílčí gravitační pole. Spojením většího množství těchto kvant vzniká souvislý tok energie (tachyonových pulsů) mající tvar rotujícího víru, který je obklopen souvislým
(homogenním) rotujícím gravitačním polem, podobně jako se vytváří elektrické pole podle elektrického vodiče. Gravitační pole vyzařované zářiči letounu může mít shodný vektor s okolním gravitačním polem, pak je letoun odpuzován ven z tohoto pole (antigravitační efekt), nebo má vektor opačný charakter a letoun se zářičem je okolním gravitačním polem vtahován (singravitační efekt). Bohužel současná fyzika se touto problematikou nezabývá, nebo jen velmi okrajově, takže chybí pevná teoretická základna i přesně definované názvosloví, tím může být výklad podstaty jevu velmi obtížný a nemusí být bez chyb. Například na prvém místě je problém existence tachyonů. To mají být kvanta energie pohybující se nadsvětelnou rychlostí, nebo vlákna existující v měřitelné časové fluktuaci vždy v postavení sin- nebo anti-, nebo vláknové spirály energie Zero s jedním koncem v bodu Zero a druhým v definované dimenzi Vesmíru, přičemž bod Zero leží na hranici mezi dvěma základními formami energie Vesmíru, které z nedostatku vhodného názvosloví označujeme pojmy „bílá energie" a „černá energie". Nechci hlouběji do této zrádné teoretické bažiny zabřednout, proto zájemce odkazuji na své úvahy v knize Děti moudrých draků (strana 88) a Jak létali bohové-Vimaanika shaastra (strana 60) s tím dodatkem, že místo pojmu „bosony" by bylo vhodnější použít termín „tachyony". Pokud se některý čtenář chce ponořit hlouběji do problému gravitace a energie Z, doporučuji jednak knihu M.B.Kinga (Zero Point Gravity), jednak pojednání D.E.Keyhoe. Vraťme se opět k problematice Haunebu. Němečtí konstruktéři z technické divize SS Schwarze Sonne, měli prokazatelně již v srpnu 1939 k dispozici dva letouny nejmenší verze Haunebu I (signované jako RFZ 5) a podle letových záznamů s nimi uskutečnili nejméně 52 testovacích letů. Haunebu I měl průměr 25 m a dosahovaná rychlost ve stratosféře byla maximálně 17 000 km/h, při zemi maximálně 4 800 km/h. Gizeh Intelligence dodali Haunebu I vyzbrojený dvěma paprskovými kanóny, které Němci pojmenovali „KSK Donar". Haunebu I Němci dozbrojili navíc čtyřmi malorážnými kanóny MK 106. Takto vyzbrojený Haunebu I se osvědčil jako rychlý a obratný taktický bitevní letoun pro ničení tanků a jiné techniky. Pravděpodobně tyto letouny nasadili Němci proti výsadkové námořní jednotce operující v Antarktidě v rámci operace High Jump (1947). Od entity Gizeh Intelligence Němci získali ještě sedm kusů větší verze Haunebu II (průměr 32 m) a s ním uskutečnili podle archivních záznamů celkem 106 letů. Největší verzi představoval Haunebu III, který byl určen pro dálkové mezihvězdné lety. Němci jej obdrželi pouze v jediném exempláři. Měl průměr 71 m, původní výzbroj tvořily čtyři paprskové kanóny KSK 10x8 a dva KSK 8x3. Němci
byl dozbrojen šesti MK 108. Osvědčil se jako taktický protilodní letoun vynikající rychlostí a obratností. Jeho palebná síla byla přirovnávána k palebné síle klasického křižníku té doby. FG Haunebu byly zkoumány ve vývojových střediscích leteckých firem Dornier a Junkers, ale gesci nad vývojovými pracemi měla technická divize SS Schwarze Sonne, takže do určité doby šlo o jistou formu soupeření mezi RSHA a Abwehrem, nebo mezi vývojovými skupinamifirmy Arado a skupinou Dornier/Junkers. Vývoj směřoval ke konstrukci moderního hvězdoletu vybaveného nejen vlastním zdrojem anihilační energie, převzatým z Haunebu, ale také zdokonaleným již dříve zmíněným agregátem Schuman-SM-Levitator a novým zařízením signovaným jako „Thule Tachyonator 70". Řízení bylo založeno na použití zdokonaleného aparátu Magnetfeid Impulsor 4a. Principielně je Thule Tachyonator 70 založen na přístroji dr.H.Colera původně nazvaném „Magnetströmapparat", později signovaném jako „Coler Convertor". Vynález dr.Colera je prakticky shodný s generátorem použitým N. Teslou a von Neumannem během známého projektu Rainbow (Filadelfský experiment), takže těžko dnes určit prioritu. Tím spíše, že Tesla příslušné podklady získal již počátkem století od mimozemské skupiny K-2 (Kondroskanů). Popis konvertoru je složitý a pro většinu čtenářů nezajímavý, proto zájemce odkazuji na pojednání Coler Converter [http: //users.rcn.com/zap.dnai/coler.htm]. V principu se jedná o složité uspořádáni Teslových cívek, napájených elektromagnetickou energií různých frekvenci, které není vázáno na zemské elektromagnetické pole, protože si jej vytváří uměle uvnitř letounu v anihilačním reaktoru. Z vývoje vyšel nový typ signovaný jako „Haunebu DOSTRA" (DornierStratosphárenflugzeug), který se dostal do letových testů až koncem března 1945, avšak o výsledcích testů a osudech tohoto prototypu neexistují sebemenší informace, což naznačuje jejich úspěšnost. Projekt JFM (Jenseitsflugmaschine) Souběžně s vývojem Haunebu DO-STRA probíhal vývoj mezihvězdné lodi Vril 7 Odin a Vril 8 Walhall, které byly založeny na stejné či podobné technologii vytváření gravitačního pole jako tomu bylo u Haunebu DOSTRA. Rozdíly v konstrukčních detailech bohužel neznám, domnívám se, že nebyly zas až tak podstatné a odpovídaly poslání toho kterého letounu. Jestliže Haunebu DO-STRA představoval těžce vyzbrojený bitevní letoun, schopný svojí palebnou silou zlikvidovat během 30 minut celou britskou Home Fleet, pak Vril 7 Odin a Vril 8 Walhall nesly jen nejnutnější výzbroj, protože jejich posláním bylo cestování Vesmírem na velké vzdálenosti,
především do oblasti Aldebaranu (α-Tauri), což je červený obr v souhvězdí Býka, vzdálený od Země 68 světelných let. Podle představ současné astrofyziky lze Vesmírem cestovat pouze rychlostí menší než rychlost světla, protože dle Einsteinovy rovnice E = m.c2 by prý při rychlosti lodi shodné s rychlostí světla vzrostla jeho hmota do nekonečné velikosti. Tento logický nesmysl vyplývá z nepochopení skutečného smyslu Einsteinova vzorce a zejména z jeho zcela chybné interpretace. Symbol „m" ve skutečnosti nevyjadřuje proměnné množství hmoty, ale konstantu vyjadřující obsah energie objektu existujícího v „klidovém" stavu a správně by se měl psát „Eo". Objekt tedy ve skutečnosti může letět jakoukoliv nadsvětelnou rychlostí, pokud má k tomu potřebnou energii. Dalším omylem astrofyziky je to, že hvězdné objekty se nacházejí (či původně byly) přesně v tom místě, kde je vidíme. Ve skutečnosti se světlo nešíří přímočaře, ale fotony se pohybují po křivolakých drahách určených gravitačními čočkami a jinými fluktuacemi gravitačních polí Vesmíru (gravitačními „siločarami"). Teoreticky můžeme pozorovat objekt, ze kterého k nám světlo putuje například 100 let, ale topologicky se může nacházet takřka „za humny", ale mezi ním a námi leží několik gravitačních čoček, které nutí světelné fotony k obrovské oklice. Je to podobné situaci, když stojíme na břehu řeky a vidíme své přátele na druhém břehu, ale dostaneme se k nim až po dlouhém čase, neboť musíme přejít vzdálený most a po druhém břehu se vrátit. Můžeme ovšem řeku přeplavat, nebo přeplout na lodičce pokud ji máme. To je přesně ten případ jak technicky vyspělé civilizace cestují Vesmírem na vzdálenosti desítky, sta i více světelných let. Lodičku přes „vesmírnou řeku energie" přitom zastupuje technologie vytváření časoprostorových kontinuí (tunelů) vedoucích do jiných míst našeho Vesmíru (červí díry), nebo i do jiných vesmírů (mezidimenzní tunely, černé díry), popřípadě i do jiných časů (časové tunely). Tyto technologie jsou nesrovnatelně starší než lidstvo a Němci je obdrželi od entity Gizeh Intelligence, aby mohli navázat kontakt s planetou Summi Er, údajnou mýtickou pravlastí Germánů nacházející se ve hvězdné soustavě Summi (Aldebaranu). Řešením problému otevírání časoprostorových kontinuí a cestování jimi byl náplní projektu DiesseitsJenseits-Dimenzionskanal (tunel spojující vzdálené oblasti vesmíru, červí díra). K tomuto problému nemám jednoznačné stanovisko. Je zřejmé, že vhodný dopravní prostředek pro cestování „červí dírou" Němci měli již v roce 1944, protože podle záznamů tajného archivu SS Schwarze Sonne, k Aldebaranu úspěšně odstartoval Vril 7 Odin již v lednu 1944 a navrátil se v zimě téhož roku. Vril 7 Odin i jeho posádka byly celkem v pořádku, třebaže vnější plášť vykazoval zřetelné stopy tepelné eroze. Start i návrat Vril 7
Odin se odehrály v Neu Schwabenland v Antarktidě, protože teoreticky právě v blízkosti zemských pólů se časoprostorová kontinua (červí díry) otevírají nejsnáze. Start k Aldebaranu byl dokumentován filmem a několika nepříliš vydařenými fotografiemi. Koncem dubna 1945 byl plně dostrojen a připraven k letu nový vesmírný křižník Vril 8 Walhall (Obr. 55) mající průměr 120 m, který vznikl kombinací Haunebu III a Vril 7 Odin a měl plášť z antikorozní tepelně odolné slitiny. Některé prameny hovoří o tom, že tímto hvězdným křižníkem údajně odlétl ze Země A.Hitler, který získal u entity Gizeh Intelligence politický azyl a zemřel sešlostí věkem údajně v roce 1984. Z různých zdrojů byly potvrzovány informace o odletu A.Hitlera z Berlína, těsně před dobytím Reichstagu sovětskou armádou, k ponorkovému konvoji čekajícímu u pobřeží jižního Norska, který jej dopravil až do Antarktidy. Sovětská tajná služba o takovém vývoji situace zřejmě měla dost přesné zprávy, protože během rozhovoru s J.V.Stalinem na mírové konferenci v Postupimi, se W.L.Churchill dotazoval na osud A.Hitlera a Stalin odpověděl: „on unikl naší spravedlnosti a nachází se někde v Jižní Americe". Těsně před koncem ll.světové války údajně odlétl na Měsíc a dále pokračoval k Marsu Vril 7 Odin, ale jiné zdroje udávají, že to byl speciálně vybavený Haunebu III. Dospěl jsem k závěru, že v tomto případě šlo spíše o zpravodajskou dezinformaci, jejímž cílem bylo zakrýt odlet A.Hitlera ze Země. O německých základnách na Měsíci a na Marsu se rovněž hovořilo, ale jejich existence je velmi problematická, vzhledem k řadě obtíží, kterými se budu zabývat v jiné kapitole.
DRUHÝ DÍL VI. Hra na „slepou bábu" ? Všechny lidi lze na čas oklamat, některé lze klamat i nadlouho, leč nelze všechny lidi klamat trvale. A. Lincoln Zmarněné vítězství Druhá světová válka skončila 17.května 1945 podpisem kapitulace Třetí říše a vítězstvím Spojenců. Současně se však začala rychle rozpadat jejich, do té doby zdánlivě pevná, soudržnost, protože po smrti prezidenta Roosevelta do prezidentské funkce USA nastoupil H.Truman, jeden z vlivných členů tajného řádu bonesmanů (řád Lebky a kosti). Tento tajný řád, založený na Yallské univerzitě absolventem bavorské Ingolstadtské univerzity H.Russelem pod jménem Bonesman Fraternity at Yale University, byl ve skutečnosti skrytým a přímým pokračováním řádu bavorských Iluminátů (Order of the Quest), takže pravděpodobně oprávněně lze Bonesmany považovat za americké Ilumináty 20.století. Většina Bonesmanů pochází z předních rodin Eastern Establishmentu a jsou, nebo byli, členy elitářské společnosti amerických technokraticky zaměřených intelektuálů The Jason Society („rady moudrých") a jsou jakousi „šlechtou" Nového věku. Elita bonesmanů (Iluminátů), která prošla tajným zasvěcením nejvyššího stupně nazývaného znovuzrození v satanském řádu Bratrstva smrti, představuje v podstatě onu tajnou skupinu osobností, stojících na vrcholku moci v USA, která dnes usiluje o převzetí moci v globálním měřítku s cílem vytvoření Nového světového řádu (New World OrderNWO). Je veřejným tajemstvím, že některé klany amerických a evropských „starých rodin" černé šlechty (například Rockefellerové) mají odlišnou DNA od DNA zbytku pozemské populace a jejich krev neobsahuje červené krevní barvivo na bázi komplexu železa (hemoglobin), ale modré barvivo obsahující komplexně vázanou měď. Nemohou se geneticky mísit s lidmi, protože potomci vzešlí z takového vztahu trpí mnoha vadami krevního oběhu a delší dobu nepřežívají. Proto se musí ženit a vdávat jen v rámci své komunity, podobně jako egyptští faraónové, což s sebou nese stále se prohlubující genetickou degeneraci. Pokud tomu tak opravdu je, protože podrobné informace nejsou k dispozici, jde o potomky prastaré modré rasy,
která kdysi přišla na Zemi z oblasti souhvězdí Lyry. Dalo by se tedy říci, že otěže řízení Země (finance, fosilní paliva, průmysl, energetiku atd.) nemají v ruce pozemšťané, ale potomci cizí rasy. Bonesmani jsou vybíráni jako elita z několika desítek nejbohatších a nejmocnějších rodin západního světa (především Eastern Establishementu) a dosazováni do vlivných skupin v politice, ekonomice, finančnictví, armádě a v tajných službách. Jednou z akcí, za kterou stáli Bonesmani, bylo ničivé bombardování Srbska pod hlavičkou NATO, aniž bylo předem schváleno Radou bezpečnosti. To jsou malé ukázky toho, jak si Bonesmani představují Nový světový řád pod lákavým heslem globaltzace. Jenže cosi velmi podobného utiskovalo národy střední a východní Evropy po dobu 45 let a bylo to známé jako sovětský imperializmus. Občan se pak ohromeně ptá: „Nevlezl jsem z deště pod okap, jednoho chomoutu jsem se sotva zbavil, ještě se mi nezhojily opruzeniny a nový mi již zase nabízejí?" Američtí Ilumináti měli dost velký vliv v americké zahraniční i vnitřní politice již od počátku 20.století. Prostřednictvím velkých koncernů podpořili finančně všechna nacionální a náboženská hnutí v Evropě, protože rozeštvanou, neklidnou a krvácející Evropu bylo možno rozhodně snáze ovládnout, než Evropu vnitřně pevnou. Nebýt významné finanční podpory Rockefellerovy rodiny a dalších magnátů ze skupiny Bonesmanů, zřejmě by nikdy nevznikl hitlerovský nacismus, leninský bolševismus a italský fašizmus, nebo by se nerozvinul do tak obludných forem, jaké nacházíme v Evropě na konci třicátých let. Podle strategických plánů Iluminátů, tak jak se jeví se současným časovým odstupem, měla být západní a střední Evropa ovládnuta Hitlerem jako součást III.Říše. Východní Evropa po Ural měla být pevnou říší satanského bolševického režimu. O rozsáhlé území mezi Uralem a Tichým oceánem se dodatečně mělo rozdělit Japonské císařství s bolševiky. Jižní Evropa a jihovýchodní Středomoří mělo být součástí Musolliniho fašistického státu. Tento strategický plán Iluminátů skutečně počítal se třemi mocensky a ekonomicky vyrovnanými mocnostmi řízenými Ilumináty. Aby do těchto záměrů nezasahovaly Spojené státy severoamerické, vedli Ilumináti v USA dlouhodobou politickou kampaň pro politiku americké nezúčastněnosti (politika isolacionismu) na světovém dění, která měla velmi mnoho stoupenců, zejména když Američanům byl německý fašizmus a ruský bolševismus představovány jako nejvhodnější správní režimy pro stále se hašteřící zaostalé evropské národy. Prezident Roosevelt tento způsob amerického politického myšlení neschvaloval, ale stálo za ním málo stoupenců, takže neuspěl. SSSR z blaženého snu o světovládě svého režimu probudili velmi brzy Japonci, kteří se nemohli dočkat nových teritorií a
surovinových zdrojů, proto provedli nečekanou invazi do oblasti dálněvýchodního Chalchingolu. Rudé armádě, která toto překvapení nečekala, udělili Japonci řadu bolestivých porážek, než Sověti, za cenu značných ztrát, Japonce zastavili a vytlačili za hranice SSSR. Po této lekci upřeli Japonci pozornost do Tichomoří a východní Asie. Aby jim nehrozil vpád americké Tichomořské flotily do zad, uskutečnili známou bleskovou operaci v Pearl Harbouru, která na čas Tichomořskou flotilu vyřadila. Prezident Roosevelt měl o čase i síle tohoto připravovaného japonského přepadení dostatek informací, ale nikdo z armádních špiček, ba ani velení US-Navy tato varování nevzal vážně. Útok na Pearl Harbour Američany rozzuřil a najednou byla politika neúčasti ta tam, protože převládla touha po odplatě. Chamtivost Japonců, kterou Ilumináti nedokázali zvládnout, tak ve svém důsledku způsobila zhroucení jejich původních plánů na nové uspořádání světa (NWO). USA se začaly angažovat i v Evropě, zejména od okamžiku potopení ozbrojeného parníku Luisitania německou ponorkou, při kterém zahynulo mnoho dětí i Američanů. Najednou se karty, rozdané Ilumináty ve hře o svět, ukázaly jako bezcenné a situace se historicky vyvíjela zcela jinak, než oni naplánovali, a to až do konce války. Nic nepomohla ani tajná masivní pomoc nadnárodních korporací ovládaných Ilumináty, při dodávkách strategických surovin a výrobků nacistickému Německu. Drtivá síla válečného stroje Spojenců se rozjela naplno a rozdrtila jak nacistické Německo, tak i císařské Japonsko. SSSR byl zásahem, o kterém jsem se již dříve zmínil, postaven do role nečekané oběti útočné války Německa (Fall Barbarossa), a tak jej vývojem válečné situace dotlačil mezi Spojence. Podpisem kapitulace skončila v Evropě válka 17.května 1945, ale od tohoto okamžiku se začala odehrávat řada podivných událostí odehrávajících se v tajné režii Iluminátů, které měly být před světovou veřejností nadlouho utajeny. Americké projekty Paperclip a na něj navazující Alsos měly za cíl zajistit, odvézt a vytěžit veškerou vědeckou a technickou dokumentaci, včetně strojů a válečných technologií, souvisejících především s německým programem Wunderwaffen (Vergeltungswaffen) a programem Ultra (Mind-Ultra), které se odehrávaly v bezprostřední spolupráci a pod vedením mimozemšťanů ze skupiny Gizeh (Gizeh Intelligence). Ilumináti, kteří měli velký vliv v CIA (A.Dulles) a v dalších amerických tajných službách, totiž nehodlali sebemenším způsobem riskovat, že se světová veřejnost dozví o existenci aliance: mimozemšťanéllumináti-nacisté. Proto v rámci projektu Paperclip byli tajnými službami zajati a během roku 1946 převezeni do USA i všichni nacističtí vědci, konstruktéři, inženýři a pracovníci nacistických tajných služeb generála
Gehlena. Podle dostupných údajů (Wolwerine) bylo do USA odvezeno asi 3 000 těchto odborníků, z čehož 300 osob představovalo špičky Gehlenovy špionážní organizace a Himmlerových tajných služeb. Jen málokdo ale ví, že tuto operaci z pozadí řídila nacistická šedá eminence, sekretář kancléře A.Hitlera, Martin Bormann. Všichni byli přivezeni i s rodinami, rychle naturalizováni a včleněni do systému amerických státních mocenských a vědeckovýzkumných armádních složek. Za této situace je srozumitelné, proč řada oponentů americké politiky a investigativní novináři hovoří o tvrdé germanizaci významné části amerického politického a správního systému a o vlastizradě části Eastern Establishmentu na americkém lidu. S odstupem času se lze důvodně domnívat, že německý nacismus a jeho ideje nebyly vykořeněny a zničeny porážkou Německa, ale celkem úspěšně se přesunuly do USA a v současné době skrytě parazitují uvnitř státního organizmu USA. Pod pozornou péčí a ochranou Iluminátů (Bonesmanů) postupně proměnily metody a tvář nejdemokratičtější země světa, ne však své cíle. Existují proto důvodné obavy, že germanizace tajných státních i nadstátních korporací již byla s úspěchem završena. Státní aparát USA tak připomíná housenku, do které samička lumka vpíchla své vajíčko a vylíhlá larva v poklidu vyžírá vnitřnosti hostitele. Co se z toho asi vyvine? Dlouho jsem pochyboval o tvrzení některých znalců americké vnitřní politiky a investigativních novinářů, že vraždy bratrů Kennedyů a řady dalších osobností amerického politického života, jsou důsledkem tajného komplotu germanizované CIA s Ilumináty (Bonesmany) a mimozemšťany. Prostě to nedávalo smysl, neboť jsem v té době neměl k dispozici informace o tajném masovém exodu nacistických odborníků a příslušníků výzvědných služeb SS do USA, ale ani o dlouhodobé alianci těchto korporací s Aliens (entitou Gizeh). Současně s duchem německého nacismu se však uvnitř státního organismu USA (možná i Britanie) usídlil další parazit, mnohem nebezpečnější než nacisté, a tím jsou Deros. O této nehumanoidní mimozemské civilizaci a jejich cílech pohovořím v některé z dalších kapitol. Bonesmani, v přesném smyslu slova by se mělo hovořit spíše o silně germanizované skupině American Eastern Establishmentu, představující nejagresivnější část vládnoucí elity USA, se snaží prosadit globalizaci kapitálu a moci v rámci New World Order (NWO) metodami vrhajícími na tento projekt zřetelný hnědorudý nacistoidní stín ducha zaniklé III.Říše. Své plány na uskutečnění New World Order zastírají tajným projektem Aquarius a vytvořením oficiální mezinárodní společnosti Bilderberger s početnou členskou základnou zahrnující známé osobnosti kultury, vědy a politiky. Aby se opticky zdůraznilo globální pojetí problému, umístilo se sídlo společnosti Bilderberger do Ženevy. Tím
zdánlivě zmizela ze světa elitářská skupina Římský klub, ve skutečnosti se ale stal součástí Bilderbergu. V čele stojí N.Rockfeller, G.Ford, H.Kissenger, G.Bush senior a řada další známých osobností, jejichž přítomnost v nové organizaci má za cíl zmást oponenty, zlomit ostří kritiky bohatých západních států ze strany chudých zemí a především odvést pozornost veřejnosti a tisku od svých skutečných záměrů. Abychom mohli osvětlit tyto záměry a jejich skutečné pozadí, budeme se muset ponořit hluboko do suterénu pod oficiální politikou USA (ale i Jižní a Střední Ameriky, Ruska a dalších států), protože tam se nacházejí hluboko do země zanořené základny Aliens (Obr.85-87), husté sítě tajných dopravních cest a města, ve kterých se elita Western Establishmentu zřejmě v budoucnu hodlá skrýt před světem na povrchu, kde sklízejí jenom rozhořčenou kritiku a ohrožuje je narůstající nebezpečí terorizmu. Zajímá nás proč tu jsou tyto početné podzemní základny, jaké je jejich poslání a kdo se v nich nachází? Svět v 50.letech dvacátého století žil v hluboké sklíčenosti, neboť se dosud zdaleka nezahojily rány způsobené II.světovou válkou a opět se začala rýsovat hrozba zničení lidstva v III.světové válce. Někdy v roce 1957 se konalo setkání řady předních vědeckých kapacit, jehož cílem mělo být hledání cest k řešení tehdejší neudržitelné situace. Usilovné zbrojení obou aktérů studené války s sebou neslo bezohlednou devastaci životního prostředí, objevila se varování před tepelnou smrtí zemské biosféry v důsledku hrozícího skleníkového efektu, byly pozorovány první známky snižování mocnosti ozónové vrstvy, ve velkých aglomeracích rostla koncentrace smogu, exponenciálně začal růst počet lidí zejména v zemích třetího světa, začínaly se projevovat prvé příznaky budoucího nedostatku pitné vody, paliv, potravin atd. Četné předpovědi upozorňovaly na blížící se možnost zániku Země v důsledku srážky s nebeským tělesem, ke které mělo dojít koncem století. V roce 1957 v utajení pověřil prezident Eisenhower elitářskou intelektuální skupinu The Jason Society, jejíž členové jsou současně členy amerických Bonesmanů-lluminátů (Order of the Quest), ale také členy Rady pro zahraniční vztahy (Council of Foreign Relati-ons-CFR) a říkající si Moudří muži, aby vypracovali návrh řešení této katastrofální situace ohrožující existenci lidstva.Tito „moudří muži" navrhli tři alternativy řešení: Alternativu 1 Eisenhower zpočátku odmítl, protože s sebou nesla nebezpečí rozpoutání jaderné války, později se k n( však opět vrátil. Další dvě alternativy přijal a nařídil zahájit přípravné a plánovací akce.
Alternativa 1 Nad oběma zemskými póly měl být na krátkou dobu vytvořen koridor do stratosféry, kterým měl být odveden znečištěný vzduch spolu s přebytečným teplem. Koridor měl být vytvořen explozí série nukleárních hlavic. Projekt narazil na ostrou kritiku mnoha jiných vědců, kteří poukazovali na možnost, že se proces vymkne z ruky a nikdo není schopen předpovědět jakým způsobem se znečištěný vzduch a teplo ve stratosféře nakonec projeví. USA nakonec uskutečnily experimentální nukleární explozi v oblasti Antarktidy 27.srpna a 9.září 1958 (E.Lian). Experiment údajně nevyšel a koridor se nepodařilo ani na krátký čas vytvořit, podařilo se ale na mnoho let vážně narušit systém přirozeného ochranného elektromagnetického pole Země (Van Allenovy pásy), jehož důsledky se dnes projevují například ve snížení mocnosti ozónové vrstvy. Později se ukázalo, že skutečným důvodem obou nukleárních explozí byla likvidace německých podzemních antarktických základen, které se US Navy nepodařilo ani po dvou invazích dobýt (operace „High Jump" a „Penguin War"). Po nějakém čase některé americké vlivné osobnosti, o nichž je známá jejich příslušnost k řádu Skuli and Bones a Jason Society, doporučili vážně uvažovat o projektu rychlého snížení hustoty populace nejen v USA, ale i v oblastech „třetího světa". O tento projekt, který vznikl uvnitř Jason Society a byl Kongresem opakovaně odmítnut, projevily živý zájem tajné služby. Staly se základem pro několik tak vysoce tajných akcí, že o nich nebyl informován ani prezident ani Kongres. Snižování populace mělo být dosaženo snížením porodnosti, sterilizací a rozšiřování mikroorganismů dosahující u lidí již během poměrně krátkého působení vysoké úmrtnosti (například podtyp viru Ebola Zaire dosahuje průměrné mortality 90%, podtyp Ebola Sudan způsobuje mortalitu 50% a virus Marburg „pouze" 30%) a dodnes proti nim nejsou k dispozici účinné léky. Mnoho vědců dospělo k podezření, že virus HIV, způsobující zhroucení lidského imunitního systému (AIDS), je produktem této aktivity, podobně jako náhle vzplanuvší podivné a velice nebezpečné epidemie retrográdních filovirů (Ebola, Marburg, Sabia, Hantaviry Sin Nombre), jejichž etologii se dodnes nepodařilo uspokojivě objasnit. Tyto viry, proti kterým dodnes nebyla nalezena účinná léčivá substance, obsahují skupinu enzymů zvaných reverse transcriptase, které dokáží přepsat genetický kód buňky (DNA), do níž již pronikly. Dnes je známo, že virus HIV byl vytvořen v National Ordinance Laboratory (Chicago) v roce 1972, genovou manipulací s viry, za spolupůsobení specifických enzymů nalezenými v žlázových produktech
některých zvířat, lidí a především reptiloidních Aiiens. Dokončení vývoje a řešení způsobů použití bylo provedeno v tajných mikrobiologických zařízeních ve Fort Detrick v Marylandu, kde se intenzivně pracuje i na vývoji mikroorganismů specificky zasahujících především příslušníky jiných ras, než bílé.V této situaci nelze než konstatovat, že přinejmenším část lidstva se stala objektem velmi tajné a nebezpečné biologické války, jejíž aktéry, skrývající se v pozadí světového dění, zatím sotva tušíme. Tajné služby, které nad touto nelidskou aktivitou převzaly gesci, pro své tajné temné projekty ale potřebovaly mnoho peněz a ty od Kongresu nemohly očekávat. Investigativní novináři hovoří zcela nezakrytě o tom, že tajné služby zahájily v obrovském rozsahu drogové operace, během nichž dovoz drog do USA organizovaly a kryly samy tajné služby, často v úzké spolupráci s některými speciálními armádními jednotkami a velkými koncerny, jako například společností Zapata, zabývající se těžbou ropy v oblasti mořského šelfu (Wolwerin). Očekávaný efekt měl být několikerého druhu: a) Získání potřebného finančního krytí temných projektů z prodeje drog na americkém a evropském trhu. b) Fyzické znehodnocení a vyřazení nejchudší části společnosti pomocí drog, protože je elitou americké společnosti zřejmě považována za přebytečnou a obtížnou část národa. c) Jak se pomalu vynořují ze sejfů tajných služeb informace o dohodě ve spolupráci tajných služeb a Deros, dovídáme se, že tato přebytečná část americké a evropské společnosti, je ve skutečnosti pro Deros a Dows velmi potřebným „materiálem", protože jednak slouží jako otrocká pracovní síla (po patřičné předcházející úpravě vědomí), jednak jako zdroj životní energie, výživných látek do proteinových lázní. Dows tvrdí, že nejsnáze lze ovládnout ty skupiny lidí, které berou drogy, jsou závislé na alkoholu, nebo se utápějí v přebujelém sexu. Alternativa 2 Když Jason Society podala prezidentovi Eisenhowerovi návrh Alternativy 2, vycházela z informací získaných v roce 1947 od Aliens. Podle jejich informace se měla v roce 2003 přiblížit k Zemi planeta Nibiru (Sitchin) a vyvolat rozsáhlá zemětřesení, aktivizaci vulkanické činnosti, mohutné přílivové vlny, skalní sesuvy a další ničivé jevy rozměrů biblické zkázy. Podle jejich názoru bylo možno jedinou záchrany a přežití hledat v podzemí USA, stejně jako to provedlo mnoho předcházejících civilizací v dávných časech.
Podstatou tohoto návrhu Alternativy 2 bylo vytvoření celého systému podzemních měst, s úplnou infrastrukturou, dostatečně vybavených pro dlouhodobý pobyt jejich obyvatel, jak v případě jaderného konfliktu, tak i při katastrofických událostech velkého rozsahu. Podle tajné informace pocházející z Ministerstva obrany USA, bylo již v roce 1989 vybudováno na území USA 75 podzemních měst, podle M.Weathera jich je dnes přes 200, P.Schneider hovoří o tom, že již v květnu 2001 bylo vybudováno a k osídlení připraveno 129 podzemních měst, S.Swerdlow ve stejné době uvádí existenci 133 podzemních měst, a to jen na území USA. Plně vybavených, s funkčními systémy zabezpečení a propojení dálkovými trasami podzemních rychlovlaků Maglev (Magnetic Levitation). O dislokaci podzemních základen Aliens a NSC v USA (Obr.85) a jejich propojení podzemními tunely (Obr.86), jsou k dispozici informace z Andromédské rady a dalších zdrojů. Z týchž zdrojů pocházejí i informace o podzemních základnách v Evropě, Asii, Austrálii a na dalších místech světa. Ve středu kontinentu Austrálie je základna Pine Gap, která slouží k tajným letům na Měsíc. Druhá základna leží v pohoří Snow Mountains. V pohoří Tian Shan, na severním okraji pánve Xinjieng (Tarimské pánve) je lokalizovaná podzemní základna neznámých Aliens, další podzemní base Aliens se nachází u města Sjerov, severně od Sjerova je další rozsáhlá podzemní base v pohoří Ural, další podzemní base se nacházejí na Kamčatce, nedaleko lokalit Karaga a Sakajin. Andromédská rada má několik podzemních základen v Tibetu, v Alpách. Pod horou Mont Blanc, další v Kanadě u Banffu, v USA pod horou Mount Shasta a v pohoří Grand Teton. Rozmístění další podzemních základen ukazuje Obr.87. Někdy na počátku 1959 byly vytvořeny dva rámcové projekty, Project Rand a Project Noahs Ark, které měly tyto úkoly zajišťovat. Projekt Rand, zaměřený na vybudování propojené sítě podzemních tunelů, byl svěřen americké firmě R & D Corporation (RAND Corporation), mající v této oblasti dlouhou tradici. Na budování podzemních základen, měst a výzkumných center v rámci projektu Noah's Ark, se podílela řada dalších korporací: General Electric, AT&T, Hughes Aircraft, Northrop, Sandia, Walsh Construction, Bechtel, Stanford Research Institute, Colorado School of Mines a další. O korporaci Bechtel (Becktul) se hovoří jako o supertajné prodloužené ruce CIA (Shadow Government), která jako chobotnice obepíná celý svět. Pověření úředníci této korporace mají obvykle v USA výsadní postavení, protože se podílejí na takzvaném WEB systému (nadnárodní kontrolní a kontaktní systém), což představuje propojení Trilaterální komise, C.F.R., CIA a dalších tajných složek s Ilumináty
(Bonesmany) a MAJIC. Hovoří se o tom, že některé části technologie ražení tunelů a výstavby podzemních konstrukcí poskytli Aliens (Deros?). Pravděpodobně se to týká především technologie ražení štol. Štoly jsou budovány pomocí samohybných vrtacích souprav (krtků), které se doslova propalují skalami neuvěřitelnou rychlostí 5 mil (přes 8 km) za den, pomocí speciálních plazmových trysek umístěných načele razícího štítu, přičemž roztavenou lávou jsou zpevňovány stěny tunelu. Zdrojem tepelné energie je malý kompaktní jaderný reaktor a látkou přenášející tepelnou energii je roztavené kovové lithium, jehož pracovní teplota se pohybuje kolem 2 000°C. Existují i další výkonné typy samohybných krtků, u nichž se ražení tunelů provádí pomocí laserů a rychlost ražby dosahuje až 8 mil (přes 11 km) za den. V obou případech za krtkem zůstává štola široká 12 m i více, jejíž stěny jsou skelně hladké, kompaktní a nepotřebují žádné další úpravy. Objem odpadní horniny, kterou je nutno odvézt je minimální (R.Sauder). Tato technologie ražení štol je předmětem amerického patentu (US Patent No 3, 693 731 ze dne 26.září 1972), jehož původcem je U.S. Atomic Energy Commission. Samotná města byla budována ve velkých podzemních kavernách přírodního původu, nebo vytvářených explozí malých jaderných náloží v hloubkách až 2 000 m. Spoluúčast Deros na tomto tajném programu dokazuje fotografie donedávna tajného krtka, na níž jsou vedle lidské postavy i dvě malé postavy Dows (Obr.88). Mimozemská technologie se zřejmě podílí i na samotném Tube Subshuttles Vehicle Maglev, založeném na principu magnetické levitace, místo vzduchu je vůz nadnášen v magnetickém poli vytvářeném supravodivými magnety, dopředný pohyb nadzvukovou rychlostí (M 2) zajišťuje lineární elektromotor a rozdíl tlaku vzduchu před a za vozidlem. Do nedávné doby bylo takto vybudováno a vybaveno přinejmenším 100 podzemních měst a jiných zařízení, takže bez nadsázky můžeme hovořit o existenci tajného podzemního impéria dokonale ukrytého před lidstvem, ale i před Kongresem USA. Podzemní města zaujímají prostory v objemu od 4,3 km3 do 6,8 km3. Tyto informace pocházejí od P.Schneidera, který se stavby zmíněných podzemních zařízení přímo účastnil jako specializovaný inženýr a projektant, podobně jako architekt R.Souder Ph.D. Když skončila studená válka a mezi USA a SSSR došlo ke zmírnění napětí, zastavil Kongres tento finančně vysoce náročný projekt. CIA však bez jeho vědomí tajně v těchto projektech pokračovala a část již vybudovaných systémů přenechala mimozemským entitám, se kterými USA uzavřely smluvní vztahy. Finanční krytí těchto projektů pocházelo opět z prodeje drog a zbraní, který potajmu tajné služby organizovaly bez vědomí
Kongresu. Výstavba podzemních zařízení ročně spolyká 1,25 bilionů dolarů, což podle Schneidera odpovídá zhruba 25% hrubého národního produktu USA a současně to ukazuje na rozsah působení „šedé ekonomiky" v USA. Umístění všech vybudovaných podzemních komplexů není spolehlivě známo, protože výstavba neustále pokračuje. K nejznámějším podzemním základnám patří například podle informací z amerických zdrojů: Amarillo v Texasu Braxton v Missouri Dougway v Utahu (je propojena podzemní trasou se základnou Groom Lake) Dulce u Achuleta Mesa v Novém Mexiku Los Alamos v Novém Mexiku (podzemní vědeckovýzkumná základna) Mercury v Nevadě (mnohopodlažní speciálně vybavený komplex) Deep Spríngs v Kalifornii Dulce, Datil, White Sands v Novém Mexiku I.T.T. Corporate v New Jersey ( podzemní komplex ve kterém je hlavní stan ITT a terminál umožňující přístup do ostatních podzemních základen). Montauk Point na Long Islandu (osmipodlažní podzemní komplex pod bývalou leteckou základnou Lancaster v Kalifornii (podzemní vojenskoprůmyslový komplex) Langley ve Virginii (hlavní stan CIA v sedmipodlažním podzemním komplexu) Page v Arizoně (pravděpodobně podzemní hydroelektrárna) Reno v Nevadě Mount Granite Mount Hood v Oregonu Mount Lassen v Californii, Mount Weather ve Virginii (Hlavní stan FEMA) Salt Lake v UtahuSt. Paul v Minnesotě Twenty-Nine Palms, Death Valley, Edwards AFB, Bishop, Mojave Deset v Kalifornii Ute Mountains v Utahu White Mountains, Superstitious Mountains v Arizoně a řada dalších. Mnohé z těchto podzemních tras jsou používány také k přepravě drog, zbraní a různého kontrabandu, proto leží mimo pravomoc policie. Ve většině případů jsou využívány a přizpůsobovány podzemní jeskyně a tunely vybudované v období druhé galaktické války jak na areálu amerického kontinentu, tak i v Evropě a Asii. Alternativa 3 Podstatou této alternativy mělo být vytvoření podzemních kolonií na Měsíci a Marsu, ve kterých by vybraná elitní část pozemské populace
přežila řádění živlů na Zemi, vyvolaném desátou planetou Nibiru v roce 2003 (Sitchin). The Jason Society, která tento projekt americkému prezidentovi navrhla, předpokládala, že pro přežití by byla vybrána především společenská elita technokratů (Ilumináti), nejlepší specialisté v různých oborech technologie, lékaři, vybraná elita Pentagonu a potřebný počet obslužných a pracovních sil, či spíše otroků. Když prezident získal souhlas Kongresu s tímto projektem, začalo se dít cosi velice podivného. Přestalo se počítat s tím, že pro přežití bude vybrán skutečný výkvět lidstva, bez ohledu na rasu a vyznání, který by zajistil pokračování existence lidského druhu. Místo toho na tajném setkání britských a amerických emisarů v ponorce pod arktickým ledem, které zorganizovaly vlivné skupiny tajných stoupenců Iluminátů někdy v prvé polovině roku 1958, bylo dohodnuto, že půjde výhradně o americko-britský projekt záchrany mocenské, politické, finanční a hospodářské elity, zahrnující americké Ilumináty ze skupiny Skuli and Bones a Order of the Quest a britský Kruh. Toto rozhodnutí se neslo přesně v intencích nové politiky globální integrace v rámci Nového světového řádu (NWO), prosazovaného supertajnou mocenskou strukturou, tvořenou dvěma řády amerických Iluminátů: Skul and Bones a Order of the Quest (Black Monks). Jak posléze vyšlo najevo, byli spolu s Aliens skutečnými iniciátory celé tajné akce, skrývající se pod krycí firmou Space Research & Development. Tyto informace údajně pocházejí od anonymního agenta opozice, pracujícího pod krycím označením Trojan, takže jejich spolehlivost nelze obvyklými metodami ověřit, ale systémová analýza ukazuje na vysoký stupeň pravdivosti. Na rozkaz prezidenta převzala přímý dohled a řízení projektu nově vytvořená supertajná speciální tajná služba NRO (National Reconnaissance Organisation), která byla umístěna, spolu s výkonnými složkami NSA a DF (Delta Force), na vojenské základně ve Fort Carsonu v Coloradu. Dnes se ukazuje zcela zřetelně, že tato organizace je prostřednictvím MAJI (Majestic Agency for Joing Intelligence), přímo napojena na Aliens. Již koncem roku 1959 byly údajně zahájeny projekční a přípravné práce a v roce 1960/1961 měly USA a SSSR začít s výstavbou dvou podzemních základen. První měsíční základna byla nazvána Archimedes Base, druhá Cassini Base. Archimedes Base byla určena jako přestupní stanice pro lety na Mars, určení Cassini Base není blíže známé, nejspíše jde o ubytovací středisko. Archimedes Base byla údajně na čas vyřazena z provozu sabotážní akcí, nebo v důsledku válečných akcí, když do její ochranné bubliny narazil transportér vezoucí na Mars 155 Batch Consignements (otroků). Přežilo pouze sedm lidí (pět vědců a dva otroci), kteří se v čase
srážky nacházeli v oddělené vzduchové komoře. Výstavba nové Archimedes Base trvala dva roky. Base je údajně kryta velice odolnou průhlednou bublinou ze speciálního neprůstřelného skla a je zcela hermetizovaná. Vnitřní prostor byl rozdělen na tři hermeticky oddělené sekce, vyhrazené pro jednotlivé skupiny lidí určených k cestě na Mars. První let na Mars s americkou posádkou NSA proběhl úspěšně údajně 22.května 1962. Bohužel chybí byť jen náznak, jakým způsobem a s využitím jaké dopravní techniky byl uskutečněn. Po dosažení Marsu obdrželo řídící středisko zprávu: „Jsme na Marsu, teplota na sluncem ozářené části je 4 C, atmosférický tlak 704 mb, máme vodu a dostatek vzduchu".Podle informací z Andromédské rady došlo k prvé výpravě na Mars již v březnu 1959, kdy byla vyslána skupina průzkumníků čítající 29 osob, vybavená mimozemskou technologií, do oblasti zničené lyranské aglomerace Cydonia. Podařilo se jim nalézt vstupy do rozsáhlého podzemí táhnoucího se do vzdálenosti téměř 190 km, které mělo místy až tři patra a největší hloubku asi 10 km. Postupně se do této lokality přiváželi další a další lidé i stavební a konstrukční divize firem Bechtel Corporation, A.A.Matthews, PSI Corps, vojenské ženijní jednotky a posléze i technický personál a vědci i s rodinami. Celý obnovený komplex byl obýván přibližně 300 000 lidmi a byl nazván Base Eva. Poněkud později byl budován další podzemní komplex v oblasti Hellas Planitia, opět na starých ruinách lyranských měst, který byl nazván Base Adam. Při obnovování a výstavbě Base Adam narazili armádní ženisté na dlouhý tunel vedoucí do obrovské jeskyně mající objem kolem 11 km3. Nepodařilo se jim tuto jeskyni prozkoumat, protože byla chráněna vojenskými jednotkami Orion Empire, o jejichž přítomnosti předtím nebylo nic známo. V roce 1971 Viking Orbiter 1 zjistil v atmosféře Marsu velké množství ozonu, který může vznikat pouze z kyslíku a v oblasti Noctis Labyrinthum fotografoval velké město s četnými kopulovitými stavbami. Další sonda Mars Global Surveyor fotografovala kráter Newton, hluboký 3-4 km, na jehož dně je jezero nezamrzlé vody (Obr.30). Dne 27.dubna 1999 byl družicemi fotografován gigantický cyklon o průměru asi 1600 m, jehož středové oko mělo v průměru 320 km (Obr.32). Na jedné z fotografií povrchu Marsu nalezl v roce 1994 E.Palermo i snímek sestřelené a havarované kosmické bojové lodě podobného typu, jaké dnes tajně vyrábějí Američané. Jedná se zřejmě o americký tajný letoun Astra Locust TR3-B, konstruovaný podle vzoru vraku mimozemského letounu havarovaného nedaleko Roswellu. Fotografii nalezl v souboru fotografií MSSS Archivu v roce 1994 E.Palermo. Pravděpodobně se jedná o pozůstatek z války mezi
Deros a pozemšťany z NSA v roce 1989 (Obr.89a,b), která proběhla mezi astronauty z NSA a Orion Empire, ale nelze vyloučit ani likvidační nález ruských Kosmosférů. Pravděpodobně od Trojana pochází i následující kopie zápisu z jednání řídícího výboru Projektu Alternativa 3 (Policy Committee), který byl odeslán do centrály Alternativy 3 v Genfu, kopie také do Moskvy a Washingtonu: 27.8.1958: Řídící výbor k tématu Batch Consignements (skupinové označení pracovních otroků). Adress: National Chief Executive Officers. Thema: Batch Consignements (BC) „Každý předurčený kvalifikovaný zaměstnanec (v originálu „Designated Mover") potřebuje pro plnění svých úkolů odhadem pět nižších pracovníků (v originále „pět hlav"). Tito nižší pracovníci, po předcházejícím naprogramování, jsou dopravováni ve skupinové zásilce, načež jsou přivedeni podle rozkazu na určené místo, během této akce nejsou přípustné žádné otázky a diskuse. Batch Consignemets jsou přednostně určeni k práci na staveništích, přičemž prioritou je zabezpečení výstavby ubytovacích prostorů pro předurčené kvalifikované zaměstnance (DC). Průměrná doba pracovní využitelnosti pracovníků s nižším zařazením (BC) je patnáct let. Vzhledem k vysokým nákladům na dopravu, musí každý vedoucí vynaložit veškeré své schopnosti k tomu, aby tuto periodu pracovní využitelnosti prodloužil. Na konci této periody pracovní použitelnosti je nezbytné tyto vysloužilce formálně po zásluze ocenit. S politováním je však nutno brát v úvahu, že pro tyto vysloužilé pracovníky s nízkým zařazením není v novém teritoriu místo. Je proto nutno hledat veškeré možnosti dalšího vhodného použití těchto vysloužilců, aniž by byl sebeméně ohrožen úspěch této operace." Podle vyzkoušených nacistických praktik, byli zasloužilí a těžkou prací vyčerpaní dělníci a personál s nižší kvalifikací formálně odměněni za pracovní úsilí a věrnost, načež byli nenápadně hromadně usmrceni. Tito vysloužilí pracovníci údajně využívaní jako zdroj životní energie Vril pro speciální energetické generátory, jejichž obdobu nalezli Němci v podzemí Antarktidy jako dědictví reptiloidní civilizace Theros (Thule), která používalalidskou životni energii pro pohon svých agregátů. S jistotou nelze vyloučit, že se totéž odehrávalo i na měsíčních základnách, než je převzali Rusové. Reptiloidní civilizace Therosanů měla na Zemi svoji základnu v Antarktidě v časech, kdy zde ještě neexistovaly ledovce. Nacisté, díky svým kontaktům na tibetské tantrické mnichy Sakkia Muni, získali kontakt na tajnou japonskou organizaci řád Zeleného draka a přes
ni na mimozemskou humanoidní civilizaci Gizeh, sídlící v oblasti Orionu B. Podrobnější informace budou uvedeny v jedné z následujících kapitol. Nyní se opět vracím zpět k původnímu tématu. Další dokument Řídícího výboru (Policy Committee) ze dne 1.10.1971, adresovaný National Chief Executive Officers, hovoří o tom, že všechny experimenty sledující prodloužení doby pracovní použitelnosti pracovníků s nižším zařazením (BC), byly splněny pouze s 96% úspěchem. Příčinou je poměrně vysoký podíl „nevhodných osob", získaných na území Ameriky, Anglie, Japonska a Ruska. Bude nutno na těchto územích zřídit testovací laboratoře. V rámci snah o prodloužení doby pracovní použitelností, byly v letech 1976-1977 přivezeny ze země mikroorganizmy důležité pro lidskou existenci, ale také mnoho různých rostlin, keřů a stromů, což mělo posloužit ke zlepšení životního prostředí. Zní to jako sci-fi, ovšem pokud skutečně na Marsu existuje pro život příhodná atmosféra, je to zcela logické. Nutně se tedy nabízí otázka, zda nás NASA opět neklame s tvrzením o pro život nevhodné atmosféře Marsu, podobně jako klamala s měsíčním programem Apollo? Toto podezření podporují novější fotografie jezer s kapalnou vodou v hlubokých marsovských roklích a také mohutné globální cyklony s rychlostí větru až 300 km v hodině, které by při nízkém atmosférickém tlaku nemohly existovat. Trojan, který má přístup k aktům Policy Committee hovoří o tom, že značná část osob se zařazením BC (pracovních otroků) byla unesena v oblasti Bermudského trojúhelníku a stalo se, že během jednoho transportu zahynulo 300 BC v důsledku srážky dopravní vesmírné lodi s meteoritem. Novinové zprávy (Daily Telegraph, 6.10.1975) hovoří o podivném únosu dvaceti osob na setkání v Oregonu. Další zprávy hovoří o nočním únosu 200 osob z kempu v Neu-Seelandu, z nichž se již nikdo neobjevil. Dne 14.června 1977 bylo ve Wyomingu v USA z výletu uneseno 76 mladých lidí ve věku kolem 19 let. Opět se nikdo z nich se ani po letech neobjevil. Ve stejný den, bylo z osobní lodi, plující mezi Barcelonou a Tunisem, uneseno 165 osob. Podobných únosů, týkajících se celých vojenských jednotek, posádek obchodních i vojenských lodí, letounů (případ „Tobelak") atd., bylo zaznamenáno několik set. Patrně je nutno sem zařadit i podivný případ havárie Boeingu 747-linky 007 korejské společnosti Korean Air Lines, ke kterému došlo v noci 1. září 1983 v oblasti Sachalinu. Potápěči nalezli na mořském dně trosky letounu, ale ani jediné lidské tělo. Případ rozpoutal v USA obrovské hysterické tažení proti SSSR, ale ten v tom byl zřejmě tentokrát výjimečně bez viny. Případem se podrobněji zabývám v knize Děti Moudrých draků (str.200). Nikdy se již žádný z unesených lidí nevrátil. Jen v samotném státě Utah
bylo od roku 1945 zaznamenáno několik tisíc případů únosů dětí a dospělých, po nichž se slehla zem. Ve Westchester County (stát New York) zmizelo beze stopy v letech 1993 až 1996 pět tisíc dětí. Všechny uvedené informace jsou prakticky neověřitelné, protože ti, kteří by svědectví mohli podat na základě vlastní zkušenosti, se na Zemi nemají možnost vrátit. Je pravděpodobné, že většinu únosů bez návratu, mají na svědomí nejen Greys, ale také americké tajné organizace, zejména NSA. Při studiu podkladů mne zarazil tón a duch hlášení, který je velice blízký tomu, co jsme zažili v Protektorátu Böhmen und Mähren, za časů bezohledné a arogantní kurately německých úředníků III.Říše. Připomnělo mi to dnes téměř zapomenutý „Total einsatz" (Úplné nasazení) mladých českých lidí do německých zbrojních a válečně důležitých podniků. Je to snad ozvěna nacistického ducha, který se vplížil do USA, spolu s nacistickými odborníky z mnoha oblastí německého zbrojního průmyslu, válečné vědy, výzkumu a tajných služeb, kteří byli do USA přesunuti a usídleni, na tajný pokyn mocensky velmi vlivných organizací USA, majících více či méně zřetelné napojení na Ilumináty a Aliens? To, že většina z těchto nacistických „odborníků" byla, podle poválečných zákonů,prohlášena za válečné zločince, se zřejmě nijak nedotklo etiky prezidenta a představitelů tehdejšího amerického státního aparátu a tajných služeb, spíše naopak to bylo považováno kvalifikační atest oddanosti věci a důvěry v Ilumináty. Za vydatné podpory entity Gizeh vybudovali údajně na Měsíci základny i Němci již během II.světové války. V podstatě šlo pouze o obnovení jedné prastaré podzemní základny Drakonů. Americké jednotky NSA dosáhly odvrácené strany Měsíce již v roce 1947 pomocí gravitačních letounů poskytnutých Gizeh. Stavební práce podle technologií Gizeh byly údajně zahájeny až v roce 1958 americkou firmou Bechtel Corporation, která vybudovala dva rozsáhlé podzemní komplexy pod krátery Jules Verne a Andromeda, do kterých se vstupovalo vchody na úpatí pohoří Taurus. Vchody do starých opuštěných podzemních prostor se nacházely v blízkosti obou měsíčních pólů. Britové se těchto stavebních aktivit ve větším rozsahu neúčastnili, poskytovali ale finanční prostředky na výstavbu. Jakým způsobem byly na měsíc dopravovány stavební díly, suroviny, stroje, zásoby a pracovní síly není známo. Američané měli k dispozici 53 letounů s gravitačními motory, postavenými ještě na Zemi podle technologie Gizeh, ale mohly být použity i tunely vytvářené periodicky podle technologie Montauk (Phoenix III). Podle novějších informací o podzemních základnách na odvrácené straně Měsíce existovalo v roce 1997 celkem pět velkých základen, které byly obydleny nejméně 35 000 osobami - dle informací M.A.R.Ballesterose:
Měsíční Base 1 - dok či přístav kosmických lodí různých typů, osazenstvo sestává ze 199 Aliens a 500 hybridů (Ariannů). V docích je v pohotovosti 17 lodí. Měsíční Base 2 - slouží k aklimatizaci nových kontingentů přivážených ze Země. Stálé osazenstvo tvoří 300 Aliens, 400 hybridů a 40 lidí, kteří provádějí výslechy unesených pozemšťanů. Měsíční Base 3 - slouží jako odpočinkový areál. Osazenstvo sestává ze 30 Aliens (administrativa) a 150 hybridů. Měsíční Base 4 - koordinační centrum, osazenstvo tvoří 100 Aliens a 130 hybridů. Měsíční Base 5 - je energetickým centrem, kde pracuje 70 Aliens v roli inženýrů a 110 hybridů. O které rasové skupiny Aliens se jedná, nejsou k dispozici spolehlivé informace. Morenae hovoří o tom, že Měsíc je obydlen výlučně nordickou bílou rasou (Arianny), která byla „vypěstována" z vybraných německých dětí v rámci Kammlerova projektu Lebensborn, pod dohledem genetických inženýrů entity Gizeh (Gízanů) ještě během II.světové války v Německu a přesunuta na Měsíc. Podle informací z Andromédské rady je přibližná poloha podzemních starobylých ruin, podzemních vodních zásobníků a nových základen Měsíce zaznamená na mapách obou částí(Obr.90a91). Podle týchž zdrojů bylo i na Marsu vybudováno původně osm měst, protože se počítalo s osídlením Marsu až 600 000 kolonisty ze Země, ale po útoku Orion Empire v březnu 1989 byl s 300 000 pozemšťany ztracen veškerý kontakt. Pravděpodobně byli Deros zabiti, nebo použiti způsoby jakými lidi využívají. Podrobnější informace o těchto událostech zatím chybí. Marsovská Base 1 - je velkou kosmickou leteckou základnou, která je zřejmě totožná s pozemšťany obnovenou Basí Eva. Parkuje stále nejméně 20 kosmických lodí, jejichž doky jsou umístěny v podzemí, vzhledem k častým strašných větrným orkánům vanoucím na povrchu Marsu. Na základně je dislokováno 28 Dows (vesměs pilotů), 350 hybridů a asi 90 lidí. Jsou zde také velké sklady zásob a náhradních dílů pro kosmické lodě. Počty Deros uváděny nejsou. Marsovská Base 2 - pravděpodobně je totožná s pozemšťany obnovenou Adam Base, kterou obsadili vojenské síly Orion Empire, ale pravděpodobnější je, že to byli Rusové. Tato base údajně sloužila především k monitorování událostí na Zemi a představovala cosi jako koordinační středisko a centrálu telepatické komunikace s Dows na Zemi a
na Měsíci. Na této základně se mělo nacházet 400 Dows, 3 000 hybridů a 500 lidí. Pravděpodobně zde jsou umístěny laboratoře genetického inženýrství, kde se hledají cestyzlepšení kvality vlastní rasy pomocí lidského genomu. Počty Deros uváděny nejsou. Ve zprávě jsou Dows uváděni jako reptiloidní rasa (ve skutečnosti jde o klonované potomky Deros), přicházející podle jejich tvrzení z oblasti Andromedy. Je téměř jisté, že určení Andromedy jako místa původu Dows, je úmyslně zavádějící dezinformací. Soustava Andromedy je totiž sídlem vlády Andromedské nejvyšší rady Galaktické federace Světla (dříve Federace Kondroskan), která spojuje humanoidní civilizace Plejád (Taygety), Procyonu, Tau Ceti, Epsilon Eridani, Hyad, Vegy, Ummi, Siria a dříve i Sol (naši sluneční soustavu). Když tedy Dows tvrdí, že přicházejí z Andromedy, zřejmě se snaží dezorientovat lidskou civilizaci a vydávat se za nezištné přátele lidstva, přestože je tomu ve skutečnosti naopak. Některé zdroje uvádějí, že pravlastí velkých nosatých Greys (Deros či Xhumzů) a malých Dows, je systém souhvězdí Bootes a a-Draconis. Odtud prý zahájili svoji expanzi do ostatních částí Galaxie během I. a ll.galaktické války. V současné době sídlí elita Deros na marsovském měsíci Phobos, kde mají i rozsáhlé podzemní genetické laboratoře, kde mimo jiné vyrábějí i značné počty vlastních upravených klonů - Dows či tzv.„hybridů". Všeobecně je udáváno, že vedle krajní nenávisti reptiloidních civilizací (Drakonianů) vůči humanoidním civilizacím (včetně pozemského lidstva), jsou pro ně typické různé podvody, šíření dezinformací, polopravd a lží vždy, když si od toho slibují sebemenší užitek. Totéž v plné vážnosti platí i pro Deros a Dows. Domnívám se, že právě informace o Alternativě 3, jsou přesně takovou dezinformací, kterou se snaží vnést chaos do informačních zdrojů a v lidech vytvořit lživé obrazy o svých záměrech. Ke všem informacím, které pocházejí od Iluminátů (Rockefellerovy skupiny), Deros, Dows či Drakonů, je proto nutno přistupovat nanejvýše obezřetně. Nemáme dostatečně přesné informace o tom, co jsou to hybridi, o nichž se v hlášení hovoří. Existuje několik možností: 1) Může se jednat o bioroboty, vyráběné či konstruované z různých orgánů odebíraných pozemským zvířatům a lidem, kterým je implantován upravený mozek lidí či jiných bytostí. 2) Druhou možností je, že jde o tak zvané Drony, což jsou unesení lidé, kterým byl pomocí PSI-technologie (R.H.I.C.EDOM) elektronicky odebráno jejich vědomí a potom jim byly dobrovolně či násilím implantováno upravené holografické vědomí s čipy, což dovoluje řízené programování vědomí a ovládání vůle. Pro Drony je typické chování, připomínající zombie, nebo lidí, jimž byla provedena lobotomie.
