Univerzita Karlova v Praze Přírodovědecká fakulta karedra sociální geografie a regionálního rozvoje Studijní program: Demografie Studijní obor: Demografie–sociální geografie
Radek Opička
Folklorní cestovní ruch, případová studie Chodsko Folklore Tourism, Case Study of Chodsko Bakalářská práce
Praha 2012 Vedoucí bakalářské práce: RNDr. Dana Fialová, Ph.D.
Prohlášení Prohlašuji, že závěrečnou práci zpracoval samostatně a že jsem uvedl všechny použité informační zdroje a literaturu. Tato práce ani její podstatná část nebyla předložena k získání jiného nebo stejného akademického titulu.
V Praze, 20.8.2012
Podpis …..................................
2
Poděkování Rád bych poděkoval na tomto místě vedoucí mé bakalářské práce RNDr. Daně Fialové, Ph.D. za její cenné rady, trpělivost a věnovaný čas. Dále bych poděkoval své rodině a svým nejbližším za podporu během studia a cenné rady při psaní této práce.
3
Abstrakt Cílem této práce je vymezení folklorního cestovního ruchu a určení prosotorového rozložení a koncentrace folklorního cestovního ruchu. Dále se věnuji charakteristice sociálního kapitálu jakožto aspektu rozvoje folklorního cestovního ruchu. Blíže nastiňuji taktéž vliv cestovního ruchu na sociokulturní prostředí. Tyto své teoretické poznatky poté aplikuji na region Chodska, který se snažím vymezit prostřednictvím několika různých pohledů. Významnou roli v rámci folklorního cestovního ruchu na Chodsku zaujímají národopisné Chodské slavnosti v Domažlicích, kterým se též blíže věnuji. Dále se věnuji v případové studii charakteristice návštěvníka Chodska. Klíčová slova: folklór, cestovní ruch, sociální kapitál, sociokulturní prostředí, Chodsko
4
Abstract Definition of folklore tourism and determing of folklore tourism spatial distribution and concentration are objectives of my work. Further, I devote to characteristics of social capital as the aspect of folklore tourism development. I outline further touristic influences to sociocultural environment. Thereafter, I apply these teoretic knowledges to Chodsko region, which I try to define through several different views. Chod etnographic festival in Domažlice occupy an important role in the folklore tourism in Chodsko region, therefore I devote to this etnographic festival further. Further, I devote to characteristics of Chodsko region visitors in the case study. Key words: folklore, tourism, social capital, sociocultural environment, Chodsko
5
OBSAH Seznam použitých zkratek ..................................................................................................... 8 Seznam příloh ......................................................................................................................... 9 1 Úvod .................................................................................................................................... 11 2 Diskuze literatury a teoretické zarámování .................................................................... 14 2.1 Diskuze literatury .................................................................................................. 14 2.2 Teoretické zarámování .......................................................................................... 16 2.2.1 Cestovní ruch ......................................................................................... 16 2.2.2 Folklór .................................................................................................... 22 2.2.3 Sociální kapitál ...................................................................................... 23 2.2.4 Vliv cestovního ruchu na sociokulturní prostředí ................................. 26 2.2.5 Folklorní cestovní ruch ......................................................................... 31 3 Metodika a zdroje dat ...................................................................................................... 33 3.1 Metodika ............................................................................................................. 33 3.2 Zdroje dat ........................................................................................................... 34 4 Případová studie ............................................................................................................... 35 4.1 Vymezení území Chodska ................................................................................... 35 4.2 Chodský folklór a tradice .................................................................................... 36 4.3 Cestovní ruch na území Chodska ....................................................................... 38 4.3.1 Předpoklady cestovního ruchu na území Chodska .............................. 38 4.3.2 Profil návštěvníka Chodska ................................................................. 40 4.4 Sociální kapitál jako aspekt rozvoje folklorního cestovního ruchu na území Chodska .................................................................................................... 43 4.5 Rizika cestovního ruchu pro sociokulturní prostředí Chodska .......................... 45 4.6 Folklorní cestovní ruch na území Chodska ....................................................... 47 4.6.1 Historie, vývoj a charakteristika národopisných slavností a folklorních festivalů na území Chodska .................................................... 47 4.6.2 Historie, vývoj a charakteristika národopisných a folklorních souborů a spolků na území Chodska ...................................... 50 4.6.3 Postavení folklorního cestovního ruchu na Chodsku v rámci České republiky ............................................................................... 51
6
4.6.4 Postavení folklorního cestovního ruchu v rámci cestovního ruchu na území Chodska .............................................. 52 5 Závěr ............................................................................................................................... 53 Seznam literatury a zdrojů ............................................................................................... 54 Přílohy
7
Seznam použitých zkratek ČR
Česká republika
ČSÚ
Český statistický úřad
SLDB
Sčítání lidu, domů a bytů
SARS
Severe Acute Respiratory Syndrome, těžký akutní respirační syndrom
ČGS
Česká geografická společnost
CHKO
Chráněná krajinná oblast
8
Seznam příloh Seznam map Mapa č. 1: Místo trvalého bydliště návštěvníků Chodska v roce 2005 Mapa č. 2: Místo trvalého bydliště návštěvníků Chodska v roce 2006 Mapa č. 3: Relativní zastoupení folklorních festivalů v jednotlivých okresech ČR v roce 2011 Mapa č. 4: Relativní zastoupení folklorních souborů v jednotlivých okresech ČR v roce 2011 Mapa č. 5: Relativní zastoupení folklorních festivalů v jednotlivých krajích ČR v roce 2011 Mapa č. 6: Relativní zastoupení folklorních souborů v jednotlivých krajích ČR v roce 2011 Mapa č. 7: Centra národopisné činnosti na Chodsku v letech 1885 – 1914 Mapa č. 8: Centra národopisné činnosti na Chodsku v letech 1915 – 1939 Mapa č. 9: Centra národopisné činnosti na Chodsku v letech 1940 – 1949 Mapa č. 10: Centra národopisné činnosti na Chodsku v letech 1950 – 1959 Mapa č. 11: Centra národopisné činnosti na Chodsku v letech 1960 – 1969 Mapa č. 12: Centra národopisné činnosti na Chodsku v letech 1970 – 1979 Mapa č. 13: Centra národopisné činnosti na Chodsku v letech 1980 – 1989 Mapa č. 14: Turisitcko rekreační funkce obcí bývalého okresu Domažlice Mapa č. 15: Turisticko rekreační zatížení obcí bývalého okresu Domažlice Mapa č. 16: Administrativní členění obcí bývalého okresu Domažlice k 1.3.2001 Mapa č. 17: Kraje a okresy ČR k 1.1.2007 Mapa č. 18: Dopravní omezení v centru Domažlic během Chodských slavností v roce 2009
Seznam tabulek Tab. č. 1: Vybrané definice sociálního kapitálu Tab. č. 2: Místo trvalého bydliště návštěvníků Chodska v roce 2005 a 2006 Tab. č. 3: Folklorní soubory a folklorní festivaly v okresech a krajích ČR v roce 2011 Tab. č. 4: Turisticko rekreační funkce a zatížení obcí bývalého okresu Domažlice v roce 2011
Seznam grafů Graf č. 1: Struktura programu Chodských slavností v letech 1955 – 1960 Graf č. 2: Struktura programu Chodských slavností v letech 1961 – 1970 Graf č. 3: Struktura programu Chodských slavností v letech 1971 – 1980
9
Graf č. 4: Struktura programu Chodských slavností v letech 1981 – 1990 Graf č. 5: Struktura programu Chodských slavností v letech 1991 – 2000 Graf č. 6: Struktura programu Chodských slavností v letech 2001 – 2011
Seznam obrázků Obr. č. 1: Chodské slavnosti – scéna na náměstí Míru u Dolejší brány Obr. č. 2: Chodské slavnosti – scéna v zahradě pod Chodským hradem Obr. č. 3: Chodské slavnosti – staročeský trh na náměstí Míru Obr. č. 4: Chodské slavnosti – stánek s výrobou chodské keramiky Obr. č. 5: Chodské slavnosti – pouťové atrakce na Sokolišti v Benešově ulici Obr. č. 6: Vavřinecká pouť na Veselé hoře u Domažlic
10
1 Úvod Cestovní ruch zažívá za poslední půlstoletí nebývalý nárůst svého významu v rámci celého světového hospodářství a stává se jakýmsi společenským a ekonomickým fenoménem současného životního stylu (Vágner 2005). Neustále dochází k zvyšování jeho vlivu nejen na již zmíněné světové hospodářství (nemalý je jeho podíl na tvorbě hrubého domácího produktu), ale s jeho vlivem se můžeme setkávat jak ve fyzickogeografické sféře (ekologické dopady), tak i ve sféře socio-ekonomické, zde se jedná především o dopady ekonomické a sociální (Vágner 2011). Svým významem na globální ekonomiku se řadí na úroveň vojenského, leteckého, petrochemického, automobilového průmyslu, pojišťovnictví a bankovnictví (Vágner 2005) a jedná se o nejdynamičtěji se rozvíjející oblast světového hospodářství (Vágner 2011). Jedním z největších přínosů cestovního ruchu pro globální ekonomiku je neustálý nárůst pracovních příležitostí. Dnes se podíl počtu lidí pracujících v cestovním ruchu pohybuje okolo šesti až sedmi procent všech ekonomicky aktivních obyvatel na světě. Na lokální a regionální úrovni největší roli sehrává počet přijíždějících turistů, jelikož vysoký počet těchto přijíždějících má pozitivní vliv na místní rozpočty, příjmy státního rozpočtu, platební bilanci státu a díky těmto kladným dopadům dochází k dalšímu rozvoji investičních aktivit v daném regionu. Neopomenutelný je sociálně-kulturní přínos cestovního ruchu pro zachování kulturních tradic a specifik, navíc posiluje regionální identitu místních obyvatel (Vágner 2011). Současný vývoj cestovního ruchu v krátkodobém i dlouhodobém horizontu je negativně ovlivňován mnohými hrozbami a riziky, mezi které lze zařadit především globální ekonomickou a finanční krizi, různá politická rizika (například nebezpečí teroristických útoků, občanských nepokojů a válek), hrozby přírodních katastrof, jako například hurikány, záplavy, sopečné erupce, zemětřesení či nukleární katastrofy, a nebezpečí pandemických chorob, mezi které lze v posledních letech zařadit pandemie SARS, ptačí a prasečí chřipky (Vágner 2011). V důsledku těchto faktorů dochází v posledních letech ke zvýšení podílu domácího a sousedského cestovního ruchu, popřípadě zvyšování podílu prodloužených víkendů „city breaks“, kdy účastníci této nové formy cestovního ruchu využívají nízkonákladovou leteckou dopravu. Za další následek těchto faktorů je považována změna upřednostňování kvality destinace před kvantitou, kdy masový cestovní ruch je pozvolna nahrazován alternativními formami trvale udržitelného cestovního ruchu, mezi které lze zařadit především aktivní, vzdělávací a venkovský cestovní ruch (Vágner 2011). Folklórní cestovní ruch lze taktéž zařadit mezi tyto alternativní formy. Úzce souvisí s již
11
zmíněnými formami cestovního ruchu, a to především s venkovským a vzdělávacím cestovním ruchem. V odborné literatuře je tato problematika poněkud opomíjena. Pásková, Zelenka (2002) definují folklorní cestovní ruch jako formu cestovního ruchu, která zahrnuje návštěvy představení a festivalů zabývajících se folklórem nebo zájezdy za folklórem v jednotlivých regionech. V mé práci jsem se zabýval problematikou vymezení území Chodska, jelikož toto území se vymezuje pokaždé jinak (historické, etnografické a vymezení z pohledu cestovního ruchu), dále problematikou toho, kam se koncentrují předpoklady cestovního ruchu na okrese Domažlice a jak vypadá profil návštěvníka této oblasti. Důležité bylo též zmínit, jaké jevy a procesy spjaté s cestovním ruchem mohou ovlivnit sociokulturní prostředí Chodska. Stěžejním výzkumem v rámci mé práce se stal výzkum historie a vývoje folklorních souborů, národopisných spolků, národopisných slavností a folklorních festivalů na území Chodska a postavení folklorního cestovního ruchu na Chodsku v rámci jak celé České republiky, tak i v rámci území Čech. Dále bylo mým cílem zhodnotit postavení folklóru v rámci programu nejvýznamnější folklórní akce na území Chodska, Chodských slavností, během historie této akce. V rámci mé případové studie jsem se pokusil odpovědět na několik následujících výzkumných otázek či hypotéz:
Předpoklady cestovního ruchu na Chodsku se koncentrují do oblasti nejbližšího okolí města Domažlic a 11 tradičních chodských vesnic.
Návštěvník Chodska pochází z nejbližšího okolí (Plzeňský kraj), blízkého okolí (Jihočeský, Středočeský a Karlovarský kraj) a Prahy.
Chodsko v rámci folklórního cestovního ruchu hraje důležitou roli na území Čech, nikoliv však na území celé České republiky - lze předpokládat dominanci tradičních moravských folklórních oblastí jako například Podluží, Slovácko (Dolňácko a Horňácko) a Valašsko.
Jaké změny prodělal program Chodských slavností, nejvýznamnější národopisné slavnosti na území Chodska, s důrazem na zastoupení folklórně zaměřených vystoupení?
Kam se během historického vývoje koncentrovalo národopisné a folklórní dění na území Chodska prostřednictvím existence významných a méně významných národopisných spolků a souborů? Struktura mé práce má následující podobu. První kapitola se zabývá odůvodněním výběru
tématu, přiblížením této problematika v rámci široké problematiky cestovního ruchu, vymezením základních cílů práce a definováním výzkumných otázek a jednotlivých hypotéz. Druhá kapitola je věnována odborné literatuře zabývající se problematikou cestovního ruchu, folklóru, vlivu cestovního ruchu na sociokulturní prostředí a folklórního cestovního ruchu. Tato kapitola nastiňuje 12
teoretické zarámování celé práce. V třetí kapitole je zachycen postup mé práce, metodika výzkumu a přiblížení hodnocení výzkumu. Čtvrtá kapitola se zabývá aplikací znalostí a poznatků na modelové území Chodska. Hlavní část mé práce v rámci případová studie řeší historii a vývoj národopisných souborů a folklórních festivalů a jejich postavení v rámci celé České republiky. Pátou a poslední kapitolou je závěr, který shrnuje veškeré výsledky a poznatky a v rámci kterého odpovídám na vyřčené výzkumné otázky a hypotézy.
13
2 Diskuze literatury a teoretické zarámování 2.1 Diskuze literatury Problematika folklórního cestovního ruchu je v odborné literatuře poněkud opomíjena. Proto bylo v mé práci zapotřebí vymezit pojem folklórního cestovního pomocí syntézy odborných prací věnujících se problematice cestovního ruchu a folklóru včetně dostupných informačních zdrojů na internetu. První odbornou publikací, která mi pomohla zorientovat se v problematice geografie cestovního ruchu, byla kniha autorů V. Štěpánka, L. Kopačky a J. Šípa z roku 2001, jejíž název je Geografie cestovního ruchu. Pomocí této publikace jsem definoval cestovní ruch a vymezil druhy a formy cestovního ruchu. Kromě toho se publikace zabývá i jednotlivými regiony v rámci cestovního ruchu v České republice a ve světě nebo vymezením předpokladů cestovního ruchu. Další knihou je Geografie cestovního ruchu, kterou napsal S. Mirvald (1996), pomocí které jsem zkonfrontoval vymezení forem cestovního ruchu dle autorů Štěpánka, Kopačky a Šípa s vymezením forem cestovního ruchu dle Mirvalda. Tato kniha je na rozdíl od předchozí publikace více teoretičtější a nezabývá se cestovním ruchem v jednotlivých regionech. Vystoupil a kol.
