František Palacký. Byl krásný, teplý a barevný podzim, Motto: Nebyl jsem ničím více, nežli soukromým literátem a dějepiscem

· František Palacký · Motto: Nebyl jsem ničím více, nežli soukromým literátem a dějepiscem. František Palacký

B

yl krásný, teplý a barevný podzim, když jsme spolu s Ing. Josefem Palackým z Valašského Meziříčí kráčeli spadaným listím k rodné chaloupce, dnes Muzeu Františka Palackého v Hodslavicích na Moravě. Tato obec nedaleko Nového Jičína vydala naší zemi jednoho z největších mužů, historiků a politiků. Jméno Palacký pochází ze Starojičínského panství podle vsi Palačova. „Jsme v kraji, kde jméno Palacký je velmi časté. Dnes představuje na straně jedné jak příbuzné Františka Palackého, tak už i jména nepalackých, kteří jsou ale v přímém vztahu k jeho bratrům a sestrám,“ začal své vyprávění Ing. Josef Palacký, který si z domova přinesl velikou roli, v níž měl pečlivě vyvedený rodokmen jejich rodu. „Tento rodokmen byl vypracován Státním archivem v Opavě. Je to práce velmi podrobná, ze které vyplývá, že Palačtí se rozvíjeli opravdu dynamicky.“ Pan inženýr sjel prstem od nejstarších Palackých: „Pamatuji se, že to byl

Jiřík s datem 1586, sedlák z Bludovic, až k Matesovi, fojtovi z Hodslavic, který žil 12. 1. 1658 – 25. 1. 1729. Tady máme společného pradědečka Matese, přes Juru, dědu Jiřího, až k otci Františka Palackého, Jiřímu. Ten se vyučil krejčím, velmi dobře obchodoval, později byl učitelem. Byl také rychtářem v Zubří, kde v roce 1836 zemřel.“ Oba rodiče Františka Palackého jsou pochováni v Hodslavicích u dřevěného kostelíka sv. Ondřeje, pár metrů od rodné chaloupky svých dětí. Bylo jich dvanáct, ale jen šest se dožilo dospělosti: Jiří, Anna, František, Ondřej, Rozina a Jan. Jiří se stal krejčím a svážel dřevo, měl 11 dětí, z nichž jen čtyři se dožily dospělosti. Anna měla svatbu r. 1817 s Josefem Riedelem, z Hodslavic č. 13. Ondřej se stal stolařem, byl třikrát ženat, měl celkem jedenáct dětí. Rozina se provdala r. 1832 za Jiřího Turka, z Hodslavic č. 106. Jan byl rychtářem v Zubří. „Rodiče Františka Palackého velmi těžce nesli smrt Josefa (*1810), který umřel ve dvanácti letech při epidemii, 229

Potomci_final.indd Odd2:229

5/28/09 11:12 AM

jež tenkrát Hodslavice postihla,“ informoval nás pan inženýr. Otec Jiří vyučoval jako učitel v jedné místnosti svého domku hodslavické děti. Z jeho potomků byl nejnadanější František, který nabíral vědomosti právě od něj. V pěti letech prý už přečetl celou bibli. Otec vedl syna k úctě v Boha, pracovitosti, střídmosti a přísným nárokům k sobě samotnému. Když bylo Františkovi devět let, odešel na školu do Kunína u Nového Jičína, kde vytvořila hraběnka Marie Walburga Truchsess Harrachová krásný typ osvícenecké školy pro chlapce i děvčata. V Kuníně pobyl dva roky. Byl náruživým čtenářem, až se tomu divili i sami rodiče. Následovalo studium v Trenčíně (1809–12), kde se zdokonalil především v latině. Tři roky se tam učil i hře na klavír, harfu a varhany u otce Ĺudovíta Štúra. „Maminka milovala Františka tak, že ho na konci prázdnin v srpnu 1813 doprovázela pěšky, když vyrazil do Prešpurka, až po Poteč, nedaleko Valašských Klobouk, což je z Hodslavic 57 km!“ dodal jako zajímavost pan inženýr Palacký. Z jedné cesty do školy si František Palacký zapsal zajímavý zážitek: Když se měl ubytovat v hostinci, který byl v údolí, pro silný déšť raději k němu dolů nesešel. Jakási předtucha. Zůstal

Ing. Josef Palacký u rodného domku Františka Palackého v Hodslavicích v r. 2001

Dobová fotografie rodného domku Františka Palackého v Hodslavicích

Rodný domek Františka Palackého v Hodslavicích, kde je jeho muzeum (2001)

230


5/28/09 11:12 AM

nahoře na kopci. Ráno zjistil, že hostinec smetla povodeň a celé údolí Váhu bylo více než tři dny zaplaveno.

První láska? Palackého rodný domek. Expozice v něm připomíná školu, kde učil jeho otec

Kostel sv. Ondřeje v Hodslavicích

Martin Stropnický (František Palacký) a Libuše Šafránková (Terezie Měchurová) v televizní inscenaci Svědek času (režie Jiří Bělka) – ČT 1988

Po dvou letech v Trenčíně odešel mladý František s průvodním listem na šestiletá studia do evangelicko-luteránského lycea v Bratislavě, tehdejším Prešpurku. Otcovo přání, aby se František stal evangelickým farářem, se sice nesplnilo, zato matčino ano. Na její prosbu uskutečnil František jedno kázání v hodslavickém kostelíčku. V roce 1818 lyceum opustil. Na doporučení přijal místo vychovatele v Prešpurku ve šlechtické rodině Csúzyů v dnešním Dubníku u Nových Zámků na jižním Slovensku. V té době se seznámil se šlechtickou dámou Ninou Zerdahelyovou, která na něho měla velký vliv. Tuto etapu v jeho životě volně zpracovala v r. 1988 Československá televize v inscenaci Svědek času. Garantem, odborným poradcem i průvodcem pořadu v našich Potomcích byl PhDr. Jiří Kořalka, DrSc., největší znalec života a díla Františka Palackého u nás: „Určitě můžeme mluvit o citovém vzplanutí, ale někteří historikové se přou o to, do jaké míry zůstávala tato 231