3) Patrně nejpravděpodobnější je to, že to jsou klony vytvořené z vybraných lidí. Pravděpodobnost, že by to byli kříženci mezi lidmi a Drakony je velmi malá, protože genetické matrice člověka a Drakona je navzájem tak druhově evolučně vzdálené, že všechny pokusy o získání hybridních forem s vyváženým podílem genomu člověka a Drakona skončily nezdarem a hybridi se geneticky vrací k jednomu či druhému rodiči, nebo častěji tvoří bytosti degenerované a neschopné života. Jelikož Drakoni postrádají to, čemu se říká duchovní matrice (vyšší vědomí, Alter ego, astrální a duchovní tělo), jsou i hybridi s převažujícím drakonským genomem (Re-bridi) bez duchovní matrice. Hybridi s převažujícím lidským genomem (Hu-bridi) však tuto duchovní matrici mají. Aliens na poli genetických experimentů intenzivně hledají cesty jak pro své potomky tuto duchovní matrici získat a trvale uchovat. Můžeme se ptát, proč asi? Podle dostupných avšak nepotvrzených informací všechny uvedené typy biorobotů skutečně existují a Aliens je různým způsobem využívají pro své záměry. Domnívám se, že s největší pravděpodobností jsou hybridi na marsovských základnách ve skutečnosti Drony nebo klony. Z těchto informací vyplývá, že lidé na Marsu asi skutečně byli, ale rozhodně ne v postavení „mocenské a oligarchické elity Země", ale jako druhořadá a méněcenná entita, mající velmi úzce omezenou svobodu myšlení a jednání. Můžeme spíše předpokládat, že tam Aliens připravovali svoji „lidskou pátou kolonu", která by jim měla usnadnit rozdělení lidstva a následující obsazení Země. Tato zřejmě hrůzná perspektiva byla proRusy dostatečným důvodem k zásahu. Zasvěcené kruhy hovoří o tom, že v současné době jsou všichni členové NSC a NSA natolik upraveni psionickými technologiemi, že již nejsou lidmi, ale spíše poslušnými roboty. Tomuto pohledu na problém by nasvědčovala podivná snaha NASA o manipulaci s informacemi o Marsu, ale i omezení celého programu Apollo, který se od určité fáze (Apollo 11) pravděpodobně změnil v klasický podvod na veřejnosti. NASA pro veřejnost pracně vystavěla pokračování programu Apollo jako „Potěmkinovu vesnici", když se snažila předstírat důkladný výzkum Měsíce, ve skutečnosti byla většina snímků natáčena na Zemi a povrch Měsíce tvořila pouhá, třebaže důmyslná a technicky téměř dokonalá kulisa. NASA se ale dopustila řady školáckých chyb (dva stíny astronauta z různých směrů na jediné fotografii, vlnící se americká vlajka, neostrá hranice světla s difusními okraji atd.), které tento podvod dokazují. Mohla to být ale i dobře promyšlená sabotáž pracovníků NASA, pro které to mohla být jediná schůdná cesta, jak svět upozornit na podivné události v zákulisí kosmického programu USA (A.Swane; J.M.Collier; D.Jeffreys aj.). Existenci základny na odvrácené straně Měsíce, kterou americká tajná
služba pojmenovala „Luna", potvrdil Neil Amstrong a také další astronaut Edwin „Buzz" Aldrin (T.Good). Rovněž oficiální pokusy USA o důkladné prozkoumání Marsu vesměs skončily neúspěchem, protože marsovské sondy ze záhadných příčin zanikly, přestaly pracovat, nebo se vůbec na určenou oběžnou dráhu nedostaly. O těchto podivných „haváriích", které spíše připomínaly sestřely příliš křehkých pozemských sond, zřejmě byly vážně míněným varování, že přítomnost NASA na Marsu je krajně nežádoucí. Existuje tedy velké množství indicií hovořících ve prospěch přítomnosti lidí na Měsíci a na Marsu, kam se dostali za přispění Gizeh již koncem padesátých let (pokud nepočítáme německé experimenty z doby III.Říše). V současnosti nejsou o osudu základen na Marsu žádné informace k dispozici, a tak zatím nelze ani zdaleka odhadnout skryté záměry Rusů s touto planetou. Mars je od Země příliš daleko takže jej nelze využít jako vojenskou základnu pro kontrolu Země. Je však dost daleko na to, aby tvořil přední hlídku pro obranu Země před mimozemskými útoky z vesmíru, jak o tom hovořil Gorbačov i Jelcin v souvislosti s nabídkou ochrany Země pomocí ruského systému SDI. Alternativa 4 V několika posledních letech je možno pozorovat výrazné změny pohybu mořských a vzdušných proudů, což má za následek nečekané výkyvy počasí, provázené neobvykle dlouhými obdobími sucha nebo nebývale intenzivními dešti. V období dlouhého sucha vznikají v divočině záhadné rychle se šířící neuhasitelné požáry lesů a buše. Většina těchto anomálních událostí se obvykle připisuje fenoménu El Niňo, který podle vědců odpovídá za změny mořských proudů a následně i vzdušného proudění. Jenže se dodnes nepřišlo na skutečnou podstatu jevu El Niňo a jeho mechanismus je stále velkou záhadou. Jisté je jen to, že zcela nečekaně se na obrovských prostorách Pacifiku (ale i jiných moří) objevují ohromná kvanta horké vody neznámého původu, které do atmosféry předávají značné množství tepelné energie, a tím zřejmě dochází k narušování přirozeného průběhu periodických změn počasí. Nyní bych vám rád pověděl něco více o tomto prazvláštním jevu. El Niňo znamená ve španělštině „dítě", v užším pojetí pak „Jezulátko". Tímto jménem nazvali peruánští a ekvádorští rybáři přírodní fenomén spočívající v cyklickém nástupu teplého rovníkového proudu, který vytlačuje studený Humboldtův proud nesoucí od břehů Antarktidy k rovníku poměrně chladné vody bohaté planktonem, a tím i rybami, takže
rybáři v jeho vodách získávají výborné úlovky, mořští ptáci nacházejí dostatek potravy a nad pacifickým pobřežím až k Andám panuje poměrně chladné, ale velice suché klima. Generace rybářů získaly zkušenost, že přibližně v cyklu 7 až 8 let, se téměř pravidelně kolem Vánoc u pobřeží Chile a Ekvádoru náhle objevuje mohutný, velmi teplý mořský proud, který odklání studený Humboldtův proud i severní Aljašský studený proud mimo rovníkovou oblast oceánu. Tento teplý rovníkový proud, rybáři pojmenovaný „El Niňo Chesús", vědci nazývaný oscilace ENSO, však představuje klimatickou pohromu globálního dosahu. Protože teplý proud mávelmi málo planktonu, klesá strmě rybnatost pobřežních vod, což se projevuje prudkým poklesem množství vylovených ryb, a proto nastupuje období strádání rodin rybářů, stagnuje průmysl zpracovávající ryby a klesají stavy mořských ptáků hynoucích nedostatkem potravy. Mnohem děsivější důsledky přináší fenomén El Niňo ve výrazné změně klimatu, projevující se v západních oblastech Jižní Ameriky obdobím mocných dešťových srážek, jež se často mění v ničivé bouře s přívalovými lijáky, způsobujícími sesuvy půdy a zátopy rozsáhlých území často až ve vzdálenosti přes 1 000 km od pacifického pobřeží. Je to způsobeno tím, že rovníkové větry vanoucí ze západního Pacifiku k pobřeží Ameriky nesou za normální situace velmi málo vláhy, protože jsou chladným Humboldtovým proudem, stáčejícím se podél rovníku na západ, značně ochlazovány. Pokud je studený Humboldtův proud vytlačen teplým El Niňo, pak tyto letní pasátové větry zvané „paraka" se silně nasytí vodními parami a nesou k pevnině Ameriky mnoho dešťových srážek, které pak chybí v západopacifických oblastech a ty trpí suchem. Klimatologové považují jev El Niňo za jeden z důsledků nastupujícího globálního oteplování, přičemž dodnes se nepodařilo objasnit skutečný mechanizmus vzniku El Niňa, ale jednoznačně není objasněn ani mechanizmus globálního oteplování. Proti souvislosti El Niňa s globálním oteplováním svědčí skutečnost, že El Niňo je jevem poměrně značného stáří, bezprostředně souvisejícím se vznikem Humboldtova proudu. Podle vědeckých výzkumů prováděných Humboldtem a jeho pokračovateli, se tento studený mořský proud vytékající z oblasti Antarktidy, objevil přibližně kolem roku 3 500 př.n.l. Podle mých analýz je zrození tohoto studeného proudu bezprostředním důsledkem cyklu Nimiru v roce 3 449 př.n.l. Jelikož jev El Niňo zřejmě bezprostředně souvisí s existencí Humboldtova proudu, můžeme předpokládat, že i stáří tohoto jevu musí odpovídat stáří Humboldtova proudu. Důkazem mého názoru jsou mohutné a vesměs velmi staré velkoplošné náplavové terasy, narušující některé části peruánské pampy se známými geoglyfy a „startovacími drahami", zejména
v oblastech Palpa, El Ingenio, Sacramento, San Ignacio, Paracas, Nazka aj. Tyto náplavové terasy jsou různého stáří, což svědčí o opakujících se katastrofických záplavách. Pravděpodobnost velkého stáří jevu El Niňo zjevně vylučuje jeho souvislost s globálním oteplováním. Druhým důkazem popírajícím souvislost jevu El Niňo s globálním oteplováním je existence jevu La Niňa (holčička), který je v podstatě inverzí jevu El Niňo. Projevuje se rovněž více či méně periodicky a pacifické pobřeží Jižní a Střední Ameriky je pak omýváno velmi chladnou vodou, což naopak způsobuje zejména ve Střední Americe období sucha a neúrody, protože východní pasáty jsou chladné a nesou jen málo vodních srážek. Klimatologové i oceánografové se dodnes nedobrali vysvětlení příčin vzniku a existence obou jevů. Byla vyslovena řada hypotéz, ale žádná z nich nedokázala objasnit zdroj obrovského množství tepelné energie jež je ve hře. Teze, že zdrojem tepla je Slunce, neobstála, protože již jednoduchý bilanční odhad ukázal, že Slunce dodává pacifickým vodám v rovníkovém pásmu přibližně pouze 12-18 % celkové tepelné energie obsažení v teplých vodách proudu El Niňa. Podle amerických klimatologů přinesl El Niňo na přelomu roku 1997-1998 k pacifickému pobřeží Ameriky gigantické množství tepelné energie, srovnatelné s energií uvolněnou výbuchem asi 1 milionu jaderných pum hirošimské ráže. Dosud stále nezodpovězenou otázkou je, kde je nutno hledat příčinou jevu El Niňo a z čeho se vyvíjí jeho inverzní forma známá pod jménem La Niňa či anti Niňo. Při systémové analýza jevu El Niňo jsem dospěl k několika velmi zajímavým předběžným závěrům: 1) Jev El Niňo má několik zdrojových oblastí, v nichž se opakovaně objevuje, přičemž některé z nich se nacházejí v poměrně vysokých severních (ale i jižních) šířkách, kde sluneční energie přijatá jednotkovou plochou mořské hladiny je sotva poloviční oproti rovníkové oblasti. Jako příklad uvádím pacifické pobřeží Aljašky. 2) Většina zdrojových oblasti je vázána na tzv. „pacifický ohnivý prsten" a bezprostředně souvisí s lokalitami aktivní vulkanické činnosti vázanými na hluboko uložené magmatické krby (hot spots), které satelity vybavené citlivými čidly tepelného záření zaznamenávají jako mohutné periodické výronytepelné energie. Oceánografické oddělení Delawarské univerzity pořídilo pomocí satelitu vybaveného čidly citlivými na teplo mnoho snímků a jeho pracovníci dospěli k závěru, že nejmohutnější tepelná skvrna se periodicky objevu těsně nad Novou Guineou (Messenger). Obrázek představuje satelitní tepelnou topografii hladiny tropického pásma Pacifického a Indického oceánu ve vrcholném období rozvoje jevu
El Niňa dne 17.ledna 2002. Center lokalit periodického výskytu velkého množství teplé vody je v rovníkové oblasti několik a jejich poloha je dána přibližně těmito parametry : a) 142° z.d., 8° s.š., b) 150° z.d., 8° s.š., c) 160° z.d., 10° j.š., d) 180° z.d., 5°s.š., polohy lokalit periodického výskytu teplé o menší intenzitě jsem nezaznamenával. 3) Další mohutnou zdrojovou oblastí teplé vody pro jev El Niňo je část Pacifiku vymezená souostrovím Tuamoto, Revilla Gigede a Galapágy. Vývoj situace v této oblasti zaznamenala tepelná čidla satelitu UARS-MLS z výšky 12 km v období 25.února 1997 až 27.prosince téhož roku. Centra lokalit periodického výskytu velmi teplé vody v této oblasti mají následující parametry: e) 82.5° v.d., 5° j.š., f) 105° v.d., 2.5° j.š., g)115° v.d., 5° j.š. a h) 135°v.d., 0°j.š.. 4) Mořské dno v místech zdrojových oblastí anomálně teplé vody má poměrně značnou hloubku a je narušeno mohutnými systémy zlomových pásem s mnohočetnými trhlinami a propastmi (Novohebridský, Tonžský a Kermadocký příkop, příkop Viťjaz a propast Argo) hlubokými i přes 10 km. Druhá zdrojová oblast, ležící nedaleko pacifického pobřeží Jižní a Střední Ameriky, má mořské dno rovněž rozbrázděné několika systémy zlomových pásem (například Clippertonské a Galapážské zlomové pásmo) a končí zde severní větev Peruánsko-chilského příkopu s propasti Bartolomew (-8066 m). Zcela obdobná situace se jeví i v oblasti Aljašského zálivu, kde se nachází rovněž několik rojů zlomových pásem (Mendocínské, Murrayovo a Claryonské ), která pokračují do americké pevniny, přičemž největší množství anomálně teplé vody se objevuje v blízkosti Astorijského podmořského kaňonu (západně od Mount Rainier). 5) Dalším tajemstvím Pacifiku, které se dosud rovněž nepodařilo objasnit, je značný hloubkový dosah teplé vody, který v centrech lokalit dosahuje často 300 a více metrů, hranice rozdělující teplou a studenou vodu je ostře vymezena a je bez difusní zóny. Například v lokalitě severozápadně od Austrálie(lokalita c) dosahovala počátkem roku 1983 hloubka teplé vody přibližně 250 m. V téže lokalitě byla během měření hloubkového dosahu teplé vody na přelomu let 1997/1998 zjištěno toto: měření v listopadu 1997 zjistila dosah zóny velmi teplé vody do hloubky 135 m, v lednu 1998 to bylo již více než 250 m a v březnu téhož roku jíž zase jen pouhých 90 m, což jednoznačně naznačuje existenci periodicky pracujících vývěrů horkých pramenů. Tyto lokality velmi teplé vody mají v centru teplotu 3040° C, kdežto teplota oceánu ve stejné hloubce se pohybuje mezi 10-15° C. Teplotní rozdíl 20-35° C vyvolává i odpovídající pokles hustoty (měrné hmotnosti) teplé vody, což teplou vodu nutí rychle stoupat k povrchu.
Existenci velmi teplé vody v takových oceánských hloubkách může vysvětlit pouze to, že jde o horkou vodu periodicky vystřikovanou gejzíry (geotermami) nacházejícími se na mořském dnu. Existenci gejzírů tryskající ze dna Pacifiku potvrzují podmořské výzkumy, kterými vědci v nedávné době pomocí batyskafu zjistili v hloubce kolem 3 000 m existenci periodicky pracujících gejzírů vystřikujících vodu o teplotě vyšší jak 400°C do výšky 30-45 m ode dna. Geotermální původ jevu El Niňa je téměř nesporný, a tím se vysvětluje rovněž jedna z dalších záhad, proč tyto rozsáhlé masy teplé vody jsou tak chudé na plankton a další mořské živočichy. Příčina pravděpodobně spočívá v příliš teplé vodě, jež živé organizmy usmrcuje, popřípadě minerální složení těchto geotermálních vod (hydroterm), které živé organizmy odpuzuje nebo otravuje. Připomeňme si podivné hromadné úhyny mořských živočichů všech velikosti (včetně velryb), pro které dosud nebylo nalezeno vysvětlení. Termální původ jevu El Niňo v podstatě potvrdili Rusové svými experimenty s ovlivňováním globálního počasí pomocí skalární energetiky. Na sklonku roku 1977 zahájili Rusové tyto testy s ovládáním počasí, když soustředěnou palbou několika baterií skalárních kanónů na dno severního Pacifiku otevřel několik mohutných zřídel horké vody (geoterm) a vytvořili tak silný efekt fenoménu El Niňo. Jedno z otevřených zřídel geoterm se nacházelo blízko Attu v Aleutách (5037-8 s.š., 170-32-51 v.d.), druhé mezi Havají a Kalifornií (25-34-23 s.š.,151-18-41 z.d.). Další ruská akce proběhla údajně nedaleko Filipín. Celkem bylo takových experimentů sedm. Nejhorší důsledky měl údajně experiment provedený koncem roku 1982, při němž bylo otevřeno několik mohutných gejzírů horké vody v severním Pacifiku a následně na území USA udeřila mohutná vlna ničivých atmosférických anomálií. Pozorování z posledních dvaceti let ukazují, že v Pacifiku se jev El Niňo výrazněji projevil počátkem roku 1982, 1983, 1987, 1992, 1995 a 1998. Antagonistický jev La Niňa se projevil v mezidobí, především v letech 1985, 1989, 1996, 1997 a 2000. Satelitní snímky zaznamenávající tepelné záření ukázaly, že ve stejném období mizí z Pacifiku tepelné skvrny typické pro rozvoj jevu El Niňo.Hluboko v jižní oblasti Pacifiku se objevují dvě nové skupiny tepelných skvrn, jejichž polohu určují tyto parametry: i) 175160° v.d., 25-50° j.š. a j) 110-100° v.d., 40° j.š. Tyto dvě skupiny tepelných skvrn pravděpodobně mění směry toku studeného Jihopacifického s Antarktického subpolárního proudění do té míry, že je nutí téci směrem k rovníku a zde se jejich studené vody projevují jako jev La Niňa. Z toho, co jsem čtenáři předestřel, je zřejmé, že oba jevy El Niňo i La Niňa
bezprostředně s globálním oteplováním nesouvisí, ale s velkou pravděpodobností jsou to periodické výrony horké vody z puklin na mořském dnu, tedy produkty vulkanické aktivity Země. Geologické vědy již dávno dospěly k poznatku, že oživení vulkanické a seismické aktivity horkých skvrn se v počátečním stádiu projevuje obvykle nejprve ve zvýšené intenzitě výronu horkých pramenů, bezprostředně poté následuje zvýšená intenzita činnosti gejzírů spočívající ve zvyšujícím se objemu výronu geotermální vody a postupném zkracování intervalů mezi jednotlivými výrony. Pokud by se příznaky zvýšené geotermální aktivity projevovaly pouze v oblasti Pacifiku, mohli bychom usuzovat na to, že jde pouze o teritoriální jev. Satelitní snímky oceánů v IR oblasti spektra však naznačují globální aktivizaci horkých skvrn a hydroterm. Satelitní kamery zjistily například mocnou vrstvu horké vody v severním Pacifiku, v těsném okolí podmořského Císařského hřbetu ležícího západně od souostroví Midway, dále v severním ledovém oceánu v oblasti Hebrid a jižně od Země Františka Josefa, v těsném okolí Newfoundlandského šelfu a v severní části Labradorského moře, v Japonském moři, východně od Tokya v oblasti Japonského příkopu, ve východní části Hudsonova zálivu a v menším rozsahu na řadě dalších lokalit. Provedeme-li srovnání předpovědí E.Cayce, týkajících se budoucnosti Země, s rozmístěním aktivizujících se tepelných skvrn a hydroterm, zjistíme, že jím předpovídané teritoriální změny se velmi těsně kryjí s lokalitami hydroterm. Aktivizace geotermální činnosti v těchto lokalitách naznačuje jednoznačně, že pravděpodobně byla zahájena počáteční část předpověděných geotektonických událostí, otázkou je, kdy se v plné síle projeví. V knize Předpeklí ráje jsem se zabýval systémovou analýzou předpovědí budoucích událostí vyřčených Edgarem Caycem, Nostradamem a dalšími proroky. V odhadovaném časovém rámci se ale uskutečnila pouze část předpovědí týkající se rozsáhlých požárů a klimatické nestability severoamerické pevniny. Chmurné předpovědi obrovských kataklyzmat (potopení Kalifornie, zatopení povodí Mississippi mořem, vynoření šelfu v severním Atlantiku, klimatické změny severní Evropy a potopení části Japonských ostrovů) bohudík do dnešního dne nenastaly, leč hrozící nebezpečí zažehnáno zřejmě není. Pokud bude intenzita geotermické aktivity zemských hlubin nadále stoupat, mohou se předpověděné změny odehrát v relativně blízké budoucnosti. „Selhání" předpovědí jsem původně připisoval chybnému výkladu a mylné dataci předpověděných událostí, nebo posunu časové pozice virtuální reality viděné prorokem E.Caycem. Zřejmě jsem se mýlil, protože příčina časového posunu je jiná a neméně překvapivá. Původně jsem byl přesvědčen, že fenomén El Niňo a jím vyvolané
anomálie počasí jsou zřejmě projevem čehosi mnohem významnějšího, a to rostoucí geotermální a geotektonickou aktivitou ve velkých hloubkách Země. Podle údajů pocházejících z Andromédské rady, dochází od roku1995 k zjevnému odklánění zemské osy a posunu globálních pólů (míst polárního průniku zemské osy) od normální polohy přibližně o 22-26 cm za každých 14 měsíců a odklon se nadále zvyšuje. Existenci anomálního chování geomagnetického pole v arktické oblasti a v jižním Atlantiku zjistila i dánská družice Orsted. Dánští vědci ústy Nilse Olsena hovoří o nebezpečí poměrně rychlé změny polohy zemské osy a připisují probíhající rotační dislokace geomagnetického pole změně situace v zemském jádře. Příčiny odklánění jsou stále záhadné. Může to být změna těžiště Země, změna osy gravitačního pole vyvolaná aktivizací jaderné fúze v jádře, ale svým vlivem se může podílet i zvýšené emise některých druhů energie vyzařované Sluncem, může to být i důsledek pochybných francouzských nukleárních experimentů, které otevřely obrovskou dislokaci na mořském dnu v Pacifiku. Původně jsem se domníval, že odklon zemské osy a posun zemských pólů jsou důsledky neuvážených tajných experimentů s ovlivňování počasí, vyvolávání umělého zemětřesení a sopečné aktivity pomocí soustředěných paprsků částic (beam particle), vysílaných z povrchu Měsíce a ze satelitů. Jedná se především o projekty Operation Certain Sentinel, TX Project a Project HAARP zkoumající vliv soustředěných paprsků vysokofrekvenčního záření na chování hlubokých zemských zlomů, ionosféry a globálních změn v počasí. Důkaz takových experimentů podala nechtěně sama NASA na jednom ze snímků zachycujících start Atlantisu v podvečer 18.2.2001 (Obr.1). Fotografie zachycuje úzký paprsek vyzařující z povrchu Měsíce, který se střetl se spalnými plyny Atlantisu. Upozorňuji ale na to, že vzhledem k přítomnosti Rusů na Měsíci počínaje 27.zářím 1977 však může být pravděpodobnější, že jde o ruský experiment, který má americkou a světovou veřejnost upozornit na změnu situace v poměru sil. Další důkaz poskytl malý nukleární výbuch uskutečněný 22.9.1979, který byl pozorován satelitem. O této zkoušce poskytly informace CBS News dne 21.2.1980. Podle této zprávy šlo údajně o zkoušku miniaturní izraelské atomové zbraně, uskutečněnou ve spoluprácí s Jihoafrickou republikou v poušti Kalahari. Zkoušku provázely velice neobvyklé projevy. Nebyla například zjištěna žádná primární ani indukovaná radiace, nebyly zjištěny ani stopy neutronů, žádné gama-paprsky, žádné částicové záření, pouze čistá fotonová energie. Podle sdělení Andromédské rady, který veškeré dění na Zemi neustále monitoruje, šlo o zkoušku ruské částicové megazbraně, která
vyzařuje dva paprsky částicových pulsů, které interferují v cílové pozici a za jistých podmínek v atmosféře zažehnou fúzi jader vzdušných plynů (kyslík, dusík, oxid uhličitý). V podstatě jde o vytvoření řízeného kulového blesku postupem vynalezeným počátkem 20.století N.Teslou. Obdobnou technologii obdrželi Němci od entity Gizeh a na jejím základě vyvinuli protileteckou zbraň Kugelblitz, což je v podstatě řízený kulový blesk. Ve skutečnosti nejde o žádný elektrický fenomén (blesk), ale o řiditelnou kouli plazmatu o teplotě kolem 5 000°C (ne-li více), tedy jakési miniaturní slunce. O tomto novém typu zbraní může zájemce získat podrobnější informace v knize Secrets of Cold War Technology (G.Vassilatos) a The Fantastic Inventions Nikola Tesla (D.H.Childress). Technologii vytváření řízeného kulového blesku se Američané pokoušejí využít v TX Project, ve snaze iniciovat a ovládat cyklony a tornáda, ale i k vytváření a ovládání atmosférických jevů (tlakové níže a výše), jak to provádějí Rusové. Bohužel pro Američany jsou i v této oblasti Rusové o několik koňských délek vpředu. Krátce po obsazení měsíčních základen NSA provedli Rusové test účinností skalárních zbraní na povrch Země. Devatenáctého listopadu 1977 vedli palbu skalárním kanónem do oka mohutného cyklonu pohybujícího se v severní části Indického oceánu. Zásah ale nebyl přesný, protože nebyla provedena oprava na vliv kolísání zemského magnetického pole. Vyzářená energie udeřila do moře nedaleko pobřeží a mohutná exploze vytvořila velkou tsunami, která zasáhla nedaleké pobřeží a způsobila velké lidské a materiální ztráty. Tímto testem bylo ověřeno, že skalární zbraní lze dosáhnout energetického efektu vodíkové bomby, aniž vznikají radioaktivní zplodiny. Podle údajů z Andromédské rady byl v rámci tohoto projektu vyvolán 3.srpna 1980 hurikán Alan a průběžně byl řízen jeho pohyb do Mexického zálivu, kde se vytvořil cyklonpohybující se rychlostí kolem 200 km za hodinu. Existuje důvodné podezření, že zátopy, které postihly v srpnu 2002 Čechy a několik let před tím i severní Moravu, byly rovněž vyvolány uměle s cílem poškodit naši ekonomiku jako odvetu za náš vstup do NATO proti vůli některých pohrobků mocenských struktur bývalého SSSR. Mechanismus vyvolání mohutných průtrží mračen byl v obou případech natolik nezvyklý, že jediné přijatelné vysvětlení lze najít v záměrné manipulacemi s atmosférou, prováděnými mimo naše území (z Měsíce). Je otázkou do jaké míry se tyto experimenty podílejí na nestabilitě elektrického a magnetického pole Země a v konečném důsledku i na nestabilitě zemské osy? Andromédska rada, která nepřetržitě monitoruje činnost Greys (Orione Empire) a Iluminátů na Zemi, tyto události kvalifikuje jako záměrnou činnost sledující rychlé snížení početnosti lidské
populace, když pokusy s AIDS, Ebolou a dalšími smrtelnými infekčními faktory selhaly. Uvádějí, že skutečným cílem Greys (Dows i Deros) z Orion Empire je snížit lidnatost na Zemi tak, aby ji mohli bez větších obtíží obsadit a osídlit. V jejich dosavadních sídlech, obsazených během prvé galaktické války, se již necítí bezpečně a jsou vytlačovány silami Federace Světla (Plejáďany). Kdysi dovolili mocenské elitě USA uchýlit se na Měsíc oplátkou za svolení k uplatnění Alternativy 4. Podstatou této akce je vytvoření chaosu v zemské atmosféře a urychlení tání ledovců, které by způsobilo zvednutí mořské hladiny asi o 60m. Tím by byly velmi rychle zatopeny značné plochy hustě obydlených nížin a pobřežních oblastí, což by mělo způsobit snížení lidnatosti Země o 83-84% během několika dnů. Tento ďábelský a nelidský záměr měl být ještě zdokonalen tím, že by pod asymetricky uloženou hmotou antarktického ledovce nechali explodovat mohutnou jadernou nálož, která by nechala ledovec sklouznout do moře. Tím by byla jednak vyvolána tsunami (příbojová vlna) o výšce asi 15002000m, která by spláchla 25-30% povrchu Země i se vším živým na ní, jednak by se hladina moře zvedla o dalších cca 30m. Sekundárním efektem této exploze by bylo prudké vychýlení zemské osy, které by účinky tsunami ještě znásobilo. Tento zákeřný plán na likvidaci většiny lidstva byl hlavní příčinou, proč se Andromédská rada rozhodla všechny Aliens ze Země odstranit nejdéle do konce září 2003. Jednou z prvotních etap mělo být oddálení či odsun Měsíce do takové vzdálenosti, ze které by již nadále nemohli Black Monks (Ilumináti) a Aliens ohrožovat Zemi a lidstvo. Jelikož přílišné vychýlení zemské osy by vyvolalo obrovské problémy globálního dosahu (zátopy, posun teplotních pásem, masové přesuny národů, velké lidské ztráty aj.) zahájila ve vší tichosti Andromédská rada protiakci vůči Alternativě 4 spočívající v tom, že na dně Pacifiku a Atlantiku v rovníkové oblasti nechala zakotvit dvě velké kosmické lodě, které mají energeticky vyvažovat změny vyvolávající odklon zemské osy (A.Collier). Podstatou této akce benevolentních mimozemšťanů (Andromédské rady) je obnovení dobrých životních podmínek na Zemi. Především jde o zvýšení obsahu kyslíku v ovzduší, který z původní hodnoty 34% (úroveň existující přibližně před 200 000 roky) klesl na 21% a dále klesá (v současnosti je to asi jen 18%), díky usilovnému spalování fosilních paliv, pokračujícímu odlesňování tropických deštných pralesů a ničení mořského planktonu. To všechno jsou důsledky pirátského plenění pozemských zdrojů a bezohledného otravování životního prostředí odpady z nesmyslně zvyšované produkce velkých nadnárodních společností, které ve snaze o získání trhu jsou schopny obětovat cokoliv a kohokoliv, jenom ne své
zisky. Stojíme dnes před poznáním, že sociální a politická struktura lidské společnosti nemůže být postavena na fašistické diktatuře, ale ani na pochybném základě liberalizace podnikání, jejímž principem je absolutizace té ekonomické kategorie jakou je zisk. Přežily se všechny vyzkoušené formy fašizmu a fašizoidních diktatur, přežil se sovětský bolševizmus a řešení nepřináší ani současný kapitalizmus. Před námi a našimi potomky stojí poslání vybudovat sociální, politický a ekonomický systém vhodný pro obyčejné lidi a ne pro hrstku arogantních, sobeckých a nenasytných zbohatlíků. Je ovšem problém, zda na tento úkol má lidstvo dostatek sil a dospělo-li již k poznání nutnosti takové změny? Po tragických a bolestných zkušenostech okupace se náš národ upnul v roce 1948 k socializmu, leč jak říká lidové přísloví „dobrými úmysly je dlážděna cesta do pekel". Ve francouzské revoluci bylo prvotní svaté nadšení pro svobodu-rovnost-bratrství nahrazeno revolučním terorem fanatiků jakými byli G.Danton, M.Robespierr a L.Saint-Just) a nakonec, ve vyvolaném chaosu, moc uchvátila lůza. Stejný osud postihl v roce 1918 demokratickou revoluci v Rusku, kde se nakonec zmocnila moci ta nejhorší spodina. Obdobným způsobem zneužila odhodlání našeho národa nastoupit v roce 1948 cestu k socializmu skupina zfanatizovaných českých bolševiků a pomocí demagogie a teroru sovětských „poradců" vehnala národ na dlouhá desetiletí do náruče stalinských bolševiků. Druhý pokus zklamaného a zrazeného národa o návrat na cestu k socializmu, který se odehrál v roce 1968, byl brutálně rozdrcen masivní sovětskou vojenskou silou a pohřben díky zbabělosti tehdejších představitelů „socializmu s lidskou tváří". Přes různá prohlášení komunistických předáků o existenci socializmu v naší zemi, ve skutečnosti až do převratu v roce 1989 v naší zemi skutečný socializmus neexistoval, byť pouhou jednu jedinou minutu. Sametová revoluce a vše to, co po ní následovalo, zcela jasně ukázalo, že návrat do kapitalizmu zhola nic nevyřešil, pouze ke starým problémům přidal nové (stoupající zločinnost, klesající životní standart větší části národa, nezaměstnanost, pokles obecné úrovně mravnosti aj.), přesto v národě zůstalo pevné odhodlání najít správnou cestu a jít po ní, leč špatní vůdcové jej vždy spolehlivě a opakovaně zavádějí do bludných končin. Dnes většina uvážlivých lidí ví co jako národ i jako lidé nechceme, jsme ale schopní jasně říci co chceme a vynutit si to? Blíží se další kritický bod historie našeho národa, kterým je interval 2008-2009 a v tomto období je velkou neznámou jaké cíle má a jak se zachová nová generace ruských státníků.. Nedejme si opět vyrvat z rukou příležitost ke skutečnému sebeurčení novými „sametovými" demagogy, pěkně se profilujícími podvodníky a arogantními mocnostmi.
