fotoakademie Vše, co jste si přáli vědět o fotografování srozumitelně, zajímavě a názorně Roman Pihan Jan Březina Jiří Vítek

Vše, co jste si přáli vědět o fotografování srozumitelně, zajímavě a názorně

fotoakademie Roman Pihan Jan Březina Jiří Vítek

IDIF pořádá více jak 30 různých kurzů v Praze, Brně, Ostravě a Bratislavě POČÍTAČOVÉ ZPRACOVÁNÍ FOTOGRAFIÍ: Začátečníci s amatérskými nároky:

Zoner Photo Studio: základy počítačového zpracování digitálních fotografií Zoner Photo Studio: procvičování základů počítačového zpracování digit. fotografií Adobe Photoshop: komplexní základy pro fotografy Adobe Photoshop: procvičování komplexních základů Základy retušování fotografií v Paint Shop Pro CZ

Profesionální počítačové zpracování: Adobe Adobe Adobe Adobe Adobe Adobe

Photoshop: Photoshop: Photoshop: Photoshop: Photoshop: Photoshop:

od reality k virtuální dokonalosti maskování barevné a tonální úpravy pro fotografickou praxi montáž - koláž cesta k dokonalému portrétu práce s RAW formátem

FOTOGRAFICKÁ TVORBA: Základy fotografie:

Začínáme s digitální fotografií s Ondřejem Neffem Základy krajinářské fotografie Seznamte se s Vaší DSLR Canon, Nikon, Olympus Začínáme fotografovat s DSLR

Produktová fotografie:

Tipy a triky pro domáci fotoateliér Základy reklamní fotografie Pokročilé fotografické techniky v reklamě

Portrét a akt:

Portrét v přirozeném prostředí Profesionální portrétní fotografie Modelingová fotografie Profesionálního fotomake-up Fotografický akt - práce se světlem a figurou Portrétní fotografie v exteriéru

Fotografická praxe:

Exponometrie od A do Z - naučte se správně exponovat Mistrovství práce s DSLR Mistrovství černobílé fotografie Mistrovství práce se světlem Makrofotografie - mistrovství detailu Reportážní fotografie Fotografujeme krásné rodinné snímky Fotografujeme svatby, večírky, módní přehlídky - akční fotografie Skenování - digitalizace obrazu v praxi

Institut digitální fotografie

www.idif.cz

Vaše škola fotografie

Hálkova 2, Praha 2 tel.: 296 200 051

Cejl 107, Brno tel.: 545 214 316

fotoakademie

Vše, co jste si přáli vědět o fotografování srozumitelně, zajímavě a názorně

Roman Pihan Jan Březina Jiří Vítek

O autorech Roman Pihan Fotografuje zhruba od 14 let a začínal na černobílých fotkách, které si sám doma vyvolával a zvětšoval. Éra barevné fotografie a minilabů ho nebavila, protože minimálně polovina kreativního procesu byla nahrazena „průmyslem“. Intenzivní návrat je spojen s nástupem digitální fotografie, kde má opět (jako pod zvětšovákem) vše pod vlastní kontrolou. Zprvu fotil kompaktním digitálním fotoaparátem, u něhož záhy poznal, že na kreativní fotografii nestačí. Proto postupně investoval do několika aparátů, aby se dobral k dnešní profesionální zrcadlovce, která digitální fotografii plně srovnává na úroveň své klasické kolegyně. Je hlavním autorem Fotoakademie a většiny doprovodných snímků. Kromě jiného přednáší jako lektor Institutu digitální fotografie a rozsáhle v této oblasti publikuje. www.fotoroman.cz

Jan Březina Již od dob studia na gymnáziu a posléze v průběhu studia MFF UK v Praze se aktivně věnoval teorii zpracování digitálního obrazu. Více než osm let v této oblasti působí jako žurnalista, recenzent a uznávaný analytik. V rámci své publikační činnosti přispívá do celé řady odborných periodik, autorsky se spolupodílel na vydání několika publikací věnovaných digitální fotografii a zároveň rediguje některé překlady zahraničních publikací. V současnosti působí kromě jiného jako šéfredaktor odborných elektronických médií Grafika.cz a Fotografování.cz. Od roku 1999 aktivně provozuje i lektorskou, přednáškovou a osvětovou činnost. Je členem nadnárodních asociací PMAI a IPC při OSN, spoluzakladatelem a lektorem Institutu digitální fotografie, stejně jako odborným publicistou a autorem několika knih o fotografování. Jako odborný garant seriálu Fotoakademie bdí nad její faktickou správností. www.idif.cz

Jiří Vítek Skrz hledáček zrcadlovky se na svět dívá od 11 let, kdy mu rodiče poprvé svěřili do rukou Prakticu MTL 3. První úspěchy na poli fotodokumentace rodinných událostí ho povzbudily a od té doby stále přemýšlí nad tím jak zachytit svět kolem sebe co nejzajímavěji. Od roku 1995 byl oficiálním fotografem několika festivalů a konferencí. Rád fotí z ptačí perspektivy a je mu jedno, jestli při tom sedí v letadle, stojí na rozhledně nebo vrcholu hory. Tvrdí, že i nejobyčejnější věc lze vyfotit zajímavě. Postupně používal závitové i bajonetové Prakticy, Pentax a několik kinofilmových Canonů, aby koncem roku 2004 uznal, že digitální fotografie mu přináší větší potěšení než analogová. Stále patří mezi zavilé příznivce zrcadlovek a i když uznává výhody kompaktů, nosí sebou zrcadlovku skoro všude. Jako šéfredaktor magazínu Click! se věnuje popularizaci fotografie nejen ve svém domovském médiu, ale také v dalších periodikách. Na Fotoakademii se podepsal výběrem některých témat a malou částí textu. www.clickmag.cz

Vše, co jste si přáli vědět o fotografování, a báli jste se zeptat

obsah Čtvero ročních dob

4

Poloautomatické režimy

10

Pod vodou

14

Objektiv, vlastnosti a vady

18

Originální portréty

24

Blesk

28

Odlesky a stíny

36

Předsádky, mezikroužky, telekonvertory a filtry

40

Nástrahy noční fotografie

47

Domácí ateliér

51

Černobílá fotografie digitálně

54

Infračervená fotografie

58

Barevné prostory a gamut

62

Makrofotografie

65

Údržba, čištění a přenášení techniky

68

Fotoakademie Roman Pihan, Jan Březina, Jiří Vítek Samostatně neprodejná příloha magazínu Click! Redakce: Jiří Vítek, Ivan Straka Grafika: Jakub Zoubek Foto na obálce: Jiří Vítek Copyright © 2007, Softwarové noviny, spol. s r. o. Pod pekárnami 7, 190 00 Praha 9

2—3

Čtvero ročních dob

Na jaře se probouzejí a nádherně kvetou květiny. Jsou vděčným námětem k fotografování. Ranní rosa či kapky deště navíc dodají snímku svěžest a jarní náladu.

Fotografování během roku se vlastně nijak neliší. Stále platí stejné zásady expozice, vyvážení bílé i kompozice obrazu. Přesto mají jednotlivá roční období svá specifika, na která stojí za to upozornit. Nejde jen o specifické motivy, které jednotlivá období přinášejí, ale také o odlišné počasí a povětrnostní vlivy vůbec. Proto stojí za zamyšlení volba oblečení, ochrana vybavení, osvědčené postupy; naopak za připomenutí, čeho je lepší se vyvarovat.

Jaro Unaveni po dlouhé a nevlídné zimě, po dlouhých dobách tmy a vysedávání u PC chceme ven do přírody; není nad to vzít si s sebou fotoaparát. Jaro je sice příznivější než zima, přesto snímkům jen prospěje fyzická pohoda fotografa i aparátu. Na

jaře hrozí zejména déšť a vlhko, proto by základem měla být nepromokavá, ale prodyšná pevná obuv a kvalitní bunda. Fotoaparátu nějaká ta kapka na povrchu neuškodí, ale pokud voda zatéká do elektroniky či optiky, je třeba vyhlásit poplach. Stačí však vybavení přenášet ve voděodolné brašně či batohu a vytahovat je jen na rozmyšlený záběr. V nouzi a na kratší dobu můžeme chránit foťák i pod bundou. I když neprší, vysoká vlhkost ovzduší způsobuje kondenzaci vody a zejména zamlžení optiky. Důvod je prostý – vzduch se o chladné tělo přístroje ochlazuje a protože studený vzduch pojme mnohem méně vody než vzduch teplý, odevzdá po ochlazení vodu právě fotoaparátu či optice. Praktický není ani vstup do vytopené místnosti, kdy se celá soustava ráda orosí.


Léto budiž pochváleno! Dvojnásobná doba denního svitu proti zimě, příjemná venkovní teplota přímo vybízející k cestování a spousta příležitostí, to vše a mnoho dalšího činí z léta hlavní fotografickou sezonu. Mnoho z nás také během léta zavítá do exotických míst. Přivézt si zajímavé a povedené snímky může mít vysokou cenu. I když strávíte dovolenou pod stanem blízko domova, můžete být překvapeni, kolik zajímavých námětů lze nalézt! Největším nebezpečím léta je pro techniku horko kombinované s přímým sluncem, dále písek a slaná voda či tříšť. Teploty do 40 °C současné přístroje zvládnou hravě, ale paralyzovat je může vysoká teplota v kombinaci se slunečním svitem. Ten je schopný rozpálit fotoaparát až na 90 °C, kdy už jde o život. V takovém případě se projeví výhoda laciněji působícího šedostříbrného těla některých foťáků, neboť se prohřívá méně než u jejich černých kolegů. I nedestruktivní změny však mohou rozladit optickou soustavu či nadměrně opotřebit jemné mechanické díly. Rada je jednoduchá – uchovávejte fotoaparát ve stínu, noste ho pod košilí, v brašně, v žádném případě ho nenechávejte na slunci v autě. Vlhko a ranní chlad k jaru prostě patří. Právě zachycení této nálady může být velmi atraktivní! K jaru patří i voda a mlžná atmosféra, a tak rybníky a potoky mohou být zdrojem inspirace. Počítejte však s všudypřítomným bahnem.

Jarní světlo digitálním fotografiím přeje. Bývá měkké, filtrované přes mraky, mlhu či opar, a tak se v tomhle období většinou nesetkáte s vysoce kontrastními scénami typickými pro parné léto. Díky tomu je snazší expozice, protože přístroj má v rozsahu svých zpracovatelných jasů rezervu. Drobné odchylky můžeme díky ní snadno a bez ztráty kvality kresby doladit v počítači. Typický jarní histogram je úzký a při hledání scén se lze zaměřit na romantické a zamlžené jarní krajiny, rybníky, potůčky a podobné motivy. Z hlediska příslušenství si jaro kromě ochrany před deštěm a vlhkostí nežádá žádné zvláštní vybavení. Stativ je nutný pro delší expoziční časy, přechodový filtr pomůže snížit jas často zářící oblohy. Polarizační filtr ztmaví oblohu a nasytí mraky, avšak zdaleka ne tak účinně jako v létě.

Teleobjektiv umožnil pořízení záběru, kdy fotografovaná nebyla z fotografování zrovna nadšená. Na podobné situace je třeba dávat pozor.

4—5

Brzo vstávat na dovolené se asi nechce nikomu. Příroda nás však často odmění zajímavými světelnými podmínkami, které prostě fotograficky stojí za to. Ostrov Madeira, cca 7.00 ráno.

Na plážích a pouštích hrozí jemný písek permanentně přítomný ve vzduchu. Nejlepší ochranou jsou podvodní pouzdra, ale finančně nejsou příliš dostupná, takže nejlepší je chovat se „rozumně“. Vynikající

ochranou jsou též kvalitní fotobrašny a batohy, v nouzi opět košile, triko či šátek. K létu neodmyslitelně patří moře a k moři vlny, příboj a lodě. To vše však vytváří slanou vodní tříšť. Po vyschnutí vody se vytvoří na fototechnice slaný povlak, který nejen mechanicky dře, ale způsobuje i chemickou korozi. To neznamená, že nelze fotografovat moře, vlny či na lodi, jen dbejte stejné opatrnosti, jako kdyby ve vzduchu byl písek, a techniku pravidelně ošetřujte. Polarizační a přechodový filtr stejně jako blesk vykrývající tvrdé stíny či protisvětlo jsou v létě velmi účinným pomocníkem. Vysoký kontrast letních scén bude klást zvýšené nároky na dobrou expozici, abyste se vyvarovali přepálených míst v bílé či hlubokých černých stínů.

Lidé

Použití širokoúhlého ohniska současně s těsnou blízkosti snímání zasadilo žebrající holčičku do prostředí.

Nejčastějším námětem letních snímků jsou lidé a do této kategorie patří i rodinná fotografie dokumentující hezké společné chvíle. V tomto případě lze obecně doporučit dvě strategie – zblízka a zdálky. První vyžaduje těsný kontakt s objekty našeho zájmu, snímací vzdálenost bývá kolem 1 – 2 metrů a používají se krátká širokoúhlá ohniska. Díky tomu jsou lidé zasazeni do prostředí, v němž se pohybují, a nikdo nebude na pochybách, kde, jak a proč byli zvěčněni. Druhá strategie snímání zdálky znamená silné přiblížení dlouhým ohniskem objektivu a fotografování ze skrytu, takřka nepozorovaně. Malá hloubka ostros-


zejména v arabském světě, může dokonce pokus o fotografování bez svolení vyprovokovat incident.

Fotografování krajin K létu patří i krajina, hory a záběry moře. Nepostradatelným pomocníkem je polarizační filtr, který před odjezdem rozhodně stojí za pořízení. U krajin je prosté snímání toho, co nám na scéně přišlo zajímavé, málokdy atraktivní; většinou z nálady takového snímku nezbude skoro nic. Pěkná scenérie by měla mít v dolní třetině umístěné výrazné popředí (zajímavý velmi blízký objekt) a v horní třetině pozadí (horizont). Taková kompozice zdůrazní prostor a dá i nezasvěcenému divákovi šanci udělat si měřítko. Nemáte-li umělecké nebo experimentální ambice, vyvarujte se šikmého horizontu. Ten musí být vždy rovnoběžný s okrajem snímku. I když léto svádí k fotografování při plném poledním slunci, zkuste si někdy přivstat a zachytit okolní krásy

Výrazné popředí zakomponované do záběru navozuje dojem hloubky a prostoru. Současně poskytne měřítko a fotografie vypadá mnohem plastičtěji.

ti současně zajistí rozmazané pozadí, kde se ztratí zbytečné podrobnosti. Objekt bude více či méně vystřižen z prostředí a bude na sebe poutat pozornost. Pokud fotografovaný člověk či skupina nevyplní podstatnou část snímku, je dobré se vyvarovat středové kompozice. Je vždy lepší umístit osobu či její tvář mimo střed snímku. Podobné je to s příliš malými postavami. Většina fotografií nepřekročí při prohlížení formát 10 x 15 cm či monitor počítače. Lidé v dálce se tak mění v trpaslíky se sotva patrnými končetinami. Vždy je lepší pracovat s detailem než s celou, ale příliš malou postavou. Fotografování lidí vyžaduje pohotovost, protože nikdy nevíte, kdy a kde se objeví ten správný záběr. Současně je třeba brát ohled na vlastní bezpečí a místní zvyky, neboť ne všude je okolí nadšené z vašeho fotografického zájmu. Zatímco třeba obyvatele Thajska svým nadšením pro fotografii potěšíte, v řadě zemí je pořizování snímků bez svolení dotyčné osoby přinejmenším neslušné. Na řadě míst,

Na město se dá dívat jako na krajinu. Popředí, linie vedoucí oko záběrem a pozadí dá opět dojem prostoru, hloubky a života. Polarizační filtr současně vyčistí barvy a ztmaví oblohu.

6—7

ale naštěstí oprava této vady v PC není nijak složitá. Pro záznamy měst a architektury budou potřeba zejména širokoúhlé objektivy, pro detaily však využijete i teleobjektivy. Opět nezapomeňte na bezpečí, protože řada budov se zejména v arabských zemích nesmí fotografovat (mešity, vojenské objekty, vládní budovy atp.). Proto zbytečně neriskujte a o místních pravidlech se včas informujte.

Letní makro Ať už jste v exotických místech či na procházce letní přírodou za humny, teplé letní období nabídne vždy dostatek námětů na makrofotografii. V teple vylézá všelijaká havěť, i květiny se předhánějí v kreacích. Ulovit pěkný makrosnímek je proto jen otázkou času a umu. K makru je potřeba fotoaparát, který dokáže zaostřit na blízké vzdálenosti a zvětšit malý předmět.

Makrofotografie vyžaduje snímání z krátkých vzdáleností, což často komplikuje zejména snímky hmyzu. Minimální hloubka ostrosti vyžaduje přesné ostření, ale zbaví starosti o pozadí.

za rozbřesku či naopak při západu slunce. Krajina získá zcela jiný ráz. I když je fotografování technicky náročnější a často bude dokonce vyžadovat stativ, mohou vzniknout velmi emotivní a nevšední fotografie.

Fotografujeme ve městě K letním dovoleným patří i návštěva měst a dokumentace jejich krás. Může vás tady potkat spousta zajímavých okamžiků – návštěva paláců, památek, zahrad a muzeí nebo jen snímky architektury či běžného života. Silně proměnlivé světlo (třeba mix temných uliček a sluncem zalitých náměstí) bude klást velké nároky na správnou expozici. Opět pomůže polarizační filtr, který navíc zbaví odlesků všechna okna a lesklé předměty. Z hlediska kompozice se na město dá dívat jako na krajinu, jejíž popředí mohou tvořit a často i tvoří lidé. U fotografií architektury se kvůli snímání zespoda nevyhnete kácení linií (svislé zdi se sbíhají),

Podzim je mistr teplých barev. Nekonečnou inspirací mohou být žloutnoucí stromy… Na plážích a pouštích hrozí technice jemný písek a prach vnikající i do nejmenších skulin. Fotografujte co nejkratší dobu a zoomujte co nejméně.