5/28/09 11:12 AM

láska platonická. Palacký sám přiznal: Ona ze všech, co jsem jich já kdy poznal, ideálu ženské osobnosti nejblíže se dotýkala, zamilovavši mne neméně, nežli ode mě milována byla.“ Šalamounské, že? Jisté ale je, že jeho působení coby vychovatele v uherských šlechtických rodinách mu umožnilo pokračovat v dalším sebevzdělávání, zejména v estetice a filozofii. Otevřel se mu přístup do světa vyšší kultury. Začal studovat cizí jazyky. Prostřednictvím prešpurského spolužáka J. Benediktiho se písemně seznámil s P. J. Šafaříkem, se kterým pak v r. 1818 napsal formou dopisů dílo Počátkové českého básnictví, obzvláště prozodye; vydali je anonymně. Už předtím vyšly Palackému časopisecké studie o estetice Přehled dějin krásovědy a O krásovědě. Poezií se zabýval už jako student lycea a sám začal psát básně. Vznikly tak Na horu Radhost, Má modlitba dne 26. července 1818 a Ideál říše. V r. 1821 napsal Jungmannovi: Kdyby to v mé moci bylo, zahubil bych vše, co jsem si kdy v poetické zimnici nabásnil. S tím pokolením lidu, které se básnickým nazývá, musí se přísně zacházeti.

Dobové foto budovy v Dubníku u Nových Zámků

Nina Zerdahelyová – kopie olejového obrazu

První pražská setkání František Palacký od mládí trpěl malou tělesnou vadou: domníval se,

PhDr. Jiří Kořalka v rodném domku Palackého při natáčení Potomků v r. 2001

232


5/28/09 11:12 AM

Portrét Františka Palackého (kolem r. 1820)

Domek Josefa Dobrovského v Praze na Kampě

Portrét Josefa Dobrovského

Šternberský palác v Praze na Malostranském náměstí v r. 2008

že jeho zduření štítné žlázy vzniklo z toho, že se jednou napil špatné vody z lesní studánky. Svůj handicap celý život zakrýval módními vysokými límci nebo šátky. Naštěstí tenkrát byla taková móda. V roce 1823 natrvalo opustil rodné Hodslavice a 11. dubna v 10.30 stanul v Praze před hostincem Zlatý anděl, kde se ubytoval (dodnes se odtud zachovaly jeho hostinské účtenky). Už následný den Františka přivítal Josef Dobrovský ve svém domě v Nosticově zahradě na Kampě. Bylo to setkání významné, neboť u něho se pak po tři roky soukromě vzdělával. Jednalo se o intenzivní vědecké školení v pomocných vědách historických. Dobrovský později o Palackém řekl, že byl jeho nejmilejším žákem. Proto ho také brzy seznámil s hrabaty Šternberky, od nichž dostal za úkol sestavit jejich rodopis. Ačkoli byl v té době chudý, přesto pro své znalosti a vybrané chování byl často zván na obědy, různé oslavy i návštěvy k významným a vzdělaným lidem. Šternberkové ho zaměstnali jako svého archiváře. Františkův otec si jednou postěžoval: Já se vždy obávám, že tebe jakási neštěstí potrefí. My máme svou živnost, i když pracnou, ale ty bys musel říci: kopat neumím a žebrati se stydím. 233


5/28/09 11:12 AM

Během svého života Palacký intenzivně studoval jazyky, zvládl jich jedenáct: češtinu, němčinu, latinu, maďarštinu, angličtinu, italštinu, francouzštinu, ruštinu, španělštinu, portugalštinu, řečtinu a staroslověnštinu. Bádání v archivech mu nejen učarovalo, ale dalo i budoucí směr jeho životu coby historika, politika a vlastence. I přes své postižení (porucha štítné žlázy) nebyl žádný suchar. Měl vybrané chování, uměl výborně tančit, hrál výtečně na klavír: Beethovena považoval za muzikantský vrchol. Rád bavil společnost, vášnivě hrál kuželky, kulečník a karty (taroky a whist). I proto byl často zván do vyšší pražské společnosti. Dne 21. dubna 1825 přijal pozvání syna významného pražského advokáta Jana Měchury do jejich domu, který v té době patřil k nejvýznačnějším společenským střediskům Prahy. Tady se František seznámil s Terezií Měchurovou, vynikající harfenistkou, a její sestrou Antonií. Dodnes toto sídlo Měchurů – Palackých – Riegerů stojí v zástavbě domů v Palackého, dříve Pasířské ulici na Novém Městě v Praze. Je to místo, které zcela změnilo Františkův osud. Den nejšťastnější dosavadního mého života, zapsal si 20. října 1826 do svého Každodeníčku, když za ním do redakce

Mladý František Palacký

Jan Theobald Held, osobní lékař Měchurů a Palackých

Lobkovice – dobová rytina

Svatební portrét Františka Palackého z r. 1827

Terezie Měchurová-Palacká kolem r. 1827

234


5/28/09 11:12 AM

Muzejních časopisů přišel Leopold Měchura a sdělil mu, že jeho sestra Terezie vyjevila otci svou lásku k němu.

Do vyšších kruhů, ale…

Kresba Měchurova domu v Pasířské, dnes Palackého ulici v Praze

Portrét Jana Měchury

Obraz Terezie Palacké s dětmi Janem a Marií (kolem r. 1837)

Jan Měchura, svobodný zednář, pocházel z měšťanského rodu ze Strakonic a mezi aristokracii se vyšvihl prvním sňatkem. Při něm získal velkostatky v Otíně, Předslavi a za své advokátské praxe přidal ještě Lobkovice, Chuchli a Habartice. Tento jeden z nejbohatších pražských advokátů byl konzervativec s přesvědčením, že německá kultura je pro Čechy nezbytná. Z díla F. Palackého víme, že on, jako jeho budoucí zeť, byl právě opačného názoru. Jan Theobald Held, Měchurův rodinný lékař, Palackého před svatbou varoval, protože Terezie byla nevyléčitelně nemocná. František tehdy odpověděl: „Tím větší příčina, abych si ji vzal! ... Je to tím závažnější důvod, protože Terezie musí dostat muže, který s ní bude vždy dobře zacházeti.“ V životě Františka Palackého byl rok 1827 velmi zásadní. Začal vydávat muzejní časopisy, německý měsíčník a český čtvrtletník Časopis Společnosti Vlasteneckého muzea v Čechách. Týž rok ho české stavy navrhovaly na místo oficiálního stavovského historiografa. A chystala se svatba! 235