VII. Z nebe nepřichází jen láska a dobří přátelé Skutečný svět vůbec není takovým, jakým se nám jeví. To, co denně vidíme, je svět uměle vytvořených snů, které mají ukolébat naši ostražitost a nedůvěru vůči vnucovaným iluzím. Skutečný svět je pouhou projekcí jedné z možných virtualit světa třetí hmotné hustoty. Jen velmi málo vědců je ochotno připustit existenci jiných vyspělejších civilizací a ještě méně z nich má odvahu, zabývat se seriozně otázkou mimozemských civilizací a jejich vztahu k Zemi a lidstvu. Jistý astronom, zabývající se popularizací astronomie, na otázku zda připouští existenci jiných a vyspělejších mimozemských civilizací odpověděl „až mi poklepají na rameno a představí se, uvěřím v jejich existenci". Jenže v samotných Spojených Státech bylo již poklepáno na rameno více než dvaceti pěti milionům občanů USA, některým i opakovaně, načež byli násilím odvlečeni a podrobeni ponižujícím a často velmi bolestivým lékařským vyšetřením. Tito lidé, přes všechny stresující prožitky, měli štěstí, že byli vráceni. U mnoha z nich nalezli lékaři voperované čipy a další specifické implantáty neznámého poslání. Když jim byly tyto implantáty vyoperovány, zjistili specialisté, že se jedná o produkty vysoce vyspělé bioelektronické technologie, o jejíž existenci naši vědci teprve jen teoretický uvažují. Tyto vyoperované implantáty jsou produktem velmi pokročilé nanotechnologie. Pochopitelně se nastoluje otázka, kdo tyto čipy vyrobil a proč je lidem implantoval? V jiné kapitole jsem se letmo zmínil o častých únosech lidí, kteří se již nikdy na Zemi a do svých domovů nevrátili. Těmto ubožákům to „poklepání na rameno" přišlo velmi draze, pravděpodobně je stálo život, neboť posloužili jako potrava, jiní skončili jako doživotní mentální otroci. Nastoluje se tedy další otázka, kam se tito lidé ztratili, kdo je unesl a proč?National Security Council (NSC), řídící orgán supertajné National Security Agency (NSA), která je kontrolována Bonesmany (Black Monks, Ilumináty), je velmi pravděpodobně totožný s pověstmi opředenou Tajnou vládou Iluminátů usilující o nastolení Nového světového řádu (NWO), bezprostředně kontroluje mnoho tajných a supertajných („černých") projektů, které jí mají umožnit získat masivní předstih v oblasti válečných technologií, a tak uchopit mocenskou kontrolu nad celou Zemí. Situace v současné době dospěla tak daleko, že Rusové nepovažují za přirozeného nepřítele vládu USA, ale NSC a tu část establishementu, který kontroluje a ovládá (Pentagon, Ministerstvo
zahraničí atd.). Většina těchto projektů (například rámcový projekt Aquarius), se odehrává obvykle bez vědomí Kongresu a často i prezidenta USA a je financována z „černých fondů" vytvářeních prodejem drog, zbraní a z provozování prostituce. NSC vyjednal s Deros (velkými nosatými Greys z Orion Empire) tajnou smlouvu, podepsanou v květnu 1954 na americké letecké základně Holloman Air Force Base samotným prezidentem USA, podle níž USA získaly od Deros mnoho vyspělých vojensky využitelných technologií a na oplátku vláda USA měla souhlasit s rozsáhlými genetickými experimenty na vlastních občanech, dále měla umožnit pobyt Deros a jejich personálu (Dows) v několika podzemních objektech (smlouva údajně hovoří o 16 objektech, ve skutečnosti jich bylo přes 100) v pouštních oblastech ldaha,Colorada, Nevady, Nového Mexika, Arizony a Utahu. Později získala tato oblast podzemních mimozemských basí velmi špatnou pověst a jméno Dreamland (Země snů), ač správnější by byl název Dreadland (Země nočních můr). Součástí této smlouvy byla rovněž dohoda, podle které Deros budou NSC pravidelně předávat seznamy unesených a vyšetřovaných lidí, včetně informací o jejich dalších osudech. Již v dubnu 1954 ale informuje NSC prezidenta Eisenhowera o skutečnosti, že Deros smlouvu porušují a unášejí mnohem více lidí, než uvádějí na seznamech, přičemž mnoho lidí se beze stopy ztrácí, zejména děti. Na protesty oficiálních amerických orgánů Deros reagovali odmítavě s tím, že lidé jsou produktem jejich genetického šlechtění, a proto mají výsostné právo ve šlechtění pokračovat podle vlastních záměrů. Vláda USA neměla v ruce žádný použitelný a účinný nástroj, kterým by Deros donutila respektovat uzavřenou smlouvu, popřípadě je donutila ze Země odejít. O podobné smlouvě jednaly USA již ve 30.letech s Gizeh (skupinou K-2), ale tato smlouva nakonec nebyla uzavřena. Zřejmě ve 30.letech ještě byli Američané vlastenci a nebyli upovídaní jako dnes. Tato bezpříkladná bezmocnost vlády USA na území vlastního státu a neschopnost chránit své občany, byla hlavním důvodem tak hlubokého utajování faktu přítomnosti Deros na teritoriu Spojených států, neboť de facto se USA staly bezmocným vazalem Deros, a to se před vlastními občany obávaly přiznat. Únosy lidí rok od roku prudce rostly a vrcholu bylo dosaženo v období konce 70.let. Na počátku 8O.let byla v Livermore Berkeley Laboratories objevena technologie výroby umělé krve, což se projevilo snížením četnosti únosů. Ukázalo se, že lidskou a zvířecí krev potřebují především Deros pro regenerační koupele svých degenerovaných těl. Menší část lidské krve byla používána k transfúzím pro robotoidy a pro
ryze genetické výzkumy. V 80.letech byly objektem únosů zejména děti, které sloužily většinou jako zdroj surovin pro výživné roztoky a koupele Deros. Dows i Deros totiž ve výživných koupelích nesnášejí rezidua obsažená v lidských tkáních, pokud lidé požívali čokoládu, potraviny obsahující cukr, kávu, kakao, čaj, nebo užívali některé skupiny léčiv obsahujících narkotizující drogy či kouřili tabákové výrobky. Děti byly v tomto ohledu „čisté", proto je o ně takový zájem. Jen v oblasti Westchester v oblasti State New York bylo během tří let uneseno více než 5 000 dětí, podle údajů Andromédské rady unesli Drakoni (Orion Empire)do roku 1996 jako svou potravu více než 37 000 dětí, později počet unesených dětí daleko překračoval 100 000 za rok. V roce 1998 se pokoušela v rovníkové oblasti Pacifiku odstartovat ze dna vesmírná loď Greys dlouhá kolem 34 km, aby byla zastavena a obsazena jednotkami Andromédské rady (Tau Ceti, Plejád, Zeta Reticuli), která monitoruje činnost Aliens na Zemi. Na lodi bylo nalezeno 8 700 umělých lidských hybridů s částečnou lidskou DNA, v mrazících boxech bylo uloženo více než tisíc zmražených dětských těl ave zvláštním skladovacím prostoru bylo uloženo několik milionů speciálních trezorů s životní silou (čchi, pranou) odebranou lidem. Lidé, jimž byla životní síla odebrána jsou řízeni biomikroprocesory a stávají se elektronickými zombii, bez vlastní vůle, a zbavení vědomí vlastní existence. Ještě se divíte, kam beze stopy mizí soustavně tolik dětí? V roce 1975 došlo k vážnému incidentu, známému jako Groom War. Při předvádění gravitačního motoru došlo mezi Dows a americkými důstojníky ke střetu, když Dows požadovali, aby přítomní důstojníci buďto odložili své osobní paprskové zbraně, nebo odešli z předváděcí haly. Došlo k ostrému střetu, který skončil smrtí jednoho z Dows, zahynulo 44 příslušníků NSA a nejméně dvaceti špičkových amerických vědců. Arogantní chování Dows situaci dále vyostřovalo a v roce 1979 došlo k Dulce War (Válka v Dulce) mezi Deros a jednotkami Delta Teamu, tajnými agenty základny a FBI, kteří odpovídali za vnitřní ochranu základny. Příčinou incidentu bylo rozhodnutí Deros nadále nedodržovat smlouvu uzavřenou s vládou USA a rok za rokem neustále zvyšovali počty lidí unesených a zneužitých proti jejich vůli. Američtí vědci, spolupracující s Dows na výzkumných projektech, objevili v sedmém podzemním patře základny mnoho živých pološílených lidí v klecích, s pláčem prosících o záchranu, v chladících komorách pod nejnižším podlažím Dulce nalezli tisíce mrtvých lidských těl a jejich částí. Dows lidská těla používali jednak jako surovinu pro výrobu živných roztoků, jednak lidské orgány používali pro vytváření biorobotů. Hypofysu stimulovali k větší produkci endorfinů a dalších látek používaných jako narkotika. Podle Morenae jsou dnes lidské
endorfiny velmi žádanou a draze placenou galaktickou drogou. Koho zajímá, že lidé ji platí svou smrtí a krutým mučením? Samostatnou kapitolou působení negativních mimozemšťanů na Zemi je provozování sexuálního otroctví, zaměřeného především na nedospělé chlapce. Po incidentu Dows vědce zajali a aby jim znemožnili kontakt s NSC převezli je násilím do pobočné podzemní základny Ute Reservation v jihozápadním Coloradu. NSC vyslala stočlennou Delta jednotku, aby vědce a unesené lidí osvobodili, leč akce se nezdařila. Střet v Dulce stál život asi 200 Dows ale také 44 špičkových amerických vědců, asi 66 mužů Delta Force a agentů FBI, kteří zahynuli jednak přímo v boji, jednak při následném požáru. Akce skončila katastrofální vojenskou a diplomatickou porážkou vlády USA na vlastním výsostném území. Na příkaz CIA a NSA byli všichni co incident přežili zavraždění, uniknout se podařilo jen třem lidem (mezi nimi T.E.Castilliovi a P.Schneiderovi) a ti podali svědectví. Jako nežádoucí svědci byli i oni postupně zavražděni popravčím komandem tajných služeb, jako poslední byl po krutém mučení uškrcen strunou z piana v lednu 1996 i P.Schneider. Hovoří se o tom, že podobných incidentů, vyvolaných nesouhlasem lidského personálu s manipulacemi Dows a Deros, bylo mnohonásobně více. P.Schneider, který se jako stavební geolog účastnil ražení tunelů v poušti nedaleko Achuletta Mesa, hovořil o tom, že v roce 1979 nečekaně navrtali několik velkých jeskyní plných Dows, kteří neprodleně povraždili 30 lidí obsluhy vrtacího stroje. Šlo o utajenou starou základnu Dows, starou mnoho tisíciletí, o které nikdo nevěděl. Přeživší svědci těchto incidentů byli postupně rovněž zavražděni, beze stopy zmizeli, nebo se stali obětmi podivných nehod. Jeden z největších incidentů se odehrál v roce 1985 na letecké základně Montauk, kde skupina amerických vlastenců provedla sabotáž, jež na několik let podzemní část základny vyřadila z činnosti. Tyto incidenty, narůstající odpor vůči Deros v řadách amerických vědců a důstojníků, přerůstající v řadu závažných sabotáží, ale také únik pro Deros životně důležitých informací, kterými byla informována veřejnost o skutečném stavu věcí, to vše nutilo Deros a Dows k zoufalým a krutým protiopatřením ve snaze neztratit zbytek lhůty k ovládnutí Země, končící údajně 12.srpna roku 2003. Abychom mohli rozmotat alespoň část tohoto klubka záhad, intrik, podrazů, dezinformací, podvodů, arogantní demagogie i vysloveně kriminálních fašistických aktivit a porozumět byť v hrubých rysech tomu, co se v tajných podzemních zařízeních a v zákulisí tajných služeb skutečně odehrává, musíme se vrátit daleko do historie osídlení Země. Vycházím ze všech dostupných informací, včetně informací získaných během osobního kontaktu A.Colliera se zástupci Andromédské rady (Morenae a Vissaeus) a
kontaktů s Univerzálním informačním polem (Informační banka Universa, Álajavidžnána, Čittaakáša, Cosmic Awareness aj.). Tyto prameny považuji, na základě vlastních ověření a zkušeností, za pozoruhodné informační zdroje svým významem srovnatelné s informacemi poskytovanými oficiálními vědeckými institucemi a informačními centry. Podobně jako je to tomu v případě vědeckých informačních zdrojů, nelze ve všech případech vyloučit náhodné či záměrné zkreslení informace či podvrhy. Zčásti na nich mají podíl egoistické záměry a snaha o získání vlastní pochybné proslulosti, zčásti jde o cílené dezinformační aktivity tajných služeb a Aliens, kterým jde o odvedení pozornosti veřejnosti jinam, neboť jde o pole aktivit pečlivě kontrolované všemi aktéry, kteří jsou v oblasti psionických technologií manipulace s lidským vědomí velice pokročili. Dospěl jsem k názoru, že situace je natolik vážná, že si již nemůžeme dovolit přepych vybírat pouze „zaručené informace" z oficiálních vědeckých zdrojů (ostatně kdo dá záruku jejich autenticity). Jednak se potvrzuje, že mnoho těchto zaručených informací je vědomě zmanipulováno (viz podvody NASA s programem Apollo a programem Mars Orbiter aj.), jednak nikdo zatím nedokáže odlišit vědce a politiky bojující za zájmy lidstva a o udržení tradiční americké demokracie a humanismu od skupiny plně ovládaných klonů či lidí zmanipulovaných pomocí psionických technologií, nebo oslněných sliby vysoký platů, podílu na moci a orientálního přepychu. Nepohodlné události jsou před veřejností zamlčovány nebo upraveny s použitím dezinformačních technik jako například ovládnutí kosmického prostoru kolem Země a Měsíce Rusy, kteří svými Kosmosfery a Kosmos perechvatčiky 929 předstihují o desítky let. Existuje opodstatněné podezření, že většina lidí přicházejících do bezprostředního kontaktu s Deros a Dows je v několika úrovních zmanipulována pomocí psionických technologií, nebo postupně zaměněna za jejich zcela poslušné klony s implantovaným biomikroprocesorem vytvářejícím jejich holografické vědomí. Tyto klony či pseudo-lidé (synte bioroboty. Dokládají to početné příklady zacházení s unesenými lidmi, které překračuje chování i nejkrutějších SS-dozorců v koncentračních táborech a věznicích RSHA za doby III.Říše. Nechť tedy sám čtenář posoudí kde spočívá skutečná pravda. Staré civilizace a „vnitřní Země" Ve svých knihách (Předpeklí ráje, Bohové a apokalypsy, Poutníci do země andělů aj.) jsem se zmiňoval o starých civilizacích, které přežívaly
kataklyzmata spojená s cykly Nimiru v podzemních azylech. Tyto podzemní azyly byly často přímo napojeny na přechodové brány (okna jinam, zavedené brány, portály do jiných dimenzí aj.), představující průchody do několika paralelních dimenzí, ve kterých jsou příhodné podmínky pro život. Téměř každý národ mající delší historii, má i znalosti o existenci těchto podzemní azylů a vstupech vedoucích do vnitřních zemí. Jihoameričtí Ugha Mongulalové jej pojmenovali Akkakor, staří Íránci Var, středoamerické nahujské kmeny znaly Sedm jeskyní Chicomoztoc, který Toltékové pojmenovali Collhuatepec. První Incalové se svými králi Inky vystoupili ze tří jeskyní Paucartambo, kmen Hopi vzpomíná, že předkové vyšli z podzemí hory, dnes známé pod jménem Humpreys Peak, ležící nedaleko městečka Flagstaff v Arizoně, další podzemní azyly se nacházely pod horami Mount Shasta, Rainier, Baker, Jefferson, v lokalitě Bandolier, Chimney Rock v severní Karolíně, na Měsíčním a Slunečním ostrovu v jezeře Titicaca a na mnoha dalších místech amerického kontinentu. V Japonsku se traduje, že takový azyl se nachází pod horou Kurama, v Evropě je to pohoří Untersberg v severní části Berchtesgadenských Alp a na mnoha dalších lokalitách. Na našem území je to například Velký Blaník, Krkonoše a některá místa na Šumavě. Podrobněji jsem se tímto problémem zabýval v knihách Rozprávění s bohy (str.60) a Děti moudrých draků (str.182). Pojem „vnitřní země" je v zásadě jen jiné vyjádření pojmu „paralelní dimenze" (svět existující souběžně s naším světem). Podle nových poznatků kvantové mechaniky mohou teoreticky ve stejném geometrickém (topologickém) prostoru existovat současně mnohé světy mající různé temporální parametry (odlišné časové invariance), srozumitelně řečeno: „v prostoru, kde se nacházíme, se může nacházet mnoho dalších lidí, ale pro každého platí jiný časový řád (jiný běh času, jiná časová invariance), takže se vzájemně nevnímají, protože existence prostoru bezprostředně souvisí s existencí časové invariance a naopak". Přechodové brány nejsou tak vzácným fenoménem jak by bylo možno předpokládat a jak tomu v minulosti pravděpodobně bylo. Existovalo několik trvale otevřených přechodových bran, které ale byly velmi pečlivě z obou stran střeženy a přístupy k nim byly chráněny sakrálními stavbami. Na severním pólu to byl kruhový Chrám Slunce, zasvěcený Apollonovi, na jižním pólu existovala přechodová brána v podzemním areálu Wohlthatova pohoří v Zemi královny Maud. Během II.světové války tento vstup do jiné dimenze pomohli Němcům otevřít a stabilizovat Gizeh a naučili je tento fenomén ovládat. Traduje se, že přechodové brány mají dvojí funkci, kterou lze „nastavit" pomocí specifického mentálního vzorce (mantry). Nezasvěcený mohl náhodně otevřenou přechodovou branou vstoupit do
jiného světa, pokud se tam zdržel příliš dlouho, ztratil časovou vazbu k Zemi (uvolnil svůj časový zámek) a po návratu na Zemi s hrůzou zjistil, že uplynulo mnoho času, někdy měsíce, jindy roky, ale i desítky let (závisle na odlišnosti tamní časové invariance). V lidovém podání se traduje mnoho pověstí o lidech, kteří se ztratili v jeskyních a opět se vrátili po několika měsících či rocích. U nás se takové pověsti spojují s Vyšehradem, Velkým Blaníkem, ale také s některými místy Šumavy a východních Krkonoš. U našich jižních sousedů je takovou neblahou pověstí provázeno okolí Salzburgu, zejména pohoří Untersberg. Druhá funkce přechodových bran spočívala v tom, že otevírala vstup do červí díry, kterou bylo možno v relativně krátké době překlenout i velmi vzdálené oblasti Vesmíru. Sci-fi verzi zpracování tohoto problému ve velice reálné projekci, jsme nedávno mohli sledovat v televizním seriálu Hvězdná brána. Samozřejmě pro otevření tunelu za přechodovou branou bylo nutné mít k dispozici dostatek vhodné energie a znalostí. Údajně bylo mnoho nestabilních přechodových bran otevřeno především v 50.letech, kdy byly prováděny desítky zkoušek jaderních zbraní velké ráže. Skalární elektromagnetická energie, která se mimo jiné při tomto typu reakcí uvolňuje, je za otevření těchto „divokých" přechodových bran odpovědná. Tento typ hvězdného cestování byl v dávných časech v podzemí Antarktidy vybudován a pečlivě střežen entitou Gizeh Intelligence (jedna z entit Elohim), které příslušnou technologii cestování červí dírou předali Němcům a ti se údajně pokoušeli dosáhnou obydlené planety Summi Er v oblasti Aldebaranu, neboť ta prý byla pravlastí Germánů. Vedle trvalých (zavedených) přechodových bran však existuje poměrně značné množství periodicky činných přechodových bran, které se otevírají za určitého stavu rezonance vesmírných a zemských energií.Tento typ přechodových bran byl často přímo propojen se zdrojem terestrické energie. Na povrchu Země existuje však mnoho rušivých zdrojů (blesky, sluneční aktivita atd.), proto byly vyhledávány podzemní lokality, které jsou nesrovnatelně stabilnější. Lidovým bájím neušla existence tohoto podivného fenoménu a zachovaly ji v podobě vyprávění podivných podzemních královstvích obydlených skřítky, obry či lidmi divného vzezření, draky a dalšími roztodivnými zvířaty. Pátráme-li po původu těchto bájí, často dospějeme ke keltským či ještě předkeltským kořenům, ale některé z nich si naši prapředkové přinesli z východní pravlasti. Mnoho starobylých keltských a předkeltských svatyní bylo vázáno na taková energeticky aktivní místa, která jsou či dříve byly vyústěním velmi hlubokých zlomových systémů sahajících do hloubky desítek kilometrů. Geologické procesy i kataklyzmata vyvolaná opakovanými návraty Nimiru,
však v běhu času způsobily uzavření průduchů, kterými z nitra Země energie proudila, takže posvátná místa pozbyla svůj význam a zůstaly po nich jako památka nanejvýše chrámové ruiny. Jedním takovým místem je dosud stále činný energetický zdroj na Vyšehradu (pramen „ženské" energie) a další se nacházejí, třebaže značně oslabené, na protějším břehu Vltavy, jednak v blízkosti břevnovského kláštera, jednak na pražském Hradě, kde kdysi vyvěral pramen „mužské" energie nedaleko místa původního kamenného trůnu prvníchPřemyslovců. Nebezpečné bývají náhodně se otevírající přechodové brány, obvykle nevelké rozměrem, přesto stačí ke „spolknutí" člověka. Nemálo lidí, kteří zmizeli před zraky přátel či rodiny, nedobrovolně vstoupili do takové náhodné krátkodobé přechodové brány a ta je pohltila. Technologii otevírání přechodových bran do červích děr a cestování jimi je stará mnoho miliard let a tyto cestu proniknutí do oblasti Galaxie využily jak humanoidní civilizace, tak i Drakoni. Během ll.světové války byla tato technologie poskytnuta jako součást technické pomoci, kterou od svých mimozemských spojenců (entity Gizeh) obdrželi Němci a zřejmě se ji naučili i využívat. Když skončila II.světová válka USA prostřednictvím Němců uzavřely smlouvu (spíše obnovili) s Gízany a Siriany. Tímto způsobem byla tato technologie, včetně nejmodernějšího softwaru a hardwaru, předána i Američanům, kteří ji optovali prostřednictvím tajných projektů Montauk a Phoenix III. Tyto tajné projekty v podstatě navázaly na neúspěšný projekt US Navy, známý pod kódovým označením Rainbow (Filadelfský experiment), který ještě neprobíhal pod kontrolou mimozemšťanů. Prostřednictvím amerických tajných služeb se k této gizanské a sirianské technologii cestování subprostorovými dislokacemi, dostali i Deros a Dows, kteří údajně tuto původně plejádskou technologii v rozsáhlém měřítku zneužívají. Podle neověřených informací Andromédská rada rozhodla, že Američanům (přesněji řečeno NSC) bude tato technologie odebrána do té doby, než pozemšťané dosáhnou odpovídající úrovně etického rozvoje osobnosti (kvantový přechod do čtvrté dimenze). Jelikož Deros se této technologie dobrovolně nehodlají vzdát, mají být podzemní lokality, ve kterých tyto přechodové brány vybudovali, zničeny umělým zemětřesením, speciálními hlubinnými střelami Excalibur, nebo zatopením. Excalibur je jaderná zbraň ráže deset megatun TNT, kterou nese speciálně konstruovaná raketa, která pronikne do hloubky nejméně 1000 m a teprve pak se zpožděním exploduje V podstatě jde o vyvolání podzemního jaderného výbuchu. Obdobný druh zbraně měl SSSR připraven na Kubě pro likvidaci podzemních základen Aliens na území USA. Tyto informace jsou zatím bez záruky, protože jsem neměl možnost jejich verifikace.
Existuje ale indicie, která tyto informace nepřímo potvrzuje. Jde o rozsáhlou oblast experimentů s cestováním lidského vědomí médií („out of body") ve stavu hluboké hypnózy do budoucností (progresivní hypnóza), kterými se jako prví zabývali Dr.H.Wambachová a Dr.C.Snow. Výsledky svých experimentů a jejich vyhodnocení zaznamenali v knize Mass Dreams of the Future. Tato kniha obsahuje záznam vjemů vědomí mnoha tisíců lidí, jejichž vědomí v hluboké hypnóze cestovalo do budoucnosti. Například do období mezi roky 2100 až 2300 vycestovalo vědomí více než 2 500 lidí, kteří popisují geotektonické změny na území USA, ke kterým má dojít v období mezi roky 2003-2012 (resp. 2015). Provedeme-li superpozici mapy USA po těchto změnách vůči současné mapě známého rozložení tajných podzemních základen Aliens a společných základen MAJI s Aliens je zjevné, že především v oblasti Kalifornie bude řada těchto základen zničena, především ty, o nichž existuje podezření na instalované podzemní lokality zavedených přechodových bran. Obdobné výsledky očekávaných změn vyplývají i ze seancí E.Cayce a dalších prognostiků (viz Rozprávění s bohy, str.77 a další). Jsou skutečně Aliens na Zemi? Hovoří se o tom, že Zemi od konce ll.světové války až dosud údajně navštívili zástupci přibližně sedmdesáti různých mimozemských civilizací (Aliens), přičemž převážná většina z nich byla hvězdnými turisty, obchodníky, etnografy či náhodnými návštěvníky a k Zemi je žádné zájmy, mimo pochopitelnou turistickou zvídavost, nevázaly. O Zemi, kdysi známou pod jmény Terra, Bhumi, Adamah či Shan, projevuje značný zájem několik poměrně velkých skupin mimozemšťanů (Aliens): 1) Lyranští humanoidi (Andromédská rada Galaktické federace Světla) 2) Siriani 3) Drakoni (Reptiliani z Federace α-Draconis, známí také jako „Bezbožná šestice") 4) Deros5) Dows 6) Žabí mágové 7) Orange reptiloids 8) Elohim (Ashtar Collective Space Forces, Gizeh Intelligence, Jehowah) 9) Terrani (Ultraterrani)
1) Lyranské humanoidní civilizace jsou zčásti genetickými předky lidstva, přesně vzato hmotného lidského těla. Od člověka entity Kadmon Adamah se liší tím, že nemají duchovní tělo s duší (božskou sekvencí) a pravděpodobně postrádají i astrální tělo, nebo jeho vyspělejší formy nezbytné pro existenci v šesté až osmé dimenzi. Jsou velmi starou geneticky původní rasou, která pochází z jedné vzdálené galaxie. Usídlili se v oblasti Lyry, kde se poklidně vyvíjeli 40 milionů let jako mírumilovná společnost žijící v harmonii s Přírodou. Tvořili několik rasových skupin odlišujících se barvou pokožky, vlasů, očí a tělesnou výškou. Dvě skupiny z těchto ras, bílí tyranští obři, lyranská rudovlasá a lyranská hnědá rasa typově náleží do skupiny kavkazských plemen (Indoevropanů) a především od nich pochází část genotypu (DNA) současného lidstva, ale i všech humanoidů Galaxie. Jako genetičtí rodiče se k lidské civilizaci se chovají ohleduplně (až na skupinu Gizeh, Aštar, Adonai a Jehowah) a ponechávají nám čas i prostor k rozvoji vycházejícímu z vlastních vnitřních sil naší rasy. Jsou nositeli filozofie humánní mírumilovné a přátelské spolupráce všech inteligentních entit ve stvořeném vesmíru a odmítají všechny formy imperializmu, vnucování norem života a agresivní akce vůči mírumilovným entitám. Z jejich iniciativy byla před mnoha lety vytvořena Galaktická federace Kondroscan, spojující civilizace Hyad (Taurusu), Epsilon Eridani, αCentauri,Vegy, Procyonu, tau-Ceti, Erry, lummi, Taygety (Plejád) a další, k obraně proti invazi nehumanoidních civilizací (Drakonů, Deros). Součástí této federace byla i Terra (Země), v té době osídlená mírumilovnými civilizace Murianů (říše Mu) a gobijských Thandů (Shanů). Posléze, když Federace přesáhla hranice Galaxie, bylo vytvořeno nové společenství Galaktická federace Světla, řízená Andromedan Councilem (Andromédskou nejvyšší radou), zahrnující 139 hvězdných systémů v osmi galaxiích s více než 200 000 hvězdnými národy, konfederacemi a aliancemi. Se svým počtem 135 miliard humanoidů patří mezi nejpočetnější civilizace. Základní pilíře Galaktické federace Světla tvoří velmi duchovně a eticky vyspělé civilizace hvězdných systémů Andromedy, Arkturu, Bellatrix, α-Centauri, Folmahautu, Mintajy, Pegasa, Procyonu a tau-Ceti. Andromédská rada sleduje přítomnost cizích civilizací na jednotlivých planetách a přísně kontroluje jejich zasahování do evoluce jiných ras. Údajně připravují opatření, které mají po roce 2003 narvalo vyloučit přítomnost a zasahování nehumanoidních entit do života humanoidních ras, zejména do života pozemské civilizace lidí, takže lidé se mají pokojně
vyvíjet bez vnějších nežádoucích zásahů nejméně dalších 5 723 pozemských let (toto číslo je přepočtem andromedanského času na pozemský). Podle informací pocházejících od Brantona (Dreamland in the Rockies) a od A.Colliera má Andromedan Council na Zemi údajně několik dobře střežených základen pod horskými komplexy Mount Shasta, Grand Teton, Banff a Mont Blanc, především Starfleet Base pod horou Panamint v oblasti Death Valley, rozmístěnou v hlubokých přírodních jeskynních systémech, které byly upraveny dle potřeby personálu Starfleet Base. Tato základna má být jedna z nejstarších a největších v Galaxii a jejím posláním je monitorování činnosti Drakonů (Reptiloidů) a Deros v jejich podzemní základně Dulce, rovněž i aktivity amerických agentur soustředěných v MAJI, ovládaných Ilumináty (Bonesmany), především NSC s ULTRANSA, CIA a dalšími tajnými organizacemi (zejména v souvislosti s tajným projektem Aquarius). Starfleet ještě ve 40.letech údajně úzce spolupracovala se skupinou amerických vlastenců soustředěných kolem US Navy Intelligence COM 12/CABAL (výzvědná služba námořnictva) a s některými dalšími vlasteneckými, dnes vesměs disidentními skupinami. V rovníkové oblasti Pacifiku a Atlantiku jsou na dně údajně zakotveny dvě obrovské vesmírné základny Andromédské rady, ale tyto informace nelze objektivně ověřit. Podle Morenae spočívá poslání těchto tvou andromédských stanic v zamezení odchylovánízemské osy, ke kterému údajně v současné době dochází rychlostí 22-26 cm za 14 měsíců a nadále se zvyšuje. Že k něčemu podivnému skutečně dochází nasvědčují pozorování vědců z dánského Střediska planetární vědy, kteří vyhodnocovali výsledky měření anomálního chování magnetického pole Země, jak jej zachytila družice Orsted. Nils Olsen hovoří o obavách z možné blízké změny polohy zemských pólů. Podle jeho názorů byly zjištěny rychle probíhající změny geomagnetického pole, zejména nad Arktidou a také nad jižním Atlantikem. Dánští vědci se domnívají, že příčina spočívá ve změně procesů probíhající v samotném zemském jádře, kde se vytvářejí rotační trhliny a ovlivňují chování magnetického pole na povrchu. Obávají se, že velké víry by mohly způsobit i změny v poloze geomagnetických pólů, nebo přinejmenším oslabení intenzity geomagnetického pole na rozsáhlé ploše zemského globu, což by se projevilo velmi negativně v biosféře. Domnívám se, že změna polohy zemské osy nehrozí, ale možnost častějšího výskytu anomálního chování geomagnetického pole ano. Může to být projev rostoucí aktivace procesu jaderné fúze v zemském jádře, která je mimo jiné důsledkem masivních ruských experimentů s ovládáním počasí. Rusové experimentálně aktivovali některá zlomová centra na dně Pacifiku a tato aktivace se
projevila sekundárně jako již zmíněný fenomén El Niňo. Mám nedoložené podezření, zda se některé skupiny Aliens (Drakoni?) znovu tajně nepokoušejí o to, co bylo příčinou zničení Tiru -snaha o ovládnutí a regulaci jaderných procesů uvnitř planetárního jádra(?) V dávných časech vytvořili první federaci Korendiani a Arkturiani, kteří patří k nejstarším civilizacím stvořeného hmotného vesmíru a dosáhli již ve své duchovní evoluci úrovně páté dimenze (páté hustoty hmoty), která je poslední dimenzí hmotného světa, ve které ještě platí karmické zákony. Korendiani a Arkturiané patří pravděpodobně k tvůrcům genotypu (Mistrům-genetikům, Mahátmům) současného lidstva (lidstva 5.kalpy, Homo sapiens sapiens var. cromagnensis). Podle dostupných zpráv byla genetická matrice tohoto nového pozemského lidstva geneticky vyšlechtěna na planetě Korender a odtud přibližně před 62 300 lety bylo toto nové lidstvo převezeno na Terru (Zemi) a planetu Janus. Část humanoidních tyranských civilizací odešla po invazi Drakonů do paralelního vesmíru DAL a osídlila tam 12 planet, které se spojily do Federace Koldas. Koldasiani jsou velmi technicky vyspělou, současně i spirituální a mírumilovnou civilizací, pocházející z lyranských kořenů. Vznik Galaktické federace Světla byl přímou reakcí na nečekané napadení mírumilovných civilizací žijících po tisíciletí na planetách systémů Vegy, Orionu a Lyry, které byly známy také jako civilizace Královské dynastie Lyry, Královské dynastie Vegy a Královské dynastie Orionu. Útočníkem, který do této oblasti nečekaně vstoupil uměle vytvořenou červí dírou, byla imperialistická liga zvaná Pekelná šestice (Unholy Six). Byla tvořena šesti prastarými reptiloidními technokratickými civilizacemi z α-Draconis. Tato Liga šesti se spojila v imperialistickou alianci s další nehumanoidní civilizací Deros (Greys) z hvězdných systémů Aquilla, Capella, Bellatrix, Epsilon Bootes a Riegel. Nenadálé napadení krutě postihlo mírumilovné humanoidní civilizace Lyry. Drakoni zničili planety Bila, Teka a Merck, které odmítly stát se otroky Drakonů. Během tohoto přepadu zahynulo více než 50 milionů humanoidních Lyranů. Tím byla zahájena první galaktická válka. Lyrané, kteří byli velmi technicky pokročilou ale mírumilovnou humanoidní civilizací, emigovali zčásti do systému Taygeta v souhvězdí Plejád, zčásti do soustavy Sol (naše Slunce) a usídlili se na planetách Tir (Maloně, Maldeku), Terra (Zemi) a na satelitu Malony jménem Marsala (Mars). Prosluli jako učitelé a vychovatelé lidstva, především Nágové a Cachinové. Drakoni však své imperialistické tažení Galaxií neskončili a vedeni svoji královnou Suttee, před 439 231 slunečními roky (oběhy kolem Slunce), vstoupili červí dírou z oblasti Orionu do naší Galaxie v
obydlených asteroidech, které dnes známe jako Měsíc a Phobos. Přibližně kolem 117 000 př.n.l., vedeni svoji instinktivní animistickou nenávistí a nesnášenlivostí vůči humanoidům, napadli lyranské humanoidy usídlené na Tiru, Zemi (Terra) a Marsu (Marsala). Tak byla zahájena druhá galaktická válka. V té době planety měly vůči Slunci odlišné postavení než dnes, protože Země obíhala na druhé orbitě od Slunce a na třetí orbitě byl umístěn Tir se svým satelitem Marsalou. Terranští humanoidi původem z Lyry byliv té době duchovně orientovanou mírumilovnou civilizací zemědělského typu a na válku nebyli v nejmenším připraveni. Podle zdroje jménem Moreanae (A.Collier) Drakoni historii a příčiny této války zahalovali clonami lží a demagogie, aby nevyšly najevo skutečné důvody agrese Drakonů. Lyrani usídlení na Zemi v té době tvořili zvláštní subrasu mající modrou až modrozelenou barvou pokožky, protože jejich krev byla modré barvy v důsledku obsahu mědi, vázané podobným komplexem, jako dnes železo v krevním barvivu hemoglobinu. Invazí vojsk Drakonské federace byla zahájena druhá galaktická válka, na jejímž konci sice byli útočníci poraženi a z větší části vyhnáni, ale planeta Tir byla roztržena a změněna v trosky, těžce byla poškozena i Terra (Země) a Mars, který se stal novou planetou sluneční soustavy. Další planetou, pohybující se po velmi extrémní orbitě, se stala jedna z velkých trosek Tiru, kterou známe jako Nimiru (Nibiru). Jelikož se na Zemi uchytila část přeživších Lyranů z Tiru a Marsaly, poražení Drakoni těsně před svým vyhnáním uskutečnili posledních ze svých zákeřných činů - upravili orbitu Nimiru tak, aby periodicky přicházela do kontaktu se Zemí (perioda 6 115 oběhů Země) a vyvolanými kataklyzmaty nedovolovala významnější rozvoj pozemských humanoidních civilizací. K prvnímu kontaktu Nimiru se Zemí došlo přibližně před 115 000 roky a další se opakovaly v již zmíněné periodě 6 115 let. Podrobněji jsem se problematikou Nimiru zabýval v knize Bohové a apokalypsy. Část Drakonů, která se ve zmatku druhé galaktické války ukryla na Zemi v podzemí kontinentu, který dnes známe jako Antarktidu, se po několik tisíc let chovala přijatelně a vytvořila civilizaci Theros (Thúle). Změněné životní podmínky na Zemi, především pokles obsahu kyslíku z původních 34% na 21%, nepravidelné kolísání počasí, snížení průměrné roční teploty, zvýšené množství CO2 v ovzduší, zejména pak značně zvýšená radioaktivita pozadí a množství těžkých kovů v půdě a vodě, vedly k rychlé degeneraci i toho mála modré rasy Lyranů, která přežila útok Drakonů. Část z nich se ukryla v jeskyních v hloubi Země a později přešla do paralelní dimenze, kde se jejich organizmus postupně adaptoval na změněnou situaci tak, že komplexně vázanou měď v krvi nahradilo železo, protože krevní
barvivo hemoglobin obsahující železo je odolnější vůči radioaktivnímu záření a dokáže i za nízkých teplot zásobovat tkáně dostatkem kyslíku. Části terranských humanoidů se podařilo odletět do oblasti Plejád (Taygety). Humanoidi z Tiru a Marsaly, kteří přežili zkázu svých domovských planet, se usídlili na Zemi v oblasti Gobi, Altiplana a ostrovní zemi Mu-Kui (Mu-Ria) v Pacifiku a začali s obnovou zničené pozemské civilizace. Když pozemským drakonským Therosanům „otrnulo" po porážce v II.galaktické válce, zahájili přibližně před 50 000 roky opět válku s humanoidními pozemskými národy, především s pacifickými Muriany a gobijskými Thandy. Pomocí energetické zbraně vyvolávající umělé hlubinné tektonické otřesy (obdoba ruských skalárních energetických zbraní), zničili zemi Mu (Mu-Kui, Mu-Ria) a značnou část bujné přírody Gobi zdevastovali stejnými energetickými zbraněmi, podobně jako některé oblasti Altiplana, Sahary atd. Muriané, známí i jako Cachinové či Nagoliani, se stáhli do Barmy, kdežto Thandové zčásti odešli do paralelní dimenze a vytvořili tam civilizaci Aghartu, zčásti odešli na dnes neexistující arktický archipelag a zde vytvořili civilizaci starými Řeky pojmenovanou Hyperboreoi. Když byli barmští Nagoliani asi před 22 000 roky napadeni Atlanťany, odešli ze Země do Plejád (Plejáďané terranského původu), zatímco na Zemi pokračovala II.galaktická válka jako několik etap válek démonů. Hlavními aktéry válek démonů byli jednak rudá rasa Atlanťanů, jednak žlutá hybridní rasa (Mongolové, Japonci, Číňani), kteří jsou buďto produkty genetických manipulací Drakonů, nebo jejich přímými potomky. Z tohoto krátkého nástinu je zjevné jak hluboce zasáhli v minulosti do historie humanoidní civilizace Drakoni. Tvrzení drakonských genetiků, že oni jsou původní a nejstarší vesmírnou civilizací a humanoidní civilizace jsou pouze produktem jejich genetických alterací, je pouhou lživou mystifikací, sledující jako cíl manipulaci s vědomím, potlačení sebevědomí vlastní starobylé historie a vnitřní duchovní síly humanoidních civilizací, které Drakoni tak dlouho systematicky ničili a devastovali. Všechny předcházející válečné akce Drakonů potvrdily zcela jednoznačně, že záměrem Drakonů je zničení všeho, co sami nemohou využít a vyhlazení všech humanoidních entit, které odporují jejich záměrům změnit je v otroky či potravu. Část bílé lyranské rasy, kterou dnes známe jako Plejáďany, Summerany či Capellany (Elohim), v čele se skupinou vůdců Aštor a Jehowah se odtrhla a vytvořila skupinu Kamagol I, v jejímž čele stála entita Jehowah. Po smrti Jehowah (kolem roku 160 př.n.l.) se vedení ujímá Outsent a zakládá společenství Kamagol II, jehož součástí je Ashtar Command Space
Forces (základna na Orionu II) a Gizeh Intelligence (základna v podzemí pod Velkou pyramidou v Gize). Gízani v třicátých letech navázali těsné kontakty s A.Hitlerem prostřednictvím Společenství Thule a Vril Gesellschaft (Maria Austish a Sigrun). Od těchto Aliens pochází všechny technologie, kterými Němci překvapovali Spojence během ll.světové války (proudové letouny, letouny s náporovým a raketovým motorem, jedno a vícestupňové rakety, diskoidní letouny, řiditelný kulový blesk, cestování časoprostorovými tunely atd.). Domnívám se, že samotné odtržení entit společenství Kamagol I a Kamagol II od zbytku lyranské civilizace nelze jednoduše považovat za renegátsví, protože tato část humanoidní civilizace zřejmě již dále nechtěla být trpným cílem drakonských útoků, proto hledala vlastní cestu jak této hrozbě čelit. Vytvořili mnoho nových technologií a z vysloveně mírumilovné civilizace se změnili v militantní kolektivistickou civilizaci organizovanou podobně jako některé pozemské diktatury. Diktatura, i když na vysoké úrovni civilizace, vyžaduje poslušnost a loajalitu každého příslušníka společenství, proto byl každý jedinec vybaven psionickým čipem a propojen s centrálním počítačem (paracomputer Mallock), který řídí a určuje způsob jeho jednání a života, podobně jako egregor (kolektivní vědomí) u nehumanoidních entit. Podle tradice obsahoval samotný Kamagol nosné principy a zásady, podle kterých byla tato společnost organizována a řízena. Pravděpodobně můžeme Kamagol označit jako software parakomputeru Malock. Z pohledu relativně primitivních civilizací Mezopotámie to byl všemocný a neviditelný bůh Molok (sumerský Molok, babylonský Marduk, akkadský, fénický a filištínský Moloch), který zůstal v povědomí lidstva podnes, i když jeho pravou podstatu neznalo. Lidstvo poznalo za dobu své existenci mnoho diktátorů - ti lepší se změnili v monarchy (Napoleon), ty horší vnesli do společenství prvky fašizmu a na nich postavili státní ideologii (Hitler, Duce, Franco, Stalin, Salazar). Domnívám se, že Kamagol II, respektive Ashtar Command Space Forces a Gizeh Intelligence (dále Gizeh a Gízani) uvnitř svého společenství rovněž aplikují fašistické principy, proto podporovali A.Hitlera a jeho III.Říši, ale podporují i cíle supertajné zfašizované organizace Iluminátů (NSC a NSA). Vůči ostatním společenstvím, a to i vůči lidem, uplatňovali tuhou imperiální politiku a požadovali naprostou podřízenost a loajalitu. Ti, co se nepodřídili, byli „eliminováni" či „zatraceni". Jeden z Elohim a současník Gizeh, byl nesmlouvavý, přísný a žárlivý starozákonní bůh Izraele Jehowah (Jahve), podle jehož příkazů byly „eliminovány" celé skupiny národů, které dlouho sídlili v Zemi zaslíbené Izraeli jeho bohem.
