FINANČNÍ BUDDHISMUS. Martin Řepa

FINANČNÍ BUDDHISMUS Martin Řepa

Známe-li plně pravdu, tak spočíváme v klidu. Mít či nemít, to je totéž. Zisk a ztráta se nijak neliší. Kdo tohle pochopí, ten nalezne pravý klid. Pokoj od štěstí a neštěstí, radosti a strasti.

Úvod Přibližně před rokem jsem napsal knihu nazvanou Trvale udržitelné podnikání. Pokusil jsem se v ní shrnout své dosavadní zkušenosti s podnikáním a stručně popsat základní principy, na nichž jsem ho vybudoval. Přesto, že za většinou uvedených principů si i nadále stojím, některé z nich jsem byl nucen přehodnotit. Pod tíhou okolností a na základě hlubšího poznání musím přiznat, že v otázce finanční nezávislosti jsem se zmýlil. Snaha o dosažení finanční nezávislosti tím, že se zbavím všech dluhů a závazků, vytvořím dostatečnou finanční rezervu a nebudu „potřebovat“ peníze je vlastně jen jiná forma touhy po penězích, bohatství a moci. Je to iluze, které nelze nikdy dosáhnout. Omlouvám se všem, kteří tuto myšlenku přijali za svou a jako vysvětlení předkládám následující pravdy, jež nahlížejí na svět peněz skrze tisíce let starou duchovní tradici. Netvrdím, že jsem objevil něco převratného. Dokonce nezastírám ani to, že ne všechny mé činy se těmito pravdami bezmezně řídí, ačkoliv se o to upřímně snažím. Přečetl jsem jen několik buddhistických textů a pokusil se je převést do řeči, které všichni dobře rozumíme. Do řeči peněz, majetku a všeobecně uznávaných jistot. Vím, že buddhisté budou mít s touto mou snahou pochopení, nebo alespoň soucit. Ekonomové a „penězoměnci“ snad na okamžik v dáli zahlédnou něco, co přesahuje hranice ekonomických teorií, finančních analýz a účetních knih. A pro všechny ostatní, jak věřím, bude toto mé dílo inspirací, povzbuzením či důvodem k zamyšlení.

5

Podobenství o manažerovi V jedné velké zemi, v jednom velkém městě, žil byl mocný generální ředitel. Pevnou rukou vládl své nadnárodní korporaci, která díky jeho píli a vytrvalosti vyrostla do dech beroucích rozměrů. Protože to byl moudrý a rozvážný muž, věděl, že svému pomyslnému impériu nebude vládnout navěky. A tak si vychoval svého nástupce, mladého a schopného manažera, který měl jednou, až přijde jeho čas, vedení společnosti převzít. Manažer dostal to nejlepší vzdělání, ovládal nespočet světových jazyků a pro své vybrané a kultivované chování byl vítán v nejvyšších společenských kruzích. Ze své prostorné kanceláře, vybavené nejmodernější technikou a zařízené ve stylu posledních módních trendů, měl nádherný výhled na pobřeží oceánu. Za obchodními partnery létal firemním letadlem a domů ho vozila luxusní limuzína s osobním řidičem. Nikdy ve svém životě se nesetkal byť jen s náznakem nedostatku. Se svojí překrásnou mladou ženou bydlel v mramorově bílém domě, obklopeném rozlehlými zahradami a pečlivě udržovaným parkem. Když mu pak žena porodila zdravého a silného syna, jeho radost byla nezměrná a jeho štěstí se zdálo být nekonečným. Jednoho dne se musel manažer vydat za obchodem do zapadlé části města, kde ještě nikdy předtím nebyl. Aby mu generální ředitel služební cestu co nejvíce usnadnil, nechal vyklidit ulice, zajistil policejní doprovod a nejvěrnějšímu řidiči přikázal: „Jeď tak, aby se můj nástupce a tvůj budoucí nadřízený mohl soustředit jen na obchod a nic ho nerozptylovalo!“ 6

Cestou, když míjeli roh jedné ulice, všiml si manažer starého zanedbaného muže, jenž se skláněl nad odpadkovým košem a cosi v něm hledal. „Kdo je ten muž?“ zeptal se řidiče. Ten, vědom si nařízení generálního ředitele, zdráhal se odpovědět. Nedokázal však lhát. „To je bezdomovec, pane,“ odpověděl po pravdě. „A co to dělá?“ ptal se dále manažer. „Hledá něco k jídlu,“ vysvětlil řidič a raději přidal plyn. Po chvíli spatřili muže v otrhaných šatech, jak klečí před bankou a v natažených rukách svírá špinavý klobouk. „A co dělá tenhle člověk?“ zeptal se manažer znovu. Řidič, opět uveden do rozpaků, nevěděl, co na to říci. „To je žebrák, pane,“ odpověděl tiše. „A proč ten žebrák klečí před bankou?“ chtěl vědět manažer. „Nemá peníze a tak spoléhá na to, že se nad ním někdo slituje a nějaké drobné mu do klobouku vhodí.“ Na další křižovatce stál zástup lidí, kteří hleděli kamsi vzhůru, do oken vysokého domu. Když se manažer tím směrem podíval, uviděl tam zoufalého mladého muže, jak stojí na okenní římse a chystá se skočit dolů. „Proč tam ten muž stojí a co chce udělat?“ ptal se nechápavě. „To je sebevrah, pane. Přišel o veškerý svůj majetek, ztratil zaměstnání a žena ho opustila. Nechce již dále žít a myslí si, že tak vyřeší svou tíživou životní situaci.“ Manažera naplnil nepředstavitelný smutek, který nikdy předtím nepocítil. „A jsou ještě nějací další lidé, kteří mají hlad, nedostává se jim peněz nebo chtějí předčasně ukončit svůj život?“ zeptal se naposledy řidiče. „Ano, pane. Je mnoho takových lidí kolem nás,“ odpověděl řidič. Manažer nechal obrátit vůz a vrátil se do svého domu. Nemohl zapomenout na výjevy, jaké viděl v ulicích města, 7

a jenž mu běžely myslí jako němý film. Klid nenacházel při práci ve své přepychové kanceláři, během odpočinku na palubě jachty ani v blízkosti své rodiny, kterou nadevše miloval. Jednoho večera poté, co se vrátil z golfu a ležel ve vířivce se sklenkou archivního vína v ruce, uvědomil si, že se již nadále nemůže těšit z toho, co má, dokud budou na světě lidé trpící hladem, žebrající v ulicích a páchající sebevraždy. A právě tehdy se rozhodl, že opustí svou kariéru, svůj domov i svou rodinu. Vzdá se všeho, co má, aby odhalil příčinu veškerého utrpení a nalezl cestu, jak se od něho osvobodit. Nikým nepozorován, bez loučení, odešel zadním vchodem pro služebnictvo a vydal se sám, temnými ulicemi spícího města. V průběhu následujících let navštívil mnoho významných ekonomů, psychologů a sociologů, ale žádný z nich mu uspokojivou odpověď neposkytl. Studoval životopisy úspěšných podnikatelů, investičních bankéřů a mediálních magnátů, ale ani v nich svou pravdu nenašel. Dokonce vyzkoušel i vlastní podnikání s nadějí, že ho smysluplná práce, obchodní úspěch a spokojení zákazníci osvobodí od jeho pochybností. A přesto, že se mu velmi dařilo a jeho podnik jen vzkvétal, stále hluboko ve svém srdci nosil žal, který ho spaloval jako žhavý popel. Usoudil tedy, že odpověď musí hledat tam, kde se s utrpením poprvé setkal. Začal žít mezi bezdomovci, žebráky a těmi, které zoufalství a nepřízeň osudu dohnalo až na samý okraj společnosti. Hledal jídlo v popelnicích, toulal se ulicemi města a děkoval každému, kdo se nad ním slitoval a upustil drobnou minci. Byl unavený, sužován nesnesitelným vedrem i třeskutými mrazy a jeho zdraví bylo tak chatrné, že se sotva udržel na nohou. Téměř na pokraji smrti si 8

uvědomil, že ani tohle není cesta ke svobodě. Sebral poslední zbytky sil a dobelhal se na rušnou pěší zónu se spoustou zářivých výloh, obchodů a restaurací. Před jednou z nich se posadil na opuštěnou lavičku, aby si zde trochu odpočinul. Šla kolem mladá dívka, která se právě vracela z bohatých nákupů. Když spatřila manažera, hladového, špinavého a na kost prokřehlého, přišla k němu a podala mu voňavý a do zlatova usmažený hamburger, který se zrovna chystala povečeřet. On se znovu dosyta najedl a bylo mu lépe. „Zůstanu sedět na této lavičce a neodejdu, dokud nepřijdu na to, jak se osvobodit od veškerého utrpení.“ A jak řekl, tak udělal. Pozdě v noci míjel lavičku hlouček mladých lidí. Posilněni návštěvou nedalekého baru jako by chtěli, aby jejich zábava nikdy neskončila. Jakmile si všimli rozjímajícího manažera, začali se mu posmívat, vnucovat mu zbytek alkoholu na dně nedopité lahve a předhánět se v tom, kdo mu k nohám pohodí drobnější minci. On však seděl bez hnutí, oči zavřené jako by spal a jeho mysl byla klidná. Po nějaké době se tudy vracela krásná a elegantně oblečená prostitutka. V jednom z nejlepších místních hotelů si právě vydělala více peněz, než mohla sama utratit. Jako by své činy chtěla očistit dobrým skutkem, přisedla si k manažerovi. Nedokázala si to vysvětlit, ale v jeho blízkosti cítila něco, co marně hledala po hotelových pokojích. Nabídla mu to jediné, co měla. On však seděl bez hnutí, oči zavřené jako by spal a jeho mysl byla klidná. K ránu procházela kolem lavičky policejní hlídka. Dobře vycvičena tak, aby si všimla čehokoliv podezřelého a neobvyklého, nemohla přehlédnout manažera v šatech bezdomovce sedícího uprostřed pěší 9

zóny. Jeden z policistů k němu přistoupil a přísným hlasem ho vyzval: „Vaše doklady, pane!“ On však seděl bez hnutí, oči zavřené jako by spal a jeho mysl byla klidná. Stalo se, že právě v tom okamžiku dopadl na tvář manažera první sluneční paprsek. Oba muži zákona zůstali s úžasem hledět do ušlechtilé tváře toho, kdo hledá pravdu. „Promiňte, pane, asi jsme si vás s někým spletli,“ omluvili se policisté a beze slova pokračovali v pravidelné obchůzce. On tiše vstal, rozhlédl se kolem a s úsměvem na tváři se vydal ulicí probouzejícího se města. Našel svou odpověď.