5/28/09 11:12 AM

Aby mohl proběhnout svatební obřad evangelíka s katoličkou, museli snoubenci dostat od úřadu povolení. Měchura mezitím nechal upravit ve svém domě pro novomanžele první patro. A 16. září 1827 doprovázela devětadvacetiletého ženicha a dvacetiletou nevěstu do kostela v Předslavi spousta kočárů a několik kapel. Střílelo se i z moždířů. V nedalekém otínském zámku se pak hodovalo a tančilo. Palacký si uvědomoval, že ho tento sňatek posunul do vyšší třídy. Necítil se na svatbě dobře při provolávání a holdu poddaných. Vždyť uplynulo teprve čtyři a půl roku ode dne, kdy ještě jako prostý občan Hodslavic musel poníženě žádat novojičínskou vrchnost o svolení odjet do Prahy. Brzy po svatbě si ale musel zvykat na to, že jeho žena větší část roku, hlavně pak v letních měsících, bude trávit na venkovských statcích svého otce v Otíně a od r. 1830 v Lobkovicích. Pokud pracoval v Praze, velmi svou ženu postrádal. Rok po svatbě, 27. září 1828, napsal Terezii do Otína: Tvůj manžel má přece nyní ještě svatější práva na Tebe, než otec nebo bratr. Jan Měchura byl bohatý. Provdané Terezii platil podle měšťanských zvyklostí tzv. kvartál, tj. 120–150 zlatých čtvrtletně, a stejně dostávala i její sestra Antonie. Touto finanční závislostí si

zajišťoval respektování všech svých rozhodnutí. Palackého dopis z 1. října měl už důraznější tón: Je přece skutečně nespravedlivé, že jsme tak dlouho a tak často od sebe oddělováni; mohu to jen stěží snášet a budu se napříště bránit tomu, abych k něčemu takovému znovu svolil… v Tvé nepřítomnosti nemám opravdu chuť a náladu k duševní práci, a že především potřebuji, abych Tě viděl ve své blízkosti zdravou a spokojenou, mám-li pracovat klidně a s dobrým úspěchem. Jen Měchurovu synovi Leopoldovi, později uznávanému hudebnímu teoretikovi a skladateli, se podařilo z dosahu svého otce vymanit. František Palacký napsal své ženě z pracovních cest celkem 526 dopisů. Přestože o Terezii bylo dobře postaráno, neboť měla i své služebnictvo, byla stále churavější. Za třiatřicet let manželského života strávila mnoho času na lůžku. Palacký si poznamenal, že od října 1837 Terezie onemocněvši nepovstala… více z postele až do roku 1838 měsíce dubna. Je až s podivem, že křehká paní Terezie s chatrným zdravím stačila dát Františkovi dvě děti: Jana a Marii. Otec na ně neměl dost času. Výchovnou absenci u svých dětí vyjádřil později v dopise psaném r. 1851 své dceři: …Mé milé dušinky, starejte se především, abyste se mi zachovaly při dobrém zdraví, a věřte, že

236


5/28/09 11:12 AM

František Palacký – litografie 1843

Pracovna Františka Palackého v Měchurově domě (dnes muzeum F. Palackého)

Titulní list Palackého Dějin Čech z r. 1836

kdybych vás neměl, život můj ztratil by tu největší útěchu na tomto světě. Proto však nehoršete se, když dělím lásku svou mezi vás a mezi vlast i národ svůj. Při práci na českých dějinách procestoval Palacký Čechy, Moravu a téměř celou Evropu (kromě Anglie), aby v archivech, knihovnách a muzeích vyhledal prameny české minulosti. Na jaře 1837, až po čtyřletém úsilí (byl totiž evangelík), se mu podařilo navštívit i vatikánské archivy. Prostudoval na pět tisíc listin a kolem pěti set jich vlastnoručně opsal! V tříletých intervalech, od r. 1836, vydal čtyři svazky německy psaných dějin Čech. Proč je psal nejdřív německy? V té době totiž byla němčina jazykem vzdělanců i české šlechty. Věřil, že jeho práce tak osloví mnohem širší okruh čtenářů a může získat některé odrodilce, kteří se k českému národnímu hnutí nehlásili. Dílo pak přepracoval, rozšířil a začal vydávat v češtině pod názvem Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě, jako pětidílnou práci o deseti svazcích. První díl vyšel r. 1848. Je to vskutku gigantická práce, jež mapuje českou historii dle písemných pramenů od prvních zmínek o příchodu Slovanů až do r. 1526 – do nástupu Habsburků na trůn. Je neuvěřitelné, co tento muž za jeden život stihl. A přitom veškerou 237


5/28/09 11:12 AM

práci i funkce (vědecké a politické) vykonával důsledně a poctivě. V letech 1839–44 byl sekretářem Královské české společnosti nauk, a celé desetiletí 1841–51 i jednatelem Muzea. Často jezdil do Vídně, kde byl od roku 1848 poslancem rakouského říšského sněmu za Prahu. Pozvání do velkoněmeckého parlamentu ve Frankfurtu Palacký odmítl. Výboru poslal programový projev, tzv. Psaní do Frankfurtu, které se stalo obhajobou svébytnosti českého národa a jeho spoluodpovědnosti za osudy střední Evropy.

Zasedání Národního shromáždění ve Frankfurtu v květnu 1848

Po revoluci 1848 Revoluční rok 1848 vyhrotil i vztah Palackého s tchánem. Důvod byl jasný: společenský a politický vývoj. Měchura psal své dceři, že Češi mají radost z toho, že si podrobili Němce. Palacký mu to vyvracel tím, že jde o zrovnoprávnění obou národů, že „chceme svobodu a rovnost pro všechny“. Měchura se s novými poměry nedovedl smířit. Po potlačení červnového povstání generálem Windischgrätzem odjel s rodinou do Lobkovic. Odtud psala Terezie svému muži do Prahy: Jakou starost mám, že nejsem u Tebe; neustále mne znepokojují myšlenky, co nám přinese budoucnost. Zdali naše nešťastná

František Ladislav Rieger na sněmu v Kroměříži v r. 1849 (autor Josef Mánes)

