Fyzická adresa (na obálku s případnou korespondencí uveďte prosím heslo Salát ):

klubový časopis občanského sdružení K-Klub

září 2004

Slovo na úvod Vážené čtenářky a čtenáři, někteří z vás – účastníci letní prázdninovky – dostávají tento měsíc Salát poprvé. Pokusím se vám, novým čtenářům, Salát stručně představit. Salát je klubový časopis, který vychází jednou za dva měsíce. Jeho posláním je vás bavit, přinášet vám zajímavé podněty ze všech oborů lidské činnosti a informovat vás o akcích pořádaných K-Klubem. V neposlední řadě vám také Salát nabízí prostor k publikování vašich vlastních příspěvků (například popis zážitků z nejrůznějších akcí – nejen – K-Klubu apod.). Salát je zájemcům zdarma rozesílán emailem, dále si můžete Salát stáhnout na internetových stránkách K-Klubu (http://www.sweb.cz/kklub). Můžete také požádat o zasílání tištěného Salátu poštou – tuto možnost ovšem považujte za nouzovou (je jasné, že nebude poskytována zdarma). Kontakt na časopis Salát je následující: Elektronická adresa:

[email protected] [email protected]

Fyzická adresa (na obálku s případnou korespondencí uveďte prosím heslo „Salát“):

Vít Průša Vysocká 553 Hradec Králové 500 11

Telefon:

bohužel není k dispozici

Co tedy najdete v tomto čísle? Čeká vás tradiční hádanka v soutěži „Interaktivní spratek“, tentokrát je trochu jednodušší než minule, protože na poslední hádanku nám přišlo povážlivě málo odpovědí – buď byla hádanka těžká, nebo se vám přes léto nechtělo přemýšlet. Další stálou rubrikou je „Fotografie Salátu“– sem můžete posílat svoje fotografie, každé dva měsíce z nich vybereme tu nejlepší a zveřejníme ji v Salátu. V tomto čísle končí třídílný seriál „Stavba a užití astrolábu, aneb co všechno lze přečíst na pražském orloji“ – konečně se dozvíte, co že lze z toho orloje vlastně přečíst. Dalším příspěvkem v Salátu je článek „Vířící dervišové“, který pojednává o tradičním súfijském rituálu sema, autorkou příspěvku je Jarmila Součková. Článkem „Víkend s vysokými lany“, poutavým popisem zážitků z stejnojmenné předprázdninové akce K-Klubu, přispěl do Salátu Aiki. Chtěli bychom mu na tomto místě poděkovat za to, že souhlasil se zveřejněním svého článku v Salátu (článek byl původně napsán pro firemní časopis a pro potřeby Salátu ho Aiki mírně přepracoval). Poněkud neobvyklým příspěvkem je komiks zaslaný do Salátu Zobákem. Komiks je „uměleckou reportáží“ o devítidenním cyklistickém putování v jižních Čechách. Na konci Salátu najdete „Kalendárium“, přehled akcí pořádaných K-Klubem, vaší pozornost si jistě zaslouží všechny doposud nahlášené podzimní akce - „Nuda v Brně“, „Travní lyže III“, „Sekání stromků“ a „Adrenalinový víkend pro deset statečných“. V souvislosti s Kalendáriem bychom se vás chtěli zeptat, jestli vám vyhovuje jeho umístění na konci Salátu. Dali byste přednost jeho přesunutí na začátek nebo jste spokojeni se současným umístěním? Na závěr obvyklá prosba: máte-li k Salátu jakékoliv připomínky nebo komentáře či vás napadá jak Salát vylepšit, neváhejte a napište nám na standardní emailovou adresu [email protected], za každou reakci vám budeme nesmírně vděční. Příjemné čtení vám za redakci přeje Kryštof Polník

Salát; časopis občanského sdružení K-Klub

září 2004, 1/13

Interaktivní spratek Na stole leží tři zavřené krabice s ovocem. Každá z krabic má svoje víko popsané, aby bylo jasné, co se v které krabici skrývá. Krabice označená jablko-jablko skrývá dvě jablka, v krabici označené hruška-hruška jsou dvě hrušky a v krabici s označením hruška-jablko je hruška a jablko. Škodolibé domácí strašidlo však zpřeházelo víka krabic tak, že ani jedno víko není na svém místě. Mazaný sadař si však dokázal poradit. Vytáhl poslepu z jedné krabice jeden kus ovoce (tzn. neviděl druhý plod v krabici) a k údivu strašidla pak přesně určil co je ve zbývajících krabicích. Jak to dokázal? Řešení posílejte na adresu [email protected] (uzávěrka soutěže je na konci října). Vyřešením této úlohy získáte 2 body do celoroční soutěže časopisu Salát. Neúspěšnější soutěžící získá na konci roku hodnotnou cenu.

Fotografie Salátu Vzhledem k tomu, že záříjový Salát vychází asi měsíc po prázdninovce, bylo dost pošetilé očekávat, že „Fotografie Salátu“ bude z jiné akce než právě z prázdninovky. A skutečně, je tu fotografie z prázdninovky.


