Gabrielina Hut
Velikost:
(střední)
N 50° 36.734 E 013° 21.119
Gabrielina Hut Moje první keš se nachází v krásném prostredí Telcského údolí, do kterého Vás privede modrá turistická trasa z Brandova ci z Rudolic v Horách nebo zelená turistická trasa z Kalku. Ke keši se mužete vydat pešky nebo na kole. Historie Gabrielina Hut ležela v Krušných horách v nadmorské výšce 590 m, v údolí Telcského potoka. Od Kalku byla vzdálena necelé 4 km na SV a její katastr meril 1 193 ha. Ves byla založena roku 1779. V letech 1778 - 1780 budoval hrabe Jindrich Rottenhan, majitel Cerveného Hrádku, železárnu. Na pocest své dcery Gabriely nazval hut Gabrielinou hutí a tento název prenesl i na vznikající vesnici. Do té doby zde bylo jen pár roztroušených domku uhlíru a lesních delníku. Nekteré prameny ovšem uvádejí, že nove založená osada nebyla prvním osídlením na tomto míste - ješte dríve tu prý stávala vesnice zvaná Telc. Zrejme proto se také nekdy jako datum vzniku osady uvádí rok 1632. Téhož roku byla také postavena Thunská silnice do Rudolic v Horách. Silnice do Brandova vznikla až v roce 1833. Zajímavé je, že až do roku 1918 se vedle nemeckého názvu Gabrielahütten udržel i ceský Gabrielina Hut. Od roku 1869 byla vesnice osadou Kalku, po roce 1938 byla nejakou dobu administrativne pripojena k Brandovu. Gabrielina Hut nebyla nikdy velkou vesnicí, nemela kostel ani hrbitov, pouze od roku 1838 jednotrídní školu. Farou i poštou patrila ke Kalku. Okolní lesy byly bohaté na zver. Také zde zachycovali polenové dríví, plavené sem po potoce. Severovýchodne od Gabrieliny Huti bývala pri státní hranici tzv. Žlutá pila. Prumysl v Gabrieline Huti Zdejší podnik byl pobocným závodem železáren v Kalku a pomerne dlouho mel jen 1 hamr na zpracovávání železa. Pak se výroba zacala rozširovat, zvlášte když se majitelkou po smrti otce stala Gabriela, provdaná za hrabete Jirího Buquoye. Postupne zde byla vysoká pec, drtírna rudy, tri tycové hamry, plecharský hamr a cínovna. Na pocátku 19. století byly všechny zdejší hamry premeneny na plecharské. Roku 1835 byla zrízena také válcovna plechu a výroba byla velmi úspešná. Roku 1842 byla válcovna rozšírena ješte o cínovnu na výrobu leštených anglických plechu.
V roce 1859 patrily k huti 3 hamry se 3 nadhazovacími kladivy a 3 vodními koly, válcovna plechu s 5 žhavícími výhnemi na drevo a hnedé uhlí a 2 nužkami, válcovna na leštení plechu, pudlovací pec a válcovna tycí. K pohonu sloužil parní stroj o 36 KS a vodní kolo o 10 KS. Roku 1857 byl již zaveden parní buchar a k vytápení pecí sloužil Siemensuv generátor. Roku 1858 nechal hrabecí lesní úrad instalovat stroj na výrobu šindelu, pohánený vodním kolem. Konkurence nových železáren nakonec privodila konce zdejší železárny, která mela nejen špatné dopravní cesty, ale i prísun málo bohatých surovin. Na pocátku 60. let 19. století prodala hrabenka Isabella Trauttmannsdorfová, rozená Buquoyová, majitelka Cerveného Hrádku, železárnu „Krušnohorské železárské a ocelárské spolecnosti v Chomutove". Ani ta však neuspela a provoz byl zastaven v roce 1874. Pak se však noví majitelé 6 let pokoušeli provoz obnovit, ale marne a výroba roku 1882 definitivne skoncila. V roce 1890 se zdálo, že prumysl v Gabrieline Huti znovu ožije. Karel Engelhart z Rübenau v Sasku, jeden z majitelu z roku 1876, zrídil v objektu zrušené hute továrnu na drevitou šedou lepenku. Pohon obstarávala turbína, pohánená vodou Telcského potoka. Další podnikatel si tu otevrel firmu vyrábející drevené pažby k detským puškám. Ve vesnici byly tehdy dva hostince, jejichž majitelé meli i reznictví a jeden kramár. V léte se jim živnosti celkem vyplácely, nebot sem jezdilo mnoho turistu a letních hostu, ale v zime to bylo horší, protože vesnice bývala úplne odríznuta od sveta. A tak výroba i živnosti zacaly upadat. Navíc papírnu postihl v roce 1894 požár. Existence obce byla závislá na prumyslu a když zanikl, zustalo tu jen nekolik rodin lesních delníku. Ostatní se odstehovali predevším do Kalku a Brandova. Odsun obcanu nemecké národnosti v roce 1945 pak Gabrielinu Hut úplne vylidnil a obec již nebyla osídlena. V roce 1955 byla úredne zrušena a její katastr byl pripojen ke Kalku. Zdejší zástavba byla zbourána v roce 1959.