Podle obdobného scénáře bylo - podle nepotvrzených informací - zabito několik milionů lyranských humanoidů, kteří měli tu smůlu, že nehodlali být ani otroky, ani potravou Drakonů, ale ani členy disciplinované kolektivistické společnosti vedenou entitou Elohim. Drakonům taková změna charakteru protivníka zřejmě imponovala a proto omezili proti Elohim své výpady a v řadě případů připustili i časové omezenou alianční spolupráci. Vzpomínky na vládu starozákonní kolektivní diktatury Jehowah (Elohim) jsou zaznamenány v Bibli, Pentateuchu a Tóře, kdežto Gizeh zanechali svou výraznou stopu především v dějinách sumerské (bohyně Inana-Aštar, Enlil, Molok atd.) a akkadské civilizace (Ištar, Moloch). 2) Siriani (Orion Empire) Do historie Země nejhlouběji zasáhli a nejvíce s lidstvem manipulovali právě Siriani (Egypt, Mezopotámie, Gobi, Mezoamerika aj.). Siriané jsou klasickým případem fašistické imperialistické společnosti, založené na diktatuře jediné osobnosti, kterou nazývali „vůdce". Jejich historie je pro ostatní entity velmi poučná. Tato původně mírumilovná zemědělsky orientovaná civilizace, obývající planetu v soustavěSiria, kterou označujeme jako Sirius IV, se během vývoje rozdělila na dvě skupiny zvané Dynastie Ramana a Dynastie Xona. První skupina sestávala z militantních vojensky zaměřených osob (klan Goloman), kdežto v druhém klanu se soustředili v podstatě mírumilovní vědci, kteří odmítali fašistické metody vládnutí Ramanů, a proto byli Ramany označeni za renegáty své rasy a postupně vyhnáni či popraveni. Nepřipomíná vám to něco velice známého, co se odehrávalo a dosud odehrává i na Zemi? Když byla odstraněna elita klanu Xona, zahájila armáda a policejní složky nelítostnou krvavou čistku mezi obyvatelstvem planety, tedy cosi, co jsme poznali v nacistickém Německu pod jménem „Křišťálová noc". Čistka však přerostla brzy v občanskou válku, protože stoupenci klanu Xona byli v početní převaze. Občanská válka téměř vylidnila a z větší části poničila přírodu Siria IV, proto vítězný klan Goloman hledal ve vesmíru novou obyvatelnou planetu. V této situaci jim přišla vhod nezištná nabídka technologicky i duchovně vyspělejší civilizace Kzzizk na připojení k jejich rozsáhlé federaci, kterou tvořili spolu s Ooloty a Veerny. K'zzizkové zřejmě podcenili proradnost vojenského klanu Goloman, protože ten se časem vzbouřil proti federaci, převzal její mohutnou Starfleet a po dlouhé válce nastolil diktaturu nad všemi jejími národy. Od té doby nastala velká expanze Sirianů pod vedením „vůdce" i do vzdálených oblastí vesmíru, která způsobila zánik mnoha cizích národů a zničení řady kvetoucích
planet. Úspěšná expanze však přinesla mateřské planetě Sirius IV jen bídu, hlad a utrpení. V bojích na cizích územích postupně zemřela čtvrtina mladých mužů a žen Siria IV a veškeré materiální a energetické zdroje Siria IV byly vyčerpány. V té době skupina vojáků-sebevrahů se rozhodla zlomit moc „vůdce" a klanu Goloman tím, že své lodě naplněné výbušninami navedla na vládní centrum. „Vůdce" si sice zachránil život, ale nastalý chaos jej donutil se skupinou věrných odejít ze Siria IV. Jejich cílem byla soustava Sol-Slunce, především její planety Tir, Malona a Terra (Země). Na Zemi vstoupili přibližně před 50 000-55 000 roky, tedy v době, kdy se atlantská civilizace začala sama intenzivně rozvíjet. Díky svým pokročilým technologií sirianský klan Goloman převzal otěže řízení Atlantidy a začal ji připravovat ke globální expanzi, především proti Říši společenství Světla. Později skutečně došlo k napadení této mírumilovné říše, což souvisí s „válkami démonů", kterými jsem se zabýval ve svých knihách, především v knize Atlantida - mýtus nebo zapomenutá historie. Na Zemi však nebyli jedinými zájemci o převzetí globální moci, proto se brzy střetli se skupinou Elohim (Gizeh Intelligence), ale to je již jiná historie. Siriané pravděpodobně nemají humanoidní původ, jsou v průměru vysocí 6,5 stopy, mají krátce střižené vlasy hrubé struktury a různých barevných odstínů od plavé po sytě černou. Typické pro ně jsou modré oči se svislou štěrbinou jako mají kočky. Nepotvrzené zprávy uvádějí, že kočky jsou produktem genetických manipulací Sirianů a ve svém genomu mají některé části sirianské DNA - proto je například Egypťané uctívali jako zvířata božského původu. Podobně jako Drakoni a Deros se snažili genetickými manipulacemi s lidskou DNA vytvořit hybridní formu člověkmimozemšťan, která by si zachovala královskou božskou linií (dušisekvenci Stvořitele) současného člověka 5.kalpy a tím by jejich hybridní produkty získaly právo vstoupit do šesté až dvanácté duchovní sféry. Nemají a ani nemohou být v genetických manipulacích úspěšní, protože působnost DNA je vázána pouze na třetí až pátou hmotnou sféru a zaniká spolu s hmotným lidským tělem po přechodu vědomí lidské bytosti do šesté duchovní sféry. Dalším důvodem hybridizačních programů Sirianů (Orion Empire) je snaha překonat potíže znesnadňující jejich pobyt na Zemi. Jejich mozek a nervová soustava totiž nerezonuje s frekvencí geomagnetického pole, proto mohli na Zemi žít pouze při podpoře prstence 12 družic, které modulovaly frekvenci zemského pole v místech obývaných Siriany. Prsten těchto družic byl v listopadu 1990 zlikvidován a to donutil většinu Sirianů (Orionské skupiny) ze Země odejít. Kdo sirianské družice zlikvidoval není zcela jasné, některé informační zdroje se domnívají, že to uskutečnila některá ze skupin Andromédské federace, jiné hovoří ve prospěch akce
„čisté nebe" prováděné v 80.letech ruskými Kosmosfery a Kosmosy 929. Siriani byli, vedle Deros (Greys), technologicky nejpokročilejší skupinou Aliens, která navázala styky s americkýmiIlumináty a s jejich tajnou vládou (NSC), pravděpodobně již v době zahájení projektu Montauk (Phoenix II, Phoenix III), který byl založen na vyspělé sirianské technologii vytváření časoprostorových kontinuí a ovládání vědomí. Rada indicií naznačuje, že Siriané a Gízané (skupina Kamagol II) mají ve vztahu k zemi velmi sobecké konkurenční zájmy, které hrozí přerůst ve válečný konflikt. 3) Drakoni Drakoni (Reptiloidi, Sauroidi) nejsou humanoidy a pravděpodobně nejsou ani savci. Názory na strukturu genetického stromu jejich druhu se různi, nejčastěji jsou zařazováni do třídy hmyzu a jiní se je snaží zařadit mezi sauroidy (ještěry). Podle informace z Andromédské rady (Morenae), jsou Drakoni produktem šlechtění vybraných druhů ciakar (insektoidů), které Mistři-Genetici vyšlechtili z přirozených evolučních forem existujících ve vzdálených oblastech Vesmíru (Obr.101). Podle tradované bájné historie Drakonů se ciakary objevily v oblasti α-Draconis před mnoha miliony let jako mohutná okřídlená děsivá monstra (výška od 2,5 do 5 m), vybavená vysokou inteligencí a rozsáhlými psychotronickými schopnostmi. S jistotou není známo odkud tato monstra přišla, ale podle drakonské mytologie prošla tunelem propojujícím dva od sebe oddělené světy (vesmíry). V této souvislosti mne napadlo, že řešení této otázky bezprostředně souvisí s Einstein-Rosenovými mosty, což je teorie spojitosti systému černých a bílých děr, kterými je regulována hustota hmoty (energie) v od sebe oddělených vesmírech. Přebytečnou hmotu jednoho vesmíru odsává černá díra a vyvrhává ji do jiného vesmíru jako bílá díra. Dnes je zřejmé, že spirálové galaxie, které jsou skutečnými rozsévači hmoty v našem vesmíru, jsou vyústěním bílých děr stejně jako naše Galaxie. Ciakary, tito předkové Drakonů, se tedy mohli do Galaxie dostat po jednom z Einstein-Rosenově mostů. Stále zůstává skutečností, že naprosto nic nevíme o genetice ciakar, neznáme jejich DNA, neznáme nic o tom, jak z ciakar vzniklo šest ras Drakonů. Genom Drakonů není podle Morenae dosud ustálený, což se projevuje jeho pokračujícím více méně samovolným genetickým vývojem jako odraz konkrétních životních podmínek. Dnes Drakoni reprezentují druh mající velký počet poddruhů a forem (Obr.93a-d). Přes usilovnou snahu o porozumění genealogickému stromu Drakonů, zůstává před námi mnoho nejasností, protože naprosto nic nevíme o fauně vzdálených oblastí vesmíru, a o DNA vyvinuté v této
oblasti, která se stala základem současné drakonské rasy. Situaci značně komplikuje to, že Drakoni mají v oblibě geneticky upravovat životní formy, se kterými se setkávají při svých dobyvačných cestách. Drakoni o sobě tvrdí, že jsou technokratickou civilizací údajného stáří 4 miliardy let (?) a jejich božstvo, které prý bylo prvním a nejstarším z bohů stvořeného světa. Prý pro ně stvořilo vesmír, proto prý jako prvorozený druh představují královský majestát, kterému jsou ostatní bytosti sídlící v tomto prostoru povinovány úctou a poslušností. Tento krajně arogantní postoj, který by náležel nejspíše do ranné feudálního období vývoje dokazuje, že úroveň civilizace neurčuje úroveň její technologie, ale dosažená úroveň duchovní a etická. Lidová moudrost ji glosuje takto: „Ďábel mnoho ví ne proto, že by byl nejchytřejší, je jen velmi starý a hodně pamatuje". Svaté knihy lidstva hovoří o podivných pradávných událostech, během nichž se prvorozený z osmi Božských bratrů (Kášipů, Kašjapů, Kasyapů atd.) nepohodl se svým Otcem-Matkou Brahmana, postavil se proti němu a spolu se svými přívrženci byl vyhnán za hranice tohoto světa. Tohoto vzpurníka, který zprvu ani vzpurným nebyl a byl Bohem Otcem-Matkou Brahmana velmi milován, známe pod mnoha jmény, jako například Lucifer, Melkor, Ahriman, Hiranya, Brahma atd. Svatá hinduistická kniha Bhagavadgíta (Šrímad Bhagavátam), která je jednou z knih epického historického souboru Mahábharáta, v textu 19. zpěvu říká: „Starodávné božské dítě Hiranya Kášjapa byl bez obav z hrozby smrti od kohokoliv ze tří stvořených světů, protože obdržel požehnání od Nejvyššího Pána Brahmana. Maje toto požehnání, stal se pyšným a nafoukaným, protože tím získal plnou moc nad těmito třemi světy." Když se Hiranya (Lucifer) vzbouřil a byl vyhnán za hranice stvořeného světa, stal se nejvyšším bohem sauroidníchcivilizací, protože v podstatě šlo o výhodný „kšeft", neboť věnem tohoto boha byly tři první stvořené a zalidněné světy v souhvězdí Lyry, Orionu a v soustavě Vegy. První galaktická válka byla proto Drakony zdůvodňovaná jako o boj navrácení dědictví jejich zavrženého boha. Při svých toulkách Vesmírem Dragoni ve vzdálených oblastech narazili i na jiné civilizace, jako například na Zeta 1 a Zeta 2, kde ležela pravlast původní rasy Greys. Tuto rasu si Drakoni podrobili a geneticky zmanipulovali tak, že Greys ztratili schopnost přirozeného rozmnožování a stali se podřízenými a manipulovanými spojenci Drakonské federace (Federation of Draconian Reptiloids). Když spolu s Drakony vyhnali humanoidní civilizace z oblasti Lyry a Orionu, usadili se tam (Orion I) a vytvořili říši známou jako Orion Empire. V podstatě lze říci, že Drakoni (reptiloidi) jsou jedním z genetických
produktů experimentování Mistrů-Genetiků, zabývajících se stvořením rozumné civilizace procesem sapientace zvířat, především predátorů. Pravda o právu prvorozeného je ale poněkud jiná, protože více méně souběžně s Drakony, byl Mistry-Genetiky vytvořen druh humanoidů (civilizace Lyry), jehož genetické kořeny se odvíjí od savců. I tento druh byl umístěn do jiné vzdálené části Vesmíru, aby se tak oba druhy mohly vyvíjet souběžně, ani by se vzájemně omezovaly. Jde tedy o klasickou formu šlechtitelského záměru ověření možností obsažených ve dvou koncepcích šlechtění. Tento pravděpodobnost střetu obou sapientovaných druhů byla co nejmenší, ale tento záměr se však zřejmě vymkl kontrole. Dalším velmi starým a možná i zcela nejstarším druhem jsou civilizace z planety Korender, dvou planet v oblasti Arkturu. Leč Drakoni brzy přišli na to, že v mnoha směrech je humanoidní civilizace ve vývoji předstihují a získávají mnoho atributů, které jejich vývojová linie postrádá, čímž ohrožují jejich existenci či samozvanou prioritu. To pro Drakony byl dostatečný důvod k realizaci záměru postupného vyhlazení všech humanoidních civilizací. Přinejmenším část Drakonů se pravděpodobně vyvinula samovolnými (nebo řízenými?) mutacemi dvounohých plazů či ještěrů (v úvahu připadají například ještěři geneticky podobní druhu Velociraptor či Stenonychosaurus Equallus) a svým vnějším vzhledem nadále některými atributy ještěry připomínají. Jsou 6-8 stop vysocí, mají velké kulaté či oválné oči, barvy mezi černou až zlatožlutou, s vertikálními pupilami jako kočky a hadi. Jejich kůže má barvu v různých odstínech zelené a výraznou šupinatou ještěři strukturu, postrádají ochlupení, protože v kůži nemají vlasové uzlíky jako humanoidi. Obličejovou část mají tvarovanou odlišně než lidé, především nemají nos ale více či méně tupý čumák a chybí jim ušní boltce. Na rukou a nohou mají 3-4 drápkovité prsty, více či méně zřetelný ocas a místo krve zelenavou viskozní kapalinu, která u některých subspecií obsahuje deriváty chlorofylu, což jim dovoluje získávat energií asimilačním procesem, podobně jako zelené rostliny. Některé vývojově pokročilé druhy Drakonů mají dva funkčně oddělené mozky, podobně jako Deros. Druhý mozek, který je pravděpodobně sídlem psychotronických schopností Drakonů, jim byl implantován Mistry-Genetiky. Tělesnou teplotu mají vyšší než 37°C a odpadní produkty, na rozdíl od humanoidů, vylučují povrchem kůže jako viskozní kapaliny páchnoucí čpavkem či močí. Na rozdíl od Greys si uchovali schopnost generativního (sexuálního) množení, ale oplodněné vajíčko se u většiny Drakonů nevyvíjí uvnitř dělohy matky v placentě jako u savců, ale oplodněné vejce většinou dozrává mimo tělo samice, podobně jako u pozemských druhů hadů, želv a
ještěrů. V současnosti používají přístroje známé jako „umělé matečnice". O vylíhnuté potomky se matka dále nestará. Tělo Drakonů se vlivem četných mutací rychle vyvíjelo a druh se dokázal přizpůsobovat i velmi nepříznivým podmínkám existence, ale jejich vědomí se odvíjí od pevně zakotvených instinktů jejich dravčí podstaty. I nejinteligentnější formy Drakonů nadále zůstávají pouhými dravci (predátory) a vůči ostatním druhům se i jako dravci chovají. Od humanoidů se v zásadě odlišují tím, že jim chybí duchovní podstata (astrální a duchovní tělo) a zcela postrádají s tím související emoce. Jsou to tedy v podstatě jen velmi inteligentní zvířata, která respektují hrubou sílu. Charakteristická je nepřítomnost byť jen náznaku emoční sféry vědomí a chybějící byť jen náznak vyšší úrovně spirituality. Od velkých pozemských predátorů se liší tím, žemají lépe vyvinutý mozek, který pracuje na vysoké úrovni logické a systémové analýzy. K jejich základnímu predátorskému instinktu patří rozšiřování loviště, což je hnací silou jejich snah o ovládnutí celé Galaxie. Ostatní druhy, včetně Greys, se kterými vytvořili alianci, považují za podřízené a méněcenné a bez skrupulí je pro své cíle využívají. To si Greys plně uvědomují a z toho v této alianci vzniká silné vnitřní pnutí. Část Greys se snaží využít geneticky ukotvený válečnický instinkt lidstva k boji s Drakony, protože dospěli k názoru, že pro ně by bylo výhodné uzavřít s lidmi alianci proti Drakonům. Údajně z Andromédské rady pochází informace o tom, že 40 milionů Drakonů muselo opustit mateřskou planetu, jíž hrozí zkáza, a nyní cestují v hibernaci na asteroidu směrem ke Galaxii, kterou hodlají postupně opět ovládnout. O Zemi samotnou nemají zájem, ale hodlají ji použít jako opěrný bod k další intervenci do hloubi Galaxie. Tuto informaci se mi nepodařilo z jiných zdrojů ověřit. Kolonie Drakonů byly zaznamenány v oblasti α-Draconis, kde několik reptiloidních ras (Altairané, Amfibiané, Therosani aj.) vytvořilo Federaci Drakonů (Federation of Draconian Reptoids). Kdysi se dočasně uchytili i na Zemi, kde tvořili kolonii na kontinentu Antarktidy (Terosani či Thuleani). Žili zde v klidu několik tisíc let a během té doby vyselektovali i několik hybridních subras, odvozených od hybridní formy ethoax, ze které se nejspíše později vyvinulo žluté mongoloidní plemeno (Mongolové, Japonci, Číňané). Když vojensky napadli říši Mu a Gobi, byli poraženi a museli Zemi opustit. Drakoni mají kolektivisticky organizovanou společnost, chovají se a jednají podobně jako společenství hmyzu (včely, mravenci atd.), přičemž je vědomí osobnosti a osobní svobody ve značném rozsahu potlačeno a kolektiv jedinců je řízen jedinou bytostí vlastnící egregor druhu (kolektivní vědomí), podobně jako včelí či mravenčí královny. Tato „ústřední bytost"
vlastnící egregor řídí společenství psychotronicky, protože Drakoni údajně nepoužívají ke komunikaci řeč, nemají pravděpodobně vyvinuté hlasivky jako humanoidi. nemají duchovní tělo s duší a život a vědomí jedince zcela a nevratně končí vyzářením životní energie po smrti hmotného těla. To je jeden z důvodů, proč se snaží o vytvoření hybridních forem reptilian-humanoidů, leč bezúspěšně. I v případě, že se genetická manipulace sledující spojení lidské a reptiloidní DNA zdaří, jsou kříženci ve značném rozsahu geneticky degenerovaní a neschopní delšího života (Obr.95a,b,96). Bývají postiženi četnými deformacemi znemožňujícími normální život, protože hybridní DNA je nestabilní a strukturně nevyvážená, ve všech případech lze pozorovat tendenci návratu k původnímu lidskému druhu (Hu-bridi), nebo drakonskému druhu (Re-bridi). Drakoni vědí o tom, že v matrici lidského genomu byl geneticky ukotven přirozený válečnický a nepřátelský instinkt vůči reptiloidům, proto se snaží lidstvo všemi možnými způsoby neutralizovat a zpomalit rozvoj lidské civilizace, především odradit lidstvo od technologického a technického rozvoje a obrátit jeho pozornost do takových oblastí, které znamenají postupnou duchovní degeneraci a fyzický úpadek (drogy, sex, chamtivost, touha po moci atd.), jimiž má být uskutečněna devastace a postupný zánik rasy humanoidů. Domnívají se, že degenerované lidstvo již nebude schopné čelit jejich invazi. Jednou z nejnovějších technologií reptiloidů, zaměřenou na vyvolávání degeneračních tendencí lidí, jsou společenská setkání (party) s hudbou ve stylu „techno", obvykle kombinované s požíváním specifických drog, které usnadňují a umocňují vysoce negativně biologicky působící intenzivní rytmické nízkofrekvenční strojově se opakující pulsy „techna". Z nadšených konzumentů tohoto způsobu zábavy a odreagování zřejmě je jen málokdo seznámen s tím, že na obdobných principech pracují nejen sonické zbraně Aliens, ale i psionické a elektronické technologie vymývání mozku a úpravy osobnosti (technologie R.H.I.C. EDOM), používané mimozemšťany při přeměně lidí v elektronické zombie, jež jim následně slouží jako otroci a občas i jako potrava. Mezi prvotní projekty cílené na omezení technologického rozvoje lidské rasy patří i vznik Nimiru a zejména taková úprava její orbity, aby periodicky postihovala veškerý pozemský život těžkými kataklyzmaty a tím omezila rozvoj pozemské civilizace. Emisaři Drakonů se po porážce Atlantidy postarali o důkladné ukrytí všech informací o možnostech využívání volné energie a lidstvo bylo orientováno na využívání dřeva a fosilních paliv, čímž si začalo ničit vlastní životní prostředí. Mezi
manipulace Drakonů s lidstvem patří i upravení dráhy asteroidu Typhoon, který v roce 1495 př.n.l. prakticky zničil starobylou protokeltskou (ligurskou) civilizaci ve střední Evropě, vyhladil pokročilé civilizace východního Středomoří (Baleáry, Sardinie, Sicílie, jižní Itálie, Kréta, Malta, Kypr a další) a vážně ohrozil život v Arábii, Palestině a Egyptě. Snaha reptiloidů o využití lidí, upravených jako mind-slave (mentální otroci), v roli vojáků a vojenských letců, se setkala vesměs s neúspěchem, protože tito mentální ubožáci, kteří ztratili přirozený pud sebezáchovy, se často stavěli na odpor se zbraní v ruce a prováděli ve velkém rozsahu záškodnické akce. Skutečnost, že reptiliani nejsou schopni z lidských mentálních otroků vytvořit početnou spolehlivou a poslušnou vojenskou sílu, znemožňuje sauroidům obsadit Zemi vojenskou silou proto, že oni sami nejsou příliš početnou rasou a zdráhají se nasazovat vlastní životy tam, kde by je mohli snadno ztratit. Pokud vytvoří z lidí poslušné mentální otroky, jsou to bytosti bez vlastní vůle, neschopné samostatné činnosti, chovající se obdobně jako zombie (elektroničtí zombie). Z tohoto důvodu se snaží pro své potřeby využívat především Dows a hybridních forem Deros s Drakony. To ovšem vytváří u Deros silné rasové tenze a odstředivé tendence, protože tyto snahy Drakonů považují za počátek pokusu o převzetí absolutní dominance nad nimi. Během ll.galaktické války obsadili spolu s Greys většinu planet v soustavě Orionu, které byly vhodné pro život a vytvořili dvě mocenská uskupení: Orion Empire (Císařství Orion) a Federation of Draconian Sauroids, které tvoří páteř imperialistické aliance proti Galaktické federaci Světla. V současné době je vnitřní pevnost této aliance rozvolněna. Vztah Drakonů k humanoidům (lidem) není ovlivněn komplexem méněcennosti (jako u Greys), ale tím, že Drakoni sebe považují za nadřazené predátory a humanoidy za nižší rasu a lovnou kořist. Podle nepotvrzených informací je na Zemi přítomno přibližně 300 000 Drakonů (jiné zdroje hovoří jen o cca 1 800 Drakonech), pocházejících ze sedmi drakonských národů. Systémově je nutno Drakony (a většinu reptiloidů) považovat za rasu vysloveně nepřátelskou k lidem, která není schopna soužití s humanoidy a představuje nejvyšší koncentraci egoismu, Zla a Temných sil. 4) Deros (Nose Greys, nosatí Greys, velcí Greys) Tvoří nepočetnou nehumanoidní civilizaci, jejíž skutečné jméno není známo. Na Zemi přišli přibližně až v letech 1947-1948 ze soustavy Orionu. V květnu 1954 s Deros uzavřela vláda USA smlouvu o pobytu Deros na území USA, výměnou za nové technologie z oblasti energií, letectví,
metalurgie, genetiky a medicíny. Podle barvy kůže, mající různé odstíny šedé barvy, byli pojmenování Greys (Šedivci). Obvykle vůči Dows (malým Greys s bělošedou kůží) vystupují v nadřazeném postavení duchovních Mistrů. Deros jsou pojmenováni podle výrazného nosu, který u Dows téměř chybí (Obr.92). Jejich tělesná výška se pohybuje mezi 7-8 stopami, ale existují zprávy i o Deros vysokých mezi 9-12 stopami. Podle jejich tělesné výšku jsou někdy nazýváni také vysocí Greys či sami sebe označují jménem Xhumzové, což prý není jméno jejich civilizace, ale titul odpovídající přibližně našemu pojmu Mistr s nejvyšším zasvěcením (Mahátma). Dosud se nepodařilo zjistit jejich skutečný genetický původ, existuje však řada indicií naznačujících, že patří k nejstarší civilizaci (spolu s Arkturiany a Korendiany), kterou Kniha Dhyanů označuje jako prvotní lidstvo 3.kalpy, které jako prvé získalo hmotná těla. Biblické manuskripty o nich hovoří jako o andělích, bonnské prameny je nazývají Lhay, iránská literatura je zná pod jménem Ameša spenta, další známá označení jsou: Annunaki, Ahhiové, Prabohové Země, Draci moudrosti, Rišiové, nebo Mahátmové (H.P.Blavatská). Když se větší část lidstva 3.kalpy postavila do opozice vůči Stvořiteli a přijala za svého pána Lucifera, začala klonovat a geneticky alternovat tvory pro Stvořitele nepřijatelné, byla vykázána na nehostinné planety na okraji Galaxie a byl ji zakázán přístup na Zemi. O této události biblická písma hovoří jako o vzpouře a pádu andělů, ostatní prameny ji označují jako vzpouru bohů. Xhumzové (Deros) představují jednu z níže postavených skupin padlých andělů, kdežto Arkturiané, kteří jsou jim fyzicky velmi podobní, zachovali věrnost zákonůmStvořitele. Deros se v časech před vzpourou zřejmě po určitý čas vyskytovali na Zemi, což dokazují lebky srdcovitého tvaru, nalezené v peruánských pohřebištích. Jak zjistili američtí a sovětští vojenští patologové při autopsii mrtvol Deros a reptiloidů, výjimečně nalezených v havarovaných nebo sestřelených mimozemských letounech, mají Deros, některé subrasy reptiloidů a některé klony Dows, uloženy v lebce dva mohutné, ale vzájemně nepropojené mozky s oddělenými míchami. Patologové usuzují, že jeden z mozků Deros je pravděpodobně zdrojem jejich mimořádných psychotronických schopností. Ti, kteří byli nucení s nimi jednat jako diplomaté a vojenští přidělenci hovoří o tom, že mají krev (nebo tělní tekutinu účelem odpovídající krvi) v barvě sytě modré až zelené a velmi tmavě modré oči. Deros se pravděpodobně nevyvinuli mutací ještěrů či plazů (spíše pocházejí z ciakar), protože jejich kůže postrádá strukturu typickou pro ještěry a hady, svoji kůži údajně periodicky nesvlékají jako Drakoni a některé poddruhy Dows s upraveným drakonským genomem. Na hlavě jim rostou vlasy, nebo jakýsi vlasům podobný porost, který mívají různým způsobem
upraven a zakrývají jej zvláštní kapucovitou pokrývkou. Mají velké, šikmo položené oči kapkovitého tvaru, tmavě modré až černé, bez úzké kolmé zornice, typické pro ještěry a hady. Velké zorné pole je zřejmě hlavní příčinou, proč Deros a zejména Dows nesnášejí přímé sluneční světlo a teploty nad 38°C, proto se jen velmi neradi pohybují na povrchu Země. V podzemních prostorách, kde pracují a pobývají, svítí velkoplošné luminiscenční zdroje, podobně jako tomu bylo ve starém Egyptě. Tyto informace je ale nutno brát s rezervou, protože byl zkoumán jen velmi malý počet Deros. Stejně jako Arkturiané se nemnoží generativně (sexuální reprodukcí), protože nemají vyvinuté sexuální orgány (jsou asexuální), což navozuje předpoklad, že u nich nikdy nedošlo k rozdělení na samčí a samičí pohlaví, pravděpodobně nejsou ani hermafrodity. Tato asexualita je současně důkazem jejich značného rasového stáří. Jediným možným způsobem reprodukce je klonování, často spojené s genetickými manipulacemi na buněčné i molekulární úrovni. Mezi klonovací reprodukcí Arkturianů a Deros však existuje propastný rozdíl, vyplývající z toho, že Arkturiané jsou především velmi vyspělými duchovními bytostmi a hmotné tělo používají pouze pro pobyt v hmotné dimenzi. Arkturiané začínají reprodukční proces takovým způsobem, že nejprve „klonují" matrici astrálních těl (astrální entitu) dvou pečlivě vybraných jedinců, z jejichž energetického spektra nejprve odstraní negativní či nevhodné frekvence jedné bytosti a doplní je či nahradí žádoucími frekvencemi druhé bytosti. Touto cestou je vytvořen dokonalejší astrální klon, který vkládají do předem vytvořeného hmotného těla. Jde tedy přesně vzato pouze o klonování astrální části lidské bytosti, přičemž manipulace s duchovním tělem a duší, které astrální tělo obsahuje, není povolena a je doménou Stvořitele a Archandělů (Moudrých Draků). Z uvedeného vyplývá, že Arkturiané mají astrální tělo v hmotném těle 5D (páté dimenze). Deros pravděpodobně náležejí do skupiny vzbouřených civilizací („padlých andělů"), provádějí pouze reprodukci hmotného těla klonováním a jejich technologie jim umožňují do nich vkládat životní energii (Vril) svého druhu nebo životní energii násilně odebranou jiným živým tvorům, nejčastěji lidem. Pravděpodobně nedokáží vytvářet a klonovat matrici astrálního těla na duchovní úrovni, takže smrt fyzického těla znamená i konec existence jejich entity. Znají a používají i psionické technologie a technologie umožňující sejmutí holografické matrice lidského vědomí, kterou mohou buďto uložit pro pozdější použití, nebo ji vloží do mozku bytosti jejíž vědomí bylo elektronickou manipulací odstraněno. Tyto technologie poskytli Deros i Američanům. Z tohoto důvodu se snaží co nejdéle prodloužit svůj život. V této oblasti existuje ještě příliš mnoho
neznáma, proto berte tyto informace s rezervou pro možnost omylu či nechtěného zkreslení. Jestliže v našem lidském světě Arkturiané jsou zosobněním moudrosti, přátelství, mateřské dobroty a lásky, Deros zosobňují absolutní koncentraci egoizmu, imperializmu a krajní bezohlednosti vůči všem, které pokládají za nižší rasy, jsou tedy přesným opakem Arkturianů. Z tohoto postoje se odvíjí jejich negativistické a hluboce nepřátelské chování k humanoidním civilizacím a pozemské civilizaci především. Pozadí jejich postoje vysvětluje Kabala v tom smyslu, že stoupenci levého beriatického a jeciratického sloupu Stvoření, což jsou civilizace oponující záměrům Stvořitele, se vzbouřily proti plánu Stvořitele posadit na Zemi nové lidstvo, jehož každý jedinec je skutečně synem božím, protože v sobě nese sekvenci Boha (energii Paa Tal) soustředěnou v jeho duši. Ve stejném smyslu vypovídá i Kniha Dhyanů, podle níž je lidstvo páté kalpy lidstvem Božích synů, je mu od Boha určeno, aby po určeném čase vládlo všem ostatním a bylo jim do konce věků nadřazeno mocí i posláním. Jelikož vzbouření bohové (andělé levého sloupu) nedokázali svrhnout Boha, zaměřili se na cíl, jehož podstatou je zničení plemene jeho dětí, (především lidstva páté kalpy) což je hnací silou jejich vražedné nenávisti, nepřátelství a arogance vůči humanoidním civilizacím, proti kterým se před časem účastnili po boku Drakonů již dvou velkých invazí. Ty jsou známé jako První a druhá galaktická válka, o nichž se zmíním na jiném místě. Vesmírné centrum říše Deros a Dows (Orion Empire) leží v oblasti Orionu I (Bellatrix, Riegel), ale jeho součástí jsou i další hvězdné systémy obsazené během II. galaktické války ( Epsilon Bootes, Altair Aquilla, Bernardova hvězda, Capella aj.). Menší základnu měli údajně na odvrácené straně Měsíce, kdežto základna jejich nejvýše postavené elity se nachází na marsovském měsíci Phobosu. Předsunutá pozemská základna leží údajně v oblasti Aleutských ostrovů, další je v USA (Dulce), v Austrálii (Pine Gap) a na poloostrově Kola. Všechny tyto základny představují mnohopodlažní podzemní města dosahující hloubek 1 000 m i více. Tyto informace byly zatím z různých zdrojů potvrzeny jen zčásti. Dows jsou v podřízeném postavení vůči Deros, protože jsou v podstatě jejich klony, které jim slouží jako pomocný, obslužný, technický a vojenský personál. Proto každého Deros doprovází skupina Dows a na základnách jsou přítomny vždy obě entity. Na Marsu Dows údajně převažují. Celkově tvoří Deros a Dows jen 4% všech mimozemšťanů přítomných na Zemi. Podle informací pocházejících z Andromédské rady (z počátku 80.let) je na Zemi a na Měsíci v současné době v podzemních základnách přítomno asi 200 000 Deros a přibližně 2 000 elity praotců Deros sídlí na Phobosu (marsovský satelit).
5) Dows (malí Greys) Původní druh údajně pochází z oblasti Zeta Reticuli, odkud přibližně před 891 000 roky zčásti emigrovali do oblasti Orionu, kde byli Drakony zajati, ovládnuti a celý druh byl geneticky přeměněn. Při genetických manipulacích byly využívány ženy, kdežto muži byli pozabíjeni, nebo pracovali jako otroci Drakonů. Díky genetickým přeměnám dnes Dows nemají pohlavní orgány a nejsou schopni generativního (sexuálního) rozmnožování. Část Dows dožívajících se delšího věku jsou „potomky" velkých Greys, vytvořenými klonováním genetického materiálu, poskytovaného entitou asi 2 000 původních Deros, kteří žijí na Phobosu a představují původní zachovanou rasovou formu, tedy cosi jako elitu praotců Deros. Klonování je často kombinováno s dalšími genetickými manipulacemi (například výměna buněčného jádra), ke kterým je používán genetický materiál jiných nehumanoidních entit, především sauroidů, reptoidů a ciakar. Dows, kteří jsou prakticky ve všech případech pouhými klony, až na malou skupinu původních Reticulinů žijící v hlubinách Země již mnoho tisíciletí, je typická abnormálně velká hlava se třemi mozkovými laloky, tělesná výška mezi 3-5 stopami, velké šikmo položené oči mandlového či kapkového tvaru, chybějící zažívací ústrojí a genitálie. V těle jim koluje viskozní kapalina různého, nejčastěji zelenavého zbarvení. Údajně existuje 22 podruhů (klonových typů) Dows, v čemž jsou pravděpodobně zahrnuti bioroboti (homunkulové, things), kteří dnes tvoří naprostou většinu Dows. Obvykle se od původních Dows odlišují velkýma kulatýma očima. Tito homunkulové jsou uměle vyráběni ze zvířecích a lidských tkání a orgánů. Označení „Greys" se ujalo z tradice, protože první bytosti, se kterými se lidé setkali, měli šedou barvu pokožky. Existují ale poddruhy, jejichž barva kůže kolísá mezi špinavě bílou-oranžovou-hnědouzelenou-modrou, ale i ty jsou zahrnuty pod pojem „Dows". Část populace Dows, pocházející údajně ze soustavy Reticuli, která na Zemi přišla až během 60.let minulého století, má ve své DNA údajně podíl jakési cizí, snad insektoidní DNA. Jiné poddruhy mají ve svém genomu větší podíl drakonské DNA a tak se chováním i fyziologickými projevy podobají více Drakonům, například periodickysvlékají kůži jako hadi, mají v lebce jen dva oddělené mozky a postrádají matrici astrálního a duchovního těla (entity), takže při smrti fyzického těla jejich entita nevratně zaniká. Dows uznávají mocenskou a duchovní nadřazenost Deros, kterým slouží v různých oborech činnosti a považují je své zasvěcené Mistry. Nemají vytvořený ustálený vzorec svobodného myšlení, svobody volby a
rozhodování, takže jedinec nepředstavuje entitu, ale chovají se jako částečky celku řízeného a organizovaného jediným egregorem, jehož nositelem bývá nejčastěji Dero, nebo výjimečně specielně klonovaný Dow, který sám je řízen ještě výše postavenou entitou v rámci rozhodovací sítě egregoru. Jelikož jim chybí svoboda osobnosti, není u nich vyvinuta ani emociální (citová) stránka osobnosti, proto vždy jednají naprosto účelově jako naprogramované stroje. Chovají se podobně jako kolektivistický hmyz (včely, vosy, mravenci), velká ptačí a rybí hejna a dorozumívají se mezi sebou pomocí širokého frekvenčního spektra zvuků ale i pachů (feromonů). Kolektivistický princip organizace této civilizace má své výhody v tom, že lze snadno oddělit jedince mající vzpurné tendence a celé společenství lze plně ovládat jediným egregorem. Pokud ovšem tento egregor zanikne, nebo je jakýmkoliv způsobem přerušen telepatický kontakt mezi nositelem egregoru a jedincem kolektivu, zavládne v kolektivistickém společenství chaos, končící zánikem jedince či společenství. Nesnášejí sluneční záření, ani přímé světlo z jiných zdrojů, protože poškozuje jejich zrakový orgán.To je hlavní příčina proč se vyhýbají pobytu na povrchu Země. Rovněž okolní teplota vyšší než 38°C ohrožuje jejich existenci. Jednotliví členové kolektivu s nositelem egregoru komunikují výlučně telepaticky. S lidskými spolupracovníky komunikuji prostřednictvím komputerů obsahujících speciální software pro převod jejich symbolů a grafémů do lidské řeči. Telepaticky kontakt blokují energie o vysoké frekvenci (710-750 MHz), ale také infrazvukové vlny, což bylo využito ve zbrani Gabriel, která je v principu generátorem infrazvuku podoby velkého lesního rohu, spojeným s komputerem a zesilovačem. Výrobou této účinné zbraně proti Dows a jejich letounům se zabývá kalifornská firma Ling Tempco. Působením uvedených energií se jak u Dows, tak i u lidí uzavírá takzvané mentální okno, kterým do mozku vstupují mentální vlny. K tomuto zjištění dospěli již nacističtí vědci během výzkumů účinků radarového záření na lidi, které byly prováděny za II.světové války v rámci projektu Mind-Ultra, který se zabýval přebíráním technologií získaných od Gizeh. Ti pak byli v rámci poválečné operace Paperclip (řízené CIA) odvezeni do USA i s rodinami a nasazeni spolu s americkými vědci v tajném projektu Montauk a Phoenix III., kde v těchto odporných a neetických experimentech pokračovali. Frekvenční rozsah mentálního okna je téměř shodný s frekvenčním rozsahem radarů a velmi oslabuje, nebo na delší dobu zcela blokuje psychotronické schopnosti, zejména telepatickou komunikaci. Pokud se Dows, pracující jako piloti mimozemských letounů, ocitli v dostatečně intenzivním pásmu radarového záření, zkolabovali nebo se začali chovat zcela chaoticky. Tato skutečnost
vysvětluje velmi časté havárie UFO řízených Dows, ke kterým docházelo zejména v 50. a 60.letech v blízkosti silných radarových stanic amerického a evropského výstražného systému. Jedním z prvních takto způsobených incidentů byla havárie, k níž došlo kolem 22.hodiny místního času 8.července 1947, nedaleko Roswellu v USA. Havaroval zde mimozemský diskoidní letoun tvaru rejnoka, ve kterém byly nalezeny mrtvoly tří Dows vysokých 120 cm. Při abdukci jejich těl bylo zjištěno, že nemají trávicí soustavu ani rectum, ústa jsou uzavřena blanou bez hlasivek a místo krve jejich těla obsahují kapalinu neznámého složení. Podobných havárií se odehrálo 55-60 a v několika případech byly dokonce získány nepoškozené a letuschopné stroje. Chybějící orgány soustavy trávení a vyměšování odpadních produktů jsou nahrazeny zvláštní strukturou kůže, podobně jako je tomu u Drakonů. Dostupné informace z Dulce hovoří o tom, že Deros i Dows se vyživují kapalnými produkty, získanými z lidských a zvířecích těl, ve kterých se periodicky po určitou dobu koupou a současně při tom vylučují kapalný odpad. Jde tedy zřejmě o případ osmotické absorbce a resorpce. Vůči lidem se většina Greys chová velmi útočně, dravě, hrubě, bezohledně a surově, protože nerozumí příčinám lidských emočních reakcí, které v nich vzbuzujíobavy a pocit ohrožení. Díky dokonale vyvinuté schopnosti telepatické komunikace dokáží i na poměrně značné vzdálenosti zachytit signály vysílané lidským mozkem, zejména signály strachu a signály naznačující snahu po setkání a kontakt s nimi, na což již mnoho kontaktérů doplatilo. Při blízkém setkání s lidmi dokáží pomocí svých psychotronických schopnosti dočasně blokovat motorické nervové dráhy lidí, kteří pak jsou neschopni pohybu, a tím jsou vůči nim zcela bezbranní. Při kontaktech a únosech se zaměřují na lidi oslabené drogami, na psychicky labilní jedince s nedostatečně rozvinutou osobností a na jedince submisivní snadno ovlivnitelné a podléhající strachu z neznáma, protože mozkové energetické vibrace provázející pocit strachu dokáží velmi dobře monitorovat. Dows provádějící únosy mohou pronikat pevnými hmotami (sklem, stěnami domů, dveřmi aj.), což jim umožňuje technické zařízení nesené v malém vaku na zádech (spinotorzní generátor). Princip této technologie leží mimo naše znalosti, pravděpodobně se jedná o způsob specifické modulace vazebných sil pevných hmot a atomy jejich těl. Tyto akce však provádějí za tmy, proto nejlepší sebeobranou jsou dobře osvětlené místnosti. Absolutní ochranu může získat člověk pouze tak, že se naučí meditačním technikám umožňujícím obalit své tělo světelnou duchovní energií a navázat pevné spojení se svým a osobním Strážcem, který má dostatečné schopnosti k tomu, aby únosce od jejich záměrů
odradil. V zásadě platí, že silné a duchovně vyspělé osobnosti, které i jen náznaky kontaktů s Deros důsledně a stroze (telepaticky) odmítnou, zůstávají nadále mimo oblast zájmu. Je tedy nanejvýš nutné pracovat na zdokonalení a zesílení vlastních duchovních kvalit a neprojevit sebemenší náznak zájmu či snahu o blízký kontakt, protože je to pro lidi většinou velice nebezpečné. V současné době je na Zemi asi 2 750 000 Dows (klonů) a měsíčně jich přibývá asi 20 000, v naprosté většině to jsou vojáci připravovaní pro boj s Drakony. V alianci mezi Drakony (reptiloidy) a Deros existuje značné vnitřní napětí pramenící z toho, že přibližně před 891 000 roky Drakoni obsadili mateřskou planetu Greys, samce zbavili schopnosti tvořit zárodečné buňky pro sexuální rozmnožování (spermie) a samice používali ke genetickým manipulacím majícím za cíl vytvoření matroklinální linie současných Dows. Greys se snaží Zemi osídlit a vybudovat zde svoji základnu pro případ invaze reptilianů (Drakonů). 6) Žabí mágové Jsou velmi negativní skupinou kněží-čarodějů (černých mágů). Ovládají dokonale široký repertoár technik černé magie a neváhají je bez skrupulí používat proti lidem, kdykoliv to považují za účelné. Údajně se měli vyvinout mutacemi Iguanodonú (amphibian-žabohlavých ještěrů). Mají tmavě zbarvenou kůži, jsou vysocí asi 5 stop. Je možné se s nimi setkat jen zřídka, bývají oblečeni do splývavých plášťů s kapuci. Je dobré se setkání s nimi vyhýbat, pokud ale je nezbytí, nesmíte hledět do jejich očí, protože pomocí zraku blokují činnost nervů motorického ústrojí. Více informací o této poměrně nepočetné, ale velmi nebezpečné skupině Aliens zatím není k dispozici. 7) Orange (Oranžoví reptoidi) Jsou v některých informacích označování jako oranžoví Greys (Obr.99). Genetický prapůvod této entity je vázán na staré humanoidní civilizace sídlící na Zemi ještě před II.galaktickou válkou. Jde o starou terranskou civilizaci, žijící v rozsáhlých podzemních městech rozkládajících se pod jižní částí Nevady, severního Nového Mexika a možná i Utahu. Mají velmi nepřátelský vztah k Deros a zejména k Drakonům, kteří během ll.galaktické války zničili Malonu, silně poškodili Zemi a vyvraždili velkou část pozemské civilizace, včetně předků Orange. Bohužel informace o této podivuhodné civilizaci jsou velmi kusé a neúplné. Mají velké mandlovité černé oči. Oproti Dows, kteří jsou velmi útoční, jednají ukvapeně, surově a
jakoby bez rozmyslu, mají Orange téměř holubičí povahu, jsou velmi rafinovaní a diplomatičtí, jejich chování vůči lidem je vybraně jemné, přívětivé, dávají přednost diplomatickým cestám vedoucím k získání kontroly nad lidmi a mají značné obchodní nadání. S entitou Orange však lidé přicházejí do kontaktu zřídka. Informace, které pocházejí většinou od Deros, takže mohou být zmanipulované, hovořío hlubokém nepřátelství panujícím mezi Orange a Drakony, ale i mezi Orange a Deros. Je proto namístě velká opatrnost při eventuelním kontaktu. Údajně v hluboko položených přírodních kavernách Země žije 62 530 Orange. Pokud je známo, tak nejen Drakoni, ale i Deros a Dows nemají duchovní matrici (duchovní tělo s duší) jako lidé, zřejmě postrádají i astrální matrici (astrální tělo). Důsledkem toho je, že se smrtí fyzického těla zaniká i sama entita Drakona či Greye. Kniha Dhyanů a další svaté knihy hovoří v tom smyslu, že tyto rasy byly kdysi obdařeny duší, která byla podobně jako u lidí nesmrtelná. Když se však tyto nehumanoidní reptiloidní rasy vzbouřily proti Stvořiteli, byla jim duše odebrána, stali se smrtelnými a ztratili schopnost plodit potomky generativní cestou. Ve stejném smyslu o této události hovoří i Bible a Kniha Dhyanů. Neschopnost generativního množení se pokusili nahradit klonováním, které v laboratořích provádějí tisíce let, což s sebou nese kumulaci genetických vad, která byla znásobena navíc důsledky dlouhých nukleárních válek. Uvědomují si tuto genetickou slabinu své rasy a to je další důvod, proč se pokouší o vytvoření hybridních forem člověk-Grey. Drakoni tyto problémy s reprodukcí zřejmě nemají. 8) Šlohám - (Aštor, Ashtar Collective Space Forces, Gizeh Intelligence, Adonai, Jehowah) Představují skupinu odštěpenou od humanoidní lyranské civilizace (Plejáďanů), která se po porážce v První galaktické válce rozhodla čelit agresi Orion Empire vybudováním kolektivistické organizace s tuhým vnitřním vojensky organizovaným státním zřízením a kontrolou společnosti prostřednictvím centrálního počítače a biomikroprocesorů vložených do mozku podřízených lidí. Je pravděpodobné, že hlavní pozemští emisaři, o niž se zmiňují biblické prameny, jejichž prostřednictvím Elohim uplatňovali svůj vliv na Zemi (Melchisedekh, Mojžíš, sekta farizejských kněží aj.), byli rovněž implantováni mikroprocesory, aniž o tom měli sebemenší tušení. Tato kolektivistická společnost, představující ve skutečnosti vyšší a vyvinutější formu organizace společnosti se silnými základními fašistickými prvky je řízena kodexem (počítačovým programem) známým jako Kamagol. Elohim biblické prameny znají jako
B'nai Eloah (hebr.=synové Boží, synové z Boha), Elohim je plurál majesticus od Elíhů, 7 Elíhů tvořilo skupinu Elohim. Podle Gérarda de Nerval jsou Elohim duchovně vyspělé hmotné bytosti z Kainova plemene a Adonai, Jahwe a Aštor jsou z nich. Elohim je v historii Židů totéž co Gizeh-Aštor pro národy Mezopotámie (Sumery, Chaldejce). B'nai Elohim byli potomky Elohim s pozemskými ženami, měli obří postavy s řadou degenerativních deformací a nevalný charakter. Často jsou nazýváni Magi (míšenci) či Nefilim (z hebrejského N-F-L= ti svržení), jiné národy jejich existenci zaznamenaly jako Neteru (egypt.) a Lamassu (asyr.). Sami Elohim považovali své potomky Nefilim a jejich děti a vnuky za geneticky degenerované plemeno a vyhladili je z větší části potopou. Jsou totožní s biblickými „padlými anděly". Nejvyšší z Elohim v období Kamagolu I byl Arus, otec Jehowaha. Po jeho smrti se stává nejvyšším v Kamagolu I. Arusův syn Jehowah (Jahve,Jehova, J-H-W-H), vlastním jménem El Schaddai. Po smrti Jehowaha v roce 160 př.n.l. se do čela staví jeho syn Outsent a zavádí Kamagol II, který patrně přetrvává podnes. Elohim se zabývali genetickou alterací hominidů s cílem vyšlechtit pokorné pracovité otroky (viz Enki, Enlil, Ninlil), jak o tom vypráví sumerská a babylonská poezie. Ovládali své lidské otroky pomocí fluoridované vody, protože fluoridy působí na hypocampus v mozku tak, že se zvyšuje jeho citlivost na působení určitých frekvencí radiového záření, kterými se dosahuje snižení vůle k odporu vůči tyranii a umocňuje pocit strachu před autoritami. Pokud je mi známo, mají Elohim dvě centra, jedním je planeta Summi Er v oblasti Aldebaranu, druhé středisko tvoří několik planet v souhvězdí Orion a je známo častěji Jako Orion II. I když v současné době existuje příměří mezí Elohim (Orion II) a Orion Empire (Orion I) a čas od času i jistá časově omezená strategická spolupráce, nepřátelství zahořelé během První galaktické války a rozhořelé během Druhé galaktické války nadále doutná a dle získaných informací je jednou z příčin tohoto stavu snaha obou společenství o získání kontroly nad Zemí.Některé informační zdroje pojem Elohim neznají (Valerian, Germane), ale hovoří o poněkud neurčitě vymezené skandinávské rase, což je ve skutečnosti lyraská subrasa rudovlasých Lyranů či Ásů (Protogermánů), kterou neinformované zdroje chybně ztotožňují s lidskou rasou Árjů (Aryanů). Informace pocházející z Andromédské rady tlumočí V.Valerian takto: Skandinávská subrasa (Ásové) původně pochází z extrémně suchých a horkých planet s nižším obsahem kyslíku v atmosféře, proto je jejich modrozelené krevní barvivo založené na komplexu mědi, která přenáší k buňkám více kyslíku, než červené krevní barvivo hemoglobin s komplexně vázaným železem. Tato rasa se od pozemského lidstva lišila nejen bílou
kůží s zelenavým až modravým nádechem, ale i několika dalšími výraznými somatickými znaky, především tělesnou výškou (muži kolem 200 cm, ženy v průměru 170 cm), větší kapacitou plic, dvojitými víčky chránícími oči před silným UV zářením, v ústech mají pouze 28 zubů (chybí jim stoličky), mají tvrdší a pevnější kosti, nemají potní žlázy, krevní buňky jsou dvojvypuklé (lidské konkávní), ledviny vylučují pouze polovinu kapaliny a druhou vrací do krevního oběhu, moč je silně koncentrovaná tmavě hnědočerná, fekálie jsou suché bobky. Ve výrazně prodloužené mozkovně se stěnami až dvakrát tlustšími než mají lidské lebky je uložen mozek podobný lidskému, ale výrazně větší. Oproti lidem mají větší střední mozek, což objasňuje jejich značné telepatické a telegnostické schopnosti. Ženy jsou plodné celoročně, muži jsou schopni kopulace pouze jednou za rok. Fetus (plod) se v matčině těle vyvíjí po dobu 3-5 měsíců. Je velmi pravděpodobné, že lebky s výrazně vzad protaženou mozkovnou, nacházené v hrobech u Cahuachi, na Altiplanu a v hrobech nejstarších dynastií egyptských faraónů, patří původní formě této rasy. Entita Jehowah po sobě na Zemi zanechala velmi výrazné stopy v biblických spisech (Elohim) a dodnes přetrvává její značný duchovní vliv v části semitské civilizace. Jehowah pochází z původního tetragramu J-H-WH, který je pravděpodobně kryptogramem počátečních samohlásek původní zakládající entity Elohim. Vložení samohlásek bylo provedeno mnohem později (asi 3.století př.n.l. židovskými překladately v Alexandrii (masorétské texty). Jehowah navázali kontakt s Mojžíšem (Móšé) kolem 1500 př.nl., když pásl ovce v midjánské zemi, kam musel utéci před vlastními lidmi. Hlas Jehowah, který na něj promluvil z hořícího keře, mu nařídil vyvést Židy z Egypta a na Hoře Sinai od Jehowah obdržel soubor nařízení, pokynů a rad, které sepsal v Toru (řec. Pentateuch) sestávající z pěti knih: Genesis, Exodus, Leviticus, Numeri a Deuteronomium. Většinu z těchto knih přejalo křesťanství jako biblický Starý zákon. Společenství Elohim je založeno na principu kolektivizmu vyšší duchovní úrovně, vymezující meze svobody volby a rozhodování osobnosti, vědomí a vůle. Jsou řízeni pomocí kolektivního vědomí (egregoru) soustředěném v gigantickém centrálním počítači Malock, jehož softwarem je koncentrovaná soustava duchovní energie, vystupující jako vědomí vyšší entity. Tato entita je vázána do čtvrté dimenze (čtvrté hustoty hmoty) a není v žádném případě Bohem. S určitým zjednodušením to lze říci i tak, že Elohim představují společenství řízené umělou (komputerovou) inteligencí. Každá bytost této společnosti je přímo propojena s centrálním počítačem pomocí bioimplantátů (psionických implantátů, genetických receptorů, biomikroprocesorů), vložených do
řídících nervových center, takže každá entita je vlastně vyšší a dokonalejší formou elektronického zombie s limitovanou mírou svobody jednání a rozhodování. Některé prameny informací hovoří v tom smyslu, že je toto společenství silně infiltrováno reptiloidy, jiné informace přímo ukazují na těsnou spolupráci s Drakony a Dows, takže v pokusech o navázání kontaktů je nezbytná maximální obezřetnost, nejlépe se této skupině zcela vyhnout. Domnívám se, že ve skutečnosti jde o složitou zpravodajskou hru mezi Gízany (Gizeh), Drakony a Dows, probíhající v několika zájmových úrovních a nelze vyloučit ani možnost, že Gízané jsou plejádskou pátou kolonou či jinak řečeno trojským koněm Plejáďanů (Andromédské rady) v řadách nepříliš pevného spojenectví Orion Empire s Federací Drakonů. V této souvislosti mám na mysli především rozporuplnou bytost známou jako Gizeh Šeran (Asthar Sheran). Jak posléze naznačím, není zdaleka průhledná ani spolupráce Gizeh s německými nacisty a s americkým Eastern Establishmentem (Bonesmany, Ilumináty). Existuje ještě jedna stránka, na kterou chci upozornit. Je známo více případů, kdy chanellingové kontakty jsou Gizeh přinejmenším monitorovány, častěji však jsou Gizeh onou vyšší duchovní entitou, s níž je chanellingový kontakt navázán. Jelikož skutečné cíle Gizeh neznáme, je namístě maximální obezřetnost při navazování chanellingového kontaktu, prověření skutečné identity druhé strany a především chanellingové informace nepřijímat jako náboženské kánony. Svoboda vědomí, rozumu, volby a činů je nám lidem dána od Boha a je na nás, abychom tento královský dar v plném rozsahu používali. Každý, kdo se pokouší vymezovat povolené hranice naší svobodné vůle, je podezřelý. Někdy takové tendence jsou jen projevem omezenosti ducha a fanatizmu, jindy však může jíž o řízenou dezinformační aktivitu, směřující k manipulaci s naším lidským vědomím. Bůh spočívá v každém z nás, můžeme s ním komunikovat kdykoliv podle svého přání a nepotřebujeme k tomu žádného prostředníka, ani kněze, ani mentora, ba ani komputer, tím méně nacistoidní manipulátory. Po II.galaktické válce se část Plejáďanů, vedena třemi vůdci, Aštorem a Jehowahem, odtrhla a usídlila se v systému Siria B, ale i na Zemi ve staré thuleanské základně v podzemí kontinentu Theros (Antarktidy) a v systému přírodních dutin v Egyptě, hluboko pod lokalitou známou jako Gizeh (Gíza) u Káhiry. Odtud pochází jejich pojmenování Gizané či Gizeh Intelligence, původní jméno ale bylo Zetané. Všechna tato jména (Aštor, Jehowah) jsou ve skutečnosti plurálem (singular=Aštor), lze je proto považovat za polymorfní koncentrované vědomí projevující se jako čistá duchovní energie formou softwaru vloženého v komputeru Mallock, není
ale nejdokonalejší duchovní entitou-Bonem v tom smyslu, jak jej člověk dnes tradičně pojímá. Jenže tato tvořivá vědomí v jisté fázi evoluce života v Galaxii vstoupila do opozice vůči Stvořiteli a byla infiltrována Společenstvím bezbožné šestky (UH6, Federation of Draconian Reptoids). Nechť čtenář vezme na vědomí, že hovořím o téže reflexi historických událostí, které známe jako biblickou vzpouru andělů. Kolektivní duchovní entity (komputery) Gizeh, Commigal a Jehowah jsou pak přesně to, co Starý zákon pojmenovává padlí (svržení) andělé. Kdo hodlá proniknout hlouběji do tohoto problému, nechť si přečte knihu Mysterious Signs in the Sky (I.Norkin) a článek Ashtar-God, Man or Machine? Kdo chce porozumět tomu, koho a co představuje duchovní kolektivistický princip Jehowah, ten starý přísný, nesmlouvavý, žárlivý a nedůtklivý kolektivní bůh Izraele, nechť si pozorně prostuduje Starý zákon. Poslání Krista, který národům Izraele přinesl novou Smlouvu, spočívalo ve vyvedení židovského národa z tohoto tuhého duchovního područí, které z Hebrejů vytvářelo stádo poslušných, duchovně nevolných a bezbranných ovcí spoléhajících pouze na ochranu Jehovy, která selhala jak v případě asyrského tak i egyptského zajetí Židů. 9) Terané Terané představují několik těžko zařaditelných entit velmi staré pozemské civilizace nejasného rasového původu. Jsou to pravděpodobně pozůstatky nejstarších kolonistů Země a jejich potomků. Nacházíme po nich mnoho podivných artefaktů a kosterních pozůstatků, které se zcela vymykají všem známým historickým schématům. Více jsem se touto problematikou zabýval v kapitole Hvězdné děti. Pravděpodobně do této skupiny náleží především Aluriané, což je velmi stará humanoidní rasa snad pocházející z Orionu (Star Warriors), fyzicky zcela k nerozeznání podobná lidem, lišící se dvěma srdci a nesrovnatelně delší dobou života. Informací o Alurianech je tak málo, že nelze vyloučit ani možnost zákeřné dezinformace ze strany Greys. Tvrdí se, že Aluriané pracují na Zemi ve prospěch lidí, které si velmi oblíbili. Údajně zaujímají tajně místa vysoce postavených politických, vojenských a ekonomických činitelů, což by ale ukazovalo spíše na tajnou infiltraci entitou Gizeh. Domnívám se, že do této skupiny ve skutečnosti náleží již dříve zmínění Orange a pravděpodobně i část Dows nemajících vůči lidem tak agresivní přístup jako Dows z Orione Empire. V každém případěje na místě při kontaktů s Terrany (podzemními civilizacemi) maximální obezřetnost.
