finanční právo se zaměřením na daňové právo
Marie Emilie Grossová
KEY Publishing s.r.o. Ostrava 2008
Název: Finanční právo se zaměřením na daňové právo Autor: Marie Emilie Grossová Vydavatel: KEY Publishing s.r.o., Nádražní 733/176, 702 00 Ostrava-Přívoz Tiskárna: KEY Publishing s.r.o. Vydáno v roce: 2008 Vydání: první
© Marie Emilie Grossová 2008 ISBN 978-80-87071-77-9
Obsah 1 Všeobecné otázky finančního práva........................................................................7 1.1. Finance a finanční vztahy............................................................................... 7 1.2. Předmět a systém finančního práva............................................................... 8 1.3. Prameny finančního práva.............................................................................. 9 1.4. Finančně právní vztahy................................................................................. 10
2 Rozpočtové právo.................................................................................................. 12 2.1. Rozpočtová soustava..................................................................................... 12 2.2. Právní úprava................................................................................................ 12 2.3. Státní rozpočet............................................................................................... 13 2.4. Rozpočty územně samosprávných celků...................................................... 15 2.5. Problematika právní úpravy fondů............................................................... 16
3 Poplatkové právo.................................................................................................. 18 3.1. Právní úprava poplatků................................................................................. 18 3.2. Funkce a členění poplatků............................................................................ 18 3.3. Soustava poplatků......................................................................................... 19
4 Měnové právo........................................................................................................22 4.1 Systém a právní úprava................................................................................. 22 4.2. Soustava platidel........................................................................................... 23 4.3. Hotovostní peněžní oběh.............................................................................. 24 4.4. Bezhotovostní platební styk.......................................................................... 24 4.5. Měnová regulace ČNB................................................................................... 25 4.6. Finanční arbitr............................................................................................... 25
5 Celní právo............................................................................................................27 5.1. Charakteristika a prameny celního práva..................................................... 27 5.2. Celně právní vztahy...................................................................................... 28 5.3. Celní řízení.................................................................................................... 28
6 Devizové právo......................................................................................................30 6.1. Charakteristika a prameny práva.................................................................. 30 6.2. Devizově právní vztahy................................................................................. 30 6.3. Devizová licence............................................................................................ 31 6.4. Devizová kontrola.......................................................................................... 31 6.5. Nouzový stav v devizovém hospodářství..................................................... 32 6.6. Dohody o ochraně investic a transferu kapitálu.......................................... 32
7 Daňové právo........................................................................................................ 33 7.1. Funkce daní................................................................................................... 33 7.2. Teorie daní..................................................................................................... 35
7.3. Daňové prvky.............................................................................................. 35 7.4. Realizace daňových povinností.................................................................. 38 7.5. Zákonnost daní a poplatků......................................................................... 38 7.6. Finančně právní institut státu.................................................................... 38 7.7. Soustava daní.............................................................................................. 40 7.8. Struktura daňové soustavy ČR................................................................... 41 7.9. Daně nepřímé.............................................................................................. 42 7.10. Daně přímé.................................................................................................. 56
8 Daňové řízení a správa daní.................................................................................. 71 8.1. Daňové řízení................................................................................................. 71 8.2. Základní zásady daňového řízení................................................................. 72 8.3. Správa daně................................................................................................... 74 8.4. Daňový spis................................................................................................... 79 8.5. Daňová kontrola............................................................................................ 80 8.6. Rozhodnutí v daňovém řízení....................................................................... 82 8.7. Opravné prostředky v daňovém řízení......................................................... 84 8.8. Placení daní................................................................................................... 86