Soucasnost Z vetšiny domu se dodnes dochovaly jen zbytky základu a terénní nerovnosti, z nekolika dosud stojí zbytky zdí postavených z cihel a modré strusky, kterou zde mužete najít ve velkém množství na ceste v podobe modrých a tyrkysových kaménku (skvelý suvenýr). Zretelných je i nekolik sklepení. Z pozustatku zaniklé obce stojí za pruzkum torzo domu v jižní cásti osady po levé strane cesty do Rudolic v Horách. Dochovala se z nej vetší cást obvodových zdí a dve cástecne
zahloubené místnosti. V severovýchodní cásti osady po pravé strane cesty do Brandova se zachoval asi 10 m dlouhý vyzdený klenutý sklep (výška asi 2 m). Puvodní vstup býval na východní strane; na západní strane je jen úzký otvor. Zaniklou obec také pripomíná nedávno obnovený vodní rezervoár s kamennou hrází na Telcském potoce - v parném léte ideální místo k osvežení, prípadne ke koupání (pouze pro odvážné - voda v prehrade je dost studená). V prípade horšího pocasí prijde vhod spíše drevený turistický prístrešek, nedávno postavený poblíž vodní nádrže. (text cerpán z knihy Zaniklé obce Chomutovska IV) [CZ]: v rohu zdi
Zlutá pila / Yellow saw (saw-mill) Velikost:
(střední)
N 50° 37.140 E 013° 21.745
Popis keše
Žlutá pila / Yellow saw (saw-mill) Prakticky na hranicích s bývalou NDR, která v okolí prochází nekolik kilometru korytem Nacetínského potoka, se nacházejí terénní pozustatky pily (Gelbe Brettmuhle / Steins Brettmuhle). Výroba pily byla pohánena vodou ze zmíneného potoka, jejíž odklon zacínal štolou (foto dodám pozdeji), poté tekl podél cca 5m vysoké operné zdi (obr.1) a dále již i do dneška pomerne zachovalým korytem náhonu (obr.2), které vede podél modre znacené turistické stezky.
Na dalším obr.3 vidíme rozdvojení náhonu ješte pred vtokem do pily, kde se nadbytecná voda
vlévala zpet do potoka. Na obr.4 vidíme misto, kde stávala již samotná pila. Hnaná voda byla poté svedena pod pilu.
Za pilou pak voda vyústila z podzemí, tekla podél další celkem zachovalé, cca 4m vysoké, operné zdi (obr.5) a poté se již vlévala zpet do potoka. Na posledním obr.6 vidíte výsek z mapy z II. vojenského (Františkovo) mapování z let 1836-1852, kde již pila byla zakreslena.
Všechny obrázky jsou odkazem na jejich vetší rozlišení (1024x768). Preji všem kacerum úspešný lov a zážitky z krásné okolní prírody. Hint (Encrypt) V koryte nahonu vody, cca v pulce mezi horni opernou zdi a rozdvojenim nahonu, v korenech stromu, zakryto kameny.