Předstírané a skutečné cíle Aliens Dostupné informace hovoří o tom, že svůj vliv na Zemi a lidstvo uplatňují, či se o to pokoušejí, čtyři mocenské skupiny Aliens, přičemž Siriané, Deros (Orion Empire) a Drakoni (Federation of Draconian Reptoids) více méně vzájemně spolupracují. Oproti tomu Elohim jdou důsledně za vlastními cíli, takže v současnosti údajně existuje značné napětí mezi nimi a Siriany. Jablkem sváru je získání globálního vlivu na Zemi: A) Galaktické společenství světla v čele s Andromedan Councilem (Andromédskou radou) B) Elohim (Ashtar Collective Space Forces, Gizeh Intelligence atd.) C) Orion Empire (převážně Siriané) D) Federation of Draconian Reptoids E) Humanoidní klony, syntetici a kyborgové A) Galaktické společenství světla V jeho čele je Andromedan Council (Andromédská rada). Je to společenství humanoidních i nehumanoidních civilizací Galaxie a dalších hvězdných systémů, které se sdružily proto, aby dokázaly čelit invazi aliance imperialistických civilizací Orion Empire (Císařství Orionu) a Federation of Draconian Reptiloids (Federace civilizací z oblasti a-Draka). Tato imperialistická aliance již v dávné minulosti vyvolala galaktické války, když napadla humanoidní civilizace v oblasti Lyry, Vegy a Orionu. Způsobila jim značné lidské ztráty a většinu obydlených planet zničila natolik, že se staly nadále neobyvatelné a humanoidní civilizace, třebaže nakonec války vyhrály, byly nuceny odejít do jiných oblastí Galaxie, jak jsem se již zmínil dříve v souvislosti s civilizací Lyranů. V této době byly členy Galaktického společenství Světla i civilizace hvězdného systému Sol, což byla naše sluneční soustava se třemi planetami obydlenými po mnoho tisíciletí lyranskými civilizacemi. Byly to planety Tir (Maldek), Terra (Země) a satelit Tiru Marsala (Mars). Přesněji řečeno nebyla původně Marsala samostatnou planetou, ale družicí velké planety Tir, jejíž oběžná dráha sousedila s tehdejší ekliptikou Terry. Část lyranských exulantů se usadila na Zemi a na Tiru, většina ale odešla kolonizovat soustavu Plejád, především systém Taygetu, odtud pochází i soudobý název této civilizace Plejáďané. Imperialistická aliance však po čase napadla i Tir a Term. Usídlili na kontinentu Thero (Thule), což je původní prastaré jméno kontinentu dnešní Antarktidy. Po čase imperialistická aliance zahájila válku
i na Teře, přepadem říše Gobi a civilizací sídlících na kontinentech Mu, Telos a Oz. Mu (Mukui, Mucali, California) byl velký kontinent v Pacifiku, Telos byl severní částí amerického kontinentu, jižní část amerického kontinentu měla jméno Oz. Obě části amerického kontinentu byly v té době odděleny širokým průlivem. Rozhořela se válka, jejíž stopy jsou leckde patrné dodnes. Imperialistická aliance byla poražena a vyhnána z Terry, ale nenávist Drakonů k vítězným humanoidním civilizacím byla podceněna. Aliance měla k dispozici velice ničivé válečné technologie, jednu z nich vyvolávající mohutné geologické otřesy, použila ke zničení kontinentu Mu. Druhou, jejíž podstatou byla fúze jader těžkých prvků, použila k roznícení řetězové jaderné fúze v planetárním jádře Tiru, což skončilo explozí této planety, po níž zůstal pás úlomků mezi Marsem a Jupiterem a mohutná troska, mající hmotnost srovnatelnou s hmotností Země, kterou Drakoni pojmenovali Nemesis, podle jména své mateřské planety v soustavě αDraka, což měla být upomínka na jejich nenávist. Nasměrovali oběžnou dráhu Nemesis tak, aby po několika tisících let periodicky ničila Term, a tak znemožnila rozvoj technicky vyspělé pozemské civilizace. Nemesis má mnoho jmen, nejznámější je sumerské jméno Nimiru (Nibiru, Nibum či Nibaru - dle způsobu čtení zápisu na tabulkách). Blíže jsem se problémem Nimiru zabýval ve své knize Bohové a apokalypsy, kam zájemce odkazuji. Mezi posledními informacemi z Andromédské rady je sdělení o tom, že v nevelké vzdálenosti od sluneční soustavy zakotvili nedávno Drakoni velkou ledovou planetu jménem Nemesis (?), velikostí odpovídající přibližně Jupiteru, která je v podstatě dopravní lodí v jejímž vnitřku je hibernováno několik milionů drakonských vojáků pro invazi do slunečního systému. Humanoidní civilizace z Terry na poslední chvíli unikly a usídlily se v systému Taygeta jako Terrané, které jsou v našem povědomí známí jako Plejádani. Část Terranů ale zůstala na Zemi a odešla do hlubokých podzemních měst a tam žila či spíše živořila po mnoho tisíc let, které se podepsaly na změně jejich genetického kódu. Část potomků Terranů zřejmě představuje entita Orange. Po první planetární srážce Nimiru s Terrou se změnily nejen kontinenty, vyvrásnila se velká pohoří (Himálaj, SierraAndy), ale Terra změnila oběžnou dráhu a vzdálila se od Slunce, což se projevilo i vážnými klimatickými změnami. Z Terry se tak stala naše Země, v podobě nám tak důvěrně dnes známé. Země již nebyla v ochranné náruči Galaktického společenství Světla, stala se bezbrannou obětí imperialistických záměrů aliance Drakonů a Deros, stejně jako nové lidstvo páté kalpy, stvořené podle genetické matrice Adamah Kadmon, které bylo na příkaz Stvořitele vysazeno na Zemi přibližně před 62 300 lety. Ptáte-li se proč se tak stalo v době pro nové lidstvo tak tvrdé a neúprosné? Odpověď
musíme hledat v tom, že mladé a nezkušené lidstvo musí ve střetu se Zlem pochopit co je Dobro a proč cesta Dobra a Světla je pro Vesmír jediná možná cesta evoluce. Úloha negativních entit jako jsou Drakoni a Deros, je v tomto procesu poznávání důležitá, protože právě ony reprezentují koncentrované temné síly Vesmíru. Jinou otázkou je to, že Galaktická federace a Andromédská rada zřejmě podcenily dravost a sílu nenávisti negativních entit, kterým nedokázaly včas a účinně čelit. Neznám celé pozadí tohoto problému a tak nemohu vyloučit, že ve hře je i řada dalších důležitých nám neznámých faktorů, o nichž snad časem získáme více informací. Podle Andromédské rady unesli Reptiliani za posledních 25 let 13 712 lidských dětí, které používají jako potravu, zdroj krve a dalších biologických látek (endorfinů). Dětem dávají přednost, protože jejich tělesné tkáně a krev neobsahují nikotin, kofein, analgetika, stopy léků a jiných drog, které jim vadí. Andromédská rada se rozhodla nepřipustit opakování zvěrstev, ke kterým došlo během ll.světové války, díky tomu, že Gizeh podporovali nacizmus a Hitlera. Z pověření Andromédské rady, pracuje na Zemi v utajení proti negativním Reptilianům 15 031 mimozemšťanů. Do 12.srpna 2003 měly odejít ze Země všechny mimozemské civilizace, které nejsou podřízeny Andromédské radě. Pokud se tak nestane, údajně má na Zemi vstoupit 72 000 členů Galaktické federace spolu s Velkými Mistry, aby svoji vysokou duchovní silou neutralizovali negativitu Reptilianů i Deros a donutili je ze Země odejít. Na tom se dohodli zástupci 78 různých mimozemských ras, kteří jsou členy této rady. Bude-li to nezbytné, budou lidstvu poskytnuty účinné zbraně na obranu proti agresorům. Garantem očištění Země a celého slunečního systému od negativních Deros a Drakonů mají být Plejáďané, kteří Andromédské radě pomáhají při řešení celého problému. Plejádské civilizaci z Taygety bylo Andromédskou radou uloženo, aby napravili negativní důsledky spolupráce s Němci, kterou v prosinci 1931 navázala jedna větší skupina této civilizace (pravděpodobně tím jsou míněni Gizeh). Tato opatření již pravděpodobně běží a s Plejáďany na nich spolupracuje dalších šest vysoce vyspělých mimozemských civilizací. Do konce roku 2003 měla být vyčištěna atmosféra a vody Země od rozptýlených nečistot, měly být zavedeny nové výkonné zemědělské plodiny a odstraněn hlad značné části lidstva. Má se přikročit k široké a dlouhodobé akci na zvýšení intelektuální kapacity lidstva, protože v současné době 63% pozemšťanů má velmi nízkou úroveň inteligence. K těmto opatřením přistupují opatření strategického významu, z nichž nejzávažnější je to, že veškeré válečně využitelné technologie budou zbaveny utajení a postupně likvidovány, bude ukončeno cestování časovými portály (mezidimenzními tunely), prováděné
tajně v USA (viz projekt Montauk a Phoenix III), skončí veškeré výzkumy související s psionickými technologiemi ovládnutí lidského vědomí, biologickými, chemickými a nukleárními zbraněmi. Mistň-genetikové objasňují důvod rozhodnutí o stvoření negativní rasy Drakonů a Deros tím, ževycházelo z nezbytnosti vytvořit ostrou hranici mezi regresivní (negativní) a progresivní (pozitivní) polaritou ve sféře Vesmíru mající třetí úroveň hustoty, aby evoluce lidstva ve světě této hustoty probíhala shodně se záměry Stvořitele. Jelikož tato negativní část polárního světla se začala vymykat kontrole, bylo nutno přijmout opatření na obnovení rovnovážného stavu (9.červen 1997 V.Valerian). V současné době má být v podzemních základnách v USA přibližně 15 000(?) Deros, dalších asi 3 000 Deros má být umístěno v podzemních základnách v Britanii, Austrálii. Informace z pocházející z UIP (Cosmic Avarennes-Vesmírného vědomí) však hovoří o tom, že v USA bylo v roce 1990 již 200 000 Dows, 100 000 na základně v Dulce a zbytek porůznu v ostatních základnách (Ada v Oklahomě, další jsou na několika místech Colorada, Nevady a Arizony). Tyto počty se zvyšují přibližně o 20 000 měsíčně, takže v roce 2001 se tyto počty odhaduji na 2-3 miliony. Tyto Dows jsou většinou klony připravované pro boj s invazními silami Drakonů, protože Deros nehodlají Zemi Drakonům předat bez boje. Přítomnost neidentifikovaných Aliens na Sibiři se zcela náhodně potvrdila, když při provádění strukturálního geologického vrtu na poloostrově Kola byla jedna z podzemních základen Deros navrtána. Další základny Aliens na Sibiři jsou podle Andromédské rady v oblasti Uralu a Kamčatky (Obr.87). Na Měsíci údajně existovala základna, ve které bylo umístěno asi 3 000 Deros, jiné nepotvrzené zdroje hovoří o dalších základnách Orion Empire (Sirianů či Deros) na Marsu. Na marsovském satelitu Phobos je základna asi 2 000 praotců Deros. I když by byly Drakoni a Deros zcela neutralizováni a donuceni opustit Zemi, zůstává otázkou jak se lidstvo zbaví Gizeh, Iluminátů (Bonesmanů) a vojensko-průmyslového a finančního komplexu ovládajícího ekonomiku západního světa? Počty jednotlivých entit Aliens je nutno brát s rezervou, protože údaje z dostupných pramenů se do jisté míry liší. B) Elohim (Orion II) Tato kolektivistická společnost, představující ve skutečnosti vyšší a vyvinutější formu organizace společnosti se silnými základními
fašistickými prvky je řízena kodexem (počítačovým programem) známým jako Kamagol. V listopadu 1931 navázali Gizeh Intelligence úzkou spolupráci s Němci, kteří se jim po nástupu Hitlera a nacistů k moci jevili jako velice perspektivní, vzhledem k jejich snaze vybudovat na Zemi vojensky organizovanou a dobře vyzbrojenou mocnost s pevnou vnitřní rasistickou společenskou strukturou, založenou na výhradní dominanci bílé rasy. Novější informace hovoří o tom, že supertajnou alianci Hitler-Gizeh zprostředkovala Karotechia (tajný řád německých neo-Iluminátů), v přímé spolupráci s emisary nereformovaného tibetského tantrického řádu Sakkia Muni (Červených čepic) a tajného japonského řádu Zeleného Draka. Nepřímo to prokazuje výrok A.Lanze, zakladatele Řádu nových templářů a vlivného člena Karotechie, který pronesl v roce 1932: „Hitler je jedním z našich žáků, on a my jeho prostřednictvím jednoho dne dosáhneme vítězství a rozmachu našeho hnutí, bude to on, kdo zatřese základy celého světa." O tajném svazku německých nacistických špiček s mimozemšťany existuje celá řada různých interpretací, které ale pro nedostatek spolehlivých informací nelze ani potvrdit, ani vyloučit. Hovoří se o tom, že prioritu v navázání kontaktu s nacistickými špičkami mají Aldebarané, kteří Němce (Germány) považovali za potomky své rasy, kdysi zapomenuté na Zemi. Později se ukázalo že Aldebaran je pravděpodobně hlavním centrem Elohim, ale příliš vzdáleným, proto Aldebarany nahradili Gízani mající již delší dobu vybudované podzemní město v hloubce pod Egyptem. Některé nepříliš věrohodné německé prameny hovoří o tom, že v pozadí vytváření aliance Hitlera s mimozemskou mocností ve skutečnosti stáli Deros, kteří neuspěli v osobním kontaktu se samotným Hitlerem, proto volili okliku přes Gízany. Tato varianta je však téměř vyloučena vzhledem k tomu, že Deros se na Zemi objevili teprve v roce 1947, když navázali kontakt s Američany v přítomnosti prezidenta D. Eisenhowera. Informace z Andromédské rady potvrzují, že skutečně s Němci spolupracovala jedna skupina geneticky odvozená od Plejáďanů, která má jméno Gizané. Podle Valeriana a Morenae prý byli Gizané (skupina K-2) pověstní krutým a nelidským vedením války v sektoru Orionu II, především ukrutnostmi na mírumilovných civilistech, zajatcích a vězních podrobených civilizací. Zdá se, že principy nacistické krutosti podle vzoru „gízanské etiky", mají hvězdný původ. Chci-li být objektivní, musím připustit i možnost dílčí deformace pohledu na určité události, způsobené možnou podjatostí plynoucí z nedokonalé znalosti všech souvislostí. V každém případě je „kolektivistický princip" organizace společnosti velice blízký fašistickému
(nacistickému) a bolševickému ideálu. Když Hitler hovořil o Gízanech, nazýval je „Arianny" a považoval je za vzor panské bílé rasy pocházející ze staré božské civilizace Summi Er (Aldebaranu). Němečtí historikové obecně hluboce zatíženi šovinismem, ve svém zaujetí pro glorifikaci germánské rasy, ztotožnili Arianny s Arijci (Arji) pocházejícími z mýtických Hyperborejců, což byl jeden z jejich mnoha fatálních omylů, způsobených nerespektováním skutečné historie pozemských civilizací. Hitlerovi Arianné měli být neohroženou, krutou a fyzicky dokonalou rasou, neznající milosrdenství a všeobjímající lásku. Leč to, co mytologie a řečtí historikové o Hyperborejcích zaznamenali, ukazuje Hyperborejce jako velmi duchovně vyspělou, humánní a mírumilovnou rasu, odmítající násilí vůči jedinci i národům. Arianné tedy nemohli být totožní s Árijci, a tím méně byl pravděpodobný jejich hyperborejský původ. Časem se nakonec toto zašmodrchané klubko omylů podařilo rozplést, když jsem analyzoval ty části z několika Hitlerových projevů, v nichž blouznil o tom, že světu (rozuměj Zemi) budou vládnout tři mocnosti: první mocností byli Germáni věrní nacionálně-socialistické ideologii, druhou mocností nadřízenou prvé, byla nová panská rasa Ariannů a třetí nejvyšší a božskou rasou (Die Dritte Macht) byli bohové Kamagolu II. Podle publikace Geheimwaffen-Secret Weapons of Volcano Base, jsou ve skutečnosti Arianni geneticky upravenou germánskou rasou, jejíž původní DNA byla alterována podle představ duchovního otce nacistického hnutí A.Lanze, který podstatně ovlivnil myšlení a duchovní orientaci A.Hitlera a nacistických rasových vědců. Lanzův koncept dokonalé panské rasy Ariannů (chybně „Árijců"), která měla převzít moc a vládnout na celé Zemi, měl být uskutečněn využitím technologie genetické alterace, kterou nacistům poskytli Gizeh-Gízané. Genetický materiál pro šlechtění poskytli mladí Němci obou pohlaví, vybraní podle nacistických představ o rasové čistotě v rámci tajného německého projektu Lebensborn řízeného generálem SS Kammlerem. Během jednoho setkání v úzkém kruhu nejvěrnějších stoupenců, začal Hitler z ničeho nic vzrušeně hovořit: „Nový člověk již žije mezi námi. On je zde. Chápete mne dobře? Povím vám jedno tajemství. Viděl jsem nového člověka. Je neohrožený a krutý. Ohromil mne." Spoluprací německých historiků a antropologů byla vykonstruována teze hovořící o tom, že Germáni (potažmo Němci) jsou potomky panské bílé rasy Árijců, která se přesunula do Evropy z Iránu a severní Indie během posledního stěhování národů. Během období tohoto stěhování národů germánská rasa prý ztratila svoji rasovou čistotu
nekontrolovatelným mísením s ostatními méně rasově cennými entitami, především se Slovany, Rétoromany, Židy a Kelty. Této teze se uchytili i němečtí genetikové a antropologové a navrhli Hitlerovi realizovat plán očištění německé árijské rasy, což našlo plnou podporu jak u Hitlera, tak i ve vedení NSDAP. Tento plán měly právně a mocensky zajistit norimberské rasové zákony. Leč do tezí učených německých historiků se vloudila chybička pramenící patrně ve zkresleném pohledu na historii vlastního národa. Systémová analýza informací o skutečné historii germánské rasy totiž ukazuje zcela jiný obraz historických událostí. Germánské kmeny ve skutečnosti prokazatelně sídlily v dávných časech na rozsáhlém území kolem Černého moře, především v Malé Asii, na jižní Ukrajině, východní části Balkánu a v západní části Iránu. Na tomto území Germáni žili tisíce let, než se zapletli do války démonů a byli poraženi armádami Ramy (parašu-Ramy). Mimochodem tuto pradávnou historickou událost zaznamenaly báje jako první trojskou válku, o níž se zmiňují v knize Bohové a apokalypsy. Poražení Ásové pak byli deportováni do severní Evropy, což se odehrálo odhadem asipřed 18 000 lety. Reflexe těchto bojů se uchytila v řeckých bájích jako vyprávění o první Trojské válce. Předkové Germánů žijící v černomořské oblasti si říkali Thorovi Ásové (podle slova ása=rudovlasý) či Thorasové (rudovlasé děti boha Thora). Po porážce bylo všech dvanáct kmenů Ásů deportováno na sever Evropy a vítězové jim dali hanlivé jméno Garhana (v sanskrtu zasluhující hanu), z čehož se pravděpodobně časem vyvinulo pojmenování Germáni. Keltská a slovanská Evropa je ale poznala jako nemilosrdné piráty, lupiče a nájezdníky známé pod jménem Normané (Danové, Vikingové, Varjagové atd.). Na každý pád po sobě zanechali nesmazatelné toponymum ve jméně celého jednoho světadílu (Asie), ale podle nejnovějších antropologických výzkumů nemají s Árijci (potažmo s Hyperborejci) nic společného, protože tohoto původu jsou prokazatelně Slované a Keltové, tedy právě ty rasy, které nacističtí vědci považovali za méněcenné. Je zábavné, jak někdy životní pravdy dokáží své vyznavače zesměšnit, samy sebe postavit na hlavu a zcela negovat tolik úsilí německých šovinistů vynaloženého na uskutečnění plánu obnovení rasové čistoty německého národa. Tolik jsem si dovolil odbočit, abych uvedl na pravou míru jeden historický omyl. Pokud německé dokumenty hovoří o „Ariannech", jsou to ve skutečnosti entity Aliens nordického typu, které jsou částí kolektivistické společenství řízeného entitou Gizeh, které se skutečnými Árijci nic nespojuje. Na příkaz Hitlera se nacističtí vědci pod dohledem generála SS Kammlera pokoušeli genetickými experimenty zdokonalit genom německé rasy k podobě „Ariannů", v čemž jim Gizani poskytli technologie svého
vyspělého genetického inženýrství. Experimenty prováděli Němci zprvu na vězních a zajatcích v koncentračních táborech (Projekt ULTRA). Později, když již ovládli mimozemskou experimentální techniku, používali vybrané německé děti, zplozené vybranými rodiči s dokonalým „árijským" rodokmenem (viz projekt Lebenborn). Německy hovořící blond piloti některých UFO, nesoucích signaturu německé Luftwaffe, se kterými se setkala část unesených Američanů, jsou pravděpodobně dospělými produkty těchto genetických a psionických manipulací z období III.ŘÍše. Podle informací z UIP (Germane), jsou dnešní Němci pravděpodobně původem z Královské dynastie Lyry, jako přímí potomci „rudovlasých Lyranů" (Ásů). Pokud nacisté hovořili o německé pravlasti jménem Summi v oblasti Aldebaranu, odkud přišli na Zemi, nelze to při současných znalostech ani vyloučit, ani potvrdit. Gizané (Gizeh) jsou vysocí nordikové (180-210 cm) příjemného vzhledu, k nerozeznání od národů severní Evropy, mají dokonale vypracovaná svalnatá těla, čistě blond vlasy, modré oči, čímž Němcům (Hitlerovi zejména) velice imponovali. Před Gizany se údajně s Hitlerem pokusili osobně kontaktovat Dows, ale Hitlera svým zjevem natolik vyděsili, že s nimi odmítal další kontakt, takže nakonec alianci s Německem uzavřeli Gizeh (Gizané). O spolupráci Němců s Gizany věděl jen úzký kruh Hitlerových nejvěrnějších přátel, včetně šéfa německé tajné služby Abwehru W.Canarise a samozřejmě neo-llumináti z Karotechie, kteří tuto alianci pravděpodobně zprostředkovali. Některé informace se zmiňují o přímé spolupráci Němců s Deros, ale o tom žádné podrobnější a spolehlivé informace zatím k dispozici nejsou. Pravděpodobně k navázání přímé alianční spolupráce s Deros nikdy nedošlo, tím spíše, že Deros se na Zemi prokazatelně poprvé objevili až v roce 1947, a to v USA. Na počátku II.světové války hrozilo Egyptu, že se stane jedním z frontových států, proto Gizané přesídlili zčásti do podzemí Antarktidy, zčásti do USA, do podzemních základen Paradox (Nevada), Dougway (Utah) a údajně i do základny pod Denverským mezinárodním letištěm v Coloradu. Tento tajný přesun řídily a kryly organizace a instituce ovládané Ilumináty. Na sklonku II.světové války se tajné služby Spojenců a vědci z válečného průmyslu horlivě snažili objasnit zdroj invence německých konstruktérů, vědců a inženýrů, zabývajících se projektem Wunderwaffen (v tajném kódu Vergel-tungswaffen V1-V7). Zprvu byl mezi Spojenci přijímán názor, že jde o slaboduchou a velikášskou nacistickou propagandu, když se ale na obloze objevily nečekaně desítky německých proudových stíhacích letounů Messerschmitt Me 262, proudové
bombardéry Arado 234 a raketové kluzáky Messerschmitt Me 163 a a Me 263. Když začaly sestřelovat desítky amerických létajících pevností i s jejich doprovodem, tuhnul spojeneckým odborníkům úsměv na rtech. Britové bolestně pocítili účinky nové letecké zbraně V1 (A1), což byla puma poháněná do té doby neznámým pulzačním náporovým motorem. Mnohem hrůznější zbraní byla balistická jednostupňová raketa V2 (A2) nesoucí kolem 1 000 kg TNT, poháněná kapalinovým raketovým motorem, která začala počátkem roku 1945 dopadat na Londýn. Neméně zákeřnou zbraní byla baterie dalekonosných děl V3 (Hochdruckpumpe), která koncem roku 1944 každou hodinu vystřelila na Londýn salvu 200 granátů plněných speciální vysoce brizantní trhavinou. Další protiletecká zbraň, trysková helikoptéra BMW Zeppelin Feuerball Flak z roku 1944, kterou spojenečtí piloti pojmenovali Foo-Fighters, měla vzhled zářící světelné koule, která při přiblížení k letounům způsobovala vysazení veškerých elektronických přístrojů a nakonec i zapalovací soustavy motorů, jež se většinou opět nahodit nedařilo a letouny havarovaly. Bylo to první kolmo startující tryskové letadlo Triebflůgel Flugzeug Focke-Wulf se stoupavostí 800km/hodinu a dostupností 20 OOOkm. Dalším světovou prioritou Němců byla klasická helikoptéra Flettner Fl 282 z roku 1942. Americké létající pevnosti byly velmi dobře vyzbrojené účinnými palubními zbraněmi, takže německé vrtulové stíhací letouny neměly šanci k přiblížení aniž byly samy sestřeleny. Na samém konci války posádky těchto nedobytných leteckých pevnosti ke svému nemilému překvapení zjistily, že jsou zcela bezbranné, protože piloti rychlých německých proudových letounů Me 262-S je spolehlivě ničili samonavá-děcími raketami s infračervenými čidly a sami zůstávali se svými stroji mimo dostřel palubních kulometů Fortressů. Po delší dobu se tyto úspěšné projekty zbraňových technologií připisovaly neobvykle vysoké invenci německých vědců a konstruktérů a nacistická propaganda tento názor škodolibě podporovala s poukazováním na tvůrčího genia německé árijské rasy. Když byly odtajněny Spojenci ukořistěné dílčí tajné německé archivy a z tajných sejfů USA a Británie začaly část po části unikat „top secret" informace, ukázalo se, že skutečnost je jiná. Němci, až na vzácné výjimky, nebyli skutečnými původci unikátních objevů a vynálezů, pouze díky své zručnosti a důkladnosti dokázali ve svůj prospěch využít ty vysoce vyspělé technologie, které jim poskytli Gizeh již v průběhu 30.let minulého století. Jednalo se především o vojensky využitelné technologie, jako zvukové a paprskové zbraně, částicové zbraně, atomové zbraně, letouny s proudovými, náporovými a gravitačními motory, technologie manipulace s gravitací (tachyonové motory), využívání volné energie (skalární pole),
technologii vytváření mezidimenzních transportních tunelů, především pak technologie ovlivňování, kontroly a snímání hologramu lidského vědomí. Mnoho indicií nasvědčuje tomu, že zrod německého nacistického hnutí a jím rozpoutaná ll.světová válka byl v podstatě experiment Gizeh, sledující ovládnutí Země na úkor krve a utrpení samotného lidstva. Kdyby tento experiment vyšel, stala by se Země jediným koncentračním táborem s miliardami mentálních otroků a jistá míra svobody pohybu (nemyšlení) by byla pouze pro prefabrikované nacistické fanatiky. Jak jsem se již dříve zmínil, nejsou k dispozici žádné indicie, které by ukazovaly na přímý kontakt nacistů před a během II.světové války s Deros. Nelze však vyloučit, že se situace změnila, když po válce nacisté ovládli CIA, NSC a další důležité tajné korporace v mocenských složkách USA. Některé náznaky indikují vzrůstající převahu nacistického, či lépe řečeno neonacistického „tvrdého jádra" i v řádu Iluminátů (Bonesmanů). Pokud by takové náznaky odpovídaly skutečnosti, lze je chápat v celkovém kontextu jako skrytý boj mezi Gizeh a Deros o získání kontroly alespoň nad USA, když se experiment s ll.světovou válkou nezdařil. Když jsem se zabýval historií vzniku, rozkvětu a pádu Atlantidy, narazil jsem na některé podivné události, které neměly dosud vysvětlení. Když rudá rasa Tlillanů (Toltéků) ovládla přibližně před 60 000 roky atlantský ostrovní kontinent Poseidii a dva malé přilehlé ostrovy, byla technická úroveň této civilizace nepříliš vysoká a přibližně odpovídala technické úrovní USA a V. Británie na počátku 20.století. Ale již po 6-8 tisíciletích se Atlantida změnila v technickou a technologickou velmoc, která ovládala téměř polovinu světa.Přitom Atlanťané ve svém genetickém založení nebyli orientováni technokraticky, ale výrazně duchovně. Co bylo příčinou takového náhlého vývojového skoku? Tibetské anály a Lhasský manuskript v jsou této věci zcela neurčité a hovoří o tom, že příčinou byl rozsáhlý archeologický výzkum trosek měst předcházejících mimozemských vysoce vyspělých civilizací. Tlillani při těchto výzkumech údajně nalezli mnoho vzorků strojů, přístrojů, materiálů a technologických informací, které obratně ve svůj prospěch využili. Jenže bylo to opravdu tak? Anály archeologické vědy zaznamenaly nespočet nálezů, dodnes nemajících objektivně platné vysvětlení. Namátkou připomenu mayské a aztécké lebky zhotovené z monokrystalického křišťálu, egyptskou osvětlovací techniku, odlévaný umělý kámen v některých egyptských pyramidách, způsoby manipulace s obrovskými kamennými pylony pomocí řízené gravitace, kamenné zdi inckých pevností atd. Připomenu dále, jak obtížně se dešifrují staré písemné památky zaniklých národů a jazyk, ve kterém byly sepsány. Je tu i problém porozumění postupům vyspělých technologií, neexistují-li k
tomu nezbytné základní teoretické a technické znalosti. Připomenu s jakými problémy se setkávali američtí inženýři při pokusech o oživení ukořistěných mimozemských letounů, které skončily explozí mimozemského letounu a smrtí amerických pilotů. Uspěli teprve tehdy, když obdrželi podrobné instrukce mimozemských inženýrů a pilotů. Pochybuji, že atlantští Tlillané sami od sebe všechny podobné problémy zvládli, spíše předpokládám, že opět přispěla tajná pomoc pocházející od Gizeh. Jejich stopa v atlantských dějinách je podle mého názoru zřetelná zejména v souvislosti s pokusem Atlanťanů o ovládnutí celého tehdejšího světa prostřednictvím světové války známé jako válka démonů. Stopa v těchto událostech naznačuje cíl této anabáze, která měla z povrchu Země vymazat Říši společenství Světla (Suernii), jež veškeré snahy Gizeh o ovládnutí Země dlouho a úspěšně odrážela. Morenae tvrdí, že Atlantida se stala kolonií Aliens ze systému Siria II (Gizeh), což se sice odrazilo v extrémně rychlém pokroku atlantské technologie, ale současně značnou měrou přispělo i k zániku atlantské společnosti. Jestliže válka démonů byla prvním pokusem Gizeh, pak ll.světovou válku můžeme považovat pravděpodobně za druhý pokus této entity dosáhnout plné kontroly nad Zemí, třebaže poněkud jinými prostředky. O tom, že vítězní Spojenci své vítězství dost potupným způsobem promarnili, jsem se zmínil již dříve. Ovládnutím amerických Iluminátů (Bonesmanů) postupnou germanizací řízenou tajně Karotechií, spolu s vytvořením nekontrolovatelné nacistoidní struktury tajných organizací v USA (NSC, NSA, CIA atd.) a skrytá germanizace vlivné části Eastern Establishmentu, spolu s tajnými projekty Aquarius a New World Order (NWO), to vše ukazuje na to, jakým způsobem se nadále odehrává třetí pokus o ovládnutí Země skrytou invazí Gizeh, prostřednictvím osvědčeného, i když zdánlivě vojensky poraženého nacistického souručenství, což ale lze v podstatě považovat za plíživou formu agrese tedy skrytě probíhající III.světovou válku, kde hlavním bojištěm je podzemí USA. USA z období vítězství nad osou Japonsko-III.Říše nejsou stejné jako USA současné doby. J.F.Kennedy to pochopil již počátkem 60.let a když hodlal nastolit účinná opatření, která by narůstající vnitřní politický, sociální a občanský chaos zastavila a opět přivedla na cestu zdravého života a demokracie, byl zastaven několika střelami vrahů. Dnes ovšem tito vrazi již nežijí, nežijí ani ti z nejvyšších kruhů CIA, kteří tento atentát nařídili provést. Stopy končí před černošedou vlnící se oponou, ze které vyrůstají nervová propojení k ústavním, státním a bezpečnostním institucím USA. Nikdo dnes nemá odvahu tuto oponu byť jen poodhrnout, protože všichni, kdo se o to již dříve byť jen náznakem pokusili, jsou dnes
mrtví. O tom, co se za touto oponou skutečně nachází si můžeme myslet cokoliv, rozhodně se nemůžeme dopustit omylu, budeme-li předpokládat, že tam sídlí skutečná moc-ten pověstný loutkář, vodící politiky, vojáky i loajální občany na tenké a pevné nitce jako poslušné loutky tak, jak to vyhovuje jeho skrytým záměrům. Jenže a bohudík nejsou v USA pouze loajální poslušné loutky a psionicky opracované klony, ale stále ještě mnoho svobodomyslných lidí, vážících si demokracie a lidské důstojnosti, pro které idea francouzské revoluce rovnost-svornost-bratrstvije stále hodná naplnění. Domnívám se, že z tohoto koutu světa lze očekávat v budoucnu ještě mnohopřekvapivých zvratů, které v sobě ponesou znaky boje občanské společnosti o konečné naplnění Deklarace USA. Aliens jsou mistři v oblasti dezinformačních technik, klamů, podvodů a umně konstruovaných lží a část elity Eastern Establishmentu jim v tom poskytuje širokou podporu. Jako příklad může sloužit pozadí vraždy J.F.Kennedyho, o které byly získány doplňující informace z UIP a Andromédské rady. Starší čtenáři si jistě vzpomenou na takzvanou „kubánskou krizi', která na počátku 60.let přivedla svět na pokraj III.světové války. Všeobecné mínění mělo za to, že prvotní příčinou této krize byla snaha SSSR vybudovat na území Kuby předsunutou základnu balistických raket s jadernými hlavicemi. Každému, kdo se poněkud vyzná ve strategii muselo být ale zřejmé, že tato základna je velmi zranitelná nejen při ofenzivních operacích taktických raket, ale i taktického letectva, v jehož bezprostředním dosahu se nacházela. Na druhé straně tyto základny přitom neměly tak významný strategický význam, který by tuto zranitelnost kompenzoval. Ve hře tedy musela být ještě jiná karta, než jen imperialistické záměry SSSR. CIA v ofenzivní špionáži zklamala a zůstávala „na ocasu" za výzvědnými službami ostatních mocností. Svědčí o tom skutečnost, že když SSSR již skončil instalaci balistických raket do palebných postavení na Kubě, neměla o tom CIA sebemenší potuchy, protože ve své aroganci si nepřipouštěla možnost takové drzosti vůči všemocným USA. Leč stalo se a SSSR musel na přítomnost svých raket nějakým způsobem důrazně upozornit. Odehrálo se to tak, že kdosi z obsluhy jakoby zapomněl jednu z raket zamaskovat a letecký průzkum prováděný US Air Force to zachytil na fotografii. Tak se zrodil již zmíněný fenomén „kubánské krize", který nastartoval horečnou diplomatickou a vojenskou aktivitu obou mocností, která nakonec vyústila v telefonický rozhovor jejich čelních představitelů. Během přímého telefonického rozhovoru amerického prezidenta (JFK) a sovětského generálního tajemníka N.S.Chruščova, který ovšem nebyl nikdy publikován, upozornil N.Chruščov JFK, že na svém území mají několik
základen Aliens (Deros, Dows a Gizeh), kteří se pokusili o usídlení i v SSSR, ale byli odmítnuti. Údajně se při jednání chovali velmi arogantně a na konci neúspěšného jednání se uchýlili k výhrůžkám, že ze základen na americké pevnině mohou kdykoliv zničit veškerý průmyslový a vojenský potenciál SSSR a z jeho občanů udělat otroky. To byl impuls, který měl údajně přinutit SSSR k rázné odpovědi, což bylo rozmístění balistických raket na Kubě a vytvoření větší koncentrace ponorek s nukleárními raketami v Pacifiku. Všechny rakety byly údajně zaměřeny pouze na základny Aliens, které v té době již SSSR podařilo z větší části lokalizovat. Na Kubě údajně byly instalovány speciálně upravené balistické nukleární rakety konstruované tak, aby pronikaly do velké hloubky a teprve tam se zpožděním explodovaly (obdoba pozdějšího amerického Excaliburu). JFK o existenci základen Deros na území USA nebyl informován, proto jej informace ze strany SSSR velmi nemile překvapila a doslova rozzuřila. Když JFK poté zjistil, že potřebné informace CIA má a před ním je zatajila a zatajila i přímou spolupráci Američanů s Aliens, nařídil tyto základny uzavřít a Aliens přinutit k odchodu. Současně zbavil ředitele CIA funkce a nařídil provést v tomto aparátu rozsáhlé čistky. Když ujistil Chruščova, že nepřipustí byť jen náznak útočné akce Aliens proti SSSR z amerického výsostného území, přislíbil Chruščov stažení balistických raket z území Kuby, což se zanedlouho stalo. Tím kubánská krize skončila, ale začala válka Iluminátů (Bonesmanů) proti JFK a jeho aparátu, která vyústila ve vraždu JFK v Dallasu. Smrt JFK představuje zlom v dějinách USA, který předznamenal ústup skutečné americké demokracie a narůstající vliv arogance moci Bonesmanů (Iluminátů) ve vojensko-průmyslovém komplexu, finanční sféře, ozbrojených složkách, diplomacii a v tajných službách. Začalo se hovořit o projektu globální ekonomické a politické spolupráce, neboli Novém světovém řádu (NWO), o odpovědnosti USA za celý svět a nakonec se objevila společnost Bilderberg, jejímž prostřednictvím se Ilumináti pokoušejí zasahovat do události i mimo území USA. Jednou z posledních akcí tohoto druhu byla ničivá letecká kampaň vůči Srbsku, kterou zaplatilo životem více než 500 srbských civilistů a bylo zničeno mnoho zařízení zjevně nevojenského významu. Další ukázkou mocenské politiky „velkého klacku" byla vojenskákampaň proti Iráku, vedená pod záminkou vyzbrojování Iráku biologickými, chemickými a jadernými zbraněmi, které dodnes nebyly na obsazeném území nalezeny. Byla to však rovněž ukázka toho, jak si Ilumináti (Bonesmani) představují v praxi Nový světový řád. To je přibližný nástin manipulací prováděných s vlivnými skupinami lidí,
za nimiž stojí především Siriané, Gízané (Orion Empire). Přes tento velký vliv je údajně Gízanů na Zemi jen 17 (podle jiného pramene 141), což není ovšem spolehlivě ověřeno. Siriané byli přinuceni odejít, protože byl zničen družicový systém životní podpory, neboť oni nízkou frekvenci zemského elektromagnetického pole nesnášejí. Jejich mozek a nervová soustava totiž nerezonuje s frekvencí geomagnetického pole, proto mohli na Zemi žít pouze při podpoře prstence 12 modulačních družic, které modulovaly frekvenci zemského pole v místech obývaných Siriany. Prsten těchto družic byl v listopadu 1990 zlikvidován, a to donutilo většinu Sirianů (Orionské skupiny) ze Země odejít. Kdo Orionské družice zlikvidoval není zcela jasné, některé informační zdroje se domnívají, že to uskutečnila některá ze skupin Andromédské federace, jiné hovoří ve prospěch akce „Čisté nebe nad Ruskem", provedené ruskými Kosmosfery, nebo Kosmosy 929 Pěrechvatčiky, jak už bylo výše uvedeno. Tito sirianští emisaři získali během druhé poloviny minulého století nepředstavitelně mocný vliv především prostřednictvím skupiny Bilderberg, jejíž jádro tvoří 13 zednářů, 13 jezuitů s upraveným vědomím pomocí biomikroprocesorů a 13 členů Black Nobility (Iluminátů) s rozhodovací pravomocí. Podle nepotvrzených informací právě tato skupina má plnit roli globální vlády na Zemi v Novém světovém řádu. C) ORION EMPIRE (Orion I) Je konglomerátem mnoha reptiloidních (ještěřích) ras a jejich míšenců s humanoidními rasami, které se spojily ve vojenskou alianci snažící se dobýt a převzít Galaxii. Šedou eminencí této mimozemské mocnosti, stojící v pozadí a manipulující ostatní rasy, jsou Drakoni. Nejsou orientovaní ve směru pozitivních emocí a k nesobecké službě ostatním. Jejich vnitřním hnacím principem je dobýt, ovládnout, vlastnit, manipulovat ostatními rasami a pro své cíle bez skrupulí cokoliv využít. Jsou velmi egocentričtí, postrádají lásku k Pravdě a Stvořiteli. Manipulují jinými rasami tak, že do jejich vědomí vkládají strach z bolesti, strach z fyzického zániku (smrti), neboť prosazují falešné učení, že podstatou živých bytostí je jejich tělo a s jeho zánikem zanikají i ony. Z našeho pohledu představují nejpragmatičtější mimozemskou formu materialismu s velmi agresivními a kořistnickými prvky. Patří k nim Deros a jejich klony, Leveroni, Antaresané, některé nehumanoidní rasy ještěrů (reptiloidů, ciakarů) a velká skupina míšenců, především Siriané, o nichž jsem se již dříve zmínil. Siriani byli vedle Deros (Greys) hlavní skupinou Aliens, která navázala styky s americkými Ilumináty a s jejich tajnou vládou,