10

Finanční závislost Každý toužíme po penězích. Chceme se pěkně oblékat, nakupovat nová auta, stěhovat se do větších bytů a dvakrát do roka jezdit na dovolenou. Hledáme si taková zaměstnání, která nás budou nejen bavit a naplňovat, ale především zajistí pravidelnou měsíční mzdu a možnost dalšího profesního růstu. Spoříme na důchod, šetříme dětem na studia a snažíme se dát na stranu tolik, abychom nemuseli žít od výplaty k výplatě. Nebo jen chceme včas platit složenky a účty za telefon. Mnoha lidem se to skutečně daří. Chodí oblečeni podle poslední módy, jezdí v zánovních vozech a bydlí v prostorných domech na okrajích měst. Na bankovních účtech slušné úspory, výhodně investované peníze a nějakou tu nemovitost pro zajištění spokojené budoucnosti své i svých rodin. A někdo má úplně všechno. Miliony na kontech, zlato a šperky v bezpečnostních schránkách, vlastní prosperující podniky, exkluzivní nemovitosti, luxusní auta a obrazy dávných mistrů. Děti zdědí bohatství, o jakém se většině jejich vrstevníků ani nesnilo. Ale ať patříme do kterékoliv z těchto kategorií, jsme chudí, bohatí nebo někde mezi tím, bydlíme ve vlastním domě nebo pronajatém bytě na sídlišti, my všichni bez rozdílu máme jedno společné. Buď se snažíme nějaké peníze získat, vydělat, prostě jich chceme mít více, nebo se naopak pokoušíme si je udržet, neutrácet a šetřit, protože máme strach, abychom jich neměli málo.

11

Nejčastěji však děláme obojí, vyděláváme i šetříme. Dokonce se o naše peníze a majetky natolik bojíme, že uzavíráme všemožná riziková a havarijní pojištění a věříme, že pak budeme v bezpečí. Aniž si to plně uvědomujeme, jsme na penězích závislí. Jsme finančně závislí.

A právě proto, abychom mohli odhalit, porozumět a opustit finanční závislost, byly nám odkázány následující čtyři finanční pravdy: Je zde finanční závislost Je zde příčina finanční závislosti Je zde konec finanční závislosti Je zde cesta ven z finanční závislosti

Tyto jednoduché a prosté pravdy jsou zde pro všechny, kdo jsou ochotni naslouchat a otevřít svou mysl. Nepotřebujete studovat vysoké školy, nemusíte se zajímat o historii, filosofii ani náboženství. Nemusíte být dokonce ani věřící člověk. Čtyři finanční pravdy jsou jako přírodní zákony. Můžeme o nich pochybovat, můžeme je ignorovat, ale platit budou stále, i bez našeho svolení.

12

První finanční pravda Je zde finanční závislost Než začnete tento výrok hodnotit, posuzovat a vztahovat ke své osobě, pojďme se na chvíli zastavit u obecné definice závislosti. Stačí otevřít libovolnou encyklopedii nebo naučný slovník, abychom se dozvěděli, že: Závislost je stav, při kterém absence látky nebo jiného podnětu vyvolává v organismu fyzické nebo duševní obtíže. Vzniká po opakovaném nebo chronickém užívání určité látky, ale i při určité činnosti, která přináší nadměrné uspokojení. Vede k narušení osobnosti, ke snížení výkonnosti a často i inteligence. Zbavit se závislosti je obtížný úkol. Většinou je nezbytné odborné léčení. zdroj: Všeobecná encyklopedie DIDEROT, Praha 1999

Ačkoliv se finanční závislost v naší společnosti nepovažuje za něco nebezpečného nebo dokonce život ohrožujícího a je často mylně považována jen za problém úzké skupiny nevzdělaných a sociálně slabších jedinců, je až zarážející, kolik společného mají peníze a ostatní, tolik odsuzované návykové látky jako jsou alkohol, drogy, nikotin a další. Posuďte sami. Když lehce pozměníme výše uvedenou definici, dostaneme toto:

13

Finanční závislost je stav, při kterém nedostatek peněz (nebo často jen tato představa) vyvolává v organismu fyzické nebo duševní obtíže. Vzniká po opakovaném nebo chronickém vydělávání a hromadění peněz, ale i při jejich utrácení, které přináší nadměrné uspokojení. Vede k narušení osobnosti, ke snížení výkonnosti a často i inteligence. Zbavit se finanční závislosti je obtížný úkol. Většinou je nezbytné odborné léčení. Myslím, že tady už ztuhne úsměv na tváři i těm, kteří se za finančně závislé nepovažují a snaží se těm „závislým“ ochotně radit a pomáhat. Vím, o čem mluvím, protože jsem sám v takovém omylu donedávna setrvával. Tomu, kdo přesto pochybuje o platnosti výše uvedené definice, doporučuji podívat se po setmění do oken prosklených kancelářských budov nebo o víkendu, za krásného slunečného počasí, navštívit jakékoliv nákupní centrum.

Naše finanční já Jak říká první finanční pravda, je zde finanční závislost. To platí bez rozdílu pro bohaté i chudé. Finančně závislý je člověk, odkázaný na sociální dávky, váš kolega, který marně čeká na povýšení, ale také investiční bankéř, jenž právě několikanásobně zhodnotil akcie a okamžitě hledá příležitost, jak by své jmění dále rozmnožil. Musí, protože kdyby to nedělal, kdyby o své investice dnem i nocí nepečoval, mohl by o veškerý svůj majetek přijít. Trápí se ten, kdo peníze nemá, stejně tak jako ten, kdo je má, protože se bojí, aby o ně nepřišel. Finanční závislost nám všem způsobuje trápení.

14

Přistoupíme-li na tento způsob uvažování, tak zjistíme, že finanční závislost je něco, co nás spojuje. Jakmile však začneme posuzovat a hodnotit naši vlastní finanční situaci, přemýšlet o tom, zda máme více nebo méně než druzí a hledat způsoby, jak to změnit, okamžitě to povede ke sporům, kvůli kterým spolu můžeme začít i válčit. A právě tohle nás rozděluje. Pokud přijmeme skutečnost, že jsme na tom všichni stejně, vyvolá to soucit a porozumění. Jestli se ovšem budeme neustále srovnávat a předhánět, neobjeví se nic jiného, než nespokojenost, zlost a závist. Abychom tedy mohli finanční závislost opustit, musíme ji nechat vstoupit do našeho vědomí nikoliv z pozice „já jsem finančně závislý“, ale spíše konstatovat „je zde finanční závislost“. Nesnažíme se s tímto problémem ztotožnit, prostě jen uznáme jeho existenci, to je vše. Jsme totiž zvyklí věci uchopovat místo toho, abychom je jen pozorovali a snažili se porozumět jejich významu. Vyšší zisky, vyšší platy, množstevní slevy, dotace a dary, dividendy, zhodnocené úspory… Že vám to zní libozvučně? Aby ne. To za hlasitého potlesku vstoupilo na scénu vaše finanční já, které nejen bez ustání něco řeší, hodnotí a posuzuje, má potřebu do všeho mluvit, ale hlavně chce znát na vše odpověď. Na rozdíl od něj, naše finanční duše k nám promlouvá tiše a neřeší nic, protože už všechny odpovědi zná. My ji však, v tom křiku finančního já neslyšíme.

‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒ Na tomto místě si neodpustím zopakovat úžasný příběh, který se mi stal během cesty po Peru. Rozhodli jsme se tenkrát podniknout výlet do jednoho z nejhlubších a nejkrásnějších kaňonů světa, kaňonu 15

del Colca. Do těchto končin si člověk nemůže vyrazit jen tak nalehko, jako do Prachovských skal. Musí si najmout průvodce, který zná cestu, postará se o jídlo a nocleh a vůbec, dovede vás bezpečně tam i zpět. Takového průvodce šlo sehnat poměrně snadno, stačilo zajít do některé z místních cestovních agentur. Ceníková cena dvoudenního výletu byla asi 50 USD na osobu. Zahrnovala dopravu klimatizovaným minibusem, jídlo a pití, ubytování a anglicky mluvícího průvodce. Věděl jsem, že první nabídka bývá většinou nadhodnocená a tak jsem začal smlouvat. „Dáme deset dolarů za každého“, řekl jsem pevným hlasem. Jsme studenti. Máme málo peněz. Půjdeme do jiné cestovky. Vytahoval jsem jeden argument za druhým. Pracovník agentury se nám trpělivě snažil vysvětlit, že deset dolarů nepokryje ani náklady na dopravu. Když už jsem se chtěl otočit a odejít, řekl nám, ať chvilku počkáme, že se pokusí pro nás něco zařídit. No vida, jak to najednou jde, pomyslel jsem si a moje finanční já narostlo do nevídaných rozměrů. Zdvihl sluchátko a po krátkém telefonátu nám sdělil, že pro nás vyjednal speciální cenu. Zda jsme ochotni každý dát 25 USD. No jakpak by ne! Sleva 50%, to už je zajímavá nabídka. A tak jsme si plácli. Druhý den brzy ráno jsme už netrpělivě postávali před cestovní agenturou, odkud jsme měli vyrážet na sjednaný výlet. To, co následovalo pak, byla pro mě nejen pořádná lekce, ale doslova zážitek na celý život. Muž z cestovní agentury nám s úsměvem oznámil, že je vše zařízeno a požádal nás o zaplacení „usmlouvané“ částky. Pak nám předal lístky na místní autobus, zavolal taxi, které nás mělo odvézt 16

na autobusové nádraží a do ruky mi vrazil igelitovou tašku se zásobami jídla na dva dny, včetně finanční odměny pro našeho průvodce! Místo několika hodin příjemné cesty klimatizovaným minibusem s anglicky mluvícím doprovodem jsme strávili téměř celý den v přeplněném místním dopravním prostředku, který se ani autobusem nazvat nedal. Kromě cestujících převážel také hospodářská zvířata a vymetl s námi snad všechny vesnice v nejbližším okolí. Zaprášení, hladoví a unavení jsme pozdě večer dorazili do zapadlé horské vesničky, kde už nás srdečně vítal náš průvodce. Neuměl jediné slovo anglicky. Přesto, nebo právě proto, jsme tam vysoko v peruánských Andách strávili dva nezapomenutelné dny. Moje finanční já zarytě mlčelo a já tak mohl nerušeně rozmlouvat se svou finanční duší.