Reportáž z cest Reportážně nejzajímavější okamžiky se obvykle dějí při přesunech či nestandardních situacích. Je však otázkou, zda dokážete rozdělit pozornost mezi pomoc s řešením situace a její záznam na fotoaparát. V teple domova to zní jednoduše, ale ne vždy je to v terénu snadné. Chcete-li takové záběry lovit, je nutné mít fotoaparát stále připravený po všech stránkách – mechanicky, expozičně, použitým objektivem či ostřením. Když se vám zajímavý snímek podaří ulovit, patří mnohdy mezi nejvyhledávanější a nejlepší.

Podzim – barevná romance Podzim je mistr teplých pastelových barev. Najdete romantické barevné krajiny či stromořadí i krajinné detaily a zákoutí. Z hlediska ochrany techniky a expozice platí podobné zásady jako na jaře, konec podzimu je však stále smutnější a smutnější, ubývá barev a fotografie jsou stále více téměř monochromatické a zaměřené na linie a tvary, až přejdou do typické fotografie zimní.

Až se zima zeptá… Je dobré upozornit na některé potíže. Je to zejména skutečnost, že digitální přístroje mají zaručenou teplotu provozu jen 0 °C. V nižších teplotách pracovat nemusí, leč praxe říká, že pracují. Největším problémem je zhoršený provoz všech displejů, křehnutí plastů, kondenzace vlhkosti při přechodu do tepla, ale zejména dramatický pokles kapacity baterií. Při kompozici typicky zimních scén musíme vystačit téměř bez barev. Scény jsou takřka monochromatické a založené na linii tvarů či na detailech. Převaha světlých tónů sněhu často mate automatiku a snímky vycházejí podexponované. Mírná kladná expoziční kompenzace tak bývá obvyklá. 

inzerce

Dobře poslouží i makropředsádky či mezikroužky. Vzhledem k velmi malé hloubce ostrosti u makra je třeba pečlivě ostřit. Kvůli rozmazanému pozadí musíte hlídat spíše jeho barevnost a tonalitu než konkrétní tvary. Najdete-li zajímavé místo, jímž jsou často mokřiny, tůňky či jezírka, je jen otázkou trpělivosti, než něco ulovíte. Místo pobíhání po scéně a focení všeho, co se hýbe, je lepší pozorování míst, kam hmyz rád sedá, a čekání na správný záběr.

ADOBE® PHOTOSHOP® LIGHTROOM™ ZJEDNODUŠTE FOTOGRAFOVÁNÍ OD STISKNUTÍ SPOUŠTĚ PO ZÁVĚREČNÉ ÚPRAVY SNÍMKŮ Adobe Photoshop Lightroom, vytvořený fotografy pro fotografy, umožňuje precizní nedestruktivní úpravy snímků, jejich zobrazování, třídění a vyhledávání i všestrannou prezentaci. Můžete s ním strávit méně času u počítače a více fotografováním.

OD NÁS DÍM STŘE S CZ PRO Více na www.amsoft.cz/lightroom Amos Software, spol. s r. o. Autorizovaný distributor a licenční středisko Adobe Patočkova 61, Praha 6, tel. 284 011 211, fax 284 011 212 [email protected], www.amsoft.cz, eshop.amsoft.cz

Distribuce • Technická podpora • Školení • Systémová integrace

Fotoakademie Lightroom.indd 1

8—9

11.6.2007 14:40:44

Poloautomatické režimy

U podobných snímků je ošidné používat plnou expoziční automatiku. Hrozí, že neodhadne záměr a záběr zkazí. Poloautomatické režimy umožní mít situaci pod kontrolou.

Strategie režimu P: Do určitého času (cca 1/50 s) fotoaparáty využívají maximální světelnosti objektivu (zde příklad f/4). Od této hodnoty zkracují čas a zvyšují clonu stejnoměrně. Strategie se však u různých modelů může lišit.

Automatické měření expozice se v dnešních fotoaparátech celkem úspěšně stará o regulaci světla dopadajícího na senzor. Při jakékoliv vážnější fotografické práci lze však doporučit poloautomatické režimy. Umožňují využívat výhod automatického měření expozice, ale současně výrazně zvýší kontrolu fotografa nad výsledkem. Plná expoziční automatika (obvykle označovaná AUTO, znakem či ) přebírá plnou kontrolu nad fotoaparátem a umož-


Kde je důležité řízení hloubky ostrosti, tam vyhoví režim A (Av). Dole maximální hloubka ostrosti typická pro krajiny, architekturu, interiéry, nahoře minimální hloubka ostrosti typická pro portréty, makro atp.

ňuje fotografovat stylem „namiř a zmáčkni“. Stejné možnosti nabídnou tzv. scénické režimy (krajina, portrét, sport, makro atd.), které pouze zpřesní fotoaparátu informaci o fotografované scéně. K označování poloautomatických režimů (které většinou patří do výbavy přístrojů vyšší třídy) obvykle slouží písmena P, A, S nebo P, Tv a Av (liší se podle preferencí výrobce). Doplňuje je M značící již plně manuální režim. Režim P může chybět či být spojen s plnou automatikou.

Režim P Režim P (často označovaný jako Program AE) je podobný plné automatice. Fotoaparát přebírá odpovědnost za použití/nepoužití blesku i za nastavení expozičního času a clony. Proti plné automatice je však možné svobodně ovládat ostatní funkce fotoaparátu,

10—11

Fotografie zachycující pohyb vyžadují řízení expozičního času. Krátký čas zastaví pohyb, dlouhý ho naopak zdůrazní (voda). Režim S (Tv) je pro ně ideální.

zejména manuální nastavení citlivosti ISO, výběr zaostřovacího bodu, metody měření expozice, vyvážení bílé barvy a mnoho dalších. V režimu plné automatiky bývají tyto funkce blokovány. Rovněž bývá možné libovolně přepínat takové kombinace expozičního času a clony, které zachovají stejnou expozici. Tato funkce se označuje jako posun programu, flexibilní program atp. Ne všechny fotoaparáty však tuto možnost mají. Často je nutné vědomě upravit expozici oproti hodnotám navrženým automatikou. Buď přidat světlo pro světlejší snímek (+EV), nebo naopak ubrat a zís-


kat tmavší snímek (-EV). Pokud v režimu P provedete expoziční kompenzaci, fotoaparát bude upravovat hodnoty podle své strategie.

Režim A (Av) – priorita clony (Aperture value) V tomto režimu přijmete zodpovědnost nejen za nastavení ISO, ale také za hodnotu clony. Zafixujete tedy ISO a clonu a expoziční automatika dopočítá podle množství světla expoziční čas. Zafixovaná clona má zásadní význam: hodnotou clony totiž určuje požadovanou hloubku ostrosti. Čím víc je clona otevřená (nastavena nižší clonová čísla), tím je hloubka ostrosti menší. V režimu A (Av) hrozí jedno nebezpečí. V situaci, kdy je málo světla, je při vysokém clonovém čísle automatika nucena prodlužovat expoziční čas. Dlouhé hodnoty času však vedou k rozhýbání snímku třesem rukou, případně k pohybové neostrosti fotografovaného objektu. Hodnoty času nabídnuté automatikou je třeba pečlivě hlídat! Přidáte-li světlo expoziční kompenzací (kladná kompenzace), fotoaparát dodrží pevné ISO a clonu a podle hodnoty kompenzace prodlouží expoziční čas. Naopak záporná kompenzace čas proti automaticky zjištěnému zkrátí.

Režim S (Tv) – priorita času (Shutter priority, Time value) V tomto režimu přijmete zodpovědnost za nastavení ISO a expozičního času a automatika dopočítá podle množství světla clonu. Potřeba zafixovaného času je většinou vyvolána snahou zastavit či naopak zdůraznit pohyb. Dlouhé časy zvyšují riziko rozhýbání snímku a vedou k rozmazání pohybu (a tím jeho zdůraznění), například u vody, naopak krátké časy umožní fotografovat „od pasu“ a pohyb zmrazí. V režimu S (Tv) hrozí opět jedno nebezpečí. Clonu nelze otevřít víc, než je světelnost objektivu, a naopak ji nelze uzavřít víc, než je maximální možné clo-

nové číslo objektivu (u kompaktů typicky f/8, u zrcadlovek až f/22 i více). Často by tedy expoziční automatika ráda víc otevřela či zavřela clonu a zajistila správně exponovaný snímek, ale narazí na limit. Fotoaparáty se potom chovají dvěma možnými způsoby (u některých je možné chování nastavit – funkce bývá označená např. Safety shift). Buďto zachovají ISO a čas v souladu s logikou režimu, ale výsledný snímek bude špatně exponován. Nebo poruší příkaz pevného času a v případě potřeby jej prodlouží či zkrátí, a tím zajistí správně exponovaný snímek. Prodloužení času však může způsobit rozmazání. Přidáte-li světlo expoziční kompenzací (kladná kompenzace), fotoaparát dodrží pevné ISO a čas a podle hodnoty kompenzace otevře více clonu. Naopak záporná kompenzace clonu oproti automaticky zjištěné hodnotě přivře. Při manipulaci s clonou se mění i hloubka ostrosti.

Praktické používání režimů A (Av) a S (Tv) Jeden z možných praktických způsobů, jak používat režimy A (Av) a S (Tv), je:  V režimu A (Av) nastavit rozumné ISO a minimální clonové číslo objektivu. Automatika dopočítá čas a díky otevřené cloně lze předpokládat, že bude čas dostatečně krátký pro ostré snímky. Takto snímané snímky budou mít minimální hloubku ostrosti.  V režimu S (Tv) nastavit nejdelší možný čas, ale takový, abychom snímky bezpečně udrželi z ruky. Bezpečný čas bývá převrácená hodnota použitého ohniska objektivu, přepočítaného na kinofilm – pro ohnisko 35 mm tedy 1/35 s. Automatika dopočítá clonu a díky dlouhému času lze předpokládat, že vyjdou vysoká clonová čísla, a tudíž maximální hloubka ostrosti.  Pouhým přepínáním režimů A a S (Av a Tv) lze potom přepínat mezi max. a min. hloubkou ostrosti, což je současně to, co je při reportážích potřebné. 

12—13

Pod vodou

Fotografie pořízená jednorázovým filmovým aparátem asi metr pod hladinou.

Většina fotografů podvědomě touží zachytit něco nového, nebo se alespoň na to známé podívat originálním pohledem. Na zemi je to stále těžší, mnoho z nás se proto vydává na lov pod hladinu. Ne každý se zde však dokáže pohybovat a k tomu ještě mačkat spoušť. Podvodní fotografie je tak kombinací snahy o atraktivní fotografie, ochranu fotoaparátu a přežití. Nejjednodušší cestou jak začít je akvárium. V suchu a pohodlí obývacího pokoje lze pořídit snímky z podvodního světa, těžko však dosáhnete opravdu věrohodného podmořského vzhledu. Podobně bezpečné je i oceanárium postavené tak, aby bylo možné nahlédnout do skutečného podmořského

světa. Při troše trpělivosti a umu tady můžete pořídit fotografie, které budou téměř k nerozeznání od skutečných, podmořských. Pokud jste už zavítali k moři, v mnoha letoviscích se lze zúčastnit výletu lodí s proskleným dnem. Místní kapitáni znají divácky atraktivní místa a šance na nějaký fotografický úlovek je značná. Budete se však na lodi tlačit s ostatními, všichni uvidíte totéž a ani času nebude nazbyt.

Jednorázové fotoaparáty Nejjednodušší cestou k „mokré“ podmořské fotografii je nevěra digitální technice a koupě jednorázo-


vého vodotěsného fotoaparátu. Jsou často nabízeny přímo na plážích, v hotelech či restauracích, stojí pár stokorun, obsahují obvykle 24 snímků a mají velmi jednoduchý hledáček. Jsou dimenzované pro fotografování v hloubce asi jednoho metru pod hladinou, v plném slunci a mají pevné ohnisko, ostření i expozici. Jediné, co musíte dělat, je mačkání spouště. Takové přístroje nevydrží vysoký tlak, hodí se pro běžné potápění v malých hloubkách. Lze je využít i při jachtingu, raftingu, při jízdě na kajaku a všude tam, kde se nechcete obávat o nějakou tu kapku vody.

Podvodní pouzdra

Tento snímek byl pořízen v oceanáriu v jeho přirozeném světle a přes sklo. Světla bylo málo a blesk byl zakázán, ale zvýšení citlivosti na ISO

Chcete-li zavítat pod vodu s vlastním fotoaparátem, nezbývá než mu pořídit potápěčskou výbavu. Polovičním řešením může být i pouzdro typu „pytlík“ chránící přístroj před vodou, nikoliv před jejím tlakem. Je levné, hodí se však především k pořizování zábavných snímků z hladiny. Profesionálním řešením je podvodní pouzdro. Většinou musí být určené přímo pro konkrétní typ aparátu, neboť je třeba zachovat ovládání všech

800 a delší expoziční čas 1/30 s to vyřešily.

Vodotěsné pytlíkové pouzdro (například Aquapac) je levným a funkčním řešením. Je jen málo závislé na typu fo-

Profesionální podvodní pouzdra jsou spolehlivou a funkč-

toaparátu, umožní jeho snadné ovládání, ale funguje jen

ní ochranou. Jejich nevýhodou je však vysoká cena, často

v hloubkách do 3 – 5 metrů.

srovnatelná s cenou fotoaparátu.

14—15

Fotografování pod vodou s potápěčským vybavením je náročné, měli by se do něj proto pouštět jen zkušení potápěči.

tlačítek, koleček či přepínačů a poskytnout spolehlivou vodotěsnost. Podvodní pouzdra nabízejí přímo výrobci foťáků (Olympus, Canon, Sony) nebo nezávislé společnosti, jsou obvykle určené pro maximální hloubky 40 – 60 metrů a umožní opravdu profesionální záběry.

Pod mořskou hladinou Dostat se v klidu k podvodnímu fotografování vyžaduje potápěčskou výbavu nejen pro přístroj, ale i pro fotografa. V řadě zemí lze zvládnout rychlokurs přímo na pláži, půjčit si kompletní výbavu a se zkušeným průvodcem být ještě tentýž den pod hladinou. Při fotografování pod vodou s potápěčskou výbavou se musíme nejprve přestat starat o vlastní potápění. Teprve v okamžiku, kdy je pobyt pod vodou přirozený a klidný, máte čas, sílu i chuť zabývat se osvětlením, kompozicí či expozicí. Pod vodou navíc není nouze o krizové situace a rychlé vynoření byť ze čtyř metrů může způsobit

Se stoupající hloubkou se světlo stává stále modřejším. Bublinky a plankton současně snižují kontrast a vytvářejí vločky, zejména při použití interního blesku.


Čím méně vody je mezi objektivem a fotografovaným předmětem, tím lépe. Proto je pod hladinou lepší snímat zblízka a používat širokoúhlé objektivy.

až smrt (barotrauma, kesonová nemoc – pouze při použití dýchacích přístrojů, kdy se dýchá stlačený vzduch; kyslík v něm obsažený se při rychlém snížení tlaku při vynoření uvolňuje z krve v podobě bublinek a hrozí ucpání cévek). Fotografovat pod vodou by tedy měli především zkušenější potápěči.

Voda versus vzduch Voda má silnou tendenci rozptylovat a pohlcovat zejména červenou složku světla. Čím jste hlouběji, tím víc světla ubývá, je stále modřejší a zejména ve větší vzdálenosti se ztrácejí detaily a klesá kontrast. Silný modrý nádech lze částečně korigovat vyvážením bílé pod hladinou. Pro kvalitní fotografii je třeba světlo přidat – buď svítilnami, nebo bleskem. Ty vestavěné však často osvítí bublinky a plankton mezi fotoaparátem a objektem a snímek vypadá, jako když pod vodou sněžilo (tzv. marine snow phenomenon).

Velkou výhodou digitálních přístrojů (ale bohužel nikoliv většiny zrcadlovek) je možnost fotografovat přes displej. Právě to je pro potápěče velmi výhodné, neboť přikládání hledáčku k potápěčské masce je velmi problematické. Současně je na displeji okamžitě vidět, jak snímek dopadne a jaké účinky má různé nastavení. Voda také intenzivně zvětšuje, všechno se zdá větší a zorný úhel užší. Třicetimilimetrový objektiv bude pod hladinou mnohem méně širokoúhlý, proto budete muset snímat z větší dálky, kdy zase klesá kontrast a ztrácejí se detaily. Nejlepší je fotografovat ve dvou. Zatímco první připravuje scénu a z vhodné vzdálenosti a úhlu svítí, druhý z potřebné vzdálenosti fotografuje. Velmi dobrých výsledků lze dosáhnout u osvětlených makrosnímků, kde malé množství vody mezi objektem a fotoaparátem nestačí světlo příliš rozptýlit. 

16—17

Objektiv, vlastnosti a vady

U kompaktního fotoaparátu jsou rychlost snímání, kvalita obrazu a další možnosti vyměněny za jednoduchost, příjemný rozměr, hmotnost a cenu.

Je součástí každého fotoaparátu. Byť je někdy při výběru opomíjen, je to právě objektiv, který nejčastěji určuje limity vaší práce. Jak je posuzovat a vybírat v případě zrcadlovek i kompaktních aparátů? Každý fotoaparát musí mít objektiv, lhostejno, zda jde o fotomobil, kompaktní přístroj nebo profesionální zrcadlovku. Objektiv je zodpovědný za vykreslení ostrého a jasného obrazu na senzoru či filmu a částečně i za obraz v hledáčku. U kompaktních aparátů tvoří neoddělitelnou součást přístroje, což je výhoda (dochází k optimalizaci ceny i výkonu a zjednodušuje se výběr a pořízení), ale i nevýhoda, neboť po celou dobu musíte vystačit jen s jedním a nemůžete ho vyměnit. Právě obrovský sortiment objektivů (včetně vysoce specializovaných) je důvodem, proč pravé zrcadlovky mají díky bajonetu objektivy výměnné.

Objektivy se potom pořizují zvlášť, což sice prodražuje nákup a komplikuje výběr, na druhou stranu však nestaví před fotoaparát předem žádné limity.