pravděpodobně již v době zahájení projektu Montauk (Phoenix II, Phoenix III), který byl založen na vyspělé sirianské technologii vytváření časoprostorových kontinuí a ovládání vědomí. Stopy po manipulacích Orioňanů nacházíme v bájích, liturgiích různých náboženských sekt a praktikách jednotlivých náboženství. Tyto manipulace se projevily i v římskokatolické křesťanské věrouce po Nikejském koncilu a přetrvávají podnes. Jde zejména o zákaz gnostického způsobu hledání Pravdy, což zdůvodňují tím, že boží zákony jsou jednou provždy dané a nelze o nich pochybovat. Podstata rozporu spočívá v tom, že ve skutečnosti tyto „boží zákony" jsou výhradně lidským „dílem", protože je psali či zapisovali lidé, a tak v nich nacházíme obrazy jejich pochyb, fanatizmu, touhy ovládat jiné a omylů, jak to ukazuje například sama Bible. Další vážnou odchylkou je zákaz učení o převtělování a zamlčení existence zákonu karmy, šíření falešné teze o dědičném smrtelném hříchu, jímž je lidská bytost zatížena od narození. Ve snaze po udržení uchopené duchovní i světské moci jsou lidem vnucováni kněží jako jediní povolaní prostředníci pro kontakty mezi lidskou bytostí a Stvořitelem, neboť člověk prý nesmí sám komunikovat se Stvořitelem. Nejtěžšími důsledky se projevuje manipulace založená na zamlčení skutečného původu a podstaty člověka, který v sobě nese Boží jiskru (sekvenci Stvořitele). Proto je ve skutečnosti člověk bezprostředně synem Božím, který byl do hmotných dimenzí poslán Otcem a Matkou pouze nazkušenou, ale jeho skutečný domov je v dvanácté dimenzi, jež je i dimenzí Stvořitele. Nenávist Deros a Dows vůči humanoidním civilizacím plyne z hluboce uloženého komplexu méněcennosti, neboť humanoidům a zejména páté lidské rase (současné lidstvo), bylo Stvořitelem poskytnuta nesmrtelnost duchovní entity (energie Paa Tal), kdežto Deros byla odebrána či ji ztratili a Dows jako umělé bytosti stojí zcela mimo hru. Lidé, ať již pozemská civilizace páté kalpy (současné lidstvo), nebo starší civilizace pocházející z Lyry a Orionu (civilizace čtvrté kalpy), jsou duchovními bytostmi (entitami), vybavenými duší, kterým bylo uloženo jistou část vývoje osobnosti prožít v hmotné dimenzi. K tomuto účelu jsou jim Stvořitelem poskytována hmotná těla s omezenou životností, přizpůsobená životu v prostředí, ve kterém má entita získávat potřebné zkušenosti a poznání. Po dobu pobytu v hmotné dimenzi pro tyto entity platí v plném rozsahu zákon Karmy, který představuje zcela objektivní, nikým a ničím neovlivnitelné hodnocení píle a dosažených znalosti entity. Princip je jednoduchý: na sestupu entity do hmotné dimenze obdrží soubor požadavků, kterým musí na konci svého pobytu ve hmotné dimenzi plně vyhovět - nevyhoví-li, prodlužuje si svůj pobyt. Lze to přirovnat ke studiu na střední škole
(gymnáziu), jehož úspěšné absolvování je podmínkou pro studium na vysokém učení. Střední škola odpovídá pobytu entity v hmotné dimenzi, maturitní zkouška odpovídá závěrečnému karmickému účtu. Teprve úspěšná maturita (absolutorium Karmy) umožní entitě pokračování vývoje ve vyšších duchovní nehmotných dimenzích. „Rošťačí-li" entita během pobytu v hmotné dimenzi, nebo si libuje v lenosti, či jakýmkoliv jiným způsobem narušuje svoje studium, nutně se to projeví v karmickém účtu, takže entita nepostoupí a musí studium opakovat tak dlouho, než pochopí, že za své problémy si může jen ona sama a je zcela neefektivní nadále prodlužovat svůj pobyt v „předpeklí ráje". Krajními případy jsou ty, kdy entita se začne vyvíjet a chovat v příkrém rozporu se školním řádem (zákonem Karmy) a „zvlčí". Pak následuje vyloučení entity z procesu výuky na tak dlouho, než pochopí podstatu vlastní negace a rozhodně se svůj postoj změnit. Toto je právě klasickým případem Deros, kteří „zvlčili" a byli z působnosti zákona Karmy vyloučeni, bylo jim odebráno astrální tělo a nemají ani nejvyšší duchovní matrici-duši. Když přešli na stranu Lucifera (přesněji Rudého Dragona-Satana), bylo jim nabídnuto temné astrální tělo vytvářené na principu negativní (temné) energie. Ti kdo tuto nabídku přijali, ztratili na dlouhé věky možnost návratu do světelných dimenzí. To je princip zasvěcení do kultu Temných sil či do církve Satana. V zásadě jde o záměnu bílé a temné energie vědomí hmotného těla, která z člověka udělá bezcitného vyznavače Zla. Podobného výsledku je dosaženo, jestliže se do lidského plodu inkarnuje některá temná entita. Jelikož duchovní i hmotná projekce struktury lidské genetické matrice je založena na pozitivní energii, tak i vniknutí nepatrného množství kvant negativní energie způsobí disharmonii a rozštěpení úzké vazby entity s vědomím hmotného těla. Entita se od hmotného těla vzdaluje a vyvíjí urputnou snahu zbavit se ho, aby mohla ve vhodnějším těle pokračovat ve své vývoji. Uvolněné místo se snaží zaplnit astrální satanské temné vědomí a lidská bytost začíná propadat peklu, což je jen jiný výraz mentálního zotročení hmotného lidského vědomí, o něž tak usilují Deros i Drakoni. Když Deros hovoří o tom, že degenerované lidské populaci vrací ztracenou duši, ve skutečnosti pomocí psionických technologií a bioimplantátů uskuteční odstřižení vědomí hmotného těla od entity (alter ega), načež jim vloží temné vědomí (temnou energii), a tak je zbaví podstaty lidskosti. Deros hovoří o tom, že lidem vrací jejich duši. Děje se tak pomocí technologie známé jako elektronické (psionické) praní mozku a snímání ultrazvukové holografické mapy mozku (technologie R.H.I.C. EDOM). Takové mentální otroky lze opět vrátit do duchovního života
pokud nebylo jejich lidské vědomí nahrazeno temným vědomím a psionickými manipulacemi nebyly nevratně poškozeny jemné mozkové struktury. Vždy se musí odebrat implantáty. Lidský mozek má totiž geneticky zakódovanou schopnost duchovní regenerace a opětného spojení s duchovní entitou (svým alter ego), protože tak k tomu byl svým tvůrcem naprogramován. To je také důvod, proč z mentálně zotročených lidí, přes usilovnou snahu, nejsou Deros schopni vycvičit spolehlivé a poslušné vojáky, piloty a obsluhy zbraní, takže k násilné anexi Země nemají potřebné armády poslušných otroků. Každý člověk totiž představuje unikátní duchovní individualitu (entitu), která se může spojit ve vyšší duchovní soustavu s jinými entitami, až se k tomu z vlastní svobodné vůle rozhodne. Oproti tomu Deros a zejména Dows, ale i Drakoni, nepředstavují individuální osobnosti (entity), ale tvoří pouze částice jediného kolektivního vědomí (egregoru), podobně jako je tomu u některých druhů hmyzu, které nemají individuální svobodu jednání a vědomí, ale pouze se řídí impulsy kolektivního vědomí. Již dříve jsem se zmínil, že díky zvláštní stavbě svého mozku mají Deros na úrovni třetí hmotné dimenze výjimečné psychotronické schopnosti a ty všestranně proti lidem využívají. Jsou rovněž velmi pokročilí v oblasti genetického inženýrství a biologických transformací (tvorba biorobotů, homunkulů), dosáhli značných znalostí v oblasti psionických technologií, především při manipulací s lidským vědomím, což ve velkém rozsahu zneužívají. Jsou též velmi zdatní v oblasti exaktních a technických věd, kde mají před naší civilizací údajně předstih asi 2 500 let, ale nikdy nepřiznali, že tohoto předstihu dosáhli díky ukořistěným technologiím vyspělých mírumilovných civilizací Lyry, Orionu a Vegy, které spolu s Drakony přepadli a vypudili z jejich domovů během dvou galaktických válek. Jednou z těchto technologií, ukořistěných při bojích s lyranskou civilizací, byla technologie cestování Vesmírem tunely vytvářenými v hyperprostoru (rotační gravitační víry, rotující časoprostorové kontinuity), kterou lze používat i k procházení pevnými materiály (zdmi, sklem aj.). Když Deros poprvé kontaktovali oficiální vládní orgány USA, vysvětlovali svoji přítomnost na Zemi starostí o budoucí osud lidstva, které si do té míry znečistilo životní prostředí, že je v mnoha směrech ohrožena jeho existence. Tvrdili (Deros), že lidstvo je produktem jejich šlechtitelských záměrů a genetických manipulací, takže oni mají právo vytvořit novou hybridní lidskou rasu (obsahující podíl genomu humanoidů a Deros), která by přežila a dále se rozvíjela. Ve skutečnosti hledali veškeré možné cesty jak snížit počet lidí na Zemi a jak nepřipustit zničení přírody a vyčerpání zásob surovin, aby
mohli Zemi převzít do svého vlastnictví. Zpočátku jim na tento „špek" skočilo mnoho Američanů a stalo se dobrovolným biologickým materiálem pro jejich genetické a další manipulace. Bohužel většina těchto naivních důvěřivců již zemřela na rakovinu a další podivné dosud neznámé nemoci, nebo skončila v ústavech pro duševně choré. Systémová a logická analýza však hovoří jasně: Pokud by byli skutečně tvůrci lidstva, proč nejsou sami schopni sexuální (generativní) reprodukce, proč trpí tolika somatickými potížemi, proč je člověk nesmrtelnou duchovní entitou s duší, kdežto Deros ne? Deros jsou sice technicky zdatní a technologicky velmi pokročilí, ale po duchovní a tělesné stránce se humanoidům nevyrovnají, proč? Na tato „proč" prostě neexistují odpovědi, protože celá tato ideová kampaň Deros byla v podstatě monstrózní demagogií a dezinformací, mající za cíl lidstvo ukonejšit, aby před ním snáze skryli své skutečné satanské záměry ve kterých má čelní místo obsazení a ovládnutí Země, protože jejich domovská planeta umírá. Značný rozsah genetických vyšetření, prováděných na unesených lidech vysvětlovali svoji snahou o nalezení „ztracené lidské duše" a obnově genetické čistoty lidské rasy. Ve skutečnosti hledali cestu jak pomocí genetických manipulací s lidskými zárodečnými buňkami vytvořit hybridní rasu člověka a Deros. Jde totiž o prastaré ustanovení Stvořitele, podle něhož je Zemi a lidstvu dána úplná svoboda duchovního a fyzického rozvoje, do níž nesmí zasahovat žádná mimozemská civilizace. Jelikož v době vysazení lidstva páté kalpy existovaly na Zemi ještě zbytky jiných civilizací, ponechal Stvořitel otevřené okno umožňující jejich odchod. Toto okno má být uzavřeno v srpnu 2003 (podle Morenae), nebo nejdéle v roce 2015 (podle jiných pramenů). Greys, ale i Drakoni se proto urychleně snaží vytvořit hybridní rasu mající vyrovnaný podíl lidské a mimozemské DNA, protože byť jen polovina původní lidské DNA v genetickém vzorci hybridního lidstva by vytvořila právní nárok tohoto lidstva na Zemi. Zatím se naštěstí vyselektování kvalitní hybridní rasy člověk-Deros nedaří.Aliens považují mozek za sídlo životního principu (životní síly), který mylně ztotožňují s lidskou duší. Člověk byl geneticky zkonstruován tak, že obsahuje vybrané fragmenty DNA 22 mimozemských ras, z nichž některé již dnes neexistují. Greys (Deros) jsou zbytkem jedné prastaré rasy, jejíž DNA kdysi poskytla svůj genetický fragment. Greys se jako zkušení genetičtí inženýři snažili pomocí genetických manipulací zdokonalit genom vlastní rasy, ale dosáhli pravého opaku-degenerace vlastní fyzické a duchovní podstaty. Důsledkem této degenerace je to, že Deros postrádají emoce a ztratili duchovní „tělo" jaké má člověk. Domnívají se, že hybrid by
ji mohl získat a současně by získal to, co oni sami postrádají - nesmrtelnost entity (duše). Nesmrtelnost ale není jediným cílem genetických manipulací Deros. Dalším, velmi důležitým (i když dobře skrývaným) cílem Deros, je snaha o přímé proniknutí do tvůrčí dílny Stvořitele zadními vrátky, prostřednictvím lidského genomu (genetické matrice) a uloupení těch informací, které jim byly odepřeny, leč lidská genetická matrice je obsahuje, třebaže ve formě spících či dočasně blokovaných genů (intronové sekvence DNA). Proto se snaží obnovit DNA své původní rasy pomocí fragmentů obsažených v lidské DNA a obnovit dávno ztracený genetický vzorec vlastní rasy. Zatím se vždy Deros setkávali s neúspěchem, neboť jak se zdá, je blokáda Stvořitele neprolomitelná a zpětná hybridizace podle plánů Deros neproveditelná. To, co Deros dobře v oblasti genetického inženýrství ovládají, jsou manipulace se živými zárodečnými buňkami a jejich jádry, klonování, spojování živých tkání různorodé buněčné struktury (vytváření chimér), odčerpávání životní energie ze živých organismů, oddělení vědomí lidského hmotného těla (oddělení „bioplazmatické formy člověka"), psionické rozpouštění paměti, snímání a zaznamenávání holografického obrazu vědomí hmotného těla a vkládání upravené, popřípadě syntetické paměti a podobně. Naštěstí však nedokáží vstoupit do šesté sféry, ve které je zakotveno astrální „tělo" člověka, tím méně do vyšších duchovních sfér, ve kterých je zakotveno duchovní „tělo" člověka a kde spočívá jeho dobře chráněná duše. Jestliže si představíme, že hmotné tělo člověka je cosi jako rukavice na ruce astrálního těla člověka, pak tyto kreatury mohou člověku tuto rukavici ukrást či poničit, ale tím jejich moc končí. Kreativita Deros vyrůstala ze stejných kořenů jako zrůdné genetické manipulace dávných Atlanťanů, horlivých žáků Mistra černé magie Thevertata. Deros tuto starou technologii pouze dovedli k dokonalosti, aniž se jim podařilo překročit Bohem vymezené hranice kreativity. Svědčí o tom četné fotografie lidských zrůd v nádobách s formaldehydem, zrůd majících mnoho končetin, více hlav, části zvířecích či hmyzích těl a podobně, které přinesli jako svědectví utečenci s genetických laboratoří Dulce, ze kterých jsem vybral ty nejméně drastické (Obr.95a,b,96). V srpnu příštího roku se údajně natrvalo uzavírá okno, které Deros a Dows nekontrolované zneužívali k manipulacím s pozemským lidstvem. Galaktická federace Světla hodlá ukončit všechny manipulativní zásahy do evoluce lidské rasy. Uvažuje se o způsobu řešení problému spočívající v tom, že by Deros a Dows mohli žít pouze hluboko v podzemí, za předpokladu, že ukončí veškeré genetické manipulace s lidským genomem. Život v podzemí jim vyhovuje, protože vysoká intenzita světla na zemském
povrchu a zejména přímé sluneční světlo jim působí značné problémy. Lidem zase nesvědčí dlouhodobý pobyt v podzemí. Tím je dána základní možnost modu vivendi pokojného a přátelského soužití obou ras na Zemi. Pokud Deros nenaleznou vůli a odvahu přistoupit na takovou dohodu a dodržovat ji, donutí je Andromédská rada bezpodmínečně a natrvalo ze Země odejít stejně nekompromisně, jako se z hospody vyhazují neurvalí arogantní neplatící hosté (V.Valerian, R.Stone). Jak jsem již naznačil, nepředstavují Deros (Greys) kompaktní civilizaci jednoho výrazného genetického druhu, ale spíše konglomerát několika desítek druhů a subras, které mají odlišné názory na spolupráci s lidmi a velmi se liší i postoji k humanoidním rasám. Na jednom konci tohoto rasového konglomerátu jsou skupiny vůči lidem programově nepřátelské, které považují lidstvo za otrockou rasu vhodnou jen jako pracovní síla, nebo lidstvo nenávidí, protože jemu byla poskytnuta Paa Tal, ale jim ne. Na opačném konci jsou entity Greys projevující lidem ne-li přímo přátelství, tak alespoň ohleduplnost. Přistupuje k tomuale také skutečnost nedostatečné informovanosti, což komplikuje veškeré další úvahy. Jestliže pro Drakony připadáme v úvahu nanejvýše jako potrava pak pro významnou část Deros (Greys) může být lidstvo spojencem ve válce proti Drakonům. Velkou neznámou představuje aliance Gizeh s pozemskými Ilumináty a nacistoidní částí Eastern Establishmentu. Některé idicie zřetelně naznačují, že existuje značné vnitřní napětí i uvnitř aliance Drakonů a Orion Empire (Deros), které spěje k válečnému střetu. Vůči oběma stojí ale i tajné záměry Gizeh. Drakoni Zemi nepotřebují pro svoji existenci jako Deros a Dows, ale hodlají v naší sluneční soustavě vytvořit opěrnou základnu pro lll.galaktickou válku s Galaktickou federací Světla a Andromédskou radou. Gizeh pravděpodobně Zemi jako své nové sídlo rovněž nepotřebují, ale hodlají ji po ovládnutí začlenit do své sirianské říše. D) Federation Of Draconian Reptoids Drakoni vůči humanoidům vystupují v roli představitelů krajní negace a koncentrovaného satanského Zla. Prvotní příčina je založena v jejich genetické matrici, která je i u této poměrně velmi staré a technokraticky vyvinuté civilizace stále jen matricí predátorů s vysokou hodnotou IQ, majících vysoce vyvinutý mozek, jehož prvotní aktivita vychází z instinktivních dravčích reakcí směřujících k získávání kořisti a dominanci na co největším území, které považují za svá loviště. Že jejich mozek nepřekročil hranice chování predátorů dokazuje to, že postrádají sebemenší
náznak emocí, a to i na tak základní úrovni jako je vztah matky k potomkům. Nový Drakon se rodí z vejce mimo tělo matky a ta o něj dále neprojevuje sebemenší zájem během jeho vývoje v dospělce. Z toho plyne, že řídícím prvkem jejich sociálního chování jsou instinkty a vyspělý mozek jim slouží k tomu jak tyto instinkty co nejlépe využít. S instinkty však souvisí nenávist ke všemu co odporuje instinktu dominance v lovišti, nebo hrozí tuto dominanci omezit. Podle Morenae se v posledních letech na Zemí usídlila skupina asi 20 Ciakars v podzemních prostorách Madagaskaru, ale nikdo neví, jaký je jejich cíl. Oni obvykle sami s jinými rasami nebojují, ani je nemanipulují, k tomu jim slouží Drakoni a Greys. O tom, jaký je skutečný postoj Drakonů k lidské rase svědčí například to, že asi 1 800 Drakonů přítomných na Zemi uneslo jen do roku 1970 pro potravu více než 37 000 dětí (dnes to je kolem 100 000 ročně), z lidských těl (hypofýzy) extrahují endorfiny, které používají jako narkotika. Aby v lidských tělech zvýšili produkci endorfinů, podrobují lidi fyzickému týrání, což dokládají informace pocházející z podzemních laboratoří Dulce (A.Collier, kap.5, 1996). E) Humanoidní ikony (Syntetici, Kyborgové) Se zařazením této kategorie jsem dost váhal, protože v podstatě oni nekonají ani se nechovají dle vlastní vůle, protože ve všech případech se jedná o tak či onak upravené biologické entity, které vypadají a chovají se jako živí lidé, ale ve skutečnosti to jsou kreatury bez vlastní vůle, řízené biologickým plazmatickým mikroprocesorem, propojeným s uměle vytvořenou strukturou vědomí podle ultrazvukového hologramu mozku. Nejjednodušší formou komputerizace člověka je technologie používána jak Dows, tak i entitou Gizeh (Gízany), spočívající v operativním vložení mikroelektronických čipů či přímo mikroprocesorů, buďto přímo do klíčových míst mozku, nebo do blízkosti některých žláz s vnitřní sekrecí (podvěsek mozkový, hypotalamus), do míst určitých akupunkturních bodů, nebo do specifických nervových center, například do blízkosti zrakového nervu. Takových implantací bylo neurochirurgy vyšetřováno několik set a v řadě případů se podařilo i příslušný mikroprocesor vyoperovat. Pokročilejší technologii představuje genetická replikace, neboli vytváření klonů. Nejlepší výsledky jsou údajně získávány z nediferencovaných buněk (zygot) vytvářející se po oplodnění vajíčka spermií, popřípadě ještě z moruly a blastuly. Touto cestou se získávají klony analogické jednovaječným dvojčatům, kterých ovšem může být z jednoho oplodněného vajíčka až několik desítek. Pokud je cílem získat pravý klon
určitého člověka, je nutno použit složitou technologii založenou na vytváření nediferencovaných haploidních buněk ze spermií (mužské klony), nebo z neoplodněného vajíčka (ženské klony). Haploidníbuňky se přemění na diploidní (někdy na triploidní či polyploidní) a ze tří takových buněk lze přibližně za 90 dnů „vyrobit" klon zcela nerozeznatelný od původního člověka. Mozek takového klonu je pouze živou hmotou složenou z nervových buněk a nervových drah a do této hmoty je nutno vnést všechny vjemy, zkušenosti, vzpomínky a znalosti původního člověka, což se provádí technologií přenosu holografické ultrazvukové mapy mozku sejmuté z mozku původního člověka. Aliens často tuto holografickou mapu mozku upravují s cílem vnesení syntetických vjemů či vzpomínek a naopak vymazání vjemů a vzpomínek původního člověka. Tato holografická projekce (mapa) mozku klonu je pak propojena s vloženým biologickým mikročipem či mikroporocesorem, který do klonu vnáší program chování a činnosti klonu z řídícího centra. Tímto způsobem vytvořený klon není ve skutečnosti plnohodnotným svobodně myslícím člověkem, ale pouze člověku podobnou kreaturou. Typickým rozeznávacím znakem klonů je to, že nemají auru jako lidé, ale vydávají pouze slabé bílé světlo kolem místa, kam byl vložen do hlavy mikroprocesor. Technologie klonování pocházejí jak od entity Gizeh, tak i od Dows a byly již pravděpodobně použity v minulosti (dvanáct klonů A.Hitlera). Technologie snímání holografického zobrazení (mapy) mozku pochází rovněž od Aliens (R.H.I.C. Edom Technology) a v USA ji „průmyslově" využívá firma Sandia Laboratories ve svých podzemních pobočkách v Novém Mexiku (Fort Mead) a v Mount Hood (Oregon). Technologii výroby lidských klonů si osvojili „vědci" na University of Utah podle mimozemské technologie již v roce 1977 a podle této technologie trvá „výroba" dospělého lidského klonu asi 14 měsíců. První úspěšné experimentální klonování člověka se údajně odehrálo již v červnu 1975, ale existují nepotvrzené zprávy o testech klonů s holograficky implantovaným vědomím již ve Vietnamu v roce 1968. Vývojem a „výrobou" biologických mikroprocesorů a mikročipů se údajně zabývá americká korporace Kaiser Aluminium and Chemical Corporation (Morenae). Obdobný vývoj v této oblasti proběhl také v SSSR, který tyto technologie využíval k úpravě vědomí a bojového ducha svých speciálních jednotek v Afganistánu. Mnohé z těchto klonovaných kreatur přežily a jsou využívány ruskými tajnými společnostmi (mafiemi) k nekalým cílům. Je otázkou k zamyšlení kolik těchto afgánských „vysloužilců" je ve skutečnosti pouhými klony, které velmi dovedně v širokém rozsahu využívají sovětské „underground"
mafie po celém světě. Krutost a bezcitnost těchto kreatur je důsledkem upraveného programu a manipulace s vědomím těchto klonů, které ve skutečnosti nejsou lidmi. Tyto „chodící komputery" však mají oproti lidem východu v nesrovnatelně rychlejší reakci a osvojení podstatně většího množství informací, aniž jsou zatíženy emočními reflexy. Hovoří se o tom, že NSA řešila vletech 1978-1979 osazení speciálních špionážních družic klony kosmonautů Younga a Crippena. Tyto družice spíše připomínaly svým mohutným wolframovým pancéřováním a vyzbrojením silným dynamickým plynovým (fluorovodíkovým) laserem kosmické bitevní lodě, než jen družice určené ke špionáži. Rozsáhlejší testování klonů v oblasti vojenského upotřebení se provádělo ve vesmírném centru v Semipalatinsku (SSSR) a v Area 51 (USA). Pravděpodobně šlo o testování klonů v roli pilotů gravitačních letounů Astra Lokust TR3-B. Produktem nejpokročilejšího vývoje v této oblasti jsou takzvaní syntetici. Existuje řada forem různého vzhledu, ale všechny mají společný znak-nemají mozek, který je nahrazen plazmovým biologickým komputerem. Ten byl údajně vyvinut ruskými vědci v laboratořích Sovětské AV v Novosibirsku. Vývoj v této oblasti probíhá pod přímým dohledem sovětské protišpionážní služby Směrš (Smerť špionam) a vedl jej zajatý nacistický vědec a člen Karotechie Dr.E.Peis, který údajně ovládal technologie oživování mrtvých tělních tkání (nekromancie), což mělo v rámci Karotechie specifický termín Resuscitates Casualties. Má se zato, že se tak dělo na přímý rozkaz J.V.Stalina, jemuž Směrš přímo podléhal, a který se velmi bál smrti. Když Stalin 5.března 1953 nakonec zemřel, nemohl být oživen, protože krátce předtím byl Dr.Peis ve své laboratoři v Novosibirsku zabit tajnou skupinou tajných amerických agentů (Delta Green) v rámci operace Summer Breeze (A.Scott: Intelligence Report Delta Green 5473, 1997). O pozadí těchto událostí je k dispozici jen velmimálo nepřesných a někdy úmyslně zavádějících informací. Stejnou technologií měla být zhotovována z různých orgánů odebíraných zvířatům z uměle pěstovaných buněčných kultur i těla syntetiků. Počátky prací se datují k roku 1959 a první syntetici byli údajně zhotovení v tajných laboratořích ve spolupráci CIA a NSA již v roce 1980. Bohužel opět podrobnější informace nejsou dostupné. „Homo ludus" nebo konec věku nevinnosti Podle informace Morenae bylo lidstvo stvořeno na planetě Korendor Mistry-Genetiky podle archetypu genetické matrice Kadmon Adamah (diamantový člověk, člověk páté kalpy) pocházející z genetické dílny
Nejvyššího Architekta-Stvoňtele. Původně vytvořené hmotné tělo bez pohlavních a reprodukčních orgánů bylo Mistry-Genetiky diferencováno tak, aby došlo k rozdělení pohlaví souběžně s rozdělením dipolární (mužsko-ženské) životní energie. Tak byla původní entita bezpohlavního Adamah Kadmona rozdělena na ženskou a mužskou entitu, které se v hmotném prostředí měly dále vyvíjet samostatně až do okamžiku výstupu z poslední páté hmotné dimenze do vyšších duchovních dimenzí. V tomto období se mají obě polarizované entity opět spojit v jedinou původní entitu. Polarizací pohlaví a životní energie sledovali Mistři-Genetici dva základní cíle: 1) Dokončení genetické evoluce (stabilizace DNA) a harmonizaci „ženské" a „mužské" DNA, což bylo nezbytné pro harmonický vývoj obou polarizovaných entit v hmotném světě. 2) Sexuální forma polarizace obou entit představuje první a základní konkrétní formulaci pojmu „láska", která se zde projevuje zpočátku ve dvou aspektech mocné síly, a to v citovém vztahu mezi mužem a ženou, na který navazuje citový vztah ženy-matky k jejímu dítěti z tohoto vztahu zrozeného a dítě z tohoto niterného vztahu získává prvé zkušenosti s jednou z mnoha forem citové reflexe člověka, kterou nazýváme láska. Děti, které byly zbaveny osudovými chybami rodičů poznání tohoto prvotního citu, již nikdy nenajdou plného naplnění citu a do konce života budou mít silný pocit citového strádání. Vedle vraždy je opuštění dítěte jedním z nejtěžších zločinů, kterých se člověk může dopustit na svých bližních. Ve vztahu muž-žena-dítě se poprvé projevuje vůdčí, tvůrčí a ochranitelský princip jehož nositelkou je žena, přesněji „ženská" část entity Adamah Kadmon. Nemusím připomínat, že každá lidská entita (muž i žena) má hluboko v podvědomí pevně uchován obraz své druhé části, od níž byl kdysi oddělen. Touží po opětném spojení a neustále ji podvědomě hledá v davu lidí, leč většinou neúspěšně. Vlivem svých selhání a vzniklých karmických dluhů se obě části původní entity často míjí v čase i prostoru, a to do té doby, než Pán karmy sdělí, že oproti opětnému spojení nemá námitek, protože obě dílčí entity splnily své poslání v nejvyšší hmotné dimenzi. Zde koření většina našich lidských problémů přímo či nepřímo vyvěrajících z deformace vztahu mezi mužem a ženou, mezi dítětem a matkou a mezi rodiči a dětmi. Nedojde-li muž k poznání nutnosti přirozené úcty, obdivu a lásky k ženě, která dočasně zastupuje onu kdesi se toulající část jeho entity, bude se nadále pohybovat v labyrintu chtíče, touhy, nenávisti, lásky, oplzlosti, krutosti atd. a budou to jen jeho selhání. Totéž ovšem platí pro ženu. Muž, který opustí ženu čekající jeho dítě se dopouští těžkého provinění nejen na budoucí matce, která mu dala svou důvěru a
lásku, ale především ještě na nenarozeném dítěti. Až bude stát nahý ve své podstatě před Pánem karmy, položí mu toto jím kdysi zavrhnuté dítě otázku: „Kde jsi byl při mém příchodu na svět, kdy jsem tě spolu s matkou tak potřeboval, proč jsi selhal ?" To, čemu se dnes tak nadneseně a s oblibou říká „sexuální revoluce" představuje ve skutečnosti jen jinou formu selhání etického kodexu člověka. Jak již bývá praxí v revolučním procesu, začínaly všechny revoluce s nádhernými a burcujícími hesly na praporech a v ústech svých vůdců, ty ale brzy zmizely jako dítě vylité spolu s vodou vaničky, ve které bylo koupáno. Když se lidé proberou z porevoluční kocoviny zjistí ke svému údivu, že vše je jinak. Hesla a ideály byly zapomenuty a prosadily jen pouze nejnižší pudy a praktiky jejich uspokojování. Na přirozenou touhu muže nalézt „ženu svého života" (a naopak), dokázali různí podnikatelé a šíbři naroubovat v sexuálních komoditách to nejubožejší cose plazí ve šlépějích lidstva: prostituci, porno, bezuzdý chtíč, ničím neohraničené sexuální deviace atd., a to vše pod heslem liberalizace podnikání ve jménu kapitalistického idolu ničím neomezeného zisku. Ve světě lidstva existuje morální zrůda (jakýsi citově-erotický dualismus typu Hyde-Jekyil) nastavující světu dvojí tvář: porno-pruderie, ve skutečnosti to jsou jen protilehlé břehy marasmu a etická deformace citového světa člověka, který s citem ztratil i poslední zbytky přirozeného vkusu a vnitřního půvabu. Obě zrůdné devalvované tváře citu tak svatého, jako je nejvyšší zákon Vesmíru -láska - ukazují, jak nezralá a submisivní je část lidstva, jak snadno lze mnoho lidí změnit v poslušné nemyslící loutky, jejichž mozek - obrazně řečeno - „nahradily" sexuální orgány a citový život zanikl v pudových reakcích řízených produkty gonád. Zdá se, že Aliens alespoň u části lidstva s nižším IQ mohou mít úspěch v získávání stáda poslušných a snadno manipulovatelných lidských loutek. Zmínil jsem se o obavách Drakonů z možné porážky při napadení Země osídlené lidstvem páté kalpy, protože lidé mají geneticky zakódovanou bojechtivost a nenávist vůči všemu, co nějakým způsobem připomíná reptiloidy (ještěry, hady). Upozornil jsem na to, že jednou z cest jak by toto nebezpečí hodlají Drakoni eliminovat, je šíření drogové závislosti, ale také etickou a zejména sexuální demoralizací lidstva. Existují indicie, že Drakoni tuto cestu již delší dobu používají a existují jiné indicie dokazující, že mají úspěch. Stačí se podívat na zisky sexuálního a pornografického „průmyslu", porovnat je s prudce klesající křivkou porodnosti a prudce rostoucí křivkou rozvodovosti, pohlavních chorob a zločinnosti nezletilé mládeže, ale i růstu zájmu mládeže o satanské sekty a mysticismus Temnoty. Pokud půjde vývoj touto cestou dále, pak za nějakých 20-30 let již nebude lidstvo
schopné obrany a začne přirozenou cestou vymírat jako druh. Je část lidstva opravdu tak lhostejná ke svému osudu, nebo je to jen a jen důsledek nízkého IQ a atrofie pudu sebezáchovy druhu ? Přibližně 500 000 entit lidstva obou pohlaví bylo vysazeno na Zemi přibližně před 62 300 roky, jako geneticky dokonalý a vyvážený produkt šlechtění humanoidní rasy. Spolu s tímto lidstvem na Zemi přišli i učitelé a mentoři modré rasy Zenetae a po 65 letech se část z nich vrátila zpět na svoji planetu. Zbytek přijal lidský úděl a spolu s lidmi se na Zemi opakovaně inkarnuje. Většina duchovně vyspělých a probuzených lidí jsou pravděpodobně inkarnované bytosti z pocházející z modré rasy Zenetae. Podle informací z Andromédské rady je genetická matrice současného člověka (Adamah Kadmon=Homo sapiens sapiens var. cromagnensis) vytvořena kombinací vybraných sekvencí DNA 22 civilizací a různých ras a transkripcí původní dvanáctivláknové (?) DNA rodičovského (lyranského) genomu na dvouvláknovou DNA. Od svých tyranských genetických rodičů i od ostatních humanoidních ras se lidstvo Adamah Kadmon odlišuje tím, že každý jedinec nese v sobě dokonaleji harmonizované astrální „tělo" s královskou korunou duchovního těla a duše, což umožňuje pokračování evoluce vědomí ve vyšší a vyšší duchovní úrovni i po ukončení vývoje entity v hmotném světě. Po odchodu z páté dimenze se spojí mužská a ženská část entity v úplnou entitu duchovního člověka, protože ve vyšších duchovních dimenzích ztrácí rozdělení entity na dvě odlišně strukturovaná pohlaví svůj smysl. Posláním lidí ve vyšších dimenzích není rození a výchova dětí, ale duchovní vývoj sebe sama - své úplné entity a poznání vyšších duchovních forem lásky. Na rozdíl od civilizací třetí, čtvrté a páté kalpy, pokračuje entita člověka ve zdokonalování své osobnosti i po ukončení pobytu v páté dimenzi a podle Stvořitelova plánu bude tak ve svém vývoji pokračovat do vyšších a vyšších dimenzí až dosáhne nejvyšší duchovní dimenze svých božských rodičů. Tehdy se navrátí mladí bohové do domu rodičů již jako dospělí zkušení a dokonalí budoucí architekti a tvůrcové nových světů a idejí. Genom člověka páté kalpy je rezervoárem obrovského množství genetických informací, z nichž mnohé jsou odkazem dávno vymřelých a zaniklých civilizací, proto je mezi Aliens takový zájem o zkoumání lidské DNA. Bhagavadgíta a některé další esoterické prameny (USRH-PHA) důrazně připomínají, že člověk ve světě třetí (3D) hmotné hustoty může využívat v ideálním případě nanejvýše 3% své inteligence aduchovních schopností, zbytek je z neznámých důvodů zablokován. Již nějaký čas
genetici vědí, že 97% genetických informací uložených v molekule DNA má strukturu nekódovaných sekvenci (intronů) a pouze asi 3% genetických informací v lidské DNA představuje kódovanou strukturu informací (exonů), které lze považovat za jakýsi komputerový program (software), řídící běh lidského života od zrození do okamžiku smrti. Nikdo z genetiků nemá sebemenší představu jaké informace obsahují introny - tedy ona část junk DNA (nadbytečné DNA), která do programu fyzického života lidské entity zdánlivě nezasahuje. Dr.Chang a Dr.Lipschutz dospěli k názoru, že introny jsou dalším pokračováním softwaru lidské DNA, který je pro stávající situaci blokován. Objevili však jistou podivnost spočívající v tom, že některé introny sice mají soubor znaků uzavírajících sekvenci, ale chybí úvodní otevírající znaky (klíč), takže takový intron by se mohl aktivovat a působit jako dílčí cyklicky běžící program, který nelze ukončit, což by v procesu životních procesů lidského těla mohlo mít negativní důsledky. Když byly vybrány čtyři proteiny strukturou odpovídající „otevřené sekvenci" (intronu) a byly vneseny do jádra Escherichia Coli, začaly takto upravené bakterie produkovat substance vyvolávající u zvířat a lidí některé formy leukemie. U lidí i zvířat již dříve postižených zhoubným buněčným bujením byly naopak nalezeny substance mající strukturu sekvence DNA podobné otevřeným intronům. Toto zjištění je dovedlo k předpokladu, že příčinu rakoviny je nutno hledat v genetických defektech sekvencí DNA. V této souvislosti je zajímavá informace Morenae, že genetická restrikce původní, údajně dvanáctivláknové DNA na dvouvláknovou s sebou přinesla i hrozbu rakoviny, která u starých civilizací (Lyranů, Veganů, Sirianů a dalších) nebyla vůbec známa. Tento problém však může mít i mnohem hlubší souvislosti, především v oblasti zakázaných genetických experimentů s lidskou DNA, prováděných některými vzpurnými civilizacemi, jako jsou Greys, Drakoni i Atlanťané. Je tu totiž podezření, že sekvence DNA, pocházející z jiných nehumanoidních životních forem, které byly vloženy do lidské DNA, se mohly vlivem času a okolností vymknout kontrole programu a začaly se chovat uvnitř lidského organizmu jako samostatné entity ve snaze vytvářet či obnovit v lidském těle dominanci cizí nehumanoidní DNA. Nechovají se snad rakovinné buňky v lidském těle jako dravá cizí entita? Když se nachýlil čas, bylo lidstvo Adamah Kadmon „vyhnáno z ráje" páté dimenze rodného světa planety Korendor s nejnižší hustotou hmoty (5D) do tvrdé reality předpeklí Země existující v třetí dimenzi s nejvyšší hmotnou hustotou stvořeného Vesmíru. Lidé to pociťovali jako těžké trauma, jaké postihuje rodiči opuštěné dítě. Život nového člověka se zkrátil z původních 800-1 000 let na 60-100 let, byla ztracena či uvedena do klidu
řada atributů poskytovaných DNA rodičovské skupiny, především dokonalá odolnost vůči nemocem, velká regenerační schopnost organizmu, schopnost duchovní komunikace s vyššími dimenzemi a velmi byly omezeny psychotronické schopnosti. Příliš mírumilovná a submisivní povaha některých lyranských entit byla u nového lidstva změněna na genetické úrovni tak, že nový člověk byl vybaven válečnickými vlohami vůči všemu živému co v genomu nese, byť je malou část reptiloidní DNA. Mistři-Genetici tím sledovali lepší odolnost nového člověka vůči manipulacím ze strany drakonských civilizací a lepší připravenost k boji s nimi o zachování existence lidstva jako druhu. Přirozený odpor většiny lidí vůči hadům, ještěrům a všem ostatním živočichům jim podobným, je tedy pravděpodobně geneticky ukotven. Morenae dále říká, že lidstvo páté kalpy představuje královskou božskou genetickou linii, neboť jako jediné z existujících humanoidních ras má dar Paa Tal (tchi-en čchi, kriyašaktí), takže představuje věrnou projekci duchovni podoby Stvořitele. Každý člověk páté kalpy v sobě nese sekvenci Boží podstaty (duši) i s odpovídající schopností používání Paa Tal, která je ovšem ve světě třetí hustoty hmoty dočasně blokována, aby nebyla zneužitelná. Jinými slovy, lidstvo stvořené podle matrice Adamah Kadmon, jako jediné ze všech humanoidních ras může tvořit z vlastní vůle svým vědomím (tvořit myšlenkou), aniž k tomu potřebuje vyvíjet náročné a složité technologie a to je podstatou pojmu Paa Tal. Má to ale jeden háček. Schopnost Paa-Tal, či přesně řečeno schopnost využití této energie k tvorbě myšlenkou, je u většiny lidí zablokována vzhledem k nebezpečí zneužitíke tvorbě Zla. Vlastnictví Paa Tal se stalo kamenem úrazu, protože Stvořitel Paa Tal odebral všem vzbouřeným entitám a národům, ale vložil je do kolébky lidstva páté kalpy (lidstva Adamah Kadmon). Dovolte mi v této souvislosti krátké odbočení. Matouš cituje Ježíše v jeho disputaci s Farizeji (Matouš 21:42) „Darovaný kámen, zavržený staviteli božího chrámu stal se kamenem úhelným. Tak rozhodl Pán a stalo se, je to snad v našich očích podivné?" A v proslovu ke kněžím farizejů Ježíš pokračuje takto (Matouš 21:4344): „Království Boží a jeho dary