(2007) vytvořili publikaci Návrh nové rajonizace cestovního ruchu
České republiky, ve které se zabývají regionalizací cestovního ruchu prostřednictvím nových přístupů k této problematice. Výkladový slovník cestovního ruchu sepsaný M. Páskovou a J. Zelenkou (2002) definuje řadu termínů využívaných v cestovním ruchu. Pro moji práci jsem toto dílo využil k definování či vysvětlení pojmů jako cestovní ruch, folklór či folklórní cestovní ruch. Tato publikace je jednou z mála publikací, která se zmiňuje o problematice folklórního cestovního ruchu. Tento termín sice jen definuje, i tak pro mne znamenala velký přínos pro další směřování mé práce. Udržitelnost rozvoje cestovního ruchu je publikace vytvořená M. Páskovou (2009), která řeší možnosti udržitelného rozvoje cestovního ruchu. Pro moji práci jsem z této knihy použil kapitolu týkající se problematiky vlivu cestovního ruchu na socio-kulturní prostředí dané turistické destinace a s tím spojených jevů a procesů. K vymezení problematiky folklóru jsem použil publikaci Kulturní regiony a geografie kultury, kterou napsali autoři E. Heřmanová a P. Chromý (2010). Tato publikace se zaobírá širokým tématem geografie kultury a vymezování kulturních regionů v České republice. Velmi přínosná byla pro mne kapitola zabývající se folklórem a jednotlivými folklórními oblastmi Čech i Moravy. 14
Článek Trendy v cestovním ruchu napsaný J. Vágnerem (2005) mne seznámil se základními současnými trendy v cestovním ruchu. Řeší se v něm jednak cestovní ruch v České republice, stejně tak i cestovní ruch ve světě. Článek Vývoj cestovního ruchu, který vytvořil J. Vágner (2011), řeší význam cestovního ruchu v rámci světové ekonomiky, historii a vývoj cestovního ruchu od sedmnáctého či osmnáctého století, specifický vývoj cestovního ruchu v České republice a současné nebo perspektivní trendy ve světovém cestovním ruchu. Jiný kraj, jiný … kroj je článek od M. Turka (2007), který přibližuje místní folklór a zvyky v oblasti Moravy, a to především v oblasti Slovácka, Hané a Valašska. Pro moji práci byl tento článek užitečný z důvodu možnosti zachycení současného stavu folklóru a zvyků mimo území Čech. Článek E. Heřmanové (2006) Spletité cesty ochrany našeho kulturního dědictví mne seznámil s problematikou ochrany kulturního dědictví. V tomto článku se řeší současný stav ochrany kulturního dědictví v České republice, vztah společnosti ke kulturnímu dědictví a problém autenticity kulturního dědictví. Článek Krajina vyhledávaná, konzumovaná či tvořená cestovním ruchem?, který sepsali autoři M. Pásková a J. Zelenka (2006), řeší problematiku environmentálních a sociálních dopadů cestovního ruchu na krajinu a sociální prostředí. Pro moji práci byla užitečná v otázkách sociálních dopadů na prostředí, a to především v problematice autenticity prostředí, turistifikace, iritace nebo demonstračního efektu. Z regionální literatury jsem jako první použil publikaci Chodsko, Český les, kterou napsal B. Balatka (1987) a která se zaobírá popisem historie, fyzickogeografickou charakteristikou a přiblížením typických prvků chodské svébytnosti. Jedná se o publikaci, která mne seznámila se širokou geografickou a historickou charakteristikou oblasti Chodska. Pro mne velmi přínosná kniha 50 let Chodských slavností, kterou napsali J. Kuneš a J. Matějková (2005), zaznamenává padesátiletou historii Chodských slavností v Domažlicích, které se řadí mezi jedny z nejvýznamnějších národopisných slavností na území Čech. V této publikaci se nacházejí i jednotlivé programy slavností již od svého počátku v roce 1954. Starší publikace 30 let Chodských slavností od V. Závacké (1985) mne detailněji seznámila s historií a vývojem Chodských slavností za dob vlád komunistické strany v Československu včetně politických souvislostí. Muzeum Chodska (1991) vytvořilo publikaci Z historie národopisných skupin a souborů na Domažlicku, která zaznamenává více než stoletou historii folklórní a národopisné činnosti na území Chodska. Tato publikace postihuje vývoj této činnosti od roku 1885 do roku 1989 včetně 15
následného vytvoření jakýchsi etap vývoje národopisné činnosti na území Domažlicka či Chodska.
2.2 Teoretické zarámování 2.2.1 Cestovní ruch Na cestovní ruch je nahlíženo různými způsoby. Štěpánek, Kopačka, Šíp (2001) jej charakterizují jako alternativní nástroj regionální politiky s cílem dosáhnutí optimálního regionálního rozvoje aktivací zdrojů pocházejících z daného regionu. Vystoupil a kol. (2007) nahlíží na cestovní ruch nejprve jako využití volného času za nějakým účelem (rekreace, odpočinek), poté jako významné dynamické odvětví národního hospodářství. Pásková, Zelenka (2002) zmiňují ve své práci několik definic cestovního ruchu. Dle definice Světové obchodní organizace (World Trade Organisation) se jedná o aktivitu lidí, kteří cestují do lokalit, které se nenacházejí v místech jejich obvyklého prostředí, kteří pobývají v daných lokalitách maximálně po dobu jednoho roku z důvodu využití volného času nebo kteří cestují z důvodu sjednávání podnikatelských kontraktů. Autoři zmiňují i vlastní definici cestovního ruchu, kdy jde o komplexní společenský jev, jež se prolíná v mnoha oblastech a z mnoha hledisek, bez pevně stanovených hranic, zahrnující všechny jevy, vztahy a dopady v časoprostorovém kontextu a související s nárůstem mobility obyvatelstva, jež je motivována uspokojením potřeb obyvatel v oblasti využívání volného času, rekreace, cestování, poznávání a v sociální a kulturní oblasti. Cestovní ruch lze diferencovat dle různých kritérií na jednotlivé druhy cestovního ruchu. Jestliže daným kritériem bude délka trvání, lze hovořit o krátkodobém a dlouhodobém cestovním ruchu. Krátkodobý cestovní ruch lze dále rozdělit na jednodenní výletní cestovní ruch, který trvá pouze jeden den, a víkendový cestovní ruch, kerý trvá mezi dvěma a třemi dny. Dlouhodobý cestovní ruch trvá od jednoho týdne více a uskutečňuje se nejčastěji formou dlouhudobých pobytů, na které účastníci cestovního ruchu čerpají pracovní volno. Když jako kritérium zvolíme pohyb účastníka cestovního ruchu přes státní hranice, hovoříme o příjezdovém, výjezdovém a domácím cestovním ruchu. Příjezdový cestovní ruch, který můžeme taktéž pojmenovat incoming či aktivní cestovní ruch, zahrnuje všechny účastníky cestovního ruchu pocházející z cizího státního území, cizince, kteří překročili státní hranici daného státu. Tento druh cestovního ruchu aktivně zvyšuje devizové saldo, proto již zmíněný aktivní cestovní ruch. Výjezdový cestovní ruch, neboli outgoing či pasivní cestovní ruch, zahrnuje všechny účastníky cestovního ruchu z daného státu, kteří překročili státní hranici cizí země a vyjeli za cestovním ruchem do zahraničí. Tento druh cestovního 16
ruchu pasivně snižuje devizové saldo, proto již zmíněný pasivní cestovní ruch. Domácí cestovní ruch zahrnuje všechny účastníky cestovního ruchu z daného státu, kteří tráví svůj volný čas na území daného státu. Pakliže jako kritérium dosadíme rozložení cestovního ruchu v průběhu roku, mluvíme o celoročním, sezónním letním a sezónním zimním cestovním ruchu. Zvolíme-li jako kritérium organizovanost cestovního ruchu, hovoříme pak o organizovaném a neorganizovaném cestovním ruchu. Organizovaný cestovní ruch zahrnuje účastníky cestovního ruchu, kteří si zvolili pevně daný program s omezeným rozhodováním daných účastníků. Rozhodování o možnostech má ve svých rukou organizátor, který garantuje případné škody a řeší případné problémy. Neorganizovaný cestovní ruch zahrnuje účastníky cestovního ruchu, kteří si rozhodují sami o volbě místa, trasy a služeb, garantují si však sami rizika náslédků a škod a řeší sami případné problémy. Je-li kritériem výběr účastníků, lze hovořit o volném a vázaném cestovním ruchu. Volný cestovní ruch zahrnuje všechny účastníky cestovního ruchu, kteří se přihlásili. Vázaný cestovní ruch zahrnuje účastníky cestovního ruchu, kteří byli vybránií na základě předem daných kritérií, jako např. zaměstnanci podniku, členové odborů, lázeňská léčba (Štěpánek, Kopačka, Šíp 2001). Členíme-li cestovní ruch dle převládající činnosti účastníků cestovního ruchu, mluvíme pak o takzvaných formách cestovního ruchu. Toto členění je více subjektivní než-li členění na druhy cestovního ruchu, jelikož téměř každý autor literatury týkající se cestovního ruchu vymezuje formy cestovního ruchu odlišně dle vlastního uvážení. a) Pobytový cestovní ruch Tato forma cestovního ruchu je jedna z nejrozšířenějších forem rekreace. Účastník cestovního ruchu má za cíl zregenerovat své fyzické a psychické síly za pomoci sportování, koupání či vycházek a pobývá většinou pouze na jediném místě (Štěpánek, Kopačka, Šíp 2001). Mirvald (1996) tuto formu nazývá rekreačním cestovním ruchem s cílem „dosažení reprodukce fyzických a psychických sil“ (Mirvald 1996, s. 12). Na rozdíl od předešlých autorů rozšiřuje okruh aktivit vedoucí k již zmíněné reprodukci ještě o chataření, chalupaření a zahrádkaření. b) Poznávací cestovní ruch
Tuto formu cestovního ruchu charakterizuje Mirvald (1996) jako formu rekreace, kdy účastníci cestovního ruchu se zajímají o přírodu, dějiny, kulturu, techniku, systémy osídlení nebo ekonomické objekty z důvodu snahy o rozsáhlejší znalosti daného území. Štěpánek, Kopačka, Šíp 17
(2001) vymezují tuto formu cestovního ruchu cílem účastníků poznat přírodní a kulturní zajímavosti daného regionu. c) Kulturní cestovní ruch Jedná se o formu cestovního ruchu, kdy účastník cestovního ruchu má za cíl vyvolání prožitků a poznatků z uměleckých děl, památek a sbírek, architektury, kulturních tradic a etnografických zajímavostí (folklór, kroje, zvyky, architektura) či kulturních akcí (výstavy, slavnosti nebo festivaly) (Mirvald 1996). d) Sportovně-turistický cestovní ruch Tato forma cestovní ruchu je též někdy nazývána sportovním cestovním ruchem. Účastník cestovního ruchu při této formě aktivně udržuje kondici a vyvolává prožitky například z adrenalinových sportů. Řadíme sem aktivity jako například cykloturistiku, vysokohorskou turistiku, horolezectví, vodní turistiku, lyžování (vše můžeme nazývat aktivními formami sportovně-turistického cestovního ruchu) nebo divácká účast na velkých sportovních akcí (jedná se naopak o pasivní formu sportovně-turistického cestovního ruchu) (Štěpánek, Kopačka, Šíp 2001). Mirvald (1996) rozšiřuje navíc okruh aktivit při této formě o individuální a kolektivní sportování. e) Léčebný cestovní ruch V této formě cestovního ruchu účastník pobývá v lázeňském zařízení, kde kromě léčebných kúr může absolvovat i další doprovodný kulturní program či poznávací vycházky do okolí lázeňského střediska. (Štěpánek, Kopačka, Šíp 2001). Mirvald (1996) charakterizuje tuto formu cestovního ruchu, kdy cílem účastníka je nejen prevence chorob, ale i léčba následků těchto chorob a úrazů či zdravotní regenerace vázaná na léčebnou rekreaci. f) Specifické formy cestovního ruchu Do této formy cestovního ruchu lze zařadit celou řadu specifických, ať už hojně či méně hojně využívaných, dílčích forem cestovního ruchu. Mototuristika vznikla s rozvojem automobilismu. Kongresová turistika je nabízena velkými městskými centry s velkou kapacitou ubytování i služeb. Incentivní cestovní ruch nabízí firmy pro vlastní zaměstnance nebo obchodní
18
partnery za odměnu nebo je realizován formou pobídkového principu (například levný zájezd nejen pro seniory na jeden den s obědem, převáděcí akcí s možností prodeje předváděných výrobků a návštěvou kulturní památky). Venkovský (rurální) cestovní ruch nabízí využití venkovské (rurální) krajiny a kultury různými formami aktivit, jako například agroturistika, kdy účastník cestovního ruchu pobývá na funkční zemědělské farmě, zelená turistika, kdy účastník cestovního ruchu pobývá v přírodě za účelem sběru lesních plodů či regenerace psychických a duševních sil, ekoagroturistika, kdy účastník cestovního ruchu pobývá na funkční ekologické farmě, kde se produkují ekologicky nezávadné potraviny, nebo zahrádkaří na venkově, chataření, chalupaření, lov či rybolov (Štěpánek, Kopačka, Šíp 2001). Na cestovní ruch je nahlíženo různými způsoby. Štěpánek, Kopačka, Šíp (2001) jej charakterizují jako alternativní nástroj regionální politiky s cílem dosáhnutí optimálního regionálního rozvoje aktivací zdrojů pocházejících z daného regionu. Vystoupil a kol. (2007) nahlíží na cestovní ruch nejprve jako využití volného času za nějakým účelem (rekreace, odpočinek), poté jako významné dynamické odvětví národního hospodářství. Pásková, Zelenka (2002) zmiňují ve své práci několik definic cestovního ruchu. Dle definice Světové obchodní organizace (World Trade Organisation) se jedná o aktivitu lidí, kteří cestují do lokalit, které se nenacházejí v místech jejich obvyklého prostředí, kteří pobývají v daných lokalitách maximálně po dobu jednoho roku z důvodu využití volného času nebo kteří cestují z důvodu sjednávání podnikatelských kontraktů. Autoři zmiňují i vlastní definici cestovního ruchu, kdy jde o komplexní společenský jev, jež se prolíná v mnoha oblastech a z mnoha hledisek, bez pevně stanovených hranic, zahrnující všechny jevy, vztahy a dopady v časoprostorovém kontextu a související s nárůstem mobility obyvatelstva, jež je motivována uspokojením potřeb obyvatel v oblasti využívání volného času, rekreace, cestování, poznávání a v sociální a kulturní oblasti. Cestovní ruch lze diferencovat dle různých kritérií na jednotlivé druhy cestovního ruchu. Jestliže daným kritériem bude délka trvání, lze hovořit o krátkodobém a dlouhodobém cestovním ruchu. Krátkodobý cestovní ruch lze dále rozdělit na jednodenní výletní cestovní ruch, který trvá pouze jeden den, a víkendový cestovní ruch, kerý trvá mezi dvěma a třemi dny. Dlouhodobý cestovní ruch trvá od jednoho týdne více a uskutečňuje se nejčastěji formou dlouhudobých pobytů, na které účastníci cestovního ruchu čerpají pracovní volno. Když jako kritérium zvolíme pohyb účastníka cestovního ruchu přes státní hranice, hovoříme o příjezdovém, výjezdovém a domácím cestovním ruchu. Příjezdový cestovní ruch, který můžeme taktéž pojmenovat incoming či aktivní cestovní ruch, zahrnuje všechny účastníky cestovního ruchu pocházející z cizího státního území, cizince, kteří překročili státní hranici daného státu. Tento druh cestovního ruchu aktivně zvyšuje
19
devizové saldo, proto již zmíněný aktivní cestovní ruch. Výjezdový cestovní ruch, neboli outgoing či pasivní cestovní ruch, zahrnuje všechny účastníky cestovního ruchu z daného státu, kteří překročili státní hranici cizí země a vyjeli za cestovním ruchem do zahraničí. Tento druh cestovního ruchu pasivně snižuje devizové saldo, proto již zmíněný pasivní cestovní ruch. Domácí cestovní ruch zahrnuje všechny účastníky cestovního ruchu z daného státu, kteří tráví svůj volný čas na území daného státu. Pakliže jako kritérium dosadíme rozložení cestovního ruchu v průběhu roku, mluvíme o celoročním, sezónním letním a sezónním zimním cestovním ruchu. Zvolíme-li jako kritérium organizovanost cestovního ruchu, hovoříme pak o organizovaném a neorganizovaném cestovním ruchu. Organizovaný cestovní ruch zahrnuje účastníky cestovního ruchu, kteří si zvolili pevně daný program s omezeným rozhodováním daných účastníků. Rozhodování o možnostech má ve svých rukou organizátor, který garantuje případné škody a řeší případné problémy. Neorganizovaný cestovní ruch zahrnuje účastníky cestovního ruchu, kteří si rozhodují sami o volbě místa, trasy a služeb, garantují si však sami rizika náslédků a škod a řeší sami případné problémy. Je-li kritériem výběr účastníků, lze hovořit o volném a vázaném cestovním ruchu. Volný cestovní ruch zahrnuje všechny účastníky cestovního ruchu, kteří se přihlásili. Vázaný cestovní ruch zahrnuje účastníky cestovního ruchu, kteří byli vybránií na základě předem daných kritérií, jako např. zaměstnanci podniku, členové odborů, lázeňská léčba (Štěpánek, Kopačka, Šíp 2001). Členíme-li cestovní ruch dle převládající činnosti účastníků cestovního ruchu, mluvíme pak o takzvaných formách cestovního ruchu. Toto členění je více subjektivní než-li členění na druhy cestovního ruchu, jelikož téměř každý autor literatury týkající se cestovního ruchu vymezuje formy cestovního ruchu odlišně dle vlastního uvážení. a) Pobytový cestovní ruch Tato forma cestovního ruchu je jedna z nejrozšířenějších forem rekreace. Účastník cestovního ruchu má za cíl zregenerovat své fyzické a psychické síly za pomoci sportování, koupání či vycházek a pobývá většinou pouze na jediném místě (Štěpánek, Kopačka, Šíp 2001). Mirvald (1996) tuto formu nazývá rekreačním cestovním ruchem s cílem „dosažení reprodukce fyzických a psychických sil“ (Mirvald, s. 12). Na rozdíl od předešlých autorů rozšiřuje okruh aktivit vedoucí k již zmíněné reprodukci ještě o chataření, chalupaření a zahrádkaření. b) Poznávací cestovní ruch
20
Tuto formu cestovního ruchu charakterizuje Mirvald (1996) jako formu rekreace, kdy účastníci cestovního ruchu se zajímají o přírodu, dějiny, kulturu, techniku, systémy osídlení nebo ekonomické objekty z důvodu snahy o rozsáhlejší znalosti daného území. Štěpánek, Kopačka, Šíp (2001) vymezují tuto formu cestovního ruchu cílem účastníků poznat přírodní a kulturní zajímavosti daného regionu.