Světlo k senzoru Základní úlohou objektivu je doprava světla k senzoru. Čím více se k němu dostane, tím lepší má světelnost. Nižší hodnota značí lepší objektiv, a tak si lze světelnost představit jako úbytek světla. Špičkové objektivy mají světelnost kolem f/2, střední hodnoty jsou kolem f/4 a průměrné nad f/5,6. Dosáhnout dobré světelnosti na širokém ohnisku je z technického pohledu mnohem lehčí než na dlouhém, kdy objektiv přibližuje. Proto mívají objektivy rozsah světelnosti pro krajní hodnoty zoomu. Například fotoaparát Canon PowerShot G7 má rozsah 35 — 210 mm


Nízké hodnoty kolem 24 mm slouží pro širokoúhlé snímání třeba interiérů či budov, střední hodnoty kolem 50 mm odpovídají oku a hodnoty kolem 300 mm jsou teleobjektivy (dalekohledy) pro snímání zvířat, sportu či skryté reportáže. Natáhnete-li si před oči paže v úhlu cca 90 °, tak takový zorný úhel má objektiv s ohniskem kolem 22 mm. Právě absence širokoúhlých ohnisek je častou bolestí kompaktních fotoaparátů – řada z nich začíná až na 35 mm, což je často na interiéry či architekturu moc. Budete-li takové fotografie pořizovat, hledejte objektiv se spodní hodnotou alespoň 28 mm. V praxi by bylo velmi příjemné mít obrovský rozsah zoomu zejména u kompaktních fotoaparátů, kde není možné objektiv vyměnit. Brání tomu však konstrukční důvody. Zajistit současně velký rozsah zoomu, dobrou světelnost i kvalitu obrazu je těžké a drahé, a tak výrobci hledají kompromis. Proto fotomobily obvykle nemají zoom žádný, kompaktní fotoaparáty 4× až 18× a výměnou objektivů u zrcadlovek je možné dosáhnout zoomu od 8 mm do 600 mm – to je 75×.

Když nejde použít blesk, umožní světelný objektiv fotografovat tam, kde ostatní selhávají. Zoom je výřez části scény. Rámečkem označená scéna bude tvořit záběr po sedminásobném přiblížení zoomem.

a světelnost f/2,8 na ohnisku 35 mm a f/4,8 na ohnisku 210 mm, což jsou velmi dobré hodnoty.

Výřez scény Další funkcí objektivu je určení části scény, která se má na senzoru zobrazit. Jinými slovy určuje zorný úhel, který senzor uvidí. Tato vlastnost se označuje jako zoom; například malý zorný úhel vyřízne jen velmi malý kus scény a předměty se jeví silně přiblížené. Před nástupem digitálních fotoaparátů bylo nejrozšířenějším formátem kinofilmové políčko o rozměrech 24 x 36 mm. I když konstrukce objektivů je dnes již trochu jiná, je stále zvykem udávat rozsah zoomu přepočtený na kinofilm (označuje se jako 35mm ekvivalent, 35EQ atp.).

Přesné a rychlé ostření je potřebné zejména u delších ohnisek a u snímků s malou hloubkou ostrosti. Ukázka širokoúhlé předsádky, která 1,25x rozšíří zorný úhel objektivu.

18—19

Pohyb čoček v objektivu za účelem ostření má svoje limity – v určitém okamžiku už prostě dál čočky posunout nelze. Tento doraz určí minimální zaostřovací vzdálenost (u kompaktů se udává od přední čočky, u zrcadlovek od senzoru), ve které dosáhne objektiv svého největšího zvětšení (největší lupy). Bohužel zvětšení běžných objektivů nejsou nijak závratná. Udávají se nejčastěji jako 1:X, což je poměr velikosti předmětu ku velikosti jeho obrazu na senzoru. Zvětšení jsou však spíše zmenšeními, například 1:4 znamená, že centimetr velká vosa bude na senzoru maximálně čtvrt centimetru velká. Zvětšení 1:1 (či lepšího) dosahují jen poměrně drahé specializované makroobjektivy.

Čím delší ohnisko, čím kratší vzdálenost (makro), a čím otevřenější clonu použijete, tím menší je hloubka ostrosti a zvyšují se nároky na přesnost a rychlost ostření.

Ostření Objektiv je zodpovědný také za ostření. Správně zaostřit znamená mechanicky hýbat čočkami v objektivu tak, aby předměty ve správné vzdálenosti od fotoaparátu byly ostré. Objektiv má proto v sobě motory a právě rychlost a přesnost těchto motorů je pro ostření klíčová. U levnějších modelů není nic mimořádného ostřit i jednotky vteřin. Přitom platí, že zaostřit na dlouhých ohniscích (např. 200 mm a více) je mnohem těžší než na krátkých (30 mm). Proto se ostření významně zpomaluje s růstem ohniska. Čím rychlejší a přesnější motor v objektivu je, tím rychlejší a přesnější je ostření, ale současně roste i cena. Nejrychlejší, ale i nejdražší jsou superrychlé motory (označované supersonic, ultrasonic, hypersonic atp.) založené na piezoelektrickém jevu, které najdete v lepších objektivech.

Reflexe v protisvětle vznikají, když je bodový zdroj světla v záběru či těsně mimo záběr. V druhém případě je může omezit sluneční clona.


Zoom je výřez části scény. Rámečkem označená scéna bude tvořit záběr po sedminásobném přiblížení zoomem.

Je-li již zaostřeno, je třeba zvolit část scény (výřez), který chceme zobrazit. To dělá ohnisko, ohnisková vzdálenost neboli zoom. Čím delší je, tím užší je zorný úhel, a tím menší část světa se promítne na senzor. Zvyšování ohniska se tak jeví jako přibližování předmětů. Čím více se předměty zvětšují, tedy přibližují dlouhým ohniskem či zoomem, tím více jsou vidět odchylky od roviny zaostření – nároky na přesnost ostření tak dramaticky stoupají. Ostření na širokoúhlých ob-

Ukázka širokoúhlé předsádky, která 1,25× rozšíří zorný úhel objektivu.

jektivech je proto snadné, ostřit na teleobjektivech je velmi těžké a investice do dobrých motorů se vyplatí.

Clona Velké a těžké objektivy s sebou fotografové netahají pro radost, ale proto, že v některých situacích nelze jinak dosáhnout kvalitního výsledku.

Ne vždy je žádoucí dodat na senzor maximum světla. Proto bývá součástí objektivu i clona, která zmenšováním průměru zabraňuje světlu k přístupu na senzor.

20—21

Je-li přibližně kruhový otvor clony maximálně otevřený, má objektiv svoji světelnost. Naopak možnost maximálního uzavření clony umožňuje exponovat i velmi dlouhými časy za běžného světla. Na fotoaparátu se ovšem nenastavuje průměr clony (kdo by se s tím počítal), ale clonové číslo. Stejné clonové číslo zajistí, že na všech fotoaparátech a objektivech bude dopraveno stejné množství světla. Kompaktní fotoaparáty mají obvykle možnost nastavit nejvyšší clonu f/8, kdežto zrcadlovSférické zkreslení je vada přenosu přímek. Vadí zejména u snímků moře, architektury či ky zvládají i f/32, kdy clona interiérů. Lze ho však úspěšně kompenzovat. propustí 16x méně světla. Zavírat a otvírat clonu však nelze libovolně. Velké ropředsádka pracuje na principu lupy a umožní větší uzavření clony je potřebné v silném světle a nebývá zvětšení fotografovaného předmětu. příliš často limitem. Problém naopak nastává v situaci, kdy je na scéně málo světla (interiéry, hustý les, Vady objektivu večer atd.). To bychom potřebovali otevřít clonu co Patří k nim aberace, reflexe, sférické zkreslení a viněnejvíce, není však možné ji otevřít více, než je průměr tace. Pojmem aberace se souhrnně označují nejrůzobjektivu. Clonovému číslu při maximálně otevřené nější optické vady objektivů. Jak ostření, tak zoom tocloně se říká světelnost objektivu a je základním patiž pohybují čočkami – je velmi těžké udržet celou slorametrem každého objektivu. Říká přeneseně, kolik žitou soustavu čoček stabilní a s vysokou přesností. světla můžeme maximálně na senzor dopravit. Některé optické vady jsou navíc logickým důsledkem fyzikálních zákonů a objektiv je může jen korigovat, Kresba nikoliv se jim vyvarovat. Aberace jsou vždy nejmarPřirozený požadavek, aby objektiv dobře a ostře kantnější na okrajích rozsahu zoomu, na okrajích obkreslil, není v praxi jednoduché splnit. Proto se obrazu a při zcela otevřené cloně. Projevují se rozostřejektivy potýkají s celou řadou optických vad, ktením obrazu (monochromatické aberace) či barevným ré degradují obraz. Jde o vinětaci, aberaci, sférické „duhováním“ hran (chromatická aberace). Čím větší je zkreslení atd. Každý objektiv vyhoví pro nenáročné rozsah zoomu, lepší světelnost a větší rozsah ostření, snímky formátu 9 x 13 cm či snímky prohlížené v potím bývají tyto vady viditelnější a jejich případné potlačítači. Kvalitním fotografiím formátu A3 vyhoví jen čení obtížnější a dražší. opravdu dobré objektivy. Dalším typickým problémem jsou odrazy světla na čočkách, reflexe, které se na snímku projeví jako růzPříslušenství ná prasátka. Objektiv se jim brání speciálním antireLepší objektivy či fotoaparáty mají na objektivu záflexním potahem skel čoček. Jinak se jim lze bránit vit nebo bajonet, pomocí kterého se před objektiv sluneční clonou či vhodnou kompozicí obrazu. dá uchytit celá řada užitečného příslušenství – filtry, U řady objektivů lze najít silné sférické zkreslení, předsádky atp. Ty umožňují buď dosáhnout speciálneboli prohnutí původně rovných čar. Prohnutí může ních efektů, nebo obejít některé limity. Například mak- být jak do soudku (vně), tak do podušky (dovnitř).


Vinětace je nepříjemné ztmavení rohů. Často vzniká také při špatném použití filtrů.

K tomuto nešvaru jsou náchylné zejména širokoúhlé objektivy a vidět je zejména na okraji obrazu. Naštěstí však řada fotoeditorů nabízí opravu této vady. Vinětace je ztmavení rohů, neboli neschopnost objektivu dopravit stejné množství světla v celé ploše obrazu. Je vidět na snímcích s jednolitým pozadím (nebe, ateliér) a opět ho lze v PC korigovat.

zu. Naštěstí pro běžné použití je kvalita většiny objektivů přijatelná. Nejvyšší kvalitu pochopitelně poskytují pevné objektivy (zcela bez zoomu), pohotovost jejich použití je však nízká. 

Ideální objektiv Také byste si přáli malý, lehký a levný objektiv, který na senzor propustí hodně světla a vždy dobře zaostří? Bylo by fajn, aby uměl i makro a měl rozsah zoomu od 17 do 400 mm. Nejste sami, kdo má takové přání. Realizaci brání fyzika a reálné možnosti výroby. Ideální objektiv neexistuje, a tak přání z úvodu zůstane nevyslyšeno. Je jen na vás, čemu dáte přednost: zda např. upřednostníte jednoduchost a nízkou cenu, ale nižší kvalitu obra-

Barevná vada se projevuje obvykle fialovým „duhováním“ na kontrastních hranách, lze ji nalézt zejména u okraje obrazu.

22—23

Originální portréty co neformální portrét by měl prozradit i něco více o vlastnostech toho, kdo je na fotografii. Neformální portrét by měl prozradit kus povahy portrétovaného. Toho lze docílit řadou způsobů – například volbou charakteristického prostředí (sportovní hala, kancelář, zámek, stáj), pro portrétovaného typického, přirozeného a zcela neformálního oblečení i vhodnou polohou těla. Originální portrét potom klade ještě menší omezení na formálnost. Současně dává prostor a klade požadavky na netradiční nápady, oblečení, polohy, na použití netradičních pomůcek, paruk, rekvizit, výrazů, perspektivy atp.

V exteriéru často snímkům pomůže rozostřené pozadí. Lze ho docílit dlouhým ohniskem současně s maximálně otevřenou clonou (malým clonovým číslem).

Snad není fotografa, který by alespoň občas nebyl vyzván k pořízení portrétu. I když portrét ve své definici je poměrně jednoduchý – jedná se podobiznu osoby, zejména její tváře – jeho ztvárnění má obrovské množství podob. Formální portrét slouží nejčastěji k identifikaci či prostému zachycení vzhledu, zatím-

Cílem měkkého (plošně velkého) světla je zlikvidovat stíny. Není třeba je likvidovat vždy zcela, příliš ostré a hluboké stíny však portrétům málokdy sluší.


Netradičního vzhledu lze mimo jiné dosáhnout netradiční perspektivou. Tento snímek byl fotografován ze vzdálenosti jen několika decimetrů od tváře modelky.

Fotograf a portrétovaný Pokud nebudete fotografovat profesionální herečky či modelky schopné na povel zahrát cokoliv, vždy se do výsledného snímku promítne jak představa fotografa, tak i modelu. Model by se na snímku měl sám sobě líbit a měl by to „být on“. Je proto užitečné shodnout se ještě před zahájením práce na tom, jaké snímky jsou cílem (žertovné, umělecké, romantické atd.), jaké mají mít určení a styl (barevné, černobílé, dekorativní) atp. Ideální je, když se ještě před započetí práce oba shodnou na společné inspiraci např. z Internetu. Výsledek vždy dopadne jinak, ale oba aktéři mají shodnou představu o tom, za čím jdou.

Prostředí Portréty lze snímat kdekoliv – venku pod širým nebem, v interiérech, v přirozeném prostředí pro model nebo ve fotografickém ateliéru. Portréty v exteriérech či interiérech budou hodně prozrazovat o prostředí, ve kte-

Originality lze samozřejmě dosáhnout oblečením, netradičním líčením, doplňky atp. Jen je třeba to nepřehnat, aby se portrétovaný nestal „maškarou“.

24—25

Světlo ve studiu I když plně vybavené fotografické studio je nákladnou záležitostí, také v domácím improvizovaném studiu lze docílit skvělých výsledků. Výhodou portrétů je, že vyžadují jen plošně malé pozadí na rozdíl od snímků celých postav, které jsou na prostor mnohem náročnější. Vyhoví prostěradlo, barevné látky, kus koberce, velký papír atd. Stejně tak lze doma zvládnout nasvícení portrétu – ideální jsou silné halogenové lampy či fotografický blesk, ale umístěný mimo fotoaparát. Světlo je také bezpodmínečně třeba změkčit a nesvítit na model přímo, ale přes fotografický deštník, mléčnou látku, pauzovací papír atp. Cílem tohoto snažení je zlikvidovat ostré stíny.

Nápad a jeho realizace

Klíčem k originálnímu portrétu je správný výraz. Výraz musí něco vyjadřovat. Běžný úsměv bude jen stěží originální. Snímek je obvyklé editovat v počítači – vedle základní retuše zde byl výrazně zvýšen kontrast.

rém se model pohybuje. Lze je snímat i zcela nepozorovaně (ve stylu paparazzi), což zajistí přirozený výraz portrétovaného. Lidé totiž na přítomnost fotoaparátu často reagují nepřirozeným chováním, držením těla a mimikou, takže jedna z cest k originálnímu portrétu může být zachytit portrétovaného, když o tom neví. Fotografické studio má proti exteriéru či interiéru dvě základní výhody – kontrolované pozadí a kontrolované světlo. Studio poskytuje i mnohem větší pohodlí a nezávislost na počasí, klade však s ohledem na požadavek přirozenosti snímků větší nároky na scénu, rekvizity, svícení i mimiku modelu. Ideální je, když snímky pořízené ve studiu nevypadají jako snímky pořízené ve studiu.

Pokud najdete pár metrů čtverečních, vhodné pozadí a světla, stává se nejdůležitějším nápad. Je až neuvěřitelné, jak mnoho podob může lidská tvář získat. A je také pozoruhodné, jak různým lidem sluší nejrůznější polohy a způsoby snímání. Je rovněž překvapující, jak malé detaily odlišují pěknou fotografii od té nepovedené – poloha prstů, jemná mimika obočí či úst, stylizace očí atp. Může se stát, že dobrý portrét vznikne hned jako první snímek sady, ale častěji je potřeba cílevědomé práce a pečlivé dolaďování snímku společně s modelem.

Může za to fotograf Na závěr jedno obecně platné pravidlo, které se netýká jen portrétů a je k fotografům nelichotivé, leč spravedlivé. Za výsledek – ať již pozitivní či negativní – může vždy jen a pouze fotograf. Na světe snad není lidská bytost, která by nešla dobře a zajímavě vyfotografovat. Právě fotograf je ten, kdo vidí celou scénu a model, jeho polohu i to, co mu sluší a co ne. Proto s modelem komunikujte a čas od času mu výsledek ukažte. Dostanete zpětnou vazbu, kterou máte možnost hned využít. A není nad to, když jsou po několikahodinové práci jak fotograf, tak model s výsledkem spokojeni. 


Naučte se zpracovávat digitální fotografii a využívat svůj fotoaparát na maximum!

Úprava digitální fotografie v programu Zoner PhotoStudio info: www.gopas.cz/kurzy/DGPH Digitální fotografie pro každého, aneb co opravdu potřebujete vědět pro tvorbu snímků k vaší plné spokojenosti. info: www.gopas.cz/kurzy/DGPH2

Adobe Photoshop – základní kurz info: www.gopas.cz/kurzy/PHSH1

Adobe Photoshop – pro pokročilé info: www.gopas.cz/kurzy/PHSH2

Corel PHOTO-PAINT – základní kurz info: www.gopas.cz/kurzy/CPH1

www.gopas.cz

Praha | Brno | Bratislava

Blesk

Bez blesku by tato scéna nemohla být vůbec vyfotografována. Přesto jeho použití není patrné, i když zkušené oko blesk objeví díky stínům ruky či leskům.