9 Shrnutí daňového řízení a správy daní............................................................... 106 9.1. Daňové řízení............................................................................................... 106 9.2. Základní zásady daňového řízení............................................................... 107 9.3. Daň ........................................................................................................... 110 9.4. Správa daní.................................................................................................. 110 9.5. Místní příslušnost poplatníka..................................................................... 111 9.6. Registrace na FÚ.......................................................................................... 113 9.7. Zahájení řízení na FÚ.................................................................................. 115 9.7.1. Osoby zúčastněné na daňovém řízení............................................. 116 9.7.2. Zastoupení v daňovém řízení.......................................................... 119 9.7.3. Průběh daňového řízení................................................................... 121 9.7.4. Daňové přiznání............................................................................... 124 9.7.5. Vyměřovací řízení............................................................................. 126 9.7.6. Doručování v daňovém řízení.......................................................... 126 9.7.7. Lhůty v daňovém řízení................................................................... 128 9.7.8. Nahlížení do spisů a mlčenlivost..................................................... 129 9.7.9. Ukončení daňového řízení............................................................... 130 9.8. Daňová kontrola........................................................................................... 130 9.8.1. Práva daňového subjektu................................................................. 132 9.8.2. Povinnosti daňového subjektu......................................................... 132 9.8.3. Práva správce daně........................................................................... 133
9.8.4. Povinnosti správce daně................................................................... 133 9.8.5. Ukončení daňové kontroly............................................................... 134 9.8.6. Rozhodnutí v daňovém řízení.......................................................... 135 9.9. Opravné prostředky v daňovém řízení........................................................ 136 9.9.1. Odvolání........................................................................................... 137 9.9.2. Stížnost............................................................................................. 139 9.9.3. Námitka............................................................................................. 139 9.9.4. Reklamace......................................................................................... 139 9.9.5. Obnova řízení................................................................................... 141 9.9.6. Přezkoumání daňových rozhodnutí................................................. 142 9.9.7. Opravy zřejmých omylů a nesprávností.......................................... 143 9.10. Úhrady daňových povinností...................................................................... 143 9.10.1. Placení daní.................................................................................... 143 9.10.2. Posečkání placení daní................................................................... 145 9.10.3. Povolení splátek.............................................................................. 145 9.10.4. Daňový nedoplatek a jeho prominutí............................................ 146 9.10.5. Sankce v daňovém řízení............................................................... 147 9.11. Zástavní právo.............................................................................................. 150 9.11.1. Zajištění daně................................................................................. 150 9.11.2. Zřízení zástavního práva................................................................ 150 9.12. Výkon rozhodnutí v daňovém řízení – daňová exekuce – přípravné řízení........................................................................................... 151 9.12.1. Podmínky pro vymáhání................................................................ 151 9.12.2. Jak se provádí vymáhání................................................................ 153 9.12.3. Exekuční titul.................................................................................. 154 9.12.4. Výkaz nedoplatků a jeho vykonatelnost........................................ 154 9.12.5. Rozhodnutí a jeho vykonatelnost................................................... 154 9.12.6. Exekuční příkaz.............................................................................. 155 9.13. Výkon rozhodnutí v daňovém řízení – daňová exekuce, její provedení............................................................................................... 155 9.13.1. Práva a povinnosti daňového dlužníka při vymáhání................... 155 9.13.2. Srážky ze mzdy............................................................................... 157 9.13.3. Přikázání pohledávky..................................................................... 160 9.14.1. Prodej movitých věcí...................................................................... 162 9.14.2. Dražba............................................................................................. 166 9.14.3. Prodej nemovitostí.......................................................................... 168 9.14.4. Ukončení exekuce........................................................................... 170 9.14.5. Exekuční náklady........................................................................... 171 9.15. Ukončení činnosti........................................................................................ 172
10 Právní úprava finanční kontroly...........................................................................173 10.1. Kontrola ve veřejné správě........................................................................ 173 10.2. Finanční kontrola....................................................................................... 173 10.3. Veřejnoprávní kontrola.............................................................................. 174 10.4. Kontrola dle mezinárodních smluv.......................................................... 175 10.5. Vnitřní kontrolní systém........................................................................... 175 10.6. Finanční kontrola – její cíl......................................................................... 176
Seznam literatury......................................................................................................177
kapitola
1 Všeobecné otázky finančního práva
1.1. Finance a finanční vztahy Finance tvoří peníze, peněžní prostředky, peněžní operace, které jsou základem jejich existence. Finanční vztahy jsou peněžní vztahy, které souvisejí s vytvářením rozdělování, přerozdělováním a užitím peněžní masy. Souhrn těchto finanční vztahů a jejich provázaný finanční systém se nazývá finance a jejich účelem je rozdělování a přerozdělování hrubého domácího produktu. Finance se řadí mezi hodnotové peněžní kategorie a jejich nezbytným předpokladem je existence peněžního hospodářství. Rozdělování a přerozdělování hrubého domácího produktu v rámci financí probíhá výlučně v peněžní podobě. Materiálním nositelem finančních vztahů jsou peněžní prostředky, jejich subjektem je stát, orgány, které jej zastupují nebo další subjekty veřejné sféry (obce,kraj), na druhé straně potom jednotlivci, podnikatelská veřejnost a další subjekty soukromého práva. Kategorie financí prošla dlouhým vývojem, původně termín finance, který je odvozený od latinského slova finis (konec), znamenal ukončení platebního závazku zaplacením. Pro potřeby moderní tržní ekonomiky musí být potřebné zdroje, to je soustřeďování peněžních prostředků, jejich rozdělování a využívání to znamená vyvíjení určité finanční činnosti. K finanční činnosti je nutno také Bakeš, M. a kol.: Finanční právo, C.H.Beck, Praha 2003, s. 5.