c) Kulturní cestovní ruch Jedná se o formu cestovního ruchu, kdy účastník cestovního ruchu má za cíl vyvolání prožitků a poznatků z uměleckých děl, památek a sbírek, architektury, kulturních tradic a etnografických zajímavostí (folklór, kroje, zvyky, architektura) či kulturních akcí (výstavy, slavnosti nebo festivaly) (Mirvald, 1996). d) Sportovně-turistický cestovní ruch Tato forma cestovní ruchu je též někdy nazývána sportovním cestovním ruchem. Účastník cestovního ruchu při této formě aktivně udržuje kondici a vyvolává prožitky například z adrenalinových sportů. Řadíme sem aktivity jako například cykloturistiku, vysokohorskou turistiku, horolezectví, vodní turistiku, lyžování (vše můžeme nazývat aktivními formami sportovně-turistického cestovního ruchu) nebo divácká účast na velkých sportovních akcí (jedná se naopak o pasivní formu sportovně-turistického cestovního ruchu) (Štěpánek, Kopačka, Šíp 2001). Mirvald (1996) rozšiřuje navíc okruh aktivit při této formě o individuální a kolektivní sportování. e) Léčebný cestovní ruch V této formě cestovního ruchu účastník pobývá v lázeňském zařízení, kde kromě léčebných kúr může absolvovat i další doprovodný kulturní program či poznávací vycházky do okolí lázeňského střediska. (Štěpánek, Kopačka, Šíp 2001). Mirvald (1996) charakterizuje tuto formu cestovního ruchu, kdy cílem účastníka je nejen prevence chorob, ale i léčba následků těchto chorob a úrazů či zdravotní regenerace vázaná na léčebnou rekreaci. f) Specifické formy cestovního ruchu
21
Do této formy cestovního ruchu lze zařadit celou řadu specifických, ať už hojně či méně hojně využívaných, dílčích forem cestovního ruchu. Mototuristika vznikla s rozvojem automobilismu. Kongresová turistika je nabízena velkými městskými centry s velkou kapacitou ubytování i služeb. Incentivní cestovní ruch nabízí firmy pro vlastní zaměstnance nebo obchodní partnery za odměnu nebo je realizován formou pobídkového principu (například levný zájezd nejen pro seniory na jeden den s obědem, převáděcí akcí s možností prodeje předváděných výrobků a návštěvou kulturní památky). Venkovský (rurální) cestovní ruch nabízí využití venkovské (rurální) krajiny a kultury různými formami aktivit, jako například agroturistika, kdy účastník cestovního ruchu pobývá na funkční zemědělské farmě, zelená turistika, kdy účastník cestovního ruchu pobývá v přírodě za účelem sběru lesních plodů či regenerace psychických a duševních sil, ekoagroturistika, kdy účastník cestovního ruchu pobývá na funkční ekologické farmě, kde se produkují ekologicky nezávadné potraviny, nebo zahrádkaří na venkově, chataření, chalupaření, lov či rybolov (Štěpánek, Kopačka, Šíp 2001). 2.2.2 Folklór Folklór označuje část tradiční kultury obyvatel folklórní oblasti projevující se lidovou slovesností, hudbou, divadlem a tancem. Tento projev zároveň vzniká a rozvíjí se spojováním řady různých kulturních vlivů (Pásková, Zelenka 2002). V rámci České republiky lze vymezit řadu územních celků, jež si po staletí zachovávají místní tradice typické pro zdejší oblast. Tyto celky pak nazýváme kulturní regiony nebo národopisné oblasti. Pakliže se zaměříme na jazyk, je možné v rámci celé České republiky vymezit řadu nářečních oblastí, které jsou specifické svým vlastním nářečím, nebo-li dialektem (Heřmanová, Chromý 2010). V rámci kulturněgeografické regionalizace se nejčastěji území České republiky rozděluje na jednotlivé národopisné oblasti, které jsou narozdíl od kulturních a jiných oblastí (České Švýcarsko, Česká Kanada, Český Merán, Amerika) jednoznačně vymezitelné. Přesto někteří čeští etnografové či kulturní geografové hovoří o etnograficky homogenních Čechách a etnograficky heterogenní Moravě. Toto tvrzení vychází z toho, že v rámci Čech se nachází poměrně málo oblastí etnograficky stabilních, které zaujímají nevelkou rozlohu – Chodsko, Doudlebsko, Blata, Podkrkonoší a České Horácko. Na území Moravy lze vymezit těchto oblastí více – Moravské Horácko, Podhorácko, Haná, Moravské Slovácko, Moravské Valašsko, Kravařsko, Lašsko a Opavské, Hlučínské a Těšínské Slezsko – a zaujímají větší rozlohu v rámci celé Moravy.
22
Důležitou roli v rámci vymezování národopisných oblastí hraje i fakt, že na Moravě na rozdíl od Čech lze pořád hovořit o jakési tradiční předmoderní společnosti založené na tradicích a náboženství, i když i zde stále více postupuje národní emancipace (nebo-li národní jednota), která už pohltila a kulturně integrovala téměř celé Čechy (Heřmanová, Chromý 2010). Z důvodu této národní emancipace, území Čech rozdělujeme na jednotlivé kulturní areály, které se taktéž někdy nazývají kulturní zóny. V rámci Čech lze tedy hovořit o kulturních zónách střední Čechy (kulturně heterogenní území ovlivněné urbanizací Prahy), východočeský a jihočeský region (kulturně kompaktní rozsáhlá území diferencovaná pouze na nížinnou a podhorskou kulturu), severovýchodní Čechy (kulturně hetergenní území rozdělené na oblasti Podkrkonoší, Pojizeří, Polabí, Policko a Litomyšlsko), jižní Čechy (kulturně heterogenní území rodělené na oblasti Blata, Doudlebsko, Kozácko, Prácheňsko a Pošumaví), jihozápadní Čechy (území Chodska jakožto etnograficky nejvýraznější oblast Čech), západní Čechy (oblast Plzeňska) a českomoravské pomezí (oblast Horácka rozdělená zemskou hranicí na českou a moravskou část) (Heřmanová, Chromý 2010). 2.2.3 Sociální kapitál Problematika sociálního kapitálu během posledních dvaceti let zaznamenala velký rozmach zájmu o tuto oblast v rámci různých sociálních věd, jako například sociologie, politologie, ekonomie nebo sociální geografie. Vymezení pojmu tohoto kapitálu je velice široké a možnost aplikace zahrnuje oblasti jako je územní rozvoj, ekonomický růst, inovace, networking, komunitní studie lokalit, migrace a integrace cizinců, sousedské vztahy, mezinárodní rozvoj, lidský kapitál, lokální a regionální rozvoj, náboženství, plánování, regionální identitu, zemědělství, zdraví obyvatel nebo i občanskou a politickou spoluúčast na vykonávání vlád (Pileček 2010) Tento kapitál představuje druh kapitálu, který reprezentuje vlastnost sociálního systému, který nově vzniká interakcí prvků daného systému. Tyto sociální inerakce mají za následek reprodukci sociálního kapitálu přenosem a sdílením zdrojů, informací a znalostí mezi jednotlivci v rámci sociálních skupin a sítí. Úroveň sociálního kapitálu určují charakteristiky těchto sociálních sítí a kvalita prostředí, kde se dané sociální interakce odehrávají. Jeho definicí se zabývala od osmdesátých let dvacátého století řada autorů, mezi něž se řadí především Bourdieu, Coleman a Putnam. Z řady definic (tab. č. 1) tohoto pojmu vyplývá, že společným znakem jsou tyto aspekty sociální sítě, normy, hodnoty a důvěra (Pileček 2010). Pileček (2010) klasifikuje dle několika různých hledisek typologii forem sociálního kapitálu. Sociální kapitál můžeme klasifikovat takto: 23
Tab.č. 1: Vybrané definice sociálního kapitálu Burtova definice: Sociální kapitál jsou přátelé, kolegové a kontakty, díky kterým společnost má možnost využití jejich finančního a lidského kapitálu. Bourdieuova definice: Sociální kapitál je suma aktuálních či potencionálních zdrojů, která vychází z vlastnictví trvalé sítě různě institucionalizovaných vztahů a známostí, jinak řečeno členství ve skupině, která vybavuje každého člena skupiny kolektivně vlastněným kapitálem, tudíž různými oprávněními Colemanova definice: Sociální kapitál je definován svou vlastní funkcí, ale není to jednoduchá entita, nýbrž se skládá z více entit, které mají společné dvě charakteristiky, a to takové, že všechny se skládají z některých aspektů sociální struktury a usnadňují určité činnosti jednotlivců, kteří tvoří danou strukturu Fukuyamova definice: Sociální kapitál je schopnost lidí spolupracovat ve společných skupinách a organizacích pro společný účel. Linova definice: Sociální kapitál jsou zdroje zakotvené v sociálních sítích jednotlivce, které mohou být aktivovány prostřednictvím vazeb v těchto sítích. Putnamova definice: Sociální kapitál jsou rysy sociální organizace jako jsou důvěra, normy a sítě, které mohou vylepšit efektivitu fungování společnosti prostřednictvím usnadňování koordinovaných akcí. Woolcock-Narayanova definice: Sociální kapitál jsou normy a sítě, které umožňují lidstvu jednat společně. Zdroj: Pilečk 2010, vlastní úprava a) individuální / kolektivní sociální kapitál Toto rozdělení vychází z toho, jestli ta která forma sociálního kapitálu přináší výhody pro jednotlivce, uzavřenou skupinu (může se jednat o rodinu či komunitu) nebo společnost jako celek. Individuální sociální kapitál, nebo-li sociální kapitál jako soukromý statek, preferují především sociologové, jelikož mají snahu prostřednictvím této formy sociálního kapitálu vysvětlit reprodukci nerovnoměrností. Tuto formu lze dělit ještě na mobilizační (charakteristická pro ni je vysoká aktivace sociální sítě za účelem zisku) a interakční (založena na intenzitě společenské interakce jedince s okolím tohoto jedince) složku. Kolektivní sociální kapitál, nebo-li sociální kapitál jako veřejný statek, preferují naopak ekonomové, jelikož jej chápou jako faktor, který
24
ovlivňuje diferenci v ekonomickém růstu (Pileček 2010). b) svazující / přemosťující / spojující / korporační sociální kapitál
Jestliže se použije pro rozdělení forem sociálního kapitálu hledisko rozdílného fungování sociálních vztahů a identit včetně jejich důsledků pro celou společnost, lze hovořit o svazujícím a přemosťujícím
sociálním
kapitálu.
Svazující,
nebo-li
defenzivní,
sociální
kapitál
je
charakteristický silnými vazbami mezi jedinci skupiny, kdy pomocí těchto vazeb se jedinci z dané skupiny brání proti negativním vlivům a vnějším externalitám. Hlavní funkcí těchto sítí je omezení některých nejistot a nebezpečí. Tato forma sociálního kapitálu je založena na silné vnitřní loajalitě, homogenitě a velké důvěře uvnitř dané skupiny. Do tohoto sociálního kapitálu lze zařadit rodinu, přátelství, sousedství či etnická společenství. Přemosťující, nebo-li ofenzivní, sociální kapitál zahrnuje kontakty mezi vzdálenými jedinci, které charakterizují slabé vazby, jež jsou často nestálé a mají malou hustotu. Tato forma sociálního kapitálu se považuje za pozitivní pro rozvoj celé i občanské společnosti, jelikož sem řadíme známosti, obchodní partnery, ale i různé spolky a zájmová sdružení nebo též všelijaké sportovní kluby. Tato forma je užitečná i z důvodu, že sdružuje jedince z různých sociálních skupin, kteří mají nějaký společný zájem nebo snahu pro společnou věc (Pileček 2010). Spojující sociální kapitál narozdíl od přemosťujícího sociálního kapitálu hierarchicky spojuje různé sociální skupiny s rozdílným hospodářským a sociálním statusem. Tato forma je užitečná pro lokální a regionální rozvoj, jelikož aktérům tohoto typu rozvoje umožňuje využívání výhod prostřednictvím vertikálních vazeb s klíčovými aktéry, jako například s institucemi regionálního nebo centrálního charakteru. Tento charakter sítí budovaných mimo komunity se těší vlivu při získávání finančních prostředků a informací, které přispívají velkou měrou k prosperitě dané komunity. Jedná se tedy o jakousi formu lobbingu (Pileček 2010). Korporační sociální kapitál zahrnuje sociální sítě uvnitř různých organizací, které pozitivně i negativně ovlivňují charakter sociálního kapitálu. Pozitivně ovlivňují sociální kapitál dobrovolnická sdružení nebo dobrovolnické organizace, jelikož umocňují růst důvěry uvnitř společnosti. Negativní vliv na sociální kapitál mají různá profesní sdružení, dělnické odbory či politické strany, jelikož jejich snahou je prosazení svých zájmů a tím sňižují sociální kohezi (Pileček 2010).
25
c) strukturální / kognitivní sociální kapitál
Strukturální sociální kapitál zahrnuje různé formy sociální organizace, jako například role, pravidla a procedury, a instituce (organizace s adresou). Naopak kognitivní sociální kapitál zahrnuje mentální, nebo-li kognitivní, procesy, normy, přesvědčení, postoje a hodnoty a předpřipravuje konkrétní aktéry pro vzájemnou spolupráci (Pileček 2010).
d) občanský / vládní sociální kapitál Tyto formy sociálního kapitálu se rozlišují v rámci politického a sociálního prostředí a jsou na sobě závislé. Vládní stabilita a podpora vlády závisí na sociální stabilitě a spokojenosti obyvatel a naopak silné a aktivní občanské komunity mohou podporovat fungování vlády (Pileček 2010). 2.2.4 Vlivy cestovního ruchu na sociokulturní prostředí Cestovní ruch jakožto významný fenomén životního stylu současného světa vykazuje řadu buďto pozitivních nebo negativních dopadů na prostředí, ve kterém je realizován. Jednak může jeho vliv působit na fyzicko-geografické prostředí, obecněji přírodu, jednak také na prostředí sociokulturní, jež lze vymezit jako sféru vytvořenou člověkem. Tyto vlivy cestovního ruchu podněcují řadu efektů působících na dané prostředí. Jedná-li se o socio-kulturní prostředí, vymezujeme efekty sociální, kulturní, etnické, ekonomicko-infrastrukturální a urbanistické (Pásková 2009). Turistické znečištění zahrnuje veškeré negativní vlivy cestovního ruchu a návštěvníků na socio-kulturní prostředí a místní obyvatelstvo. Zařatujeme sem především kongesci veřejných prostor a komunikací, znečištění prostředí návštěvníky, stres místních obyvatel z přítomnosti nadměrného množství návštěvníků a akulturaci (Pásková 2009). Sociální efekty vystihují vliv cestovního ruchu na společnost místních obyvatel. Mezi sociální efekty lze zařadit demonstrační efekt, který definujeme jako proces napodobování vzorců chování návštěvníků destinace místními obyvateli. V tomto efektu jde především o účast místních obyvatel v konzumaci a využívání služeb cestovního ruchu v dané destinaci a jedná se o jakousi formu procesu akulturace. Efekt módnosti představuje proces související se
zájmem o danou
turistickou destinaci ze strany návštěvníků i investorů. Důležitou roli při tomto procesu zastává propagace, image a obraz destinace a vztah dalších jedinců k destinaci. Propagace a obraz destinace a vztah lidí k destinaci mají vliv na proces rozhodování návštěvníka, kde stráví svůj volný čas.