Salon v Palackého bytě v dnešní Palackého ulici

238


5/28/09 11:12 AM

země najde klid, zdali se nedočkáme války s Německem. Je zajímavé, že otec Měchura byl zřejmě o různých opatřeních a chystaných záměrech Alfreda Windischgrätze informován. V předcházejících letech byl totiž jeho právním zástupcem. Právě od generála přišlo po revoluci varování pro Palackého syna, osmnáctiletého revolučního studenta Jana, aby nejezdil z Lobkovic do Prahy – čekalo by ho tam zatčení. Pan doktor Kořalka má velmi dobře zmapovanou korespondenci Františka Palackého. Dopisy, uveřejněné v jeho knize Lobkovický zámek v Neratovicích v životě a díle Františka Palackého, nám pootevírají dveře do soukromí našeho nejslavnějšího historika. „Z dopisů lze vyčíst,“ vysvětluje pan doktor, „upřímné české vlastenectví Terezie Palacké, bez ohledu na německý jazyk dopisů. V červnu 1848 si objednala stylizovaný národní oděv ve Spolku Slovanek. Ve všech zlých dobách vždy stála po boku svého muže. Zvláště po roce 1852, kdy Palacký čelil silnému tlaku na jeho odstranění z veřejného života. Nejvíc mu snad uškodilo, že byl starostou Slovanského sjezdu.“ V dopisu z 25. 7. 1852 mu žena píše: …národ Tě má obdivovat také v neštěstí a brát si z Tebe příklad; přijde doba, kdy Tě budou uznávat. Buď silný a mysli

na mne, máme jen my ženy umět snášet utrpení? Proč se vzdaluješ ode mne teď, kdy Tvá družka chce vše sdílet s Tebou? Pokládáš mne za tak slabou nebo sobeckou? Názorová shoda Riegera s Palackým se projevila od července 1848 do března 1849, v době konání rakouského říšského sněmu ve Vídni a v Kroměříži. PhDr. Jiří Kořalka podotkl: „Tam si Palacký povšiml Riegerova řečnického talentu. Rieger totiž patřil k nejlepším řečníkům celého sněmu, takže se od té doby říkalo, že Palacký za Čechy myslí a Rieger za ně mluví.“ Pádu ani následného vzestupu českého historika – a už i politika – se tchán Měchura nedožil. Zemřel 18. 4. 1852 a je pohřben v rodinné hrobce v Předslavi. Roku 1865 vydal Palacký programový spis Idea státu Rakouského, v němž popisuje svou představu o federativním uspořádání Rakouska. Bylo to varování Vídni. Odtud vzešlo i známé zvolání: „Byli jsme před Rakouskem, budeme i po něm!“

Palác Mac Nevenův – svědek několika generací V Měchurově domě, nazývaném podle původního majitele též Mac Nevenův palác, se Palackým v říjnu 1830 239


5/28/09 11:13 AM

narodil syn Jan, o dva a půl roku později dcera Marie. V paláci je dnes muzeum Františka Palackého a Františka Ladislava Riegera s původním zachovaným interiérem, včetně dobového nábytku, obrazů a dalších bytových doplňků. „Moje první návštěva v tomto bytě byla roku 1926 při padesátém výročí úmrtí Františka Palackého,“ slovem nás po místnostech provázela paní Maya Follprachtová. „Byla jsem malé čtyřleté děvče a tady na ten salon se dobře pamatuji. Ale pokoj tety Libuše Bráfové byl tam, kde je dneska národopisný pokoj. Byla velkou sběratelkou národopisu.“ Křehounká osmdesátiletá stařenka, mírně sehnutá, nás pozvala až do svého bytečku naproti v patře. „Víte, patřím také do rodu Palackých, protože můj dědeček byl vnukem Leopolda Evžena Měchury a ten, jak jistě víte, byl švagrem Františka Palackého.“ Starat se o tento dům nebylo asi nikdy jednoduché. Palacký vzpomíná, že když zůstával v Praze sám, měl největší hrůzu z dovozu a zpracování dřeva na topení. Protože se u Měchurů šetřilo, najímali si na takové práce trestance. Například v září 1841, jak sám Palacký uvedl, musel v domě obstarat stravování pro dvacet trestanců a jejich tři dozorce. Při natáčení v bytě Palackých a Riegerů jsme si všimli rozměrné olejomal-

Paní Maya Follprachtová, potomek Měchurů

O F

PhDr. Jiří Kořalka v salonu Palackého František Palacký se bytu. Za ním obraz Terezie Palacké s dětmi synem Janem L v l

Marie Palacká-Riegerová Mladý František jako nevěsta (1853) Ladislav Rieger

240


5/28/09 11:13 AM

P š

Obraz mladé Marie Palacké-Riegerové, dcery Františka Palackého

e

Libuše Bráfová, Prof. JUDr. Albín Bráf, vnučka Františka Pa- manžel Palackého vnučlackého (olej – plátno) ky Libuše (olej – plátno)

Pracovna F. L. Riegera (akvarel na papíře Libuše Bráfové z r. 1903)

by, na níž je Terezie se svými dvěma dětmi. O těchto potomcích nás informoval pan doktor Kořalka: „Obě děti Palackých vyrůstaly v tomto bytě. Syn Jan (*1830) se už v devatenácti letech stal doktorem filozofie, ve čtyřiadvaceti získal druhý titul, doktor práv. Již v roce 1856 se habilitoval jako docent srovnávací geografie a patřil k nejlepším odborníkům tohoto oboru na ještě nerozdělené pražské univerzitě. Po jejím rozdělení na českou a německou vedl na české univerzitě obor geografie a v roce 1885 se stal mimořádným profesorem. Přednášel v pražském Klementinu, v klášteře u sv. Michala, v Jindřišské ulici (naproti dnešní Hlavní poště) a v areálu Karolina. Zaměření jeho přednášek se týkalo koloběhu vody, moře, severopolárních oblastí a pouští, vulkánů, ledovců… Byl pilným a velmi vzdělaným vědcem, který ale své vědomosti často neuměl předávat dál. Přesto se stal řádným profesorem a zasloužil se o vznik Geografického ústavu v r. 1891. Dcera Marie zdědila – pravděpodobně po své matce – náklonnost k četným chorobám, ale vyrostla z ní pohledná a příjemná dívka, která se 15. 8. 1853 provdala za Františka Ladislava Riegera. Po smrti Měchurů se mladí Riegerovi dělili na stejném poschodí o byt s Palackými. Marie Palacká-Riegerová 241


