Frenštátská strašidla zvítězila! Pokud patříte mezi pozorné čtenáře Druhého patra, jistě si vzpomenete, že jsme v 7. čísle psali o křtu lexikonu Ohrožená strašidla v naší škole a jejím okolí. Paní učitelka Zdenka Gemrotová pak toto dílo poslala do celostátní soutěže Náš svět. Z Národního institutu dětí a mládeže MŠMT přišel 7. května 2010 dopis: „Milí soutěžící, mám to potěšení oznámit vám, že vaše kolektivní práce byla oceněna mezi nejlepšími. Talentcentrum, Mgr. Markéta Rausová.“ Blahopřejeme všem žákům 5.C i jejich paní učitelce ke skvělému úspěchu!
Podruhé v Anglii Na šestidenním studijním zájezdu navštívili žáci II. stupně místa a památky, o kterých se učí v hodinách anglického jazyka. Po náročné noci v autobusu si během prvního dne prohlédli významné pamětihodnosti Londýna. Byly to budovy Houses of Parlament, věž Big Ben i opatství Westminster Abbey. Prošli vládní ulicí Whitehall, podívali se na náměstí Trafalgar Square a pokračovali kolem Buckinghamského paláce – královnina sídla. Největší atrakcí na konci dne byla jízda na vyhlídkovém kole London Eye a krátká ukázka filmu o Londýně ve 4D. V dalších dnech děti navštívily jeden z nejkrásnějších Leeds castle v hrabství Kent, městečko Rochester zámků s normandským hradem a katedrálou, poutní místo Canteburry – sídlo arcibiskupa. V přístavu Portsmouth na jihu Anglie si žáci prohlédli zrekonstruovanou válečnou loď Warrior z roku 1860 a porovnali s ní vzhled a vybavení o 100 let starší lodi „Victory“ admirála Nelsona. Také loď Mary Rose panovníka Jindřicha VIII. a její poklady nabídly úžasnou podívanou. Poslední den v Londýně začal projížďkou města a připomenutím období vlády královny Victorie na místě velkolepého pomníku jejího manžela prince Alberta. Návštěvou přírodovědného muzea se 70 miliony exponátů, plavbou po řece Temži a procházkou kolem londýnské pevnosti přes věžový most Tower Bridge se naši žáci s hlavním městem rozloučili. Během zájezdu jsme zvládli ujít přes 50 km a ujeli 3 820 km. Hodně zážitků, dojmů a zkušeností si děti přivezly nejen z poznávání Anglie, ale i z pobytu v hostitelských rodinách. Získaly pěkné vzpomínky a určitě i motivaci k dalšímu studiu anglického jazyka. uč. Světlana Kociánová
Projekt Letem ke klíčovým kompetencím aneb Pohádkou o Raškovi to nekončí.
Minulý týden vrcholil v naší škole sběr papíru. Co si myslí papír? Mí prapředkové se poprvé narodili v Číně. Nyní se vyrábějí miliardy kusů papíru denně. Vyrábí mě tak, že pokácí strom, při pádu mě to ovšem uvede do bezvědomí, pak už vím pouze to, že mě posílají po celém světě. Nejraději mám, když ze mě vytvoří knihu nebo nějaký diplom, protože to jsou věci, které si lidé nechávají. Největší sranda je, když mě potisknou vtipy, protože když je někdo čte, směje se nejen on, ale i já. Někteří ze mne skládají různé tvary, vlaštovky, lodičky, čepice a šikovní třeba labutě, zvířata a říkají mi origami. Radek Ondryáš 7.A
Pohádka o papíru Rád bych se vám představil. Jsem papír. Jak vypadám, říkat nemusím, protože mě jistě znáte. No schválně – podívejte se pořádně kolem sebe. Opravdu mě nikde nevidíte? Řekl bych, že určitě ano. Také mě velmi často používáte. Ve škole na mě píšete, kreslíte, své oblíbené hvězdy máte vyfocené na plakátech a když chcete někomu vyznat lásku, tak mu to vyznání můžete „dát“ formou papíru. A právě něco takového se mi stalo a o tom vám chci vyprávět. Jednomu pohlednému klukovi se zalíbila jedna holka. Každý den se na ni díval svýma „pronikavýma“ očima a „tupým“ pohledem bez úsměvu. Té holce ten kluk taky nebyl úplně ukradený. Jenže nevěděla, co jí chce tím pohledem říct a za každou cenu chtěla, aby první krok udělal on. Uběhlo asi 14 dní. Kluk už to nemohl vydržet, proto mě vzal a začal psát a kreslit. Trvalo mu to hodně dlouho, ale výsledek stál zato. Chodím strašně rád spát, Napsal básničku. Celou si ji nepamatuji, nechávám si o tobě zdát. ale ta nejkrásnější část mi v paměti Ve snu vidím tvé oči modré zůstane navždy: na tváři lechtají mě tvé vlasy dlouhé.