26
Tento proces zapřičiňuje vznik módních, moderních, žádoucích turistických destinací, které je potřeba neustále propagovat a prezentovat prostřednictvím produktů cestovního ruchu na veletrzích cestovního ruchu a v médiích, což vede k udržení či zvýšení působení tohoto efektu na danou destinaci. Velký vliv na působení tohoto efektu mají též nabídky cestovních kanceláří a agentur či doporučení příbuzných a známých. Efekt módnosti má nemalý vliv také na průběh životního cyklu destinace a prostorovou koncentraci a rozmístění návštěvníků v dané turistické destinaci. Dualizace společnosti označuje proces rozdělení společnosti na dvě odlišné socio-ekonomické třídy, a to chudé a bohaté obyvatelstvo. Vlivem intenzivní návštěvnosti dané turistické destinace dochází ke vzniku a posilování tohoto procesu, kdy bohatší vrstva podnikatelů v cestovním ruchu profituje z intenzity cestovního ruchu, zatímco zbytek obyvatelstva trpí touto intenzitou v důsledku zvýšených životních nákladů a turistické inflace jakožto důsledek nerovnoměrností v cestovním ruchu, jako je například sezónnost či koncentrace návštěvníků v dané destinaci. Dualizace společnosti nastává v důsledku demonstračního efektu. Mezi sociální efekty cestovního ruchu řadíme i marginalizaci společnosti vyjadřující proces přirozeného vytlačování místních obyvatel z prestižních adres a historických částí sídel, z ekonomicky a sociálně významných pozic a odsouvání uspokojování potřeb místního obyvatelstva do pozadí v rámci místní územní a hospodářské politiky na úkor potřeb návštěvníků. Někdy je tento proces charakterizován jakožto vytlačování místních obyvatel, kteří se příliš nebo vůbec podnikatelsky neangažují v rozvoji cestovního ruchu, do periferních částí destinace a nebo na okraj společnosti dané turistické destinace. Důsledkem marginalizace společnosti se v turistické destinaci mohou objevit některé socio-patologické jevy, mezi které řadíme kriminalitu, prostituci, narkomanii nebo gamblerství. Posledním sociálním efektem cestovního ruchu je turistická iritace vyjadřující proces vývoje vztahu místních obyvatel k cestovnímu ruchu. V rámci tohoto procesu odborníci sledují negativní vývoj vztahů mezi místními obyvateli a návštěvníky destinace. Někdy je tento proces označován také jako míra nevraživosti. Důležitý ukazatel turistické iratace zastává takzvaný Doxeyho iritační index vyjadřující čtyřstupňovou škálu postojů místních obyvatel od euforie přes apatii a znechucení až po antagonismus. Tento ukazatel souvisí jak s mírou prostorové a časové polarizace aktivit cestovního ruchu, tak i s mírou rozdílnosti kultur návštěvníků a místních obyvatel či kvalitou infrastruktury. Doxeyho iritační index vystihuje vývoj vnímání vlivu cestovního ruchu na kvalitu života místního obyvatelstva, proto je tento ukazatel často používán jako indikátor míry sociokulturní únosné kapacity (Pásková 2009). Ekonomicko-industrální efekty vystihují vliv cestovního ruchu na infrastrukturu a ekonomiku dané turistické destinace. Mezi tyto efekty řadíme například kongesci veřejných 27
prostor a komunikací, což lze charakterizovat jako přetěžování a nadměrné využívání prostranství a komunikací návštěvníky destinace. Sezónní a jádrová inflace vyjadřuje proces zvyšování cenové hladiny v důsledku časoprostorové koncentrace návštěvníků destinace na území destinačního jádra v období turistické sezóny. Efekt turistické pasti vystihuje proces nežádoucího působení neregulovaného cestovního ruchu znehodnocujícího vlastní kapitál a předpoklady pro udržitelný rozvoj destinace skrze podnikatelské aktivity. Tento proces je potenciální hrozba udržitelnosti cestovního ruchu. Intenzitu dopadu efektu turistické pasti lze hodnotit pomocí řady ukazatelů, a to například pomocí relativní návštěvnosti, kterou lze charakterizovat jako počet návštěvníků na počet obyvatel či rozlohu dané lokality, skrze sezónnost, ekologickou zranitelnost, pomocí míry ekonomické závislosti místních obyvatel na cestovním ruchu či míry regulace cestovního ruchu. Efekt turistické pasti také vykazuje nemalý vliv na průběh životního cyklu destinace (Pásková 2009). Kulturní efekty vyjadřují vliv cestovního ruchu na kulturu místního obyvatelstva a řadíme sem mnoho různých efektů. První z nich, akulturaci, vymezujeme jako proces proměny kultury a společnosti v důsledku dlouhodobého či opakovaného styku kulturně odlišných společenských skupin, kdy jedna skupina má vyšší úroveň vyspělosti a druhá logicky nižší úroveň vyspělosti. Často se v tomto procesu jedná o vliv anglo-americké západní kultury na původní kultury méně vyspělých společností rozvojových zemí. Akulturace je zároveň proces přejímání prvků vyspělejších kultur a společností návštěvníků místním obyvatelstvem i proces vytlačování prvků dané méně vyspělé kultury. Na akulturaci působí nejen globalizace, ale i podnikatelské aktivity a média. Tento proces s sebou přináší i dopady, a to kladné (pozitivní), ale i záporné (negativní). Vlivem změny životního stylu a poklesu úrovně kulturní identity místních obyvatel dochází ke snížení atraktivity dané destinace pro potenciální návštěvníky. Na druhou stranu ale dochází vlivem akulturace ke zvýšení životní úrovně místních obyvatel a k rozvoji dané turistické destinace. Na rozdíl od procesu akulturace, kdy návštěvníci působí na místní obyvatelstvo, nedochází k opačnému procesu, kdy by místní obyvatelé působili na návštěvníky, jelikož existuje malá intenzita vlivu místní kultury na kulturu návštěvníků. S akulturací souvisí i další kulturní efekt, a to transkulturace, kde se jedná o proces kontaktu či výměny mezi dvěmi kulturami stejně vyspělých či komplexních včetně úrovně technické vyspělosti. Enviromentální bublina vyjadřuje faktor dopadu návštěvnosti na danou destinaci cestovního ruchu, kdy se jedná o jakousi míru působení cizího faktoru na původní kulturu v navštěvovaném území. Výsledkem tohoto faktoru je zhodnocení zbytkové (reziduální) kultury v rámci kultury světové, nebo-li globální. Inscenizace, nebo-li spektakularizace, vyjadřuje proces narušení autentických prvků místní kultury, oživení a komerčnho využití již zaniklých obyčejů ve snaze maximalizovat příjmy a zisky z cestovního 28
ruchu, čímž dochází v turistické destinaci k vytvoření dvou diametrálně odlišných světů, a to světa inscenizovaného (předstíraného) a reálného světa každodenního života místních obyvatel. Výsledkem tohoto procesu jsou pseudoudálosti, pseudoatraktivity a předstíraná realita. Inscenizace je časo označována též jako hraná původnost, hraní své minulosti, znikající původnost, falzifikace prostoru i času nebo falešná kultura. Jedná se tedy o komerčně motivované předvádění tradic a obyčejů ve smyslu vžitých představ návštěvníků o dané kultuře. Důsledkem inscenizace je další proces, macdonaldizace, nebo-li hiltonizace, disneylandizace, industrializace dědictví či kulturní prostituce, zahrnující vytváření dvou naprosto odlišných světů destinace, inscenizovaného a reálného. Folklorizace, specifická forma inscenizace, vyjadřuje proces nepřiměřeného zdůrazňování a umělé oživování prvků lidové kultury za účelem komerčního využití. Folklorizace, nebo-li náhradní folklór, probíhá v rámci nabídky cestovního ruchu v dané turistické destinaci. Řadíme k ní jevy jako tance v lidových krojích či lidové slavnosti vytržené z časoprostorových souvislostí a reálného života místních obyvatel. Materiálním projevem procesu folklorizace je fasádismus, v rámci kterého dochází k nadřazenému postavení vzhledu a obrazu ulic, budov a celých bloků na úkor funkce a vzhledu jednotlivých budov vycházejícího z historizující funkce městské zástavby. V důsledku tohoto procesu dochází k vizuálnímu znečištění turistické destinace. Komercializace zdrojů cestovního ruchu vyradřuje proces potlačování kulturního, estetického, duchovního, pietního, výchovného, vzdělávacího či etického hlediska ve prospěch využívání primárních zdrojů cestovního ruchu v nabídce produktů cestovního ruchu. Komodifikace zdrojů cestovního ruchu představuje proces přeměny zdrojů cestovního ruchu na jakési komodity, kdy se jedinečné a typicky místní mění na masové a kýčovité, jako například změna typicky místního uměleckého řemesla na výrobu masových kýčovitých suvenýrů. Tento proces je rovněž někdy nazýván jako stereotypizace. Stereotypizace kultury vyjadřuje proces sbližování místní kultury s kulturou globální prostřednictvím demonstračního efektu jakožto důsledek mezinárodního obchodu, informačních zdrojů a technologií a rozvoje cestovního ruchu, čímž dochází ke komerčnímu tlaku globální kultury na kulturu místní. Významnou roli hraje v tomto procesu i trh cestovního ruchu. Cestovní ruch má dva odlišné vlivy na formu a míru kulturní identity, a to buďto posilující, obnovující, žádoucí pozitivní vliv, a nebo oslabující, potlačující, nežádoucí negativní vliv. K pozitivnímu vlivu řadíme posílení hrdosti, kolektivního dědictví, úcty k historii dané komunity, patriotismu místních obyvatel a stimulace návratu k tradicím a jejich udržování do budoucna. Mezi negativní vlivy patří iniciace a posilování nacionalismu a netolerance vůči návštěvníkům a globalizační efekt návštěvníků na místní kulturu. Velmi nežádoucím procesem je ztráta autenticity, kdy dochází k vymizení či oslabení původního reálného pravdivého prostředí. Ke ztrátě autenticity místní kultury, architektury, místního řemesla, místní výroby a všedního života 29
místního obyvatelstva dochází v důsledku rozvoje masového komerčního cestovního ruchu, jehož dopad na místní kulturu se měří pomocí ukazatele míra autenticity, která hodnotí autenticitu kulturních událostí, způsob rekonstrukce budov a prostředí destinace. Bezmístnost destinace představuje proces vymizení či zániku místních kulturních a historických specifik jakožto důsledek efektu módnosti a masové propagace destinace a dochází k proměně podoby destinace jakožto výsledku cílené image destinace na základě konkurence založené na ceně, nikoliv na jedinečnosti. Historicita vyjadřuje proces proměny historického vzhledu destinace na uměle historizující vzhled na základě vývojového posunu destinace v čase. Turistický vandalismus vystihuje vědomé poškozování kulturních památek v turistické destinaci návštěvníky, kam spadá například grafiti a nápisy na historických budovách nebo také nepovolený sběr archeologických a jiných historických předmětů (Pásková 2009). Etnické efekty představují vliv cestovního ruchu na etnickou příslušnost místních obyvatel. Mezi tyto efekty řadíme například etnocidu, kde se jedná o proces vyhlazování typických prvků místního etnika jakožto důsledek procesu globalizace a kdy se upřednostňuje uspokojování potřeb návštěvníků cestovního ruchu a požadavků zahraničních investorů na úkor potřeb a požadavků místního etnika, či xenofobii, jež představuje strach a obavy místního etnika z cizinců, jiných ras a neznámých míst. Na jednu stranu, cestovní ruch překonává či pomáhá překonávat tento druh fobie, která nastává v důsledku neznalosti či historické, politické, ekonomické a společenské izolovanosti. Na druhou stranu, cestovní ruch zvyšuje či pomáhá zvyšovat xenofobii v důsledku vysokého rozdílu v životní úrovni návštěvníků a místního etnika prostřednictvím nadřazeného chování
návštěvníků,
vzájemného
nepochopení
nebo
marginalizace
místního
etnika
(Pásková 2009). Urbanistické efekty, poslední z vlivů cestovního ruchu na socio-kulturní prostředí, zahrnují veškeré vlivy cestovního ruchu na urbanistické rozložení dané turistické destinace. První efekt, vznik a rozvoj turistických ghett, představuje proces vytlačení běžných funkcí sídla komerční funkcí nabídky služeb cestovního ruchu, kdy dochází postupně k doprovodným jevům, jako například turistické inflaci, snížení dostupnosti spotřebního zboží pro místní obyvatele či kongesci veřejných prostor a komunikací. Turistická ghetta jsou projevem pozitivní ghettizace. Derezidenticializace vyjadřuje proces vytlačení rezidenční funkce v komerčně přitažlivých a turisticky vyhledávaných lokalitách jakožto důsledek podnikatelských aktivit a aktivit návštěvníků. Podnikatelské aktivity zapřičiňují vznik a výstavbu turistických zařízení. Turistifikace představuje komplexní, souhrnný pozvolný proces vytlačení základních funkcí sídla a zároveň proces přehnané monokulturizace dané turistické destinace. V rámci turistifikace dochází k funkční změně území, přeměně původní funkce na funkci turistickou a k preferenci potřeb návštěvníků na úkor potřeb místního obyvatelstva. 30
Turistifikace zapřičiňuje komplexní dopad cestovního ruchu na prostřeí destinace. Nadměrný masový komerční cestovní ruch tudíž skrze turifikaci snižuje potenciál alternativnějších forem cestovního ruchu šetrných k místnímu socio-kulturnímu prostředí. V důsledku globálních snah transformace a zmanipulování autentických aktivit ve prospěch masového komerčního cestovního ruchu prostřednictvím komerčních zařízení cestovního ruchu, rekonstrukcí historických budov, revitalizace a úpravy krajiny, vyčištění od nežádoucích elementů, inscenizace, řízení a jiné organizace dochází ke ztrátě původní atmosféry a vzhledu destinace a postupné izolace od každodenního života místího obyvatelstva (Pásková 2009). 2.2.5 Folklorní cestovní ruch V České republice se nachází řada oblastí, kde účastníci cestovního ruchu tráví svůj volný čas poznáváním místního foklóru. Projevy takovéhoto poznávání můžou být různé, avšak nejtypičtějšími jsou návštěvy foklorních představení a festivalů nebo zájezdy za místním foklórem (Pásková, Zelenka 2002). Nejvýraznějšími regiony v rámci České republiky, kde se rozvíjí folklorní cestovní ruch, jsou folklorní oblasti jižní a střední Moravy, v Čechách se jedná především o oblast Chodska (Heřmanová, Chromý 2010). Důležitou roli ve folklorním cestovním ruchu zastává atraktivita typická pro tuto formu cestovního ruchu, a to autenticita místní kultury, která je však neustále narušována vlivy moderního světa. Problémem v oblastech vhodných pro rozvoj folklorního cestovního ruchu se stává proces odtržení tohoto území od tradic a způsobu života typického pro pro místní obyvatele. Moderní způsob života a stěhování lidí zapřičiňuje ztrátu původnosti artefaktů a projevů místní kultury včetně místní kulturní identity, ketrá je obětována turistickému rozvoji dané oblasti. Místní komunita se v propojení s krajinou stává zdrojem, ekonomickou komoditou nebo pouze prostorem pro místní turistický areál (Pásková, Zelenka 2007). Nejvýznamnějším negativním dopadem cestovního ruchu na místní kulturu je přeměna původního prostředí (primární zdroj cestovního ruchu) na prostředí turistického světa finálně tvořeného pro návštěvníky a málo užívaného místním obyvatelstvem (sekundární zdroj cestovního ruchu). Tento proces je nazýván turistifikací, kdy nedotčenost jakožto výrazný aspekt atraktivity destinace během proměny primárního zdroje cestovního ruchu na sekundární zdroj postupně vymizí. Vlivem procesu turistifikace vzniká turistická infrastruktura nešetrná vůči místnímu obyvatelstvu, jeho architektuře, zvykům, tradicím a potřebám. Takto je venkovský prostor územně spotřebováván městským obyvatelstvem, které má však odlišné zájmy a potřeby – globalizovaná
31
standardizace prostředí a služeb na úkor kvalitního životního prostředí, stability místní ekonomiky, soudržnosti místního obyvatelstva, dodržování tradic a místní kultury. Cílem místní komunity jsou procesy konzervace, skanzenizace a petrifikace místní kultury, kdežto vlivem turistifikace (cíl městského obyvatelstva) dochází k
univerzalizaci venkovského prostoru, mcdonaldizaci
a disneylandizaci vlivem příchodu nadnárodních firem a řetězců do tohoto prostoru (Pásková, Zelenka 2007). Dalším procesem spjatým s folklorním cestovním ruchem je foklorizace, která vzniká v nejvyhledávanějších destinacích folklórního cestovního ruchu jakožto vedlejší produkt této formy cestovního ruchu, kdy v destinaci folklorního cestovního ruchu prostřednictvím nabídky dochází k zdůrazňování folklorních tradic nepřiměřeným způsobem nebo umělé revitalizace lidové kultury za účelem komerčního využití. Formami tohoto procesu mohou být tance v místních krojích nebo uměle vytvořené lidové slavnosti vytržené z časoprostorového kontextu či reálného způsobu života místních obyvatel. Proces folklorizace je jednou z forem inscenizace (Pásková, Zelenka 2002). V rámci folklorního cestovního ruchu lze hovořit o několika typech folklorních akcí. Jedním z typů folklórních akcí je folklorní festival, kde hlavní roli hraje především předvedení folklorních souborů z různých koutů nejen České republiky, ale i Evropy či světa. Naopak národopisné slavnosti jakožto další typ folklorní akce představují především místní kulturu folklorní či národopisné oblasti, mimo to je možné shlédnout i folklorní soubory z dalších oblastí České republiky, Evropy či světa (Folklorní sdružení České republiky 2011). Významnou roli v rámci podpory folklorního cestovního ruchu na území celé České republiky zastává Folklorní sdružení České republiky, občanské sdružení, které vzniklo roku devatenáct set devadesát, podporuje především folklorní aktivity dětí a mládeže a jehož cílem se stává snaha o rozvoj a zachování lidových tradic a národních kulturních hodnot - lidové hudby, zpěvu a tance (Folklorní sdružení České republiky 2011).
