Příspěvek ze sborníku Kirchenreform, Paul M. Zulehner a Andreas Heller (ed.), Vídeň 1998
Fórum rozhovorů o budoucnosti církve Aktuální příklad církevní krizové intervence Na přelomu let 1997/1998 se díky různým procesům uvnitř katolické církve v Rakousku dostalo do centra veřejného zájmu následující: po rozruchu, který způsobila Instrukce k otázce spolupráce laiků na službě kněží“ v listopadu následoval neobyčejný dopis innsbruckého diecézního biskupa Stechera, který byl nanejvýš kontroverzně diskutován. Krizový scénář dospěl ke svému vrcholu, když naproti tomu kardinál Hans Hermann Groer vznesly nové výtky týkající se sexuálního obtěžování. Z pochopitelné starosti o situaci a obraz církve na veřejnosti odstartovala rakouská Katolická akce (KAÖ) v lednu 1998 iniciativu s názvem Diskuzní fórum o budoucnosti církve. Bylo pozváno na 20 odborníků a zkušených křesťanů z oblasti církve, politiky, vědy a médií, aby v průběhu několika dní společně analyzovali problémy a hledali možné cesty z krize. Vedle tohoto základního úkolu bylo cílem iniciativy vypracovat
opatření
pro
úspěch
právě
započatého
celorakouského
„Dialogu
pro
Rakousko“. Měl tak být dán signál toho, že kromě mediálních osobností existují i osobnosti, které se starají o církev a přebírají za ni zodpovědnost. Výsledky fóra rozhovorů byly ihned dány k dispozici církevnímu vedení a různým laickým organizacím a byly s nimi diskutovány, a to ve formě kulatého stolu, jehož se účastnili zástupci biskupské konference, Fóra rozhovorů, KAÖ, Pracovní skupiny katolických spolků a platformy „Wir sind Kirche - My jsme církev“. Veřejnosti byly představeny výsledky fóra rozhovorů s následnou tiskovou zprávou po vnitrocírkevní debatě. Text se nechápe jako důkladná analýza církevní situace v Rakousku, nýbrž jako okamžitá reakce v kontextu kritické situace. Členové 1 Fóra rozhovorů o budoucnosti církve přijímají jako dospělí křesťané právo a povinnost nabídnout KAÖ, církevnímu vedení a všem odpovědným osobám návrhy řešení 2 aktuální (krizové) situace. Máme velkou starost a rakouskou církev a doufáme, že naše apely a přání budou přijaty jako podpora. Členové Fóra rozhovorů o budoucnosti církve jsou církevnímu vedení k dispozici pro další rozhovory, pokud si to budou přát.
1
Dr. E. Busek, P. J. Cascales, B. Coudenhove-Kalergi, Dr. F. Csoklich, Dr. H. Feichtlbauer, univ. profesor Dr. J. Figl, sestra představená Chr. Gleixner, Dkmf H. Karner, F. Küberl, E. Leitenberger, Mgr. E. Petrik, univ. prof. dr. B. Primetshofer, Dr. G. Sperl, Dr. M. Stowasser, Dr. E. Struppe; dokumenty: Dr. L. Müller; univ. prof. DDr. Paul M. Zulehner; účastníci ze strany KAÖ: Dr. Chr. Friesl, Dr. L. Derschmidt, Dr. O. Friedrich, P. E. Rauch, Mgr. R. Steiner. 2 Výsledky zde dokumentované se nechápou jako formulované závěry. Spíše jsou návrhy, které byly v následných úvahách rozpracovány.