Pod básničku napsal: „Nemohli bychom se lépe poznat?“ Hned druhý den ve škole tu holku uviděl, řekl jí: „To je pro tebe“, a předal jí dopis. Dívka z něj byla potěšena a odpověděla: „Moc ráda tě více poznám a potěší mě, když mi takové básničky budeš skládat častěji.“ Tímhle chci dokázat, že i já dokážu dát dohromady dva lidi. A nejsou jen SMS, ICQ atd., ale občas není špatné použít obyčejný papír. Nikola Španihelová 7.A
Příroda našima očima Jsem taková malá, nenápadná květina. Mám dlouhý stonek, střapaté listy, krásný žlutobílý květ s jazykovitými lístky. Obvykle rostu na loukách, polích, v zahradách a všude možně. Lidé mne berou, jako bych byla nějaký plevel, který vytrhávají, protože se jim nelíbí, ale se mnou to je úplně jinak, já jsem krásná květina, kterou si lidé trhají kvůli tomu, že si chtějí zjistit, jestli je jejich protějšek má rád nebo nemá. Někteří si mě utrhnou a začnou mi trhat ty krásné bílé lístky, které mám, a začnou si říkat: „Má mě rád/a, nemá mě rád/a“. Jiní si mne zase odnesou domů a pak mne strčí do tenké vázy a nalijí do ní vodu a myslí si, že mi to jako nevadí! Kdyby jim tak udělal někdo to samé. Nebo mne zase trhají staré babiny, které mě potom usuší na topení, a pak mne prodávají na trhu za 20 Kč. A když ani za tu cenu mne nechtějí koupit, dávají 10% slevu. David Žabenský 9.B
Můj strom Můj strom je pohádkový, velký a dobrodružný. Když si k němu sednete a čtete si knížku, hned se vám to všechno objeví před vámi a vy jste hlavní postava. Můj strom měří asi dva nebo tři metry. Lenka Drnovská 5.C
Můj strom je velmi kouzelný, jeho listy uzdravují nemocné lidi. Tento strom má tlustý kmen, je starý, ale vypadá pořád dobře a zdravě. Je jenom jeden takový strom, a to za naším domem. Denně spotřebuje sto litrů vody. Nikdo zatím neví, že jeho listy umí uzdravovat, je to moje velké tajemství. Lucie Holušová 5.C
Můj strom je obyčejná hrušeň, mám ji moc ráda, protože mám hrozně ráda HRUŠKY! Strom je vysoký 5,5 metru, šířka jeho koruny je asi 8 metrů. Můj strom č. 2 je smrk. Je to náš vánoční stromek. Na Vánoce ho nazdobíme a než začneme rozbalovat dárky, zapálíme na něm prskavky a zpíváme koledy. Je to naše tradice. Věra Svobodová 5.C
Magic Tree je vysoký habr. Bydlí na zahradě v koutku. Protože je vysoký, tak mi vyhovuje, že mi dělá stín. Vždy v létě je krásně zelený a na podzim zase oranžový. Uvnitř bydlí malá víla, která se jmenuje Letnička Ibišková. Ta strom ošetřuje, dává mu sílu, lásku, energii a výšku. Proto mám tento strom tak ráda! Julie Remencová 5.C
Proč mám rád/a maminku Protože mi nakupuje hračky a je hodná. Ještě se se mnou dívá na Avatar. Je hodná a učí se se mnou. A někdy mi čte pohádky. Taky mi peče buchty. Když přijde z práce, je hodná. Je moc hodná a trénuje se mou matematiku. Mám ji moc ráda. Je moc milá a odpustí mi skoro všechno. Moje maminka je nejlepší. Hodně dobře mi vaří a je pěkná. Umí moc pěkně malovat. Moje maminka mi čte pohádky. Moc pro mě znamená, je můj symbol ochrany. Je krásná. Je nejhodnější, čte mi pohádky na dobrou noc a pomáhá mi, když jsem v nouzi, s úkoly.
Znamená to pro mě velký dar. Koupí mi hezkou hračku a nikdy mě neopustí. Pochválila mě za básničku. Čte mi pohádky. Mám ji moc ráda, je na mě hodná. Peče nám buchty, které jsou moc dobré. Jezdí s námi taky na výlety a odpustí mi, když něco rozbiju. Nikdy bych ji nevyměnila. Také mi dělá dobré svačinky. Češe mi hezké culíky a kupuje mi krásné hračky a oblečení. Moje maminka mě má ráda a pomáhá mi s učením. Mám ji moc ráda, i když někdy zlobím a maminka řve. Nikdy bych ji nevyměnila. Znamená pro mě všechno. 2.B
Co pro mě znamená maminka Až teprve nedávno jsem si uvědomila, jak moc je pro mě důležitá; je to člověk, který mi dal život, tudíž je životem mým. Maminka je fajn, znamená pro mě hodně, hlavně je moje kamarádka a bere všechno s nadhledem, tak to se mi na ní líbí asi nejvíce. Mamka je prostě mamka, je pro mě víc než táta, mám ráda oba, ale na svět mě dala ona. Moje mamča je taková opora celé rodiny, zkrátka ji drží pohromadě, je pravda, že někdy mi leze na nervy, ale zase jindy jsem ráda, že ji mám. Moje maminka pro mě znamená celý život, je to člověk, kterého mám rád jako nikoho na světě, udělal bych pro ni cokoli a je pro mě vším, někdy bych ji ale vyměnil. Matka je osoba, se kterou jsem od narození vyrůstala. Takže je to důležitá osoba. Matka je ta, která pomůže, poradí. Tak, znamená pro mě asi hodně. Vždycky mi něco koupí a mám ji ráda. I když mě někdy štve, ale to asi každá maminka. Myslím, že si zaslouží to, ať jsme na ni hodní, i když někdy zlobíme. Útěchu, pochopení, radost, sílu. Vše dobré, co si dokážete představit. Je fajn přijít domů a říct: „Čau mami, jsem doma.“ Moje maminka pro mne znamená hodně. Je to přeci moje maminka, která mi pomáhá, má mě ráda, dělá mi svačiny do školy. Dělá všechno, abych měl dobré dětství. Mám rád moji maminku. Matka pro mě znamená oporu, pomoc, ale i kamarádku, která umí pěkně naštvat. Je to můj rodič, který mě nezavrhne, ať udělám, co udělám. Mám ji rád. 9.C
Vynález, který by mamince změnil život vyrobil jsem pro maminku stroj, který každého rozesměje srdíčko a kytičku. Maminka strčí tatínka do skříně a vyjde už zase hodný. vymyslím stroj na uklidňování tatínků. Je to skříň, do které bychom tatínka strčili a ven by vyšel s úsměvem. stroj na peníze, který by nikdy nepřestal vyplácet peníze a my bychom zůstali na dovolené věčně 2.B
Jezdící postel, aby nemusela vstávat z lůžka a aby se v něm dostala všude, kde by potřebovala. Univerzálního domácího robota, který sám zaměří nepořádek a cokoli uklidí. Moje maminka je docela detailistka, hlavně na pořádek, takže bych pro ni vymyslela asi nějaký stroj, který perfektně uklidí. Stroj, který bych dala mamce k Svátku matek, by byl nějaký, který za ni uklidí celý dům. Sice se jí všichni snažíme pomoct, ale mamča je pořád nespokojená. Mamince bych vymyslel robota, který bude dělat všechny domácí práce za ni a ještě bych udělal nějaký oblek na děti, že by se nemohly hýbat ani mluvit. Stroj, který by dělal vše za ni a ještě by ji vozil po bytě. Nový robot, který umí chodit, mluvit a dělat různé domácí práce, třeba vařit, uklízet, pečovat o lidi, sekat trávu, vysávat a podobně. 9.C
Prší a prší Archa Měli jsme zase jednou český jazyk. Zrovna jsme se připravovali na písemku, ale vtom se přiřítila archa a tři děti. Začali nám číst povídku o arše, potopě světa a taky nám ukázali malý model archy. Chvíli povídali a pak zase šli, naštěstí jsme už písemku nestihli, protože za 4 minuty zvonilo. Archo, děkujeme a přijeď zas. Od tohoto dne začalo pršet a řeky se vylily z břehů… Lucie Stupavská 6.A
Déšť Konečně se oblékám do kraťasů a tílek. A najednou vidím na obloze černý mrak, říkám si, že to nic není a jdu si hrát. Ale co to? Najednou na mne spadla kapka a další, další. Je tu liják, prší jako z konve, ale pořád si hraju venku. Vůbec mi to nevadilo, cítil jsem čerstvý vzduch a slyšel, jak kapky pleskají. Byla to paráda, ale co to vidím, mamce to splavilo záhon čerstvě zasetý. „To snad ne, jak to zastavit,“ zeptal jsem se mamky. Mamka odpověděla, že to nejde, a tak jsem se vzdal. Seděl jsem na stromě a byl mokrý až na kost. A uvažoval Jiří Blabla 5.A nad sebou, jestli se mám polepšit.