32
3 Metodika a zdroje dat 3.1 Metodika Pro moji práci jsem použil řadu různých metod, pomocí nichž jsem analyzoval vybrané modelové území. Tyto metody bych v rámci této podkapitoly popsal či vysvětlil. V rámci podkapitoly profilu návštěvníka na území Chodska jsem vytvořil mapu, která zachycuje prostorové rozložení místa bydliště návštěvníků tohoto turistického subregionu. V rámci tohoto kartodiagramu je použito relativní zastoupení návštěvníků Chodska z jednotlivých okresů České republiky. Údaj za jednotlivé okresy tedy vyjadřuje podíl počtu návštěvníků Chodska z daného okresu v daném roce ku celkovému počtu návštěvníků na území Chodska v daném roce. Vzhledem k tomu, že neexistuje žádný registr počtu návštěvníků turistických regionů a subregionů v České republice, musel jsem použít výzkum České centrály cestovního ruchu – Czech Tourism, který zachycuje okamžikové výběrové šetření ve vybraných turistických destinacích okresu Domažlice, a to za roky 2005 a 2006. Kartodiagramy, který jsem vytvořil v rámci podkapitoly předpokladů cestovního ruchu na území Chodska, vystihují prostorovou koncentraci předpokladů cestovního ruchu na území Chodska, kdy jsem použil obecných ukazetelů využívaných v geografii cestovního ruchu, a to turisticko rekreační funkci a turisticko rekreační zatížení. Tyto ukazatele jsem vypočítal za jednotlivé obce okresu Domažlice. Turisticko rekreační funkce vyjadřuje podíl ubytovací kapacity (počet lůžek) v dané obci ku počtu obyvatel obce. Turisticko rekreační zatížení naopak vyjadřuje podíl ubytovací kapacity obce ku rozloze dané obce. Vzhledem k faktu, že na webových stránkách Českého statistického úřadu jsou z důvodu individuálních dat použity pro ubytovací kapacitu pouze data intervalového typu, zažádal jsem o poskytnutí dat přímo regionální pracoviště v Plzni, ale nebylo mi vyhověno. Proto jsem musel ve své práci tyto intervaly převést do jednotlivých čísel, a to pomocí koeficientu, který jsem si vymezil následovně – intervalová data za jednotlivé hromadné ubytovací subjekty obce jsem sečetl (výsledný interval x až y) a výsledný interval mezi čísly x a y jsem upravil tak, že jsem si koeficient stanovil na čtyři desetiny z daného intervalu, a to z důvodu předpokladu nižší ubytovací kapacity v tomto území. Dalo by se říci, že koeficient je 40 percentilů. Možný příklad pro pochopení tohoto koeficientu: obec má ubytovací kapacitu mezi 1 a 10 lůžkami, koeficient je 0,4 z inetrvalu, výsledná ubytovací kapacita tudíž vychází 4 lůžka v dané obci. V rámci kapitoly zabývající se folklórním cestovním ruchem na území Chodska jsem 33
vytvořil dva kartodiagramy vyjadřující prostorové rozložení folklórních festivalů a folklórních souborů na území České republiky za jednotlivé okresy a kraje. Údaj za jednotlivé okresy či kraje vyjadřuje podíl počtu folklórních souborů či festivalů v daném okrese či kraji ku celkovému počtu folklórních souborů či festivalů v celé České republice. Seznam registrovaných folklórních souborů a festivalů v jednotlivých okresech a krajích jsem našel na webových stránkách Folklórního sdružení České republiky – fos.cz a folklornisdruzeni.cz. V rámci této stěžejní kapitoly pro moji práci jsem vytvořil několik výsečových grafů vyjadřujících podíl jednotlivých typů festivalových akcí a vystoupení na programu Chodských slavností v Domažlicích, a to po celou historii těchto významných národopisných slavností od roku 1955 do roku 2011. Jednotlivé výsečové grafy vystihují tento podíl ve zhruba desetiletých intervalech.
3.2 Zdroje dat Hlavním podkladem pro moji práci byly webové stránky Folklórního sdružení České republiky a webové stránky Folklórního sdružení ČR. Na těchto stránkách jsem nalezl seznam folklórních souborů, folklórních festivalů a národopisných slavností, který bylo potřeba ještě upravit dle požadavků pro moji práci. Ne všechny uvedené folklórní akce totiž splňovaly to, že se jedná o akci zaměřenou především na folklór, jako například různé historické slavnosti nebo středověké jarmarky. Důležitou „studnicí“ informací a dat se stal pro moji práci projekt České centrály cestovního ruchu – Czech Tourism, který nese název Profil návštěvníků v turistických regionech České republiky. Tento projekt proběhl v letech 2005 a 2006 a zachytil letní i zimní sezonu v jednotlivých turistických regionech v České republice. Pro moji práci jsem použil vyhodnocení letních etap z roku 2005 i 2006 pro turistický region Šumava, kam spadá turistický subregion Chodsko. Data pro ubytovací kapacitu v okrese Domažlice jsem použil z webových stránek Českého statistického úřadu z databáze hromadných ubytovacích zařízení. Data pro rozlohu a počet obyvatel obcí bývalého okresu Domažlice jsem čerpal ze Statistického lexikonu obcí 2007. Který jsem nalezl na webových stránkách ČSÚ. Publikace 50 let Chodských slavností a 30 let Chodských slavností v sobě skrývaly jednotlivé programy Chodských slavností od svého počátku v padesátých letech dvacátého století, zbývající programy z nedávné minulosti jsem objevil na oficiálních webových stránkách Chodských slavností. Další publikace, Z historie národopisných skupin a souborů na Domažlicku, mi posloužila jako zdroj dat vývoje folklórních souborů na území Chodska a v jeho širším okolí. 34
4 Případová studie 4.1 Vymezení území Chodska Území Chodska lze vymezovat dle různých hledisek, proto je těžké ho pro tuto práci přesně vymezit, neboť jeden pohled na území Chodska mají historici, jiný zase etnografové, geografové nebo odborníci na cestovní ruch. Území Chodska se nachází v jihozápadní části České republiky při hranicích s německou spolkovou republikou Bavorsko, jelikož zdejší obyvatelé v historii strážili právě tuto hranici před vpády cizích vojsk, za což dostávali od českých králů privilegia. Na základě tohoto hlediska historici vymezují území Chodska v oblasti Českého lesa od Všerubského průsmyku až po oblast kolem vrchu Dyleň na pomezí Českého a Slavkovského lesa. Toto území historici rozdělili na tři části, které byly něčím specifické a odlišovaly se od ostatních částí území Chodů. Prvním územním celkem je Domažlické Chodsko nacházející se v okolí města Domažlic(ty se do území Chodska z historického hlediska nezařazují, jelikož neužívaly práv a privilegií českých králů Chodům), které si nejvíce zachovalo svůj tradiční ráz. Druhým územním celkem je Přimdské Chodsko, které se nachází v okolí obcí Přimdy (historické centrum oblasti) a Bělé nad Radbuzou (ta se stala po vystavění královského hradu Přimdy centrem tohoto územního celku, proto lze v některých pramenech narazit na název této oblasti Bělské Chodsko). Toto území si nedochovalo svůj historický ráz, jelikož tato oblast byla výrazně kolonizována německým obyvatelstvem, které tuto oblast Chodů poněmčilo. Po druhé světové válce bylo území Přimdského či Bělského Chodska výrazně zasaženo Benešovými dekrety, jelikož velká část místního obyvatelstva byla odsunuta do Německa. Posledním, třetím, územním celkem je Planské Chodsko nacházející se v okolí Plané u Mariánských Lázní, o kterém toho není příliš mnoho známo. Jediným dochovaným zdrojem toho, že zdejší území obývali Chodové, jsou názvy místních obcí - Chodová Planá, Chodský Újezd, Zadní Chodov (Balatka 1987). Z etnografického hlediska se dnes území Chodska soustřeďuje pouze do historického území Domažlického Chodska, které se dále rozděluje na území Horního a Dolního Chodska (Folklorní sdružení ČR 2011). V rámci tohoto vymezení, Balatka (1987) vymezuje území Horního Chodska na oblast obcí Postřekov, Klenčí pod Čerchovem, Chodov, Újezd a Draženov, území Dolního Chodska pak zahrnují obce Pocinovice, Chodská Lhota, Mrákov, Starý Klíčov, Tlumačov a Stráž, celkem lze tedy v současnosti hovořit o jedenácti tradičních chodských vesnicích. Folklorní 35
sdružení ČR (2011) vymezuje etnografický subregion Chodsko (společně s etnografickými subregiony Klatovsko a Prácheňsko tvoří etnografický region Pošumaví) územím pětadvaceti vesnic v okolí města Domažlic, blíže však tyto vesnice nespecifikuje. Naprosto odlišný pohled na vymezení území Chodska mají odborníci na cestovní ruch z České centrály cestovního ruchu – Czech Tourism. Tito odborníci vymezují oblast Chodska jako území okresu Domažlice. Toto území je součástí turistického regionu Šumava – sever (zahrnuje okresy Domažlice a Klatovy), avšak je bráno jako suboblast tohoto turistického regionu. Takto vymezené území posloužilo v roce 2005 a 2006 pro marketingový výzkumný projekt České centrály cestovního ruchu – Czech Tourismu, v jehož rámci se zjišťoval profil návštěvníků turistických oblastí České republiky v letním a zimním období za roky 2005 a 2006 (Česká centrála cestovního ruchu CzechTourism 2005, 2006). Pro tuto práci je vzhledem k jejímu zaměření nejlépe použitelné vymezení Chodska z hlediska cestovního ruchu, avšak je zapotřebí přihlížet i k Balatkově etnografickému vymezení, neboť takto vymezené území tvoří společně s městem Domažlice nejatraktivnější a nejzachovalejší oblast pro rozvoj folklorního cestovního ruchu.
4.2 Chodský folklór a tradice Území Chodska je dnes velmi cenné pro zachovalý místní folklór, do kterého lze zařadit tradiční chodskou dudáckou muziku, chodské kolečko (tradiční chodský tanec), tradiční chodský kroj, tradiční chodskou architekturu zastoupenou chodským statkem, chodskou literaturu a chodské písně (Folklorní sdružení ČR 2011). Tradiční chodský kroj rozdělujeme na dolnochodský a hornochodský kroj podle toho, z jaké oblasti Chodska pochází. Hornochodský kroj je chudší ve své pestrosti než kroj dolnochodský, jelikož Horní Chodsko bývalo drsnější a chudší podhorskou oblastí než oblast Dolního Chodska, která bývala bohatší, jelikož se jednalo o území vhodnější pro zemědělskou činnost. Společnými prvky mužského kroje pak jsou polodlouhý kabát bez límce, plstěný klobouk se širokou krempou a čakan, dlouhá hůl opatřená na konci sekyrkou, používaný při strážení hranic (Folklorní sdružení ČR 2011). Balatka (1987) popisuje funkci čakanu tak, že jakmile nastalo nebezpečí na státní hranici, Chodové pomocí tohoto nástroje poráželi v lesích Českého lesa stromy tak, aby ležely na cestách z Německa špičkou či zásekem proti nepřátelským vojskům. Folklorní sdružení ČR (2011) zahrnuje do tradičních prvků ženského kroje vlněnou, do varhánků skládanou sukni, košili, živůtek a šátky (dva překrývající živůtek a košili a jeden na hlavu vázaný v týlu a splývající dopředu pro svobodné dívky) či čepec, který směli používat pouze vdané ženy a který je občas 36
místními nazýván koláč. Tradiční chodskou muzikou je chodská dudácká kapela tvořená hráčem na dudy, kterým se na Chodsku říká pukly, proto Chodové mluví o „puklácích“, hráčem na housle, Chody nazývaného „houdek“ a hráčem na es klarinet. Historie této muziky sahá na území Chodska dle pramenů až do 13. století, kdy bývala zastoupena pouze hráčem na dudy, který zároveň ke hře na dudy i zpíval. V průběhu vývoje se k dudákům přidaly houslisté, klarinetisti se dle historických pramenů přidali až ve dvacátých letech devatenáctého století. Takto vymezená dudácká kapela je odborníky nazývána malou, nebo-li „selckou“ dudáckou kapelou. Na konci devatenáctého století vznikla na tomto území velká dudácká kapela, kdy počet členů kapely se zvýšil ze tří na čtyři až šest (používají se nejčastěji dva klarinety, dudy, housle a kontrabas, ale jsou možné i další varianty). Možnými variantami velké dudácké kapely jsou „pancká“ dudácká kapela (využívají se v ní hudební nástroje jako flétna či klarinet) a plechová dudácká kapela (zde muzikanti využívají především všelijakých plechových nástrojů a klarinetu). Dalšími typickými hudebními nástroji mimo již zmíněných jsou na území Chodska fanfrnoch (džbán s hrdlem potaženým kůží, do kterého jsou protaženy koňské žíně, za které se tahá, a drhnutím vydávají bručivý monotónní zvuk) či vozembouch (tyč ověšená bubínkem, valchou a malými činely, na kterou hráč hraje tím, že s ní bouchá a na bubínek či valchu hraje paličkou) (Folklorní sdružení ČR 2011). Chodská píseň je typická trylky, nátryly, obaly a přírazy hráčů na dudy, kteří taktéž často používají rychlé opakování jednoho a téhož tónu. Ke hře na dudy přidávají ještě zpěv, který je posazen níže než tóny či melodie jejich dud. Vznikají tak různé variace nejen v instrumentální složce chodské písně, ale také ve složce pěvecké. Houslisté si své housle podlaďovali na tóninu dud prostřednictvím podvazování či převazování houslových strun. Zpěv se vyznačuje typickým prolamováním hlasu zpěváka, který je též ovlivněn rozsahem dud. Písně z oblasti Chodska jsou veselé, v durových tóninách, avšak nebyly v minulosti notově zaznamenávány, předávaly se ústně z generace na generaci, a dnes jediným hudebním pramenem je unikátní sedmidílný Chodský zpěvník, který sesbíral místní muzikant Jindřich Jindřich. Dalším úskalím pro chodské muzikanty je fakt, že na jednu melodii existuje až sto padesát textů. Chodské písně jsou odlišné i v rámci toho, jestli pocházejí z Horního (odtud pochází písně drsného horského rázu, jež jsou doprovázené jednoduchými, avšak velmi působivými trojhlasy) či Dolního Chodska (odtud pochází písně zpívané vyšším mužským hlasem, tenorem, s použitím „glisand“ a protahování koncových slabik nazývané „jukačky“, které jsou výrazně ovlivněné tradičními písněmi sousedního Bavorska („jódlování“) (Folklorní sdružení ČR 2011). Typickým tancem na chodském území je chodské kolečko, jež se tancuje v kruhu a mohou jej tancovat jak muži či chlapci samostatně, tak i ženy či dívky samostatně nebo se může tancovat 37
i v párech. Účastníci tohoto tance se chytnou za ramena a tancují v kroužku prostřednictvím prudkého otáčení dvojice na místě dokolečka. Doprovodnými písněmi jsou písně nazývané Chody „nahorú“. V případě chodského kolečka se jedná o svižný, hbitý vířivý tanec ve tří čtvrťovém, tří osminovém či dvoj čtvrťovém taktu. Na Chodsku velmi populární variantou chodského kolečka jsou „mateníky“, kdy se v průběhu tance mění rytmus, metr či takt doprovodné písně (Folklorní sdružení ČR 2011). Chodskou lidovou architekturu zastupuje chodský statek. Tyto statky se stavěly účelně a hospodárně, kdy vchod byl situován k východu proti slunci a štít orientován k návsi či cestě. Chalupy byly roubené ze dřeva a podezdívku tvořily lámané kameny. Pozdější hliněné domy byly domy špýcharového typu, kdy obytná část (roubená světnice) byla pod střechou spojená s částí hospodářsky využívanou (zděný špýchar), proto musela být střecha výrazně vyšší než u jiných typů historických domů a půda tvořila výraznou nadstavbu chodského domu či statku (Folklorní sdružení ČR 2011). Tradiční chodské statky však tvořili i účinnou obranu vůči případnému nepříteli, kdy uzavřením dvorů všech statků (chalupy a stodoly byly stavěny okolo návsi dokola) včetně příjezdových cest do vesnice (často byly pouze dvě či tři) došlo k uzavření celé vesnice vůči svému okolí a vesnice byla po dlouhý čas nedobytná. V případě požáru založeného nepřítelem byl uprostřed návsi malý rybník pro potřeby hašení dřevěných chalup a stodol (Balatka 1987).