1
Příspěvek ze sborníku Kirchenreform, Paul M. Zulehner a Andreas Heller (ed.), Vídeň 1998
Analýza Hlavním cílem katolické církve je dát věrohodné, dialogické a angažované křesťanské odpovědi na ústřední otázky lidí: na otázku po bytí člověka i Boha. Poselství Ježíše Krista je ústředním bodem jejího jednání. Věrohodné zvěstování je však možné jen tehdy, když současná krize bude ode všech a v celém svém rozsahu přijata a vzata vážně a společně řešena cílenou reformou. Krize církve má více rozměrů: 1. Krize věrohodnosti: Uvnitř i vně církve narážíme na velkou skepsi ohledně vyjádření biskupských nebo jiných míst k aktuálním problémům („případ Groer“, zacházení s dopisem biskupa Stechera, dopisy kardinála Ratzingera). Téměř se nedaří prezentovat veřejnosti obraz církve orientované na budoucnost. Mnozí věřící jsou znejistěni. Ne kvůli tomu, že existují spory, ale jakým způsobem se vedou. Mnozí se stali lhostejnými vůči církvi, která je nevěrohodná a rozhádaná. I mnozí aktivní laici a kněží jsou zděšeni aktuálním průběhem. Mnozí mlčí ze strachu, mnozí z rezignace – protože nemohou nic změnit. 2. Krize stylu: členové církve i veřejnost mají právo na informace a jasná vyjádření. Disciplinárními opatřeními se dnes nedají řešit konflikty ani vést dialog. I církevněpolitická tajná diplomacie je nepřiměřená moderní společnosti. Tu a tam dráždí i tvrdost výměny názorů: biskupové, ale také KVB (Kirchevolksbegehren – Požadavky církevního lidu) argumentují částečně agresivně. 3. Krize autority: církev nemůže ignorovat vývoj laiků ve zralé křesťany s autonomním svědomím. Ani zákazy učitelského úřadu nemohou vývoj zvrátit. Autorita může být zpochybněna, ale musí být věrohodná. 4. Komunikační krize: Církev se nemůže odtahovat od mediální skutečnosti. Biskupové na veřejnosti reprezentují církev. Mnozí věřící jsou zklamáni a překvapeni, když se většina biskupů brání mediální otevřenosti a zastávají nejasné postoje. Dnes dominují opatření k zabránění dialogu a rozvoje. Konflikty jsou zlehčovány a rychle žehleny. Jednota je požadována, rozličnost potlačována. 5. Krize vedení: zásada jednomyslnosti a polarizace uvnitř biskupské konference ochromují její schopnost jednat. Z jednohlasnosti se stala „nehlasnost“. Problémy nemohou být řešeny, dochází k problémové zácpě. Církev se stává neschopnou jednat. Mnozí pracovníci církve jsou otrávení.
2
Příspěvek ze sborníku Kirchenreform, Paul M. Zulehner a Andreas Heller (ed.), Vídeň 1998
6. Krize rakouské církve: Rakouská církev je toho času jen stínem. Diecézní provincionalismus - při veškerém významu diecézní církve a její legitimní autonomie – ochromuje církev. Je možno proti sobě postrčit jednotlivé diecéze a tím je zneškodnit. 7. Krize společenskopolitická: Vnitrocírkevní ochromení vede k rapidní ztrátě významu na poli společenskopolitických otázek. Církev je oslabena; již není jedinou, kdo nabízí smysl. Lidé hledají duchovní péči a náboženství, stále méně však církev. Hrozí jí ztráta společenského významu. Nevyřešené vnitrocírkevní konflikty zesilují trend až ke krizi víry. Každý tento rozměr krize je výzvou pro církev. Jak může dostát svému vlastnímu úkolu? Jak může uplatňovat milosrdenství? Jak zprostředkovává Ježíšovo poselství? Pokud se na tyto otázky nenajdou odpovědi, stane se církev mýtem ztuhlého systému, symbolem umlčení a útlaku. Zásadní opatření Pravdomluvnost je na pořadu dne. Nejbližším cílem je záchrana dialogu pro Rakousko, obecným cílem je vyjasnění otázky, jak se všichni křesťané, přes rozdílná chrismata, mohou partnersky podílet na evangelizačním úkolu církve. K tomu patří také téma rozdělení moci v církvi. Hodnověrnost, styl a komunikace: je třeba „kultury dialogu“, uvnitř stejně jako vně. Dialog neznamená ani poučování, ani boj o pravdu. Výměna názorů v církvi, ale také „Dialog pro Rakousko“, musejí být vedeny transparentně. Protikladný názor by měl být přijímán jako „loajální opozice“. Vedení: Veřejnost se zajímá o výsledky jednání biskupské konference jako vedení rakouské církve. Pokud nebudou žádné společné výsledky, navrhujeme, aby se biskupové vyjádřili jako jednotlivci (schopnost být disidentem). Komunikace