5/28/09 11:13 AM

se po narození svých dětí, brzy v průběhu šedesátých let, stala jednou z nejaktivnějších žen v tehdejším pražském společenském životě. Svou aktivitu zaměřovala především do humanitární oblasti. Starala se o sirotky, postižené lidi a zakládala dobročinná zařízení, která předtím Praha neznala. Obě dcery Riegerů byly nadány umělecky, učily se malovat u Amálie Mánesové, sestry Josefa Mánesa. Zejména Marie (*1854) byla už od mládí literárně činná. Napsala libreta pro Antonína Dvořáka k jeho operám Jakobín a Dimitrij. Bratr obou sester Riegerových, Bohuš Rieger (*1857), byl vzdělaný právní historik. Svůj rozhled prohloubil i na univerzitách v Paříži, Štrasburku, Berlíně, Halle a ve Vídni. V r. 1889 se habilitoval na české univerzitě z dějin a teorie veřejného práva, v r. 1893 byl jmenován řádným profesorem rakouských právních dějin. Z jeho vědecké dílny vyšlo mnoho důležitých spisů z oboru ústavního a správního. Nejmladší dcera Libuše (*1860) zpracovávala pozůstalost rodiny; provdala se za Albína Bráfa, profesora národního hospodářství na právnické fakultě pražské univerzity. Také ona měla malířské nadání. Díky jejímu dobovému obrázku je dodnes zachována přesná původní podoba pracovny Františka Ladislava Riegera. V tomto

Manželé Bráfovi se synem Václavem kolem r. 1891

Eliška Riegrová s dětmi Ladislavem Svantem a Věrou (asi 1923)

Setkání potomků v Lobkovicích v r. 2001. Zleva PhDr. František Palacký z Liberce, Jiří Palacký, Ph.D. z Kanady, prapravnučka F. Palackého PhDr. Věra Riegrová-Macháčková a manželka Jiřího Palackého

242


5/28/09 11:13 AM

Prapravnučka F. Palackého, JUDr. Běla Riegrová, doma při natáčení Potomků v r. 2001

Prof. JUDr. Bohuslav Rieger (*1857), vnuk F. Palackého

Pravnuci F. Palackého a synové prof. JUDr. Bohuslava Riegera: Bohuš, Václav a Ladislav (kolem r. 1898)

domě žila až do r. 1930, kdy zemřela. Bráfovým se narodil jediný syn Václav (*1888), který se dožil pouhých dvaceti let. Přímí potomci Františka Palackého dnes žijí hlavně od jeho dcery Marie. Paní docentka Věra Macháčková-Riegerová (*1919) je prapravnučkou Palackého. K naší lítosti se odmítla natáčení televizního pořadu účastnit, i když nás vcelku vlídně přijala ve svém smíchovském bytě. Bohužel, jen na pár minut v předsíni. Ale studenti katedry germanistiky z let 1957–72 na filozofické fakultě v Praze si jistě vzpomenou na její přednášky z dějin německé literatury. Paní docentka Věra Macháčková se po maturitě na Státním československém reformním reálném gymnáziu v Praze v r. 1937 stala odbornou asistentkou. Po deseti letech obhájila doktorát a 1. 7. 1963 byla jmenována docentkou pro obor dějin německé literatury. Mimo působení na akademické půdě se věnovala překladatelské činnosti: přeložila přes čtyřicet knih. Její nevlastní sestra Běla Riegrová (*1942) se narodila o třiadvacet let později. (Upozornila nás na vypuštěné písmeno „e“ v příjmení, a to už u své matky.) Srdečně nás přijala ve svém bytě ve Vršovicích: „Asi sedím v křesle, ve kterém psal Palacký Dějiny národu českého, tak se 243


5/28/09 11:13 AM

to alespoň u nás traduje, ale Palacký mi to sám nepotvrdil,“ dodala paní Běla v žertu. „Můj dědeček Dr. Bohuš Rieger (*1857) byl synem Františka Ladislava Riegera. Byl právníkem a profesorem dějin na právnické fakultě. Mimo to přednášel také ústavní a správní právo. Můj tatínek Ladislav (*1890) ukončil studia za první světové války. Vystudoval přírodní vědy, a sice fyziku a chemii. Brzy po získání doktorátu v únoru 1915 odjel se svojí první ženou do Malmö ve Švédsku, kde pracoval v laboratoři. Tam se narodil můj starší bratr Svante (*1916). Moje sestra se narodila až po jejich návratu, v Čechách. Podruhé se tatínek oženil v r. 1937.“ Otec paní Běly napsal filosofické práce: Problém poznání skutečnosti, Idea filosofie a Prolegomena ke kosmologii. Metafyzika lidské existence už tiskem nevyšla. Ve Filosofickém ústavu Akademie věd pracoval až do své smrti v r. 1958. Paní JUDr. Běla Riegrová nám vysvětlila: „Moje maminka Běla Kašparová (*1901) byla malířkou. Studovala na Akademii výtvarného umění, souběžně ještě i matematiku a deskriptivní geometrii. Učila na gymnáziu ve Frýdku-Místku a potom v Praze na živnostenských školách, kde byla také

Prof. PhDr. Ladislav Rieger s manželkou, ak. malířkou Bělou Riegrovou, a dcerou Bělou (asi 1956-58)

Doc. Dr. Ladislav Svante Rieger, prapravnuk F. Palackého s manželkou, doc. MUDr. Helenou Riegrovou

František Palacký ve středním věku

244


5/28/09 11:13 AM

František Palacký v kresbě

Humoristické listy – karikatura na F. Palackého

ředitelkou. Jako malířka se věnovala ve 20.–30. letech sociálním námětům, portrétům, aktům a figurálním kompozicím. Ve 40. letech vznikla řada obrazů s bájnou a mytologickou tematikou, ale i s tématy historickými. Po válce to byly romantické krajinomalby. Svante Rieger, syn Ladislava a Elišky, ukončil studia doktorátem na přírodovědecké fakultě až po válce r. 1946. Zabýval se především tzv. matematickou logikou. Jeho disertační práce byla poctěna cenou Královské společnosti nauk. Od r. 1951 byl docentem matematiky na Českém vysokém učení technickém, odkud v r. 1958 přešel do Matematického ústavu ČSAV v Praze. Nečekaně ho zastihla nemoc, a přestože měl mnoho plánů, zemřel mladý, ve věku sedmačtyřiceti let. Jeho ženou byla lékařka, s níž měl dvě dcery, Jitku a Alenu.“ Paní doktorka Běla Riegrová sama o sobě moc hovořit nechtěla. Víme ale, že původně by raději studovala herectví, jenomže pro špatnou výslovnost některých hlásek, jak sama řekla, zvolila fakultu právnickou. „A přitom jsem právní praxi nikdy nedělala, věnovala jsem se překladatelské činnosti, pracovala jako redaktorka v nakladatelství a dokumentaci právnické literatury. Vyučovala jsem dějiny státu a práva…“ Tato slova na kameru byla tenkrát její 245


5/28/09 11:13 AM

poslední. Když jsme paní doktorku Bělu Riegrovou hledali v souvislosti s přípravou knihy, dověděli jsme se, že v r. 2008 náhle zemřela.