4.3 Cestovní ruch na území Chodska 4.3.1 Předpoklady cestovního ruchu na území Chodska Území Chodska je v rámci cestovního ruchu využívané k mnoha různým formám cestovního ruchu, jelikož toto území poskytuje hned několik přírodních i kulturních atraktivit vhodných pro využívání účastníky cestovního ruchu. Přírodní atraktivity jsou koncentrovány do Chráněné krajinné oblasti Český les, která byla vyhlášena v roce 2005 a nachází se při hranicích s německou spolkovou republikou Bavorsko mezi obcemi Folmava, jižní okraj CHKO Česky les, a Broumov, severní okraj CHKO Český les (Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky 2011), Přírodního parku Sedmihoří, který je zajímavý svou geologickou stavbou (Lesy České republiky 2011), a Přírodního parku Český les, který tvoří ochranné pásmo pro CHKO Český les. Kulturní atraktivita území Chodska tkví především v zachovalých tradicích místních obyvatel a zachovalém folklóru. Nacházejí se zde hrady a zámky (Horšovský Týn, Chodský hrad
38
v Domažlicích), zříceniny hradů (Nový a Starý Herštejn, Rýzmberk, Netřeb, Tasnovice), tvrze a lovecké zámečky (Trhanov, Poběžovice, Úsilov, Kout na Šumavě, Kanice, Lštění, Chotiměř, Přívozec, Nahošice, Čecovice, Puclice, Horšov, Ždánov, Hostouň, Bělá nad Radbuzou, Osvračín), kláštery (Pivoň), pozůstatky pravěkého a starověkého osídlení (Milavče, Tuhošť, Příkopy, Hradisko u Tasnovic, Dmout, Zahořany), významné a zajímavé kostely (cihlový v Čečovicích, Svatá Anna u Horšovského Týna, Svatá Anna a Svatý Václav ve Všerubském průsmyku, Svatý Vavřinec u Domažlic, Všech Svatých v Domažlicích, Dobrá Voda u Pocinovic), muzea (Chodské muzeum a Muzeum Jindřicha Jindřicha v Domažlicích, Kozinův statek v Újezdě, Muzeum Jindřicha Šimona Baara v Klenčí pod Čerchovem, Hasičské muzeum v Postřekově, Draženovský špýchar, Muzeum techniky a řemesel v Kolovči, Muzeum příhraničí ve Kdyni), městské památkové rezervace (Horšovský Týn a Domažlice) a vesnické památkové zóny (Klenčí pod Čerchovem, Trhanov, Stráž, Kanice a Pocinovice) (Turistické mapy 2011). Rekreační cestovní ruch je na území Chodska koncentrován do turistických destinací Babylon, Kdyně a Horšovský Týn. V těchto destinacích má pro svůj rozvoj ideální podmínky nejen v ubytovací kapacitě, ale i v další turistické infrastruktuře, stravovacích zařízeních či vodních plochách. Tato forma cestovního ruchu se významně podílí na počtu vícedenních turistů v rámci celého Chodska. Další významnou formu cestovního ruchu na území Chodska představuje poznávací cestovní ruch, který je koncentrován do turistických destinací Domažlice, Horšovský Týn, Újezd či Klenčí pod Čerchovem. S poznávacím cestovním ruchem na území Chodska úzce souvisí i kulturní cestovní ruch, který je v rámci tohoto regionu koncentrován do Domažlic, Postřekova, Mrákova a Horšovského Týna. Sportovně turistický cestovní ruch je nejvíce rozvinut v oblasti kolem nejvyšší hory Českého lesa, Čerchova, kde se jedná především o turistické destinace Díly, Pec pod Čerchovem, Capartice a Česká Kubice. Výrazný dopad na charakter hraničního přechodu Folmava jakožto destinace cestovního ruchu má jedna z novějších forem cestovního ruchu, nákupní cestovní ruch. Hodnotit předpoklady cestovního ruchu na určitém území lze pomocí řady ukazatelů, nejčastěji se používají ukazatele turisticko rekreační funkce a turisticko rekreačního zatížení. Turisticko rekreační funkce vztahující ubytovací kapacitu na počet obyvatel vykazuje na území Chodska (mapa č. 14) vcelku rovnoměrnou územní diferenciaci, kdy nejvyšší hodnoty vykazují turistické destinace Babylon, Pec, Újezd, Klenčí pod Čerchovem, Díly a Hora Svatého Václava. Naopak turisticko rekreační zatížení (mapa č. 15) vztahující ubytovací kapacitu na rozlohu vykazuje nerovnoměrnější územní diferenciaci, kdy nejvíce zatíženým územím je oblast Horního Chodska (obce Díly, Trhanov, Klenčí pod Čerchovem, Pec), částečně oblast Dolního Chodska (Mrákov) a města Domažlice a Kdyně. Z tohoto hodnocení pomocí ukazatelů turisticko rekreační funkce 39
a turisticko rekreačního zatížení lze tedy vyčíst, že největší koncentrace cestovního ruchu na území Chodska spadá do oblasti etnograficky vymezeného Chodska (oblast Dolního a Horního Chodska), kde je tedy i největší potenciál cestovního ruchu, avšak toto hodnocení přináší úskalí v tom, že toto území je nejvíce zatíženo cestovním ruchem a jsou zde i největší dopady cestovního ruchu na území, tedy především na místní obyvatele, Chody, místní folklór a místní tradice. 4.3.2 Profil návštěvníka Chodska V roce 2005 a v roce 2006 proběhl pod záštitou České centrály cestovního ruchu – Czech Tourismu – marketingový výzkum v jednotlivých turistických destinacích turistických regionů a subrergionů. V rámci tohoto výzkumu bylo Chodsko jakožto turistický subregion zařazeno do turistického regionu Šumava. V rámci tohoto výzkumu bylo na území Chodska vybráno celkem deset turistických destinací, a to v roce 2005 Domažlice, Kdyně, Horšovský Týn, Koloveč, Bělá nad Radbuzou, Česká Kubice, Babylon, Poběžovice, Přírodní park Sedmihoří a nejvyšší hora Českého lesa, Čerchov, v roce 2006 byla turistická destinace Bělá nad Radbuzou nahrazena destinací cestovního ruchu Holýšov společně se Staňkovem, navíc turistická destinace Česká Kubice byla rozšířena o obec Folmavu. Dotazování proběhlo jak v letním období, tak i v období zimním, které však dále nebudu využívat. Z těchto výzkumů (mapa č. 1, 2) vyplynulo, že územní diferenciace návštěvníků (z jakého okresu dotazovaní pocházejí) byla v každém roce naprosto odlišná. Zatímco v roce 2005 největší zastoupení mají okresy Domažlice, Hlavní město Praha a Plzeň – město, v roce 2006 dominoval pouze okres Domažlice. Výraznější zastoupení pak v roce 2005 měli okresy ze severozápadní části České republiky, v roce 2006 byly zastoupeny i jižní a severní části České republiky. Z této diference vyplývá, že hlavní důraz na propagaci Chodska jakožto turistické destinace musí směřovat do nejbližších krajů, a to Plzeňského, Karlovarského, Hlavního města Prahy a Jihočeského, částečně i do Ústeckého, Libereckého, Vysočiny a Jihomoravského. Z daného výzkumu lze zjistit, že zhruba polovina návštěvníků Chodska pochází z oblastí vzdálených maximálně 50 kilometrů (v roce 2005 to bylo zhruba 50 %, v roce 2006 to bylo zhruba 55 %), další třetina návštěvníků ale pochází z regionů vzdálených více než 100 kilometrů (v roce 2005 to bylo zhruba 40 %, v roce 2006 to bylo zhruba 30 %). Většina návštěvníků (zhruba 70 %) využívá ke své cestě automobil, méně jich však využívá hromadné dopravy (zhruba 15 % využívá k přepravě vlak či autobus) nebo se dopravuje na Chodsko na kole či pěšky (také zhruba 15 %). Čtvrtina návštěvníků Chodska jsou v tomto regionu vůbec poprvé, naopak zhruba 55 % návštěvníků v roce 2005 a 60 % v roce 2006 navštívilo Chodsko minimálně čtyřikrát. Zhruba 55 % návštěvníků 40
navštívilo Chodsko bez noclehu, ostatní návštěvníci (zhruba 45 %) zde přenocují a stráví více dní. Více než 90 % návštěvníků Chodska utratí během svého pobytu na tomto území maximálně 1000 korun českých. Zhruba 85 % návštěvníků v turistickém subregionu Chodsko pochází z České republiky, zbylých zhruba 15 % návštěvníků jsou cizinci, z nichž dominují především občané Německa (necelých 75 % cizinců), dále jsou zde zastoupeni návštěvníci pocházející ze Slovenska, Nizozemska, Spojených států amerických, Japonska, Velké Británie, Polska, Francie či Ruska. Čtvrtina návštěvníků Chodska navštíví Chodsko individuálně, sami za sebe. Zhruba 45 % návštěvníků navštivuje Chodsko s partnerem či přáteli a další třetina (zhruba 30 % návštěvníků) tráví svůj volný čas na Chodsku s dětmi. V roce 2005 se zhruba 45 % návštěvníků na Chodsku nestravovalo, naopak v roce 2006 se na území Chodska nestravovalo pouze 27,5 % návštěvníků. Téměř 55 % návštěvníků Chodska zde nenocuje, zhruba 10 % návštěvníků na Chodsku přespává v hotelu či penzionu, necelých 20 % návštěvníků využije noclehu u svých známých či příbuzných. Zbylých zhruba 15 % návštěvníků využívá pro nocleh v rámci území Chodska chat, kempů nebo si pronajímají pokoj. Návštěvníci na Chodsko přijíždí za poznáních či relaxací (zhruba čtvrtina až třetina návštěvníků), dalších zhruba 15 % návštěvníků tráví svůj volný čas na Chodsku turistikou a sportem, více jak 10 % jich jede na Chodsko navštívit své příbuzné či známé, ostatní navštíví Chodsko z pracovních důvodů, vyhledávají zde zábavu nebo mají pro návštěvu Chodska jiné důvody. Mezi nejčastější aktivity návštěvníků Chodska patří pěší a poznávací turistika, cykloturistika a koupání a vodní sporty. Mezi méně vyhledávané aktivity návštěvníků na území Chodska patří návštěva kulturních akcí, zábava a kulturní život, péče o zdraví a kondici, církevní turistika, aktivní sport, návštěva sportovních akcí nebo venkovská turistika. Více než 50 % návštěvníků plánuje navštívit oblast Chodska v brzké době (nejpozději do půl roku), zhruba dalších 20 % jich hodlá navštívit Chodsko později. Zhruba 45 % návštěvníků Chodska bylo spokojeno s kvalitou ubytování, zhruba polovina návštěvníků nebyla schopna posoudit kvalitu ubytování a 5 % jich nebylo spokojených. Spokojenost návštěvníků s kvalitou stravování byla zhruba 65%, 35 % jich nebylo schopno posoudit. Zhruba 60 % návštěvníků Chodska je spokojeno s kvalitou a úrovní lidí pracujících ve službách, 5 % jich je nespokojeno a 35 % návštěvníků nedokáže posoudit. Zhruba 90 % návštěvníků Chodska je spokojeno s péčí o čistotu a pořádek, téměř 5 % jich je nespokojeno a necelých 5 % nedokáže posoudit. Necelých 55 % návštěvníků Chodska nedokáže posoudit rozsah a dostupnost ubytování, méně než 5 % jich je nespokojeno a více než 40 % jich je spokojeno. Necelých 40 % návštěvníků Chodska nedokáže posoudit rozsah a dostupnost stravování a více než 60 % jich je spokojeno. S dostupností regionu veřejnou dopravou je spokojeno 35 % návštěvníků 41
Chodska, 10 % jich je nespokojeno a 55 % návštěvníků nedokáže posoudit. Co se týče kvality dopravní infrastruktury, s ní je spokojeno zhruba 75 % návštěvníků Chodska, nespokojenost přiznává necelých 15 % a více než 10 % jich nedokáže posoudit. Zhruba 5 % návštěvníků Chodska je nespokojeno s péčí o památky a turistické atraktivity, 10 % jich nedokáže posoudit a 85 % návštěvníků Chodska vyjadřuje svou spokojenost s péčí o památky a turistické atraktivity. S péčí o životní prostředí je spokojeno téměř 95 % návštěvníků Chodska, zbylých zhruba 5 % nedokáže posoudit nebo je nespokojeno s péčí o životní prostředí. Více než 5 % návštěvníků Chodska nedokáže posoudit místní orientační značení, necelých 95 % jich přiznává spokojenost. Více než 75 % návštěvníků Chodska vyjadřuje svou spokojenost s informacemi o regionu, téměř 25 % jich však není schopno posoudit. Mezi největší problémy na území Chodska dle návštěvníků tohoto území patří nedostatek nákupních možností a nevyhovující stav komunikací, což se nelíbí zhruba 20 % návštěvníků území Chodska. Zhruba 30 % návštěvníků Chodska přiznává svou nespokojenost s nedostatkem atrakcí, akcí a aktivit pro děti, nedostatkem českých a nadbytkem vietnamských obchodů, špatnou dostupností regionu hromadnou dopravou, nedostatkem parkovacích míst, nedostatečným společenským vyžitím a nadměrnou kamionovou dopravou. Zhruba 10 % jich je nespokojených s drahými službami, nedostatkem informací o regionu, špatným stavem památek a dopravními problémy. Návštěvníci Chodska před svou cestou na Chodsko využívají pro svou informovanost o daném území turistická informační centra (zhruba 50 % návštěvníků Chodska), propagační materiály (téměř 40 % návštěvníků Chodska), příbuzné či známé (zhruba 45 % návštěvníků Chodska), internet (zhruba 35 % návštěvníků Chodska), média (zhruba 20 % návštěvníků Chodska), cestovní agentury a kanceláře (více než 10 % vávštěvníků Chodska), personál ze služeb (zhruba 25 % návštěvníků Chodska). Když se podíváme na demografickou strukturu návštěvníků Chodska, lze konstatovat několik zajímavých zjištění. Co se týče věkové struktury v roce 2006, 45 % návštěvníků Chodska je mladších 34 let, 35 % jich je v rozmezí mezi 35 a 49 lety, zbylých 20 % jich přiznává věk překračující 50 let. V roce 2005, o rok dříve, věk do 34 let jich přiznává necelých 40 %, zastoupení střední generace lidí mezi 35 a 49 lety se nemění, podíl lidí starších 50 let vykazuje mírný nárůst na více než 25 %. Když se zaměříme na podíl mužů a žen mezi návštěvníky Chodska, v roce 2005 představoval podíl žen téměř 60 % a mužů zhruba 40 %, naopak v roce 2006 byl podíl mužů a žen zhruba stejný, mužů však bylo o pár procentních bodů více. Když porovnáme vzdělanost návštěvníků Chodska, zhruba 30 % jich přiznává vzdělání bez maturity (základní či střední bez maturity), 15 % návštěvníků má vysokoškolské vzdělání a zhruba 55 % návštěvníků Chodska 42
přiznává střední školu s maturitou (Monitoring návštěvníků v turistickém regionu Šumava – etapa léto 2005 a 2006).
4.4 Sociální kapitál jako aspekt rozvoje folklorního cestovního ruchu na území Chodska Úroveň některých forem sociálního kapitálu hraje jednu z nejdůležitějších rolí v rámci rozvoje folklórního cestovního ruchu na území folklórního subregionu Chodska, jelikož sociální interakce uvnitř regionu vedou prostřednictvím zdrojů, informací a znalostí k rozvoji sociálního kapitálu. První důležitou formou sociálního kapitálu pro rozvoj folklórního cestovního ruchu na Chodsku je kolektivní sociální kapitál (někdy nazýván sociálním kapitálem jako veřejný statek), který v sobě zahrnuje veřejné instituce a je důležitým faktorem pro ekonomický či hospodářský růst území Chodska. Další důležitou formou sociálního kapitálu, která výrazně ovlivňuje úroveň folklórního cestovního ruchu na Chodsku, je svazující sociální kapitál, kam zahrnujeme rodinu, přátelství, sousedství a pro území Chodska stěžejní etnické společenství. Prostřednictvím loajality a důvěry uvnitř těchto skupin dochází k obraně skupin vůči negativním vlivům a vnějším externalitám. Obyvatelé Chodska si tak mohou prostřednictvím této formy sociálního kapitálu chránit vlastní tradice a folklór před vlivem současného moderního světa. Další forma sociálního kapitálu, přemosťující sociální kapitál, má pozitivní vliv na rozvoj společnosti na území Chodska. Zařazujeme sem známosti, obchodní partnery, zájmové spolky, zájmová sdružení a různé sportovní kluby. Největší vliv na rozvoj folklórního cestovního ruchu na území Chodska má z výše uvedených úroveň zájmových spolků a zájmových sdružení souvisejících s místním folklórem, ale i úroveň a síť známosti a obchodních partnerů vedoucích k rozvoji místního folklóru. Spojující sociální kapitál, další forma sociálního kapitálu klíčová pro rozvoj úrovně folklórního cestovního ruchu na Chodsku, napomáhá k lokálnímu a regionálnímu rozvoji této oblasti prostřednictvím interakcí mezi různými sociálními skupinami na jedné straně a klíčovými aktéry (regionální a centrální instituce) na straně druhé. Prostřednictvím vazeb
a sítí mimo
chodskou komunitu může dojít k získání finančních prostředků a informací, které povedou k prosperitě chodské komunity. Této formy lobbingu lze tedy využít k rozvoji folklórního cestovního ruchu na Chodsku prostřednictvím finanční podpory regionálních, ale i centrálních institucí. 43
Pátou formou sociálního kapitálu výraznou měrou ovlivňující úroveň folklórního cestovního ruchu na Chodsku je korporační sociální kapitál, jenž zahrnuje různá dobrovolnická sdružení a dobrovolnické organizace v rámci místního folklóru, které pozitivně ovlivňují celkovou důvěru v chodskou společnost, ale i profesní sdružení, odbory a politické strany, které finálně vedou ke snížení sociální koheze na území Chodska, a tím negativně ovlivňují úroveň folklórního cestovního ruchu na území Chodska. Poslední formou sociálního kapitálu, jež může ovlivňovat či ovlivňuje úroveň folklórního cestovního ruchu na Chodsku, je kognitivní sociální kapitál, který cíleně vede místní aktéry ke vzájemné spolupráci prostřednictvím kognitivních (myšlenkových) procesů, norem, přesvědčení, postojů a hodnot. Určitou roli ve vlivu na úroveň folklórního cestovního ruchu na území Chodska mohou mít i další formy sociálního kapitálu. Občanský sociální kapitál zahrnuje úroveň sociální stability a spokojenosti obyvatel na území Chodska a je závislý na vládním sociálním kapitálu zahrnujícím vládní stabilitu celé země. Individuální sociální kapitál (někdy nazývaný sociální kapitál jako soukromý statek) vede k nerovnoměrnému rozvoji oblasti Chodska a tím i nerovnoměrnému rozvoji folklórního cestovního ruchu. Mobilizační individuální sociální kapitál na území Chodska vede k nárůstu aktivací kontaktů za účelem zisku soukromých osob a interakční individuální sociální kapitál zahrnuje intenzitu vztahů soukromých osob na Chodsku s jejich okolím, tudíž upřednostňují zájmy soukromých osob nad zájmy veřejnými či zájmy celého regionu a vedou k nerovnoměrnému rozvoji folklórního cestovního ruchu na území Chodska. Pileček, Jančák (2010) zjišťovali ve své práci územní diferenciaci sociálního kapitálu v rámci okresů České republiky. Z jejich výzkumu, kdy pomocí faktorové analýzy došli ke třem komponentám – konzervatismu (zahrnuje v sobě vyšší podíl počtu neúplných základních škol na počtu všech škol, vysokou volební účast v komunálních volbách, vyšší podíl získaných poslaneckých dotací na obyvatele, vyšší volební účast ve volbách do Poslanecké sněmovny, nižší míru kriminality (počet trestných činů na sto obyvatel) a nižší objem získaných prostředků z regionálních operačních programů), regionální rozvoj (zahrnuje v sobě vyšší podíl domácností s internetem, vyšší hrubou míru migračního salda, vyšší míru kriminality a vyšší volební účast ve volbách do Poslanecké sněmovny) a občanská participace (zahrnuje v sobě vyšší volební účast v komunálních volbách, vyšší podíl počtu nestátních neziskových organizací na tisíc obyvatel, vyšší podíl počtu členů sportovních oddílů na tisíc obyvatel a vyšší volební účast ve volbách do Poslanecké sněmovny). Na základě těchto tří komponent, okres Domažlice (území Chodska z hlediska cestovního ruchu) zaujímá v rámci celé České republiky přední postavení v komponentech konzervatismus 44
a občanská participace, naopak v komponentu regionální rozvoj patří k hůře postaveným okresům. Lze tedy říci, že území Chodska patří v rámci České republiky ke konzervativním regionům s výbornou občanskou participací, ale s horší úrovní regionálního rozvoje (Pileček, Jančák 2010).