MP#4 Kamenny Vrch Velikost:
(malá)
N 50° 36.408 E 013° 23.862
MP#4 Kamenný Vrch Kamenný vrch tvoří nejvyšší část rozsáhlého zalesněného návrší, které na severu příkře spadá do údolí Načetínského potoka, na západě k Telčskému potoku a na východě se poněkud pozvolněji sklání do údolí Svídnice. Vlastní vrchol Kamenného vrchu (kóta 842,3 m), dříve nazývaného Steindl, případně Stein(e)l, leží zhruba 2,5 km jižně od Brandova, je plochý a porostlý smrkovým lesem. Zhruba 0,5 km severně od vrcholového triangulačního bodu byly na okraji vrcholové plošiny nově postaveny dva stožáry vysílačů. Zhruba 0,8 km severně od vrcholu leží zajímavé příkré skalnaté návrší. Místo je odlesněné a otvírá se odtud skvělý výhled směrem k východu na Horu Svaté Kateřiny a do Německa. Vršek je přístupný od horní cesty protínající severní úbočí Kamenného vrchu a kdysi bylo oblíbeným výletním místem, o čemž svědčí i jeho předválečný název Touristenstein (Turistická skála). V minulosti se mu též říkalo Steindl bei Kleinhan. Kamenný vrch je zajímavý i z geologického hlediska. Představuje totiž izolovaný výskyt mladotřetihorních vulkanitů, které vznikly v době, kdy docházelo k výlevům podobného magmatu v oblasti Českého středohoří. Tyto horniny jsou nejlépe patrné v opuštěném kamenolomu ležícím zhruba kilometr severně od vrcholového triangulačního bodu.
Hint (Encrypt) Pod kamenem za kamenem keš se ukrývá ...
Krušnohorský vápenec N 50° 34.394 E 013° 19.015
Krušnohorský vápenec
Krušnohorský vápenec: HISTORIE: Hlubinná težba vápence v Krušnohorí je známa až do 20. století. Težilo se v okolí Medence a Kovárské - jednalo se o krystalický zrnitý vápenec. Nekolik dalších vápencových výskytu je mezi Loucnou a Kovárskou, dále pak Severne od Vykmanova byl v minulosti otevren lom ve vápencové cocce v muskovitických rulách o mocnosti asi 40 m Tvorily ji zrnite bílé až nažloutlé vápenité dolomity, které se dodávaly do kladenských oceláren. V Pernštejna byla odkryta cocka necistého vápence, precházejícího do erlánu, východne od Rájova je výskyt vápence tvoren dvema paralelními pruhy o mocnosti 15 m. Jde o deskovité, bílé vápnité dolomity ve vrstvách který se pálil na stavební vápno. Na Kadansku byly nejvydatnejší vápencové lomy u Úhoštan a lomy u Kadane kde se lámal kvalitní vápenec, kterému se ríkalo "kadanský mramor". Vápence z ložiska u Kalku byly používány pri hutnení místních železných rud.
· Ložiska erlanu - svetle modrá barva Stálo zde take nekolik vápenek - napr.: vápenka v Mýtince u Medence, vápenka Vykmanov, Vápenka u Kovárské a na Nemecké strane Krušných Hor vápenka v Hammerunterwiesenthalu. JEMNOZRNNÝ KRYSTALICKÝ VÁPENEC U KALKU:
Výskyt jemnozrnného krystalického vápence u Kalku patrí k ojedinelým v oblasti Krušných hor. Je vázán na výskyty erlánu doprovázené pararulami v ortorulovém komplexu z. cásti jádra katerinohorské klenby v oblasti mezi Kalkem, Nacetínem a Rübenau v SRN.
Krystalický vápenec se zde težil v souvislosti s težbou Fe - rud a hutní výrobou v 17. a 18. století. V jámovém lumku se zachovalo ústí zavalené štoly a rada zarostlých propadlin a dobývek v okolí. Krystalický vápenec je hrubozrnný i jemnozrnný, casto brekciovaný. Barvy je šedobílé, nažloutlé i nazelenalé. Cistší a masivnejší polohy jsou témer zcela vyteženy. Na stenách lomu jsou videt budinované a tektonicky porušené masivní i páskované erlány, na které jsou vázány i výskyty wollastonitu.
