PŘÍRODNÍ ŽIVLY Přírodní živly odjakživa dávají lidstvu na vědomí, že zdaleka tu na Zemi nejsme pány. Ať už jsou to sucha, povodně, zemětřesení, požáry nebo cokoli jiného, stále netušíme kdy nás tyto pohromy překvapí. Nejsme a ani zatím nemůžeme být na ně připraveni a tak vyvolávají v nás respekt. Lepší snad na ně jen vzpomínat - začněme třeba listováním v Pamětní knize založené roku 1924. Událostí tohoto druhu je zde uvedeno mnoho a tak vyberme jen některé : „V roce 1926 po celý květen a červen trvaly veliké deště, takže mnohá níže položená pole ve zdejší obci byla částečně i zatopena. Sena nebylo možno usušiti, brambory ani řepu okopávati.Takových trvalých dešťů a takového mokra nebylo vůbec pamětníka“. Stalo se r.1928 - „Letošní Hod boží velikonoční připadl na den 8.dubna.O svátcích velikonočních a několik dní po nich panovala neobvyklá horka v tuto dobu. Teploměr ukazoval 20st.C. V noci ze dne 16. na 17.4. napadlo však veliké množství sněhu, takže na silnici ke Kolínu utvořily se závěje několik metrů hluboké. Tento sníh neměl však dlouhého trvání, ačkoliv dosti škody natropil, neb pod jeho tíží množství stromků v zahradách bylo polámáno“. „V lednu a únoru 1929 nastala krutá zima v níž teploty 33 až 36st.C pod nulou nebyly žádnou vzácností. Ubohé ptactvo a zvěř polní nemajíce potravy mrzli. K tomu ještě napadly veliké spousty sněhu z nichž vítr učinil vysoké závěje, takže autobus.spojení Kouřim – Kolín bylo na měsíc přerušeno. Dle statistických zpráv uveřejněných v novinách, nebyly takové mrazy v únoru již 152 roků. Tyto mrazy potrvaly až do dubna. Následkem těhto krutých mrazů pomrzly hojně ovoc.stromy a z nich nejvíce ořechy, které zmrzly téměř všechny.“ Jak kruté mrazy byly v zimě r.1929, tak úmorná vedra nastala v 2.pol.července tohoto roku. „Dne 21.,22. a 23.července dostoupila teplota vzduchu až 40st.C. Prameny studní vysychaly a začal se objevovat nedostatek pitné vody.Také mnoho lidí začalo trpěti slunečním úžehem.“ V roce 1932: „Dne 7. až 9. dubna zuřila sněhová vichřice, která nadělala mnoho škod na střechách. V květnu bylo několik lijáků, z nichž nejprudší byl 29.5., kdy zahrada u č.47 byla celá pod vodou a nepatrný jindy potůček v obci se proměnil v dravý tok. Napršelo za den 74mm vody.“ V roce 1933 : „Také letos navštívil naší obec oheň. V noci dne 17. června vypukl oheň u pana Lance č.51 a strávil vše mimo stodoly.“
Fotografie po požáru domu, vlastně dvoudomu č.p. 51.
Ještě jeden snímek po požáru domů pana Lance. Na počátku 30.let 20.stol, v době hospodářské krize, se střídaly kruté zimy a suchá léta. V r.1933 se píše v kronice, v Pamětní knize : „Katastrofální sucho, jakého není pamětníka.“ Velké sucho bylo i následujícího roku 1934 – v době krize k zmírnění bídy musel dokonce stát přispět Polním Voděradům, dostali 30 460 Kč na krmivo. Neúroda a nedostatek pitné vody omezoveli lid obce i v r.1935. V r.1937 a hned nato r.1938 pozoroval tamější lid obce na nebi polární záři. „Dne 25.1.1938 od 17. 30 do 21.hodiny byla vidět polární záře. V červené záplavě byly pruhy podobné duze a vzhled byl jakoby hořelo mnoho čísel.“ Žeby předzvěst horších událostí než byly dosud klimatické pohromy ? 13.3. zabralo Německo Rakousko, 21.5. částečná mobilizace, 23.9. ůplná mobilizace našich vojsk a 29.9. téhož roku „Mnichovská zrada“......... Během 2.svět.války měli lidé úplně jiné starosti a hlavně se také nesměla psát kronika, takže navažme na naš popis tohoto druhu jen ve zpomínkách našich občanů doložených fotografiemi :
13.3.1946 – tenkráte napadlo spousty sněhu a hned nato přišla obleva a sní se zatopilo pole až k Mančicím.
Na fotografii z r.2011 stejný pohled jako na předešlém snímku od plotu č.p.51 - podél potoka stromy vedoucí k silnici mezi vlevo Mančicemi a vpravo Voděrady.
Na druhém snímku z téže potopy. Vpravo č.69 a vlevo cesta z obce okolo kamenné zdi zahradnictví.
Replika předcházející fotografie pořízené roku 2011.
18.5.1996 – také tehdy počasí běsnilo – padaly kroupy a během noci napršelo spousty vody :
A než hladina rozvodněného Voděradského potoka opadne, nahlédněme do dvorka domu č.p.51 kde stav vody starostlivě kontroluje rodina Brandtlova.
20.12.2013 – červený kohout vzplál na domě č.p.68, a takto přišel o střechu nad hlavou doteť zde bydlící Jiří Jirka.
V poslední době je podnební klima zcela nevyzpytatelné, jak patrno na fotografii z 4.8.2013. Zatím, jakoby nás ochraňoval Kamhajk – snad nás ochrání do budoucna co nejdéle, pokuď však nebude díky lomu vymazán z mapy nadobro.