4.5 Rizika cestovního ruchu pro sociokulturní prostředí Chodska
Pásková (2009) vymezuje řadu dopadů či vlivů cestovního ruchu na prostředí. Jedním z vlivů cetsovního ruchu na prostředí je i vliv cestovního ruchu na socio-kulturní prostředí. V případě území Chodska se jedná o jeden z nejvýznamnějších dopadů cestovního ruchu. Proto se jím budu více zabývat v této kapitole. Nevýhodou výzkumu tohoto dopadu cestovního ruchu na socio-kulturní prostředí je těžká uchopitelnost a stížená kvantifikace jevů a procesů. Pásková ve své publikaci mluví o tom, že tyto vlivy lze obtížně monitorovat. Vzhledem k těmto problémům se v rámci této kapitoly budu věnovat vlivům cestovního ruchu na socio-kulturní prostředí Chodska jen zobecňujícím pohledem, kdy se budu snažit postihnout ty jevy a procesy, které hrozí socio-kulturnímu prostředí Chodska nebo již v tomto existují, ale jsou obtížně postřehnutelné či dokazovatelné. Ze sociálních efektů lze zmínit za rizikový jev pro území Chodska demonstrační efekt, neboť napodobování vzorců chování návštěvníků místním obyvatelstvem narušuje jedinečnost místního socio-kulturního prostředí z hlediska dodržování chodských tradic a zvyků. Do sociálních efektů zařazujeme i další z rizikových jevů a procesů pro území Chodska, a to proces dualizace společnosti, který by mohl mít tendenci se koncentrovat do území užšího centra Domažlic. Do této oblasti Domažlic by mohl zasáhnout významně i proces marginalizace společnosti, který úzce souvisí s předchozím procesem dualizace společnosti. Z rizikových ekonomicko-industriálních efektů pro území Chodska bych zmínil především kongesci veřejných prostor a komunikací a jádrovou inflaci. Tyto procesy či jevy by mohly mít tendenci se koncentrovat do oblasti historického centra Domažlic. Sezónní inflace by mohla zasáhnout stejnou oblast v období konání národopisných Chodských slavností v období první půlky srpna. Z kulturních efektů bych vyzdvihnul jako nejvíce rizikový proces pro socio-kulturní prostředí Chodska akulturaci, kdy může dojít v důsledku změny životního stylu a poklesu kulturní identity obyvatel Chodska ke snížení atraktivity Chodska pro potenciální návštěvníky tohoto regionu. Na druhou stranu může mít akulturace příznivý vliv na životní úroveň chodského obyvatelstva a může též přispívat k rozvoji Chodska jakožto turistické destinace. Prostřednictvím 45
procesů inscenizace a folklorizace, což je specifická forma inscenizace, může hrozit Chodsku ztráta své jedinečnosti a své autenticity. Na území historického jádra Domažlic může dojít taktéž k procesu industrializace dědictví, kdy by se zde mohl postupně vytvářet inscenizovaný prostor. V případě pocesu komercializace zdojů cestovnío ruchu může dojít v centru Domažlic k potlačování kulturního, historického, estetického či vzdělávacího hlediska ve prospěch hlediska maximalizace využití primárních zdrojů cestovního ruchu v nabídce turistických poduktů. Proces komodifikace zdrojů cestovního ruchu by proměnil skladbu místních produktů pro návštěvníky Chodska z jedinečného, typického a tradičního řemesla na masové a kýčovité suvenýry, což by opět mohlo snížit atraktivitu Chodska jako turistické destinace. Kulturní identita představuje důležitý jev, který může výrazně ovlivňovat atraktivitu Chodska jakožto jedinečné turistické destinace z pohledu kulturního či folklórního pro potenciální návštěvíky této oblasti. Na jedné straně může přispět k posílení hrdosti, koletivního dědictví, úcty k dějinám chodského obyvatelstva, chodského patriotismu, ke stimulaci návratu k chodským tradicím a jejich udržení do budoucna, na druhé straně může dojít k iniciaci a posílení netolerance Chodů vůči návštěvníkům nebo ke globalizačnímu efektu návštěvníků na chodskou kulturu. V důsledku masového komerčního cestovního ruchu může na Chodsku dojít ke ztrátě autenticity této národopisné oblasti nebo k procesu vymizení či zániku jedinečných historických a kulturních specifik, bezmístnosti destinace, což může nastat na území Chodska v důsledku masové propagace a efektu módnosti. Riziko cestovního ruchu pro atraktivitu a vůbec celkový vzhled a image především historického jádra Domažlic představuje turistický vandalismus a proces historicity. Z etnických efektů bych zmínil jako riziko cestovního ruchu pro socio-kulturní prostředí Chodska proces etnocidy, kteý by mohl mít tendenci se koncentrovat do oblasti historickéo centra Domažlic. Svoji roli může hrát v cestovním ruchu na Chodsku též xenofobie jakožto důsledek marginalizace chodského obyvatelstva návštěvníky, nadřazeného chování návštěvníků nebo vzájemného nepochopení. Z urbanistických efektů bych zmínil jako rizikové procesy pro socio-kulturní prostředí Chodska vznik a rozvoj turistických ghett a derezidenticializaci, které by se mohly koncentrovat opět do historického jádra Domažlic.
46
4.6 Folklorní cestovní ruch na území Chodska
4.6.1 Historie, vývoj a charakteristika národopisných slavností a folklorních festivalů na území Chodska
V roce 1851 byla opravena a obnovena na Veselé hoře u Domažlic kaple a vysvěcena Svatému Vavřincovi. O tomto roce mluvíme jako o počátku Vavřinecké poutě v Domažlicích. Dominantními znaky Vavřinecké poutě devatenáctého století byly kroje, muzika, tance a samotná pouť na Vavřineček – lidové pojmenování Veselé hory po místní kaply. V roce 1918 po vzniku Československé republiky došlo k proměně původně náboženské akce na národopisnou slavnost (Závacká 1985). V roce 1939 se stala Vavřinecká pouť manifestací národní jednoty a demonstrací českého národa proti fašismu. Tento politický aspekt Vavřinecké pouti stál řadu osobností české a chodské kultury mnoho let ve vězení či koncentračním táboře. Na tuto akci i přes přísný dohled Gestapa z Klatov, domažlického četnictva i německé armády dorazilo dle odhadů 120 tisíc lidí z celé České republiky, v Domažlicích parkovalo v tehdejší době neuvěřitelných 10 tisíc automobilů, asi 80 tisíc lidí využilo pravidelných i devětadvaceti zvláště vypravených vlaků, ostatní účastníci využili svá kola, žebřiňáky nebo přišli pěšky. Za masovost této akce v roce 1939 svědčí i fakt, že zájem o ubytování na Chodsku několikanásobně převyšoval ubytovací kapacitu tohoto regionu, mnoho lidí tedy muselo využít ubytovací zařízení měst na Klatovsku, jako například Klatovy, Sušice, Nýrsko, Švihov, nebo jižním Plzeňsku, jako například Stod, Přeštice (Závacká 1985). Na konci třicátých let Vavřinecké pouť vyjadřovala uchovávání svérázných zvyků a tradic obyvatel Chodska jakožto výspy česky mluvícího obyvatelstva obklíčeného německy mluvícím obyvatelstvem Sudet, navíc umocněná Mnichovskou dohodou (podepsána 21.11.1938), která zapříčinila podstoupení 8 hornochodských vsí Německé říši (Závacká 1985). Mezi roky 1940 a 1944 se Vavřinecká pouť z důvodu světové války nekonala. V roce 1945 se Vavřinecká pouť po 5 letech znovu zorganizovala a účast dosáhla dle dobových odhadů 80 tisíc návštěvníků. Hlavní důraz byl kladen na poezii, hudbu, tance a zpěvy. V letech 1946 a 1947 se o organizaci Vavřinecké pouti staralo Sdružení chodského národopisu, které jako první kladlo důraz na folklórní program poutě. V roce 1951 se z politických důvodů opustilo od náboženského prvku poutě a Vavřinecká pouť se stala národopisě a folklórně zaměřenou akcí (Závacká 1985). První ročník Chodských slavností jakožto folklórního festivalu je datován do roku 1954, kdy 47
bylo rozhodnuto, že nově vzniká národopisná slavnost bude jakousi českou obdobou moravských národopisných slavností ve Strážnici na Slovácku. Chodské slavnosti tak měli úlohu přehlídky folklórních souborů z české národopisné oblasti, tudíž hlavním programem slavností se stává přehlídka českých písní a tanců. Vzhledem k politické situaci v padesátých letech dvacátého století v Československu se program slavností nesl především v politickém duchu (Závacká 1985). Oproštění od politického zaměření slavností nastalo v roce 1966, kdy došlo ke změně koncepce hlavního programu Chodských slavností. Hlavní důraz byl nově kladen na místní (regionální) folklór a autenticitu folklórních představení. Od roku 1970 v důsledku politických změn (počátek normalizace) se Chodské slavnosti staly politickým manifestem pracujících a přehlídkou lidové tvořivosti (Závacká, 1985). Roku 1977 se objevil porpvé ve vedlejším programu folklórní pořad Dudácké štandrle, který si brzy získal mnoho svých příznivců, jak mezi Chody, tak mezi návštěvníky z jiných koutů republiky. Dodnes se jedná o jeden z nejoblíbenějších folklórních pořadů v rámci Chodských slavností, který se pár let po svém prvním uvedení do vedlejšího programu vzhledem ke své oblíbenosti dostal do hlavního programu slavností (Kuneš, Matějková 2005). Osmdesátá léta dvacátého století a období politického a společenského uvolnění se pozitivně projevily i na programu Chodských slavností. Pořadatelé slavností dostali volnější ruce při sestavování hlavního i vedlejšího programu, který byl opět věnován především národopisu a jenž byl znovu oproštěn od politických hesel a idejí. V roce 1985 se konal jubilejní třicátý ročník Chodských slavností, který byl porpvé živě přenášen Československou televizí v pořadu Sláva Chodsku (Kuneš, Matějková 2005). Revoluční rok 1989 zapříčinil, že v roce 1990 se po 39 letech do programu Chdských slavností vrátil církevní prvek, Vavřinecká pouť. Politické a společenské změny znamenaly bohužel i pokles zájmu společnosti o folklór, tím pádem i pokles návštěvnosti Chodských slavností. Až rozšíření programu slavností v roce 1996 o nové folklórní pořady, jako například Dostaveníčko s vypravěči, Národní přehlídka dudáků nebo Přespolní dudácké muziky, přilákalo opět zájem návštěvníků o návštěvu této folklórní akce. Důležitou roli v rozvoji Chodských slavností od roku 1996 zaujajalo i využívání nových prostor pro další program, populárním místem se nově stala především zahrada Chodského hradu. Tyto změny včetně důrazu pořadatelů na folklór (lidové písně a tance, lidové vyprávění a lidová tvořivost) zapříčinili nárůst návštěvnosti Chodských slavností, který trvá až dodnes (Kuneš, Matějková 2005). Struktura programu Chodských slavností dle jednotlivého typu vystoupení – folklorní, hudební nefolklorní, náboženský a ostatní – se od jejich vzniku roku 1955 významně proměňoval. 48
Důležitým faktorem struktury programu bývala za doby totalitního komunistického režimu politická „schůdnost“ daného vystoupení nebo byl program slavností naplánován rovnou na politickou objednávku. Náboženský typ vystoupení – náboženské akce, mše – byl režimem zamítán. Folklorní typ vytoupení zaznamenává v historii Chodských slavností relativní úpadek (graf č. 1, 2, 3, 4, 5, 6), ktarý je ale evidentně dán neustálým rozšiřováním programu slavností o nové scény a nová pódia. Tento typ vystoupení je však prezentován na nejexponovanějších místech centra Domažlic – pódium na náměstí Míru u Dolejší brány (obr. č. 1) či pódium na zahradě pod Chodským hradem (obr. č. 2).
Hudební nefolklorní typ vystoupení v historii programu
Chodských slavností osciluje, což je dáno rozšiřováním programu slavností o nové druhy hudebních vystoupení – především dechová a historická hudba, které jsou prezentovány jak v centru Domažlic – scéna na nádvoří u Chodského hradu – tak i v širším centru Domažlic – pódium nedaleko autobusového nádraží či v jednotlivých domažlických penzionech a hotelech. Náboženský typ vystoupení zaznamenal nárůst po pádu totalitního komunistického režimu, jedná se především o historickou mši svatou na Veselé hoře – místním obyvatelstvem zvanou jako Vavřinecká pouť – s prvky místního folklóru, v devadesátých letech a na počátku jedenadvacátého století pak probíhala i mše svatá v nejstarším domažlickém kostele, kostele U Všech Svatých. Ostatní typ vystoupení zaznamenává v historii programu slavností lehký nárůst, a to především v důsledku rozšíření programu slavností o pouťové atrakce, přírodovědecké, historické a umělecké výstavy, projekci ohňostrojů a promítání filmů. Důležiou součástí Chodských slavností v Domažlicích je historický jarmark (obr. č. 3), který je situován na západní části náměstí Míru a zasahuje až na Chodské náměstí k nádvoří Chodského hradu, na východní části náměstí je limitován pódiem s hledištěm u Dolejší brány. Tento historický staročeský jarmark začali „okupovat“ v devadesátých letech asijští trhovci, proto se město Domažlice rozhodlo pro důsledné kontrolování stánků, kdy do centra města smí pouze stánky s historickým řemeslem, regionálními produkty – chodské koláče, chodská keramika (obr. č. 4) – a dekorativními předměty přírodního původu. Negativními dopady Chodských slavností se stávají procesy a jevy jako kongesce veřejných prostor a komunikací, kdy velká část centra Domažlic je pro dopravu uzavřena (mapa č. 19) a v Domažlicích je nedostatek parkovacích míst – jedenáctitisícové město se o víkendu rozroste o desetitisíce návštěvníků z blízkého i širokého okolí včetně tisíce aut, na které není infrastruktura Domažlic stavěna – dualizace společnosti, kdy centrum Domažlic je využíváno turisty 49
a podnikately zainteresovanými v cestovním ruchu, ostatní části Domažlic pak využívají rezidenti včetně návštěvníků, kteří zde často parkují v důsledku nedostatku parkovacích míst a zabírají parkovací místa rezidentům, čímž dochází k dalšímu procesu, a to turistické iritaci. Negativní dopad na autenticitu prostředí mají také pouťové atrakce nedaleko centra města (obr. č. 5). V důsledku těchto procesů či jevů dochází v centru Domažlic k procesu industrializace dědictví . Mezi pozitivní dopady Chodských slavností lze zařadit procesy a jevy jako posilování kulturní identity a autenticity prostředí prostřednictvím pořádání historického jarmarku s produkty tradičního místního řemesla a tradičními místními potravinami a jídly nebo prezentace místního folklóru na nejexponovanějších scénách v centru Domažlic. Organizátoři slavností se snaží potlačovat negativní dopady jako procesy a jevy komodifikace a komercializace zdrojů cestovního ruchu, stereotypizace kultury, inscenizace či etnocidy.
