FONETIKA A FONOLOGIE I

FONETIKA A FONOLOGIE I.

Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Jana Tichá. Dostupné z Metodického portálu www.sstrnb.cz/sablony, financovaného z ESF a státního rozpočtu ČR. Provozováno Střední školou technickou a řemeslnou Nový Bydžov.

AUTOR

Mgr. Jana Tichá

DATUM VYTVOŘENÍ

7. 9. 2012

ROČNÍK

3. ročník

TEMATICKÁ OBLAST

Český jazyk a literatura

PŘEDMĚT

Český jazyk

KLÍČOVÁ SLOVA

Fonetika, fonologie, ortofonie, ortoepie, mluvidla,

ANOTACE

METODICKÉ POKYNY

hlásky, spodoba znělosti Žáci se v prezentaci seznámí se strukturou fonetiky a základy fonologie, jejími pojmy, zvukovými prostředky a jejich využití. V tomto oddíle především se zvukovou stránkou jazyka, rozdělením hlásek a spodobou znělosti. Výklad bude doplněn procvičováním. Prezentace je určena k výkladu o fonetice a fonologii.


• Fonetika = věda zabývající se zvukovou stránkou jazyka (jak slova slyšíme) • Fonologie = věda zabývající se fonémy (viz níže) • Ortofonie = soubor a popis zásad správné artikulace hlásek • Ortoepie = soubor norem, pravidel spisovné výslovnosti hlásek, skupin hlásek a vět Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Jana Tichá. Dostupné z Metodického portálu www.sstrnb.cz/sablony, financovaného z ESF a státního rozpočtu ČR. Provozováno Střední školou technickou a řemeslnou Nový Bydžov.

• Hlásky • základní jednotka fonetiky, zaznamenávají se písmeny • Foném • základní jednotka fonologie, nejmenší jazyková jednotka schopná rozlišit význam slova (př. pere – bere, domu – domů)


Mluvidla a řeč Základní složky mluvení: a) dýchání b) tvorba hlasu c) článkování Mluvidla = ústrojí k tvoření artikulované řeči Chvění výdechového vzduchu vnímáme jako zvuk. Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Jana Tichá. Dostupné z Metodického portálu www.sstrnb.cz/sablony, financovaného z ESF a státního rozpočtu ČR. Provozováno Střední školou technickou a řemeslnou Nový Bydžov.

• Dýchací – plíce a dýchací cesty, hrudník, bráníce – vznikne výdechový proud vzduchu • Hlasové - hrtan, hrtanový příklůpek, hlasivky (napínají se nebo povolují, sbližují nebo oddalují) – výdechovým proudem z plic se rozkmitají = vznikne tón hlasu • Artikulační – rezonanční dutiny (ústní, nosní, …), hrtan a artikulační orgány aktivní = jazyk, rty, a pasivní = zadní patro, přední patro, dásně, zuby – hlas se přetváří na řeč http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Mluvidla.png Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Jana Tichá. Dostupné z Metodického portálu www.sstrnb.cz/sablony, financovaného z ESF a státního rozpočtu ČR. Provozováno Střední školou technickou a řemeslnou Nový Bydžov.

Soustava českých hlásek

• Samohlásky

neboli vokály, mají povahu tónů. Podle místa artikulace je v češtině dělíme na: • přední (i, í), střední (e, é, a, á, o, ó), zadní (u, ú) • vysoké (i, í, u, ú), středové (e, é, o, ó), nízké (a, á) všech 10 českých sam. (tj. 5 krátkých a 5 dlouhých) a 3 dvojhlásky se považují za samostatné fonémy: • krátké: a, e, i, o, u • dlouhé: á, é, í, ú; ó • dvojhlásky (diftongy): v domácích slovech [ou] a v citoslovcích a přejatých slovech [au] a [eu]


• Souhlásky • neboli konsonanty, ve sluchovém dojmu převažuje šum. • dělíme je: na tvrdé (h, ch, k, r, d, t, n), měkké (ž, š, č, ř, c, j, ď, ť, ň), obojetné (b, f, l, m, p, s, v, z) • dále - podle místa artikulace , způsobu artikulace, průchodu dutinou, • a podle účasti hlasivek – znělé (hlasivky kmitají) : b, d, ď, g, z, ž, h, v, l, r, m, n, ň, j – neznělé (bez účasti hlasivek): p, t, ť, k, s, š, c, č, f, ch, x • párové b - __, d -__, ď -__, h -__, v -__, z -__, ž -__, v přejatých slovech též g -__ • nepárové l, r, m, n, ň, j http://cs.wikipedia.org/wiki/Hl%C3%A1ska Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Jana Tichá. Dostupné z Metodického portálu www.sstrnb.cz/sablony, financovaného z ESF a státního rozpočtu ČR. Provozováno Střední školou technickou a řemeslnou Nový Bydžov.

Spodoba znělosti

Dochází k ní, když se ve slově setkají dvě souhlásky párové, lišící se znělostí. • O tom jak budeme vyslovovat skupinu souhlásek rozhoduje poslední souhláska. • loďka – k je neznělá, ď je znělá => vyslovujeme nezněle jako [loťka] • sbírat – s neznělé, b znělé => [zbírat] • souhlásky párové na konci slova se vždy vyslovují nezněle => ztráta znělosti. Sud – [sut] Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Jana Tichá. Dostupné z Metodického portálu www.sstrnb.cz/sablony, financovaného z ESF a státního rozpočtu ČR. Provozováno Střední školou technickou a řemeslnou Nový Bydžov.

Použité zdroje Sochrová, Marie: Český jazyk v kostce, Havlíčkův Brod: Fragment, 2007. ISBN – 80-253-0189-0 http://www.cesky-jazyk.cz/slovnicek-pojmu/zvukova-stranka-jazyka/ http://jazyk-cz.blogspot.com/2008/11/zvukov-strnka-jazyka.html http://cs.wikipedia.org/wiki/P%C5%99%C3%ADklonka http://cs.wikipedia.org/wiki/P%C5%99%C3%ADzvuk http://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Ce%C5%A1tina http://cs.wikipedia.org/wiki/Hl%C3%A1ska


FONETIKA A FONOLOGIE I

Recommend Documents