Světlo je nutným předpokladem fotografie. Pokud je ho málo, můžeme prodloužit expoziční čas (ale jen do určité míry), zvýšit ISO (ovšem tehdy naroste i šum). Anebo můžeme použít blesk. Jde v podstatě o silný přídavný reflektor s velmi krátkou dobou svitu – typicky jde o tisíciny vteřiny. U kompaktních fotoaparátů je vyzařovací úhel blesku právě tak široký, aby pokryl úhel snímání objektivu nastaveného na nejširší záběr. Pokud přiblížíte scénu zoomem, blesk většinou zbytečně osvětluje širší část. Pouze některé blesky dokáží na základě zoomu přizpůsobovat svůj vyzařovací úhel, mají tzv. zoomhlavu. Externí systémové blesky netuší, na jaký fotoaparát a objektiv budou nasazeny, a tak rozsah jejich zoomového pokrytí bývá uveden v tech-

nických parametrech (např. systémový blesk Canon Speedlite 580EX má rozsah pokrytí scény pro objektiv 24 – 105 mm).

Směrné číslo Síla blesku se udává směrným číslem (guide number). Směrné číslo vydělené clonou udává pro ISO 100 maximální vzdálenost v metrech, kterou je blesk schopen osvítit. U kompaktních fotoaparátů se udává pro nejširší záběr (nejkratší zoom), u externích blesků se zoom hlavou se udává pro různá ohniska. Typické směrné číslo vestavěného blesku je kolem 12 a světelnost objektivů (jejich nejmenší clonové číslo) bývá kolem 2,8 až 4 – blesk má tedy smysl pouze pro předměty do vzdálenosti několika metrů (12/2,8 = 4,3 m).


Kompenzace expozice Právě v situaci, kdy fotograf usoudí, že automatika se mýlí, nebo kdy je jeho tvůrčí záměr specifický, je nutné provést kompenzaci expozice bleskem. Podobně jako u běžné expoziční kompenzace se jedná o změnu hodnot (obvykle ± 2 EV) oproti hodnotám změřených automatikou. U nejnáročnějších scén a nejlepších blesků je možné přejít i do zcela manuálního ovládání, kdy se síla záblesku reguluje ručně, a situace se tak záměrně vrací desítky let zpátky.

Další funkce

I když blesk byl jediným zdrojem světla, jeho použití na této fotografii není skoro patrné. Fotografováno na vzdálenost 3 m s kompenzací blesku -1EV, která zachovala přirozený vzhled fotky.

Expoziční automatika TTL Fotografové v minulosti, kdy blesky uměly na povel pouze blesknout plným výkonem, museli provádět řadu výpočtů sami a expozici bleskem regulovat pouze clonou. Dnešní blesky používají tzv. TTL (Through The Lens) měření expozice a v okamžiku, kdy fotografie je podle automatiky správně exponována, dokáží blesk „zhasnout“. V kterém místě scény se však má světlo blesku měřit? Co chce fotograf bleskem správně osvítit? Proto např. Canon určuje správné množství světla blesku v okolí zaostřovacího bodu. Jinými slovy – fotíte-li s bleskem, musíte přemýšlet o tom, kam zaostřit. Je to jednoduché a logické, nicméně občas to vede k nedorozumění. TTL automatiky pracují skvěle a zcela oprostily uživatele od jakéhokoliv nastavování. Jsou však scény a světelné podmínky, které stále vyžadují ruční zásah.

Většina fotoaparátů nedokáže fotit s bleskem při kratších expozičních časech, než je tzv. X–sync čas. Bývá obvykle kolem 1/125 až 1/250 s a jeho nejkratší hodnota souvisí s konstrukcí závěrky. Časy kolem 1/200 s jsou však příliš dlouhé pro focení za plného slunce nebo zachycení dynamických akcí (sport). Aby blesky vyšly tomuto limitu vstříc, nabízejí tzv. vysokorychlostní synchronizaci (FP flash), která umožňuje nastavit i časy výrazně kratší (třeba 1/1.000 s). Nevýhodou je značný pokles výkonu blesku (pokles směrného čísla). Pokud exponujeme delším časem (třeba 1 s) a současně je použit blesk, je otázkou, v jakém okamžiku má blesk zapálit. Na začátku, při otevření závěrky nebo na konci expozice při jejím uzavírání? Proto blesky nabízejí další funkci – tzv. synchronizaci na 1. nebo 2. lamelu (1st curtain sync, 2nd curtain sync).

Profesionální blesky Profesionální, tzv. systémové blesky (systémový blesk je takový, který je ve spolupráci s tělem fotoaparátu schopen TTL měření expozice), jsou vždy externí a nasazují se do patice pro blesk (hot-shoe connection). Vedle zoomhlavy a výrazně vyššího výkonu (směrné číslo až 58, tzn. dosah pro světelnost 2,8 a ISO 100 až 21 m) jsou umístěny dále od objektivu (to redukuje efekt červených očí), jsou vybaveny lepší regulací výkonu, vlastními bateriemi, řadou dalších funkcí, ale zejména otočnou a sklopnou hlavou (swivel/tilt head). Ta na rozdíl od pevně vestavěného blesku umožní osvětlovat fotografovaný objekt nikoliv přímo, ale odrazem světla od stropu či stěn, a dosáhnout tak mnohem přirozenějších výsledků než při fotografování s tvrdým čelním zábleskem.

28—29

Východ slunce vytvořil protisvětlo, takže tvář a tělo modelky by se utápěly ve tmě, i když absolutně bylo světla dost. Blesk měřený v obličeji (v místě zaostření) vše vyřešil.

Další kategorií jsou externí blesky připevněné na speciální rukojeť vedle těla fotoaparátu a propojené s fotoaparátem tzv. PC sync kabelem. Takové blesky dosahují ještě výrazně vyšších směrných čísel, ale nefunguje s nimi TTL automatika, a je tedy nutné je řídit ručně.

Limity I když jsou dnešní blesky velmi chytrá zařízení s řadou automatických funkcí, nemohou dělat zázraky. A tak se i nejmodernější fotografické blesky potýkají s řadou limitů jejich použití:  krátký dosah řádu metrů,  rychlý pokles intenzity do dálky (s druhou mocninou vzdálenosti od fotoaparátu),  ostré a většinou ošklivé stíny,  tvrdé čelní světlo zplošťující kresbu předmětů a obličejů,

Plné slunce a požadavek na rozostřené pozadí vyžadoval expozici časem 1/800 s – daleko za X–sync časem. Bylo tedy nutné použít blesk v režimu FP flash.


Blesk přisvítil scénu a zmrazil pohyb, ale expoziční čas 1/30 s rychle se pohybující objekty následně rozmazal.

 blesk se leskne (ofotit papír na stole ze vzdálenosti 1 metru a s bleskem je skoro nemožné),  přes snahu automatiky je na výsledném snímku často vidět červené oči – osvětlení prokrvené sítnice široce otevřených očí,  sluneční clony, předsádky a jiné příslušenství je může stínit, což se projeví na scéně. Současné blesky vestavěné do těla fotoaparátů (built-in) nebo externí (systémové) jsou velmi užitečné, pohodlné a snadno ovladatelné nástroje. Vymanily fotografii ze závislosti na denním či umělém světle a umožňují pohodlně fotografovat každému za širokých světelných podmínek. Ne vždy však metoda „namiř a zmáčkni“ povede ke kýženému výsledku.

Praxe Obecná představa zní, že blesk se používá všude tam, kde je málo světla. Fotoaparáty tento pocit podporují tím, že ve tmě či přítmí automaticky blesk použijí. Pravdou je však pouze polovina z toho.

Blesk se sice používá při nedostatku světla, zdaleka však ne vždy. Naopak se často používá na přisvícení stínů i tehdy, když je světla dost. Vtip správného použití blesku je totiž v tom, aby jeho použití pokud možno vůbec nebylo vidět.

Blesk vždy mění scénu Blesk vždy změní scénu – světelně i psychologicky. Psychologicky proto, že fotografovaný ví, že je fotografován, což většinou mění jeho chování. Světelně proto, že je to další silné přídavné světlo, které kvůli krátké době

Malá bílá destička (třeba vizitka) rozdělí světlo mezi strop a hlavní objekt.

30—31

Fill–in blesk přisvítil novomanžele ve stínu. Snížení síly blesku o -1 EV zařídilo přirozený vzhled fotografie bez stínů a lesků.


Fotografovat vestavěnými blesky cokoliv dále než zhruba 10 metrů jen stěží poskytne alespoň uspokojivý výsledek (koncerty, divadla atp.). V takovém případě je lepší pokusit se o fotografii bez blesku, stejně jako v okamžiku, kdy blesk neúměrně změní scénu.

Foťte odrazem Mnohem lepších výsledků lze v uzavřených místnostech dosáhnout odrazem světla blesku od stropu nebo stěn (mají-li alespoň trochu bílou barvu). Objekt potom neosvětluje přímo blesk, ale velká plocha stropu či stěny. Mizí ostré stíny, světlo je mnohem rovnoměrnější a osvítí celý prostor. Pokud se část světla (cca 20 %) pošle též přímo na objekt, zachovají se i přirozené čelní stíny a lesky v očích jim dají jiskru. Nemá-li váš blesk možnost směrovat světlo (což je případ blesků v kompaktech i levných přídavných blesků), používají se různé difuzéry a odrazné destičky. Cíl je vždy stejný — cca 80 % světla na strop či stěnu, 20 % světla přímo na objekt. Při focení interním bleskem, který je velmi blízko objektivu, si dejte pozor na nechtěné zastínění blesku příslušenstvím, sluneční clonou, prsty atp. To se na fotografii projeví ošklivým stínem v dolní části fotografie (držíte-li fotoaparát vodorovně). Blesk dokáže svým krátkým zábleskem velmi účinně zmrazit jakýkoliv pohyb.

záblesku sice skoro nevidíme, ale které se na fotografii značně projeví. Zkuste si při večerním posezení s přáteli u táboráku rozsvítit silný halogen nasměrovaný na oheň. Sice uvidíte na buřty lépe, ale romantická atmosféra ohně je v nenávratnu a tvrdé bodové světlo halogenu vytvoří ostře ohraničené stíny. Blesk, i když svítí jen krátký čas, zapůsobí na fotografii podobně.

Noční fotografie Je-li blesk jediným zdrojem světla (noční fotografie, diskotéky atp.), je třeba počítat s krátkým dosahem blesku, rychlým úbytkem světla způsobujícím černání dálek, efektem červených očí, lesknoucí se pletí či jinými odlesky i ostrými stíny způsobenými tvrdým světlem téměř bodového zdroje. Automatika volí strategii maximálně otevřené clony, bezpečného času bránícího rozhýbání snímku cca 1/60 s a případně vyšší ISO. Z přirozeného světla je na fotografii jen tolik, kolik se za 1/60 s stihne naexponovat.

Vyplňovací blesk Fill–in (česky vyplňovací) blesk se používá v situacích, kdy na scéně je světla dostatek, ale hlavní objekt by vlivem světelných podmínek byl v přílišném stínu a nebyl dostatečně prokreslen. V takovém případě blesk přisvěcuje hlavní objekt. Ten by měl s ohledem na výkon blesku být ve vzdálenosti do cca 5 m. Vyvážit vhodný poměr přirozeného světla a blesku je potom hlavní úkol automatiky či fotografa. Platí, že ISO a clona ovlivňuje jak přirozené světlo, tak i světlo blesku, kdežto expoziční čas má vliv pouze na množství přirozeného světla. Blesk se v tomto případě zeslabuje na zhruba polovinu přirozeného světla (kompenzace expozice bleskem se nastaví na cca -1 EV), aby se jeho světlo nestalo příliš dominantní a nebylo na fotografii vidět.

Režimu slow sync Při úbytku přirozeného světla se fill–in blesk postupně začne měnit na jediný zdroj světla. Pokud by totiž automatika držela strategii fill–in příliš dlouho, úbytek svět-

32—33

Blesk vždy změní scénu. Výměnou za lepší kresbu se objeví lesky a stíny. Navíc i světlo blesku má svou barvu, a tak se scéna obvykle posune i barevně (vlevo nohoře bez blesku, vpravo dole s bleskem).

la by neúměrně prodlužoval expoziční čas a snímky by začaly být rozmazané. Nicméně jsou situace, kdy takové chování vyhovuje – pak použijeme blesk v režimu slow sync (pomalá synchronizace, synchronizace s dlouhými časy). Výsledkem jsou fotografie na běžně exponovaném pozadí, kdy blesk zmrazí pohyb, který je však vlivem dlouhé expoziční doby lehce rozmazán.

Strategie práce Rozhodněte, zda blesk použijete, či zda s ohledem na charakter scény nebude lepší fotit bez blesku. Jeli blesk jediný zdroj světla, použijte automatiku (režimy auto či P) a sílu blesku regulujte expoziční kompenzací blesku. Snažte se co nejvíce fotit odrazem o strop či stěny! Potřebujete-li jen přisvítit stíny, použijte fill–in. I tady funguje dobře automatika, která měří expozici výhradně podle přirozeného světla a blesk přidá do scény až v době expozice. Množství přirozeného světla případně regulujte běžnou expoziční kompenzací, množství světla blesku expoziční kompenzací blesku. Režim slow sync volte v případě, že chcete buď rozostřit pohyb, nebo zachovat přirozené pozadí, i když povede k velmi dlouhým expozičním časům (třeba i 1 vteřina), kdy již je nutností stativ. Některé

fotoaparáty mají režim slow sync přímo v menu, u ostatních volte režim A nebo Av, nastavte požadovanou clonu (ta ovlivní hloubku ostrosti) a zapněte blesk. Automatika dopočítá expoziční čas podle přirozeného světla (pozor, může být i velmi dlouhý!) a v době expozice přidá blesk. Množství přirozeného světla opět regulujte běžnou expoziční kompenzací, množství světla blesku expoziční kompenzací blesku. Chcete-li pořídit sérii fotek z jednoho místa, které budou expozičně stejné, nezbude než volit manuální režim, nastavit ručně hodnotu clony i času podle přirozeného světla a zapnout blesk. Potom se soustředíte již jen na záběry a sílu blesku, kterou regulujete expoziční kompenzací blesku. Blesk vždy změní scénu. Výměnou za lepší kresbu se objeví lesky a stíny. Navíc i světlo blesku má svou barvu, a tak se scéna obvykle posune i barevně (vlevo bez blesku, vpravo s bleskem). 


Odlesky a stíny

Úhlově velký zdroj světla relativ-

Při zmenšující se úhlové velikosti

Tvrdé světlo vytvoří ostře ohraničené

ně k předmětu (měkké světlo) vytvoří

zdroje světla (buďto jeho zmenše-

stíny a bodové.

měkké stíny a plošně velké odlesky.

ním, nebo oddálením) se stíny i odlesky zaostřují – tvrdnou.

V drtivé většině případů není fotografie nic jiného než záznam odraženého světla. Odražené světlo dává předmětům barvu a tvar, zobrazuje strukturu povrchu a vytváří jejich stíny i odlesky. Všechny tyto faktory modelují scénu a dávají jí fotografickou duši. Porozumění stínům a odleskům je proto základní krok na cestě ke kreativní fotografii.

Tvrdý versus měkký stín Charakter stínů každého předmětu určí velikost světelného zdroje, který ho osvětluje. Čím menší je zdroj

relativně k předmětu, tím tvrdší a ostřeji ohraničené budou stíny. Nezáleží přitom na absolutní velikosti světelného zdroje, ale na úhlové velikosti, pod jakou se fotografovanému předmětu jeví. Všichni víme, že Slunce je obrovské. Je však od Země tak daleko, že se nám na obloze zdá jako úhlově malý, téměř bodový zdroj světla. Proto i fotografování na ostrém, zejména poledním Slunci vytvoří ostré a hluboké stíny na tvářích osob a u předmětů. Naproti tomu během zamračeného dne je zdrojem světla celá obloha. I když je menší než Slunce, jeví se úhlově mnohem

Teprve v přímém srovnání vyniknou rozdíly ve stínech způsobené směrem světla – panenka je postupně osvětlená zprava, zprava zepředu pod úhlem 45 stupňů, zepředu, shora pod úhlem 45 stupňů a zespodu.


Měkké světlo vede k téměř bezstínovému focení.

větší (je blíž), a proto vytváří rozptýlené, a tím měkké světlo; někdy dokonce skoro žádné stíny.

Jak docílit měkkého stínu Tvrdé světlo není na fotografování obecně příliš vhodné, a proto se fotografové snaží světlo změkčit (rozptýlit). Fotografujete-li za plného slunce, je možné tvrdé stíny vykrýt např. bleskem (fill–in blesk) nebo odraznou deskou, či fotografovaný objekt přesunout do stínu. Naopak přirozeně měkké světlo poskytuje zamračená obloha, mlha, opar atp. Fotografování při umělém světle zase vyžaduje svítit co největšími světelnými zdroji a před světla dát difúzní materiál (bílá lehká látka, pauzovací papír, záclona atp.). Často se též předměty osvětlují odrazem o strop či stěny, které velikost zdroje světla významně zvětší, a tím ho změkčí – typicky při fotografování s bleskem. Příliš měkké světlo (rozptýlené) však vede k bezstínovému focení, kdy předměty již ztrácejí svojí plasticitu, jsou ploché a fotografie trochu nudné. I zde platí – všeho s mírou!

Stíny modelují scénu Každá fotografie zobrazuje pouze dva rozměry, třetí rozměr dávající předmětům objem, prostor a plasticitu na fotografii chybí. Právě stíny, jejich vhodný tvar a směr, mohou napomoci třetí rozměr na fotografii vyjádřit. Z lidského pohledu je nejpřirozenější osvětlení přicházející ze strany či shora – odpovídá to lidské zkušenosti putování Slunce po obloze. Osvětlení zespoda působí většinou nepřirozeně, zatímco čelní světlo (bohužel toto světlo produkují právě fotografické blesky) má tendenci zploštit předměty a zcela potlačit jejich prostorovost i strukturu.

Přefocování lesklých předloh (fotografií) vede často k odleskům. Dobrých výsledků lze dosáhnout dvěma světly umístěnými ze stran.