Zapírání finanční závislosti Závislost na penězích, majetku či kariéře je něco, co si obvykle nechceme moc přiznat. Raději o tom nechceme nic vědět, hlavně se toho snažíme zbavit. „Chci mít více peněz, abych už na ně nemusel myslet. Musím se lépe pojistit, abych se tolik neobával o svůj majetek. Až si dost vydělám, tak dám výpověď a začnu podnikat…“ Nemusíte si nic vyčítat, každý psycholog vám potvrdí, že je to zcela přirozená reakce. Vždy, když se v našem životě objeví něco nepohodlného nebo nepříjemného, máme sklon to prostě potlačit, zapomenout na to. A jak toho nejlépe dosáhnout? No přeci tak, že si 17

najdeme nějaké potěšení. „Dnes jsem měla špatný den. Jdu si udělat radost a něco si koupit…“ Není-li naše mysl vnímavá a vyrovnaná, stává se vybíravou. Vybírá si to, co se jí líbí a snaží se potlačit to, co se jí nelíbí. Utíkat k tomu, co je nám příjemné, abychom zapomněli na to, co nás trápí, nám ale vůbec nepomůže. Jestli vás práce nebaví a neuspokojuje, bude to na vašich výsledcích vidět a stejně o ni dříve či později přijdete. Vyděláváte statisíce nebo dokonce miliony? Můžete si najímat nejlepší finanční poradce a právníky, ale svoje peníze stejně neochráníte. Nejen před inflací, kurzovým rizikem a nejistotami tržního prostředí, ale ani před úřady, věřiteli a obchodními partnery. A budete-li mít přeci jen štěstí, možná si své peníze udržíte až do své smrti. Ale déle určitě ne. Zapírání finanční závislosti nás jen odvádí od pravé podstaty věcí a oddaluje okamžik, kdy si stejně budeme muset tuto pravdu přiznat. Čím déle nám to bude trvat, o to horší pak budou následky. Stejně tak, jako narkoman nebo alkoholik svou závislost navenek skrývá a přesto musí brát stále vyšší dávky, také my, neuznáme-li existenci finanční závislosti, můžeme dopadnout podobně.

‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒ Abych tohle závažné sdělení trochu odlehčil, napadá mě v souvislosti se zapíráním finanční závislosti úsměvná, avšak nesmírně účinná metoda českého génia, světoběžníka a vynálezce Járy Cimrmana, nazvaná výstižně „Trestání učitele učitelem“. Cituji:

18

Cimrman vycházel z předpokladu, že žáci mají mít svého učitele rádi, a tudíž by je mělo mrzet, když učitel trpí. Když mu žáci například nalili vodu do kalamáře, nepustil se Cimrman celý týden na krok z domu. Žáci měli v tu dobu volno, a tedy dostatek času, aby ho mohli litovat. Jindy zase reagoval na nezbednost žáků těmito slovy: "Nedám si dnes po obědě doutník. Neplačte, sami jste si to zavinili!" zdroj: představení Divadla Járy Cimrmana, Vyšetřování ztráty třídní knihy

Upíná-li se naše mysl na to, co se jí líbí a potlačuje to, co se jí nelíbí, mohli bychom ji trochu „otužit“ právě výše zmíněnou výchovnou metodou. Vždy, když se ocitneme v nějaké nepříjemné a svízelné situaci, můžeme se zastavit, chvíli v ní setrvat a naši vybíravou mysl pokárat: „Neudělám, co je ti příjemné. Neplač, sama sis to zavinila!“

Finanční odpovědnost Vždy je snadné najít někoho, na koho můžeme naši finanční závislost svést. „Kdyby mě rodiče nutili více do učení, mohl jsem vystudovat vysokou školu a dnes mít lepší zaměstnání. Kdybych nedal na rady toho finančního poradce, nemusel jsem přijít o tolik peněz. Nebýt mého arogantního a neschopného šéfa, nikdy by mě nepropustili…“ Není lehké si to přiznat, ale většina z nás skutečně takto vnímá okolní svět. Bereme to jako nespravedlnost okolí, že jsme nespokojení, zmatení a nemáme to, co bychom si přáli. Ale toto samotné, tato naše situace, v níž jsme se octli, není finanční závislostí. Tu si totiž vytváříme v našich myslích my sami. Neustálým srovnáváním se s ostatními a tím, že přenášíme odpovědnost 19

na druhé. Když vás nepoctivý obchodník ošidí, banka vám navýší úroky, stát daně nebo vás dokonce někdo okrade a vy si myslíte, že vám finanční závislost způsobují právě tito lidé, pak jste stále ještě nepochopili první finanční pravdu. Porozumět finanční závislosti totiž znamená jasně vidět, že to nejsou samotné peníze či majetek, co nás činí závislými. Nejsou to dokonce ani obchodníci, bankéři nebo zloději, kteří možná naši špatnou finanční situaci způsobili. Jsou to jen a jen naše reakce, naše myšlenky jako „Já vás nenávidím! Budu si na vás stěžovat. Jak jste mi tohle mohli udělat?“ Právě v nich spočívá naše finanční závislost. S první finanční pravdou se dostaví velmi jasný vhled. Náhle v sobě zahlédneme něco, co si stále jen stěžuje, všechno kritizuje a svaluje vinu na druhé. Už jsme o tom mluvili, je to naše finanční já. A právě ono nám brání, abychom naši situaci správně pochopili a vzali si z ní ponaučení. Napadlo vás někdy, že všechno je přesně takové, jaké to má být? Kdyby to přeci mohlo být lepší, tak by to lepší bylo.

‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒ Nedávno se náš starší syn vrátil ze školy s následující poznámkou: „Nemá čtenářský deník!“. V jinak výstavní žákovské knížce plné samých jedniček se takové sdělení vyjímalo jako „pěst na oko“. Při bližším pátrání jsme zjistili, že provinilců bylo více, ale jen ten náš dostal výše uvedenou poznámku. Důvod byl prostý. Při dotazu paní učitelky náš syn odpověděl: „Maminka myslela, že ho mám přinést až zítra.“ Paní učitelka se slovy: „Maminka už do školy chodila, teď jsi tady ty…“ zapsala poznámku a bylo vymalováno.

20

Zamyslete se upřímně, jak často používáte to kouzelné zaklínadlo „maminka myslela“. V novinách psali, v televizi říkali, kolega mě požádal, šéf mi nařídil, v bance mi poradili… pořád za nás někdo myslí, a proto neustále dostáváme poznámky. Než zase příště začnete hledat toho, kdo za vaše problémy může, nezapomeňte začít nejprve u sebe. Jste to totiž vy, kdo chodí do školy.

Peníze a spokojenost Položme si teď tu vznešenou otázku, která zní: „Mohou nám peníze přinést spokojenost?“. Pravděpodobně si teď sami sebe představíte, jak se procházíte po písečné pláži při západu slunce a posloucháte šumění moře. To by bez peněz určitě nešlo. Nebo se vidíte za volantem sportovního vozu a cítíte tu volnost, s jakou projíždíte noční města při tlumených tónech vaší oblíbené písně. Také tohle vyžaduje peníze. Avšak v porovnání s úsilím, jaké musíme na vydělání těchto peněz vynaložit, jsou to často jen prchavé okamžiky iluze štěstí. Není to náhodou zase jen útěk od každodenní vyčerpávající práce? Nekonečných hodin strávených v kanceláři nad úkoly, o jejichž smyslu pochybují už i ti, kdo nám je zadávají se slovy: „Přišlo to z vedení, tak se to prostě musí udělat…“. Není to zase jen hledání příjemného, abychom zapomněli na to nepříjemné? Všichni jsme přijali obecnou představu, že čím více peněz vyděláme, tím lépe se budeme mít. Nezdá se vám však podezřelé, že většina těch šťastných výherců v loteriích, hereckých a pěveckých hvězd a hvězdiček nebo úspěšných vrcholových manažerů, kteří ještě 21

nedávno seděli ve školních lavicích, nedopadne příliš dobře? Že skončí bez peněz, bez rodin a přátel, nemocní a závislí na lécích, alkoholu a drogách? Potom ale na pomyslné rovnici „peníze = spokojenost“ něco nehraje. A ten, kdo říká, že všichni výše jmenovaní zbohatli příliš rychle, měl by také definovat, jak „pomalu“ tedy musí člověk zbohatnout, aby ho něco takového nepotkalo.

‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒ Jistě znáte následující historku, která myslím vystihuje přesně to, co bylo popsáno výše: Mladý ctižádostivý obchodník, vracející se z úspěšného jednání, projížděl ve svém stříbrném kabrioletu zapadlou horskou vesnicí. Všiml si starého bači, jak sedí před svou salaší, jen tak odpočívá a nic nedělá. Obchodníkovi to nedalo, vystoupil a oslovil baču: „Dobrý den, bačo. Jedu takhle kolem, vidím vás, jak tu tak sedíte a napadlo mě, že bych vám mohl pomoci…“ Bača zamžourá svýma drobnýma očkama a ptá se: „A proč?“ „No, jsem výborný obchodník, jeden z nejlepších ve svém oboru, takže bych vám mohl trochu poradit,“ chlubí se obchodník a pokračuje: „Nepřemýšlel jste o tom, že začnete vozit sýr na trh do města?“ „A proč?“ ptá se bača. „Přeci abyste za utržené peníze mohl nakoupit více ovcí a vyrábět více sýra,“ povídá obchodník. „A proč?“ zase na to Bača. „Když vyrobíte a prodáte více sýra, utržíte více peněz a budete moci přikoupit další pastviny,“ vysvětluje trpělivě obchodník. „A proč?“ nechápe bača. „Na větších pastvinách budete moci chovat 22

více ovcí. Zaměstnáte pasáky, aby vaše ovce pásli. A samozřejmě vyděláte ještě více peněz,“ nezapomene dodat obchodník. „A proč bych to všechno dělal?“ ptá se znovu bača. „No přeci…“ obchodník poprvé zaváhá. „No přeci, abyste tady mohl jen tak sedět, odpočívat a nic nedělat…“