Cesty poslední Vraťme se ale ještě do druhé poloviny 19. století. V roce 1859, kdy František Palacký pracoval v Lobkovicích na německém IV/2 svazku Dějin o kralování Jiřího z Poděbrad, se připravovala svatba Palackého syna Jana s osmnáctiletou Adelinou Hämpelovou. Ve zdraví Terezie, manželky Františka Palackého, nastal mírný obrat k lepšímu, ale lékaři radili odjet na zimní měsíce do Francie. 2. října 1859 přijeli do Nice a měsíc nato za nimi dorazila i dcera s pětiletou vnučkou Marií. Malá Márinka pak s Palackými zůstala až do dubna 1860, kdy se Tereziin stav značně zhoršil. Márinka tak byla svědkem komplikovaného a vysilujícího návratu rodiny z Francie domů. Zpáteční cesta trvala tři měsíce. Museli ji několikrát přerušit – např. v Ženevě na šest týdnů – pro nervové záchvaty, bolesti všech údů, dávení a vodnatelnost. Palacký nešetřil penězi ani vlastní aktivitou na záchranu své ženy. Finančně se téměř vyčerpal. Zvláštním nemocničním vagonem pak dorazili z Hei-

Terezie Palacká, manželka Františka Palackého, ve středním věku

Starší Terezie Palacká s dcerou Marií

Terezie Palacká v posledních letech svého života

246


5/28/09 11:13 AM

Palackého pracovna na zámku v Malči

Portrét Františka Palackého ve starším věku

Portrét Františka Ladislava Riegera

delbergu do Děčína. Přes veškeré úsilí lékařů během cesty i v Děčíně Terezie Palacká 18. 8. 1860 v půl sedmé ráno v hostinci U Pošty zemřela. Po rozloučení v lobkovickém kostele, za účasti čtyř kněží, byla na hřbitově za kostelem Nanebevzetí Panny Marie 20. srpna pohřbena. František Palacký svou milovanou ženu přežil téměř o šestnáct let. Poslední léta života prožil v domácnosti svého zetě Františka Ladislava Riegera. Od července 1863 zajížděl v létě na Riegerův velkostatek v Malči, kde měl i svoji pracovnu. Syn Jan zdědil statek v Lobkovicích. V červnu roku 1868, v průběhu oslav 50. výročí Muzea Království českého, slavil Palacký 70. narozeniny. Z balkonu Měšťanské besedy musel pozdravit tisíce lidí. I na hostině ve Stromovce přijímal četné gratulace. Téměř všude se objevoval přívlastek „otec národa“, rozšířený od r. 1861. Ještě tři roky před smrtí navštívil František Palacký rodné Hodslavice. Z dopisů dceři Marii je patrné, že to byl pro něho otřesný zážitek: Nejhorší to, že dům můj otcovský zpustnul téměř a stal se téměř peleší lotrovskou, zlým hospodařením jednoho synovce, který v něm bydlí, ač jej byl prodal. Po přepracování husitských svazků dokončil Palacký svazky II/1 a II/2 247


5/28/09 11:13 AM

česky psaných Dějin národu českého. Tím bylo celoživotní dílo jeho Dějin v lednu 1876 konečně dovršeno. V dubnu byl na jeho počest uspořádán v sále Žofína banket. Osmasedmdesátiletý kmet František Palacký zde přednesl svou poslední veřejnou řeč, v níž vyzdvihl dobu Jana Husa, kdy Češi patřili k nejvzdělanějším v Evropě. V květnu ho postihl zápal plic, dusivý kašel a otoky nohou. Jeho dcera Marie s manželem F. L. Riegerem byli v posledních chvílích u něho. 26. května 1876 zemřel v náručí svého zetě. Sochař Josef Václav Myslbek pak udělal posmrtnou masku obličeje a pravé ruky. Ostatky „otce vlasti“ byly tři dny vystaveny na Staroměstské radnici. Následně pak Praha zažila „pohřeb století“. O smutečním obřadu a průvodu psaly všechny noviny. Pochodu za rakví se zúčastnilo na padesát tisíc lidí, na tři tisíce vozů, velký počet duchovních katolické, protestantské i pravoslavné církve, poslanci, zástupci spolků, akademikové i prostí lidé… Napočítáno bylo 250 praporů a 420 věnců. Z Karlína, kde byla rakev přeložena na další vůz, pokračovala cesta smutečně vyzdobenými obcemi až do Lobkovic, kde byla uložena vedle jeho choti do rodinné hrobky.

Oznámení v novinách Posel z Prahy

Pohřeb Františka Palackého v kresbě ve Světozoru

Oznámení o smrti F. Palackého v Národních listech 27. 5. 1876

248


5/28/09 11:13 AM

Lobkovická setkání

Lobkovice – hrobka Františka Palackého

Setkání v Lobkovicích v r. 2001: bratři Jiří a František Palačtí

Jiří Palacký, Ph.D. z Kanady, prasynovec Františka Palackého

V Lobkovicích u Neratovic se každoročně, poslední květnovou neděli, scházejí potomci i ostatní z rodu Palackých u hrobu Františka Palackého a na vzpomínkové mši v místním kostelíku. Na setkání přijíždějí i potomci z daleké ciziny. Dodnes je to pro všechny vždy mimořádná událost. Vikář Alois Kubý z lobkovického kostela měl v den našeho natáčení v r. 2001 velmi ostré kázání: „Vzpomínám na dobu totality, kdy nás tady byla hrstka, a přece se tato mše svatá zachovala, ačkoli mnozí z těch, co tady dneska jsou, se k tomu točili zády.“ U hrobu v Lobkovicích o květnové neděli r. 2001 promluvil také PhDr. František Palacký z Liberce, jediný nositel celého jména slavného předka. Byl však jeho prasynovcem. Doktor Palacký ukončil filozofickou fakultu v Praze v roce1951. Z ústecké pedagogické fakulty, kde přednášel, musel v roce 1971 z politických důvodů odejít. Vrátit se mohl teprve v roce1990. Na liberecké pedagogické fakultě Technické univerzity vyučoval úvod do studia dějepisu. Bohužel, dnes už pan doktor z Liberce mezi námi není. U pamětní knihy, do které se všichni účastníci lobkovického setkání zapiso249