září 2004, 2/13

Stavba a užití astrolábu, aneb co všechno lze přečíst na pražském orloji Díl III: Pražský orloj Nejdůležitější částí orloje je (aspoň z našeho pohledu) astronomický ciferník, což je v podstatě malý astroláb. Oproti astrolábu, který jsme zkoumali v předchozím dílu, je astroláb na orloji zhotoven trochu jinak. Stereografická projekce totiž není provedena z jižního, ale ze severního pólu, což se nejvýrazněji projeví tím, že křivka horizontu je „zahnutá na druhou stranu“. Tento způsob projekce byl zvolen z „pedagogických“ důvodů. Užíváme-li totiž projekci ze severního pólu, opisuje Slunce na astrolábu největší oblouk v létě (v projekci z jižního pólu je tomu naopak) a pohyb Slunce po astrolábu se tedy zdá přirozenější. Pojďme si nyní ukázat, co všechno můžeme na orloji přečíst (sledujte obrázek 1). Modrou barvou je vyznačená viditelná část oblohy, tedy to, co je nad horizontem. Oblast pod horizontem je rozdělená na dvě části – červenou a černou. Jak jste si jistě při pobytu v přírodě všimli, noc nezačíná v okamžiku, kdy zapadne Slunce pod obzor. Dlouhou chvíli po západu Slunce ještě bývá světlo, což je způsobeno tím, že se sluneční paprsky v zemské atmosféře rozptylují. Právě oblast, ze které na nás Slunce dosáhne „rozptýlenými“ paprsky, je na ciferníku vyznačena červenou barvou. Když Slunce klesne ještě níž pod obzor (18°), nastane astronomická noc (černá barva na ciferníku) a na obloze nezbude po světle ani památky. Na ciferníku jsou nápisy, které nám význam barev vysvětlují. Vlevo to je AVRORA a ORTVS, čili svítání a východ, vpravo potom CREPVSCVLVM a OCCASVS, tedy soumrak a západ. Snadno rovněž najdeme Slunce, Měsíc a znamení zvěrokruhu. U Měsíce stojí za povšimnutí (na fotografii to není moc vidět), že koule, kterou je Měsíc znázorněn je napůl černá a stříbrná. Koule se postupně otáčí a stříbrná barva pak značí fázi Měsíce. Symboly jednotlivých znamení zvěrokruhu jsou shrnuty v tabulce 1. Malá hvězdička mezi znamením Ryb a Berana je jarní bod, pomyslný bod na hvězdné obloze, ve kterém ekliptika protíná rovník hvězdné sféry (lze podle něj určit hvězdný čas, ale tomu se zde nebudeme věnovat). Užijeme právě nabytých znalostí a z ciferníku (viz. obrázek 1) přečteme: Slunce se právě nachází ve znamení Lva a Měsíc ve znamení Býka. Zapadá znamení Blíženců a vychází znamení Střelce. To je sice pěkné, ale stále nevíme kolik je hodin. Na tuto otázku odpovíme v dalším odstavci. Jistě vám neuniklo, že na astronomickém ciferníku je spousta číslic, mohlo by se proto zdát, že určení času bude nesmírně komplikované. Opak je pravdou. Chceme-li vědět, Obrázek 1: Astronomický ciferník pražského orloje kolik je hodin, zjistíme kam na ciferníku z římských číslic ukazuje zlatá ruka (v našem případě IV). Pokud je římská číslice zakrytá ekliptikou (tak jako na fotografii), můžeme časový údaj odečíst na opačné straně ciferníku, tedy tam, kam ukazuje konec tyče, na které je upevněná ruka. Další číslice na ciferníku jsou arabské číslice v modrém poli astronomického ciferníku. Každá číslice je umístěná poblíž zlaté křivky. Tyto číslice určují nepravidelné hodiny. A co to jsou nepravidelné hodiny? Časový úsek od východu do západu Slunce se (bez ohledu na aktuální délku dne) rozdělí na dvanáct dílů – dvanáct nerovnoměrných hodin. Hodiny pak přirozeně mají jinou délku v závislosti na tom, jak je zrovna dlouhý den1. Podle toho, kterou zlatou křivku zrovna Slunce protíná, určíme kolik je nerovnoměrných hodin. V našem případě devět. Máme tedy za sebou 9/12 (neboli ¾ ) dne (přesněji řečeno: doby, kdy je Slunce nad obzorem). Poslední číslice jsou „pokroucené“ arabské číslice na vnějším okraji ciferníku. Tyto číslice značí staročeské hodiny. Staročeský den měl dvacet čtyři hodin a hodiny se začínaly počítat od západu Slunce. Staročeské hodiny tedy dávají odpověď na otázku: Kolik hodin uplynulo od západu Slunce? Časový údaj opět odečítáme pomocí zlaté ruky (v našem případě 19 a půl). Je zřejmé, že aby staročeské hodiny dobře fungovaly, musí být číslice 24 na ciferníku staročeských hodin vždy nastavena tak, aby odpovídala času, kdy zapadá Slunce. A skutečně, celý ciferník staročeských hodin se v průběhu roku otáčí (či spíše kývá) tak, aby byla tato podmínka splněna. Toho lze s výhodou užít k určení času, kdy zapadá Slunce. Podíváme se, kde je číslice 24 na staročeských hodinách, a přečteme římskou číslici, která je pod ní (v našem případě mezi VIII a IX), a ihned víme, v kolik hodin bude zapadat Slunce. Pokud by se vám určování času zdálo příliš komplikované, můžete orloj obejít a podívat se na klasické hodiny 1

Dnem na tomto místě pochopitelně myslíme tu část dne (24 hodin) během které svítí Slunce.


září 2004, 3/13

(obrázek 3). Doufám, že jste všemu porozuměli a nebude vám činit potíže přečíst si na orloji všechny zmíněné údaje. Trénovat můžete na obrázku 2. autor: Kryštof Polník