36—37

Tvrdé, vysoko postavené polední slunce vytváří ostré stíny pod čepicí, vlasy, nosem,

na polohy světelného zdroje, fotografovaného objektu či fotografa. Velmi účinně zbavuje odlesků též správně natočený polarizační filtr. Při práci v interiérech či studiu opět platí, že čím větší je zdroj světla a více rozptýlené světlo, tím rovnoměrněji je osvícen fotografovaný předmět, a tím více mizí odlesky. Extrémního difúzního světla se dosáhne v okamžiku, kdy světlo rovnoměrně obklopí objekt ze všech viditelných stran (slovo viditelných je důležité, protože světlo přicházející z neviditelných směrů je bezvýznamné). Toho se dociluje tzv. světelným stanem, který se používá na fotografování např. lesklých kovových předmětů.

bradou atp.

Odlesky Stejně jako ke světlu a předmětům patří stíny, patří k nim i odlesky. V exteriéru jsou zdrojem odlesků vodní hladiny, kovové či skleněné předměty, u portrétů často brýle či mastná pleť na čele a nose. Odlesky se většinou objevují pouze při určitém vzájemném postavení světelného zdroje, lesknoucího se předmětu a fotoaparátu. Svou roli samozřejmě hraje i intenzita světla. Pokud se potřebujete odlesků zbavit, jedním ze způsobů může být změ-

Ukázka, jak se změní odlesky a stíny v tvrdém (vlevo) a měkkém světle.


inzerce

canonD400grey 63x181.qxd:canonD400 69x267.

EOS 400D

www.fotoskoda.cz

Ne vždy jsou odlesky nežádoucí – jako u této fotografie, která je postavena na symetrii dvojího odlesku Slunce.

Nežádoucí odlesky v objektivech Do kategorie nechtěných odlesků patří i odlesky, které se objevují na čočkách objektivů při protisvětle a kazí fotografie (tzv. „prasátka“). Obrana proti nim spočívá v důsledném stínění objektivů od přímého světla. K tomu primárně slouží sluneční clony či jakákoliv stínítka, v nouzi postačí i ruka stínící objektiv před přímým světlem. Ne vždy je odlesk nežádoucí. Úmyslný odlesk zakomponovaný vhodně do fotografie může být zajímavým prvkem stejně jako vyjádření lesku či brilance předmětů. Z tohoto důvodu je často používán v reklamní fotografii. 

• Senzor CMOS s 10,1 mpx • EOS Integrated Cleaning System • 2,5” LCD s 230 000 pixely • Devítibodové automatické ostření • Kompaktní a lehké tělo

Centrum FotoŠkoda

Palác Langhans, Vodičkova 37, 110 00 Praha 1 tel.: 222 929 020, [email protected] Po - Pá: 8.30 - 20.30, So: 9.00 - 18.00

38—39

Předsádky, mezikroužky, telekonvertory a filtry Příslušenství k objektivům je k dispozici celá řada, především pro digitální zrcadlovky. Mezi běžně používané patří předsádkové čočky, mezikroužky a telekonvertory. Všechny mění optické vlastnosti objektivu. Pro většinu fotografických úloh existuje ideální objektiv. Jeho použití však často není možné. U kompaktních foťáků kvůli jeho pevnému uchycení objektivu, v případě zrcadlovek především z cenových důvodů. Přesto nemusíme házet flintu do žita, neboť stačí použít dodatečné optické příslušenství a kýženého efektu za výrazně nižší cenu dosáhneme také. Daní bývá ztráta světelnosti, optické kvality nebo obojího. S nástupem digitálních fotoaparátů se zdálo, že filtrům pomalu, ale jistě, odzvoní. Barevné korekce a nespočet efektů lze snadněji udělat v počítači než optickou cestou. Pravda je však taková, že celá řada filtrů zůstala nezbytností i v digitálním věku. Renesance se sice nekoná, ale i tak některé zůstávají v brašně každého vážného fotografa. Filtry pro digitální fotoaparáty se nijak neliší od těch pro klasické přístroje. Je možné využívat celou nabídku na trhu, případně využít zásoby z dob filmu. Pokud jsou některé modely označené „Digital“ či podobně, jde jen o marketinkové označení.

Širokoúhlé předsádky a telepředsádky najdou uplatnění zejména u kompaktů a videokamer. Na obrázku širokoúhlá předsádka Sony s brašnou pro průměr závitu 37 mm a zkracující ohnisko 0,7x.

Staronovým problémem byly a jsou průměry závitů. Filtry se většinou šroubují na přední přírubu objektivu či na speciální adaptér a výrobci různými průměry opravdu nešetří. Můžete se setkat s hodnotami 37, 43, 46, 49, 52, 55, 58, 62, 67, 72, 77, 82, 86, 95 mm, ale i s exotickými typy mimo tuto standardní řadu. Různé rozměry pak prodražují nákup, protože jeden filtr

telepředsádka

širokoúhlá předsádka

makropředsádka

mezikroužek

makroměch

telekonvertor

účinek

prodloužení ohniska

zkrácení ohniska

zvětšení měřítka



prodloužení ohniska

použití

kompakt

kompakt

kompakt i zrcadlovka

zrcadlovka

zrcadlovka

zrcadlovka

zhoršení světelnosti

ne

ne

ne

ano

ano

ano

zhoršení kresby

významné

významné

významné

střední

střední

střední

Praktické shrnutí použití a vlastností optického příslušenství k objektivům.


Síla makropředsádek se udává v dioptriích. Předsádky lze šroubovat na sebe, účinek se sčítá.

nemůžete použít na několik objektivů či fotoaparátů. Kvalitu filtrů lze nejlépe poznat podle jejich odolnosti vůči protisvětlu. U horších filtrů se mohou v obraze objevit nejrůznější „prasátka“ či odlesky.

Předsádkové čočky (proxary) Předsádkovou čočku našroubujete, podobně jako filtr, na přední závit objektivu. Proto je nutné řešit problémy s různými průměry závitů na objektivech vyžadujících různé průměry čoček. Existují tři druhy:

 telepředsádky (Tele Conversion Lenses) prodlouží ohniskovou vzdálenost o určitý faktor (např. 2x) a tím objektiv více přibližuje,  širokoúhlé předsádky (Wide Conversion Lenses) naopak ohnisko třeba 0,7x zkrátí, a tím rozšíří zorný úhel,  makropředsádky (Close-Up Lenses) umožní obejít limit nejkratší možné zaostřovací vzdálenosti objektivu, a tím zvětší jeho měřítko snímání (zvětšení). Telepředsádky a širokoúhlé předsádky najdou uplatnění zejména u kompaktních fotoaparátů či kamer, kde objektivy nelze měnit. Pro zrcadlovky se používají výjimečně. U všech typů fotoaparátů se běžně používají makropředsádky, které fungují na podobném principu jako lupa. Objektiv zaostřený na nekonečno bude po našroubování makropředsádky ve skutečnosti zaostřen na vzdálenost danou její velikostí. Předsádka o síle dvou dioptrií ho zaostří na půl metru, předsádka o síle čtyř dioptrií zaostří na čtvrt metru apod. Tím se celý zaostřovací rozsah objektivu posune, je možné snímat z mnohem kratší vzdálenosti, a měřítko objektivu tím vzroste. Zkrácení zaostřovací vzdálenosti je nezávislé na ohnisku objektivu (chování

Sada tří mezikroužků Soligor o délce 12, 20 a 36 mm pro Canon. Různým skládáním se dá docílit různých délek mezikroužků, v extrémním případě až 12 + 20 + 36 = 68 mm.

40—41

šují však jeho kresbu. Z důvodu minimálních škod v kresbě lze doporučit nákup předsádek označených jako APO, které mají kompenzovanou barevnou vadu.

Mezikroužky (Extension Tubes)

Makroměch je plynule nastavitelný mezikroužek vzdalující objektiv od snímače.

bude stejné na 50mm i 200mm objektivu), ale efekt bude nejmarkantnější u teleobjektivů. Na trhu jsou k dispozici makropředsádky o síle jedné, dvou nebo čtyř dioptrií, které lze v nouzi šroubovat i na sebe a jejich účinek se sčítá. Výhodou předsádek je, že nesnižují světelnost objektivu, zhor-

Variantou k makropředsádkám jsou pro zrcadlovky mezikroužky. Nasazují se mezi tělo a objektiv, tím dojde ke zvětšení vzdálenosti objektivu od snímače. Aby zůstal zachován přenos elektrických signálů, musíte je pořizovat pro konkrétní bajonet podle výrobce fotoaparátu. Oddálením objektivu je dosaženo podobného efektu jako u makropředsádky, tedy posunu zaostřovacího rozsahu objektivu směrem ke kratším vzdálenostem. Nelze zaostřit na nekonečno, zato můžete snímat z mnohem kratší vzdálenosti. Tím vzroste měřítko snímání. Efekt mezikroužků je nejmarkantnější u širokoúhlých objektivů. Mezikroužky poskytnou lepší kresbu než makropředsádka, dramaticky však zhorší světelnost, tím i funkci ostření; navíc ztmavne obraz v hledáčku. Práce s nimi je proto poměrně ná-

ztmavuje oblohu zvýrazňuje mraky sytí barvy odstraňuje odlesky

Účinek polarizačního filtru je silný až brutální. Snižuje expozici o 1 až 2 EV a zvyšuje kontrast. Je nezbytný pro krajiny a architekturu, ale uplatnění najde všeobecně.


Dvojnásobné telekonvertory firem Sigma (vlevo) a Kenko (vpravo) s bajonetem Canon.

ží světelnost. Například telekonvertor 1,4x prodlouží expoziční čas dvojnásobně, telekonvertor 2x prodlouží expoziční čas čtyřikrát apod. Proto je poměrně sporné používání trojnásobných telekonvertorů, které prodlouží expoziční čas 8x. Kvůli snížení světelnosti mají telekonvertory, stejně jako mezikroužky, neblahý vliv na funkci automatického ostření i na jas obrazu v hledáčku. Telekonvertor však výrazným způsobem rozšíří rozsah ohnisek.

UV filtry – ochrana objektivů

Telekonvertor Canon 2x, použitý společně s objektivem Canon 70 – 200/2.8L IS.

ročná a lze je doporučit jako doplněk spíše ke světelnějším objektivům.

Makroměch (Macro Bellows) Makroměch pracuje na stejném principu jako mezikroužky, oddaluje objektiv od těla zrcadlovky a umožňuje zvětšit měřítko snímání. Na rozdíl od mezikroužků lze plynule nastavovat vzdálenost, o kterou bude objektiv oddálen. Platí pro něj stejná pozitiva, ale také stejné nevýhody.

Telekonvertory (Teleconvertors) Stejně jako mezikroužky, také telekonvertory se vkládají mezi tělo fotoaparátu a objektiv. Mohou je proto využít jen zrcadlovky; opět je nutné je pořizovat pro konkrétní bajonet. Na rozdíl od mezikroužků obsahují optiku (čočky). Projeví se proto prodloužením ohniskové vzdálenosti objektivu podobně jako telepředsádky. Kvalitní telekonvertor 1,4x nebo 2x (číslo označuje prodloužení ohniska) poskytne poměrně dobrou kresbu, avšak podobně jako mezikroužky sní-

Mezi základní výbavu patří UV filtry. Vlastní filtrace UV záření je zbytečná, protože každý digitální fotoaparát má UV filtr vestavěný na snímači. Zůstává však druhá role: levná a trvalá mechanická ochrana přední čočky objektivu. Ta je většinou nejzranitelnější ke znečištění (prsty, prach atd.) i mechanickému poškození. Výměna filtru je pak levnější než oprava celého fotoaparátu či objektivu.

Polarizační filtr – krajinářská nezbytnost Zatímco v předchozím případě jde o nepovinnou ochranu, polarizační filtr je absolutní nezbytností pro krajinářskou fotografii, snímky architektury a mnoho dalších. Jelikož propouští pouze světlo určité polarizace, vytváří efekt, který je v počítači velmi obtížně realizovatelný a někdy ho nelze vůbec napodobit. Na fotkách ztmavuje modrou oblohu a dává vyniknout mrakům, odstraňuje odlesky z vodních hladin, kovových či skleněných předmětů a brýlí portrétovaných osob. Odstraněním třpytu všudypřítomných mikročásteček prachu zároveň čistí, ztmavuje a sytí barvy a zprůhledňuje smogem a prachem zamlženou atmosféru. Ztmavením a nasycením barev současně zvyšuje kontrast fotografie, což může být někdy i na škodu. Polarizační filtr je velmi užitečnou pomůckou a jeho efekt se projeví zejména v letním období. Polarizačním filtrem je možné otáčet, a hledat tak úhel polarizace, který subjektivně vypadá nejlépe.

42—43

Neutrální šedý filtr najde uplatnění zejména u snímků tekoucí vody, kde umožní prodloužit čas nad 1 vteřinu. Dále pak u fotografií s bleskem za denního světla, kde bývá nejkratší expoziční čas omezen na hodnotu kolem 1/200 s – tzv. synchro čas blesku.

Přechodové filtry – řešení malého dynamického rozsahu čipu Další zejména krajinářskou nezbytností jsou přechodové filtry. Největší bolestí digitálních fotoaparátů je totiž malý dynamický rozsah snímače. Jakmile rozdíl jasů nejsvětlejší části snímku (obvykle jde o oblohu) a nejtmavší (třeba předměty ve stínu) přesáhne určitou mez, není fotoaparát schopný oboje současně zaznamenat. Přechodový filtr pomůže ztmavit světlou část scény. Na trhu jsou filtry s prostupností v šedé části 50 % (redukují světlo na polovinu, čili uberou 1 EV), 25 % (redukují světlo na čtvrtinu, čili uberou 2 EV) či 12,5 % (redukují světlo na osminu, čili uberou 3 EV). Přechodovým filtrem je možné otáčet, a tak nastavit efekt pro oblast, kde je to nejvíce potřeba.

Neutrální šedé filtry – pohyb Každý fotograf zná nepříjemnou situaci, kdy je světla málo, a je proto obtížné fotografovat. Občas se však stává, že světla bývá i víc, než bychom si přáli.

Zejména v situacích, kdy chceme zdůraznit pohyb (obvykle vody) a potřebujeme exponovat časy kolem 1 – 2 vteřin. Potom je třeba použít neutrální šedý filtr na ztmavení scény, kvůli maximálnímu zaclonění (častěji u kompaktů s maximem f/8, než u DSLR s hodnotami až f/45). Podobně jako přechodové jsou na trhu i neutrální filtry s prostupností 50 % (ND2), 25 % (ND4) nebo 12,5 % (ND8).

Barevné a efektové filtry Zlatá éra barevných a efektových filtrů (různé hvězdičky, ovály, umělé odlesky atp.) skončila společně s filmem. Barevné posuny scény či nejrůznější efekty je snazší a levnější realizovat v počítači, kde je lze navíc vrátit zpět. Určité využití mají barevné filtry pro digitální černobílou fotografii, neboť optická filtrace bude o něco kvalitnější než softwarová barevná korekce, ale rozdíl není nijak dramatický. A jak nejlépe simulovat barevný filtr v počítači? Ideálním nástrojem je bitmapový editor, který umož-


Přechodový filtr umožní ztmavit určité části snímku (zde obloha), a tím se jednak vejít do dynamického rozsahu fotoaparátu, ale též zdůraznit náladu snímku.

Úmyslně špatným vyvážením bílé lze docílit efektu barevného filtru. Ideální pomůckou jsou barevné papíry. Zde byla bílá vyvážena na fialový papír, fotografie je tím posunuta do doplňkové žlutozelené barvy.

44—45

Infračervená fotografie zobrazuje svět v netradičním podání. Barvy jsou umělé a fantazii se meze nekladou.

ňuje pracovat s vrstvami. Barevnou vrstvou s režimem prolnutí Barva lze věrně napodobit barevný optický filtr a jeho nastavení kdykoli změnit.

Vyvážení bílé Fenomén rozsáhlých možností vyvážení bílé ve většině digitálních fotoaparátů umožnil uchopit problém z opačné strany. Můžeme úmyslně špatně vyvážit bílou, a tím způsobit barevný posun obrázku podobný barevnému filtru. Vyvážením bílé například na červený papír dojde k posunu fotografie do doplňkové barvy – nachové (cyan).

Infračervené filtry Odjakživa si fotografie kladla za cíl nejen dokumentovat svět a dění v něm, ale zachycovat i scény běžně neviditelné či přetvářet obraz s kreativním zámě-

Tato fotografie vznikla z běžné barevné fotky úpravou v počítači. Při převodu do černobílé podoby byl použit červený filtr (vyhladí pleť) a pomocí simulace barevného filtru vybarvena do sépiového odstínu. Vrstva byla vyplněna barvou Hue = 33, režim prolnutí Barva, Krytí 75 %.

rem. Ideální na takové pokusy je infračervený filtr. Umožní fotografovat v běžně neviditelném infračerveném spektru (720 – 900 nm), a dá tak vzniknout unikátním snímkům. V infračerveném spektru neexistují barvy, proto jsou výsledné fotografie buď černobílé, nebo ručně kolorované. 


Nástrahy noční fotografie Mnoho fotografů v noci odkládá svoje aparáty, případně snímá jen blízké scény s bleskem. Je to celkem logické – v noci je obvykle tak málo světla, že fotografovat nelze vůbec nebo jen velmi obtížně. Čas od času bychom to zkusit měli, protože fotografovat v noci je velké dobrodružství a výsledky rozhodně stojí za to. Noční snímky mají nenapodobitelnou atmosféru. Ve dne je scéna nasvícena relativně rovnoměrným světlem slunce a oblohy, kdežto v noci jsou zdrojem světla pouliční lampy, žárovky či zářivky za okny, neony, světla aut a případně Měsíc. To dává snímkům zcela specifickou a nenapodobitelnou atmosféru. Obvykle používané dlouhé doby expozice vše, co se pohybuje, rozmazávají, a tak se noční fotografie často stává až malbou světlem (luminografie).

Co budete potřebovat

Noční fotografie má svoji nezaměnitelnou atmosféru. Zbytky světla z oblohy a pouliční osvětlení jsou nekonečným zdrojem inspirace. Všimněte si hvězdiček kolem lampy, které vytvoří větší zaclonění objektivu (zde f/10).

