Gabriel Laub Hovory s ptákem

Gabriel Laub

Hovory s ptákem Pokud tomu tedy dobře rozumím, řeč u vás hraje podobnou roli jako u psů moč – označujete jí hranice svého revíru… (pták)

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz, UID: KOS167556

H O VOR Y S P TÁ K E M



Gabriel Laub

Hovory s ptákem

Praha 2010


Tato kniha vyšla za finančního přispění Nadace Český literární fond

GESPRÄCHE MIT DEM VOGEL Copyright @ Gabrel Laub (dědicové), 1984 Translation @ Ervín Hrych & Eduard Světlík, 2009 Illustrations @ Marián Kamenský, 2009 Czech edition @ dybbuk, 2010 ISBN 978-80-7438-018-1


Partneři rozhovoru • Platón a Xenofón si vytvořili svého Sokrata, moje fantazie však stačila jen na ptáka a na člověka, z nichž žádný není filosofem. Já také nejsem Flaubert a nikdo z těch dvou není mou paní Bovaryovou, tedy mnou. Hovory s ptákem – nejsou to bláznivé rozhovory? Proč? Dneska se přece mluví s mnohem většími potvorami, a to na nejvyšší úrovni. Můj partner není z těch ptáčků, co působí v politice, ani moudrým opeřencem z pohádek. Je to starý dravec, který měl za svůj dlouhý život možnost pozorovat četná zvířata, i ta lidská. Od té doby, co žije ve voliéře, je odkázán téměř výlučně na lidi. Takže – a protože neměl nic lepšího na práci – se naučil lidské řeči a snaží se pochopit pravidla, jimiž se řídí stádní život tohoto živočišného druhu. Má normální ptačí rozum – báchorky o ptačím mozku si vymysleli pro útěchu lidé, kteří žádný mozek nemají. Způsob ptačího myšlení je přirozeně nelidský, protože přirozený. Je zvířecí – to jest jasný, přímočarý a upřímný, nezkalený strnulými principy a nestísněný konvencemi. Partnerem ptáka je prostě člověk. Zastupuje svůj vlastní, individuální názor, který se dá ovšem od individuálních názorů ostatních lidí těžko odlišit. Je tak málo osobitý, že se s ním může ztotožnit každý. Je to tedy pravý reprezentant druhu Homo, jenž si říká „sapiens“. Tyto rozhovory jsem neřadil chronologicky tak, jak vznikly, neboť by to nebyl učební proces ptáků, kterým je tato kniha věnována. Gabriel Laub

7



HOVORY S PTÁKEM



O svobodě • Člověk se za svou otázku zastyděl. Nebylo příliš taktní položit ji někomu, kdo je dlouho zavřen a nemá šanci uniknout. Odpověď ho překvapila. „Zda toužím po svobodě? Měl bych snad?“ zeptal se starý pták a jeho řezavý hlas zněl ještě nepříjemněji než jindy. „Chcete vůbec vědět, co je to svoboda, mladý muži? Nažrat se a nebýt sežrán, získat kořist a nebýt ničí kořistí, to je svoboda. A platí to pro všechna zvířata, můj milý, i pro vás.“ „My nejsme zvířata,“ odpověděl člověk. „A svoboda je pro nás tou nejvyšší hodnotou.“ „Tak, nejvyšší hodnotou,“ odtušil pták suše. „Jste zvířata obdařená řečí a moc mluvíte. Také o svobodě. Já jsem velký a silný pták. Na svobodě pro mě bylo mnoho zvířat snadnou kořistí a měl jsem jen málo nepřátel, kteří mi mohli být nebezpeční. Měl jsem tedy hodně svobody. Časem však zjistíte, že svobodu nezaručí ani síla. Musíte ji stále znovu dobývat, honit se za stále větší kořistí – až jste jednoho dne sám sežrán. Trvá dlouho, než na to přijdete. Většina zvířat ovšem nežije tak dlouho, aby k tomuto závěru došla. Já jsem však velmi starý, víc než pět set let. A půl století už trávím v téhle voliéře. Věřte mi, mladý příteli, nikde jsem nebyl tak svobodný jako tady. Dostanu dvakrát denně pořádný kus masa a nikdo mě tu nesežere.“