Průcha, P.: Správní právo (Obecná část), MU Brno, 2001, s. 63.
zařadit i činnost, při které nedochází přímo k reálným peněžním pohybům a operacím, ale tvorba, rozdělování a používání peněz jsou pouze projektovány, plánovány, předvídány či předpokládány.
1.2. Předmět a systém finančního práva Předmětem finančně-právní úpravy jsou finanční vztahy, které vznikají v průběhu finanční činnosti v různých oblastech – mohou to být vztahy mezi státními orgány navzájem, mezi státními orgány územními samosprávnými celky, mezi finančními orgány a fyzickými či právnickými osobami. Souhrn právních norem upravujících vztahy, jež vznikají v procesu tvorby, rozdělování a používání peněžní masy tvoří finanční právo. Finančním právem jsou upravovány především ty vztahy, do kterých vstupuje či do nich zasahuje stát a které se přímo nebo zprostředkovaně týkají peněžní masy nebo jejich částí. Vztahy, které vznikají na smluvním základě jsou upraveny většinou normami jiných právních odvětví, zejména práva občanského a obchodního. Finanční činnost je činností značně rozsáhlou a mnohostrannou a to vlivem velkého počtu právních norem, které finanční vztahy upravují. Společným znakem všech finančně právních norem je skutečnost, že upravují finanční vztahy. Hlavním kriteriem pro rozčlenění finančně právních norem pak bude jejich poslání, charakter a účel příslušné části peněžní masy, kterou upravují. Finanční právo je tak jako převážná většina právních norem členěno na dvě části – část obecnou a část zvláštní. Obecnou část finančního práva tvoří obecné poznatky o tomto oboru, to je problematika finanční činnosti a jejich organizačně právních forem, předmětu a systému finančního práva a celou rozsáhlou problematiku realizace finančně právních norem. Do obecné části dále patří problematika pramenů finančního práva, jejich ústavních základů, státní dozor na úseku finanční činnosti, finanční kontroly a pojednání o finančně právních institutech. Zvláštní část finančního práva je velmi obsáhlá a je tvořena desítkami zákonů a stovkami norem nižší právní síly, které dále členíme na: 1. právní úpravu daní, cel, poplatků a dalších dávek, 2. právní úpravu úvěru, 3. právní úpravu veřejných rozpočtů a státních fondů, 4. právní úpravu měny a peněžního oběhu, 5. právní úpravu devizového hospodářství, 6. právní úpravu finančního trhu. Finanční právo je samostatným odvětvím v systému českého právního systému a tato samostatnost je dána specifikem společenských vztahů upravených normami finančního práva. Je řazeno do oborů veřejnoprávních i když finance zahrnují sféru soukromou.