Peníze jako obraz hodnoty Pokud přijmeme první finanční pravdu, tedy že je zde finanční závislost, přestaneme ji vědomě zapírat a svádět vinu na druhé, objevíme úžasnou věc. Zjistíme totiž, že celé to „trápení“ kolem peněz, jejich vydělávání, hromadění a utrácení, je tu vlastně pro naše dobro. Jako ukazatel, jenž nás vede po správné cestě. Jako kouzelné zrcadlo, které nám dává obraz o nás samotných. Aby si to někdo nevyložil špatně, neznamená to, že z vás pochopení první finanční pravdy učiní multimilionáře. Právě naopak. Tím, že místo „já jsem finančně závislý“ konstatuji prostě „je zde finanční závislost“, mohu vidět, jak se věci doopravdy mají. Stanu se vnímavým pozorovatelem a nikoliv utrápenou obětí. Peníze, jak říká ekonomická definice, jsou všeobecně uznávanou směnnou jednotkou a uchovatelem hodnot. Aby tedy „vznikly“ peníze, musí být nejprve vytvořena hodnota, kterou budou peníze uchovávat. Je zřejmé, že pokud vytvořím hodnotu, kterou někdo jiný využije a ocení, musí zákonitě vzniknout také peníze, jimiž mi zaplatí. Jak vidíte, okřídlené rčení, že „peníze dělají peníze“ je ve světle těchto úvah holý nesmysl. 23

Je to stejné, jako v té bajce o huse, která snášela zlatá vejce. Upneme-li se na hromadění peněz a budeme-li svůj úspěch posuzovat podle výplatních pásek a dosaženého zisku, budeme jako ten hospodář, kterému nestačilo jedno zlaté vejce denně. Proto nebohou husu zabil, aby z ní dostal všechna zlatá vejce najednou. Asi vám nemusím připomínat, jak to dopadlo. V huse žádná zlatá vejce nebyla. Starejme se tedy trpělivě o naše husy v podobě talentu, dovedností a schopností tvořit hodnoty. Nezabíjejme je kvůli touze po zlatých vejcích. Čím bude naše husa „vykrmenější“, tím více zlatých vajec budeme mít. Navíc, přestanu-li jen počítat zlatá vejce a budu trpělivě a s láskou o svou husu pečovat, získám mnohem větší bohatství, než jsou peníze. Poznám, jaký opravdu jsem.

‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒ Moje dobrá známá, vynikající psycholožka a lektorka, mě požádala o radu ohledně jednoho ze svých podnikatelských projektů. Sešli jsme se v příjemné kavárně a ona mi vyložila své plány a úmysly. Probrali jsme jednotlivé části projektu, jeho cíle a v podstatě vypracovali takový jednoduchý podnikatelský záměr. Návdavkem jsem přidal své vlastní zkušenosti a také nastínil některá úskalí, rizika a jejich možná řešení. Strávili jsme společně plodné pracovní dopoledne, a když jsme se loučili, zeptala se mě na to, kolik chci zaplatit za svou konzultaci, jaký si představuji honorář. Samozřejmě, že mám jasnou představu o své hodinové sazbě, ale chtěl jsem si ověřit metodu, které říkám „stanovení ceny na základě vytvořené hodnoty“.

24

Z náprsní kapsy jsem vytáhl kartičku o velikosti vizitky, kterou mám právě pro tyto příležitosti připravenu. Stojí na ní toto: Peníze jsou jen obraz hodnoty, jakou jsem pro vás vytvořil… Číslo mého účtu je… S úctou Váš… a vlastnoruční podpis Rozloučili jsme se a po nějaké době mi byla skutečně na účet připsána nová platba. Částka, o níž jsem s nikým nejednal, nesmlouval ani neobhajoval její výši. Bylo to přesné vyjádření hodnoty, jakou jsem tenkrát pro svou známou vytvořil. S jistou nadsázkou by se dalo říci, že to byly mé „nejpoctivěji“ vydělané peníze.

25

Druhá finanční pravda Je zde příčina finanční závislosti Na rozdíl od první finanční pravdy, která je rozpoznáním a uznáním finanční závislosti, druhá finanční pravda již hledá její příčinu. Kdo teď čeká hlubokomyslné filosofické a náboženské úvahy, bude bohužel zklamán. Druhá finanční pravda totiž vychází z velmi jednoduchého principu, s nímž jsme se všichni setkali již jako děti na základní škole: „Jestli se nebudeš dobře učit, budeš mít samé pětky! Nevezmou tě na gymnázium a skončíš jako popelář!“ Ano, tušíte správně. Jedná se o princip příčinné souvislosti, který říká, že po každém našem činu musí přijít jeho následek. Jak je ale z výše uvedeného příkladu patrné, odhalení příčin a jejich důsledků není vůbec snadné. Abychom se tedy vyhnuli následkům finanční závislosti, musíme nalézt a opustit její pravou příčinu. Asi se teď ptáte, co že tou příčinou vzniku finanční závislosti je. Špatné zaměstnání? Naše dluhy? Vysoké ceny? Děravé zákony? Nikoliv. Jak je napsáno hned v úvodu této knihy, skutečnou příčinou je touha. Po penězích, po majetku, touha po nových zážitcích, ale také touha po bezpečí a neměnných jistotách. A kde tyto touhy vznikají? Bohužel všude tam, kde je nám něco příjemného, kde se cítíme dobře, kam pospícháme z práce a kde trávíme svůj volný čas. Je to poněkud nepříjemné zjištění, ale všude kolem nás, v naší oblíbené restauraci, uvnitř nákupních center, v divadlech, kinech a sportovních klubech, tam všude nás s otevřenou náručí vítá naše 26

stará známá - touha. A pokud se nepřestaneme do její náruče stále dokola vrhat, budeme lapeni v pasti finanční závislosti.

Tři druhy toužení Nyní už jsme se tedy seznámili s touhou, jako příčinou finanční závislosti. Tak jednoduché to ale není. Aby nás co nejvíce zmátla, převléká se do různých kabátů. Asi nejběžnějším kabátem je touha po smyslových vjemech. Všimli jste si, že aby nás něco zaujalo, musí to být stále barevnější, hlasitější, pestřejší a výraznější? Stačí, když se večer podíváte na pár reklamních spotů a porovnáte je s tím, co jsme vídali před dvaceti a více lety. Nebo jak trávíme dovolenou? Už nám nestačí prostě se v létě natáhnout na deku u rybníka. Musíme létat na druhý konec světa a tam se potápět do hlubin nebo skákat s padákem. Riskujeme své drahocenné životy při provozování nejrůznějších adrenalinových sportů. Proč? Druhý převlek touhy na první pohled už tak zřejmý není. Je to touha stát se něčím. Když například jdeme do restaurace na něco dobrého k jídlu, chceme „se stát“ gurmánským zážitkem. Při návštěvě kina, divadla nebo koncertu se zase pokaždé stáváme uměleckým zážitkem. Odtud je už jen krůček k tomu, zaplést se do světa ctižádosti, tedy touhy stát se někým. A tak se pokoušíme naplnit svůj život tím, že šplháme po profesním žebříčku a děláme kariéru, nemilosrdně porážíme všechny naše soupeře a konkurenty nebo v záři reflektorů sklízíme potlesk obecenstva a nadšených fanoušků.

27

A když nás neuspokojí stát se něčím nebo někým, pak je zde třetí a troufám si říci, že nejzáludnější převlek touhy. Samotnému mi dalo dost práce ho odhalit. Je to touha něčeho se zbavit. Ano, čtete dobře. I touha něčeho se zbavit způsobuje finanční závislost. „Chci se zbavit svých problémů v práci. Chci se zbavit svých dluhů. Mám dluhy a já se jich chci zbavit.“ Prostě chci se zbavit všeho, co nemám rád, co nedělám rád a toho, co ve mně vyvolává nepříjemné pocity. Asi vás už nepřekvapí, že ani tudy cesta nevede. Když budeme uvažovat: „Chci se zbavit dluhů. Nesmím tolik utrácet a více šetřit. Musím získat lepší místo, abych dostal přidáno. Toužím vydělávat více peněz a být bohatší…“ dostaneme se tam, kde jsme byli. Jen naše touha zbavit se něčeho (chudoby) se přeměnila na touhu stát se někým (být bohatý). Proč miliony lidí sází své pracně vydělané peníze, když pravděpodobnost, že něco vyhrají, je stejná, jako že blesk uhodí třikrát po sobě na stejné místo? Protože touží. Proč miliony lidí odcházejí každé ráno se sebezapřením do práce, kterou nenávidí? Protože touží. Touha je skutečně všude kolem nás, ale jakmile je rozpoznána a pojmenována, máme velikou šanci, že nás nechá na pokoji. Bude to sice zkoušet znovu a znovu, ale my už víme, o co jí jde.

‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒ Volala mi bývalá kolegyně, zkušená finanční manažerka a odbornice na účetnictví a podnikové daně, ale její hlas zněl v telefonu opravdu nešťastně: „Představ si, právě jdu z přijímacího pohovoru. Zase mě nepřijali. Já už fakt nevím, co mám dělat…“ Snažil jsem se ji uklidnit, 28

abych zjistil, co se vlastně stalo. Prý, že neprojevovala dost zájmu o nabízenou pozici a nepokládala ty správné dotazy. „Ale teď už si na to dám pozor. Příště budu nadšená a aktivní, že budou koukat…“, zhodnotila svůj neúspěch s nadějí v hlase. Odpověděl jsem, že tohle jí vůbec nepomůže. Pokud ji nepřijmou takovou, jaká je, se všemi jejími přednostmi, ale i nedostatky, stejně to nedopadne dobře. Nakonec se pravda ukáže a zaměstnavatel bude marně hledat tu výřečnou a nadšenou paní, kterou přijímal. Na jejím místě bude totiž sedět neústupná a věcná účetní, která si hledí svých čísel a mluví jen tehdy, má-li skutečně co říci. Dokud se toužím stát někým nebo něčím jiným, než kým skutečně jsem, nemohu být sám sebou. A přijde den, kdy mě tohle divadelní představení unaví natolik, že opustím scénu. Bez honoráře, potlesku a žádostí o autogram.

Uchopování touhy Opakování je matka moudrosti, takže ještě jednou. Příčinou finanční závislosti je touha. Touha po smyslových vjemech, touha stát se něčím nebo někým a touha něčeho se zbavit. Abychom mohli opustit finanční závislost, musíme tedy nejprve opustit naši touhu. Také zde však platí, že touha sama o sobě finanční závislost nezpůsobuje. Příčinou finanční závislosti je teprve její uchopování. Tedy myslet si, že je to skutečně moje touha. Je to opět ten známý rozdíl mezi „já toužím“ a „je zde touha“.