Prší. Venku je zataženo. Kapky padají ze zamračené oblohy. Je zima, pořád prší. Ze stromů padají kapky, které když cinknou o trávu, pěkně se rozprsknou. Já sedím doma, sleduji třpytivé kapičky. Jsou opravdu krásné. Už mě nebaví se na to dívat, ale chci to zažít, chci si sáhnout. Dobře, půjdu ven, vezmu si deštník, anebo ne, půjdu bez deštníku. Je tu hodně žížal. Ale co to, po pravé straně se objevilo slunce a po levé straně se objevila duha. Je červená, žlutá, je modrá, taky zelená. Ale ne, už mě volají rodiče, ale bylo to dobré, tak zase příště. Jan Fialka 5.A
Jednoho dne jsem se vzbudila a pršelo, nejdříve jsem si myslela, že to bude jen jeden den. Pak to bylo druhý, třetí, až už to bylo týden, už mě to přestává bavit, asi půjdu vynadat mrakům a vytáhnu sluníčko – kéž bych to uměla! Člověk by si myslel, že docela zmizelo z oblohy nebo v černé díře. Ale je to lenoch, jenom se mu po zimě nechce vylézt z vyhřáté postele. Zato kapky neustále padají na zmoklé chodníky z šedivých mraků, které plují po obloze. A co ty žížaly, které se kroutí všude po chodníku, protože se nemůžou nadechnout, jelikož jsou na každém kroku kaluže? Ale pak jsem musela jít do školy. Jana Káňová 5.A
Co dělám, když prší Když prší, většinou přijdou i hromy a blesky, to nám nejradši. Protože když se křižují blesky, následují i výpadky elektrického proudu. To vždycky taťka zapálí v krbu a já si zapálím svíčku ve své přenosné lampičce, kterou jsem dostala pod stromeček, vypadá jako od broučků. Když mám rozpálenou lampičku, už není tak tma. Jdu nahoru do pokoje, vezmu pár her a jdu dolů. Donesu je ke krbu a zavolám mamku a taťku a sestru. Nachystám Člověče, nezlob se a už se hraje. Jé, já vyhrávám, za chvíli už budu v cíli. Jupí, vyhrála jsem! Za chvíli nás rodiče pošlou spát, krásně se mi usíná, protože jsem unavená. A celou dobu, než usnu, přemýšlím o dešti. Eliška Káňová 5.A
Prší, je zima, zataženo, mraky vypadají jako vata nasáklá vodou kapající na zem. Venku široko daleko ani živáčka. Já sedím na židli u okna a vše
pozoruji. Otevřel jsem si okno a zaposlouchal se do rytmu kapek. Najednou zaburácel hrom a já jsem spadl ze židle, div si sousedi pod námi nešli stěžovat. Hned jak jsem se zotavil, jsem zavřel okno a šel do špajzu pro citrón. Potom jsem se vrátil k zavřenému oknu a hle! Už neprší, ale svítí slunce. Okamžitě jsem se rozmyslel, že vyběhnu ven. Stalo se tak. Ale asi pět metrů od našeho vchodu jsem si všiml, že nemám boty a v ruce držím citrón. No nic, jdu domů. Miroslav Hrbáč 5.A
Jak jsem viděla školní akademii Ve středu jsem byla na akademii. Šli jsme po první hodině a chvíli trvalo, než akademie začala, ale pak se ukázala paní ředitelka a říkala, ať si akademii užijeme. Hned na začátku tančili, zpívali a předváděli se třeťáci. Potom tančili prvňáci a deváťáci s písní Večerníček, bylo to pěkné. Za chvíli tančily minimažoretky, čili Minisluníčka. Tančily tam deváťačky i páťačky. Jedna tam přišla a tančila sama, vypadalo to jako balet, bylo to nádherné. Pak přišla dvě děvčata a recitovala. Jedna recitovala Kládu. Potom nastoupily větší mažoretky. Mezi nimi byla Eliška, Aneta a Adéla. Taky pěkné vystoupení. Hustý byl COMEBACK. Byla to sranda, ale nic proti doopravdickému COMEBACKU. Pak už vystupovaly velké mažoretky a nakonec měly holky kšiltovky, vypadaly jako kluci a kluci jako holky. Vendula Malinová 5.A
Jak se (ne)vyhnout akademii Jednou jsem tak šla do školy, byl to normální jarní den. Ale jakmile jsem vstoupila do třídy, paní učitelka mi oznámila, že když tedy půjdu na to gymnázium, že budu hrát na akademii. V tu chvíli už jsem se viděla na pódiu, jak jsem všechno pokazila a všichni se mi smějí. Celý měsíc před akademií jsem promýšlela se svou kamarádkou plán, jak onemocnět. Nejdřív nás napadlo, že den před akademií vypiju litr mléka, na to hodně salámu, to zapiju minerální vodou a začnu skákat tak, že mi bude do rána špatně, že ani nevstanu. Potom mě napadalo, že si stoupnu do strašně studené sprchy a tam zůstanu, dokud se pořádně nenachladím. Avšak žádný z těchto plánů nevycházel. Řekla jsem si, že se nedá nic dělat, a tak jsem začala cvičit na moji kytaru. Pořád mi to moc nešlo a já se fakt bála, že to tam zkazím. Pár
dní před akademií jsme ještě jeli do Itálie, takže jsem nemohla cvičit. A už je to tady, středa. Strašně se bojím, protože hraju na kytaru úplně sama. Ráno ve středu jsem se probudila dost brzo, abych mohla cvičit. Ale stejně mi to nebylo nic platné, protože jsem to vůbec neuměla. Nakonec to ale stejně nějak dopadlo. Nejlepší vystoupení bylo, jak hráli COMEBACK. V zákulisí akademie to bylo super. Zatím jsem ale hrála jen pro první stupeň. Říkala jsem si, že horší bude, když budu hrát pro stupeň druhý. To nepřežiju. Už jsem stála na schodech před sálem a mám strach. V tu chvíli ale přijde paní učitelka s programem a oznámí mi, že na programu pro druhý stupeň nevystupuju. Radostí jsem skoro až skákala a rozběhla se do sálu, abych mohla držet palce mažoretkám. Vystoupení pro rodiče už bylo úplně v pohodě. Ale opravdu jsem byla překvapena, že paní učitelka Pavlasová tančila se svou třídou v puntíkovaných sukničkách. Celá akademie se náramně vyvedla. Julie Rampírová 5.A