1.3. Prameny finančního práva Právní normy tvoří uspořádaný systém vyšších a nižších normativních aktů a ze systematického členění právních pravidel tvořících právní řád vyplývá, že každá právní norma je odvozena od právní normy vyššího stupně, kdy nejvyšší stupeň právní síly má Ústava. Ústavní zákony jsou pramenem práva nejvyššího stupně právní síly a Ústava – zákon č. 1/1993 Sb., má mezi nimi zvláštní význam. Ústavní pořádek ČR podle čl.112 Ústavy tvoří vedle vlastní Ústavy také zákon č.2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod a některé další ústavní zákony. Z ústavního pořádku vycházejí všechny právní normy, kterými jsou i základní ustanovení týkající se oblasti finančního práva. Listina základních práv a svobod stanoví, že povinnosti mohou být subjektům ukládány pouze na základě zákona a v jeho mezích při zachování základních práv a svobod (čl.4). Toto ustanovení má značný význam pro finanční právo, ve kterém se jako součásti práva veřejného vychází z nadřazenosti veřejné moci. Právní účinky právních aktů veřejné moci nastávají nezávisle na vůli adresátů a tyto právní akty se vyznačují předpokladem správnosti. Stát potřebuje již od doby svého vzniku určité množství peněžních prostředků k zajištění některých společných potřeb osob žijících na jeho území (obrana, bezpečnost, správa státu apod.) Mezi základní povinnosti fyzických a právnických osob v daném státě žijících či jinak působících je povinnost přispívat na činnost státu a to především formou daní a poplatků. Tato povinnost vyplývá z Listiny základních práv a svobod čl.ll, kde je uvedeno: „daně a poplatky lze ukládat pouze na základě zákona“. Dalšími prameny finančního práva jsou zákony – prvotní, obecně závazné předpisy vydávané zákonodárným sborem. Jsou prováděny prováděcími předpisy,které svým obsahem nesmí odporovat zákonům ani jiným právním předpisům. Norma, která nemůže měnit zákon, ale je vydávána k jeho provedení je nařízení (čl.78 Ústavy), na základě ústavního zmocnění je vydávána vládou. Mezi nejrozšířenější podzákonné normy patří vyhlášky, k jejich vydávání je zmocnění uvedeno přímo v zákoně ze kterého vychází, vydávají je především ministerstva a jiné správní úřady. Ve vymezených oblastech, především v České národní bance jsou vydávána opatření, jsou to sekundární podzákonné právní normy a jsou závazná pouze pro úzký okruh přímých adresátů této normy, kterými jsou především banky a pobočky zahraničních bank. Tato opatření jsou publikována pouze ve Věstníku České národní banky. Bakeš, M. – Pavlíčková, A.: Finančné právo na Slovensku a v Čechách, Eurounion, Bratislava, 2008, s. 33.
Sciskalova, M.: Základy práva, Slezská univerzita v Opavě, Karviná 2003, s. 16.
V oblasti daní se můžeme setkat s pokyny Ministerstva financí řady „D“, jedná se o předpisy, které nejsou právními normami a nemají obecnou závaznost. Jsou vydávány pouze pro potřeby interpretační praxe daňových zákonů ze strany podřízených orgánů finanční správy (finančních úřadů a finančních ředitelství). Tyto pokyny nemohou zakládat práva ani povinnosti subjektů, které jsou podřízeny ministerstvu financí a nelze je považovat za sekundární prameny práva. Důležitým pramenem finančního práva jsou vedle vnitrostátních pramenů také mezinárodní smlouvy, kterými jsou především upravovány otázky mezinárodního dvojího zdanění v souvislosti s jeho zamezením a bráněním daňovým únikům, ochrany a podpory zahraničních investic, mezinárodního platebního styku apod. Sjednané a podepsané mezinárodní smlouvy podléhají souhlasu s ratifikací oběma komorami parlamentu. Před samotnou ratifikací prezidentem republiky se těmito smlouvami zabývá Ústavní soud, který rozhoduje o souladu takovéto mezinárodní smlouvy s ústavním pořádkem České republiky. Po ratifikaci je text mezinárodní smlouvy vyhlášen ve Sbírce mezinárodních smluv formou sdělení ministerstva zahraničních věcí. Dalším pramenem finančního práva jsou po vstupu České republiky do Evropské unie právní normy sekundárního komunitárního práva především nařízení (např. Nařízení Rady EHS č.2658/87 o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku apod.).