Symbol Znamení zvěrokruhu

Čas

Kozoroh

21. prosince – 18. ledna

Vodnář

19. ledna – 19. února

Ryby

20. února – 20. března

Beran

21. března – 19. dubna

Býk

20. dubna – 19. května

Blíženci

20. května – 20. června

Rak

21. června – 19. července

Lev

20. července – 21. srpna

Panna

22. srpna – 22. září

Váhy

23. září – 21. října

Štír

22. října – 21. listopadu

Střelec

21. listopadu – 20. prosince

Tabulka 1: Znamení zvěrokruhu

Obrázek 2: Astronomický ciferník pražského orloje Obrázek 3: Postranní hodiny


září 2004, 4/13

Vířící dervišové V tomto článku bych vás chtěla stručně seznámit s „vířícími derviši“ a jejich rituálním tancem sema. Taríqua (arabsky cesta, stezka; v přeneseném významu bratrstvo, komunita), bratrstvo tančících dervišů (taríqa mauláwíja) bylo založeno v tureckém městě Konya Džaláluddínem Rúmím2 a pevnou podobu dal bratrstvu Rúmího syn Sultán Veled. Duchovní rozměr řádu vychází z islámu a především z islámské mystiky – tasavvof, v Evropě zpravidla nazývané súfismus (od slova súf, vlna, neboť první islámští asketové oblékali zvláštní vlněné obleky). Obecně je velmi těžké napsat cokoliv o mystice, neboť tento způsob nazírání světa je odlišný od způsobu jakým svět zachycujeme slovy a písmem. Mystika nepromlouvá ústy a nelze ji slyšet ušima. Proto se může snadno stát, že při sebelepším podání zůstaneme na povrchu ohromeni barvitými rituály a necháme spoutat tím, co vidí naše oči a slyší naše uši. A pravý význam nám unikne. Z tohoto pohledu je tedy konečným stupněm veškerého porozumění mlčení. Sám Rúmí píše o svém největším díle Masnaví toto: „Nezpíval jsem tyto verše proto, aby je nosili při sobě, aby je opakovali, ale aby si dali knihu pod nohy a vzlétli z ní. Masnaví je žebříkem, po němž se vystupuje k pravdě.“ A já bych slovy Ludwiga Wittgensteina dodala3: „Moje věty objasňují tím, že je ten, kdo mi rozumí, rozpozná je nakonec jako nesmyslné, vystoupí-li – po nich – nad ně. (Musí takříkajíc odhodit žebřík poté, co po něm vystoupil nahoru). Musí tyto věty překonat, pak vidí svět správně.“

Džaláluddín Rúmí Mějme tedy na paměti toto varování a pusťme se do obvyklého historického rozboru Rúmího osobnosti. Rúmí se narodil 30. srpna 1207 v Balchu (odtud přízvisko Balchí) v tehdejší Choremzské říši (dnes leží město Balch v Tádžikistánu). Rúmí rodina opustila Balch někdy kolem roku 1215, pravděpodobně ze strachu před mongolskými nájezdníky, kteří v tuto dobu zahájili své tažení Asií (viz. tabulka 2). Po vykonání pouti do Mekky a Medíny žila Rúmího rodina nějakou dobu v Damašku a Halabu a roku 1220 se přesunula do města Laranda v Malé Asii (město leží v oblasti zvané Rúm, odtud přízvisko Rúmí). Rúmího otec Baháuddín Veled, nazývaný Sultán učenců, byl nakonec v roce 1228 pozván do města Konya (dnes ve středním Turecku), správního centra seldžukovské říše, a stal se zde duchovním a učitelem v místní ústřední mešitě. Po otcově smrti zaujímá Rúmí jeho učitelské místo. Nejdůležitější událostí v Rúmího životě bylo setkání s potulným dervišem Šamsem (Šamsuddín) z Tabrízu v roce 1244. Jejich setkání je popisováno například takto: Jednoho dne seděl Rúmí doma, obklopen žáky a knihami. Šamsuddín vešel, pozdravil, ukázal na knihy a zeptal se: „Co je to?“ Rúmí odpověděl: „Ty to nevíš.“ Sotva to dořekl, padl na knihy oheň a ty shořely. Rúmí se zeptal: „Co je to?“ Šams odpověděl: „Ty to nevíš,“ a odešel. Rúmí tehdy opustil svou rodinu a dal se na cestu hledat Šamse. Šams se stal Rúmího duchovním učitelem, tím, který ho probudil a přivedl k hledání Boha. Rúmího žáci neměli Šamse kvůli nesmírnému vlivu na jejich mistra rádi, a tak Šams po šestnácti měsících opustil Rúmího a odešel z města Konya do Damašku. Po Rúmího prosbách se Šams rozhodl vrátit, nepřátelství které k němu chovali Rúmího žáci však nezmizelo, a Šams po příjezdu do Konya v roce 1247 záhadně zmizel. Na Šamsovu památku složil Rúmí sbírku básní Díwán-e Šams-e Tabrízí, ve které vyjádřil své utrpení nad odchodem milovaného mistra. Právě po Šamsově zmizení zavedl Rúmí rituál sema, tradiční tanec vířících dervišů. Na prosbu svého žáka Husámuddína Celebiho pak Rúmí píše Masnaví4, dílo ve kterém osvětluje základní představy súfismu. Kniha obsahuje mystické úvahy a modlitby, jež jsou často doloženy pro snadnější pochopení – a snad i osvěžení čtenáře či posluchače – zajímavými, vtipnými a někdy lechtivými historkami. Kromě Masnaví a Díwán-e Šams-e Tabrízí napsal5 Rúmí ještě Fíhi ma fihi – V tom je, co v tom je – prozaické dílo, které zachycuje jeho rozmluvy s učedníky. Za života Rúmího panovala v městě Konya, navzdory tomu, co se dělo v okolním světě, nesmírná snášenlivost mezi různými náboženstvími – křesťanstvím, judaismem a islámem. Vždyť Rúmí napsal ve svých rozpravách Fíhi ma fihi toto (rozprava dvacátá třetí): 2 3 4 5

Jiná česká transkripce je Džaláleddín Rúmí, plné jméno je Džaláleddín Mohammad Balchí Rúmí, v Turecku je také nazýván Mevlana („náš pán“). Anglická transkripce je Celaleddin Rumi, Jalal Al-Din Rumi nebo Jalaluddin Rumi. Ludwig Wittgenstein: Tractatus logico-philosophicus, Praha: Institut pro středoevropskou kulturu a politiku: Svoboda-Libertas, 1993, překlad Jiří Fiala Plné jméno je Masnavíje manaví, tedy „Poéma se skrytým smyslem“. Přesněji řečeno: Rúmího výroky sepsal po jeho smrti syn Sultán Veled.