5/28/09 11:13 AM

vali, jsme zastihli Dr. Jiřího Palackého z Kanady: „Můj pradědeček Jiří Palacký byl bratr Františka Palackého. Ale jak asi víte, přímí potomci od Františka už toto jméno nenesou. My z této větve jsme vlastně jenom dva Palačtí, můj bratr František (historik) a já.“ Dál na sebe prozradil, že ještě vystudoval v Československu užitou geofyziku na Přírodovědecké fakultě. Po ročním studiu v německém Erlangenu následovala nabídka studia v Kanadě, a tak se v r. 1968 vydal za moře. „V r. 1970 přišel z Československa pokyn, abych se vrátil do vlasti. V situaci, kdy jsem byl na nejlepší univerzitě na světě, jsem považoval tento návrh za něco, čím bych si pravděpodobně zničil celou životní kariéru. Tak jsem v Kanadě zůstal. V roce 1972 jsem získal doktorát filosofie na kanadské univerzitě, kde jsem pak ještě pracoval dva roky. Využil jsem další nabídky přednášet na univerzitě v Salvadoru v Brazílii. Tam jsem působil několik let a seznámil se tam se svou současnou manželkou. Brali jsme se v r. 1975 a později se přestěhovali do Rio de Janeira, které považuji – vedle Prahy – za druhé nejkrásnější město na světě. V Brazílii jsme žili celkem pět let, nyní bydlíme v Kanadě.“ Dr. Jiří Palacký procestoval na sto sedmdesát zemí. Zná devět jazyků, kro-

mě článků ve svém oboru napsal kolem osmdesáti odborných knih. Přednášel na mnoha prestižních univerzitách a kongresech světa. Dnes patří ve světě k předním specialistům v oboru užité geofyziky, přesněji ve vyhledávání ropy a drahých kovů. Od historika PhDr. Jiřího Kořalky víme, že ze sourozenců slavného Františka Palackého se nejlépe uplatnil jeho nejstarší bratr Jiří. Usadil se v Hodslavicích v rodném domku č. 108. Po otci zdědil nejen krejčovské řemeslo, ale i obchod s Vídní; v obci byl velice vážený. Později se stal rychtářem v Zubří. Kanadský Dr. Jiří Palacký nám k tomu dodal: „Potomci této rodiny zůstali až do začátku 20. století v Hodslavicích nebo v Novém Jičíně a jeden z nich – Fritz – se pak po roce 1945 odstěhoval do Německa. Tam dnes ještě žijí jeho tři dcery a syn Herwig, který je v Mnichově. Zajímavý je příběh Fritzova bratra Ondřeje, který jako rakouský voják bojoval proti Rusku a dostal se do ruského zajetí. Tam se také oženil a v Sovětském svazu zůstal. Potomci této rodiny žijí dneska v Kazachstánu a je docela pravděpodobné, že je to místo, kde jméno Palacký přežije ještě mnoho generací.“ „Jedna část Palackého příbuzných byla odsunuta do Německa,“ doplnil

250


5/28/09 11:14 AM

Ing. Josef Palacký s režisérem Václavem Filipem

Ing. Josef Palacký s manželkou a dcerou Radkou v r. 1967

Ing. Josef Palacký při Hovorech s mládeží v r. 1968

Ing. Josef Palacký, „protože byli za války přihlášeni k německé národnosti. Je pikantní, že i když byli odsunuti, jeden z nich, Bernard Bamberger, sponzoroval studium managementu na Palackého univerzitě v Olomouci.“ Po tomto dodatku inženýr Josef Palacký, který nás na začátku pořadu seznamoval s širokým rodokmenem Palackých, odhalil též svůj životní příběh: „Povoláním jsem v podstatě kantor. Mám učitelský ústav, poté Vysokou školu sociální v Brně, obor sociálně-zdravotní, pak postgraduální studium na Vysoké škole ekonomické, obor ekonomiky rozvojových zemí. Už jako studentům, kdy jsme měli před druhou světovou válkou přístup k Masarykově české a sociální otázce, stala se i nám předmětem našeho studia. Tenkrát jsme se domnívali, že jedině v rámci ‚partaje‘ se může dosahovat sociálních spravedlností. Já si myslel, že pomůže věci, budu-li ke své vlastní partaji i práci stále kritický. Ale byl jsem kritický moc, takže jsem měl nakonec velké potíže. Ty později vedly až k mému propuštění z práce. V té době jsem vyučoval na ekonomické škole ve Valašském Meziříčí. A život šel dál: na jaře 1968 jsem se znovu vrátil k politické práci. Stal jsem se na čas členem ústředního výboru 251


5/28/09 11:14 AM

strany. Než však stačil zasednout, přišla ruská okupace 21. srpna. V sedmdesátých letech mi bylo nabídnuto, odvolám-li své postoje, že budu moci vykonávat vůbec nějakou práci, ale když tak neučiním, tak že uvidím… A taky jsem uviděl při neustálých výsleších na Státní bezpečnosti – bylo jich celkem devět, dvakrát v kriminále v Ostravě, kdy jsem nevěděl, zda odtud vůbec vyjdu. Ani by mi tak nevadilo, kdybych to pocítil jen na vlastní kůži. Ale hrozné bylo, že to odnášely i mé děti a manželka.“ Co dodat? Tyto útrapy panu inženýru Josefu Palackému na zdraví jistě nepřidaly. V roce 2008 se to potvrdilo. Od jeho rodiny z Valašského Meziříčí nám přišla zpráva o jeho skonu. „V hodslavickém rodném domku Františka Palackého žily – v jeho pravé části jako poslední – moje dvě pratety. Já jsem tam jako dítě trávila značnou část dne.“ Na to nás upozornila PhDr. Zora Kudělková, poslední pamětnice, která měla to štěstí žít ještě v Palackého rodném domku. „Naše rodina odvozuje svůj původ od nejmladší sestry Františka Palackého, Roziny. V místnosti, kde se František narodil, jsem mnohokrát jako dítě spávala.“ PhDr. Zora Kudělková má velké zásluhy na tom, že 15. listopadu 2007 proběhlo pod názvem Čtenice už desáté kolo celostátní soutěžní přehlídky