1.4. Finančně právní vztahy Právní normy se realizují především prostřednictvím právních vztahů, které jsou zvláštním druhem společenských vztahů jejichž účastníci vystupují jako nositelé vzájemně spjatých oprávnění a právních povinností. U každého tohoto vztahu musí existovat jeho subjekty, oprávnění, právní povinnosti a objekt právních vztahů. Předpokladem vzniku a trvání právního vztahu je právní norma a právní skutečnosti. Subjekty finančně právních vztahů. Stát, představovaný svými orgány které působí na úseku řízení finanční činnosti státu, případně další veřejnoprávní subjekty, jako osoby oprávněné a fyzické a právnické osoby jako osoby povinné.Ústředním orgánem v této oblasti je Ministerstvo financí ČR, Česká národní banka, územními orgány jsou finanční ředitelství a finanční úřady a celní úřady. Objekt finančně právních vztahů Je to skutečnost, které se týkají práva a povinnosti subjektů, především peněžní prostředky nebo peněžní plnění. Ševčík, M. – Štefanovič, M. – Paulíčková, A. – Budinská, D.: Správné právo procesné, Eurounion, s.r.o., Bratislava, 2007.
10
Právní skutečnosti Vznik změna, zánik právního vztahu je vázán na právní skutečnosti, kterými mohou být právní či protiprávní úkony, právní události a jsou stanoveny v jednotlivých finančně právních normách. Charakteristické rysy finančně právních vztahů Předmětem finančně právních vztahů jsou vždy peněžní prostředky nebo peněžní plnění a práva a povinnosti vznikající z těchto vztahů subjektům se týkají rozdělovací funkce financí a mají podobu ústředních i decentralizovaných peněžních fondů. Dalším rysem je majetkový aspekt, který je dán povahou finanční činnosti státu. Proto práva a povinnosti subjektů finančně právních vztahů musí mít majetkové aspekty., projevující se v majetkové újmě na jedné straně a ve zvětšení majetkové podstaty na straně druhé. Majetkovou újmou pro daňového poplatníka jsou odvedené daně do státního rozpočtu a tato majetková újma je vyvážena zvětšením majetkové podstaty státu – rozpočtových prostředků, ze kterých jsou financovány celospolečenské potřeby. Stát vystupuje v této oblasti nejen jako subjekt moci, ale i jako subjekt majetkový, hospodářský.
11
kapitola
2 Rozpočtové právo
2.1. Rozpočtová soustava Je jím souhrn právních norem, které se zabývají chováním subjektů finančně právních vztahů k veřejným rozpočtům. Prostřednictvím rozpočtů dochází k přerozdělování zdrojů od subjektů tvořících zdroje k těm, kdo zdroje netvoří, ale kteří jsou nedílnou součástí společnosti, která by bez nich nemohla existovat. Jak velké bude přerozdělování mezi skupinami obyvatelstva nebo oblastmi státu záleží na mnoha faktorech. Jde zejména o působení principu solidarity a principu „ každý za své“. Je nezbytné zajistit určitou stabilizaci ekonomického vývoje a to je možné pouze přes centrální rozpočet. Územní rozpočty mají respektovat rozdílné preference obyvatelstva. Rozpočtová soustava je soustava rozpočtových orgánů a institucí, které se starají o tvorbu, rozdělování a užití veřejných prostředků, kontrolují plnění veřejných rozpočtů. V jiném pojetí se rozpočtovou soustavou označuje soustava veřejných rozpočtů a soustava rozpočtových vztahů uvnitř rozpočtové soustavy, kdy jednotlivé rozpočty se považují za články rozpočtové soustavy.
2.2. Právní úprava Všechny druhy rozpočtů, které v ČR existují jsou relativně samostatné, ale uplatňují se u nich finanční vztahy k ústřednímu, státnímu rozpočtu. Bakeš, M.: Finanční právo, 4. aktual. vydání, C.H.Beck, Praha 2003, s. 103.
12