září 2004, 5/13

Rúmí řekl: „Jednoho dne jsem mluvil ke shromáždění, ve kterém byli nevěřící. Uprostřed mé rozmluvy začali nevěřící plakat dojetím a projevovali známky vytržení.“ Někdo se zeptal: „Jak mohou něco chápat? Co vůbec vědí? Pouze jeden z tisíce muslimů chápe tyto rozmluvy. Co asi tak nevěřící může pochopit, že ho to přivede k pláči?“ Rúmí odpověděl: „Není nutné pochopit vnitřní význam toho, co říkáme. Slova samotná jsou nádobou významu, a slovům oni rozumí. Koneckonců každý chápe Jednotu Boha, Stvořitele a Chlebodárce, zdroje veškerého života, ke kterému se nakonec všechny věci vracejí. Když kdokoliv slyší tato slova, která jsou popisem a vyjádřením Boha, zmocní se ho všeobecný cit a vnitřní pohnutí, neboť z těchto slov cítí Milovaného, své Hledání. Cesty mohou být různé, ale cíl je stejný. Cožpak nevidíš, že k svatyni Kaaba vede mnoho cest? Pro jednoho vede cesta z Rúmu, pro druhého z Sýrie, jiní přicházejí z Persie nebo Číny nebo dokonce po moři z Indie a Jemenu. Pokud tedy přemýšlíš o cestách, uvaž že jsou nespočetné a nekonečně rozdílné. Pokud ale uvážíš jejich cíl jsou všechny v souladu.“ Rúmí zemřel v Konya 17. prosince 1273 a zanechal za sebou základy řádu tančících dervišů. Jeho syn Sultán Veled pak řád upevnil a dále rozvinul. Nyní se stručně zmíním o rituálu sema, tedy vlastnímu tanci vířících dervišů, a pokusím se naznačit jeho symboliku. Křesťanství

1200-1210

1210-1220

1220-1230

1230-1240

začíná působit sv. František z Assisi

1215 papež Inocenc III svolává čtvrtý lateránský koncil; mimo jiné bylo schváleno učení o transsubstanciaci

1224 narodil se sv. Tomáš Akvinský, nejvýznamnější scholastický teolog

1233 papež Řehoř IX ustavuje Svatou inkvizici

1240-1250

1250-1260

1260-1270

1270-1280

1266-1273 Tomáš Akvinský píše Summa Theologicae, základní dílo scholastiky

1274 umírá sv. Tomáš Akvinský

1280-1290

1290-1300

1260 narodil se Mistr Eckhart, jeden z největších středověkých křesťanských mystiků 1212 Zlatá bula sicilská, Fridrich II. potvrzuje Přemyslu Otakarovi I. dědičný královský titul

Čechy

Evropa

1202 začátek čtvrté křížové výpravy 1204 dobytí Konstantinopole vojsky čtvrté křížové výpravy 1209 založení univerzity v Cambridge

1212 dětská křížová výprava, do otroctví bylo prodáno přes 50 000 dětí 1215 král Jan Bezzemek podepisuje listinu Magna Charta 1217 pátá křížová výprava

1230 král Václav I. nastupuje na trůn

1225 italský matematik Fibbonaci píše Liber quadratorum, první původní matematickou práci (mimo antiku) v Evropě

1206 mongolský vůdce Temujdžin je prohlášen za Čingischána

Čingischán dobývá Peking (1214), Persii (1218) a proniká do Ruska

1248 sedmá křížová výprava 1252 Fernando III, král Kastilie a Leónu dokončuje reconquistu Iberského poloostrova, jedinou zbývající muslimskou državou je Granada

1228 šestá křížová výprava

1227 mistr Dógen přináší zenový buddhismus z Číny do Japonska a zakládá sektu Sótó

1253 Přemysl Otakar II. nastupuje na trůn 1247 tradičně uváděné datum smrti Robina Hooda

1229 Fridrich II. dobývá Jeruzalém Svět

1252 umírá Zdislava z Lemberka

1240 Mongolové dobývají Moskvu a Kyjev 1241 Mongolové porážejí polská vojska v bitvě u Lehnice a stahují se z Evropy

1255 Přemysl Otakar II. se vydává na tažení do Pruska a zakládá Královec (Königsberg, dnešní Kaliningrad)

1258 Mongolové plení Baghdád

1260 bitva u Kressenbrunu, Přemysl Otakar II. získává Kraňsko a Korutany

1278 bitva na Moravském poli, král Přemysl Otakar II. je zabit

1265 narodil se Dante Alighieri

1270 konec křížových výprav

1282 umírá Anežka Česká 1283 nástup krále Václava II. na trůn 1291 Saracéni dobývají Acre, poslední křižáckou pevnost v Palestině

1273 Rudolf I. se stává králem Svaté říše římské, počátek Habsburské dynastie

1271 Marco Polo přichází do Pekingu na dvůr Kublajchána 1274 Mogolové se pod vedením Kublajchána pokouší o invazi do Japonska