29

„Něco se mnou není v pořádku, protože po něčem toužím,“ nebo „Nelíbí se mi to, jaký právě teď jsem. Musím se stát někým jiným,“ nebo „Musím se něčeho zbavit, abych dostal to, co chci.“ To vše je uchopování. A je třeba mu pozorně naslouchat, aniž bychom říkali, zda je dobré nebo špatné. Pouze si ho máme všímat. Každý takový okamžik „všímání si“ nás totiž posouvá správným směrem. Budete-li se chvíli poslouchat, tak zjistíte, že uchopujeme nejen touhu, ale vlastně úplně všechno. Říkáme: „moje peníze, můj byt, moje práce“, nebo dokonce „moje rodina, moje děti, moje myšlenky, moje pocity a moje zdraví“. Je to sice praktické a názorné, ale z pohledu čtyř finančních pravd zcela zavádějící. Ve skutečnosti nic z toho naše není. Nic z toho nemáme ve své moci a nedokážeme zabránit tomu, abychom o to nepřišli. To jen finanční já se nám pokouší namluvit, že tomu tak je. A víte, čím ho zaručeně rozčílíte? Prostě přestanete používat slovo „můj, moje, mé…“. Zkuste to a uvidíte. V první chvíli vám to asi bude znít poněkud divně, ale po nějaké době pocítíte zvláštní úlevu. Právě jste přestali uchopovat.

Nechávání jít Jak bylo v předchozí kapitole řečeno, proti naší touze se nestavíme, ani tuto touhu nepodporujeme. Správně bychom měli pozorovat to v nás, co se snaží něco uchopit nebo se něčeho zbavit. Tak docházíme k tomu, čemu se říká „nechávání jít“. Získali jsme vhled, že je tu touha a měla by být opuštěna. Ale tento vhled není touha cokoliv opustit. Když porozumíme třem druhům toužení, můžeme je prostě nechat jít.

30

Ptáte se, jak necháte věci jít? Přeci, že je ponecháte tak, jak jsou. Například držím-li v ruce mobilní telefon a vy řeknete: „Pusť ho!“, neznamená to: „Vyhoď ho ven z okna!“ Mylně se domníváme, že pokud se zbavíme předmětu naší touhy, zbavíme se tím i lpění na něm. Když se na to ale podívám z jiného úhlu, zjistím, že zde není žádný důvod, proč bych se měl telefonu zbavovat. Je to přeci spolehlivý přístroj, má velký displej, není ani příliš těžký a může mi dokonce zachránit i život. Problém neleží v telefonu samotném. Skutečným problémem je jeho držení, lpění na něm. Co tedy udělám? Odložím telefon stranou, opatrně bez jakéhokoliv odporu. Později ho mohu opět zvednout, zavolat si, a znovu ho položit. A pokud o něj z nějakého důvodu přijdu? Přijmu to jako dítě, které si v lese najde klacek, celý den si s ním hraje, ale když je čas vrátit se domů, musí ho odhodit na okraj cesty. Může brečet, může se začít vztekat, avšak nebude mu to nic platné. Udělá lépe, když si řekne, že si příště najde jiný. Jak vidíte, nemusíme být pouze beznadějné oběti toužení. Můžeme nechat touhu být tak, jak je a jen si ji začít uvědomovat. Naším cílem není rychle se touhy zbavit, ale umět ji opustit, nechat ji jít, když to bude třeba. Toužení nás ovládá a zaslepuje jen tak dlouho, dokud se ho držíme, vyhledáváme ho a reagujeme na něj.

‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒ Pravděpodobně můj nejhlubší prožitek s „necháváním jít“ se týká toho, proti čemu jsem několik posledních let bojoval a co jsem ctil jako jeden z nejdůležitějších předpokladů dosažení finanční

31

nezávislosti. Byl to život bez dlouhodobých závazků, dluhů chcete-li, především bez toho asi nejrozšířenějšího – hypotéky. Stěhoval jsem svou rodinu z pronájmu do pronájmu v přesvědčení, že jen tak nebudeme „ulpívat“ na bydlení a zachováme si jistou míru svobody a možnosti volby. Neboť se mnou tento postoj má rodina nesdílela, musel jsem učinit velice závažné rozhodnutí. Buď vyslyšet zoufalé volání rodiny, dopřát jí „vlastní“ bydlení a na řadu let se zadlužit, nebo zůstat i nadále bez dluhů, ale také sám a bez rodiny. Udělal jsem tedy to, čemu jsem se do té doby urputně bránil. Už jsem se nesnažil dluhů zbavit, ani jsem je nechtěl získat. Přestal jsem vynášet soudy, zda jsou dluhy dobré či špatné. Jen jsem nechal vše jít. Jako bych ve snu pozoroval sám sebe, jak padám do divoké řeky a v poslední chvíli se ještě snažím zachytit kořenů, vystupujících ze strmého břehu. Ale proud je tak silný, že se neudržím a řeka mě strhne. K mému údivu však místo strachu o svůj život a nejistoty, kam mě proud zanese, pociťuji jakýsi klid a pokoj. Už se nemusím s vypětím všech sil držet těch kořenů. Voda mě nadnáší a já se pohybuji vpřed bez sebemenšího úsilí. A tak jsem se probudil, v jedné ruce držel podepsanou úvěrovou smlouvu a v druhé klíče od bytu. Uvědomil jsem si, že právě tohle je opuštění touhy. Jediné, co jsem musel udělat, bylo přijmout svou odpovědnost. Odpovědnost za čin, který bude mít své následky. A jestli nebudu schopen svůj dluh splatit? Ano, také to se může stát. Pak jsem připraven nést důsledky svých činů a vzít si z nich ponaučení. Neuchopovat a bude-li to nutné, nechat věci jít. I kdyby to mělo znamenat ztrátu „střechy nad hlavou“.

32

Vidět věci tak, jak jsou Abychom si ověřili, zda jdeme správným směrem, je důležité rozpoznat, kdy jsme toužení opustili. Je to právě v ten okamžik, když ho již slepě nenásledujeme, neodsuzujeme, ani se ho nesnažíme zbavit. Když uznáváme, že je takové, jaké je. Pokud takto uvažujeme, nejsme již k ničemu připoutáni. Nejsme ve vleku našich přání, obav a domněnek. Teprve tehdy vidíme věci tak, jaké skutečně jsou, aniž bychom cítili nutnost je nějak posuzovat a měnit. Pokud si stále nejste jisti, zda vidíte věci tak, jak jsou, zkuste je nechat „upadnout“. Že nechápete, co tím myslím? Pak si představte nějakou nepříjemnost, která vás v těchto dnech provází a s níž nemůžete pohnout, ačkoliv se o to ze všech sil snažíte. Konflikt v práci, problémy s dospívajícími dětmi nebo vašimi rodiči, sousedské vztahy na bodu mrazu a další podobné situace, plné napětí a nervozity. Nechat upadnout znamená nechat je prostě být tak, jak jsou. Dokonce, i když se ještě více zhorší, nechte je zhoršit se. Můžete to sice považovat za slabost, neschopnost či pasivitu, ale tak to není. Je to naopak trpělivost, pokora a připravenost se s takovými situacemi vyrovnat, poučit se z nich. Pokud necháme věci, aby se vyvíjely svou přirozenou cestou, můžeme s úžasem pozorovat, jak do sebe vše začíná samo zapadat, aniž bychom to nějak ovlivňovali a snažili se dostat pod kontrolu. Neznamená to, že se k řešení problémů a každodenních situací stavíme naprosto lhostejně. Že nám nezáleží na úspěchu či neúspěchu a neobtěžujeme se pro to cokoliv udělat. Můžeme, nebo dokonce musíme se aktivně zapojit, usilovně pracovat a jít za svým cílem. 33

Ale protože se „necháváme vést“, tak víme, co je potřeba udělat a uděláme to tím správným způsobem. Jak s oblibou říkám: „Dělám vše, co je třeba, ale nic pro to nedělám.“

‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒ Se svým dobrým kamarádem, lékařem a majitelem vzdělávací agentury, jsem zavedl hovor na téma, zda je lepší podnikat nebo se nechat zaměstnat. Dostal totiž nabídku, která se tak říkajíc „nedá odmítnout“, aby nastoupil do nadnárodní mediální společnosti na vysokou manažerskou pozici. A protože mě považuje za oddaného zastánce „baťovského“ podnikání, chtěl znát můj názor. Očekával, že mu budu jeho úmysl rozmlouvat a ohánět se nevýhodami zaměstnaneckého poměru, byť královsky zaplaceného. Byl však zjevně překvapen, když jsem řekl, že je to vlastně úplně jedno. Finanční závislost neopustím jen díky tomu, že budu samostatně podnikat. Jako podnikatel nejsem o nic svobodnější než zaměstnanec. Svobodnější se stanu teprve uvažováním, myšlením, a nikoliv tím, že nemám nadřízené a nemusím dodržovat pevnou pracovní dobu. Pogratuloval jsem mu k novému místu a popřál na novém působišti mnoho úspěchů. Vím, že k cíli vede mnoho cest. A je na každém z nás, zda si zvolíme tu kratší nebo delší, po rovině nebo do kopce. Podstatné je, abychom nesešli z té správné.

34

Třetí finanční pravda Je zde konec finanční závislosti Tak tohle je, myslím, ta nejpovzbudivější zpráva celé knihy. Je zde konec finanční závislosti. Je to namáhavá cesta, vyžaduje to spoustu úsilí a ne každému se to podaří. Ale je to možné. Pokud jsme uznali existenci finanční závislosti a pochopili, že její příčinou je touha, jsme připraveni začít uvažovat „proč je tomu právě tak a ne jinak“. Můžeme si dál pokládat otázky jako například: „Proč nedokážu vydělat více peněz? Proč nedokážu nic ušetřit? Proč mě moje práce neuspokojuje? Proč nejsem úspěšný ve svém podnikání?“ Uvažujeme, ale už si netvoříme názory na to, zda jsou tyto věci dobré či špatné. Naše mysl se ve skutečnosti otevírá a zvažuje: „Co tohle znamená? Co mi to má říci? Kam mě to má posunout?“ Tento duševní stav je velmi důležitý, je to cesta ven z finanční závislosti. Už to není mysl ovládaná předsudky, která není schopna přijímat nové názory. Není to mysl, která všechno ví a všechno zná, nebo se bezhlavě upíná k tomu, co říkají ostatní. Je to mysl otevřená a schopná uvažovat nad tím, co se děje uvnitř našich vlastních myslí. Cítíte se šťastní a svobodní, když po něčem toužíte? Když jste připoutáni ke svým úsporám, majetku, zábavě a každoroční dovolené? K vašemu zaměstnání, kariéře nebo vaší úspěšně se rozvíjející firmě? Je to povznášející nebo skličující? Tyto otázky jsou zde pro vás, abyste o nich přemýšleli. Pokud zjistíte, že připoutanost

35

k vašim touhám je osvobozující, jděte a jednejte podle toho. Upněte se na všechny své touhy a uvidíte, jaký bude výsledek.