s Římem: Myslíme si, že biskupové nemají pouze za úkol transportovat úkoly z Říma do Rakouska, ale že komunikace musí probíhat oběma směry: úkoly, starosti a přání věřících by měly být předávány do Říma. Co se týče pastorační nouzové situace, je třeba proti Římu argumentovat regionálními modely. Rakouská církev: V církvi musí být opět zřetelná rakouská dimenze. Veřejnosti, i KVB, však je třeba ozřejmit, že rakouská církev je přetížena mnoha otázkami. Všichni zúčastnění by měli akceptovat, že tento proces znamená dlouhou cestu. Vývoj by však biskupy neměl být brzděn nebo znemožněn. Jasné vize a nová témata: střednědobým úkolem je zpracování vzájemných zranění a nemocí a pohled do budoucnosti. Proto je také nutno přiměřeně reagovat na otázky po náboženství. Je třeba – i ze strany KAÖ – sebevědomého a pozitivního postoje a
3
Příspěvek ze sborníku Kirchenreform, Paul M. Zulehner a Andreas Heller (ed.), Vídeň 1998
výpovědi, čím církev je a chce být. Nová témata by však neměla sloužit k tomu, aby se staré nevyřešené problémy zametly pod koberec. Konkrétní opatření Očekáváme a doufáme, že proti krizi církve budou co možná nejrychleji nasazena konkrétní opatření. Základem je symbolický charakter těchto opatření. Veřejnost musí církev slyšet, vidět a rozumět jí. Církev a veřejnost Biskupové jsou pro širokou otevřenost církve. V současné situaci by věrohodnost celé církve zachránilo přiznání vlastního selhání. Potřebujeme znamení smíření. Přiměřené zacházení s médii a veřejností: biskupská konference potřebuje profesionální koncepci pro prezentaci rakouské církve na veřejnosti. Silné stránky církve by mohly být lépe prezentovány, mediální práce by mohla být částečně utvářena i ekumenicky. Přitom musí být vzata vážně i necírkevní veřejnost. Biskupové i laici musí společně najít cesty, jak zobrazit na veřejnosti pluralitu uvnitř církve. K tomu je třeba důvěry biskupů v odborníky, teology i laiky, kteří se vyjadřují k církevním tématům. Členové Fóra rozhovorů navrhují KAÖ ustavení „rady moudrých“, jak to již bylo veřejnosti vícekrát slíbeno. Členy této rady by neměli být církevní funkcionáři, ale zvolení odborníci, kteří podporují církev. Rada by nedisponovala jinou mocí než mocí slov, které se legitimují kvalitou obsahu. I tato rada by mohla veřejnosti sloužit k identifikaci a ukazovat různorodost církve. Dále je navrhováno vyslání předních katolíků z politiky, hospodářství, umění a vědy pod vedením posledních tří prezidentů KAÖ do Říma. Ti by měli kardinály Ratzingera a Sodana informovat o situaci v Rakousku ze svého hlediska.K tomu by měla KAÖ formulovat prohlášení, ve kterém by zhodnotila aktuální situaci církve ze svého pohledu. Znamenitý výkon papeže na Kubě by přitom neměl být zapomenut. Dialog pro Rakousko Proces dialogu by se měl týkat celé církve. Neměly by z něho být vyloučeny osoby ani témata. Každé vymezení se platí ztrátou důvěryhodnosti a odporuje duchu dialogu. KAÖ se chápe jako zprostředkovatelka v procesu dialogu mezi biskupskou konferencí a KVB. Členové Fóra rozhovorů jsou toho názoru, že dialog se může zdařit, pokud budou splněna následující kritéria: KVB bude oficiálně lépe začleněna do procesu dialogu. To platí jak pro zasedání, tak pro setkání delegátů.
4
Příspěvek ze sborníku Kirchenreform, Paul M. Zulehner a Andreas Heller (ed.), Vídeň 1998
Odborná zasedání k vnitrocírkevním tématům (např. biskupská jmenování, nové sňatky rozvedených, homosexualita; evangelická rada) by se měly dít v rámci dialogu a být zhodnocena co do významu. Redakce pracovních textů a volba tématických oblastí by měly být transparentní. Proces dialogu i setkání delegátů by měly mít transparentní jednací řád srovnatelný s diecézními fóry ve Vídni a Salzburgu. Nemusí být závěry, spíše však hlasování se spočítanými výsledky. Adresáti hlasování (laici, biskupové, Řím) musejí být jasní. Platforma Wir sind Kirche by měla být přiměřeným způsobem pozvána k setkávání delegátů. Tato kritéria jsou podle názoru Fóra rozhovorů předpokladem pro úspěch „Dialogu pro Rakousko“. Pokud se nepodaří integrace KVB, zkrachuje i dialog. To poškodí celou církev, a to především na veřejnosti.
5