1291 vytvoření Švýcarské konfederace, dnešního Švýcarska

1277 Mongolové dobývají Barmu

1290 Osman I. se stává vládcem Turecka, počátek Osmanské dynastie

Tabulka 2: Výběr významných událostí v zkoumaném období


září 2004, 6/13

Rituál sema Všechno, co je v přírodě se otáčí, obíhá. Od planet vířících kolem Slunce po krev, která proudí v našich žilách. Ale veškerý tento pohyb je pohybem nevědomým. Pouze člověk je myslící bytost a to ho činí odlišným od ostatního stvoření. Semazen (účastník rituálu sema, vířící derviš) může svou myslí proniknout k podobnosti všech věcí ukryté ve víření a nahlédnout tak jejich skrytou jednotu. Rituál sema představuje mystickou cestu člověka, který se skrze svou mysl a lásku dotkne „Dokonalého“. Obrácení se k pravdě, potlačení vlastního já a odevzdání se lásce jsou cesty směřující k „Dokonalému“. Derviš se ze své duchovní cesty vrací vyzrálejší a dokonalejší, připravený sloužit všemu stvoření a milovat ho. Rituál začíná. Dervišové vstupují do semahane, sálu určeného k provedení rituálu, vedeni semazenbashi, tanečním mistrem, pomalu se řadí a sklání hlavy. Jako poslední vchází do sálu šejch, představený řádu, v průběhu rituálu bude zosobňovat spojení mezi nebem a zemí. Šejch se klaní místu, kde bude po dobu rituálu stát. Toto místo je vyznačeno rudým ovčím rounem. Rudá barva připomíná poslední paprsky zapadajícího Slunce nad městem Konya v den smrti Rúmího. Dervišové jsou oblečení v bílém oděvu symbolizujícím rubáš a na hlavách mají vysoké plstěné klobouky (sikke), které představují náhrobní kameny. Bílý šat je zatím skryt pod černým pláštěm, smrtí. Hudebníci sedí připraveni na vyvýšeném stupínku naproti šejchovi. Hafiz, člověk, který zná zpaměti celý Korán, předříkává modlitbu Rúmímu, zakladateli řádu, a jednu súru, kapitolu z Koránu. Jak umlká, celý sál se noří do ticha. Ticho je přerušeno zvukem kudum (druh bubnu), zvukem symbolizujícím příkaz Boha stvořitele: „Nechť ty věci jsou!“. Dervišové klečící na kolenou naslouchají zvolna sílícímu zvuku rákosové flétny ney. Hudebníci hrají volně a bez přípravy, hrají hudbu taksim. Zvuk flétny je připomínkou prvního nadechnutí, Dechu Božího, který dal život všemu stvoření. Šejch předstupuje jeden krok před své místo, sklání hlavu a začíná obcházet celý sál semahane. Dervišové ho následují a celý sál společně obejdou třikrát. Tři kruhy představují tři stupně přiblížení se k Bohu. Je to cesta vědění, cesta vidění a cesta sjednocení. Vždy, když dervišové míjí šejchovo místo, navzájem se ukloní se svým sousedem v řadě. Při klanění na sebe dervišové hledí skrze přivřené oči. Tato část rituálu je provázena hudbou peshrev a symbolizuje pozdrav dvou duší ukrytých v tělech a světě tvarů. Po třetím obkroužení místnosti se všichni vrací na svá místa. Dervišové se klaní a odkládají své černé pláště. Doposud skrývané bílé oděvy náhle zazáří. Tímto se dervišové zříkají svých pozemských pout a slibují, že budou tančit pro Boha. Poté zkříží své ruce na prsou (pravou přes levou) na znamení toho, že vyznávají jednoho Boha. Hudebníci začínají hrát a semazenbashi kráčí k šejchovi. Před šejchem se zastaví, překříží pravou a levou nohu (pravá je vpředu), zkříží ruce na prsou, klaní se šejchovi a líbá jeho pravou ruku. Semazenbashi poodstupuje pět kroků od šejcha, je připraven řídit rituál. Další dervišové přicházejí k šejchovi a zdraví se s ním stejně jako semazenbashi. Šejch políbí přicházejícímu derviši plstěný klobouk sikke, načež se derviš šejchovi pokloní a vrací se na své místo. Dervišové se připravují k vlastnímu rituálu víření, sema. Rituál se skládá ze čtyř pozdravů – selam. Každý z pozdravů je zahájen a ukončen tak, že dervišové zkříží ruce na prsou a postaví se čelem k šejchovi. Zkříženýma rukama tak opětovně vyznávají, že věří v jediného Boha. Každý selam je provázen hudbou a sborovým zpěvem. Dervišové rozpaží, dlaň pravé ruky míří k nebi, připravena přijmout milost Boží, dlaň levé ruky míří k zemi. Dervišové hledí na svoji levou ruku a otáčejí se kolem srdce zprava doleva. Otáčením se kolem srdce objímá derviš celé lidstvo, veškeré stvoření a hledí na ně očima Božíma, zahrnuje ho láskou, darem Božím. Semazenbashi prochází okolo tanečníků a dohlíží na jejich postoj. Šejch stojí na místě. Asi po deseti minutách hudba umlká a první pozdrav je u konce. První pozdrav představuje zrození člověka k pravdě skrze jeho cítění a myšlení. Je uznáním Boha jako stvořitele a člověka jako Božího stvoření. Hudba se rozeznívá, začíná druhý pozdrav. Pozdrav vyjadřující údiv člověka nad krásou stvoření, údiv člověka stojícího před Bohem všemohoucím. Šejch stojí na místě. Hudba umlká a druhý pozdrav je u konce. Hudba se rozeznívá, začíná třetí pozdrav. Pozdrav přetvářející údiv v lásku. Vlastní já je zapomenuto a pohrouženo v jednotu. Tento stav uvědomělé jednoty se nazývá fenafillah. Uvědomělá jednota není stavem extáze, je to stav jasného vědomí. Dervišové musí být připraveni okamžitě přerušit víření pokud dostanou nějaké nečekané znamení od hudebníka – hudebník například pronese nějaké slovo. Tak je zabráněno tomu, aby dervišové sklouzli mimo stav


září 2004, 7/13

jasného vědomí, aby unikli sami sobě a opili se tancem. Šejch stojí na místě. Hudba umlká a třetí pozdrav je u konce. Hudba se rozeznívá, začíná čtvrtý a poslední pozdrav. Dervišové, kteří vystoupali až k jednomu se vrací zpátky ke svému údělu, službě na zemi. Derviš je služebníkem Božím, jeho Knih, jeho Proroků a všeho stvoření. Šejch vstupuje do středu kruhu a otáčí se tak, jako se otáčí Slunce uprostřed vířících planet. Hudba umlká a čtvrtý, poslední, pozdrav je u konce. Šejch se vrací na své místo, klaní se, sedá si a líbá zem. Dervišové si oblékají svoje pláště. Předčítají se verše z Koránu, zejména súra druhá, verš 115: „Bohu zajisté patří východ i západ: a kamkoli se obrátíte, skví se tvář Boží. Bůh věru nesmírný jest a vševědoucí6.“Dervišové políbí zem a povstávají. Následuje modlitba za spočinutí duší všech Proroků a věřících. Šejch povstává, žehná zemi a odchází. Dervišové ho následují a při odchodu se klaní směrem k rounu vyznačujícímu šejchovo místo. Rituál je u konce. A na závěr pro vás mám překlad první básně z Masnaví. Báseň se jmenuje „Píseň o flétně“. Jen bych chtěla zdůraznit, že místo „flétna“ můžeme číst i „duše“. Nicméně je na vás, jak s básní naložíte.