4.6.2 Historie, vývoj a charakteristika národopisných a folklorních souborů a spolků na území Chodska První vesnické národopisné skupiny vznikly na Chodsku v osmdesátých letech devatenáctého století. Mezi nejvýznamnější skupiny tohoto období řadíme První schůzi chodskou, která vznikla roku 1885 v Újezdě při odhalení pamětní desky Jana Sladkého Koziny. Tato skupiny zorganizovala celý při této příležitosti průvod z Domažlic do Újezda, kde se zpívali chodské písně a tančili chodské tance. V roce 1886 při příležitosti slavnosti Ústřední matice školské v Praze předvedla skupina Chodů ze Stráže, Tlumačova a Luženic chodskou svatbu a stavění máje. V roce 1887 se konala v Domažlicích Chodská slavnost při příležitosti návštěvy Čechoameričanů. V roce 1894 uspořádala Národní jednota Pošumavská v Praze První chodský večer za účasti zástupců Chodska. Ve dvacátých a třicátých letech dvacátého století vznikla řada nových národopisných skupin na Chodsku, a to například Svačinova dudácká muzika, která vznikla roku 1925, Chodská družina, která vznikla v roce 1937, a řada dalších, které však nedosáhly takového věhlasu jako zmíněné. Důležitými osobnostmi chodského národopisu této doby byli například spisovatel Jindřich Šimon Baar, národopisec Jindřich Jindřich, spisovatel Hruška či hudebník Svačina. Tyto osobnosti se významně podílely na rozmachu zájmu o chodský folklór. V roce 1961 vznikl národopisný soubor v Mrákově, který existuje dodnes a patří dnes mezi nejvýznamnější chodské soubory společně se soubory z Postřekova a Klenčí pod Čerchovem. Ten z Klenčí pod Čerchovem, který si říká Haltravan, vznikl jen o pár let později než soubor 50
mrákovský, a to roku 1969. Důležité je zmínit také to, že tyto zmíněné folklorní soubory se významně podílejí na tvorbě programu Chodských slavností v Domažlicích. Mrákovský folklorní soubor navíc sám organizuje folklorní festival Mrákovská hyjta konaný souběžně s Chodskými slavnostmi v Domažlicích (Muzeum Chodska 1991). Důležitou folklorní skupinou na Chodsku je již více než 50 let Konrádyho dudácká muzika z Domažlic, která vznikla v roce 1955 a která existuje dodnes. Ústřední personou této hudební skupiny je Antonín Konrády, který hraje zde na dudy po celou dobu její existence (Konrádyho dudácká muzika 2011). Taktéž tato folklorní skupina se významně podílí na tvorbě programu Chodských slavností, a to přesně od roku 1977, od kdy pořádá významný pořad těchto slavností, Dudácké štandrle (Kuneš, Matějková 2005). Když se blíže podíváme na vývoj prostorové koncentrace národopisných skupin a souborů na území Chodska (mapa č. 7, 8, 9, 10, 11, 12 a 13), jsou zde patrné některé zajímavosti. Mezi lety 1885 a 1914 je národopisná činnost koncentrována do oblasti města Domažlic a jejího nejbližšího okolí. Mezi roky 1915 a 1939 se prostorová koncentrace příliš nemění, avšak přibývá významných center národopisné činnosti. V letech 1940 až 1949 výrazně ubývá národopisné činnosti, tato činnost se koncentruje do Domažlic a do okolí Postřekova v Horním Chodsku, které bylo za války částečně podstoupeno Německé říši (Závacká 1985). Mezi lety 1950 až 1959 se národopisná činnost koncentruje do oblasti Horního Chodska a Horšovskotýnska, významnější centra národopisné činnosti ale nalezneme především na Horním Chodsku. V letech 1960 až 1969 se národopisná činnost na Chodsku soustřeďuje pouze do oblasti Domažlic, Horního Chodska a Dolního Chodska, zajímavostí je fakt, že chodský národopis se v této době rozšířil do měst sousedících s jižním Plzeňskem, a to do Holýšova, Staňkova a Kolovče. Od roku 1970 se koncentruje národopisná činnost na území Chodska výhradně do tradičních center, a to do města Domažlice a tradičních chodských vsí Mrákova, Postřekova a Klenčí. 4.6.3 Postavení folklorního cestovního ruchu na Chodsku v rámci České republiky Chodsko je považováno v rámci území Čech za jednu z nejvíce zachovalých oblastí s tradičním folklórem (Heřmanová, Chromý 2010), a tudíž za oblast významnou z pohledu folklorního cestovního ruchu. Tento fakt je třeba v rámci této práce uvést na pravou míru. Rozhodující pro toto tvrzení je uvědomit si, jestli na tento problém pohlížíme z kvantitativního nebo kvalitativního hlediska. Jestliže přihlídneme k hledisku kvantitativnímu, jedná se o oblast průměrnou, a to na základě podílu počtu folklorních souborů či festivalů v okrese na celkovém počtu folklorních festivalů či souborů v České republice (mapa č. 3 a 4). Když bychom chtěli 51
přihlídnout k hledisku kvalitativnímu, mohli bychom například na základě ukazatele návštěvnosti Chodských slavností konstatovat, že Chodsko k významným regionům folklorního cestovního ruchu patří. Na základě map č. 5 a 6 jsem došel k zajímavé pravidelnosti, a to k pravidlu jihovýchodního gradientu v rámci kvantitativního pohledu na folklorní cestovní ruch v České republice, kdy nejvýznamnějšími centry folklorního cestovního ruchu jsou kraje Jihomoravský a Zlínský, významnou roli hrají též kraje Moravskoslezský, Olomoucký a Vysočina, zvláštní postavení má Hlavní město Praha, které se této pravidelnosti vymyká a patří také k těm významnějším. 4.6.4 Postavení folklorního cestovního ruchu v rámci cestovního ruchu na území Chodska Postavení folklorního cestovního ruchu v rámci cestovního ruchu na území Chodska se vzhledem ke špatně dostupným datům těžko vyjadřuje, ale na základě některých informací se o to pokusím. Jako ukazatel k tomuto posouzení nám může posloužit prostorová koncentrace předpokladů cestovního ruchu na Chodsku, a to přímo ukazatele turisticko rekreační funkce a turisticko rekreační zatížení (mapa č. 14 a 15). Na základě těchto map prostorové koncentrace předpokladů cestovního ruchu se dá usoudit, že folklorní cestovní ruch v rámci cestovního ruchu na území Chodska hraje důležitou roli v oblasti města Domažlic a nejbližšího okolí s významnější rolí v tradičních chodských vesnicích – například Postřekov, Klenčí pod Čerchovem, Mrákov. Dá se předpokládat, že důležitou roli v rámci cestovního ruchu na území Chodska zaujímá rekreační cestovní ruch – například destinace s vodními plochami ke koupání a kempy Babylon, Kdyně, Horšovský Týn nebo destinace v oblasti Českého lesa vhodné pro turistiku Díly, Česká Kubice, Rybník, Bělá nad Radbuzou či Poběžovice. Významný by mohl být též poznávací cestovní ruch, avšak pro rozvoj cestovního ruchu v této oblasti není určující, jelikož se dá předpokládat, že účastník této formy cestovního ruchu na Chodsku nepřespí, tudíž nepřinese do této oblasti dostatečný finanční kapitál jako účastníci rekreačního cestovního ruchu, kteří zde častěji přenocují.
52
5 Závěr Folklorní cestovní ruch na území Chodska prochází po celou svou historii řadou změn, které ho ovlivňují nebo mají dopad na sociokulturní prostředí této oblasti. V rámci mé práce jsem došel ke zjištění, že předpoklady cestovního ruchu na území Chodska se koncentrují do oblasti okolí města Domažlic a oblasti Horního a Dolního Chodska, jelikož jsou zde koncentovány jak ubytovací kapacity i turistické atraktivity. Tato koncentrace byla tedy prokázána. Předpoklad místa trvalého bydliště návštěvníků Chodska se mi úplně nepotvrdil, jelikož jsem předpokládal vyšší podíl návštěvníků z okresů Středočeského a Jihočeského kraje a naopak jsem nepředpokládal tak vysoký podíl návštěvníků z Ústeckého a Jihomoravského kraje. Důvodem u návštěvníků ze Středočeského a Jihočeského kraje mohou být nezájem lidí z těchto oblastí o folklór, naopak v případě Jihomoravského kraje se zájem o folklór dá předpokládat, v případě návštěvníků z Ústeckého kraje se jedná o blízkost území a ekonomické důvody. Oblast Chodska zaujímá v rámci folklorního cestovního ruchu na území České republiky z hlediska kvantitativního lehce podprůměrnou roli, jelikož je to malá oblast a neexistuje zde mnoho souborů a festivalů. Z hlediska kvalitativního se jedná o oblast v rámci České republiky průměrnou, v rámci oblasti Čech hraje Chodsko významnou roli. Program Chodských slavností v průběhu své historie prodělal řadu změn, důležitou roli hráli jak politické, tak společenské důvody. Folklorně zaměřený program slavností zaznamenal relativní úbytek, a to z důvodu neustálého rozšiřování programu slavností o nové typy programu. Národopisná činnost na území Chodska se během svého vývoje koncentrovala především do oblasti nejbližšího okolí Domažlic s přesahem do oblastí Horního a Dolního Chodska. V průběhu tohoto vývoje se „vykrystalizovali“ centra této činnosti – tradiční chodské vsi Mrákov, Postřekov a Klenčí pod Čerchovem včetně města Domažlice. Do budoucnosti lze předpokládat, že folklorní cestovní ruch na území Chodska bude oscilovat, jelikož infrastruktura města Domažlic v případě Chodských slavností i turistická kapacita oblasti Chodska je značně limitována. Důležitými faktory pro rozvoj folklorního cestovního ruchu do budoucnosti na území Chodska jsou propagace regionu, zkvalitnění služeb a rozšíření ubytovací kapacity.
53
Seznam literatury AGENTURA OCHRANY KRAJINY ČESKÉ REPUBLIKY – SPRÁVA CHRÁNĚNÉ KRAJINNÉ OBLASTI ČESKÝ LES (2005): Charakteristika oblasti. Dostupné z http://www.ceskyles.ochranaprirody.cz/wps/portal/cs/cesky-les/o-spravechko/!ut/p/c5/DcrbkkMwAADQb-kHmIQl4TEd0tWiiC3x0gklpHUrbX9_Of1gBJ8jeLdS7H10ygeoAAlup6DxLGoZcKD80egf3I8lDJXt3UdHEEpH1P1nfmlXrG7htLzinS rek6X6sxePhQhmdLxc_gwxYsRrvM-m9WCG4i25mb9IkKSmqNOrjnmnCtZrJZVdYSxbP7c4TOqVtGtiDu9HY7JbopSF8yVEce3QzlGpNY2AYX4VAYTy0dhfxZ59rkvndYPQ5nh2K8sAp s3dEdmC-890_PpdDmA!!/?sentByLeftNavigation=true.
BALATKA, B. a kol. (1987): Chodsko, Český les. Olympia, Praha, 259 s.
ČESKÁ CENTRÁLA CESTOVNÍHO RUCHU – CZECH TOURISM (2005): Profil návštěvníků v turistických regionech České republiky. Vyhodnocení etapy léto 2005. Dostupné z http://www.czechtourism.cz/vyzkum/vyzkumy-czechtourism/profil-navstevniku-vturistickych-regionech-cr/vyhodnoceni-etapy-leto-2005.html.
ČESKÁ CENTRÁLA CESTOVNÍHO RUCHU – CZECH TOURISM (2006): Profil návštěvníka v turistických regionech České republiky. Vyhodnocení etapy léto 2006. Dostupné z http://www.czechtourism.cz/vyzkum/vyzkumy-czechtourism/profil-navstevniku-v-turistickychregionech-cr/vyhodnoceni-etapy-leto-2006.html
ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD (2008): Hromadná ubytovací zařízení České republiky. Okres Domažlice. Dostupné z http://www.czso.cz/lexikon/uz.nsf/okresy/CZ0321.
ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD (2008): Statistický lexikon obcí 2007. Dostupné z http://www.scitani.cz/csu/2007edicniplan.nsf/p/4116-07
FOLKLORNÍ SDRUŽENÍ ČESKÉ REPUBLIKY (2011): Festivaly. Dostupné z http://www.folklornisdruzeni.cz/festivaly.
FOLKLORNÍ SDRUŽENÍ ČR (2011): Folklórní festivaly FoS ČR. Dostupné z http://www.fos.cz/encyklopedie/seznam.phtml?typ=44&kraj=1,2,3,4,5,6,7,8,9,10,11,12,13,14&l ng=.
FOLKLORNÍ SDRUŽENÍ ČR (2011): Etnografické členění ČR – etnografické regiony a subregiony. Dostupné z http://www.fos.cz/tema/tema.phtml?id=2243&lng=.
54
FOLKLORNÍ SDRUŽENÍ ČR (2011): Folklórní soubory FoS ČR. Dostupné z http://www.fos.cz/encyklopedie/seznam.phtml?typ=38&kraj=1,2,3,4,5,6,7,8,9,10,11,12,13,14&l ng=&menu=.
FOLKLORNÍ SDRUŽENÍ ČESKÉ REPUBLIKY (2011): Soubory. Dostupné z http://www.folklornisdruzeni.cz/festivaly.
HEŘMANOVÁ, E., CHROMÝ, P. (2010): Kulturní regiony a geografie kultury. ASPI, Praha, 348 s.
KONRÁDYHO DUDÁCKÁ MUZIKA (2012): Historie. Dostupné z http://www.kdm-cz.eu/
KUNEŠ, J., MATĚJKOVÁ, J. (2005): 50 let Chodských slavností. Nakladatelství Českého lesa, Domažlice, 80 s.
LESY ČESKÉ REPUBLIKY – LESNÍ SPRÁVA HORŠOVSKÝ TÝN (2012): Naučná stezka Sedmihoří. Dostupné z http://www.lesycr.cz/ls222/naucna-stezkasedmihori/Stranky/default.aspx
MĚSTO DOMAŽLICE (2012): Chodské slavnosti. Dostupné z http://www.domazlice.info/volny-cas/chodske-slavnosti/historie-chodskych-slavnosti.html
MĚSTSKÉ KULTURNÍ STŘEDISKO DOMAŽLICE (2011): Chodské slavnosti – Vavřinecká pouť. Dostupné z http://www.chodskeslavnosti.cz/
MIRVALD, S. a kol. (1996): Geografie cestovního ruchu. Západočeská univerzita, Plzeň, 128 s.
MUZEUM CHODSKA (1991): Z historie národopisných skupin a souborů na Domažlicku. Muzeum Chodska, Domažlice, 43 s.
PÁSKOVÁ, M., ZELENKA, J. (2002): Výkladový slovník cestovního ruchu. Ministerstvo pro místní rozvoj, Praha, 448 s.
PÁSKOVÁ, M., ZELENKA, J. (2007): Krajina vyhledávaná, konzumovaná či tvořená cestovním ruchem? Rozhledy, 17, č. 4, s. 6 – 9.
PÁSKOVÁ, M. (2009): Udržitelnost rozvoje cestovního ruchu. Gaudeamus, Hradec Králové, 298 s.
PILEČEK, J. (2010):Koncept sociálního kapitálu: pokus o přehled teoretických a metodických východisek a aplikačních přístupů jeho studia. Geografie – Sborník ČGS, 115, č. 1, s. 64 – 77
PILEČEK,J., JANČÁK, V (2010): Je možné měřit sociální kapitál? Analýza územní diferenciace okresů Česka. Geografie – Sborník ČGS, 115, č. 1, s. 78 – 95.
SEZNAM.CZ (2011): Turistické mapy ČR. Dostupné z http://mapy.cz/#x=15.298090&y=49.826580&z=6&t=s&l=16
55
ŠTĚPÁNEK, V., KOPAČKA, L., ŠÍP, J. (2001): Geografie covního ruchu. Univerzita Karlova, Praha, 228 s.
TUREK, M. (2007): Jiný kraj, jiný ... kroj. Rozhledy, 17, č. 5, s. 32.
VÁGNER, J. (2005): Trendy v cestovním ruchu. Rozhledy, 15, č. 3, s. 22 – 23.
VÁGNER, J. (2011): Vývoj cestovního ruchu. Rozhledy, 21, č. 1, s. 4 – 5.
VYSTOUPIL, J., HOLEŠINSKÁ, A., KUNC, J., ŠAUER, M. (2007): Návrh nové rajonizace cestovního ruchu České republiky. Masarykova univerzita, Brno, 98 s.
ZÁVACKÁ, V. (1985): 30 let Chodských slavností. Městské kulturní středisko, Domažlice, 48 s.
Seznam zdrojů – přílohy obrázky http://www.folklornisdruzeni.cz/57-chodske-slavnosti-v-domazlicich (obr. č. 1) http://domazlicky.denik.cz/kultura_region/stovky-vericich-se-vydaly-na-vavrinecek20120813.html (obr. č. 4, 6) http://tigaweb.webnode.cz/ (obr. č. 3) http://rebelpiper.wz.cz/ (obr. č. 2)
56