budou vám vzaty a dány národu, který vydá jeho plody. Kdo zaútočí na ten kámen, bude jím sám zraněn a ostatní budou kamenem rozdrceni". V původním textu této Ježíšovy disputace, který střeží prastarý Kristův řád Societas Templi Marcioni, založených evangelisty Markem a Janem, je uvedeno i bližší topografické určení zmíněného národa: „…tento Kristův národ v budoucnu žít bude v zemi hor půlnočních" (severních). Několik tisíc let staré proroctví předané z nejvyšší lóže Ge-lungs-pa (Žlutých čepic) říká, že duchovní tajemství a úděl Střechy světa (Tibetu) bude přenesen do země hor půlnočních, která se stane zemí desátého avátaru. Podle staré předkeltské tradice se jedná o zemi ležící mezi Gabretou (Šumavou) a Sudety (Krkonoše, Jizerské hory), tedy zem Čechů. Právě český národ má být tím, který byl Stvořitelem pověřen duchovním vedení národů v období kvantového skoku vědomí (tešuvy dle Kabaly), který má proběhnout někdy mezi roky 2003-2015. Tolik krátké odbočení. Ostatní civilizace, kterým byl tento Boží dar (Paa Tal) odebrán, nesou velmi těžce tento svůj handicap a to je mnohdy hlavní příčinou více či méně skrývané závisti, nebo dokonce nenávisti přecházející až do krajního nepřátelství. Je to i příčina snah tolika mimozemských ras o manipulaci s lidstvem, kterému by rádi přisoudili podružnou roli pěšáka ve vlastním královském gambitu. Nehumanoidní rasy, tyto děti Lucifera, především reptiloidní rasy z a-Draconis, se nikdy nesmířily s tím, že lidstvo stvořené dle matrice Adamah Kadmon jim má být v budoucnu nadřazeno a ono samo bude řídit další výstavbu Vesmíru. Ze všech sil se snaží šířit nepravdivé informace o tom, že právě jenom oni vytvořili lidskou rasu mnohonásobným křížením a genetickými manipulacemi s 22 různými genetickými matricemi (genomy). Skutečnost je ale jiná. Přibližně před 500 000 roky existovala na Zemi autochtonní rasa primátů s černou barvou kůže a samice této rasy využívali Drakoni k rozsáhlým genetickým experimentům. Esoterické prameny (například Kabala) o těchto genetických experimentech hovoří v tom smyslu, že „Satan obtěžkal svým semenem černou pozemskou Lilith". Cílem těchto genetických experimentů bylo zvýšit inteligenci černých hominidů do té míry, aby byli použitelní jako vojáci, sluhové, dělníci a otroci. Moc se to nezdařilo, jak to zaznamenaly některé sumerské eposy (Enki a Ninchursag, Enki a Ninmach) a babylonské báje (O Atrachasísovi aj.). Enki a Ninmach vytvořili z „hlíny" šest nepovedených lidí, jeden měl
nepohyblivé paže, druhý byl slepý, třetí měl nepohyblivé nohy, čtvrtý stále močil, pátým tvorem byla neplodná žena a šestý tvor neměl pohlaví. V babylonském Eposu o Atrachasísovi (známém podle počátečních slov jako „Enúma elíš") se vypráví o téže události, kdy si vzbouřeni nižší bohové igigové vynutili vytvoření otroků, aby si konečně mohli odpočinout od neustálé dřiny. Stvořením dělníků byla pověřena bohyně Mami (Nintu, Bélet-íli,) a ta s pomocí boha Enki vytvořila prvního člověka z hlíny smíšené s masem a krví jednoho Boha. Stvořili celkem sedm žen a sedm mužů a od nich počalo lidstvo, ale bohové s ním měli neustálé starosti, protože lidé odmítali otročit bohům. Ve světle současných genetických znalostí lze dešifrovat postup stvoření lidíz hlíny (původní nižší genetická kvalita DNA) a krve boha (vyšší genetická kvalita DNA), jako genetické manipulace s DNA na molekulární úrovni. Pojem hlína byl původně přeložen ve smyslu hlína nad pramořem, což by se mělo rovnat pojmu Ji" (životní energie), nebo přesněji maso, jemuž dalo život „ti". Pokud se nemýlím, „bohové" Sumeru zřejmě používali při vyrábění lidí proces známý jako „nekromancie", spočívající v oživování a kombinování mrtvých živočišných tkání pro získání „homunkula". Podorobněji se touto otázkou zabývám v knize Alchymie a theurgie svatého ohně, kam zájemce odkazuji. Právě nekromancii zavedly svržené entity a od nich je přejali později i Atlanťané. V principu tutéž technologii, třebaže zdokonalenou, používají i genetičtí inženýři Greys i dnes. Ani homunkulové, ani klony a další produkty genetických experimentů Drakonů a Greys nemají astrální a duchovní tělo, čímž se zásadně liší od lidstva Adamah Kadmon. Lživou podstatu dezinformací Drakonů o tom, že jedině oni stvořili lidstvo, lze snadno prokázat tím, že lidé pocházející z matrice Adamah Kadmon jako jediní nesou v duši onu tvořivou moc a schopnost zvanou Paa Jal, o kterou Drakoni (ale i Greys) tolik usilují. Kdyby byli reptiloidi skutečnými tvůrci lidské rasy, ovládali by bezpochyby fenomén Paa Tal sami a nemuseli by o něj usilovat, takže jednoznačně stvořiteli lidstva nemohou být, protože nemají schopnost vytvářet duchovní entity. Drakonská mytologie prý obsahuje zmínku o příchodu bytostí z mimoprostoru, které existovaly ve stavu Paa Tal a stvořily současnou lidskou rasu, jejímž posláním má být boj s Drakony a potlačení jejich dominance. To ovšem může být manipulovaná interpretace zdůvodňující nutnost likvidace lidstva jako potenciálního protivníka dřív, než nabude plné síly. Reptiloidní a z nich odvozené rasy v nedostatku vnitřní tvořivé schopnosti jsou nuceni vyvíjet stále nové a nové technologie, ale pouze lidé božské rasy Adamah Kadmon byli svými stvořiteli obdarování darem Paa Tal, tedy schopností utvářet a formovat hmotný svět pouze svými myšlenkami. V téměř neomezeném rozsahu bude
lidstvu umožněno používat Paa Tal dle své vůle až po vstupu do páté dimenze. To je jeden z důvodů proč se tak urychluje nástup kvantového skoku vědomí lidstva, který je podmínkou otevření schopnosti Paa Tal. Eticky vyspělé staré humanoidní civilizace, sdružené v galaktické Federaci Světla, často nechápou některé reakce lidského rodu, jako například to, že se dokáží navzájem zabíjet v rámci vlastního druhu. Příčin takového chování je řada a na první místě je nesporně vliv přílišného stresu, kterému jsou lidé vystavení v prostředí třetí hustoty hmoty a někteří jedinci jej nedokáží dostatečně a účinně kompenzovat. Většina živých tvorů se pod vlivem přílišného stresu začne chovat ke svému okolí velmi agresivně a člověk je konec konců také živý tvor. Druhá příčina spočívá ve struktuře lidské genetické matrice. Úprava struktury DNA vložením segmentů reptiloidní DNA, vnášejících do genomu člověka princip agrese a bojovnosti, což má příznivé i druhotné nepříznivé důsledky (egoismus, snaha vlastnit co největší kus světa, chamtivost, sklony k násilí atd.). Celý problém vnitrodruhového „sebezabíjení" má ještě jednu dosud ne dost vnímanou stránku. Jde o to, že v době vysazení kromaňonského lidstva existovaly na Zemi zbytky hybridních ras vzniklých v laboratořích Drakonů a Atlanťanů, které byly produktem křížením drakonského a lyranského genomu. Časem se tyto entity přirozeně smísili s kromaňonským lidstvem a geneticky „znečistily" jeho původní čistý a harmonický genom. V části lidské populace se tím oproti očekávání Mistrů-Genetiků upravilo samovolně genetické vybavení s výrazně vyšším podílem agresivních genů reptiloidů. Právě tito hybridi, aniž za to sami mohou, jsou skupinou, z níž pochází nejvíce „asociálních živlů", pro které utrpení lidí nic neznamená, nebo je dokonce vítanou zábavou. Toto genetická zátěž agresivity a antihumanismu je skutečnou podstatou biblického „dědičného hříchu", který ve své DNA nese v různé míře prakticky každý člověk. Dědičný hřích nelze smýt ani křtem, ani pokáním či odpustky, jak se nám snaží namluvit křesťanští kněží. Již v období Atlantidy a Thowtova Egypta se tato genetická zátěž odstraňovala v „chrámech duchovní očisty" ozařováním paprsky specifické energie. Bohužel dnes se postupuje zcela opačně a psionické technologie úpravy osobnosti (vědomí) zneužívají velmoci a některé nadstátní korporace k výcvikubezcitných a bezohledných zabijáků, které používaly při „zvláštních operacích" v Afganistánu, Vietnamu, Kuvajtu a na dalších místech planety. Když války tak či onak skončily, byly tyto jednotky zabijáků rozpuštěny a jelikož většina z nich se nedokázala v civilním životě uplatnit, stali se členy různých zločineckých mafií s tuhou vojenskou kázní a organizací. Většina takzvaných „ruských
mafií" jsou v podstatě bývalé zvláštní jednotky vycvičené k bezohledné genocidě horských kmenů v Afganistánu, které i se svými veliteli jen změnily zaměření, zaměstnavatele a oblast působení. Obdobně se v USA rekrutují mafie s kvazi-vojenskou organizací ze zvláštních jednotek vietnamských a kuvajtských veteránů. Když jdeme důsledně ke kořenům tohoto jevu, vždy nakonec nacházíme stopy zjevné manipulace ze strany Aliens, nejčastěji entit Elohim, Sirianů a Deros. Každý ví, že za nevhodné jednání nelze malé dítě trestat, ale je nutno volat k odpovědnosti rodiče a učitele za selhání jejich výchovné role. Kdo tedy nese odpovědnost za to, kam bylo současné lidstvo vmanipuloyáno a jak se přitom chová, když příčiny asociálního chování určité části lidí spočívají v poruchách či degeneraci jejich DNA? Pozemské lidstvo rozhodně není „vzteklým krvavým psem Galaxie", pouze v sobě nese těžké reflexe předcházející etapy poslední galaktické války a důsledky zakázaných genetických manipulací, které svévolně prováděli mimozemští genetičtí inženýři. Kdo tedy ve skutečnosti nese odpovědnost za to, že lidstvo vysazené do předpeklí Země, zůstalo bez ochrany a péče svých lyranských rodičů a Mistrů-Genetiků, vydáno všanc svévoli negativních vesmírných mocností? Existuje ještě jeden zdroj, který je odpovědný za znečištění genomu lidstva páté kalpy a zůstává stranou pozornosti. Je známo, že ve stvořené části Vesmíru s největší (třetí) hustotou hmoty existuje asi 52 planet, které tvoří přechodné stanice pro geneticky dosud nevyvinuté mladé humanoidní civilizace. Nekontrolovaná populační exploze lidstva vytvořila na Zemi velkou nabídku nově zrozených těl pro inkarnaci a duchovně pokročilých entit vhodných pro inkarnace do těchto těl na Zemi nebyl dostatek. Přebývající volná těla jsou proto obsazována entitami mající mnohem nižší úroveň duchovního vývoje (IQ 100 a méně), než je učeno pro Zemi. Přináší to mnoho problémů znemožňujících úspěšný duchovní vývoj lidstva páté kalpy ve světě třetí hustoty hmoty. Podle Morenae tvoří v současné době podíl těchto evolučně mladých duchovně nevyzrálých entit asi 63% pozemské populace. Tyto mladé nevyzrálé civilizace by měly být vráceny na planety, které mají odpovídající úroveň vědomí. Země má být poté včleněna do světů čtvrté hustoty hmoty a duchovně nejvyspělejší část lidstva páté kalpy přejde na planety nacházející se v úrovní páté hustoty. Přesně vzato je nutno Drakony považovat za nelidi (nehumanoidní rasu) a je nesmyslné u nich hledat byť jen stopy jakéhokoliv pozitivního citu. Oni nevědí co je to láska, obětavost, přátelství, soucit, oni pouze tolerují jedince svého druhu v rámci společenství, pokud ovšem neohrožují jejich postavení ve společenství. Mistři-Genetici záměrně vyšlechtili tuto extrémně
negativní egoistickou rasu proto, aby se stala modelem vrcholného egoismu, a tak vytvořila negativní emoční pól Vesmíru. V tom je jejich poslání, protože poznáním principu a podstaty Zla napříkladu Drakonů a Deros, je lidstvo schopno poznat a vymezit pojem Dobro. Zdá se, že buďto Mistři-Genetici kontrolu populace negativních entit podcenili, nebo o ní vůbec neuvažovali. Důsledkem je to, že negativní reptiloidní civilizace se Vesmírem šíří jako paraziti a začínají narušovat evoluci vědomí ostatních civilizací. Lidstvo páté kalpy (matrice Adamah Kadmon) bylo „vyhnáno" z ráje páté dimenze (hustoty) do drtivě těžké třetí dimenze předpeklí na současné Zemi, aby porozumělo negativní podstatě Zla a naučilo se mu účinně čelit. Jelikož vývoj na Zemi již dospěl k samému dnu třetí hustoty a lidstvo se začíná duchovně v situaci orientovat, je připraven přechod z třetí hustoty do čtvrté hustoty a někteří z pokročilých lidí již zanedlouho přejdou do poslední páté hmotné dimenze (páté hustoty). Lze to říci zjednodušeně i tak, že lidé příliš geneticky zatížení negací budou nuceni jednoznačně profilovat svou negativní podstatu, kdežto duchovně probuzení lidé půjdou za Božím Světlem. Podle informací z Andromédské rady je mechanismus přechodu řízen zvláštním druhem energie vyzařované středem Galaxie, která aktivizuje energetickou činnost Slunce a Země a jejich prostřednictvím se má aktivovat urychlený duchovní vývoj lidstva páté kalpy. Existují ale i další informace, které hovoří, že část Galaxie s naší sluneční soustavou (soustava Sol) začíná vstupovat do černé (červí?) díry, kterou bude vyvedena do vesmíru s jinou hustotou hmoty (Nexus Black Hole). Některé informace změnu situace hodnotí jako začínající prolínání dvou galaxií. Vzhledem k našim omezeným znalostem zatím nemáme možnost tuto problematiku objasnit. Rychle se blíží situace, která přinutí všechny lidi k duchovní polarizaci a k vlastnímu vnitřnímu rozhodnutí o tom, zda chtějí směřovat ke Zlu (Temnotě) či k Dobru (Světlu). Tento přerod či duchovní polarizace je počátkem prozření a návratu do ráje páté dimenze. Celý přechod má dosáhnout vrcholu v období mezi 2008-2015. Kolem tohoto přechodu je zatím k dispozici málo informací. Pravděpodobně intenzita přípravných událostí bude různá a bude probíhat v různých časových úsecích odlišně pro jednotlivé kontinenty či národy. V českém národě byl přechod zahájen jíž v období let 1968-1969 a v současné době jsme svědky i účastníky neustále se zrychlujícího tempa pohybu událostí s tímto přechodem bezprostředně souvisejících. Sledujeme jak se profilují politici, vrstva „zbohatlické elity" a jednotlivé skupiny národa. Zjišťujeme, že nic se neodehrává náhodně a zdánlivý politický a ekonomický chaos, kroužící den co den kolem nás, má svůj pevný řád a zjevně spěje vytrvale jedním směrem. Významné změny na český národ
čekají v období 2008-2009 a poté opět v období 2028-2029 (druhý příchod Krista?). Cykly evoluce českého národa (1918-1938) odpovídají základní frekvencí cyklům Země, které obnášejí přibližně 20 let, ale z nejasných příčin byly až do roku 1938 vůči zemským cyklům asynchronní. K plné synchronizaci dvacetiletých cyklů dochází až počínaje rokem 1948, který stejně jako rok 1968 představovaly příležitost nastoupení k vrcholnému národnímu obrození nové a vyšší úrovně. Bohužel v obou případech vnější zásah téže temné mocnosti národní elán obrátil ve zklamání a letargii. Hloubku etického, sociálního a politického marasmu, kterým se náš národ musel a ještě musí brodit, odhalil až rok 1989 a následující desetiletí. Mělo to vše jeden dobrý výsledek, mnoho lidí bylo okolnostmi přinuceno angažovat se a současně i odhalit svoje skutečné „morální ledví". Přesvědčili jsme se, jak žalostně málo lidí má uspokojivý etický kredit k tomu, aby stanuli v čele národa. Toto, byť hořké poznání, je ve skutečnosti neobyčejně cenné pro budoucnost, protože národ odhalil podvržené a klamavé „vůdce" a vytváří si jasnější představu o těch, koho může za své vůdce považovat. Andromédská rada ve svých informacích hovoří o datu zvláštního významu - 12. srpna 2003,. kterým se natrvalo uzavírá možnost nikým neomezované svobody činnosti v oblasti Země, kterou mimozemšťané využívali a většinou zneužívali k uskutečňování svých temných záměrů, překračujících do jiných dimenzí a k manipulacím s pozemským lidstvem. Tento vývoj má kořeny v dávných časech, když Stvořitel poskytl soustavě Sol a Zemi především zvláštní statut zóny svobodného vědomí, ve které se mělo lidstvo vyvíjet dle vlastní svobodné vůle, bez vnějších zásahů. Soustava Sol (Sol=Slunce) byla umístěna těsně u hranice oddělující temnou a bílou část stvořeného Vesmíru a byla propojena se všemi šesti paralelními dimenzemi, takže pro mnoho mimozemských civilizací je jakousi přestupní stanicí, kterou mohli využívat bez sebemenší kontroly. Soustava Sol a Země se stávala cílem řady agresí z vnějšího prostoru, protože pro civilizace existující ve světě třetí hustoty hmoty měla klíčovou pozici k ovládnutí Galaxie. Na počátku II.světové války hledalo americké námořnictvo účinnou metodu, pomocí níž by bylo možné torpéda a náboje, vystřelované japonskými loděmi a německou Kriegsmarine na lodi US NAVY, odklánět ze své dráhy, aby je nepoškodily. Nikola Tesla nabídl svůj systém uspořádání speciálních cívek vytvářejících kompaktní skalární pole (vlny?), které mělo vytvářet kolem lodí elektrogravitační obal, jenž měl teoreticky stáčet světelné paprsky, a tak činit loď pro nepřítele neviditelnou. Systém uspořádání Teslových cívek, prakticky shodný se systémem německého
inženýra H.Collera (Coller-Tachyonenkonvertor) a pozdějším Johnsonovým fúzním Magnetronem, totiž umožnil vytvářet kompaktní pole energie, kterou Tesla pojmenoval „skalární vlny" a H.Coller „tachyonovým polem". Současná fyzika si s tímtofenoménem neví rady a raději jej odsouvá na okraj zájmu. Skutečnost je taková, že pomocí cívkového konvertoru skutečně vzniká velmi silné pole, které nemá elektromagnetický charakter a v jistém ohledu se projevuje jako elektrogravitace. Tento systém v různém konstrukčním uspořádání byl používán u většiny letounů typu Vril a Haunebu. Skalární vlny či tachyonové pole však mohou být konvertovány na soustředěný rotující paprsek neelektromagnetické energie, který je při dostatečné úrovni energie schopen otevírat vstup do vyšších dimenzí, nebo otevírat kanály vedoucí do vzdálených oblastí Vesmíru (červí díry), ale také propojovat systém černých a bílých „děr" ve stvořeném světě, což umožňuje cestovat v čase všemi směry. N.Tesla velmi brzy objevil, že základní podmínkou pro využití skalárních vln je přesné definování časového (temporálního) a prostorového (topologického) zámku, což umožňuje přesně určit polohu entity (člověka) ve stvořeném světě. Jde v podstatě o to, že každý hmotný fenomén, každá stvořená živá bytost hmotného Vesmíru je absolutně definována dvěma parametry časoprostoru: časovým zámkem, který přesně definuje čas jejího stvoření (vzniku) a v případě člověka definuje část stvoření jeho duchovní entity, dále prostorovým zámkem, který přesně definuje postavení fenoménu či živé bytosti ve stvořeném světě. Oba tyto Teslovy zámky ale mají další důležitou hodnotu v tom, že nepřímo prokazují vznik člověka „stvořením" a ne jakýmsi samovolným evolučním procesem, jak tvrdí darwinisté. N.Tesla dokonce ve 2O.letech minulého století zkonstruoval speciální generátor, kterým bylo možno stanovit nulový bod časového zámku člověka (entity), který je shodný s časovým bodem stvoření spojené entity jeho astrálního a duchovního těla s duší. Pokud tyto zámky nejsou před vstupem do časoprostorového kontinua přesně definovány (uzamčeny), dochází k rozmkitání časoprostoru a entita (člověk) může uvíznout kdesi v časoprostoru a nemá šanci na návrat. Velení US NAVY pod dojmem neúspěchů válečných operací v Tichomoří za II.světové války spěchalo na ověření závěrečného experimentu, a Teslovy požadavky na odložení experimentu do doby, než bude možno oba zámky ovládat, odmítlo. Tesla byl zbaven místa ředitele projektu a byl nahrazen vstřícnějším von Neumannem. Když byl pod von Neumannovým vedením 13.srpna 1943 závěrečný experiment s neviditelností torpédoborce USS Eldridge ve Filadelfském doku zahájen, plně se obavy N.Tesly potvrdily. Torpédoborec
na několik minut zmizel, aby se objevil v přístavu Norfolk 13.srpna 1963, načež se vrátil na několik minut do Filadelfie a opět se přesunul do 13.srpna 1983 na základnu Montauk. Tato oscilace probíhala nepřetržitě, dokud se experimentální zařízení na USS Eldridge po značných obtížích nepodařilo zničit a experiment přerušit. Důsledky byly katastrofální a velení US NAVY je nikdy v plném rozsahu nepřiznalo. Mnoho námořníků posádky USS Eldridge bylo mrtvo, nebo těžce popáleno, řada námořníků svými těly vrostla přímo do nástavby lodi a ti co byli nejblíže ke zdroji tachyonů buďto zešíleli, nebo oscilovali v nepravidelných intervalech mezi roky 1943-1963-1983 do doby, než zemřeli. Filadelfský experiment však vzbudil pozornost Sirianů, kterým neuniklo neobvykle silné rozkmitání časoprostoru v oblasti Severní Ameriky. Po válce byly experimenty s časoprostorovým kontinuem obnoveny v rámci projektu Montauk a Phoenix III. Siriani k tomu poskytli Američanům svoji vyspělou technologii vytváření, modulace a řízení tachyonového pole (tzv. „sirianskou technologii"), což Američanům umožnilo téměř neomezený pohyb v časoprostoru do té doby, než Andromédská rada tyto experimenty zablokovala. Američané se tak dostali na Mars v jeho různých časových údobích, sledovali historické události lidstva (například ukřižování Krista na Golgotě), nebo cestovali do daleké budoucnosti Země. Tyto cesty do historie lidstva potvrdily realitu mnoha mýtických událostí. Byla potvrzena existence Atlantidy, jejíž hlavní ostrovy se nacházely západně od portugalského pobřeží, ale také to, že za její vysokou úrovní technologie stáli již tehdy Siriani. Byla prokázána existence ponořeného pacifického kontinentu asi 240 km jihovýchodně od Velikonočního ostrova, tedy v prostoru, ve kterém stopy po staré potopené pevnině našli již dříve Rusové. Při snaze osvětlit oprávněnost očekávaných velkých změn mezi roky 20082015, naráželi cestovatelé na uzavřenou časovou bránu, kterou se jim podařilo proniknout až kolem roku 2100. To znamená, že očekávaný přechod do 4D-5D zřejmě v tomto období skutečně probíhal. Potvrdily události související s dějinami sumerské, babylonské a akkadské civilizace, hluboce ovlivněné a formované „bohy" a „bohyněmi" ze skupiny Aštar (Astarte), podobně jako skupinou „bohů" Jehowah byly formovány dějiny Izraelitů vedených Mojžíšem. Potvrdilo se podezření, že Genese je kompozitem vzniklým svévolnou kompilací často vzájemně časově nesouvisejících údajů z chaldejských (babylonských) textů, které vytvořily dvě osoby: chaldejský král (náčelník) Moab a egyptský princ Sesostros. Potvrdila se historická existence Ježíše, který přinesl lidu Izraele novou Smlouvu. Jeho posláním bylo vyvést Izrael z náruče Jehowah a nahradit jejich Desatero přikázání pouhými dvěma:
1) Miluj Boha celým svým srdcem. 2) Svého bližního miluj jako sebe sama. Bohužel intrikami Jehowah mu toto poslání bylo znemožněno, protože byl přiveden na Golgotu a ukřižován. Jehowah však již nedokázali zabránit vzniku křesťanství. Intrikami, podrazy a prostřednictvím nastrčených osob se entitě Jehowah zdařilo bohužel již na Nikejském koncilu úspěšně deformovat základní pravdy Kristova učení a položit základy satanských deformací, jejichž záměrem bylo vymýtit z křesťanství lásku a pravdu náhradou za slepou poslušnost a oddanost kléru. V době vrcholícího pronásledování gnostických křesťanů si klérus přisvojil právo rozhodovat nejen o smýšlení, ale i o životě a smrti lidí. Zde všude zůstává zřetelná stopa Jehowah, kterým křížilo jejich záměry mesiášské dílo Krista. Základy Kristova učení, jehož texty v jazyku egyptských kněží Osiridova chrámu, přivezl z Indie Apollonius z Tiany a přeložil biskup Euphillus. Na základě tohoto překladu a vlastního pojetí christianismu Pavel Apoštol vytvořil Nový zákon a Epištoly. Původní Kristův egyptský text a originál Euphillova překladu (Codex Argentinus) je dodnes uložen v depozitu Uppsalské university. Chyby.jichž se během překladu dopustil Euphillus, se staly posléze základem pozdějších omylů a deformací křesťanské věrouky, jejíž odklon od principů původního Kristova učení nebyl dodnes překonán a napraven. Důsledky těchto manipulací, které lze nejinak než přičíst na vrub entitě Jehowah, stály u kolébky etického úpadku křesťanství, jehož kněží zahájili krvavé pronásledování křesťanů vyznávajících principy Kristovy gnose (Albigenští, husité, protestanti a další) a odmítající schizmata římské křesťanské větve, bytostně propojené od počátku s německým „drang nach Osten". Očekává se, že události, které otevřely oscilaci časoprostoru 13.srpna 1943, budou mít hlubokou souvislost s budoucími událostmi v USA, protože toho dne se uskutečnila závěrečná etapa Filadelfského experimentu a současně bylo nechtěně otevřeno časoprostorové kontinuum, kterým jsou propojeny události s dvacetiletou periodicitou (1943-1963-1983-2003-?). Kontinent Severní Ameriky byl vtažen do nepředvídatelných souvislostí, které se mohou projevit v určitém rozsahu 12.srpna 2003 (pravděpodobně ještě 12.srpna 2023), závažnými změnami nejen na kontinentu Severní Ameriky, ale i na jiných místech Země ve stěží odhadnutelném rozsahu. Události, které se odehrály 12.srpna 1943 jsou popsány v knihách autorů P.B.Nicholse a P.Moona (The Montauk Project-Experíments in Time, Montauk Revisited, Montauk.The Alien Connection, The Pyramids of Montauk aj.).
Nebyla studená válka až příliš horká? Světová politika a vzájemné vztahy velmocí, zejména USA a SSSR (nynější Ruské federace), se může povrchnímu pozorovateli jevit jako zdánlivě klidná hladina hluboké tůně s nedohledným dnem, jejíž hladinu jen občas zčeří závan větru, ale nikdo neví nic o tom, co se skutečné v hloubce odehrává. Pamětníci a historici dobře vědí, že čas od času čelní politici Západu a Východu se rozhádali jako malí kluci při cvrnkání kuliček, občas se i trochu poprali, nebo se navzájem intrikovali navztek druhému. Skutečně krizových situací však bylo zdánlivě málo. Jenže ony se děly věci a v určité úrovni byla studená válka pěkně horká - konečně posuďte sami. Američané na vojenský potenciál a strategické možnosti SSSR a Varšavské smlouvy hleděli se značným despektem.Trochu starostí jim sice dělala obrovská tanková síla a několikanásobná číselná převaha potenciálního protivníka. Velmi rychlý technologický rozvoj USA, postavený ve značném měřítku na mimozemských technologiích (Orion I a Orion II), nebo získaných v poraženém Německu a převzetím vysoce sofistikované japonské komputerové technologie, umožnil USA získat před SSSR již počátkem 60. let nezanedbatelný náskok v technologii, strojírenství, počítačovém hardwaru a softwaru. Využitím ekonomické síly dolaru jako světové měny se jim dařilo nepozorovaně odčerpávat finanční zdroje méně rozvinutých zemí a ty investovali do zbrojního průmyslu, Vyhlásili s velkým humbukem strategii „ozbrojení SSSR", ale brzy zjistili, že tato strategie neposkytuje jednoznačné výsledky a na SSSR výrazně nepůsobí. Když se státy třetího světa začaly bouřit proti rostoucímu vytěžování jejich zdrojů a z toho plynoucího růstu chudoby, museli Ilumináti hledat jiné zdroje financí (viz Alternativa 3). Tehdy tajné služby, ve kterých měli Ilumináti silný vliv (NSA, CIA atd.), ale i některé supertajné služby Pentagonu, začaly v masovém měřítku dovážet do USA a Evropy drogy, zbraně a ovládly větší část „průmyslu" spojeného s pornografií, prostitucí a obchodem s bílým masem. Profit byl obrovský a byl směrován výhradně do růstu vojensko-průmyslového komplexu USA. Šestého března 1972 byla ve Washington Report WR-72-4 zveřejněna původně tajná zpráva plukovníka US Air Force R.S.Sleepera „USSR-First in Space Power" pro NSC. Ve správě jsou uvedeny některé informace o nové ruské iniciativě o vybudování vlastní SDI s maximálním využitím skalárních zbraní, kterými prý již Rusové při testech zničili několik supertajných amerických špionážních družic. Tato Sleeperova zpráva obsahuje i některé zpravodajské informace o vyřešením novém typu
pohonu ruských družic a kosmických stanic, který nahradil dříve používaní raketové motory. Nový pohonný systém byl označen jako „elektrogravitační generátory". Tento nový druh pohonu dovoluje velkou operační pohyblivost a přímý let k Měsíci a nejbližším planetám (Mars, Venuše). Zpráva zapadla a nevyvolala žádnou pozornost pentagonských stratégů. Na setkání vůdců komunistických stran v roce 1972 v Praze prohlásil Brežněv ve svém projevu, že SSSR bude schopen zcela ovládnout svět do roku 1985. Výslovně při tom uvedl, že má na mysli především oceány, nejméně 90% souše, vzdušnou atmosféru a kosmický prostor kolem většiny vnitřních planet. Tvrdil, že tuto získanou moc nehodlá SSSR využít k přemožení a ovládnutí národů, ale k zatlačení nebezpečných agresivních sil získávajících stále větší vliv ve vládách západních států. Podobných Chruščovových a Brežněvových projevů jsme vyslechli řadu, ale brali jsme je jako obvyklou vcelku bezvýznamnou propagandistickou rétoriku představitelů SSSR, nevybočující z obvyklého klišé. Utopení v protisovětské nenávisti a v bolesti ze zklamání vyvolaném brutálním přepadem 21.srpna 1968, hledali někteří spásné útočiště za hranicemi, většina emigrovala dovnitř svého vědomí. Dodnes si nikdo nepoložil prostou otázku, proč na nás SSSR vytáhl s tak mohutnou vojenskou mocí (800 000 mužů v prvosledové armádě, přes 3 miliony mužů v druhém sledu v Karpatech)? Vždyť v té době ani USA ani NATO neprojevily sebemenší tendenci k vojenskému zásahu na východ od železné opony? Zkuste si tuto otázku položit, až si přečtete následující stať. V roce 1974 dokončil SSSR výstavbu mohutného „energetického komplexu" TARO nedaleko Saryšaganu. Nikdo ze západní vojenských odborníků a výzkumných pracovníků nebyl schopen objasnit svým politikům oč se jedná. USA, utěšené z toho jak se jim daří uzbrojit SSSR a vyčerpávat tak rezervy jeho ekonomiky při řešení cesty jak účinně čelit americkému projektu SDI, si nepřipustily sebemenší možnost, že SSSR s velkým utajením tvoří novou strategickou údernou a obrannou technologii, postavenou na nekonvenčních zbraní založených na zcela nové fyzice. V anglické verzi sovětského měsíčníku International Life z roku 1975 se hovořilo zcela nezakrytě o nových zbraňových technologiích umožňujících měnit počasí nad územím protivníka (sucha, záplavy, uragány, náhlé vpády arktického chladu), které vyžívají obdobného principu obsaženém v blesku, zvýšením obsahu energie jeho výboje a řízením směru jeho výboje. Tentýž princip prý stál u kolébky zbranízaložených na použití řízené směrované energie k ničení pozemních cílů na velké vzdálenosti a ve speciálně upraveném modu i k ovládání mentální aktivity velkých skupin
lidí (armád). Při projevu v americkém senátu 13.června 1975 hovoří Brežněv o nutnosti zákazu nových zbraní „soudného dne", bohužel senátoři mu neporozuměli a nereagovali. Stejný návrh přednesl Ponomarjov v témže roce ke skupině amerických kongresmanů při jejich návštěvě Kremlu. Opět bez očekávané reakce. Rusové tak pochopili, že USA dlící v oblacích arogance sebevědomí své absolutní mocenské a ekonomické převahy vůbec nemají sebemenší informace o nových zbraních v SSSR vyvíjených, nebo je považují za politickou propagační hru. Tak přitvrdili. Špionážní satelity USA (US Air Force TRW Reconnaissance) během listopadu 1975 zjistily v atmosféře nad Semipalatinskem značný obsah vodíku se stopami tritia. Americký generál G.Keegan, který zastával v celé věci velmi realistický postoj, prohlásil, že je to důkaz rozsáhlých ruských testů částicových kanónů a skalárních zbraní. Reakcí byl až urážlivý výsměch amerických vojenských odborníků z Pentagonu. Jenže ruský čert poprvé vystrčil růžky a ty byly velmi ostré. Během prosince 1975 vymazali z nebe skupinu nejméně pěti amerických špionážních družic umístěných nad Indickým oceánem. Tato událost s americkými vojenskými odborníky pořádně zacloumala a začali pomalu chápat, jaké chyby se dopustili s podceněním schopnosti vojenskoprů-myslového a vědeckého komplexu SSSR. Nikdo z Američanů (ale ani vojenští odborníci NATO) nebyli schopni objasnit, jak k této události došlo a v Pentagonu zavládla panika. Situace se začala vyhrocovat, když 30.března 1976 došlo nad Holandskem ve velké výšce k mohutné explozi provázené obrovskou koulí oslnivého světla a několika silnými rázovými vlnami. Po mnoha měřeních se prokázalo, že nešlo o jadernou explozi, ani o explozi bomby se stlačenými uhlovodíkovými plyny, ani o explozi klasických trhavin. Současně s podivnou explozí došlo k selhání velkého počtu elektronických přístrojů, což naznačovalo možnost masivního výskytu EMP (elektromagnetický puls). Teprve po mnoha letech se mohli Holanďané dovědět, že to SSSR testoval efekt skalární zbraně v takzvaném „rozostřeném (defokusovaném) modu". Na Den nezávislosti USA 4.července 1976, vytvořili Rusové nad územím USA rozsáhlou interferenci zemského elektromagnetického pole s frekvencemi 3-30 MHz (tzv. „datlí signály"), která měla řadu nepříjemných
důsledků pro funkci lidského centrálního nervového systému. Dr.Bearden se zmiňuje o podivném úkazu na španělské Sahaře, kde vznikla 24.března 1977 nad zemí obrovská světelná kopule jako důsledek sovětského testu ochrany pozemních objektů pomocí skalárních zářičů. Na sklonku roku 1977 zahájil SSSR testy s ovládáním počasí, když palbou skupiny skalárních kanónů na dno severního Pacifiku otevřel několik mohutných zřídel horké vody a vytvořil tak silný efekt fenoménu El Niňo. Když Pentagon a některé důležité státní funkce postupně ovládli Ilumináti (Dr.Beter je nazývá „američtí bolševici") a začalo se schylovat ke lll.světové válce, měnila se studená válka ve válku nepříjemně horkou. Ilumináti (NSA) tajně vybudovali deset vojenských základen na Měsíci a prosadili rozmístění tajných amerických špionážních družic na orbitách nad vojensky a ekonomicky citlivými oblastmi SSSR. Protiúder na sebe nenechal čekat a vojenské jestřáby v Pentagonu zřejmě překvapil a tvrdě uzemnil. Během 17.-20.září 1977 sovětské stíhací družice Kosmos Pěrechvatčik 929 a 954 (Cosmos Interceptor 929 a 954) s elektrogravitačním pohonným systémem, pancéřované třívrstvým wolframovým pancířem, vymazaly americké družice z oběžných drah palbou neutronových částicových děl. Dne 27.září 1977 napadly sovětské Kosmos 954 tajnou základnu NSA (National Security Agency-tajná ozbrojená složka amerických Iluminátů) v kráteru Copernicus s téměř dokončeným mohutným infračerveným plynovým laserem GCDDB (Giant Carbon Dioxide Gas Dynamis Blaser) a soustředěnou palbou neutronových částicových děl pobili veškerou posádku. Krátce na to bylo stejným způsobem na přivrácené straně Měsíce neutralizováno dalších šest základen s rozestavěným plynovými lasery a tři zásobovací a opravárenské základny na odvrácené straně. Dne 27.řijna 1977 byl vypuštěn Sojuz 25, který byl tajně vybaven částicovými děly, skalárními zbraněmi, třívrstvým wolframovým pancířem a elektrogravitačním pohonem umožňujícím dosažitelnost všech vnitřních planet. Sojuz 25 se krátce zastavil u stanice Saljut 6 a 4.řijna 1977 v utajení pokračoval v přímém letu k Měsíci, kde přistál 16.řijna 1977 v kráteru Jules Verne na odvrácené straně Měsíce a vysadil zde početný výsadek vojenských osob a techniky. Oficiálně bylo oznámeno, že již přistál opět na základně v SSSR, takže celá „měsíční akce" proběhla v dokonalém utajení. Během zbytku řijna a listopadu 1977 již Rusové ovládli bez odporu celý Měsíc a převzali plnou kontrolu nad sedmi základnami NSA na viditelné straně a třemi na odvrácené straně. Dne 27.září 1977 tak USA prohrály bitvu o Měsíc a staly se druhořadou velmocí, zejména když SSSR umístil
ve stabilních postaveních ve výši 100-800 mil nad citlivými centry USA několik desítek útočných kosmických základen Kosmosfer s mohutnou palebnou silou skalárních a neutronových částicových zbraní. „Američtí bolševici" (Ilumináti) se stáhli do podzemní a v tajnosti připravovali odvetný úder nukleárními zbraněmi přímo na důležitá centra SSSR. Dodnes není objasněno, zda šlo o akci bez vědomí amerického prezidenta, vlády a kongresu, nebo zda tyto složky akci tajně schválily, ale oficiálně se od ní distancovaly pro případ neúspěchu. O víkendu 20.ledna 1980 se rozhodli „američtí bolševici", někdy ztotožňovaní se supertajnou organizací NSC (National Security CouncilTajná vláda) k překvapivému nukleárnímu napadení SSSR. V té době měly USA k dispozici celkem 82 nových speciálních bojových zařízení Subcraft. Subcraft je binární mobilní zařízení zahrnující v sobě současně ponorku a supersonický bombardovací letoun. Využívá plně „stealth" technologii (radarová nezjistitelnost) a nemožnost detekce klasickým sonarem. K cíli na nepřátelském území pluje v hloubce jako oceánská ponorka, nedaleko pobřeží se vynoří a startuje jako supersonický stealth letoun přímo k cíli. NSC a stratégové NSA předpokládali, že SSSR nemá k dispozici dokonalou moderní technologii zjišťování polohy cizích ponorek, proto přiblížení Subcraftů ke svým břehům včas nezjistí a tak Subcrafty budou mít výhodu momentu překvapení. Počítali i s tím, že sovětské nukleární odvetné zbraně i po tomto útoku budou odpáleny na území USA, takže zahyne 85-90% nic netušících a na útok nepřipravených Američanů. Subcrafty, postrádající výsostné znaky US Navy či US Air Force s izraelskými piloty-dobrovolníky v tichosti dopluly ve velké hloubce jako ponorky zčásti do Bílého moře (10 Subcraftů), zčásti do severní oblasti moře Kaspického (19 Subcraftů). Subcrafty sice nelze zjistit ani radarem ani sonary, ale Rusové měli vyvinutou novou technologii detekce cizích útvarů v mořích a v atmosféře, založenou na sledováni „atomické stopy" jakéhokoliv hmotného objektu. Tato technologie vešla později ve známost jako „Psycho-energetic Range Finding" (PRF). Dodnes není znám princip této detekční technologie, ale domnívám se, že se využívá změn ve spektru odražených neutronů částicových zbraní pracujících v nepřetržitém rozostřeném modu. Pomocí této tajné technologie Rusové sledovali americkou operaci od samého počátku, a když se Subcrafty u břehu zbavovaly ponorkové konfigurace (1:00 hod. washingtonského času), udeřily na ně skalárními kanóny z obřích Kosmosferů. Každý Subcraft se změnil v kouli páry, ohně a bělomodře zakalené vody. Touto pro Američany zcela překvapivou protiakcí končící zničením všech Subcraftů ještě před jejich vzletem dali Rusové NSC velmi tvrdou a účinnou lekci.