Píseň o flétně překlad: Jiří Bečka, přebásnil: Josef Hiršal Slyš flétnu z rákosu, slyš její vyprávění, jak oplakává všechna odloučení. Od dob, kdy uťal mě v mém rákosišti nůž, když zalkám, naříká žena, pláče muž. Srdce chci poranit žalostí z odloučení, a tak mu vyjevit svou bolest z rozloučení. Koho od kořene oddělil někdy čas, prahne s ním spojen být, chce s ním být jedno zas. Já v každém kruhu jsem svým lkaním zaznívala a družkou nešťastných i šťastných jsem se stala. Každičký ve mně chtěl svou přítelkyni mít, mé vnitřní tajemství nesved však odhalit. Není mé tajemství vzdáleno mému lkaní, pro oko, pro ucho není však k rozpoznání. Tělo a duše jsou navzájem ke spatření, uvidět duši však nikomu dáno není. Ani van, ani dech – zvuk flétny ohněm zní, kdo nemá oheň ten, dojde je k ztracení. Ten oheň lásky, jenž tají se ve třtině, to vření lásky je ukryté ve víně. Všem láskou nemocným přítelem flétna je, její melodie trhají závoje. Kdo z lidí o jedu či protijedu ví, jaký má flétna: má soucit i přátelství. O cestě krvavé flétna zní, Madžnúnovu lásku líčí i trápení. Nechápe smysl ten, než kdo je v extázi, jen ucho vnímá, co z jazyka vychází. V strádání naše dna jsou bez hranic, jenom ty s trápením šly s námi času vstříc. A jestli odešly jděte si! Řekni jistý, ty zůstaň, neboť jsi nejčistší ze všech čistých! Krom ryby každý je vodou hned přesycen,

kdo bez obživy je, tomu je dlouhý den. Slova zkušeného nechápe nezralý – pak krátké slovo jen – a sbohem zpovzdáli. Přervi pouta, synu, hej, abys volný byl, stříbru a zlatu jak dlouho bys otročil? Jestli chceš do džbánu vlít moře nezměrné – vejde se do něj snad osud jednoho dne? Oči závistlivce se nenaplní dřív než mušle perlami – tak opět získá klid. Kdo z lásky roztrhne šat ke své radosti, je prost všech nesnází a nezná žádosti. Sláva tobě, lásko, v stesku i ve štěstí, lékaři všech našich strastí i bolestí! Léku proti pýše skromnosti vzdálené, ó ty náš Platóne, ó ty náš Galéne! Pozemské tělo jí dospívá do ráje a horu roztančí láska jež věčná je. Milostí lásky byl Sinaj opilý, Mojžíšův osel pad, jak byl by bez síly. Kdybych své srdce sám ve shodě se rty měl, zkazky bych pravdivě jak flétna vyprávěl. Od spolumluvících kdo by se odpoutal, stává se bezhlasým, byť by sto řečí znal. Když růže odejde a zanikne-li sad, písni slavíka v ní nelze už naslouchat. Milenka hudba je, zamilovaný tón – milenka žije dál, i když tón má svůj skon. Jestliže láska se otevře do všech stran, pak je jak boží pták, svobodná bez zábran. Jak já mám pochopit svou cestu, kudy kam, když světlo přítele ubohý postrádám? Láska je tajemství a žádá vysvětlení, zrcadlo, i když je zrcadlem, zrádcem není. Víš proč tvé zrcadlo nelže a zrádcem není? Je čisté, čiré je, zbaveno omlžení.

Doufám, že se vám moje vyprávění líbilo a pokud si chcete přečíst něco dalšího, můžete sáhnout po těchto knihách: Eva de Vitray-Meyerovitch: Rúmí a súfismus, Úvod do islámské mystiky; CAD PRESS, Bratislava, 1993 a Džaláleddín Balchí Rúmí: Masnaví, PROTIS, Praha, 1995. Dále samozřejmě existuje nepřeberné množství literatury v angličtině (například kompletní překlad Masnaví), ale tyto zdroje si jistě případní zájemci dokáží vyhledat sami. autor: Jarmila Součková