11


„Nesežere – a to je všechno?“ zeptal se člověk hořce. „To je veškerá moudrost, kterou jste za pět set let získal?“ „Já ji nezískal. Byla mi vrozena, tak jako vám.“ „Pro nás jste vy ptáci symbolem svobody – nespoutaní, vznášející se vysoko ve vzduchu. Můžete volně letět, kam chcete… A vy, pán vzduchu, trčíte za tímhle drátěným pletivem, a jste spokojen?“ „Ano, byl jsem volný, volný jako pták, jak říkáte. Každý lidský výrostek mě mohl skolit vzduchovkou. A byly doby, kdy jsem musel žrát myši. Ano, myši! Dokonce i hmyz. Znamená hlad svobodu? A pokud jde o tuhle drátěnou voliéru, její stěny mají dvě strany. Pro mě jste za drátem vy.“ „Mě ale neomezuje. Mohu jít, jet, ba letět, kam chci.“ „A děláte to? Létáte někam daleko?“ „No… tu a tam.“ „Pak se však vracíte zpět, že?“ „Tady je můj domov. Tady mám svou rodinu, svou práci, své přátele.“ „Svůj revír, svoje hnízdo, svou kořist a své lovce – či svůj kus masa a svou voliéru?“ Člověk na tuto otázku neodpověděl, protože to spatra nedokázal. „Mohl bych taky odletět navždy!“ řekl. „Abyste někde jinde bojoval o nový revír? Co se tím změní? Je útěk svobodou? I při tom útěku si s sebou vezmete svůj drátěný plot. Nebo postavíte nový. Dovedete být právě tak málo volný jako já. Všechno, co nazýváte svobodou, jsou jen slova. Znamenají slova svobodu?“ „Svobodná výměna myšlenek je velmi důležitá. Je to velice zajímavá diskuse,“ řekl člověk zdrženlivě. „Teď ale musím jít, jinak přijdu pozdě do práce. Můj šéf to nemá rád.“

12


O ﬁlosofech • „Nedávno stál před mou voliérou jakýsi mladík s brýlemi,“ vyprávěl pták, „a povídá své samičce: ,Ten pták vypadá jako nějaký filosof!‘ A zasmál se. Je filosof něco špatného nebo směšného?“ „Nikoli,“ odvětil člověk. „Filosofové, to jsou naši myslitelé. To slovo pochází z řečtiny a znamená ,milovník myšlení‘.“ „Myslitelé?“ zeptal se pták udiveně a člověk nevěděl, zda se upřímně diví, nebo posmívá. „Chcete snad říct, že živíte některé příslušníky svého druhu proto, aby za vás mysleli? Já měl za to, že myslíte všichni. Sám jste mi přece říkal, že schopnost myslet z vás udělala nejmocnější živočišný druh! Jinak byste přece byli pro životní zápas velmi špatně vybaveni. Všichni tedy nejste milovníky myšlení. Proč ne? Nemilujete je, nebo vám k němu chybí schopnost? Vy nejste milovníkem myšlení?“ „Ale ano, přemýšlím hodně a rád. Ale nejsem žádný filosof.“ „Proč ne? Protože to dobře neumíte, nebo protože za své myšlení nedostáváte podíl ze společné kořisti, tedy vás za ně neplatí, jak tomu říkáte?“ „Neumím to tak dobře jako filosofové. Přemýšlím si jen tak pro sebe, moje myšlenky se nestávají obecným vlastnictvím.“

13


„Tedy nesdělujete svým druhům, co jste vymyslel. Chápu. Buď není vaše myšlenková kořist příliš cenná, a pak nechcete konkurentům ukázat svou slabost, nebo je tak dobrá, že si ji radši necháváte pro sebe. Já to se svou kořistí dělával stejně. Nejlepší kusy jsem schovával ve svém hnízdě. Zbytky jsem nechával drobným zvířatům, ať se nažerou, od nich mi nic nehrozilo. Dělají to vaši filosofové také tak?“ „Ne. Ti myslí za celé lidstvo a poskytují mu všechny své myšlenky.“ „Aha. Pak rozumím, proč se vyplatí je dobře krmit. Jsou nejmocnější, protože nejlépe ovládají vaši zbraň, myšlení. Proto musí být i nejbohatší.“ „To nejsou. Většina filosofů byla chudá.“ „Nechápu. Když dovedou tak dobře myslet, proč si nezajistí největší podíl z kořisti? A od vás není právě chytré, že je neudržujete při dobré mysli nejlepšími kousky. Vždyť vám pomáhají získat více kořisti. Chodíte přece za svými filosofy, tak jako za mnou chodili menší dravci, aby dostali zbytky mé potravy.“ „To přirovnání nesedí. My všeobecně nechodíme za filosofy – je to těžké a často i nevýhodné. Filosofové nám vždy nepomáhají rozmnožit kořist, abych to řekl vašimi slovy, mnozí dokonce hromadění kořisti neuznávají.“ „Jak to? Copak jedni myslí jinak než druzí? Než bytosti téhož druhu? Kdo svou zbraň dobře ovládá, musí přece dojít k přibližně stejným výsledkům – jinak je k ničemu on, nebo jeho zbraň.“ „Lidé přece myslí rozdílně, ať už jsou filosofy, nebo ne.“ „Legrační! Obávám se, že vaše myšlení z vás udělalo nejhloupější zvířata na světě. Živočišný druh, u něhož ani vůdci stáda přesně nevědí, co je pro ně dobré a co ne-

14


Gabriel Laub Hovory s ptákem

Recommend Documents