Jak se později ukázalo, NSC utopení ve své aroganci, byli nepoučitelní. Dne 12.dubna 1981 odstartoval na oběžnou dráhu kolem Země Space Shuttle Columbia s astronauty Youngem a Crippenem, kteří se měli při maximálním utajení pokusit rozmístit znovu nad územím SSSR devět supermoderních špionážních družic KH-11 a rovněž se pokusit o získání co nejvíce informací během přeletu Columbie nad Bajkonurem a Tyuratamem. Nad sovětským územím ale Columbii očekávalo sedm Kosmosferů s neutronovými částicovými kanóny připravenými k palbě. Columbie byla zničena během necelých deseti sekund čtyřmi salvami. Palbu vedly dva Kosmosfery (každý vypálil dvě salvy). První salvou byla zasažena pilotní kabina Columbie a oblast motorů, astronauti Young a Crippen byli ihned mrtvi. Druhá salva šla do nosu raketoplánu a do oblasti pod ložním prostorem, jejím účelem bylo vyřadit systém palubních počítačů. Kosmosfery oddělily palivovou nádrž Columbie a vedly její balistickou křivku tak, aby místo dopadu bylo v severním Atlantiku (dopad do Mexického zálivu, jižně od Louisiany) což velmi zmátlo NASA. Sověti podle původního plánu operace chtěli Shuttle Columbia donutit k přistání na území SSSR, aby získali družice jako důkazní materiál. To se jim ale nepodařilo, protože nečekaně jeden z palubních počítačů Columbie ožil a dal povel k sebezničení špionážních družic na palubě Columbie. Trosky Columbie byly rozesety po dráze 85 mil v oblasti jihovýchodně od Kázaně. NASA nikdy nepřiznala sestřelení raketoplánu Columbia, ale ani smrt astronautů Younga a Crippena. Zlovolnost NSC a její naprosté opovrhování lidskými životy dokládá skutečnost, že vedle originálu Columbie existovaly ještě tři naprosto dokonalé repliky uložené v tajné podzemní základně White Sands, rovněž oba kosmonaute měli své geneticky dokonalé klony, které je zastoupily při akcích s replikami Columbie, prováděných k oklamání veřejnosti. NSC totiž dopředu počítala s neúspěchem mise první Columbie. Manipulace s mrtvými kosmonauty Youngem a Crippenem je tak odporná, že lze stěží nalézt něco podobného v lidských dějinách. Jedna z replik Space Shuttle Columbia byla dopravena na Kennedyho kosmodrom na Floridě a vydávána za originál, takže NASA mohla s barnumskou reklamou oslavovala dosažené „vědecké úspěchy", což veřejnost i novináři a televize spolkly i s navijákem. Výroba lidských klonů, zvaných také „syntetici", podle mimozemské technologie pocházející od Gizeh Intelligence, byla osvojena na University of Utah (Salt Lake City) přibližně již kolem roku 1970 a již v roce 1977 v americké televizi proběhl pořad s vědci, kteří předvedli originál člověka a jeho klon. Relace byla na příkaz establishementu přerušena a již nikdy nebyla opakována, což poněkud neladí s tolik vychvalovanou americkou
svobodou slova. Skutečná „výroba" klonů probíhá na podzemní základně Mount Hood (asi 60 mil východně od Portlandu). Existuje údajně ještě několik dalších „výroben" klonů. Výroba plně dospělého klonu člověka trvá asi 14 měsíců (dnes je to prý kratší doba), ale musí probíhat v lokalitách majících stabilní geomagnetické pole a další specifické blíže neurčené vlastnosti. Údajně většina důležitých politických a vojenských činitelů má předem vyrobeného dvojníka, který je nahradí pokud originál vypoví poslušnost, nebo nečekaně zemře. Originál je pak zabit nebo „uklizen" v rámci programu Deep Freeze. Hitler měl údajně asi 12 klonů-dvojníků, ale v Portlandu měli údajně také nejen klony Hitlera, ale i několika nejvyšších nacistů. Originál Hitlera měl zemřít až v roce 1984. V Portlandu se výzkumu klonování účastnilo mnoho německých vědců, kteří na této mimozemské technologii pracovali již v Německu ve 40.letech a byli jako zajatci převezeni po válce i s rodinami do USA. Nacházíte nyní jasnější obraz pozadí a příčin brutálního zašlápnutí Pražského jara sovětskou botou? Nebyli jsme tehdy my sami příliš naivní a „polednoví" politici až na vzácné výjimky příliš hloupí, zmanipulovaní a zbabělí? Tyto informace pocházejí od vysoce postavené anonymní osobnosti v americkém establishementu, která si říká „One Who Knows" (jediný kdo zná). Poskytnuté údaje zpracovala skupina editorů pod vedením Dr.P.D.Betera. Jelikož vydání knihy zakázal americký establishement, Dr.Beter začal jednotlivé kapitoly vydávat formou „Audioletters No. 1-55", které rozesílal zájemcům. Na internetu nyní vychází přepisy zvukových záznamů prvních 31 kapitol. V očekávání budoucích událostí Podle rozhodnutí více než dvou třetin zástupců Andromédské rady měly být do 12.srpna 2003 odstraněny ze Země všechny mimozemské rasy, aby skončilo jejich bezohledné zasahování do věcí této planety a lidstva jež ji obývá. Podle informací z Andromédské rady zahájily její vojenské síly v roce 1996 (ozbrojené skupiny z Plejád, tau-Ceti a Procyonu) blokádu sluneční soustavy na úrovni oběhové dráhy Pluta a již několik obrovských lodí s kontingentem Dows aariannských hybridů vrátili na jejich základny v Orionu a Siriu B, přitom došlo k bojovému střetu se ztrátami na obou stranách (A. Visaeus). Válečné lodě Andromédské rady nalezly v březnu 1996 nedaleko naší sluneční soustavy zaparkovanou obrovskou drakonskou mateřskou loď původem z α-Draconis, která měla na palubě velké množství hybernovaných drakonských vojáků (Collier, zpráva z 11.5. 1996). V
současné době má být v blízkém okolí země zakotveno sedm válečných lodí Andromédské rady (tři z Procyonu, dvě z Andromedy a dvě z Plejád). Zejména přátelé z Procyonu nás lidi s velkou obětavostí chrání, protože se zotročení ze strany Greys zbavili teprve nedávno a proto mají přesnou představu o situaci pozemského lidstva. Nedávno, díky této blokádě byla, při startu ze dna Pacifiku v rovníkové oblasti, zachycena a obsazena obrovská loď Greys dlouhá asi 34 km. Na lodí byl uložen náklad více než 1 000 dětských těl v mrazících boxech, asi 8 700 živých hybridních dětí a více než milion nosičů uchovávajících lidem odebranou životní sílu, což představuje totéž množství zavražděných lidí. Tento, pravděpodobně nijak výjimečný případ ukazuje, jaké jsou skutečné cíle Greys na Zemi a co hodlají s lidstvem provádět. Podle Morenae bude na Zemi přítomno několik tisíc příslušníků duchovně vyspělých humanoidních ras, které ale do rozhodování lidí nemají zasahovat, ani je ovlivňovat. Měl jsem značné pochybnosti, zda technologie moci, kterou Andromédský koncil disponuje, je dostačující k tomu, aby všechny Aliens skutečně donutila odejít ze Země. Entita Deros, sídlící na Phobosu nepředstavuje nijak vojensky významnou sílu, ale mají k dispozici v současné době asi 3-3,5 milionů svých klonů (Dows) a biorobotů-vojáků usídlených ve 150 podzemních základnách jen na území USA. Tyto klony Greys mají dva závažné nedostatky, které velmi snižují jejich bojeschopnost a vojenskou použitelnost. Především mají krátký život a pak stačí přerušit jejich spojení s velicí centrálou, a v tom okamžiku se mění v nepoužitelnou smečku dezorientovaných živočichů neschopných samostatného vedení boje. Lze toho dosáhnout poměrně jednoduše ozařováním soustředěným paprskem vysokofrekvenční energie 710-750 MHz, která uzavírá „mentální okno" klonů. Nejsou použitelní ani k delším bojovým akcím na povrchu Země, zejména ve dne, protože jim velice vadí světlo Slunce, ale také kouřové plyny a exhalace. Bohužel tu je poměrně silně vyzbrojená armáda lidských klonů o počtu 35 000-40 000 klonů, vyšlechtěná s použitím speciální sirianské technologie úpravy a přeměny vědomí (technologie ELMINT, R.H.I.C. EDOM). Jedná se o klony vytvořené z takzvaného der dritte Batailon, tedy jednotky mladých fanatických příslušníků jednotek SS, které po kapitulaci z poraženého Německa beze stop zmizeli. A nad nimi stojí Black Monks (američtí Ilumináti) se svými podzemními základnami a válečnou technologií převzatou od Aliens a téměř absolutní globální vládou nad světem financí Země, což má být první stupeň vedoucí k nastolené Nového světového řádu (NWO). Ruské Kosmosfery a Kosmosy Pěrechvatčiky 929
však dokázaly zničit americké špionážní družice a stanice včasné výstrahy, ale také mohutné základny plynových laserů na Měsíci. Mohu-li dostupné informace akceptovat, je v současné době Měsíc ruským výsostným územím, totéž by bylo možno říci o Marsu a v běhu je „osahávaní" Venuše. Jak říká Švejk, „situace se mění každým okamžikem". Ovládnutím financí chtějí Ilumináti ovlivňovat světové dění a rozhodování národních vlád tak, aby všechny státy, nebo alespoň vymezené oblasti, byly udržování v režimu řízené krize. Tím má být znemožněno, aby si některé státy řídili svoji ekonomiku dle vůle vlastních občanů a byli pokornými poddanými Iluminátů. Malou ukázku toho, jak se škrcení národních ekonomik provádí, jsme zažili na vlastní kůži po revoluci 17.listopadu 1989. Pod demagogickými hesly „přestavby komunistické ekonomiky a finančnictví", byly doslova zničeny všechny zavedené a dobře prosperující podniky ne proto, že by produkovaly s vysokými náklady špatné neprodejné výrobky, ale protože představovaly obtížnou a nebezpečnou konkurenci pro evropské, americké a především pro nadnárodní korporace vesměs pod vlivem Iluminátů. Pseudoekonomická akce jako byla „kupónová privatizace", byla ve skutečnosti velmi efektivním nástrojem k ožebračení našeho národa. Hrubý odhad hodnoty národního majetku vloženého do této akce se pohybuje mezi 600 miliardami korun (odhady pravicových ekonomů) po 890 miliard korun (odhady nezávislých ekonomů). Více než 98% této částky bylo buďto „vytunelováno", nebo vědomě znehodnoceno. Ptám se, kam myslíte, že se přesunuly ztracené hodnoty z této akce, když místním zbohatlíkům uvízly za nehty jen nepatrné drobečky (méně než 50 miliard korun)? Když byl zničen, nebo alespoň destruován průmysl, přišlo na řadu finančnictví. Ve světovém bankovním světě bylo známo, že Češi rádi šetří a odhadovalo se, že v jednotlivých bankovních ústavech a spořitelnách mají lidé uloženo 800-900 miliard korun, což byl obrovský kapitál, který by umožnil prudký start nezávislé české ekonomiky, ale to bylo nežádoucí. Aby se odsálo co nejvíce kapitálu pohybujícího se mezi lidmi, byly narychlo zřízeny nové bankovní domy, kampeličky a podobné „vlčí organizace", které nabízely vkladatelům závratné zisky z uložených peněz. Tímto způsobem bylo odsáto dalších asi 450 miliard korun a vesměs šlo o celoživotní úspory starých lidí a celých rodin. Spodní odhad pravicových ekonomů a finančníků týkajících se zpronevěr a tak zvaných „ztrát z rizikových operací" českých finančních ústavů přesahuje 800 miliard korun s tím, že to je sotva polovina skutečných ztrát, které se nikdy nepodařilo vystopovat. Nezávislí ekonomové tento finanční odliv z České republiky za posledních deset let odhadují na 1,2 -1,4 bilionu korun (1 2001 400 miliard korun), a to je spíše blíže spodní hranici skutečnosti. Za
návrat do náručí kapitalizmu a „neomezené svobody podnikání", tak každý občan našeho státu (včetně starců nad hrobem a čerstvě narozených nemluvňat) nedobrovolně doplatil přímo či nepřímo nejméně částkou 120 000 korun. Pro peníze, obdobně jako pro hmotnost a energii, platí zákon zachování existence, takže jestliže v nějaké místní „černé finanční díře" zmizí větší částka peněz, musí se objevit znovu jinde. Kdo pak má asi v držení částku minimálně 1,2 bilionu českých korun? Pokud postupně dojdete k závěru, že ona „černá finanční díra" leží v působnosti propagátorů Nového světového řádu (NWO), pravděpodobně nebudete daleko od pravdy. Co ale s tím? Jenže to není ojedinělá událost nasvědčující tomu, že z ďáblova vejce Iluminátů se začíná klubat nový druh monetárního fašizmu. Od P.Schneidera pochází informace o tom, že vláda USA uzavřela s Gunderson Railroad Company v Oregonu kontrakt na dodání 107 200 speciálních železničních vagónů pro převážení vězňů a v každém vagónu je 143 kusů pevných pout znemožňujících pohyb vězňů. Prostý výpočet ukazuje, že s tímto vybavením mohou bezpečnostní složky najednou odvézt do koncentračních táborů 15 329 600 lidí. Když se o tom dověděl tisk, doslova explodoval obrovský skandál, ale všichni politici od kontraktu dali ruce pryč, odneslo to několik subalterních úředníků na ministerstvu dopravy, kteří rychle mřeli při tuze podivných nehodách. Která mocenská skupina v USA se připravovala na opakování pověstné nacistické Křišťálové noci, ovšem upravené pro americké dimenze? To se již nehovoří o tom, že v pouštní divočině Středozápadu bylo tajně vybudováno asi 80 koncentračních táborů, které by měly pojmout a izolovat asi 5% Američanů, o nichž se Ilumináti domnívají, že se budou bouřit proti „novým pořádkům". Posléze plánovači NWO připravili scénář přepadové jaderné války proti bývalému SSSR, která měla být zahájena v pátek 17.září 1982. Tito plánovači provedli statistické odhady důsledků sovětské jaderné odplaty pro nic netušící obyvatele USA a vyšlo jim, že první etapu odvetného úderu může přežít pouze sotva 20 milionů Američanů, z nichž nejméně polovina o něco později zemře na následky nemoci z ozáření, zranění či hladem. Ilumináti by tak konečně dosáhli svého cíle-zničení tří velmocí (USA, SSSR, Evropa), které jim stály v cestě k absolutní moci nad lidstvem. Chcete-li porozumět podstatě událostí a tendenci jejich vývoje, zkuste do svých úvah vpustit předpoklad, že Ilumináti jsou zčásti naturalizovaní pozemšťané, zčásti produkty křížení mimozemské a lidské DNA, zbytek tvoří klony s uměle vneseným vědomím (syntetici). Už vám svítá oč tu skutečně jde? Nedovedl jsem si představit, jak bude lidstvo, samo nesvobodné v říši
koncentrovaného finančnictví, řešit tento problém se zbraněmi o 1000 let zaostalými za zbraněmi Black Monks. Nukleární zbraně ztratily svoji důležitost jednak proto, že nosné rakety dokáží paprskové kanóny zničitdřív než dosáhnou cíle, jednak samy mohutné lasery, paprskové a částicové pulzní kanóny a emitory kulových blesků umístěné na Měsíci nejen efektivně sestřelují družice, startující rakety a strategické letouny, ale dokáží vyvolat rozsáhlá zemětřesení, plošné požáry lesů i měnit počasí a řídit vznik a pohyb ničivých tornád a cyklonů a aktivovat staré již zdánlivě vyhaslé vulkány (Operation Certain Sentinel, Project TX). Bez přímé pomoci Andromédské rady jsme i v této situaci bezbranní. Domnívám se, že k tomu již došlo prostřednictvím nových převratných ruských zbraní. Při vší úctě před ruskými vědci a inženýry, nemohu jednoduše přijmou předpoklad, že tato nová technologie je pouze produktem jejich vynalézavosti a tvořivosti, s níž převzali vynálezy N.Tesly a Dr.Moraye. Mám důvodné podezření, že tyto technologie ve skutečnosti pocházejí od Andromédské rady, která touto cestou umožnila pozemšťanům možnost řešit podstatnou část problémů s Aliens a Ilumináty vlastními silami. Jak efektivně spolupracují nadnárodní kapitálové a průmyslové korporace pod vedením Černých eminencí (Iluminátů, Black Monks, amerických a sovětských bolševiků atd.) svědčí následující příklad. Kolem roku 1930 vyřešil Nikola Tesla využití volné energie pro topení, svícení a pohon strojů. Po jeho dost podivné smrti veškeré písemnosti z jeho pozůstalosti zabavila FBI a dodnes nejsou k dispozici, protože se údajně ztratily. Koncem 60.let poskytla Andromédská rada několika inženýrům ve Švýcarsku podklady pro konstrukci motorů a topidel využívajících volnou energii. Nultá série topidel a motorů se plně osvědčila, ale pak se nad tím uzavřela voda. Mocné ropné a petrochemické koncerny nemohly potřebovat ztrátu obrovských zisků z těžby a zpracování ropy a plynu, proto se vší brutalitou své ekonomické moci zasáhly. O osudu konstruktérů motorů na volnou energii není nic známo. To je také jedna ze skutečných tváří Nového světového řádu (NWO), pro který je člověk a lidstvo pouhou nevýznamnou odečitatelnou položkou. Andromédská věda, zabývající se podobným oborem jako je naše futurologie, používá technologie pohybu v čase, a tak může „nahlížet" do toho, jaký bude pravděpodobný vývoj určitého problému, entity či fenoménu. Jelikož budoucnost je značně proměnlivá, neboť mezi přítomností a budoucností existuje řada kritických bodů, sebemenší změna, která v takových bodech nastane, se více či méně důrazně projeví v budoucnosti. Neexistuje teoretická možnost, že se z přítomnosti můžeme
mnohokrát vracet do určitého časového bodu budoucnosti a očekávat, že jej nalezneme pokaždé v témže stavu a nezměněn. Pravý opak je pravdou, protože „tak, jako dvakrát nevstoupíme do téže řeky, nevstoupíme vícekrát ani do téže budoucnosti". Tento zákon je důvodem, proč se mnoho předpovědí míjí s nastalou skutečností, mnohé předpovědi se neuskutečňují, jiné jsou posunuty v čase, nebo získaly jiné významy. Vždy za to mohou kritické body ve fraktálové projekci událostí, které může svoji vůlí ovlivňovat i sám cestovatel v čase (temporalnaut). Proto časové koordináty uváděné v předpovědích jsou v souladu se skutečností jen výjimečně, to mějme na paměti. Jen málokdo ví, že změny či nastavení parametrů ve zmíněných kritických bodech je vyhrazeno výhradně člověku, který svými činy a myšlenkami tyto změny vytváří, usměrňuje a dotváří. Ve svých knihách jsem mnohokráte upozorňoval, že naše myšlenky a činy představují obrovské potenciály energie, které vstupují do kritických bodů a uskutečňují v něm pozitivní či negativní transformace. Většina lidí již pochopila, že z nabité zbraně nemůže libovolně střílet do lidí, protože by ohrozila jejich zdraví a život. Bohužel je dost lidí, kteří své myšlenky a činy nosí „proklatě nízko" a bez rozmyslu s nimi zacházejí jako opilý kovboj při rodeu. Země je živoucí entitou, protože sama o sobě je zdrojem životní energie, a tím vstupuje i do harmonické fáze s ostatními živými entitami, především s lidmi a živými tvory. Jestliže člověk místo lásky a porozumění bude Zemi soustavně vracet negativní energii plynoucí z jeho činů a myšlenek, způsobí, že pozitivní energie Země již v určitém bodě nebude schopna negativní energii kompenzovat, a ta se vymkne kontrole. V kritických bodech začnou působit zesilující se momenty degresivních sil a Země se začne chovat jako osel napadený mračnem bodavého hmyzu. Počátkem minulého století zkoumal na objednávku americké vlády rakouský vědec Dr.W.Reich příčiny ničivých tornád a cyklonů, které stále sužují zejména americký středozápad. Zjistil, že příčina spočívá v nahromadění určitého druhu terestrické energie, kterou nazval Dead Orgon (Orgon smrti). Tato energie má modrou až fialovou barvu a vždy vyvolává bouře, zemětřesení a další přírodní pohromy. Nejzajímavější bylo jeho zjištění, že Dead Orgon je poměrně lehce ovlivnitelný lidskými myšlenkami, podobně jak to zjistil N.Tesla v případě kulového blesku. Negativními myšlenkami může trénovaný člověk vyvolat velké koncentrace Dead Orgonu a následující přírodní pohromy, stejně ale může dosáhnou koncentrace Live Orgonu (Orgon života) a jím dezaktivovat nahromadění Dead Orgonu. Země vytváří obě formy Orgonu, ale vždy jsou v rovnováze. Stejně tak člověk je schopen obě formy Orgonu tvořit a modulovat, protože člověk sám je zdrojem životní energie. Pokud obě
formy energie udržuje v rovnováze, žije v naprosté harmonii s Přírodou, což bez vědeckého výkladu znali šamani všech primitivních entit již dávno. Země má tendenci lokality nahromadění Dead Orgonu uzavřít do jakýchsi kapes, aby se dále nešířil. Většinou to jsou místa, kde zemřelo nebo bylo týráno mnoho lidí. Jsou to jakési bolestivé, hnisající boláky na těle Země, které ji mučí a oslabují. Je naší povinnosti pomoci léčit Zemi tím, že ve svých meditacích vytváříme Live Orgon a posíláme jej své matce Zemi. Nezabíjejme zbytečně živé tvory, neničme přírodu, staňme se přáteli a ochránci zvířat a stromů, zde všude mimoděk sami produkujeme Live Orgon, milujme své rodiny a přátele - i tím vytváříme mocný zdroj Live Orgonu. Pochopíme-li tyto prosté zásady, budeme spokojeně a plně žít, neporozumíme-li, zahltí nás Dead Orgon a utopí v nemocích a mentálních stresech. Vězte, že my sami jsme rozhodující silou ve vývoje, my dosazujeme proměnné do jeho kritických bodů. Morenae uvádí několik predikcí událostí, ke kterým by mělo dojít v horizontu let 2003-2012: 1) Mezi červnem a říjnem 2003 může dojit k tomu, že na nebi budeme marně hledat Měsíc, protože ten by mohl být jako nebezpečná válečná základna Aliens a Iluminátů odsunut do bezpečné vzdálenosti. Má být dokončen odsun všech Aliens ze Země, protože jinak hrozí obsazení Země Aliens (Orione Empire a Gizeh Command), kteří lidstvo z větší části vyhubí, zbytek zbaví svobody a zotročí. Vzhledem k tomu, že vládu nad Měsícem údajně převzali Rusové, nemusí k předpověděným událostem dojít, nebo budou mít méně razantní průběh, protože ambice Iluminátů Rusové, jak se zdá, účinně kontrolují a omezují. 2) Přispěla k tomu také skutečnost, že většina z kontingentu mimozemšťanů z Orion Empire byla přinucena ze Země odejít po zničení jejich 12 družic podpory jejich životních podmínek (nevyhovuje jim základní frekvence zemského elektromagnetického pole). Odchod mimozemšťanů z Orion Empire oslabil velmi značně mocenskou pozici amerických Iluminátů. Dodnes není jasné, kdo tyto mimozemské družice zničil, ale pravděpodobně to byly ruské Kosmosfery, které již „vyčistili nebe nad Zemí" od amerických špionážních družic a stanic včasné výstrahy. 3) V období 2003-2007 vstoupí učitelé a poradci benevolentních ras z Federace Světla, aby lidem pomáhali radou a chránili je před násilím ze strany Aliens. Do věcí lidské společnosti však zasahovat nebudou. 4) Mezi 2004-2007 se začnou postupně uvolňovat kódy zámků uzavírajících naší genetickou paměť a plně se budou aktivovat všechny
dosud blokované informace obsažené v naší DNA. Do roku 2007 si každý člověk bude v plném rozsahu vědom vlastní duchovní jsoucnosti, plné identity a z ní plynoucího údělu. 5) Mezi 2007-2012 bude lidstvo přesunuto do páté dimenze hustoty a krátce před tím exploduje supernova v oblasti Vegy, zemská osa se skloní o 17° a změní se poloha pólů, takže severní pól se bude nacházet v Saudské Arábii. 6) Do 3.prosince 2013 se předpokládá zhroucení světa třetí hustoty hmoty implozí (vnitřním zhroucením) a dokončení přesunu lidstva do dimenze čtvrté a páté hustoty. 7) Mezi 1996-1997 měla jedna třetina Japonska klesnout na dno moře. Japonsko odmítlo stát se součástí NWO, odmítlo Aliens poskytnout možnosti genetických experimentů s vlastní rasou, za což bylo potrestáno uměle vyvolaným zemětřesením v Kobe, které ale odlehčilo vnitřní pnutí v hlubokých zlomových zónách, a tím přispělo k odsunu data ničivého zemětřesení. 8) V roce 2003 se očekávají určité změny v poloze a intenzitě zemského magnetického pole. 9) Po roce 2012 se bude rodit mnoho dětí s třívláknovou DNA a řada lidí dosáhne prahu šesté dimenze a změní se v čistě energetické duchovní bytosti. Nastává éra, v níž role „mužského principu" bude ustupovat do pozadí a „ženský ochranný a tvořivý princip" bude přebírat řídící roli. 10) Hladina moří se do roku 2008 zvedne přibližně o 60 m a rozsáhlé pobřežní oblasti budou zatopeny. Zatopena bude Florida a povodí Mississippi s částí Texasu až po Velké jezero. Na západě moře zatopí pevninu až po jezero Lake Mead. 11) Vědecky bude potvrzena a demonstrována reinkarnace. 12) Do roku 2012 navážeme úzký kontakt s devíti mimozemskými rasami. 13) Bude přikročeno k používání čisté energie a opustí se ropa, uhlí a dřevo jako zdroje energie. 14) Bude potvrzeno, že každý člověk nese v sobě část Boha, je skutečně součástí velkého Božího plánu na ovládnutí stvořeného světa. 15) Bude prokázáno, že člověk se nevyvinul podle darwinovské evoluční teorie z humanoidů, ale je produktem genetické manipulace vyspělých bytostí (Mahátmů), přičemž ve své genetické matrici (DNA) nese fragmenty 22 mimozemských DNA. Díky své dokonalé genetické matrici je člověk archetypem královské dynastie určené k osídlování vesmíru. 16) Do 3.prosince 2013 se předpokládá zhroucení světa třetí hustoty
hmoty implozí (vnitřním zhroucením) a dokončení přesunu lidstva do dimenze čtvrté a páté hustoty. Jsou tu ale další očekávané události. Z nich na předním místě je událost planetárního významu, kterou by bylo možno nazvat „kvantovým skokem lidského vědomí", předpovězeným již v dávných časech v Kabale jako Těšuva, přicházející těsně před příchodem Mesiáše. Kolem kvantového skoku lidského vědomí existuje stále mnoho nejasného a zastřeného tajemstvím, pravděpodobně proto, aby tuto situaci nemohli nepřátelé lidstva zneužít proti němu samému a změnu vědomí znemožnit již v samém počátku. Situace se opakuje, protože entita Gizeh se pokouší ovlivnit duchovní život lidstva podobně, jako to před 2000 roky provedla entita Jehowah v případě židovského národa. Objevil se samozvaný prorok-bódhisattva Maitreya, který o sobě tvrdí, že je nejen posledním avatarem Krishny, spasitel muslimů Mahdí, navracejícím se maitreyou Buddhou, ale i přicházejícím Kristem. Tvrdí o sobě, a jeho stoupenci to nadšeně potvrzují, že ve své osobě spojuje Mojžíše, Buddhu, Krišnu, Krista i Mohammeda a že byl Bohem pověřen založit nové univerzální náboženství Nového věku (New Age), které by odstranilo všechny náboženské rozmíšky a vády. Domyslíme-li to do konce, musíme uznat, že cesta duchovního ovládnutí lidstva prostřednictvím jediné a jednotné církve, je dokonalým projektem na mentální ovládnutí velké části lidstva, aniž by bylo nutno komputerizovat několik miliard lidí pomocí psionických čipů. Před námi není jednoduchá a přehledná budoucnost a je nezbytné, abychom začali používat svůj mozek k důkladné analýze situace a nenechali se změnit ve zfanatizované stádo schopné čehokoliv, co jim jejich egregor určí. Pamatujte na to, jak svůj egregor dokázal zneužít A.Hitler, J.V.Stalin a některé vůdčí osobnosti terorismu. Jistá je pouze jedna věc - lidstvo se již na planetu Zemi ve třetí hmotné hustotě inkarnovat nebude. Budoucí události se představují v tak fantastických reflexích, že i ten nejopatrnější pokus o systémovou analýzu připravovaného kvantového skoku vědomí (změny matrice DNA a genomu) se vymyká všem dosavadním vědeckým a lidským zkušenostem. Nezbývá, než tento stav pojmout jako virtuální a tiše žasnout…
Textové přílohy HAVÁRIE UFO 1936 - na pobřeží Baltu havaroval diskový mimozemský letoun 1946 - Špicberky květen 1947 - Špicberky 1947 - u Paradise Valley v Arizoně 21. 6. 1947 - asi tři míle od ostrova Maury explodoval diskový letoun, množství kovových úlomků bílé a šedé barvy, strusko-vité stavené kusy velmi těžké (kus 10x15 cm - hmotnost asi 50 kg, což odpovídá spec. hm. = 33 g/cm3), 2. 7.1947 - letoun tvaru rejnoka - havárie u Roswelu v 10 hodin večer za bouře, tři mrtvoly malých EBE (120 cm vysocí), velké hlavy, chyběla trávicí soustava a rectum, vnitřek těl vyplněn tekutinou, místo uší otvor, místo nosu dvě dírky, velké šikmé oči, 30. 7 1947 - Tacoma, stát Washington, USA červenec 1947 - druhá havárie diskového UFO na planině San Augustin, asi 200 km západně od Brazelova ranče, tři mrtvá těla, 1 živý mimozemšťan, říjen 1947 - Phoenix, Arizona, USA 13. 2.1948 - Aztec, Nové Mexiko 25. 3. 1948 - východně od Aztecu v Novém Mexiku, vrak o průměru 33 m ležel na skalní plošině nad Hart Canyon, tvarově podobný Saturnu, uprostřed oválná kabina o průměru 6 m. Mrtvoly 16 členů posádky s kůží spálenou žárem. 7. 7.1948 - Larado, Texas 7. 8.1948-Mexiko listopad 1949 - zřícení UFO v Mexiku, 19. 7.1949 - Death Valley, Kalifornie 1949 - Roswell, Nové Mexiko počátek 50.let- zřícení u Fürstenfeldbrucku duben 1950 - Argentina 10. 9.1950 - Albuquerque, Nové Mexiko 6.12.1950 - zřícení UFO u Del Ria v Texasu 1950-Mexiko City kolem 15. 6 1952 - Špicberky, do ledu zapadlý diskový letoun o průměru 48,88 m, vysílající na frekvenci 934 Hz, na palubě nalezeno 7 silně ohořelých těl bytostí o výšce mezi 120-130 cm 14. 8.1952-Ely, N V 9. 9.1952-Špicberky
1952 - Špicberky 18. 4. 1953-S.W.Arizona 20. 5.1953 - zřícení UFO u Kingmanu v Arizoně 31. 5.1953 - Kingman, Arizona 19. 6.1953 - Laredo, Texas 10. 7.1953 - Johanisburg, Jihoafrická republika 13.10.1953-Dutton, MT 5. 5.1955 - Brighton, Anglie 18. 7.1957 - Carlsbad, Nové Mexiko 14. 9.1957 - Ubatuba, Brazílie kolem roku 1960 - u Brém v Německu, únor 1961 - na šlesvicko-holštýnském pobřeží u Timmendorfu (nedaleko Lübecku), byl nalezen vrak UFO 33 m dlouhý, vysoký 5 m, jehož zřícení zachytily radary, posádka 12 malých těl (výška 120-130 cm), velká hlava, štíhlé tělo, čtyři prsty bez palce, velké mandlovité oči. Američtí specialisté letoun rozdělili na 6 dílů a odvezli do USA. Metalurgičtí experti ATIC analyzovali kov pláště na základně Wright Patterson v Daytonu (Ohio) s výsledky: kov neobyčejně pružný a houževnatý, neznámého složení, připomíná směs kovu a plastu 18. 4.1962-Las Vegas, NV 12. 6.1962 - Holloman, AFB, Nové Mexiko 1962 - v severní části státu Nové Mexiko, 10.12.1963 - Cosford, V. Británie 10.11.1964-Fort Riley, KS 1964 - u San Cristobal de los Casas v Mexiku 9.12. 1965 - zřícení ohnivého tělesa asi 2 km od městečka Kecksburg v Pensylvánii, objekt tvaru zvonu s oblinou na spodku, průměr 3-4 m, délka 4-5 m, lesklý kov barvy světlého bronzu, povrch pokrytý neznámými hieroglyfy, loď vyryla asi 100 m dlouhou brázdu (kresba in M.Hesemann: Tajná věc UFO I., str.120; J.Fiebag: UFO-únosy lidí, str.162, 165). 27.10.1966-N.W. Arizona srpen 1967 - vrak UFO ze Súdánu, červenec 1968 - objekt UFO v Nepálu tvořený 4 částmi, 18. 7.1972 - Maroko, Sahara 10. 7.1973-N.W., Arizona 25. 8.1974 - Chihuahua, Mexiko 12. 5.1976 - Australská poušť 5.4.1977-SW, Ohio 22. 6.1977-NW, Arizona 17. 8.1977 - Tobasco, Mexiko
květen 1978 - zřícení UFO v Bolívii v provincii Tarija, 6. 5. 1978 - v 16:30 narazilo válcovité UFO, dlouhé 4 m, do boku hory El Taire nad řekou Bermejo v provincii Tarija, na hranicích Bolívie s Argentinou, 26.12.1980 - Rendlesham Forest, Norfolk, V. Británie srpen 1981 -? 1985 - poloostrov Kola, 29.1.1986 - havárie kulového UFO u Dalněgorska (severně od Vladivostoku) nárazem na horu Izvěstkovaja (615 m). UFO vzplálo oslnivým světlem bez exploze a hodinu dohořívalo. Na místě havárie se vytvořila velká magnetická anomálie, nalezeno několik kuliček z neznámé slitiny, kovově skelná tkanina a zlomky ocele. Místo havárie vyzařuje neznámé záření, které zvyšuje krevní tlak, urychluje množení bakterií, poruchy rovnováhy, zvýšení počtu bílých krvinek, mdloby. Ptáci se místu vyhýbali. Kuličky ze slitiny měly složení: 20% olova, 15% křemíku, 15% železa, 10% hliníku, 2% titanu, 2% stříbra, po 1% zinku, hořčíku, stopy Cu,Ca,V,Na,Cr atd. Větší kuličky o průměru až 4 mm obsahovaly wolfram a kobalt. Rentgenová analýza ukázala velmi hustou krystalovou síť. Skleněná tkanina byla tvořená jemnými zlatými drátky obalenými alfakřemenem, jiná vlákna obsahovala slitinu Au, Ag, Zn.Ni atd. Při zahřátí vláken na 2800°C tyto kovy zmizely a nahradily je Mo, Be, a alfa-Ti. listopad 1988 - Afghánistán 7. 5. 1989 - sestřelení UFO tvaru šišatého míče exp. laserovým dělem Thor 2 instalovaném na letounu Mirage FUG, vrak dlouhý asi 20 m spadl v poušti Kalahari na hranicích Jihoafrické republiky a Botswany, na palubě 2 humanoidi šedomodré barvy kůže, s velkou hlavou a očima mandlového tvaru, výška 130 cm. červen 1989 - Jižní Afrika červenec 1989 - Sibiř 4.11.1989 - Carp, Ontario, Kanada 28. 11.1989 - sestřeleno (laserovým dělem?) UFO tvaru bumerangu nad supertajnou laboratoří Brookhaven na Long Islandu, vrak spadl do zátoky Moriches. 2. 9.1990 - Megas Platonos, Řecko 24.11. 1992 - další sestřel v 19:12 hod., vrak spadl do parku South Haven,(M. Hesemann: Tajná věc UFO II., str.22; List of Crashes by Phoenix Foundation; CSETI UFO Crash List). KREVNÍ SKUPINY: 0
- původem nejstarší (asi 40 000 let), entita používala maso jako základní zdroj výživy (lovci, rybáři, sběrači), krevní skupina Atlanťanů a jejich potomků amerických Indiánů,Eskymáci také těla s inkarnovanými entitami Atlanťanů(?), (Arabové?), neobsahuje žádné antigeny, protilátky proti sk. A i B, mimořádný výskyt u indiánských entit obou amerických kontinentů (a Rh+). U Indiánů téměř chybí sk. A i B, vysoká četnost sk. 0, a chybí Rhfaktor A - mladšího původu, vznik patrně mutací skupiny 0 vlivem změněné skladby potravin s nižším obsahem živočišných bílkovin (zemědělci), větší odolnost vůči infekčním nemocem, krevní skupina Árijů a Keltů, zejména západní Evropa (Angličané, Skotové, Francouzi, Belgičané, Italové, Němci?), střední Evropa, evropská část Středozemí (vč. Korsiky, Sardinie, Španělska, Turecka, Balkánu), antigen A, protilátky proti skupině B, vysoká četnost u australských Aboriginů, skupina B je typická pro europoidní plemeno B - himalájská krevní skupina horských a stepních kmenů (Mongolové,Číňané, Indové) žlutá rasa typická pro mongoloidní plemeno, hnědá rasa potomků Lyranů, hlavní potraviny pastevců (mléko, maso), má být stará asi 15 000 let. Pákistán, Indie, typická pro kavkazskou skupinu, strava založená na masu a mléce, geografické vymezení dost ostré v pásu: Euroasie, Indie, Mongolsko, Čína, Japonsko, v západní Evropě je málo rozšířená, neobvykle vysoká četnost skupiny B je u Němců, Rakušanů, Indů, severní oblasti Číny, Korea (velmi málo sk. A),židovské skupiny Aškenázů a Sefardů, v Evropě je obecně nízká četnost sk. B, antigen B, protilátky proti sk. A, téměř chybí u indiánských entit Severní a Jižní Ameriky a u australských Aboriginů AB - poměrně vzácná, patrně důsledek genetického mísení skupiny A a B, je nejmladší a vznikla asi míšením ras, v Evropě se objevuje až před 10-12 stoletími (nájezdy východních barbarů). Finové, Arabové, Rusové, španělští Židé, Arméni, Litevci. V Maďarsku se objevuje až s příchodem Langobardů, antigen A i B, žádné protilátky neobsahuje. V České republice je nejčastější skupina A, na druhém místě je entita se
skupinou 0, třetí v pořadí má skupinu B, entita se skupinou AB je vzácná (P.J. D'Adamo a C.Whitneyová: Výživa a krevní skupiny; N.N. Čeboksarov a I.A. Čeboksarovová: Národy, rasy, kultury. MF Praha, 1978). Mayové mají mnoho znaků shodných s plemenem Mongolů, v krvi chybí Rh-faktor. Rasové skupiny a krevní skupiny: Kavkazská skupina - (árijské kmeny, Keltové, Slované), vysoká četnost sk. A, Rh-. Stará původní evropská skupina - značná četnost sk. 0, chybí sk. B, až 30% četnost Rh-, typičtí jsou Baskové. Mongolská skupina - chybí Rh- a sk.A2, vysoká četnost sk.B, méně sk.A. Afromalajská skupina - málo Rh-, značná četnost sk. A2, střední četnost sk. 0,A,B. Australská skupina - vysoká četnost sk. A a 0, téměř chybí sk.B. Američtí Indiáni - téměř chybí sk. A,B a Rh-. Vysoká četnost sk. 0. Podzemní základny mimo USA Austrálie - základna Pine Cap v centru kontinentu, startují odtud tajné lety k Měsíci, další je v Snow Mountains. V bývalém SSSR - pohoří Tien Shan na severním okraji pánve Xinjieng (Tarimská pánev) se nachází společná podzemní základna Aliens(?)-SSSRUSA, další rusko-Aliens základna je na Uralu (severně od města Sjerov), další se nacházejí na Kam-čatce (Karaga, Sakajin). V Iránu je velká podzemní základna v poušti v centrální části a od ní vede podzemní tunel až k Rudému moři a Indickému oceánu. V Indickém oceánu je to základna pod ostrovem Diego Gar-cia, kde se nachází jeden z vrcholů zemské energetické sítě. Další základna je pod ostrovem Masurin. V Alžírsku je základna v hloubi pohoří Tahot. V Súdánu je v oblasti Nyala Range. V Zaire leží západně od Kindu. V Botswaně je to základna u Kamahaki a v oblasti Jižních ostrovů Sandwich. V Egyptě je jedna základna na hranicích s Lybií, která je velikostí srovnatelná se základnou u Marylandu v USA. Další velká základna se nachází západně od Káhiry na plošině Gizeh, má se zde podílet i americká
NSA. Ve Švýcarsku je velká základna pod Mont Blanc - je to základna Andromedské rady (přítomno 7 mimozemských ras). Další základna Andromedské rady se nachází pod horou Mount Shasta, v pohoří Grand Teton a v Kanadě u Banffu. Ve Skandinávii je základna východně od Narviku, dále pod švédským ostrovem Gottland. V Jižní Americe je řada podzemních základen v Andách, v Chile je to severně od Calama, v Brazílii se nachází základna u Moto Bravo Cuinva. V Kanadě je nedaleko Calgary v Albertě. V Britské Kolumbii je to Dawson Creek. V USA je mnoho podzemních základen (viz obrázky). V Kalifornii to jsou Twenty-Nine Palms, Death Valley, Edwards AFB, Bishop. Je zde systém tvořený 19 mílemi jeskyní a tunelů v Yucca Mountains, kde se vyrábějí gravitační letouny, spadají pod zařízení (provozy) S4, byly vybudovány firmou A.A.Mat-thews Construction Company (Maryland).Literatura: 1)R.Sauder: Underground Base and Tunnel Links. [http://www.spacecom.af.mil/usspace/cmocfb.htm; http://home.earthlink.net/~tannlund/subterranean.htm] 2)A.Collier: Defending Secred Ground. [http://www.andromedaninsights.com/download/dsg1.pdf]
Vysvětlivky ACRONYMA (USA): A2 - Air Force Intelligence ADC - Aerospace Defense Command ADLA - Assistant Director For Legal And Legislative Affairs(NSA) ADPL - Assistant Director For Policy And Liason (NSA) ADPR - Assistant Director For Plans/Resources (NSA) ADT - Assistant Director For Training ADVA - Advanced Soviet-(One of the 4 major operational divisions of the NSA's production orginization; combined with GENS into a group) AEC - Atomic Energy Commission AFB - Air Force Base AFESC - Air Force Electronic Security Command AFGWC - Air Force Global Weather Control AFIS - Air Force Intelligence Service AFM - Air Force Manual AFOC - Air Force Operations Center AFOSI - Air Force Office Of Special Invetigations (Headquarters-Bolling, AFB, Washington, D.C.) AFR - Air Force Regulation AFSA - Armed Forces Security Agency AFASC - Armed Forces Security Agency Council AFSS - Air Force Security Service ALLO - All Others-(One of the major operational divisions of NSA's production organization now known as G Group) AMB - Ambassador AMC - Air Materiel Command ANCIB - Army-Navy Communications Intelligence Board ANNCICC - Army-Navy Commmunications Intelligence Board Committee ANG -Air National Guard APRA - Advanced Research Projects Agency AR - Army Regulation ARC - Ad Hoc Requirements Committee ARDF - Airboene Radio Direction-Finding APRO - Aerial Phenomena Research OrganizationATC - Air Traffic Control
ARTC - Air Route Traffic Controller ASA - Army Security Agency ASD - Applied Science Division (CIA) AST - Atlantic Standard Time ATIC - Air Technical Intelligence Center (Wright-Patterson AFB, Dayton Ohio BMW - Bomb Wing CAUS - Citizens Against UFO Secrecy CFS - Canadian Forces Station CGS - Coast Guard Station CIA - Central Intelligence Agency CIC - Counter-lntelligence Corps CIC - Combat Information Center CINCINORAD - Commander-in-Charge, NORAD CINCPAC - Command in Chief, Pacific CO - Commanding Officer COMINT - Communications Intelligence (NSA) CP - Command Post CSC - Central Security Control (Air Force) CZ - Control Zone CUFOS - Center for UFO Studies. DATT - Defense Attache (U.S. Embassy) DCD - Domestic Collections Division (CIA) DCSOPS - Deputy Chief of Staff for Operations and Plans (Air Force) DDO - Deputy Director for Operations (Air Force) DIA - Defense Intelligence Agency DMZ - Demilitarized Zone (Vietnam) DO - Duty Officer FAA - Federal Aviation Administration FBI - Federal Bureau of Investigation FEMA - Federal Emergency Management Act FISA - Foreign Intelligence Surveillance Act FOIA - Freedom of Information Act FUFOR - Fund for UFO Research GCI - Ground Control Intercept GMT - Greenwich Mean Time GSW - Ground Saucer Watch INYSA - Assistant Chief of Staff, Intelligence, USAF (Science and Technology Branch, Directorate of Response
Management) INZ - Aerospace Intelligence Division (AFIS) INZA - Editing, Debriefing, and Continuity Branch (AFIS) JACL - Judge Advocate General, Litigation Division (Air Force) JANAP - Joint Army Navy Air Force Publication JCS - Joint Chiefs of Staff JTIDS - Joint Tactical Information Distribution System. KISR - Kuwait Institute for Scientific Research KM - Kilometer. LCF - Launch Control Facility (Air Force) LEO - Low Earth Orbit. MUFON - Mutual UFO Network, Inc. NAVPIC - Naval Photo Interpretation Center NAVSPASUR - Naval Space Surveillance System NCOC - National Combat Operations Center NEPA - Nuclear Energy for the Propulsion of Aircraft NICAP - National Investigations Committee on Aerial Pheno-mena NM - Nautical Mile NMCC - National Military Command Center NORAD - North American Aerospace Defense Command NPIC - National Photographic Interpretation Center NRL - Naval Research Laboratory NSA - National Security Agency NSF - National Science Foundation OAM - Operation Animal Mutilation ONI - Office of Naval Intelligence OSI - Office of Special Investigations (Air Force) OSI - Office of Scientific Investigation (CIA). PACAF - Pacific Air Forces RAPCOM - Radar Approach Communications RAPCON - Radar Approach Control SA - Special Agent SAC - Special Agent in Charge (FBI) SAC - Strategie Air Command SAC/HO - Strategic Air Command Office of History SAFOI - Secretary of the Air Force Office of Information SAO - Smithsonian Astrophysical Observatory SAT - Security (or Sabatage?) Alert Team SBI - Special Background Investigation SIGINT - Signals Intelligence (NSA) SIGLEX - Special Interest Group On Lexicography
SIGTRAN - Special Interest Group On Translation SIGVOICE - Special Interest Group On Voice SIOP - Single Integrated Operations Pian (U S nuclear war plan) SIPG - Special Intercept Priorities Group SIS - Signal Intelligence Service SL - Squadron Leader SOLIS - SIGNET Acronym On Line Intelligence System SPADATS - Space Detection and Tracking System (NORAD) SPS - Security Police Squadron SSA - Signal Security Agency SSB - Soft Support Building (Air Force) TCA - Terminal Control Area TCU - Terminal Control Unit TIA - Temperature Inversion Analysis UGM - Unusual Ground Markings USAF - United States Air Force USG - United States Government ACRONYMA (Kanada) AD-Ottawa - Air Desk ASI - Air Speed Indicator CAF - Canadian Air Force CANFORCHED - Canadian Forces Headquarters CANMARCOM - Canadian Maritime Command CAS - Chief of Air Staff (RCAF) CCG - Canadian Coast Guard CERVIS - Communication of Emergency Report of Vital Intelligence Sighting CFAO - Canadian Forces Air Order CFB - Canadian Forces Base CFS - Canadian Forces Station CGC - Coast Guard Cutter CNAS - Canadian Naval Air Station. DAI - Department of Air Intelligence (Canada) DAI - Director of Air Intelligence DAO - Director Air Operations DATT - Defense Attache (U.S. Embassy) DCD - Domestic Collections Division (CIA) DCSOPS - Deputy Chief Of Staff For Operations And Plans (Air Force) DDO - Deputy Director For Operations (Air Force)
DIA - Directorate of Intelligence Air Force (RCAF) DMI - Director of Military Intelligence DND - Department of National Defence DNI - Department of Naval Intelligence DO - Directorate of Operations DO - Duty Officer DoT - Department of Transport (now Transport Canada) DRB - Defence Research Board DSI - Director of Scientific Intelligence DS8 - Defense Secretariat 8 ELINT- Electronic Intelligence ELMINT - Electro-Magnetic Intelligence (Code Empire, Code Eva). F/L - Flight Lieutenant G2 - Army Intelligence GAO - Government Accounting Office GC - Group Commander GCA - Ground Control Approach (using radar) GCCS - Government Code And Cypher School GCHQ - Government Communications Headquarters GCI - Ground Control Intercept GG - Government Grade-(lnstead of using GS1 to GS 18 - only for Government employees, such as NSA employees) HFDF - High Frequency Direction Finding HMCS - Her Majestys Canadian Ship [Canadian Navy] HUAC - House Un-American Activities Committee HUMINT - Human Intelligence ICI - Interagency Committee On Intelligence IDA-CRD - Institute For Defense Analysis - Communications Research Division IDP - Intercept Deployment PianIEC - Intelligence Evaluatíon Committee INSCOM - U.S. Army Intelligence And Security Command INTELPOST- International Electronic Post INTELSTAT- International Telecommunications Satellite INYSA - Assistant Chief Of Staff Intelligence, USAF(Science and Technology branch, directorate of response management) INZ - Aerospace Intelligence Division (AFIS) INZA - Editing, Debriefing, And Continuity Branch (AFIS) IPB - Intercept Priorities Board
IRIS - Infared Intruder System JAGL - Judge Advocate General, Litigation Division JANAP - Joint Army Navy Air Force Publication JCS - Joint Cheifs Of Staff JIC - Joint Intelligence Committee JOSAF - Joint Operations Support Activity (Frankfurt, Germany) JPL - Jet Propulsion Laboratories JRC - Joint Reconnaissance Center JSPC - Joint Sobe Processing Center JTLS - Joint Technical Language Service LASP - Low Altitute Surveillance Platform LCF - Launch Control Facility LOB - Raymond E. Linn Operations Building LP MEDLEY- CIA Cryptonym (for an operation in support of the NSA) LRTS - Long Range Technical MS - NSA Office Of Security MAJI -Major Agency For Joint Intelligence MI-8 - Military Intelligence Section 8(codes and cyphers search) MID - Military Intelligence Division MPRO - Machine Processing Section of NSA's Production NASA - National Aeronautics And Space Administration NATO - North Atlantic Treaty Organization NAVSPASUR- Naval Space Surveillance System NCOC - National Combat Operations Center NEPA - Nuclear Energy for the Propulsion of Aircraft NM - Nautical Mile NMCC - Natinal Military Command Center NORAD - North American Aerospace Defense Command NPIC - National Photographic Interpretation Center NRC - National Research Council NRL - Naval Research Laboratory NRO - National Reconnaissance Office NSA - National Security Agency (Fort Meade, Maryland) NSF - National Science Foundation ONI - Office Of Naval Intelligence OSI(1) - Office Of Special Investigations (Air Force) OSI(2) - Office Of Special Investigations (CIA) OSS(1) - Office of Strategic Services OSS(2) - Office Of Space Science RAF - Royal Air Force Of Great Britain
RAPCOM - Radar Approach Communications RAPCON - Radar Approach Control RCAF - Royal Canadían Air Force RCMP - Royal Canadian Mounted Police RCC - Rescue Coordination Center
OBRÁZKY
Obr.1 Paprsek skalární energie v rozostřeném modu, vyzařovaný z ruské základny v kráteru Copernicus, kterým je monitorován start raketoplánu Atlantis v podvečer 18. 2. 2001 (NASA P. McCracken).
Obr. 7 Lebka „Starchild" a první filiální linie míšenců A, B -genetičtí rodiče (A
= mimozemšťan, B = člověk), Cl - C3 - první filiální generace potomků
Obr. 8 Trpaslík z Wyomingu
Obr. 15 Lebky z pohřebiště v okolí Tiahuanaca s četnými otvory neznámého původu
Obr. 16 Mohutná vádí a naplaveniny na pampách poloostrova Paracas v Peru svědčící o dávných mohutných deštích
Obr. 17
Zničené podzemní hangáry se zbytky vyznačených letových tras na Povrchu
Obr 18a-b a -plastiky rozličných rasových typů starobylých populací b -plastiky žen různých ras kdysi obývajících Peru, které sestavil D. Eden s použitím nálezů na lokalitě Acambaro
Obr. 43 Mapa zámořského území III. Říše Neu Schwabenland (list č. 487), pocházející z archivu technické divize SS Schwarze Sonne. Černé obdélníky označující pravděpodobnou polohu podzemních základen, dílen, skladů a ubytoven, černé vlajky na břehu ledového šelfu označuji polohu povrchových kontrolních stanic, černé kroužky určují přibližnou polohu zakotvených zásobovacích a hlídkových lodí, ovál vymezuje polohu skupiny jezer s horkou termální vodou, v jejichž blízkosti se měla nacházet hlavní podzemní základna Neu Berlin, jejíž přesná poloha není známa a proto není na mapě vyznačena.
Obr. 44 Mapa Antarktidy (Carte des Terres Australes), zhotovená francouzským kartografem P. Buachem v roce 1737 na základě starých map pocházejících z dob Ptolemaiovců. Zakresluje Antarktidu jako dva velké ostrovy bez ledu, oddělené širokým mořským průlivem [http://acension200.com/Shift-of-the-Ages/shiftl2.htm]
Obr. 45 Zakreslení pravděpodobné situace na konci II. světové války do současného satelitního snímku Antarktidy podle radarových měření: černá plocha vyznačuje přibližnou polohu průlivu mezi oběma antarktickými ostrovy, bílé čtverečky označují 12 německých podzemních základen, propojených síti tunelů, kolečka označuji polohu dvou povrchových německých základen na pobřeží Neu Schwabenland při ústí průlivu.
Obr. 46 Dobový snímek z archivu SS Schwarze Sonne pocházející z roku 1942 zachycuje Haunebu I nad osobním automobilem.
Obr. 77 Zkouška atomové bomby na ostrově Rügen dne 12. 10. 1944 v 11,45 hodin středoevropského času, fotografováno ze Stralsundu s použitím silného kobaltového filtru
Obr. 78 Podzemní laboratoře a závod Jonasthall S II u Thürineenu fotografie Z května 1945
Obr. 85 Přibližná dislokace podzemních základen Aliens a NSA v USA (podle informace z Andromédské rady)
Obr. 86 Siť podzemních tunelů propojujících podzemní města a základny „ Temného světa " v středozápadní a západní části USA
Obr. 87 Podzemní základny a vstupy do podzemních areálů ve světě, stav. v roce 1996 (podle informací z Andromédské rady)
Obr. 88 Samochodný krtek používaný k raženi podzemních tunelů. Dvě malé postavičky jsou Dows.
Obr. 91 Lokalizace polohy starobylých ruin, nově vybudovaných zakladení a podzemních rezervoárů vody na odvrácené straně Měsíce (podle Andromédské rady). Použity stejné značky jako v obrázku 90
Obr. 92 Kresba typického „nosatého velkého Greye", zvaného Dero neboli Xhumz
Obr. 93a-d Několik portrétů zástupců hlavních rasových skupin Drakonů podle Kesary [http://www.anw.com/kesara], upraveno
Obr. 95a,b Portréty monster (plodů) „Hu-brid" a „Re-brid" z křížení genomu člověka a Aliens, prováděných v genetických laboratořích v Dulce
Obr. 96 Umělé matečnice (inkubátory) pro řízený vývoj plodu, laboratoř Dulce
Obr. 97a,b Obrázky některých monster pocházejících z genetických laboratoří Greys a - Gorothité, b - Dorneani Používají se při speciálních montážích a opravářských pracích na
mimozemských základnách.
Obr. 98a-f Galerie několika subtypů Dows (Greys)
Ing. Ivo WIESNER „GAMBIT MAHÁTMŮ" Vydalo nakladatelství AOS PUBLISHING V Ústí nad Labem v roce 2004 Redakční úprava: Ivana Hofmannová Spolupráce na grafické úpravě: Jaroslav Lehar Veškerá práva vyhrazena 1.vydání ISBN 80-86063-55-0 Doporučená cena: 369,- Kč vč. DPH Tisk: Slezská Grafia Opava