Noční fotografie je schopen každý fotoaparát, který má manuální režim expozice a dovolí nastavit alespoň sekundové expoziční časy. Režim Bulb (B), neboli expozice po libovolnou dobu, po kterou je stisknuta spoušť,

46—47

Za noční fotografii lze považovat i hodně pozdní a tmavé západy Slunce, kdy jsou již rozsvícené lampy. Stativ je nutností, protože expoziční časy vycházejí v řádech 1/10 až 1 vteřiny.

je výhodou, nikoliv nutností. V nouzi postačí i expoziční režimy noční scéna, noční krajina či jen krajina. Některé scény lze sice fotografovat z ruky, kvalitní snímky a malování světlem lze však docílit jen s pomocí stativu. V nouzi může posloužit i popelnice, zábradlí, střecha auta atp. Z hlediska objektivů a ohnisek (zoomu) se používají všechna ohniska: od širokoúhlých na krajiny, budovy, ulice a náměstí až po teleobjektivy vhodné pro detaily a případně fotografie Měsíce. Do brašny je vhodné přibalit i obyčejnou baterku, která velmi usnadní nalezení ve tmě zatoulané krytky objektivu, akumulátoru či peněženky. Při nočním fotografování také nezapomeňte na bezpečnost, protože drahý přístroj na stativu je snadnou kořistí.

Klíčová je expozice Důvodem, proč noční fotografie není tak jednoduchá, je zejména expozice. Automatické měření často zcela selhává a histogram nemívá moc vypovídající hodnotu. Nezbývá, než se orientovat pomocí displeje a experimentovat. Právě selhávající automatika je dů-

Fotografování Měsíce vyžaduje stativ a silný teleobjektiv. Světelnost není nutná – stejně je rozumné zaclonit na cca f/8. Ostřit je dobré ručně na nekonečno a automatiku zcela ignorovat.


inzerce

Typický histogram noční fotografie má těžiště vlevo (tmavé části obrazu, stíny atp.), malý počet šedých ploch ve středu (obličeje lidí, kresba budov a předmětů) a typickou špičku zcela vpravo, což jsou všechna světla.

vodem, proč režimy noční scéna atp. jsou jen nouzové. Většinou se totiž nelze obejít bez zcela manuálního nastavení expozice. Všudypřítomný a nehezký digitální šum bývá patrný zejména na nočních snímcích a pro jeho redukci je třeba nastavit co nejnižší citlivost, chcete-li ISO. Ideální je ISO 100, vyšší než 400 je většinou již nepoužitelné. V každém případě je dobré zapnout v menu redukci šumu, je-li touto funkcí fotoaparát vybaven. V noci může mít problém i automatické ostření – stává se nespolehlivým a může zcela selhat. Při problémech je lepší ostřit ručně a trochu přiclonit, aby případné chyby ostření kompenzovala větší hloubka ostrosti. Vyšší hodnoty clonových čísel navíc většinou kolem bodových světel vytvoří zářící hvězdičky. Je-li dané ISO i clona, je expozice určena zejména expozičním časem. Pamatujte, že z ruky se dá udržet cca převrácená hodnota aktuálního ohniska objektivu přepočítaného na kinofilm. Máte-li tedy zoom nastaven na 50 mm (po přepočtu na kinofilm), z ruky se dá udržet cca 1/50 s a kratší. Proto je skoro nemožné snímat teleobjektivem v noci bez stativu. Situaci může zlepšit stabilizátor obrazu –

48—49

Pro zachování barvy, např. neonů, je třeba velmi pečlivě exponovat a snímek spíš podexponovat. Jinak jsou všechny barevně zářící zdroje přeexponovány, a barvy tím z obrázku zcela zmizí. Vyvážení bílé vypadá obvykle nejlépe nastavené na Den.

z ruky se s ním dá udržet podle jeho kvality 4× až 8× delší čas. Jak se prodlužuje doba expozice, vše, co se pohybuje, bude rozmazané. Pohybující se lidé se postupně mění na rozmazané čmouhy, čehož se dá skvěle využít pro „vyklizení“ ulic a náměstí! Při dlouhých expozicích lidé totiž zcela z fotografie zmizí! Z pohybujících se světel aut budou jen čáry, fotografie se tak postupně stává malbou světlem. Stativ bývá nutností a pro omezení chvění fotoaparátu je vhodné použít i samospoušť. Je také praktické pořídit od každého snímku více expozičních variant, a teprve doma na PC vybrat tu nejlepší.

S výhodou lze snímat do RAW, a tím odložit rozhodnutí o vyvážení bílé až domů k PC.

Fotografování Měsíce Samostatnou kapitolou je fotografování Měsíce. Budete potřebovat pevný stativ a co nejdelší objektiv – minimálně 400 mm po přepočtu. Jinak bude Měsíc jen malá tečka někde v záběru. Expoziční hodnoty za úplňku a v létě vycházejí kolem ISO 100, 1/25 s a clona f/8; automatiku zcela ignorujte. Protože se Měsíc pro fotografy překvapivě rychle po obloze pohybuje, delší časy než 1/5 s způsobí již viditelné rozmazání.

Barvy a vyvážení bílé

Fotografování hvězdné oblohy

I když je noční fotografie barevně chudá, má svoji nezapomenutelnou atmosféru. Je proto vhodné používat manuální vyvážení bílé, které dává plnou kontrolu nad barevným laděním snímku. Pamatujte, že nastavení vyvážení bílé na denní světlo přizná a věrně zobrazí skutečnou barvu světel noční scény.

Běžným fotoaparátem nelze fotografovat hvězdy a jiné vesmírné objekty. Lze však fotografovat hvězdnou oblohu s tím, že dlouhé doby expozice (minuty) promění hvězdy na čáry. Je-li takováto hvězdná obloha zakomponovaná do noční krajiny, může to být velmi působivý záběr. 


Domácí ateliér

Profesionálně vybavený ateliér (na obrázku pražské prostory Institutu digitální fotografie) si můžete pronajmout už za několik stovek korun za hodinu.

Fotografování v exteriéru má mnoho výhod – exteriér je vždy připraven, přímo hýří možnostmi a mnohotvárností a je zdarma. Má i své problémy – musíme se spokojit se světlem, které nabízí, je nestabilní a v neposlední řadě je chladný, větrný či deštivý. Proto mnoho fotografů raději pracuje v ateliéru. Ten dává fotografovi kontrolu nad veškerými aspekty fotografie, zejména nad světlem. Panují zde stabilní a opakovatelné podmínky, snímky tak lze snadno zdokonalovat nebo opakovat. Fotograf má

celou scénu ve svých rukou a je jen na něm, co vytvoří. Ateliér se proto hodí zejména pro portréty, akty, produktovou fotografii, fotografie do katalogů apod. Slovo ateliér má zároveň komerční a profesionální nádech a amatérovi se zdá být nedostupný. U špičkově vybaveného ateliéru to je bezesporu pravda, nicméně velmi dobrých výsledků se dá docílit i s malými náklady a doslova v obývacím pokoji. Potřebujeme-li profesionálně vybavený ateliér, je možné si ho za velmi rozumných podmínek pronajmout.

50—51

Potřebná velikost místnosti závisí na fotografovaných objektech. Pro katalog kosmetiky stačí malá místnost, fotografie celých postav vyžadují víc prostoru, protože je nutné zachovat odstup alespoň tři metry.

Pozadí Jako pozadí může sloužit jakákoliv zavěšená látka či papír, u nichž musíme jen dávat pozor na prověšení a pomačkání. Pro fotografie celých postav se používá tzv. nekoMěkké stíny jsou nezbytné pro dobré proMezi typické fotografie z ateliéru patří pornečné pozadí, kdy látka či kreslení tváří a předmětů. Zdroje světla je tréty a móda. Ateliér totiž poskytuje kontpapír plynule a obloukem proto třeba zvětšit různými difuzéry. rolovatelné a na době nezávislé podmínky, přechází z visu na podlaale také pohodlí pro model i fotografa. hu a není možné najít osMísto na ateliér trý lom. Správný ateliér by měl být zcela černý, aby veškePředpokládáte-li, že postavy či předměty budete ré světlo bylo možné řízeně přidávat. V domácích později v počítači vykrývat (vystřihovat z pozadí za podmínkách lze tomuto požadavku vyhovět jen těžúčelem jejich digitálního umístění na jiné pozadí), poko, často se pracuje v neutrální bílé či šedé místnosužívá se nejčastěji pozadí tmavě šedé barvy kontrasti a stěny jsou považovány za reflektory odrážející tující s lidským tělem. Pak je třeba vyvarovat se modsvětlo. Vyvarujte se barevných místností – odražené rého oblečení. Naopak malé předměty se většinou světlo od stěn či stropu bude také barevné a jen těžfotografují na zářivé bílé látce (náhrada světelného ko docílíte barevně věrných fotografií. Nežádoucím stolu), která zlikviduje stíny (tzv. table–top reklama). odrazům světla od stěn lze zabránit i černou látkou či jakýmkoliv jiným stínítkem. Domácímu ateliéru vySvětlo hoví jakákoliv dostatečně velká místnost, garáž, čisNejjednodušší je používat různé lampy a lampičky, tý sklep či půda. které doma bývají vždy po ruce. Barva světla je sice velmi červená, ale moderní digitální fotoaparáty jsou schopné pomocí vyvážení bílé nastavené na tuto barvu kompenzovat. Jako zdroj světla mohou posloužit i halogenové světlomety, které jsou k dostání jako stavební osvětlení. Díky trojnožce se dobře umísťují a světlo je dostatečně silné. Pozor na vysokou teplotu, abyste se nepopálili nebo nezapálili okolní předměty! Zdrojem světla je i okno s možností zastínění. Světlo sice nelze směrovat, ale přirozené denní světlo produkuje příjemný a měkký šerosvit. FotografujeteTzv. table–top reklama nevyžaduje moc prostoru. li barevně, není možné denní a umělé světlo kombi-


větší a produkuje měkké stíny. Lze také svítit na zeď, která potom odrazem slouží jako velký zdroj světla. Příliš tmavé stíny se zase dají přisvítit odraznými deskami, což může být bílý papír v rámu, obyčejná polystyrenová deska či jakákoliv bílá látka.

Další fotografické vybavení Nezbytný je stativ umožňující ladění scény a opakování fotografie ze stejného místa. Hodí se i ventilátor, který dá pohyb a život zejména delším vlasům, zatímco malá stolička umožní modelu pohodlně sedět a dá se snadno zakrýt látkou. V praxi se hodí i řada kolíčků a svorek pro upevnění látek či doladění oděvu. 

Stavební halogen je dobré fotografické osvětlení. Sám o sobě je však velmi tvrdý a jeho změkčení difuzérem (zde fotografický deštník) je nutné.

novat. Jejich odlišné barvy se smíchají a výsledkem jsou nepěkné barvy výsledných snímků. Dobrým a pohodlným zdrojem světla může být i fotografický blesk. Vestavěný v aparátu obvykle nestačí, a tak je třeba vyřešit odpalování blesků na dálku. Pomoci může buď tzv. SYNC kabel, nebo odpálení podřízených blesků (Slave) zábleskem řídicího blesku (Master). K mání jsou také profesionální infračervená či rádiová zařízení obsluhující až tři blesky, která nabízí většina výrobců. Blesky lze barevně kombinovat s denním světlem, nelze je však kombinovat s žárovkami či halogeny.

Kontrolované stíny Bez ohledu na zdroj světla pamatujte, že světlo je příliš tvrdé a bude produkovat nepěkné ostré stíny. Tajemství pěkných snímků je v měkkých a kontrolovaných stínech bez přepálených světel. K tomu je třeba zdroj světla plošně zvětšit. Pomoci může fotografický deštník (stačí i bílý reklamní), průhledná bílá látka, pauzák atp. Svícení do nich způsobí rozzáření celé jejich plochy a zdroj světla je potom mnohem

Pozadí, které plynule přechází ze zdi na podlahu, vytvoří efekt jednolitého, tzv. nekonečného pozadí. Nezávislým osvětlením lze docílit různých světelných efektů.

52—53

Černobílá fotografie digitálně

V černobílé fotografii lze využít i řadu triků a efektů. Příkladem může být tento snímek kolotoče exponovaného zhruba dvě vteřiny.

Po vzniku barevné fotografie se zdálo, že její černobílé sestře odzvonilo. Proč fotografovat černobíle, když existuje barva? Záhy však řada lidí zjistila, že černobílá fotografie má své nezapomenutelné kouzlo – je mnohem dekorativnější, abstraktnější kreativnější. A tak i dnes jdeme proti proudu času a digitálními aparáty fotografujeme černobíle.

Každý digitální fotoaparát umožňuje pořízení černobílé fotografie. Lépe řečeno, každý barevný snímek lze v počítači snadno na černobílý převést. Některé aparáty umožňují i přímé ukládání takových fotografií. Je to velmi pohodlné, protože lze jejich kouzlo na displeji rovnou zhodnotit – není to však příliš rozumné. Metod převodu barevné fotografie na


kontrast scény a mít odhad na černobílé stavební bloky fotografie, vzory či symetrie. Ostatní pravidla jako správná expozice, perspektiva, kompozice snímku nebo hloubka ostrosti jsou stejná, jen je třeba je správně aplikovat. Právě digitální fotoaparáty dávají možnost rozsáhle experimentovat: každý snímek můžeme zkusit převést do černobílé verze a stále se učit.

Filtry Fotografové tvořící na černobílý film byli zvyklí používat barevné filtry k výběru barvy světla, která bude černobílou fotografii dominantně ovlivňovat. Červený filtr na objektivu zobrazoval jasně a světle zejména červené části scény, zatímco třeba modrý nadržoval modrým předmětům. Černobílý svět přes filtry tak vypadal jinak a filtr sloužil jako výrazný kreativní ná-

Tato fotografie byla pořízena v silném protisvětle a byla sama o sobě barevně chudá. Její černobílá verze působí originálně a svěže.

černobílou je celá řada, proto vždy lepší provést převod až v počítači. Fotoaparát jen málokdy dokáže zvolit ideální metodu. Z barevného snímku navíc uděláme monochromatický snadno, ale opačně to nejde. Proto raději vždy fotografujte barevně a převod provádějte až v klidu domova.

Naučte se vidět černobíle Černobílá fotografie pracuje ve srovnání s barevnou mnohem více s hrou světla a stínů, linií a tvarů. To, co je krásné v barvách, nemusí být zajímavé černobíle a naopak. Nezbývá než se naučit vidět černobílý

Černobílý svět se velmi liší podle použité barvy filtru. Zejména lidem sluší červený filtr, který potlačuje vrásky, vady pleti a celkově působí velmi optimisticky. Naopak modrý filtr má silnou tendenci zdůrazňovat všechny detaily.

54—55

Sépiový tón dá fotografiím teplý a historicky vyhlížející vzhled. Je to proto klasický a velmi oblíbený způsob tónování černobílých fotografií.

stroj fotografa. U digitálních aparátů není nezbytné filtry při pořizování snímku používat. Výběr dominantní barevné složky (kanálu) lze snadno provést až v počítači, přitom můžeme vyjít z obyčejné barevné fotografie.

Převod na černobílou verzi Vedle nalezení a správného vyfotografování scény je klíčovou dovedností právě její převod do šedé škály. K tomu lze použít různých metod.

Odbarvit

Nástroj Míchání kanálů (Channel Mixer) v Adobe Photoshopu se zaškrtnutou volbou Monochromatický je určen k namixování různého množství barevných kanálů do výstupního kanálu černobílého. Pro celkové zachování jasu fotografie by součet všech tří kanálů měl dát 100 %.

Nejjednodušší funkci Odbarvit (Desaturate) mají snad všechny editory. Černobílou verzi vytvoří prostým složením všech tří barevných kanálů RGB (33 % červený + 33 % zelený + 33 % modrý) a vytvoří z nich jeden černobílý kanál. Je to sice pohodlné, ale zbavuje to možností simulovat použití barevných filtrů. Podobně pracují i fotoaparáty ukládající už černobílou verzi snímku.


fie mnohem více odpovídá lidskému vnímání jasu, i když černobílý obraz člověk přirozeně nikdy neuvidí.

Míchání kanálů. Nástroj pro míchání kanálů (Channel Mixer) je nejobecnější metoda jak převádět barevné fotografie na černobílé. Pomocí posuvníků lze zvolit, kolika procenty se do výsledného černobílého obrazu promítnou jednotlivé barevné kanály původního obrazu. Přiřadíme-li červenému kanálu například 100 % a ostatním nulu, dostaneme velmi podobný výsledek jako při použití silného červeného filtru. Je možné nejen realizovat předchozí dvě metody, ale vytvářet i nejrůznější a zajímavé černobílé efekty.

Tónování fotografie Mnoha černobílým fotografiím sluší tónování do nějaké barvy. Z technického pohledu se přitom opět jedná o barevnou fotografii, i když množství barev je velmi silně omezené, nejčastěji na jeden odstín. Velmi oblíbenou tónovací barvou je sépiový odstín, který dá snímkům Tato fotografie byla nejprve převedena na černobílou. Poté byly její tmavé části příjemně teplé zabarvení s nátónovány do modré a světlé části do sépie. Toto tzv. rozdělené tónování nabízí dechem historie. Jeden ze způnekonečné množství různých možností, které mohou vést až k dojmu normální sobů jak ho dosáhnout, je poubarevné fotografie, byť docílené uměle. žít nástroj Odstín a sytost (Hue/ Saturation), zaškrtnout volbu Barva a režim LAB Kolorovat a nastavit odstín asi na 32 a saturaci na 30. Předchozí metoda je sice jednoduchá, nerespektuTónování do modrých odstínů dá naopak fotograje však odlišnou citlivost lidského oka na různé barfii studený nádech a může slušet fotografiím pořízevy. Oko je nejcitlivější na zelenou barvu, dále na černým např. na horách. Odvážnější autoři mohou povenou a nejméně na modrou. Převod metodou LAB tom využít téměř nekonečných možností částečnérespektuje tuto vlastnost a dává různým barevným ho tónování, kdy např. jen světlé části fotografie jsou kanálům různé váhy – tedy přibližně 30 % červená + tónovány do odstínu sépie, zatímco tmavé zůstáva59 % zelená + 11 % modrá. Taková černobílá fotogrají černobílé. 