„Ponožkáři“ Určitě jste si všimli, že ve škole máme ponožkáře. A co to, nebo kdo to vlastně je? Jsou to ti žáci, kteří chodí místo v papučích jen v ponožkách. Jak to vůbec vzniklo? Proč tak chodí, mají nějaký důvod? Přemýšleli jsme nad tím dlouho, až jsme se vydali zeptat nějakého ponožkáře. Ze začátku se nedařilo žádného potkat. Ale pak z ničeho nic jsem jednoho objevila a hned se za ním vydala. Tady jsou jeho odpovědi: ? Proč chodíš v ponožkách a ne v papučích? ! Protože nějaký strašně milý spolužák mi ukradl papuče ze šatny. ? Proč si tedy nekoupíš nové papuče? ! Já se na to chystám, ale nějak není čas. Ale stejně je to zbytečné, protože je za chvíli konec školního roku. ? Tak si představ, že by ses ocitl v roli ponožek, co bys na to řekl? ! Že školní chodby jsou děsné špinavé a že je to fajn pocit, protože mám volnost a nemusím být v papučích. A můžu si klouzat. ? A jak vypadají tvé ponožky po dni stráveném ve škole? ! Vypadají hrozně, jsou špinavé, nejdou pořádně už vyprat. A mamka mi pořád nadává, že musí kupovat nové. Ptala se Sabina Tománková 9.C
Projekt Recyklohraní V tomto školním roce jsme se zapojili do všech pěti úkolů vyhlášených v rámci projektu Recyklohraní a k dnešnímu dni jsme získali 940 bodů. 6. května jsme odevzdali 20 kg vybitých baterií a máme připravený první odvoz vyřazeného elektrozařízení. Zatím poslední úkol vyhlášený v rámci projektu se nazýval „Cesta odpadů“ a naším úkolem bylo zjistit, kam a jak daleko putují separované odpady z našeho města. K vyřešení tohoto úkolu nám pomohl Ing. Petr Vašíček z MěÚ ve Frenštátě p. R., který nám poskytl potřebné informace. Ty jsme zpracovali tabulkově a zde jsou výsledky. druh odpadů směsný komunální odpad objemné odpady
místo uložení
kdo zajišťuje svoz
vzdálenost v km
skládka ASOMPO fa AVA CZ, v Životicích Frýdlant n. O. 13 skládka ASOMPO fa AVA CZ, v Životicích Frýdlant n. O. 13 fa Marius fa Marius nebezpečné Pedersen a.s., Pedersen a.s., odpady Hlučín Hlučín 56 vytříděné odpady fa PARTR spol. s fa AVA CZ, 62 papír r.o., Slušovice Frýdlant n. O. fa NEHLSEN fa AVA CZ, plast Třinec, s.r.o. Frýdlant n. O. 55 Frýdecká skládka fa AVA CZ, sklo a.s., Staříč Frýdlant n. O. 23 nápojové ECOPAK s.r.o., fa AVA CZ, kartony Ostrava Kunčičky Frýdlant n. O. 44 fa Strnadel, kovy Frenštát p. R. občané v místě fa PARTR spol. s r.o., pobočka kovy Frenštát občané v místě kompostárna ASOMPO fa ASOMPO, v Životicích bioodpady Životice 13 Rekordmanem v cestě za svým zpracováním je papír, který putuje 62 km.
Za jarem, za stromy, do přírody… Jaro je opravdu tady, září v plné své kráse. My se za ním vydali do lesa do Trojanovic. Provázel nás pan ing. Stanislav Vodrážka, ředitel firmy Frenštátská lesní, a.s., a všechny změny kolem nás doplňoval svým vyprávěním. Dozvěděli jsme se například, že - v ČR pokrývají lesy 1/3 plochy území (25 000 km2) - většina lesů byla uměle vysazena a 55 % všech stromů tvoří smrk - tis červený roste nejpomaleji ze všech našich stromů, patří mezi dlouhověké dřeviny dosahující u nás stáří až 600 let, ve světě až 3 000 let - modřín nepatří k původním stromům Beskyd a že je jeho dřevo velmi trvanlivé i pod vodou, proto se používá na vodní stavby - modřín vydrží pod vodou, hodně modřínových sloupů podpírá stavby v italských Benátkách - modřín má z jehličnatých stromů nejmenší semínka, do 1kg se jich vejde 222 000, mezi listnatými je rekordmanem bříza (1 kg je 6 600 000 semínek)
Co k procházce napsaly děti Vilém: Viděli jsme, jak si se stromem poradili mravenci, jak mu vykousali celý vnitřek. Nevěděl jsem, že smrk roste přibližně 50 roků a že při těžbě dřeva umře dost dělníků. Když se dá kmen do pohybu, může někoho zasypat. Tomáš: Mě nejvíc zaujalo, jak pomáhá člověku stroj. Chytne strom, uřeže ho a pak položí na zem. Je ale hrozné, jak to dřevo tahají v kopcích koníci, když jeden strom váží i 1 tunu. Jan: Mně se to moc líbilo. Nevím, co vše mám napsat. Ale třeba to, že voda ze studánky byla sice moc studená, ale dobrá a že Roman šlápl do vody a málem zašlápl malou žabku. Tereza: Nikdy by mne nenapadlo, že se stáří stromů může počítat i podle pater větví. Zajímalo mne to, že vrcholky hor nebyly kdysi zalesněné, že se proto jmenují Beskydy. Ondřej: Den v lese se mi moc líbil. Zaujalo mne, proč se Beskydám říká zrovna Beskydy. Je zajímavé, že srnkám a jelenům chutná něco jiného, jedni okusují kůru stromů, jiní pupeny a větvičky listnáčům. Podle pařezů si budu pamatovat, že od stroje jsou rovné, od kácení člověkem je na nich schodek.