František Palacký ve středním věku

PhDr. Zoja Kudělková v Hodslavicích v r. 2001

252


5/28/09 11:14 AM

Vnučka F. Palackého Adda a generál Ludwig Krauchenberg

3x pravnuci F. Palackého Carl-Georg, Victoria a Isabelle Krauchenbergovi z Vídně v r. 2008

středoškolských prací v oboru historie. Paní doktorka je na tuto přehlídku právem hrdá, neboť stála u jejího zrodu a úspěšně organizuje další ročníky. Největší objev a opravdové překvapení nás čekalo až teď při přípravě této knížky. Několik let po odvysílání Potomků slavných, v listopadu 2006, měl pan PhDr. Jiří Kořalka přednášku ve vídeňské Uranii na téma Palacký a Vídeň. Tam se k němu přihlásil rakouský diplomat Mgr. Georg Krauchenberg. Vysvětlil mu, že je přímým potomkem Františka Palackého, neboť je vnukem Palackého vnučky Addy, mladší dcery Jana Palackého. Ta zemřela v r. 1944. O existenci této rodinné větve měli ostatní příslušníci rodu Palackých jen nejasné tušení a neměli s ní žádné spojení. Doktor Kořalka měl ještě o rok později možnost hovořit se snachou Addy Krauchenbergové Josefinou, což bylo pět měsíců před její smrtí. Rodina Krauchenbergových a Palackých tak zásluhou doktora Kořalky navázala vzájemný kontakt, který vyústil jejich setkáním na slavnosti u hrobu Palackého v Lobkovicích v květnu 2008. Po návratu z natáčení v Hodslavicích jsme si ještě dali schůzku s dcerou JUDr. Běly Riegrové Johanou: „Vystudovala jsem ekonomickou školu, ale to nebyla zrovna moje parketa. Vystřídala jsem řadu zaměstnání: 253


5/28/09 11:14 AM

jezdila s autem u pošty, dělala zástupce správce na golfovém hřišti, asistenta redaktora v soukromém nakladatelství, manažera analytika v Klinice GHC. Vedle studia angličtiny na British Consult jsem studovala i malířství, olej a kresbu v soukromém ateliéru.“ Dnes se Johana dál věnuje olejomalbě. V současné době své obrazy ladí do poklidnějších nálad. Maluje na zakázky soukromníků a hotelových zařízení. „Mám ještě sestru Zdenu, která učí angličtinu a živí se překladatelstvím. Já často cestuji, a protože mě baví vaření, sbírám recepty z celého světa. Nejvíc mě inspiruje arabská, indická a thajská kuchyně.“

Největší Čech V roce 2005 vyhlásila Česká televize hlasování o tom, kdo je největším Čechem u nás. František Palacký byl jedním z horkých favoritů. Aby ne, už přední český historik Jaroslav Groll řekl: Byl to největší Čech 19. století. František Palacký ve svých posledních letech života došel zklamání. Zklamání z neochoty Vídně federalizovat říši, jak navrhoval – utvořit silné mnohonárodní území mezi Ruskem a Německem. Předpověděl sociální i nacionální bouře. Předpověděl i válku s Německem, která skončí jeho porážkou. Z Palackého

Ludwig (Luis) a Josefine Krauchenbergovi se syny Ludwigem a Georgem (asi 1952)

Prapravnuk F. Palackého Georg Krauchenberg z Vídně s manželkou Arjou v r. 2008

254


5/28/09 11:14 AM

Ak. mal. Běla Riegrová, její vnučka Johana a dcera Běla (asi 1965)

Johana Riegrová, 3x pravnučka F. Palackého (2008)

Obraz Johany Riegrové Africké okno

čerpal i prezident Masaryk a často jej citoval: Palacký viděl, že se Evropa a lidstvo jednotí a světově organizuje a řekl nám, jaký úkol nám v té „světové centralizaci“ nastává. Nicméně k „Palackého otázce“ Rakouska jako federace národů Masaryk dodává: Řídím se Palackým rád, a proto jsem si stále uvědomoval obtíže a zvláštní problémy národa malého, ale věřil jsem v možnost naší samostatnosti. „Co se mně líbí na Palackém dnes a co může říci dnešku?“ položil si otázku inženýr Josef Palacký. „Podle mého názoru je to za prvé: evropanství. Promýšlel, jak národy v rámci jejich působnosti nechat jejich svébytné kultuře, nechat jim jejich entitu, na straně jedné. A přitom, zejména malé národy, dát pod nějaký společný ochranný štít, čili pod nějakou společnou unii. Dnes to můžeme říct jako touhu po uspořádání společné Evropy. Za druhé: nesmírně si u Palackého ctím jeho náboženské tolerance. Kdyby převládala ve světovém měřítku dnes, tak bychom osmdesát procent problémů vůbec neměli. A za třetí: odvahu. Je známo, že když se Karel Havlíček Borovský vrátil z kriminálu, i jeho známí a přátelé se od něho odvraceli, což taky důvěrně znám ze svých zkušeností. Jedině u rodiny Palackých byl Havlíček přijat jako 255


5/28/09 11:14 AM

skutečně dobrý přítel, i když to pro celou rodinu znamenalo značné riziko.“ Co dodat? Jen povzdech: Kdyby se u nás našel jen z poloviny tak kvalitní a vzdělaný politik…

Malý dodatek na závěr Průpovídka „kecá jak Palacký“ se netýká Františka Palackého, ale jeho syna Jana Kašpara. Tu o svém strýci rozšířila dcera F. L. Riegera, tedy vnučka Františka Palackého, Libuše Bráfová. Jan Palacký byl profesorem zeměpisu na filozofické fakultě. Pro svoji až chorobnou povídavost, později zanedbaný zjev a podivné mravy se stal známou pražskou figurkou. Tento výrok pak převzali i jeho studenti. Mezi lidmi byl velmi oblíben, o čemž svědčí jeho jmenování čestným občanem několika set českých měst a obcí. „Jednou jsem si docela dlouho vyprávěla s kamarádem, moc mě neznal,“ přidala nám na rozloučenou historku Johana Riegrová, „neměl ponětí o mých předcích – a najednou mi povídá, že mám keců jak Palacký. Radši jsem na to nereagovala, ale pomyslela si, že to omylem trefil poměrně dobře.“

Vystavená rakev s F. Palackým – kresba ve Světozoru (1876)

František Palacký v kresbě malíře Maxe Švabinského

256


5/28/09 11:14 AM

František Palacký. Byl krásný, teplý a barevný podzim, Motto: Nebyl jsem ničím více, nežli soukromým literátem a dějepiscem

Recommend Documents