56—57

Infračervená fotografie ně vnímáme. Infračervená fotografie je velké dobrodružství umožňující si skvěle a tvořivě „zafotit“. Spektrum viditelného záření je poměrně úzké. Existuje i „světlo“, které lidské oko nevidí. Nad viditelným spektrem směrem ke krátkým vlnovým délkám jde o ultrafialové světlo (UV), které mimo jiné opaluje. Ještě kratší vlnové délky umožňují dokonce prosvítit tkáně a dají se použít jako rentgen. Pro fotografii je zajímavější světlo pod viditelným spektrem, směrem k dlouhým vlnovým délkám, které se nazývá infračervené. Každý digitální fotoaparát umožňuje fotografovat v infračerveném světle. Senzor v principu vidí infračervené světlo stejně citlivě jako běžné světlo, proto je před senzory silný filtr, který infračervené světlo blokuje. Ne však dokonale, takže je možné, byť s jistými obtížemi, v infrasvětle fotografovat.

Co potřebujete pro infrafotografii Abychom mohli fotografovat v infrasvětle, potřebujeme se běžného viditelného světla zbavit. Takto infračervená fotografie stažená z aparátu nevypadá. Výsledná barevnost je K tomu slouží infračervené filvždy dílem následných úprav v PC. Vyplatí se tedy snímat do RAW. try, které neviditelné infračervené světlo propustí, avšak viditelné Kreativní fotografie má bezesporu právo změnit reasvětlo téměř dokonale zablokují. Nesmí vás proto přelitu netradičním způsobem. Mezi jednu z mnoha mekvapit, že takový filtr je tmavě červený nebo dokontod patří fotografie v infračervené části barevného ce zcela černý (neprůhledný) – podle toho, jestli malé spektra. Ta zobrazí svět nepodobný tomu, který běžzbytky viditelného světla propustí, či ne.


Infrafotografie vyžaduje pečlivé zarámování scény ještě před našroubováním filtru, protože poté už v hledáčku mnohdy nic neuvidíte.

Jak vypadá infračervený svět? Svět v infračerveném světle vypadá jinak než v běžném. Některá zvířata (třeba hadi a ještěrky) infračervené světlo pohlcují a jsou „infračerní“, jiná ho naopak odrážejí. Zdravé listy rostlin odrážejí infračervené světlo velmi silně, proto jsou na fotografiích větši-

Infračervený filtr Hoya R72 je zcela neprůhledný – černý.

Test citlivosti fotoaparátu na infračervené světlo můžete provést snadno sami. Stačí vyfotografovat dálkové ovládání televize v činnosti.

nou světlé až bílé. Naopak voda nebo modrá obloha infračervené světlo absorbují, proto budou tmavé až černé. Voda toto světlo pohlcuje, je-li v klidu; naopak ho odráží, je-li v pohybu. Mělká voda je pro infračervené světlo skoro průhledná. Infračervená fotografie je proto tak velkým dobrodružstvím, neboť zobrazuje svět, jak ho člověk nikdy nemůže vidět. Je jen na vás, jak ho budete interpretovat. Digitální fotografie je navíc k experimentování s infrafotografií jako stvořená.

58—59

Dlouhé, několikavteřinové expozice komplikují dynamické a akční infrascény. Vše, co se hýbe, bude rozmazané.

Infrafotografie prakticky Neumožňuje-li foťák infračervený filtr odsunout (některé to umožňují a můžete s nimi fotografovat v noci – tzv. režim Night Shot), je třeba počítat s velmi malou citlivostí na infrasvětlo. Proto je pro infrafotografii nejlepší jasný slunný den. Zdrojem infrasvětla však mohou být i lampy či fotografický blesk. V každém případě však počítejte s expozičními časy kolem 1 – 20 vteřin, stativ je tudíž nutností. S fotoaparátem na stativu scénu zarámujte, zaostřete a přepněte na ruční ostření. Našroubujte infračervený filtr – teď již pravděpodobně nic neuvidíte. Vyvážení bílé nastavte na žárovku a exponujte v plně manuálním režimu (ISO 100, clona kolem f/5,6 až f/8). Expoziční čas bude vycházet kolem už zmíněných hodnot, podle typu aparátu a jeho citlivosti. Abyste snímek na stativu stiskem spouště nerozhýbali, nastavte samospoušť nebo používejte kabelovou či dálkovou spoušť.

Experimentujte s expozicí a pozor – infrafotografie má tendenci silně přepalovat červený kanál. Proto si raději pořiďte více expozičních variant směrem do tmavších snímků. Vzhledem k nutným následným úpravám v PC se vyplatí exponovat do RAW.

Falešné barvy, nebo černobíle Počítejte s tím, že infrafotografie vám poskytne jen černobílý obraz, který bude navíc silně posunut do červené nebo fialové barvy. Je tedy nutné snímky následně v počítači zpracovat a vyrobit z nich buď černobílé, nebo je uměle kolorovat. V každém případě půjde o barvy zcela podle záměru tvůrce, protože barvy v infraoblasti nejsou definovány. Chce to jako obvykle trochu praxe, abyste odhadli, jak bude scéna v infrasvětle vypadat. Nicméně i když se záběr nepovede podle vašich představ, kromě času vás to nic nestojí a příště odhadnete výsledek již mnohem lépe. 


Je-li dostatek světla, je infrafotografie vhodná pro každé roční období. Tento snímek vznikl v listopadu na sněhu.

60—61

Barevné prostory a gamut Každý fotograf se již pravděpodobně setkal s nepříjemným problémem, když vytištěný obrázek nevypadal tak jako na monitoru. Všeobecně se ví, že tiskárny jsou na tom s barevným podáním trochu hůř než monitory. Metodami, jak věrně popsat a zaznamenat barvu, se zabývá vědní obor kolorimetrie. Vzhledem k tomu, že barva je ryze subjektivní lidský vjem, celá kolorimetrie je opřena o tzv. standardního pozorovatele (průměrného diváka) a řady výsledků bylo dosaženo srovnávací metodou. Jednou z nich, sestavenou v roce 1931 úřadem International Commission on Illumination (www.cie.co.at), je chromatický diagram CIE. Ten zobrazuje všechny lidským okem rozlišitelné barvy. Sadě všech rozlišitelných barev se

y

0,9

Základní barvy Už dávní malíři si všimli faktu, že mnoho barev lze namíchat z několika málo základních barev (Primary Hues).

y

520

0,8

říká gamut a tento diagram je vlastně gamutem lidského vidění. Ideální zařízení určené pro záznam (fotoaparát, skener) či reprodukci snímků (monitor, tiskárna) by mělo stejný nebo dokonce ještě větší gamut, a tím by pokrylo celé lidské barevné vidění. Člověk by potom nezaznamenal žádné barevné posuny a kopie by zcela odpovídala originálu. V praxi takové zařízení bohužel neexistuje a gamut reálných fotoaparátů, monitorů, tiskáren atd. je výrazně menší než gamut lidského vidění.

0,9

520

0,8

540

0,7

540

0,7 560

560

0,6

0,6

500 0,5 0,4

600 D65

620 700

0,2

0,0 0,0

580

0,4

600

0,3 490

0,1

sRGB

500 0,5

580

700 CMYK

0,2 480 470 460 0,1 380 0,2

0,1

0,3

0,4

0,5

0,6

0,7

x

0,8

620

0,3 490

0,0 0,0

480 470 460 0,1 380 0,2

0,3

0,4

0,5

0,6

0,7

x

0,8

Chromatický diagram CIE 1931 představuje gamut lid-

Velmi hrubé znázornění gamutu barevného modelu CMYK

ského vidění. Vnější hranice je tvořena spektrálními (mo-

v porovnání s sRGB. Tvar gamutu CMYK silně závisí na kon-

nochromatickými) barvami, vnitřek potom všemi barva-

krétním zařízení a navíc se mění s jasem. Bod D65 je pro

mi rozlišitelnými okem. Žádné reálné zařízení však není

sRGB standard bílé barvy.

schopno všechny tyto barvy věrně zobrazit, a proto se díváte jen na nedokonalý náhled.


Podobné obrázky plné sytých barev zejména v červené, modré či zelené jsou pro tiskárny velkým oříškem, a tak většinou nastane viditelný pokles jejich sytosti.

V průběhu času se názor na ně sice výrazně měnil, ale koncept základních barev je používán u všech zařízení dodnes. Malý počet totiž dramaticky zjednodušuje situaci. Digitální fotoaparáty (ale de facto i barevný film) pracují se třemi základními barvami RGB (Red – červená, Green – zelená, Blue – modrá), stejně jako monitory a televizory. Tiskárny pracují obvykle se čtyřmi barvami CMYK (Cyan – azurová, Magenta – purpurová, Yellow – žlutá, blacK – černá) či šesti, kde se ještě přidává světle azurová a světle purpurová.

Barevný model RGB Výběr základních barev a způsob jejich použití (míchání) určí barevný model. Není to nic jiného než způsob jak čísly vyjádřit (popsat) barvu. Například známý model RGB popisuje libovolnou barvu pomocí aditivního míchání tří základních barev červené, zelené a modré a výsledný odstín je možné vyjádřit třemi čísly označujícími sílu červeného, zeleného a modrého světla. Finální barva vznikne smícháním těchto světel (světla tedy svítí do jednoho bodu).

62—63

obtížné vytvořit takové inkousty, aby jejich smícháním vznikla opravdu černá, nehledě na ekonomické hledisko (zvýšená spotřeba ostatních inkoustů).

Správa barev, ICC profily

Model RGB je aditivní, tedy založený na přidávání RGB světel na tmavou (nesvítící) podložku (typicky klasický monitor či televize). Přidáním všech světel naplno se vytvoří bílá.

Smícháme-li všechna tři světla v plné síle, dostaneme bílou. Každého asi napadne otázka, jaký gamut má RGB model ve srovnání s lidským viděním. Použité barvy se promítnou v diagramu CIE jako trojúhelník vymezující možnosti tohoto modelu. Jinými slovy – gamut RGB modelu je vnitřek trojúhelníku, jehož vrcholy jsou definovány použitými základními barvami RGB. Barvy vně trojúhelníku není možné nijak zachytit/zobrazit, převedou se na nejbližší barvu na okraji trojúhelníku. Stačí tedy vybrat vhodné základní barvy a gamut bude obrovský. To je sice pravda, ale až na to, že takových barev nelze třeba u monitorů v praxi dosáhnout. Proto se používají základní barvy rozumně vyrobitelné, avšak výsledný praktický gamut modelu RGB je bohužel výrazně menší.

Načtete-li např. z fotoaparátu barevná data, získáte pro každý pixel trojici čísel RGB. Bez znalosti, jaké základní barvy jsou ve fotoaparátu použity, však nemají RGB čísla žádný význam. Například RGB trojice 255,0,0 říká maximum červené, ale vy nevíte, jaká červená byla u konkrétního fotoaparátu použita. Řešení tohoto problému jsou dvě a obě se v praxi (zejména u monitorů a tiskáren) používají. Uvnitř fotoaparátu se RGB data převedou do všeobecně známého a standardního modelu RGB, u kterého jsou známé základní barvy. Takovým modelem je sRGB, který definovaly firmy Microsoft a Hewlett–Packard. Model sRGB má definovány jak RGB složky, tak bílý bod a hodnotu gamma (posun oblasti polotónů ke světlům či stínům) a stal se široce akceptovaným standardem barev na Internetu i pro domácí či kancelářské použití. Podobně je při zobrazování či tisku sRGB převeden ovladačem zařízení do čísel podle jeho konkrétní konstrukce. Složitější, ale přesnější metodou je data ze vstupního zařízení do sRGB nepřevádět, nýbrž ponechat jejich původní barevný význam. Potom je však nutné k souboru připojit informaci, jaké základní barvy a jak jsou použity. To lze zařídit nejsnáze pomocí profilu ICC (interpretace barev v konkrétním zařízení), který může být zabalen i dovnitř souborů typu TIFF, JPEG, PNG, EPS či PDF. V takovém případě se převod barev provádí pouze tehdy, jsou-li propojena dvě zařízení v plné kvalitě bez přestupu přes sRGB prostor. 

Barevný model CMYK Zatímco zhasnutý monitor je černý a barvy se vytvářejí postupným přidáváním složek RGB (proto se tento model nazývá aditivní), papír je bílý a odráží teoreticky všechno světlo, které na něj dopadá. Všemožných barev je třeba dosáhnout pokrytím bílého papíru inkoustem, tonerem nebo tiskařskou barvou – tedy subtraktivní metodou (odečítáním světla). Použitím inkoustů prvních tří barev v modelu CMYK se dá dosáhnout podobného efektu. Čtvrtá, černá barva je přidána jen pro snazší realizaci tmavých barev a teoreticky není vůbec nutná. Prakticky je však

Model CMYK je subtraktivní, tedy založený na odčítání RGB barev při odrazu bílého světla od inkoustů. Přidáním všech inkoustů naplno se vytvoří černá barva, neboli všechno světlo je inkousty pohlceno.


Makrofotografie

Vzdálenost snímání a zvětšení jdou proti sobě. Největšího zvětšení se obvykle dosahuje při nejkratší vzdálenosti, nemusí to však být pravidlem.

Termínem makrofotografie se trochu nelogicky označují snímky malých věcí nebo detailů, pořízené obvykle z malé vzdálenosti. Je to velmi oblíbené fotografické téma. Jednak proto, že zobrazuje svět jinak, než ho vidí lidské oči, a také proto, že makrosvět je k dispozici po celý rok. Makrofotografie však klade vyšší nároky na techniku i fotografa. Skutečná makrofotografie vyžaduje, aby bylo dosaženo zobrazení (zvětšení) 1:1, neboli Life size či True macro, kdy fotografovaný objekt a jeho obraz na senzoru či filmovém políčku (nikoliv výsledné fotografii) jsou stejně velké. I když se řada fotoaparátů či objektivů pyšní zkratkou MACRO, zdaleka to neznamená schopnost zobrazení 1:1. Proto si vždy zjistěte maximální poměr zvětšení svého fotoaparátu či objektivu.

Maximálního zvětšení dosahují fotoaparáty obvykle jen v jedné krajní poloze zoomu a při zaostření na nejkratší možnou vzdálenost. Krátká ohniska vyžadují snímat makro z malé vzdálenosti, kdežto delší ohniska umožňují se více vzdálit. Nejkratší možná snímací vzdálenost se udává v centimetrech a u kompaktních fotoaparátů se měří od přední čočky, kdežto u zrcadlovek od senzoru nebo roviny filmu. Na těle zrcadlovek najdete rysku znázorňující rovinu čipu.

Z jaké vzdálenosti nejlépe Z čím kratší vzdálenosti makro fotíte, tím snáze objekt vyhledáte, zarámujete a zaostříte (díky vyšší hloubce ostrosti), ale fotoaparátem si často stíníte. Obvykle nelze použít blesk, například hmyz vyplašíte. Třeba

64—65

Jak na skutečnou makrofotografii Budete-li fotografovat makro kompaktem či zrcadlovkou s běžným objektivem, nepodaří se vám dosáhnout měřítka 1:1. Zejména malé objekty o velikosti kolem 1 cm budou na snímku příliš malé a nevýrazné. Naštěstí jsou dva způsoby jak měřítko snímání zvětšit. Předsádková čočka (Close–up Lens) se šroubuje na přední část objektivu a pracuje na principu běžné lupy. Předsádky jsou k dispozici pro různé průměry předních závitů a liší se svojí silou – typicky od jedné do čtyř dioptrií. Našroubujete-li na libovolný objektiv předsádku o síle např. dvě dioptrie a zaostříte-li na značku nekonečna, bude ve skutečnosti zaostřeno na vzdálenost 1/síla předsádky, čili půl metMěkké difuzní světlo dobře prokreslí objekt a nevytvoří ostré tmavé stíny. Tvrdé světlo ru. S předsádkou se poSlunce, přímého blesku či lamp proto není příliš vhodné. sune zaostřovací rozsah objektivu směrem ke kratkompaktní fotoaparát Canon PowerShot G7 zaostří ším vzdálenostem, a tím stoupne i dosažitelné zvětna širokém ohnisku 35 mm na vzdálenost 1 cm, kde šení. Předsádky nesnižují světelnost, snižují však dosáhne měřítka kolem 1:3,3. kvalitu kresby. Nejlépe jsou na tom předsádky s koNaopak makro fotografované s delším ohniskem rigovanou barevnou vadou, označené často APO. umožní mnohem méně světelně i fakticky scénu ruPředsádky jsou nejsnazší cestou ke skutečné makšit; snáze se tak fotografuje zejména hmyz. Práce rofotografii. je však mnohem náročnější. Objekt se hůře hledá Mezikroužky (Extension tubes) se vkládají mezi obi ostří a pevný stativ je nutností – práce z ruky je téjektiv a tělo fotoaparátu a mohou se používat jen u zrměř nemožná. Například specializovaný makroobjekcadlovek. Neobsahují žádnou optiku, jsou černou tiv určený pro zrcadlovky Canon EF 180 mm f/3.5L trubkou oddalující objektiv od senzoru, čímž se doMacro dosáhne zvětšení 1:1 ze vzdálenosti kolem sáhne, podobně jako u předsádek, posunu zaostřo0,5 metru a zvětšení 1:3,3 srovnatelné s kompakty vacího rozsahu. Nárůst zvětšení bude znatelný zejméze vzdálenosti kolem 1,5 metru. na u širokoúhlých objektivů, nejméně u teleobjekti-


vů. Nevýhodou mezikroužků je, že snižují světelnost (množství světla dopraveného na senzor) a i když samy o sobě kresbu nezhoršují, násobí vady použitého objektivu. Nejkvalitnější cestou k měřítku 1:1 jsou však specializované makroobjektivy s pevným ohniskem (na trhu neexistuje makroobjektiv 1:1 se zoomem), i s nimi je však možné používat mezikroužky a předsádky a tím zvyšovat zvětšení dokonce nad měřítko 1:1.