Nic není na věčné časy Vše, co má povahu vznikání, má rovněž povahu ustávání. To možná nezní jako žádné velké moudro, ale pokud tato slova pochopíte, může to zcela změnit váš dosavadní život a pohled na okolní svět. Aspoň se mnou to docela zacvičilo. Zopakujme si to znovu: naprosto všechno, co vzniklo, také jednou, dříve či později, zanikne. Tato pravda se nedá nijak obejít, obelhat ani podplatit. Jednobuněčné organizmy vznikají a zanikají, zvířata, lidé i hvězdy se rodí a umírají. Kov zreziví, papír se rozloží, izotopům uranu to sice trvá poněkud déle, ale také se časem rozpadnou. Je to sice těžko představitelné, ale dokonce i vesmír vznikl, rozpíná se a pravděpodobně také jednou zanikne. Nenechme se proto oklamat tím, co vzniklo, protože všechny tyto věci neodvratně zaniknou. Skončí, spolu s naším očekáváním a veškerými nadějemi. Chceme-li být finančně závislí a promarnit svůj život, upínejme se na věci, které vznikají. Všechny nás dovedou ke konci, k zániku, a my z toho nebudeme ani o trochu moudřejší. Budeme se jen točit stále dokola, abychom nakonec zjistili, že jsme se během svého života nic důležitého nenaučili. Je mi jasné, že tímhle poznáním končí většina našich dosavadních jistot. Naše úspory? Jednoho dne je všechny utratíme nebo budou znehodnoceny. Naše práce? Jednoho dne naše firma zkrachuje nebo 36

bude naše místo „z organizačních důvodů“ zrušeno. Náš majetek? Jednoho dne se rozbije, rozpadne nebo nám ho někdo vezme. Přesto všichni žijeme tím, že vyděláváme a utrácíme peníze. Za věci, které se rozloží, rozlámou a zreziví. Za pocity, které se rozplynou a zmizí stejně rychle, jako pára nad hrncem. Místo toho, abychom tyto „zapůjčené“ věci s rozumem užívali a považovali je za prostředek, nikoliv za cíl, křečovitě se jich držíme. Bojíme se o lak našeho auta, křičíme na děti, aby nepolily sedací soupravu, a pravidelně stíráme prach z obrazovky, která prach přitahuje. Kdybychom mohli vidět to samé auto za takových třicet, čtyřicet let nebo to, co z něj po sešrotování zbude, možná bychom nad jeho poškrábaným lakem jen s úlevou mávli rukou.

‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒ Byl jsem zaměstnán u několika velkých nadnárodních korporací. Přijal jejich firemní kulturu, opakoval vznosná hesla a cítil se jako součást jedné velké rodiny. Na své zaměstnání jsem byl patřičně hrdý a neskonale mě těšil obdiv, s jakým rodina, příbuzní a přátelé vyslovovali jméno mého chlebodárce. Svou práci jsem vykonával tak, jak nejlépe jsem mohl a vždy se snažil být skutečným přínosem pro své kolegy i zákazníky. Přiznávám, že se mi to dařilo se střídavým úspěchem, někdy lépe a někdy hůře. Krutou pravdou však zůstává, že i přes vynaložené úsilí jsem po nějaké době musel každou svou pomyslnou „rodinu“ opustit. Když se dnes ohlédnu, co z mých nadějí a plánů zbylo, co se stalo s výsledky mé práce, za něž jsem byl chválen a vyhlašován zaměstnancem měsíce, musím se jen soucitně pousmát. Uplynulo 37

několik málo let a moje jméno se vytratilo z nástěnek, dokumentů, výplatních listin i pamětí bývalých kolegů. Stačilo stisknout tlačítko Delete, aby počítač odsoudil léta usilovné práce, stovky hodin drahocenného času a megawatty vydané energie k naprostému zapomnění. Kdybych ale tenkrát znal čtyři finanční pravdy, mohl jsem to všechno považovat za úžasnou příležitost. Místo strachu z nadřízených, ukřivděných reakcí na kritiku kolegů, trápením se nad chybami a vlastní nedokonalostí, měl jsem dělat právě to, co bylo třeba, co jsem považoval za správné, bez předsudků a obav z toho, co bude zítra. S vědomím, že jsme na tom všichni stejně, soustředěně pozorovat své myšlenky a snažit se odhalit jejich pravou podstatu. S pokorou přijímat vše, co mi ukazovalo směr a s důvěrou kráčet po cestě mého dalšího rozvoje.

Změna je život Jistě všichni znáte tento okřídlený výrok. Používáme ho s oblibou, obzvláště v situacích, kdy musíme nějakou změnu sobě či ostatním zdůvodnit. A přesto, že se tímto výrokem oháníme jako nějakým zaklínadlem, děláme vše pro to, abychom změnám za každou cenu zabránili. Že nevěříte? Tak si vzpomeňte, jak vám bylo, když jste měnili zaměstnání. Když jste museli „odevzdat“ svůj starý počítač nebo předat práci jinému kolegovi. A co noví sousedé, odjezd na dovolenou nebo dokonce stěhování? Vždyť nám vadí i to, když v blízkém supermarketu změní uspořádání zboží v regálech. 38

Každá změna s sebou totiž přináší něco neznámého a nejistého. Něco, co nedokážeme předvídat, plánovat a často ani ovlivnit. A proto nemáme změny rádi. Ale pokud si uvědomíme, že nic netrvá věčně a všechno, co vzniklo, také jednou zanikne, pak musíme zároveň uznat, že se všechno neustále mění. Počasí, ekonomická a politická situace, velikost oblečení našich dětí, dokonce i buňky našeho těla. Ty staré odumírají, aby je mohly nahradit nové. A nikdo z nás se nad tím nepozastavuje. Chci-li jednat v souladu s tímto principem, měl bych vlastně změny vyhledávat a vítat je. Ten, kdo změnám brání, kdo se jich bojí, ten se vlastně brání životu a jeho přirozené podstatě. Místo „změna je život“ bych měl říkat spíše „život je změna“. Jsem-li totiž živý tvor, jak předpokládám, pak žiji a zákonitě se musím já i mé okolí měnit. A nemluvím zde o období týdnů, měsíců či let. Vězte, že než dočtete tuto větu, vše kolem vás, včetně vás samotných se změnilo.

‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒ Při své práci poměrně dost cestuji, a tak jsem si před lety pořídil služební auto. Je to spolehlivý vůz, má veliký zavazadlový prostor a pohodlná sedadla. Řídit mě baví, dokonce nemám ani navigaci, abych občas „zabloudil“ a poznal tak nové a zajímavé kraje. Bez auta si život už ani nedovedu představit. Tedy, abych byl přesný, nedovedl představit. Nedávno jsem se však přistihl, že se auto stalo tak samozřejmou součástí mého života, že už nepřemýšlím nad tím, zda je skutečně nutné sednout za volant a otočit klíčkem v zapalování. Naopak jsem si uvědomil, že pohodlí a rychlost jsou doslova a do písmene draze 39

vykoupené tisíci litry benzínu a stále vyššími náklady na servis a údržbu. O všudypřítomném stresu při zvládání čím dál tím hustšího silničního provozu a agresivních reakcí některých kolegů řidičů ani nemluvě. Proto jsem se rozhodl něco změnit. Nikoliv z donucení okolnostmi nebo nedostatku finančních prostředků. Prostě jsem cítil, že musím. Nejprve jsem přestal jezdit do míst, kam se bez potíží dostanu pěšky. A není to vždycky jen lidově řečeno „za rohem“. Někdy, když to situace dovolí, jdu i mnoho kilometrů tam a zase zpět. Ani nevíte, jak dobrý pocit mám z toho, že dělám něco pro své zdraví. Vrcholem této mé „změny“ však bylo, když jsem k údivu rodiny a všech kolegů nechal auto zaparkované před domem a odjel na služební cestu do několika set kilometrů vzdáleného města. Autobusem, metrem, vlakem a trolejbusem. Nebylo to tak pohodlné, trvalo to o něco déle a nemohl jsem zastavit, kde se mi zachtělo. Ale bez problémů jsem se dostal tam, kam jsem potřeboval. A co víc, ušetřil jsem peníze, přírodu i své duševní zdraví. Pardon, vlastně to bylo přesně v opačném pořadí. Vy, kdo takto cestujete běžně, se teď možná smějete, ale pro mě bylo tohle zjištění stejné, jako když Kolumbus objevil Ameriku. Já sice do map žádný nový kontinent nezakreslil, přesto jsem se chvíli cítil jako odvážný mořeplavec. Pobřeží té své „Ameriky“ jsem zahlédl právě ve chvíli, kdy mi došlo, že postupem času skutečně dělám většinu věcí bez rozmyslu, jen ze zvyku a pouhou setrvačností. A případná změna přitom není vůbec obtížná. Stačí se prostě jen odhodlat a udělat to.

40

Zlatá střední cesta Jistě se mnou budete souhlasit, že se dnes zlatem vyvažují vlastnosti jako iniciativa, rozhodnost, sebevědomí, schopnost práce pod tlakem či ochota riskovat. A právě proto, že jsme neustále nuceni takto jednat, děláme ukvapená rozhodnutí. Místo toho, abychom přemýšleli a rozmlouvali se svou finanční duší, snažíme se zachytit zmatené výkřiky našeho finančního já. Radíme se s každým okolo, abychom si nakonec stejně nebyli jisti, zda bylo naše rozhodnutí správné. Pochybuji-li o tom, že dělám správnou věc, zda jdu po správné cestě, neměl bych jednat. Měl bych „nejednat“. Zvažujete změnu zaměstnání, ale nemáte z toho dobrý pocit? Nejednejte. Berete si hypotéku, ale nejste si jisti, zda ji budete schopni splácet? Nejednejte. Nikdo na světě vás nemůže donutit jednat, pokud vy sami nebudete chtít. Nikdo vás nemůže „soudit“ za to, že jste neudělali něco, co jste nepovažovali za správné. Co se má stát, stane se i bez našeho přičinění. Budeme-li pozorní a necháme se vést, nakonec se před námi zaručeně objeví možnost, o níž jsme předtím neměli nejmenší tušení. Už jste někdy slyšeli o zlaté střední cestě? Já si vždy myslel, že to znamená dělat kompromisy nebo nějaká polovičatá rozhodnutí. Ale je to právě naopak. Je to trpělivé zvažování všech možností a jejich důsledků. Je to přijetí odpovědnosti za naše jednání, za naše činy. Neklidná mysl nás skutečně vhání do neustálých extrémů. Pokud je navíc vyzbrojena obavami a strachem, stává se doslova nástrojem zkázy. Proto zvažujme a hledejme v každém našem rozhodnutí rovnováhu. A jak takovou rovnováhu poznáte? No, úplně jednoduše.