Obrázek tančícího derviše © http://www.sufism.20m.com/_borders/sema.jpg 6

překlad Koránu od A. R. Nykla z roku 1934


září 2004, 8/13

Víkend na vysokých lanech Tento článek byl původně psán pro časopis Občasník, který je vydáván pro zaměstnance firmy Isolit-Bravo. Na žádost Kryštofa Polníka jsem se nechal umluvit a tak vychází mírně doplněná kopie článku i zde. Zacvakávám jistící lano do karabiny sedáku a začínám lézt do koruny statného smrku. Vylézám až do výšky deseti metrů kde je přivázáno lano, vedoucí prostorem ke smrku na další straně palouku. O kus výš, aby se na něj nedosáhlo, je uvázáno jiné lano. Přes něj je přehozeno slabší, asi metrové lanko. To se při přechodu drží v roztažených rukou. Tření přes horní lano pomáhá držet stabilitu. Aby to ale nebylo tak jednoduché, jsou v pravidelných intervalech na horním laně zarážky, přes které je nutno lanko přehodit. V tu chvíli je člověk odkázán je na vlastní rovnováhu. Zatím ještě stojím na začátku lana a opírám se zády o kmen smrku. V duchu si nadávám do bláznů a ptám se sám sebe, jestli mám tohleto zapotřebí. Pomalu vyrážím. Pod chodidly cítím jemné chvění napnutého lana ve větru. Snažím se nevnímat hloubku pod sebou. Zajímavé, z vrchu vypadá vzdálenost větší než zespodu. Zatím to jde. Dostal jsem se k první zarážce. Teď budu chvíli odkázán jen na vlastní rovnováhu, na tenkém laně, deset metrů nad zemí. První pokus o přehození lanka. Nepovedlo se, ale ustál jsem to. Nádech, výdech. Druhý pokus, pak třetí. Lanko se konečně zachytlo za zarážkou. Další metr dopředu k další zarážce. A znovu a znovu. Konečně jsem na konci. Obejmu strom a chvíli odpočívám. Čeká mě další překážka. Kolmo položené oblouky lan. Skáče se z jednoho oblouku do druhého. Zvažuji taktiku. Bude to chtít těžiště co nejníže a minimální odraz. Jinak letím dolů. Nebo předvedu parádní rozštěp. Ani po jednom zrovna netoužím. Pomalu stoupám do prvního oblouku. A doprdele! Lano se prosmeklo a oblouk se prodloužil. V poslední chvíli jsem se vytáhl zpátky na vstupní lano. Není na koho nadávat. Proplétání oblouků jsem se na zemi účastnil i já. Opravuji překážku do původní polohy a znovu se vydávám na cestu. Je to prima. Na konci cesty navlékám slaňovací osmu do lana a odpínám jištění. Sjíždím po laně zpátky na pevnou zem, krev napumpovanou adrenalinem a štěstím, že jsem to zvládl. Stojím znovu nahoře, na smrkovém kmínku uvázaném mezi dvěma stromy a pozoruji překážku před sebou. Dvě lana ve stejné rovině, začínající asi 2,5 metru od sebe a táhnoucí se přes palouk do jednoho bodu. Dvojice stojí proti sobě, každý na svém laně a vzpírá se proti sobě rukama. Jak domeček z karet, akorát víc roztažený. Tato překážka je velmi nepříjemná. Pravděpodobnost spadnutí je značná. Jde jen o to, jak daleko se člověk dostane. Druhým negativem je to, že při pádu vpřed je možno si o protilehlé lano rozbít obličej. Riziko je i ve vzájemném se pomlácení obou účastníků při pádu. Šáša mezitím vylezla na protější lano a má problém. Rozvázala se jí tkanička. Tu si sama na laně nezaváže. S prosbou natahuje nohu ke mně. Pomalu jdu do podřepu. Balancuji na kmínku a beru do rukou tkaničky. Publikum dole se dobře baví, ozývají se poznámky o pyšné princezně a králi Miroslavovi. Cvakají fotoaparáty. Jedna klička a druhá. Hotovo. Stavíme se proti sobě a zaléháváme do vzpěru. Být vzepřený mezi chvějícím se lanem a dlaněmi druhého člověka a mít přitom pod obličejem deset metrů hloubky… Nic moc pocit. Vyrážíme a se sbližujícími se lany se dostáváme stále více do svislé polohy. Půlka je za námi, JSME DOBŘÍ !!! Blíží se druhá třetina vzdálenosti. Udržet rovnováhu je stále těžší. V tom vítr kývne špičkami stromů a lano pod mýma nohama se rozkmitá. Bojuji s rovnováhou a snažím se lano uklidnit. Sleduji, že Šáše se to daří, holky jsou holt mrštnější. Cítím, že mé těžiště je čím dál tím dále od osy. I když by to určitě šlo ještě ustát, panika zapracuje. „Sedám!“ zařvu a už přepadávám dozadu. Svist větru. Volný pád. A náraz, když jistící lano trhne se sedákem. Zhoupnu se jak kyvadlo. Šáša letí proti mně. Natáhneme oba ruku. Nehty zanechávají na předloktí rudé stopy. Ruce se zaklesnou a houpání ustane, jen adrenalin a bušení ve spáncích zůstává. Pomalu se snášíme dolů. Nebylo to špatné, ale mohlo to být lepší. Snad příště. Je mi jen líto že jsem to Šáše zkazil, ona by to zvládla. Druhý den smotávám lana. Ruce jsou ztěžklé a adrenalin vystřídala obyčejná únava. Přemýšlím. Často se mě Salát; časopis občanského sdružení K-Klub

září 2004, 9/13

moji vrstevníci ptají, proč dělám takové šílenosti. Že ve svých pětatřiceti letech bych mohl své víkendy a dovolenou trávit nějak normálně. Na pláži nebo na zahrádce, místo toho abych někde lezl jak opice, nebo se brodil po pás bahnem s batohem na zádech. Možná mají pravdu. A možná také ne. Nic nevyváží ten pocit, když člověk posune hranice toho, co zvládne, zas o kousek dál. A má to i druhý aspekt. Je zábavné sledovat akční hrdiny na televizní obrazovce, ať již ve vymyšlených příbězích nebo v různých survivalových hrách. Ale věřte mi, že je daleko zábavnější prožít si alespoň zlomek toho na vlastní kůži. I přesto, že potom zůstávají modřiny.J autor: Ing. Martin Pišín, AIKI

P.S.: Ještě jednou díky Honzíkovi a ostatním, kteří pro nás tyto lahůdky připravují. Dík.


září 2004, 10/13

Crossover aneb co všechno lze zažít na cyklopuťáku Crossover znamená v překladu buď přejezd nebo výměnu genů mezi páry chromozomů. Kusoň, PajaX, Míša, Šimi, Marjánka, Káťa a Zob putovali v červenci na kole po jižních Čechách (to je ten přejezd) a Zob pro vás metodou crossover (křížení) připravil krátkou reportáž o této akci (reportáž ovšem není příliš věrným obrazem skutečnosti). Pojedeme na cyklopuťák do jižních Čech, tam nejsou žádné kopce ...

Nesmysl, tak dlouho na kolech jezdit nebudeme!

Had pozřel matku s osmi ptáčaty. Máš pravdu, pojedeme pomaleji, abychom se tak nepotili, ale jestli mě Šimi zkusí předjet, srazím ho z kola! pím

k tr

a já t

. nko arjá

o Káť

M

Ty seš hajzl, Zobáku! Pozor vzbudil se PajaX. A zase má hlad, utíkejme!

Kusoň se těžce roznemohl ...

Naštěstí jsou místní trhy dobře zásobené. Žjóva, klatovský katakomby, ...

Navštívili jsme hrad Rábí.

Tak to je nářez. To sem ještě neviděl!

PajaX by pořád jedl. Tak kde je ten most přes Otavu? Přeci tu řeku nebudu brodit!