Daniel: V lese se mi líbilo. Líbilo se mi, když nám pan lesník říkal, jak stroje řežou stromy, jak si je zachytí, aby nespadly. Musí být nebezpečné a těžké, jak klády tahají koně. Lucie H.: V lese se mi moc líbilo. Stromy vyžrané od mravenců vypadaly jako mistrovské dílo! Byl tam čerstvý vzduch. Pan lesník nám říkal různé zajímavosti. Já jsem třeba vůbec nevěděla, že na špičkách hor nebyly kdysi stromy a že se podle větví dá poznat stáří stromů. Kristýna: Les je vždy zajímavý. Líbilo se mi, jak si stromy poradí, když jsou zraněné, okousané zvěří, jak se jim rána zacelí. Je to podobné, jako když se třeba řízneme a vytvoří se nám strup. Zaujalo mne, jak si tím, že spočítám
patra větví, spočítám, kolik má roků strom. Výlet byl fajn, mohli jsme tam být klidně déle. Akorát si myslím, že by pak cestu domů některá děcka nevydržela. Lenka: Nejhezčí byla dřevem upravená studánka. Voda v ní byla úplně jiná než ta, co nám teče z kohoutku. Nelíbilo se mi, že někteří kluci trhali kytičky. Byla jsem překvapena tím, že některé stromy měly v kmeni velké díry. Žili v nich mravenci. Prohlédla jsem si cestičky, které dělá stromům kůrovec. Vůbec jsem nevěděla, k čemu jsou různá dřeva – okna v seníku, že se jimi dostanou k senu jen samice s mláďaty a srnci a jeleni tam kvůli paroží nevlezou. Seník si musí obejít. Je to velmi dobře vymyšleno. 5.C
Sportovní úspěch – Pohár rozhlasu V úterý 11. května přivítalo hřiště ZŠ Záhuní soutěžící veliké akce s názvem Pohár rozhlasu. Byla to atletická soutěž s pěti disciplínami: běh na 60 metrů, skok vysoký, skok daleký, hod míčkem, vrh koulí, štafeta a dlouhý běh. Soutěžily čtyři kategorie: mladší dívky, starší dívky, mladší hoši a starší hoši. Nejdříve se běželo 60 metrů. Dařilo se nám a všichni bojovali statečně. Většina se navzájem povzbuzovala, čímž se nabudila super atmosféra. Umístění byla výborná a šlo se na další disciplínu – skok daleký. Tam jsem se šla podívat, zrovna skákala Leona (jedna z nejlepších sportovkyň). Měla poslední pokus, neboť předchozí dva byly přešlap. Chtěla skočit co nejdál, a tak se asi hodně snažila, to se ji však stalo osudným. Rozběhla se, odrazila a skočila. Doskok dopadl hrozně. Úplně si vyvrtla koleno a svalila se na zem, okamžitě se volala záchranka. Naložili ji a jeli do nemocnice.
Pak se pokračovalo. Dost mě udivil výkon Nikoly Tkáčové, která skočila opravdu hodně. Dále jsme šli na skok vysoký, na který jsem byla vybrána i já. Začínalo se na 110 cm. Soupeřky pomalu ubývaly, až jsme zůstaly dvě. Já a Katka (ze Záhuní). Nejnapínavější byla výška 125 cm, na které jsme obě skončily. Kluci skákali asi od 115 cm. Dva kluci se probojovali do prvních čtyř míst. Dále se házelo koulí a míčkem. Bohužel jsem ani jedno neviděla, protože jsem se připravovala na štafetu. Štafeta byla před námi a všichni byli nervózní. Každý se připravil na své místo a už to začalo – START. První běžela Káťa, ta nám díkybohu udělala náskok, předala Denise a ta výborně přebrala kolík. Náš náskok se zvýšil. Tak a byla řada na mně. Bez nějakých velkých problémů jsem přebrala kolík a pelášila dál. Naštěstí jsem kolík předala bez problému a Sára mohla utíkat do cíle. Hned co přebrala Nikola (ze Záhuní) kolík, pelášila, jako by ji pronásledoval vrah. Do cíle bylo asi sedm metrů a náš náskok se zmenšil na jednu čtvrtinu. Naštěstí jsme to stihli a vyhráli!!! Okamžitě jsem si oddechla a šli jsme se radovat. Taky mě překvapili starší kluci. Ze začátku měla Záhuní náskok a ten si podržela skoro do konce. Naštěstí Tomáš Hopp vyrovnal náskok a nakonec to vytáhl na vítězství, což bylo super. Další byl dlouhý běh, my jsme (mladší dívky) běžely 600 m. Opět jsem byla do tohoto boje nasazena. Připravit, pozor, START. Hned po startu jsem se zařadila za první holku, moji kamarádku z Tyršovky. Udělala jsem si náskok asi o půlku kolečka. První kolo bylo v pohodě, druhé už bylo dost hrozné a ve třetím jsem popadala dech. Ale pořád jsem se za Denisou držela. Ke konci začala zpomalovat a bylo vidět, že už nemůže jako já. Blížila se poslední závěrečná rovinka. Vyhecovala jsem se a Denisu předběhla. Tak jsem doběhla jako první a myslela jsem, že je můj konec. Pak jsem se skoro odplazila do šatny a čekala na výsledky. Jupííííí, vyhráli jsme (sice tak tak, ale stejně). Měla jsem radost, že i já jsem mohla pomoct k vítězství naší školy. Už se těším na další kolo v Novém Jičíně. Lucie Stupavská 6.A
Do okresního kola Poháru rozhlasu postoupila všechna čtyři naše družstva. Tyto závody se ale kvůli dešti neuskutečnily, takže na základě výsledků ze Záhuní postoupily do krajského kola družstva starších chlapců a mladších děvčat! Blahopřejeme!
Rozhovor s Ladou Chromelovou (nejen o obrázcích v našem časopise) 1. Jak využíváš volný čas a jaké kvůli exkurzím, které bývají jsou tvoje kroužky? zajímavé. Většinou jsou to kroužky (kytara, 3. Je pro tebe trápení se učit? klavír, počítačová grafika, tančení Samozřejmě, neznám člověka, street dance a Druhé patro, i když kterému by to nedělalo problémy obrázky kreslím doma nebo někdy a kterého by to bavilo. ve škole v nudných hodinách, kde 4. Když vystupuješ, máš stres? mi to dovolí :D), které mě baví, pak Jo, každý ho má. Ale když kamarádi, můj mladší bráška, vystupujete s čímkoliv a je vás víc, procházky se psem, a samozřejmě je čím dál tím menší. Nejlepší lék i počítač, televize atd… :D na stres před vystupováním je, že vůbec nic nestíháte, tím pak úplně na všechen stres zapomenete a jen se snažíte být na pódiu včas. Za ten velký šrumec, stres a nestíhání stojí potlesk, to pak z vás všechno spadne a odcházíte s úsměvem domů. :D 5. Kolik času se nudíš? To jsem ještě nikdy nepočítala, ale určitě se nudím jako každý, když je třeba škaredé počasí a nemůžete jít ven. 6. Jaké je to být v kůži blondýny? Dobré, zatím beru všechny narážky ze srandy a ráda se kolikrát tomu taky zasměju, aspoň je na co se 2. Jaký je to pocit kreslit pro Druhé vymlouvat, když něco nepochopím. 7. Už víš, co budeš dělat do patro? Výborný a taky každý, kdo něco budoucnosti? napíše, nakreslí nebo vyfotí do Škola, škola a škola. No, přemýšlím Druhého patra a to se objeví o škole se zaměřením na v časopisu, který si ostatní kupují, architekturu nebo počítačovou zjistí, že i v něm je kousek něčeho, grafiku. Ale nic není jisté, klidně se v čem je dobrý. Má to i spoustu může všechno změnit, mám ještě výhod, třeba uvolnění z hodiny přibližně rok. Otázky vymýšleli spolužáci z 8.A