Ostření a hloubka ostrosti Nejnáročnější je u makrofotografie ostření. S růstem zvětšení klesá rychle hloubka ostrosti a množství lákavých hran většinou vyřazuje ze hry autofocus, který zaostřuje bůhvíkam. Kompaktní fotoaparáty sice moc ručně ostřit neumožňují, mají alespoň proti zrcadlovkám větší hloubku ostrosti. Nicméně i zmíněný Canon PowerShot G7 má při zaostření na 1 cm a cloně f/2.8 hloubku ostrosti jen koDíky extrémně malé hloubce ostrosti je ostření v makrofotografii opravdu kritické. lem 1 mm a při maximální cloSebemenší chyba tak snímek diskvalifikuje. ně f/8 má hloubku ostrosti kolem 2 mm. Žádná zaručená rada na ostření však neexispír, bílá látka, fotografický deštník či odraz o obyčejtuje. Buď ostřit ručně, nebo zaostřit na předpoklánou bílou zeď. dané místo akce, nebo použít autofocus a doufat, že nějaký snímek vyjde. Expozice Všechny objektivy ztrácejí při zaostření na velmi blízSvětlo ké vzdálenosti světelnost; velmi silný je tento efekt Vhodné osvětlení je samozřejmě klíčem k pěkné zejména při použití mezikroužků. Expoziční automamakrofotografii. Zatímco v exteriéru si můžeme potika tuto ztrátu sice kompenzuje, avšak za cenu promoci různými stínítky či odraznými deskami (stačí list dloužení expozičního času. Malá hloubka ostrosbílého papíru či staniol), v interiéru musíme světlo vyti současně vyžaduje vysoké zaclonění, které nadále tvořit sami. V každém případě je nutné použít difúzprodlužuje expoziční časy. To je také důvod, proč je ní světlo co největší plochy, neboť přímý blesk (zestativ nutný často i za slunného dne. Nejspolehlivější jména interní) či přímé lampy jsou málokdy vhodné. je osvědčené hodnoty expozice opsat do manuálníJako difuzér může posloužit například pauzovací paho režimu (M), a potom již jen čekat na záběr. 

66—67

Údržba, čištění a přenášení techniky Nejlepší ochranou před vodou a pískem jsou samozřejmě podvodní pouzdra, ale poslouží i levnější měkká pouzdra Aquapac, která jsou vodotěsná až do 5 metrů.

Dnešní fotoaparáty, podobně jako mobilní telefony, už něco vydrží. Postupující technologie, zkušenosti výrobců i tlak zákazníků přinesly výrazně vyšší odolnost těchto přístrojů. Přesto si k nim nemůžeme dovolit vše a budeme vždy řešit dilema – vrhnout se do zajímavých míst, ale riskovat techniku, nebo fotografovat jen tam, kde je pro aparát bezpečno?

Nezapomeňte, že foťák je pouze věc, kterou si můžete snadno pořídit novou, s nejvyšší pravděpodobností dokonce levnější a lepší. Pokud přístroj bude uložen bezpečně doma ve skříni, nejspíš se nerozbije, ale ani nepořídíte žádné pěkné a zajímavé fotografie. Řadu snímků totiž lze získat jen tak, že techniku trochu potrápíte. To prostě patří k životu…

Přenášení a mechanická ochrana Dnes je na trhu dostatek příslušenství, které může fotoaparát bezpečně chránit. Při přenášení a transpor-

Vedle klasických fotobatohů a brašen je na trhu řada příslušenství na ochranu techniky i při používání. Například malý deštník včetně držáku, použitelný na fotoaparáty a kamery v dešti i na slunci, nebo měkký a pružný ochranný obal.


Ani fotografování v třeskutém mrazu není problém. V nejhorším se zpomalí displej či vypoví službu baterie.

tu jsou to zejména malé brašničky, ale i profesionální fotobrašny, batohy, kufry či nejrůznější polstrované obaly na objektivy či externí blesky. Ty chrání techniku před mechanickými údery a vibracemi, ale také proti prachu, písku a částečně i stříkající vodě a dešti. V těchto obalech můžete fototechniku přepravovat pěšky, autem, letadlem, vlakem, ale rovněž v drs-

ných podmínkách na korbě náklaďáku a při horolezeckých výpravách.

Rozměry Při výběru zavazadla je dobré rozmyslet co ještě, kromě samotného přístroje, nosíte s sebou. Vyplatí se přibrat minimálně rezervní akumulátor a paměťové médium. Proto je dobré počítat s prostorovou rezervou a brašnu koupit o něco větší. Na druhou stranu je zbytečné pořizovat zavazadlo s příliš velkou rezervou například pro další objektivy k zrcadlovce. Může se stát, že vybraný kousek disponuje přehršlí kaStylová a praktická pouzdra na videokamery a kompaktní fotoaparáty jsou zhotovená z nepromokavého PVC tarpaulin, který se používá také k výrobě plachet na automobily, stany a další turistické potřeby.

68—69

Podobné je to i s pouzdry na opasek. V nabídce některých výrobců jsou i poměrně velké modely, ale při plném zatížení už nejde o rozměry, ale spíše o to, aby vám přístroj nestahoval při chůzi kalhoty.

Rameno, krk, pas a záda

Brašny na opasek unesou i digitální zrcadlovku s několika objektivy. Od určité hmotnosti však bývá praktičtější jejich zavěšení na rameno.

pes a přihrádek, které zejí prázdnotou, zabírá víc místa než je zdrávo a váží více než samotné zařízení. Digitální zrcadlovky málokdy používáte jen s jedním objektivem a špatně zvolená brašna mnohdy znemožní uložení foťáku s jiným nasazeným sklem. Až půjdete nakupovat, vezměte si svou digitální hračku sebou a přímo v obchodě zkoušejte, přeměřujte a přemýšlejte nad možnými konfiguracemi.

Zda zvolíme batoh, brašnu přes rameno, pouzdro na opasek nebo závěs na krk závisí do značné míry na typu, rozměrech a hmotnosti našeho aparátu. Kompaktní foťák je poslední dobou zvykem nosit bez obalu na krku nebo v ledvince u pasu. K uložení zrcadlovek a větších kompaktů je vhodná brašna na rameno nebo malý batoh. Nejde však jen o hmotnost a rozměry. Podstatná je i pohotovost a schopnost zařízení být po ruce. Zatímco z ramenní brašny je tasení fotoaparátu dílem okamžiku, batoh musíme sundat ze zad, obvykle někam položit, a teprve pak vyndávat to, co potřebujeme. Nosíme-li však sebou kompletní fotovýbavu, měli bychom dát přednost zdraví a zvolit zavazadlo na záda.

Členění Během prvních týdnů a měsíců používání zavazadla často zjistíte, že původně ideální kombinace kapes, oddělovačů a vnitřních prostorů nevyhovuje. Důvodem může být nové příslušenství, nutnost uložit věci s nimiž jsme na počátku nepočítali, nebo prostě jen špatný odhad vlastních potřeb. Řešením jsou fotobrašny a batohy s variabilním členěním, jejichž útroby si můžete přizpůsobit k obrazu svému pomocí ohebných oddílů připevněných suchými zipy. Lze je snadno posunovat, kombinovat nebo úplně vyjmout, nejen jednou pro vždy, ale rovněž podle okamžité potřeby.

Hmotnost Při nákupu digitální zrcadlovky si dejte pozor na hmotnost a s ní související dostatečně dimenzovaný popruh nebo úchyty na opasek. Kromě celkové robustnosti tašky se vždy hodí dostatečně široký popruh s povrchem, který zamezí klouzání z ramene.

Velké fotobatohy pojmou vše potřebné i na delší expedici. Jejich členění je variabilní a obvykle obsahují ještě prostor pro notebook a pár osobních věcí.


Vedle standardních čisticích nástrojů pro optiku (balonek, papírky, hadříky, speciální roztoky atd.) jsou k dispozici i méně známé. Příkladem může být tzv. Lenspen, založený na uhlíku, který je na hladkém povrchu skla velmi účinný při odstraňování nečistot, otisků prstů atd.

Robustnost

Čištění

Základní funkcí obalu je ochrana vloženého zařízení. Často se však setkáme s více méně dekorativními pouzdry, které slouží k podtržení vzhledu výrobku nebo majitele, ale o ochranné funkci nemůže být řeč. Vyžadujeme-li od obalu určitou robustnost, je dobré zkontrolovat, zda obsahuje dostatečné polstrování všech stěn obklopujících zařízení. Tloušťka obalu by měla do jisté míry růst s hmotností foťáku a příslušenství a měla by zabraňovat poškození při pádu ze standardních výšek (z ruky, ramene nebo stolu). Především cestovatelům se vyplatí i ochrana proti vodě a prachu (zejména písku). Zavazadla nepropouštějící vodu v hustém dešti existují, ale problém řeší i pláštěnky dostupné ke značkovým výrobkům nebo prosté vložení do vzduchotěsného igelitového sáčku. Totéž se týká i prachu a písku, s nímž se nesetkává jen profesionální fotograf africké fauny. Každý, kdo už pobýval na písčité mořské pláži, musel uvažovat nad ochranou své elektroniky. Pokud nechcete utrácet za specializovanou brašnu, sáhněte opět po sáčku nebo v případě fotopaparátu či kamery po podvodním pouzdře. Hodí se pro samotné focení pod hladinou i prostou ochranu před všudypřítomným jemným pískem. Pozor je třeba dát i na kvalitu přezek, uchycení popruhů a provedení švů. Není nic horšího, než když z jinak dostatečně vypolstrovaného zavazadla přístroj vypadne kvůli prasklému plastovému úchytu nebo rozpáranému švu.

Čištění těla fotoaparátu je záležitost zejména estetická. Odstranění prachu je ovšem žádoucí, aby nezapadl do přístroje nebo neznečistil vnitřek brašny. Na odstranění stačí čistý jemný hadřík či štěteček, třeba i jemně navlhčený čistou vodou. Při otírání netlačte, protože krystaly v prachu odřete povrch. Na čištění optiky a skel (objektiv, hledáček, displej) je vhodné používat ofukovací balonek, případně jednorázové čisticí papírky určené k čištění optiky. Jsou k dostání ve fotoobchodech či optikách. Z mokrých prostředků lze doporučit speciální roztoky k čištění optiky či k tomuto účelu předvlhčené čisticí papírky, v žádném případě ne jakékoliv jiné rozinzerce

70—71

toky či rozpouštědla. Vlhké čištění bývá nutné, když na optice ulpí po dotyku např. opalovací krém – častý problém při fotografování v létě. Při čištění nezapomeňte ani na brašnu. Je-li v ní prach, snadno při přenášení infikuje i jinak čistý fotoaparát. Proto ji čas od času vytřepejte či vyluxujte.

Čištění senzoru digitální zrcadlovky Majitelé digitálních zrcadlovek s výměnnými objektivy (DSLR) bojují ještě s jedním problémem. Tím je prach na senzoru, který do těla přístroje proniká zejména při výměně objektivů. Jediným přijatelným způsobem čištění je prach ze senzoru odfouknout už zmíněným balonkem. Jakékoliv jiné postupy, zejména mokré kontaktní čištění, mohou být velmi riskantní. Řada modelů DSLR také nabízí automatické čištění senzoru jeho slabými otřesy při zapnutí či vypnutí přístroje.

Ochrana před teplotou Nebezpečím trochu jiného typu je teplota. Na trhu asi neexistuje fotoaparát, který by, podle technické specifikace výrobce, umožňoval provoz při teplotách nižších než 0 °C. Praxe je ovšem taková, že

v mrazech lze zcela bez obav pracovat – stačí fotoaparát prohřívat prsty a při přenášení ho schovávat do brašny či pod bundu. V nejhorším vypoví službu displej či baterie, ale po zahřátí bude vše pracovat normálně. Při rozumném chování nepředstavuje problém ani vysoká teplota v létě, v tropech nebo na pouštích. Problémem je ponechání aparátu dlouho na přímém slunci, neřkuli za okénkem auta. Pokud se toho vyvarujete, můžete fotografovat zcela bez obav.

Péče o akumulátory Ve fotoaparátech se vyplatí používat jen opravdu kvalitní akumulátory, a to buď bateriové bloky Li–Ion, či samostatné články NiMH. Vysoká kapacita, malý paměťový efekt i malá závislost na teplotě – to jsou jen některé parametry dnešních kvalitních akumulátorů, o vyloučeném vytečení nemluvě. Mějte však na paměti, že akumulátory stárnou a po 2 – 3 letech jsou nepoužitelné, ať budete dělat cokoliv. Lepší tedy je pořizovat pravidelně nové a nenechat se překvapit na dovolené. Akumulátory uchovávejte vždy nabité a nefotíte-li dlouhou dobu, tak mimo fotoaparát. Nemají rády teplo ani mráz a nejlépe jim svědčí skladování v suchu kolem teplot 10 – 20 °C. 

Nejlepší postup čištění senzoru balonkem je nad hlavou, protože prach vypadává z šachty ven.


Roční předplatné ma + s gazín lu u

Cli OSS aK tk

ch á

ck

799,-

1,sluchátka KOSS UR/10 (běžná MOC 520 Kč)

A ZÍSKEJ

TE KNI

HU O DIG

FOT OGR

ITÁ LNÍ

AFII!

SOFTWA

ROVÉ

NOVINY

ZDARM

A K PŘE

DPL ATN ÉMU — KNIHA PRŮ

Click!

VĚT ÍM S

Ě

Joost TV

televize testujeme internetové betaverzi

pro nároč skener

770 SW pus µ � Olym � Apert onic BD10

ÍROV

Á NE Z

BYT

NOS

vše o ma pách, zař ízeních a jejich výb

PlayS tation

3 � Panas

navigac e PAP

T V DIGI

TÁ L N

VODCE DIGITÁ LNÍ

ÍM S VĚT

FOTOKO MOROU

Ě

ěru

internet ve ových lký test telefon ů volejte zadarm

� Sony

Sony P layStatio n3 Stegan o 5 soukro mí na poč s Secu ítači rity Su ite 20 nejvýk onnější herní kon zole

o

amů ch progr vypalovací nové verze

Blu–ra Panasoy přehrávač nic BD 10 vyso kém rozliš ení

2007

fotoedi Aperturtor e 1.5

po boku

Photosho pu

07

foťák Oly mpus

vodotěsn µ 770 ý, nára SW zuvzdorn a tlaku odolný ý

6

2007

9 77180 1 23400 0

�

filmy ve

9 771801

Nero 7 9 a Roxio

234000

05

� Stega a SIP Skype ny pro � telefo

ion Perfect Epson to V700 Pho né

navigace

ny � zpraco

í telefo

PDA a mobiln

jak se

INÁ

2007

í telefony mmaobsvětiln a obě y PDyšleAní nad zam u Intelu ko ič kl erem poovod r po m Gelsing s Patricke rozh rnetu t na vitInte závizísksláos jí zba a jak se

ure 1.5

hrávání střih a pře

vání videa

� pod

pokličkou

Intelu �

závislo

st na Intern

etu � Epson

Perfec

tion V700

pro gramů test pro

JED

rity Suite

NÁ

nos Secu

9 � Joost a Roxio Nero 7 Photo �

ROV PAPÍ

5 Sk � číslo � 109 XVIII 69 Kč � ročník rok 2007

Click! 5

YTN

TÁ L N

a ání vide zpracov

JEDI

TV

ZB Á NE

GI V DI OST

06

CLICK!

� číslo 6 ročník XVIII

AŤTE SI

69 Kč � 109 rok 2007 Sk

PŘEDPL

INY

6 � 2007

OVÉ NOV

� 2007

SOFTWAR

Sluchátka k předplatnému obdržíte pouze tehdy, pokud si předplatné objednáte prostřednictvím níže uvedených kontaktů. Do mailu nezapomeňte uvést „PŘEDPLATNÉ + SLUCHÁTKA“

Americký výrobce sluchátek Koss patří k nejuznávanějším v oboru. K dispozici je mnoho modelových řad, rozdělených dle cílové skupiny a určení jejích použití. Řada UR je určena zejména pro domácí uživatele, s vyššími nároky na kvalitu, pro milovníky hudby i náruživé počítačové hráče. Model UR/10 jsou lehká sluchátka s velkými uzavřenými koženkovými náušníky, které nabízejí nečekaně vysokou kvalitu zvuku. Náušníky mají průměr přibližně 5 cm. Kvalita poslechu je dána maximálním zkreslením pouhých 0,5 % a citlivostí 94 dB (SPL), sluchátka disponují kmitočtovým rozsahem 60Hz – 20 kHz a impedancí 32 Ohm. Špičková sluchátka ve černostříbrném provedení o hmotnosti pouhých 122 gramů mají jednoduchý přívodní kabel o délce 1,25 metru, zakončený 3,5 mm konektorem.

A jak si můžete magazín Click! předplatit? E–mailem: [email protected], nebo kontaktujte vydavatelství na tel. 286 891 278. Nabídka platí do vyprodání zásob a neplatí pro SR. V případě zrušení předplatného v průběhu roku Vám bude cena dárku nafakturována.

Sony H9 Jediný, který kdy budete chtít ...nebo pot�ebovat � � � � � � � �

Rozlišení 8,1 megapixel� O b j e k t i v C a r l Z e i s s s 1 5 � z o o m e m ( e k v. 3 1 - 4 6 5 m m ) V ý k l o p n ý 3 ” ( 7 , 6 c m ) L C D d i s p l e j s re á l n ý m n á h l e d e m Optická stabilizace obrazu M a n u á l n í a p � e d n a s t a v e n é re ž i m y n a p � . S p o r t F u l l H D 1 0 8 0 v ý s t u p p ro o p t i m á l n í z o b r a z e n í n a T V B i o n z p ro c e s o r s f u n k c í ro z p o z n á v á n í o b l i � e j � Night Shot (No�ní snímání)

více informací na www.sony.cz Doporu�uje

, nejprodávan�jší fotomagazín v �eské republice

Zdroj: Kancelá� ov��ování nákladu tisku, ABC �R

fotoakademie Vše, co jste si přáli vědět o fotografování srozumitelně, zajímavě a názorně Roman Pihan Jan Březina Jiří Vítek

Recommend Documents