Plnoštíhlé indiánky s dlouhými copy, v buřinkách a nadívaných sukních se velmi nerady fotí. Avšak toho dne je v bolivijském městě Sorata vklíněném mezi vysokými horami svátek. Pije se a tancuje; oslavy často trvají i několik dnů po sobě. Podnapilý pán s plnou pusou koky nám kupuje pivo; to je v zemi, kde jsou běloši bráni jako neoblíbení gringové, sympatické opilecké gesto. Vše si užívám, chodím a fotím. Dělám to celých sedm měsíců expedice napříč Jižní Amerikou. Foto a text Pavel Svoboda
Fotoreportáž
TVÁŘE JIŽNÍ AMERIKY
Autor snímků. Naše expedice po Jižní Americe – od Ekvádoru přes Peru, Bolívii a Argentinu až na samý jih Chile – zabrala sedm měsíců a sedm dní. Sedmička je vůbec důležitá, protože sedm tisíc kilometrů měřila i naše trasa. Cesta byla naplánována jako přesun z klimatického léta do dalšího léta. Začali jsme v druhé půli roku v rovníkovém Ekvádoru a dorazili do Ohňové země v lednu, kdy vrcholí léto na jižní polokouli. Spolu s partnerkou jsme kočovali bez vlastního auta, jen s batohy a fotografickou brašnou. Autobusem, stopem či pěšky po horách. Vzal jsem si sice jen to nejnutnější, ale treková výbava není nejlehčí a fotografické vybavení přidá další kila.
Vysoko v horách. Sopečné pustiny jižního Peru, kde pramení Amazonka. V nížinách je sice teplo, ale tady v noci mrzne, až praští. Ráno přichází k našemu stanu promrzlý pastevec. Žije zde sám pouze se stádem chlupatých lam, koněm a několika psy. Jde mu pára od úst a já mu dávám oblíbené místní povzbuzovadlo – hrst listů koky, kterou jsem pár dnů předtím koupil na trhu. „Jsme z Československa,“ vysvětluju. Hlasitě se rozesměje: „Vždyť sem ani nikdo jiný nechodí!“ Jeho smích je vlastně potvrzením, že jsme skutečně na počátku největší řeky světa – prameny Amazonky totiž na přelomu tisíciletí lokalizovali čeští vědci. Coby geograf a hydrolog mám pocit, že stojím na posvátném místě.
62
Patagonský kapitán. Dostopovali jsme na konec 1 240 kilometrů dlouhé silnice Carretera Austral v centrální Patagonii v Chile. Jediná možnost, jak pokračovat dál, je lodí přes velké jezero O‘Higgins a poté dva dny pěšky přes hranice do Argentiny. Náš kapitán čeká na utišení divokého větru několik dní, pak se vydá na cestu, i když na hladině jsou stále více než metrové vlny. Usrkává oblíbené maté a kormidluje s ledovým klidem.
Školáci pod sopkou Chimborazo. V Ekvádoru se nacházejí indiánské vesnice v těsné blízkosti aktivních i nečinných sopek (jakou je ta zmíněná). I přes povinnou školní docházku má Ekvádor stále téměř desetiprocentní negramotnost.
63
Bolivijský elegán. Bolívie má v porovnání s Peru a Ekvádorem největší podíl původního indiánského obyvatelstva, a to až 50 procent.
Prosím. Zatímco většina lidí nechce, aby byla na snímku, a vy je musíte složitě přesvědčovat, tato peruánská stařenka si o focení překvapivě řekla sama.
Stříbrné doly. Těžba v bolivijském Potosí je extrémní snad ve všech ohledech. Je to jako cesta zpátky v čase – do středověkých podmínek skrze úzké, zaprášené a nebezpečné štoly. Hora Cerro Rico vysoká 4 824 metrů je od počátku těžby v 16. století doslova provrtaná jako ementál. Většina horníků je závislá na žvýkání koky a umírá již ve středních letech. Město Potosí se nachází v nadmořské výšce 3 900 až 4 100 metrů nad mořem, což jej řadí mezi nejvýše položená města na světě. Samotná Bolívie je surovinová velmoc – a přesto nejchudší země Jižní Ameriky.
64
65
Stoletá? Větrem a sluncem ošlehané tváře horských indiánů. Staří lidé často sami nevědí, v kterém roce se narodili.
Úsměv. Indiáni v severní části Ekvádoru nosí černé klobouky, modrá ponča, bílé kalhoty a na nohách pantofle.
Pastevec a počasí. „Dneska pršet nebude, je mi 70 let, žiji tady celý život,“ pravil pastevec v peruánských velehorách pod zataženou oblohou. Měl pravdu, za hodinu začalo sněžit.
Usměvavá lama. Nejvíce autentické a možná vůbec nejhezčí trhy v Ekvádoru se konají každý čtvrtek ve městě Saquisili. Mezi cizinci vždy vzbudí rozruch zdejší lamy a morčata. Chundelaté lamy jako by se na vás lehce usmívaly.
66
67
Klobouky. Na tržištích v horských vesnicích si člověk připadá jako na folklorním festivalu. Tato pestrobarevně oděná dáma pochází z městečka Caráz v pohoří Cordillera Blanca v Peru.
Halenky a čepice. V severním Ekvádoru se nosí tenké vyšívané halenky. Kulturním centrem celé oblasti je město Otavalo.
Ostrov Slunce. Největší jezero Jižní Ameriky – Titicaca, kde na několika ostrovech žijí unikátní kultury. Večer na ostrově Isla del Sol obdělává paní se synem políčko. Platím jí za focení malý bakšiš, získám si ji nicméně až po malé scéně, kdy si půjčím prastarý rýč a několikrát s ním zaryji do tvrdého políčka. Směje se a při posledních paprscích slunce mi dovoluje pořídit několik fotografií.
68
69