Osvětim Do města „Smrti“ jedeme v radostné, ale i neradostné náladě. Při příjezdu tábor vypadá nevinně, ale myšlenky jsou děsivé. Při příchodu přes terminál dostáváme každý přijímač a sluchátka, do kterých nám naše průvodkyně vypravuje historii. Procházíme kamenitou cestou pod falešným nápisem „Práce osvobozuje“. Přes vstupní bránu se nám ukazují bloky, do kterých se půjdeme podívat. Ještě než vejdeme do bloku, tak nás průvodkyně zastavila před tím prvním a líčila nám nástupy a chod týdne v tomto táboře. Přicházíme do první místnosti tohoto bloku a vidíme na zdech fotografie, které na pohled mrazí člověka na zádech. Průvodkyně vypráví o příjezdu prvních lidí do tábora. Židé, kteří byli zatčeni v cizině, museli ujít nebo jet přeplněným vagónem až 2 000 km. V této místnosti je také urna s prachem obětí tohoto masového vyhlazování. Slouží k uctění památky všech, kteří zde zanechali života. Horko nás tlačí do dalšího bloku, v němž jsou další fotografie a věci. V tomto bloku je také sádrový model plynové komory a spalovny. Na modelu se mačká tisíc nahých lidí čekajících na koupel, ale místo toho dostanou dávku Cyklonu-B. Cyklon-B je plyn, kterým se vraždilo v táboře. Procházíme kolem vitríny s granulkami této látky. Při reakci s další látkou vytvoří smrtící plyn. Tyto granule se dodávaly v plechovkách o hmotnosti asi jednoho kilogramu. Procházíme chodbou a pomalu se vynášíme do prostor 2. patra, kde v proskleném prostoru leží asi 7 tun vlasů. Vlasy se používaly na různé žínky, ručníky, ubrusy atd. Pohledem na to se nám zastavil dech. Opouštíme tento blok a s děsivými myšlenkami jdeme do dalšího. V místnostech tohoto bloku jsou v prosklených prostorách uloženy boty. Je jich 38 000. V některých případech se našly i páry. Poblíž je další prosklený prostor, ale tento oplývá hrnci, pánvemi, kartáči, hřebeny, krémy na boty a dalšími věcmi. Vedle ve vitrínce bylo nashromážděno 40 kg brýlí. V dalším bloku jsou
sprchy a ubytování pomocníků velitelů SS, ale také samotky a mučící místnosti. Procházíme sklepem a nahlížíme do prázdných malých temných a děsivých cel. O kousek dále jsou samotky. Je to místnost, která je asi 1 m2 široká a 2 m vysoká. Dostávalo se do ní spodem, ale člověk musel „po čtyřech“ jako pes. Vycházíme po schodech ze sklepa a na konci chodby vidíme přenosnou šibenici. Vyšli jsme z bloku a jdeme vedle mezi 2 budovy, kde se nachází „dvůr“, na kterém byly popravy a různě mučeni lidé. U zdi tohoto dvora vidíme květiny a svíčky turistů, jež chtějí uctít památku zemřelých. U patníků stojí velké kůly, na které byli lidé zavěšováni a tím mučeni. Opouštíme tento prostor a pomalu přicházíme k plynové komoře. Zvenku vypadá tato budova jako velká „udírna“, avšak zdání klame. Je to budova, která je zasypána hlínou, aby nešel cítit zápach těl a ostatní lidé nevěděli, že je to plynová komora. Přicházíme do komory a ta nás vítá neomítnutými zdmi a střešními šachtami, do kterých se házel smrtelný plyn. Hned vedle v místnosti je spalovna, kterou ovšem také jen procházíme. Jsou vidět 4 velké pece, do kterých se dopravovala těla mrtvých. Po hrůzném zážitku z plynové komory se odebíráme do terminálu, kde odevzdáváme sluchátka a přijímače. Vyrážíme autobusem do 3 km vzdálené Brezinky. Vystupujeme z autobusu a hned nás pohltí velikost tohoto tábora, který dosahuje velikosti až 142 ha. Procházíme pod vstupní branou, do níž se půjdeme po výkladu podívat. Míříme do první „koňské stáje“, kde spali lidé. Vstupujeme do jedné z nich a vidíme dřevěné postele, které jsou blízko u sebe. Uprostřed stáje se táhne velká šachta pro komín, který rozváděl teplo. Avšak toho tepla nebylo moc, protože lidé dostávali na den jeden kyblík uhlí. To ani tento mohutný komín pořádně neroztopí. Přecházíme do další „stáje“ kde jsou tzv. sprchy a WC. Vypadá to jako obrovský betonový kvádr, v kterém jsou otvory (konkrétně 67) na vykonání potřeby. Na to jste dostali pouze 5 sekund. Je to nepředstavitelné. Po prohlédnutí se odebíráme do posledního místa našeho zajímavého výletu, čili na strážní věž. Z této věže je krásně vidět na celý děsivý tábor. Nahoře se musíme rychle vystřídat, protože je tam mnoho lidí, kteří si chtějí také udělat snímek a podívat se. Scházíme dolů a loučíme se s průvodkyní.
Po spočítání žáků a poděkování průvodkyni za výklad, nastupujeme do autobusu. Kdybych měl zhodnotit tento výlet, tak bude určitě kladný. I když byl deprimující při některých historických příbězích. Chtěl bych uctít památku lidem, kteří se do tohoto „pekla“ dostali. A zároveň poděkovat průvodkyni, že to s naší skupinou zvládla. Tomáš Hopp 9.C
Co mi udělá radost mi udělal radost táta, když mi koupil velké auto mě potěšilo, když jsem udělala sama kotoul na kladině v gymnastice jet vlakem a jezdit u babičky trasy na kole že mi maminka koupila časopis na čtení o Spiedermannovi když se naučím jezdit na skyboardu a na kole, když dostanu nové auto, časopis, a když si jdu hrát na počítač
mi dělá radost, že mám za týden narozeniny když s maminkou pleteme věnečky, ještě mi udělá radost, když si hraji s Markétkou, Míšou a Lucinkou, také s Terezkou. A nejvíc mě baví učit se doopravdická pistole, mít doopravdy zmrzlinový svět a chodit každý den do kina. 1.B
Co mi zkazí radost, náladu nějaká známka, třeba trojka. A ještě poznámka. když dělám násobilku když furt prší přes víkend nešla televize a internet nemám si s kým hrát nemůžu jezdit na motorce já mám furt radost když jsem vstávala, chtěla jsem si vzít šaty, ale pršelo zkazilo mi náladu, že mi umřel králík a morče
2.B
Čím udělám radost rodičům budu se dobře učit a že dostanu na vysvědčení samé jedničky. A potom bych byl strašně hodný a pomáhal nemocný lidem. kdybych byla hodná, dárkem a květinou. A nejvíc kytkou, srdcem z papíru nebo z perníku, kdybych jim udělal večeři nebo snídani. kdybych uklízel anebo dostal z prvouky jedničku já bych tatínkovi dal bonboniéru ve tvaru ryb a k tomu perníkové srdce a na tom mašli a pomohl bych mu. Mamince bych dal svíčku a na ní srdce a pozvánku na její oblíbený film a zahrál bych na flétnu.