Kapitáne, támhle jsou nějaký divný vodáci, nemaj loď a na zádech si nesou kola!

Nakonec se vrátili domů zdraví, ale bolela je kolena, zadky a záda. Příště by bylo lepší kdyby nespoléhali na vlastní síly a ...

září 2004, 11/13

Kalendárium Název akce: Stručný popis:

Válení šunek ve Štatlu (Nuda v Brně) Rozlučka s Renó co valí na půl járu do Frankrajchu. Promítání filmů, výlet parňasem, bečka, prohlídka betelných fleků ve štatlu.

Termín:

03.09.-05.09.2004

Místo:

Rozdrojovice (Brno)

Cena:

Příspěvek na bečku.

Spaní:

V chalupě, betlí málo, asi i na zemi.

Jídlo:

Vlastní, hospoda na dosah.

Budete potřebovat:

Chrochtsak (spacák) , krygl (půllitr).

Kontakt:

Radek, email: [email protected], mobil: 728 50 25 94 Rena, email: [email protected] mobil: 606 47 68 81

Poznámky:

Účast a způsob příjezdu prosím oznamte Radkovi nebo Reně. Sledujte http://radkovo.mysteria.cz/nudavbrne/.

Název akce: Stručný popis:

Travní lyže III Lyžování na travních lyžích.

Termín:

10.09.-12.09.2004

Místo:

Dobruška

Cena:

Do 50 Kč na vlek.

Spaní:

U Pilotů (pozn. to není hospoda, to znamená "u Pilota a Brebty doma"). Vlastní spacák.

Jídlo:

Vlastní.

Budete potřebovat:

Nutnou výbavou jsou sjezdové lyžařské boty (své velikosti), oděv ke zničení (staré šusťáky, montérky, rukavice - alespoň pracovní). Doporučuji zaopatřit tělesnou schránku tlumiči pádu (chrániče, velmi vhodná je hokejová přilba).

Kontakt:

Pilot, mobil: 605 82 62 66

Poznámky:

Z důvodu malé ubytovací kapacity (cca 10 lidí) prosíme o včasné zamluvení místa na spaní na telefonu 605 82 62 66 (Pilot). V případě nepřízně počasí se pokusíme zajistit náhradní program. Na vaši návštěvu se teší Pilot a Brebta


září 2004, 12/13


Sekání stromků Pravidelná údržba lesních porostů na jižní Moravě se uskuteční ve dnech 8. - 10. října 2004 v Ketkovicích u hajného na lesní chatě. Stejně jako vloni budeme buďto čistit les po lesácích nebo prosekávat lesní cesty od keřů a nízkých náletů.

Termín:

08.10.-10.10.2004

Místo:

Ketkovice

Cena:

-

Spaní:

Vlastní spacák. Spaní je zajištěno pod střechou v chatě (spí se na půdě na dřevěné podlaze) nebo venku pod širákem (počasí nezajišťujeme). Postele jsou bohužel obsazeny dětmi do 5-ti let, těhotnými a domácími.

Jídlo:

Vlastní jídlo s sebou.

Budete potřebovat:

Kdo pojede nechť si sebou vezme kromě jídla, pití, pytlů (spacích), dobré nálady, hudebních nástrojů také mačetu, sekáč, rukavice, sekeru nebo ruční pilku nejlépe "ocasku" na vyřezávání a vysekávání.

Kontakt:

Šafrán, email: [email protected], mobil: 603 90 08 39 Vocas, email: [email protected], mobil: 603 18 05 85

Poznámky:

Cesta a sraz se nezměnily, tedy v pátek se každý dostane vlakem popř. autem na nádraží do Rapotic, kde maximálně do 22:30 čekáme na příjezd vlaků od Brna a od Prahy. Kdo přijede jindy musí se dostat do 8:30 ráno v SO na chatu hajného, tj. po cestě do Ketkovic, dále okolo JZD asfaltkou do údolí k řece, pak asfalt končí a ještě asi 1 km pořád dolů po kamenité široké cestě až k místu bývalého lomu, kde budou auta a kamarádi a chata (u sirény). Doufáme, že se sejde jako loni alespoň 15 - 25 lidí. Zvou: Šafrán, Ocas, Libuška no a Míra taky jako Rosická skupina


Adrenalinový víkend pro deset statečných Tříhodinová návštěva Lanového centra Proud ve Vysočanech a letní bobové dráhy na Proseku (v případě špatného počasí bowlingový turnaj v hotelu DUO nebo sportovní klání nad minigolfem). Ve zbývajícím čase možnost návštěvy pražských pamětihodností, uměleckých skvostů nebo světa obchodu.

Termín:

22.10.-24.10.2004

Místo:

Praha

Cena:

100 Kč na program v LC Proud - jednou zaplacená částka je nevratná

Spaní:

mimopražští (případně i pražáci) budou ubytováni na Proseku u Hamounů

Jídlo:

vlastní jídlo s sebou či stravování po hospodách; případně dle dohody ve společné vývařovně

Budete potřebovat:

sportovní oděv pro lezení na vysokých lanových překážkách a jízdu na bobové dráze

Kontakt:

Hamoun (Roman Soukup), email: [email protected], mobil: 737 77 70 02

Poznámka:

Cena na program v LC Proud je výrazně dotována viz. ceny programů na http://www.lanovecentrum.cz. Počet účastníků je omezen číslem 10, proto platí pravidlo: "Kdo dřív přijde (a zaplatí 100 Kč), ten dřív mele". Lanové centrum je objednáno na 23. října od 9:00 do 12:00.

Omluva Předem se omlouváme za všechny pravopisné chyby, které se mohou v Salátu vyskytnout. Buďte prosím shovívaví.

Poděkování Toto vydání Salátu bylo zpracováno pomocí textového editoru OpenOffice (http://www.openoffice.org/) a grafického programu GIMP (http://www.gimp.org/).


září 2004, 13/13

Fyzická adresa (na obálku s případnou korespondencí uveďte prosím heslo Salát ):

Recommend Documents