Pro uznání logu je nutné navštívit toto zajímavé místo a odpovedet na pár otázek: 1. Na tabulce pred stolou zjistete rozlohu težební lokality Kalek, výšku steny ve které je vstup do štoly, název minérálu a jeho chemický vzorec. 2. Jaká hornina je vápenec a jaká je absolutní tvrdost vápence dle Mohsovi stupnice tvrdosti. 3. Pridat do logu vaši fotografi (nebo GPS) dle spojleru * * Dle nových pravidel earthkeší je tento úkol dobrovolný i presto pevne verím, že fotky budete prikládat. Odpovedi zasílejte pres profil. S logováním nemusíte cekat na odpoved. Pokud bude neco špatne ozvu se.
Kalek Velikost:
(malá)
N 50° 34.534 E 013° 19.530
Popis keše Kalek je malá vesnička u hranic s Německem v nadmořské výšce okolo 700 m.n.m.
Obec Kalek O vzniku obce se prý nedochovaly věrohodné informace. Pravděpodobně zde původně stálo jen několik stavení dřevorubců a uhlířů. Další osídlení je pak spojeno se středověkou težbou a zpracováním železných rud, stejně jako na mnoha jiných místech Krušných hor. Puvodně mělo území obce dva názvy - Langenhart a Kalch. Název "Langenhart" (který nejspíše označoval pouze několik domků mezi Kalkem a Boleboří) byl v 17. století zapomenut. Název Kalch pak již během let neprodělal žádné výraznejší změny (objevují se tvary jako Kalk ci Kallich). Český název Kalek je odvozen od vápenky, která zde byla dlouhou dobu v provozu (jemnozrnný vápenec, který se zde těžil, byl dodáván hlavně do hutí). Dominantou obce, viditelnou i ze saské strany, je kostel sv. Václava a bývalý zámeček. Kostel Sv. Václava pochází z roku 1702. Nechal ho postavit tehdejší majitel panství hrabě Ferdinand Maxmilián Hrzán z Harasova. Nyní je nově opraven, včetně hřbitova. Církev nemá o kostel zájem, takže zřejmě již nebude nikdy sloužit církevním účelům, avšak obec by v něm chtěla mít stálou historickou expozici.
Bývalý barokní lovecký zámecek (z roku 1766) byl několika přestavbami v minulosti, zvláště tou v roce 1968, slohově zcela znehodnocen. Výměna oken za moderní dvoukřídlá, snížení stropů a nové rozdělení místností příčkami sice vyhověla potřebám uživatele, ale objekt tím ztratil charakter zámku. Budova pak sloužila jako byty zaměstnanců státních lesů. Dnes je soukromým majetkem a byl přestaven na hotel. O podrobné historii obce Kalek se můžete dočíst na těchto stránkách: www.obec-kalek.cz, prípadně www.kalek.cz
Dovolte nám, abychom vás pozvali na relativně krátkou procházku (celkem maličko přes kilometr, až na posledních 50m vhodné i pro vozíčkáře a rodiče s kočárky) s relativně hezkým výhledem na obec Kalek a její okolí.
Úkoly Stage 1 Začátek trasy. Je zde umístěn pomník padlým v I. světové válce. Naproti pomníku je obecní úřad. Na nem je malá modrá tabulka s číslem. To číslo je AB.
Stage 2 Vstup na hřbitov a ke kostelu Sv. Václava. Na hřbitovní bráně je CD vlnitých bodců.
Stage 3 Stojíte před bývalým barokním zámkem. Baroko zde ale už nehledejte. Na nádvorí roste E vzrostlých listnatých stromů. Nyní jde o soukromý hotel a restauraci.
Stage 4 Na těchto souřadnicích je strom s turistickou značkou a žlutou cedulkou s číslem. To číslo je FG.
Stage 5 Odpočívadlo, kde se dobře odpočívá, svačí, kouká do krajiny a samozřejmě počítá.
Finálové souřadnice spočítáte podle tohoto vzorce 50° AD,(G+D)(E+D)(C+A-G)
013° C(D+B),(E+C+D)(A-F-C)(D-E+G)
Prosím, maskujte co nejlépe finálovou cache, ať nám jí někdo neukradne! Děkuji.