41

Nebude nic, co by vás nutilo jednat. Nejen ve vašem okolí, ale především uvnitř vaší vlastní mysli.

‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒ Jedním z mých zaměstnavatelů jsem byl vyslán na školení do USA. Přeletěl jsem „velkou louži“ a přestoupil na vnitrostátní linku, která směřovala do místa mého pobytu. Letadlo ještě ani pořádně nenabralo výšku a usměvavá letuška už mi nabízí občerstvení. Po předchozím desetihodinovém letu jsem nabyl dojmu, že není kam pospíchat a tak jsem odvětil, že si to nechám na později. Letuška se na mě podívala a důrazným hlasem pronesla: „Teď nebo nikdy!“. Teprve nyní jsem si uvědomil, že náš let potrvá tak krátce, že jiná příležitost už vlastně nebude. Vzal jsem si nabízený sendvič a pustil se do jídla. Zamýšleli jste se někdy nad tím, jak často stojíme před rozhodnutím „teď nebo nikdy“? Kupte dnes, zítra už to nebude. Musíš to hned dodělat, jinak o tu zakázku přijdeme. Jestli nepřijdeš včas, tak nám to uletí… Vždy nám před očima naskočí ten katastrofický scénář, jak přicházíme o výhodnou nabídku, firma kvůli nám ztratí důležitou zakázku nebo kolegové nestihnou letadlo. A tak se zoufale vrháme do „teď“. Protože si myslíme, že v opačném případě nastane „nikdy“. Zlatá střední cesta však vede mezi těmito dvěma extrémy. Pokud nemohu koupit dnes, koupím něco jiného příště. Jestli není reálné dokončit práci hned, dobře a v požadované kvalitě, omluvím se, případně ji udělám pro jiného zákazníka nebo jiného zaměstnavatele. A když nestihnu letadlo? Tak poletí další. Je to sice nepříjemná situace, poněkud mi to zkomplikuje život, ale svět tím nekončí. 42

Půjdu-li zlatou střední cestou, žádné „nikdy“ být nemusí. Bude už jen „teď nebo jindy“.

Finanční karma Mluvili jsme o tom, že za svou finanční situaci si můžeme sami a nemá smysl svádět odpovědnost na někoho jiného. Také jsme si vysvětlili, že vše, co nás v tomto životě, osobním i profesním potká, je důsledkem našich předešlých činů. Přidejme nyní ještě další předpoklad, a to, že jsme každý jiný, svým způsobem jedinečný originál. Na tento svět jsme přišli s nějakým úkolem, posláním chcete-li, pro které jsme dokonale vybaveni. Známe a umíme přesně to, co pro splnění našeho úkolu potřebujeme. Dokonce i ten dotěrný hmyz, který nás obtěžuje, má svůj veledůležitý úkol. Všechny ty chřipkové viry a bakterie, sotva rozeznatelné pod mikroskopem a přesto tak fascinující, mají nějaké poslání. Tak proč by tomu u nás lidí mělo být jinak? Představte si, že někomu věnujete dárek, o němž jste přesvědčeni, že dotyčného zaručeně potěší a bude pro něj přínosem. Ale on si ho ani nerozbalí, nechá ho pohozený na stole a odejde domů, aniž by si ho odnesl. A neustále, po celou dobu své návštěvy mluvil o tom, že právě takovou věc nutně potřebuje a už dlouho ji marně shání. Poněkud zvláštní představa, že? A přesto se mnozí z nás takto chovají. Odmítáme dary, které nám byly dány a jako splašení se ženeme za něčím, co jsme vlastně ani původně nechtěli. Neumíme dát včas nohu z plynu, a tak v plné rychlosti přejedeme sjezd z dálnice, kde jsme měli odbočit. 43

Dám vám ještě jiný příklad. Je to úplně stejné, jako kdybychom všichni chtěli vyhrát maraton. Můžeme roky trénovat, nakoupit to nejlepší vybavení, najmout si špičkové trenéry, ale když zazní startovní výstřel, každý budeme podávat různé výkony. Někdo maraton opravdu vyhraje, další bude rád, že doběhne do cíle a většina to vzdá cestou. Ale je nesmysl říkat, že tito lidé selhali. Jejich úkolem prostě nebylo, není a nikdy nebude vyhrávat maratonské běhy. Jejich posláním je něco úplně jiného. A pokud na to přijdou, budou v tom zaručeně lepší, než ten oslavovaný maratonský vítěz.

‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒ Jeden můj kolega podnikatel, šikovný grafik a designér, si nedávno posteskl, že se jeho podnikání nějak „zaseklo“ a že by ho potřeboval znovu nastartovat. Dělá, co může, odvádí prvotřídní práci, nabízí nejnižší možné ceny. Tak čím to je? Nezaspal technologický vývoj ve svém odvětví? Nezanedbává marketing a propagaci? Je to dáno regionem, v němž působí? Zeptal jsem se ho, proč dělá právě to, co dělá. „Vystudoval jsem to, mám bohaté zkušenosti a taky mě to baví“, zněla jeho pohotová odpověď. Ano, to zní logicky, ale co když se mýlí? Co když právě to „zaseknutí“ ve skutečnosti znamená, že má něco změnit. Nebo se dokonce poohlédnout po něčem úplně novém. Po něčem, co by vyvolalo takový zájem jeho zákazníků, že by nestačil zvedat telefony a vyřizovat objednávky. Věřím, že poctivá práce a dobré zboží se prodává samo a cestu ke svým zákazníkům si vždy najde. Proto není třeba být za každou cenu vidět a slyšet, bombardovat zákazníky telefonáty a zaručeně 44

nejlepšími nabídkami. Není třeba být neustále aktivní, iniciativní a jak se říká „o krok před konkurencí“. Někdy úplně stačí prostě jen pozorovat, co se děje kolem a reagovat na to. Hledat svoje jedinečné schopnosti a ověřovat si to tím, že je budu využívat. Pokud jsem se trefil, budu mít stoprocentně úspěch. A pokud ne, budu pokračovat tak dlouho, dokud se mi to nepodaří.

45

Čtvrtá finanční pravda Je zde cesta ven z finanční závislosti Jestliže první finanční pravdou je rozpoznání a uznání finanční závislosti, druhou finanční pravdou hledání její příčiny a třetí finanční pravdou odhalení, že finanční závislost lze ukončit a opustit, potom zbývá už jen jediné. Povědět si, jak na to. Ještě předtím si však zopakujme to, co už známe: je zde finanční závislost, jejíž příčinou je touha a její uchopování. Proč ale všechno uchopujeme? Proč toužíme po bohatství, majetku, pevném zdraví, dobré práci a lidech, kteří nás budou mít rádi? Protože si myslíme, že když to všechno budeme mít, budeme skutečně šťastní. A bojíme se, že v opačném případě budeme nešťastní. Ve skutečnosti ale vůbec nevíme, zda nám toto všechno štěstí, radost a spokojenost přinese. Dokonce netušíme ani to, jak dlouho si peníze, majetek, zdraví, práci a naše blízké udržíme. Celý tento začarovaný kruh finanční závislosti, touhy a jejího uchopování, hledání jistého a strachu z nejistého, je živen a poháněn jednou jedinou věcí. Naší nevědomostí, tedy že „nevíme“ a zaslepeností, tedy že „nevidíme“. A právě od této nevědomosti a zaslepenosti k finanční pravdě nás může dovést následující cesta.

46

Finanční sedmičlenná stezka Jak jsem naznačil, čtvrtá finanční pravda obsahuje jakýsi návod, praktickou cestu vedoucí ke konci finanční závislosti. Aby bylo patrné, jak je tato cesta obtížná a nepohodlná, že vede pouští, pralesem i po úpatí vysokých hor, měli bychom ji nazývat spíše stezkou než cestou. Je to finanční sedmičlenná stezka skládající se z následujících částí: Správné finanční porozumění Správné finanční myšlení Správná finanční řeč Správné finanční jednání Správné finanční živobytí Správná finanční bdělost Správné finanční soustředění

To, že jsou uvedeny v tomto pořadí, neznamená, že nutně probíhají v lineární posloupnosti. Naopak vyvstávají společně a vzájemně se podporují. Můžeme sice hovořit o sedmičlenné stezce a říkat: „Nejprve je zde správné finanční porozumění, pak přijde správné finanční myšlení, potom...“, ale ve skutečnosti nám má toto uspořádání ukázat, jak vybudovat stavbu zvanou opuštění finanční závislosti. Poučit nás o tom, že horní patra této stavby by se bez pevných základů zhroutila jako domeček z karet, avšak jen z nejvyššího patra máme šanci zahlédnout skutečnou finanční pravdu.