Chtěla bych jim vyjádřit, jak moc je mám ráda a že je mi líto, že je někdy neposlouchám. Nebo jít s nimi někam, kam jít nechci, ale oni beze mne nepůjdou, i když by je to bavilo. A když nejsou doma, uklidit. 3.B
Čím udělám radost sám sobě myšlenka, že vím, že jsem na vše připravená, a největší radost mi stejně udělá, když si splním nějaké přání zapnu televizi a pustím si „Óčko“ budu v pokoji uklízet a oblečení dávat do skříně pouklízím svůj pokoj naučím se vařit… Mamka, taťka a sestřička půjdou třeba ven a já mezitím uvařím oběd. dokážu něco, co ještě nikdo nedokázal někoho potěším, něco se naučím když jsme si kupovali auto – Škodu Oktávii nebudu zlobit tatínka a maminku pořádně uklidím skříň vyrobil jsem si nový šíp k luku budu celý den venku pomáhám lidem, kteří jsou nemocní, staří apod. koupil bych si psy a notebooky. Chodil bych hrát tenis. když potěším babičku (dárkem), budu také rád udělat si radost tak, že budeme hodní, je těžké. A to bylo moje přání, abych nezlobila rodiče… 5.A
Jak jsem potkal štěstí Jednoho dne jsem šel ze školy domů. Byl to obyčejný den, ale v tu chvíli, jak jsem přišel domů, se všechno změnilo. Doma mi řekli úžasnou zprávu, v té chvíli jsem byl nejšťastnější člověk na světě. Ta zpráva mě potěšila natolik, že mě to málem rozbrečelo radostí! Dozvěděl jsem se, že budu hrát hokej za Rožnov pod Radhoštěm. To byla ta nejlepší zpráva v mém životě, nikdy na to nezapomenu. Měl jsem šílenou radost! Můj první trénink byl hodně těžký, měl jsem velkou trému, nikoho jsem tam neznal, ale pak už to bylo lepší. Pak už jsem si zvykl a oni též. Hned, jak jsem tam zapadl, mě to začalo bavit ještě víc, než mě to bavilo! Je tam super kolektiv i trenér je tam super! Každý trénink je makačka, ale i sranda, hodně se tam nachlamu! Tohle to štěstí nikdy nezapomenu, bylo to super dozvědět se tuhle zprávu, jsem moc za to rád! Nikdy na to nezapomenu, jak mi tlouklo srdce! Byl to nádherný pocit. Adam Rašner 8.A
Štěstí potkáváme každý den. Přijde náhodně a náhodně taky odejde. Je jenom na něm, kdy se odváží za námi přijít. Naposledy za mnou přišlo, když jsem jel včera na kole a nějaký blázen kolem mě s autem jel dost rychle a málem mě srazil. Ale naštěstí jsem cítil, jenom jak se mi opřel o koleno. Nevím, co to bylo zač, ale v té době jsem si uvědomil, že už jsem mohl ležet někde v nemocnici a taky jsem to nemusel přežít. Takže si myslím, že jsem měl asi hodně štěstí. Štěstí je hodně dobrá věc, někdy umí zachránit mnoho životů a chodí jen za tím, kdo si to zaslouží. Lukáš Štefek 8.A
Jak se na mě usmálo štěstí Štěstí se na mě usmívá málokdy. Obzvlášť ve škole. V písemce mám třeba místo jedničky dvojku o bod. Vždy mě to dokáže naštvat. Ale dívám se dopředu a snažím se, aby se to pokud možno opakovalo co nejméně. Jinak mám pocit, že se mi štěstí trochu vyhýbá. Přesto si vzpomínám na jeden okamžik, kdy se na mě opravdu usmálo štěstí a to hodně. Jednou jsem šel s mamkou a sestrou do města a když jsme se chystali přejít cestu, jelo auto. Já jsem na přechod šel a jelo další auto. Mamka se sestrou zůstaly stát. To auto začalo obrovsky brzdit, úplně se mu začalo kouřit od pneumatik. Sestra reagovala rychle a snažila se mě stáhnout zpět na chodník. Nepodařilo se, ale to nevadilo. Přežil jsem. Potom mamka seřvala řidiče, že má dávat pozor a šli jsme dál. Tohle byla situace, na kterou nikdy nezapomenu. Tady se skutečně na mě štěstí usmálo velkým širokým úsměvem. David Šindler 8.A
Projektový den NAŠE MĚSTO Na sedmáky letos opět čekal projektový den s názvem Naše město. Hned v první hodině se všichni sešli ve třídě, dozvěděli se, co vše je čeká, a vylosovali si skupiny, ve kterých měli strávit dalších pět vyučovacích hodin. Aby získali základní přehled o minulosti i současnosti Frenštátu, dostali k prostudování laminované pracovní texty a také čtyři strany pracovních listů, do kterých pak měli dopisovat získané informace. Každá z pěti skupin dostala svůj „jízdní řád“, takže všichni věděli, kam mají jít.
S nejstarší historií Frenštátska se seznámili prostřednictvím pověsti Bohumíra Četyny Krajina černá lesem. V dějepise se věnovali materiálům k historii města, dozvěděli se také, kde hledat ve Frenštátě pamětní desky či sochy. V zeměpise zakreslovali do mapy putování po zajímavých místech ve městě a zdůvodňovali, proč by zavedli návštěvníky právě tam. Podobný námět měla i angličtina – žáci si připomněli, že koncem 19. století se hodně lidí z Frenštátska vystěhovalo do Texasu. Teď se jejich potomci vydávají navštívit rodiště svých prarodičů a protože už neumí česky, mají jim poradit, co je ve Frenštátě a v jeho okolí zajímavé. Přírodopis poskytl zajímavé informace o památných stromech ve Frenštátě, ale i stromech jako součásti krajiny a jejich významu pro člověka. Žáci hodnotili tento projektový den jako zajímavý a se svými učiteli se shodli v tom, že byla veliká škola, že kvůli deštivému počasí nemohli vyrazit přímo do města, ale museli se prozatím spokojit s fotografiemi a obrázky. Učitelé žákům slíbili, že až to počasí umožní, vydají se společně na prohlídku města, aby vše viděli na vlastní oči.
Jak by mohly vypadat novinové zprávy o této akci Tyršovka protestuje – nechceme se učit normálním způsobem! Žáci 7. Tříd ZŠ Tyršova se ve čtvrtek 13. dubna 2010 zúčastnili projektového dne o Frenštátě. „Dozvěděli jsme se spoustu věcí, které neví ani naši rodiče,“ říká jeden žák. „Týkalo se to dějepisu, zeměpisu, angličtiny, češtiny a přírodopisu. Líbilo se nám to, a proto protestujeme – NECHCEME SE UĆIT NORMÁLNÍM ZPŮSOBEM.“ Adéla Foltýnová 7.C
Bomba ve škole! Ve škole 13. 5. 2010 se stala krásná věc. Učitelky nám oznámily, že budeme mít netradiční vyučování, že se budeme rozdělovat do skupin s ostatními sedmičkami. TAK TO BYLA BOMBA! Ale bylo to v pohodě, byla sranda a něco jiného než furt sedět v lavici se sešitem. Měli jsme češtinu, zeměpis, přírodopis, dějepis a angličtinu. Všechno to bylo o Frenštátě. Dozvěděli jsme se spoustu věcí. Jenom je škoda, že jsme nemohli jít kvůli dešti ven. Klára Hanzelková 7.C
Rozpadá se školství! Tyršovka se neučila! Základní škola Tyršova 913 prožila ve čtvrtek 13. 5. 2010 netradiční den. Tyršovka se učila netradičním způsobem. Pozor! Používali dva papíry na celé vyučování… Budeme tohle podporovat, aby naše děti vyplňovaly
pouze dva pracovní listy na zápisy na den? Budou naše děti více vzdělané? Pro více informací si objednávejte půlroční dobírku novin. Andrea Kociánová 7.C
Učitelé málem zkolabovali! Všechny 7. třídy včera prožily projektový den o městě Frenštát. V zeměpise měli žáci na mapách označit místa, na která by pozvali návštěvníky. V dějepise se seznámili s historií Frenštátu, v přírodopise si povídali o místních chráněných stromech. Věděli jste, že jich máme 12? V češtině se zase seznámili s pověstí o založení města a v angličtině napsali text pro turisty, kam ve Frenštátě zajít. Samozřejmě anglicky. Všichni učitelé po projektovém dnu málem padli, ale naštěstí jsme nepotřebovali záchranku. Petra Kutajová 7.C Netradiční vyučování Při včerejším vyučování ve Frenštátě pod Radhoštěm ve škole Tyršova 913 se žáci sedmého ročníku učili netradičním způsobem. V první hodině se rozlosovali do pěti skupin a přečetli si pracovní texty týkající se historie města. V dějepise se seznámili s některými stavbami ve městě, sochami či pamětními deskami. V češtině si vyslechli pověst, v přírodopise si ukázali památné stromy, v zeměpise si udělali návrh mapy, kam by zavedli cizince. V angličtině museli vymyslet, co máme ve městě zajímavého. Všem sedmákům se to líbilo a prý by se to mohlo někdy opakovat. Míša Dobiášová 7.C
A některé ohlasy + líbilo se mi, že jsme se seznámili i s ostatními ze školy a že jsme spolupracovali - moc se mi nelíbilo to losování, protože jsem byla jediná holka ve skupině z naší třídy, jinak to bylo dobré + líbilo se mi, že jsme s ostatními dobře vycházeli a spolupracovali
- nelíbilo se mi rozdělení, líbilo se mi, že jsme se tak nemuseli učit + líbilo se mi, že paní učitelky, když jsem se na něco zeptala, tak mi poradila, taky se mi líbilo, že jsem se dostala do dobré skupiny - mohli by v těch skupinkách udělat více práce všichni dohromady + nic bych neměnil, jen bych příště šel ven, ale nevadí, pač pršelo, vsadím se, že by se v těch hodinách bez těch pracovních listů nudilo a spalo (čistý papír by byl nanic) - bylo by lepší, kdybychom chodili po venku žáci 7.A,B,C
Jak se těším na červen Těším se na něho moc, protože se nebudeme moc učit a uzavírají se známky, budeme hrát hry a jezdit na výlety. A nejvíce se těším na velké prázdniny, bude plno zábavy. Petra Matušová 6.A
Moc se netěším, protože se budou uzavírat známky a ty moje nevypadají moc slavně. Ale zase se těším, protože pojedeme se třídou na výlet do Kroměříže na zámek, pak na Hostýnské vrchy a tam přespíme na Tesáku. A ještě se těším na to, že se ve škole nebudeme moc učit. Radka Hellebrandová 6.C
Jak se těším na konec školního roku Na konec školního roku se strašně těším, protože budou uzavřené známky a všechny trable se známkami budou za mnou. A také je důvod, že začnou prázdniny, budu moct pozdě vstávat a chodit pozdě spát. Vidívat se s kámoškama každý den a dovádět v bazénu. Ať už jsou ty prázdniny tu! Monika Lančová 6.A
Na konec školního roku se ani moc netěším, protože vysvědčení tentokrát nebude zrovna fascinující, ale možná si ho ještě dokážu opravit, tak se možná budu těšit. A taky je škoda, že z naší školy odejdou deváťáci. Ale samozřejmě se těším na prázdniny! Žaneta Weberová 6.A
Naši žáci se neztratili nejen v Bludišti, ale ani na olympiádě! Velice úspěšní byli naši žáci v krajském kole biologické olympiády v Ostravě. Markéta Maňasová ze 7. B obsadila šesté místo a její spolužák Tomáš Jurečka skončil druhý! Ke svému úspěchu řekl: „Chtěl jsem být tak v polovině, jedenácté místo bych bral jako úspěch. Druhé místo mě velice překvapilo. Tématem byli ptáci, takže jsem se hodně učil z knížek a také jsem v zimě pozoroval ptáky na krmítku.“ Velkou radost měla i paní učitelka Alena Maňasová: „Výsledky biologické olympiády mi udělaly velikou radost, je to naše nejlepší umístění. Oba naši žáci byli svědomití v přípravě a hodně se snažili. Ze začátku byli dost nervózní, ale pak podali oba skvělý výkon.“ Blahopřejeme všem třem ke skvělému úspěchu.
Příroda si s námi…
…SAMÁ VODA, SAMÁ VODA…
…hraje na schovávanou…
…PŘIHOŘÍVÁ…
Toto číslo připravovali pod vedením Mgr. Petra Ondryáše a Mgr. Marka Křištofa členové redakční rady kroužku Počítače a psaní. Obrázky kreslil: Lada Chromelová Komiks: Jan Tesař Fotografie: Petr Ondryáš, Světlana Kociánová e-mail:
[email protected] http://www.zstyrfren.cz Tisk: LWR Graphic s.r.o. Frenštát p. R. http://www.druhepatro.ic.cz ZŠ a MŠ Tyršova 913, Frenštát pod Radhoštěm Vydáno 31.5. 2010