47

Správné finanční porozumění Správným finančním porozuměním se myslí vhled do prvních tří finančních pravd. Tedy, že jsme všichni bez rozdílu finančně závislí. Příčinou tohoto stavu je touha a její uchopování. Touha po smyslových vjemech, touha stát se něčím nebo někým a touha něčeho se zbavit. A nakonec to, že je možné finanční závislost opustit. Jak? Opustím-li touhu, uvědomím si, že vše, co vzniklo, neodvratně zanikne, nechám věci plynout svým přirozeným způsobem a přijmu odpovědnost za své činy. Toto porozumění však není „svatým přikázáním“ či slepou vírou. Neznamená to, že se budu bezmyšlenkovitě řídit tím, co je mi předkládáno, byť by to znělo sebevíc rozumně a moudře. Správné finanční porozumění není založeno dokonce ani na společenských normách, dlouholetých tradicích nebo autoritě toho, kdo ke mně promlouvá. Přijetí těchto finančních pravd musí být aktem svobodné vůle a vlastního rozhodnutí, které se pevně opírá nejen o vnitřní přesvědčení, ale především o osobní zkušenost. Jenom ta totiž dokáže rozptýlit jakoukoliv pochybnost. Proto musí tento důležitý krok udělat každý sám. Já vám o tom mohu vyprávět a povzbudit vás, ale nemohu jednat za vás! Jak kdosi řekl: „Mohu ti ukázat dveře, ale projít jimi už musíš sám…“

Správné finanční myšlení O správném finančním myšlení už tu také byla řeč. Předpokládá, že se nebudu porovnávat s ostatními a snažit se jim za každou cenu 48

vyrovnat. Pokusím se změnit nejprve sám sebe, místo toho, abych předělával ostatní. Přestanu vše uchopovat a říkat „můj, moje, mé“. Správné finanční myšlení znamená vidět věci takové, jaké skutečně jsou a nesnažit se je posuzovat a hodnotit. Neříkat, zda jsou dobré či špatné. Umět nechat věci „upadnout“ a když se zhorší, nechat je zhoršit se. O všech situacích, ať už nám jsou příjemné či nikoliv, bychom měli přemýšlet a měli si z nich vzít ponaučení. Máme se neustále ptát: „Proč se stalo právě tohle? Co to znamená? Kam mě to má posunout?“

Správná finanční řeč Ve světě peněz je vše převáděno do řeči čísel a ta hovoří jasně. Čísla můžeme sčítat, odčítat, dělit a násobit. Jedno musí být vždy větší nebo menší než druhé, a pokud ne, tak se rovnají. Kdo nepropadl z matematiky, ten nikdy nemůže tvrdit, že 1+1=3, nebo že 5 je větší než 6. Souhlasím s vámi, že nejsme počítače, abychom komunikovali tímto způsobem. Ale pokud to zobecníme, dalo by se říci, že máme mluvit pravdu a nazývat věci pravými jmény. Říkat to, co si opravdu myslíme, stručně, jasně a bez obalu. S vědomím, že naše slova mohou nejen potěšit, ale také zranit a ublížit. A nemám-li co říci? Pak bych měl raději mlčet. Jak říká hrdina jednoho filmu: „Říkej, co říci chceš a mysli to vážně. Kdyby se tím každý řídil, ubyla by na světě spousta problémů…“

49

Správné finanční jednání Zde bychom mohli rozebírat problematiku etiky, morálky nebo sedmi ctností. To samo o sobě vydá na jednu tlustou knihu, což raději přenechám někomu jinému. Místo toho jsem se pokusil zjednodušit správné finanční jednání do několika málo slov: dělat prostě to, co považujeme za dobré a prospěšné. Nejen pro nás samotné, ale i pro ostatní. A jestli to ostatní v danou chvíli za správné nepovažují? Pak je třeba pozorně naslouchat a ptát se proč. Správné finanční jednání by mělo být takové, které ostatní neomezuje, neubližuje jim, ani je jinak nepoškozuje. Zároveň, a to je důležité, nesmí omezovat, ubližovat ani poškozovat nás samotné. Je to jednání, které nás posiluje, rozvíjí a posouvá správným směrem. Pokud však nejsem přesvědčen o tom, zda jednám správně, měl bych „nejednat“. Přeloženo do řeči peněz, nikdo mě nemůže nutit vydělávat peníze, jestliže já o ně nestojím. A vydělám-li peníze tím, že podvedu či okradu někoho jiného, tedy stanu-li se bohatším tak, že někdo jiný nedobrovolně zchudne, ani pak správně finančně nejednám. Proč si to dále komplikovat.

Správné finanční živobytí Správné finanční živobytí je takové, které druhým nezpůsobuje finanční závislost. Pro dodržení této zásady bychom pravděpodobně nemohli vykonávat většinu dnešních profesí, včetně těch nejlépe placených. Jestliže je totiž příčinou finanční závislosti touha, pak 50

všichni ti, kteří touhu využívají jako pracovní nástroj, nemohou finanční závislost nikdy opustit. Abychom na sebe nebyli zase tak přísní, můžeme si to trochu ulehčit. Pokud někdo vyvolává touhy, potřeby či obavy v druhých úmyslně, bude mít nad čtyřmi finančními pravdami důvod k zamyšlení. Kdo však odvádí poctivou práci s dobrým úmyslem posloužit ostatním, ten je na správné cestě. Nakonec je to ale na každém z nás a na tom, zda budeme rozmlouvat se svou finanční duší, nebo se necháme zmást naším finančním já.

Správná finanční bdělost Denně jsme bombardováni záplavou ekonomických a finančních informací. Média nám předkládají zaručeně objektivní zprávy a ratingové agentury svým hodnocením věští budoucnost podniků, průmyslových odvětví i celých států. A když se věci vyvíjejí jinak, než bylo předpovídáno, vyrojí se okamžitě zástup „generálů po bitvě“, kteří to přeci dávno věděli. Proto buďme pozorní k tomu, co se kolem nás děje. Nepřijímejme všechny tyto informace pasivně stylem „když to říkali ve zprávách, tak to musí být pravda…“. Správná finanční bdělost nás nabádá k tomu, abychom přemýšleli, používali vlastní rozum a nepřestávali se ptát: „A co, když to není pravda? Co, když se ostatní pletou? Není třeba se na to podívat ještě z jiné strany? A je tato informace vůbec pro mě?“ Jen pak můžeme vidět věci tak, jak jsou a činit správná finanční rozhodnutí.

51

Správné finanční soustředění Říká se, že ve vypjatých situacích si má člověk napočítat do deseti. Ačkoliv se vám tato rada může zdát poněkud úsměvná, je to v podstatě princip meditace. Soustředit se na jednu věc, utišit svou mysl a naslouchat své finanční duši. Naše myšlenky jsou totiž jako pražená kukuřice. Vyskakují divoce jedna přes druhou a my se je marně snažíme uchopit a roztřídit. Správné finanční soustředění znamená přestat hodnotit, analyzovat, posuzovat, vlastně chvíli „nemyslet“. Opustit strach a obavy a místo toho se zaměřit na podstatu věcí, na pravou příčinu a nikoliv možné důsledky. Necháme-li náš myšlenkový „popcorn“ chvíli bez povšimnutí, přestaneme poslouchat praskání kukuřice a syčení oleje, dostaví se nezvyklé ticho a klid. Jedna, dvě, tři, čtyři, pět, šest, sedm, osm, devět, deset, … Jen tréninkem správného finančního soustředění se staneme nezávislými a statečnými bojovníky za finanční pravdu. Povede nás přeci ten nejbohatší a nejmoudřejší investiční bankéř naše finanční duše.

Shrnutí Jak vidíte, je výše uvedená finanční sedmičlenná stezka velice názorná a přímočará. Obsahuje veskrze to, co už známe, nebo alespoň někde hluboko uvnitř tušíme. Přesto je na každém z nás, aby si ji vyložil s ohledem na svou vlastní situaci a podle svých potřeb. Žádný názor není ten jediný a správný. Každá vyřčená otázka může poodhalit závoj naší nevědomosti a posvítit nám na cestu k finanční pravdě. 52

Než vykročíte, ještě jednou si zopakujme jednotlivé části finanční sedmičlenné stezky a jejich podstatu: Správné finanční porozumění znamená uznat existenci a příčinu finanční závislosti. Správné finanční myšlení znamená neuchopovat a vidět věci takové, jaké jsou. Správná finanční řeč znamená mluvit pravdu a nazývat věci pravými jmény. Správné finanční jednání znamená přijmout za své činy plnou odpovědnost. Správné finanční živobytí znamená živit se tím, co nezpůsobuje toužení. Správná finanční bdělost znamená používat vlastní rozum a uvažovat. Správné finanční soustředění znamená hledat pravdu a pravou podstatu věcí.

‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒ Dlouho jsem přemýšlel, jak tuto kapitolu uzavřít. Jaký příklad zvolit. Nakonec jsem se rozhodl sehrát fiktivní rozhovor dlužníka (D) s věřitelem (V), který by v náznacích obsahoval jednotlivé části finanční sedmičlenné stezky. Posuďte sami, jak se mi to povedlo: 53

V:

Dobrý den.

D:

Dobrý den.

V:

Jak se vám daří?

D:

Děkuji za optání. Není to nic moc.

V:

Chápu. Je těžké žít s vědomím, že mi dlužíte tolik peněz.

D:

To máte pravdu. Ani se nemohu radovat z té věci, kterou jsem si za ně koupil.

V:

Snad vám pomůže, že v tom nejste sám. Já se zase v noci budím strachy, že své peníze už nikdy neuvidím.

D:

To nemusíte, já vám je vrátím. I kdybych musel tu věc zase prodat.

V:

Mrzelo by mě, kdyby to zašlo tak daleko. Bylo to sice vaše rozhodnutí, ale já mám na něm také svůj podíl.

D:

To je pravda, kdybych po tom tolik netoužil, nemusel jsem si od vás půjčovat… Mimochodem, včera v televizi říkali, že se chystáte zvyšovat úroky?

V:

Ach, ano. To bychom rádi. Ale to by si pak od nás už nikdo peníze nepůjčil. A dlužníci jako vy, by se dostali do ještě větších problémů. Nesmíte věřit všemu, co se povídá.

D:

Přesto, ať se stane cokoliv, jsem připraven nést důsledky svého rozhodnutí.

V:

To rád slyším... Vlastně jsem se vás chtěl zeptat, zda jste už zaplatil poslední splátku?

D: Ano, včera odešla z mého účtu. 54

V:

Výborně. Pak je všechno, jak má být. Nemusíte se trápit svým rozhodnutím, které už stejně nezměníte. Dokonce je zbytečné obávat se toho, co přinese zítřek. Co se má stát, stane se…

D:

Souhlasím. Já jsem svou poslední splátku zaplatil a vy nemáte důvod pochybovat, že v tom nebudu pokračovat i nadále. To podstatné se děje právě tady a teď…

Finanční meditace Podstatou každé meditace je zklidnění mysli. Podstatou finanční meditace je nenechat svou mysl zaobírat se penězi, tedy nemyslet chvíli na peníze a s tím související věci. Dáte-li si tu práci a pokusíte se jeden jediný den pozorovat své myšlenky, které se točí kolem peněz, budete asi nemile překvapeni. Často si to ani neuvědomujeme, ale téměř vše dnes souvisí s vyděláváním a utrácením peněz. Pokud se nám podaří nemyslet na peníze, ale jen tyto myšlenky pozorovat, můžeme také zahlédnout jejich pravou příčinu. Zjistíme, že za většinou z nich se skrývá strach. Strach z chudoby, ze ztráty zaměstnání, našeho společenského postavení. Obavy o náš majetek, naše úspory a děsivá představa, kolik práce by dalo zase to všechno nahromadit. Ano, máte pravdu. Jestli se říká, že přání je otcem myšlenky, pak strach je bratr touhy. A my už víme, že na tuto povedenou rodinku si musíme dávat pozor. Základem dobré meditace je také správné dýchání. Asi nemusím vysvětlovat, že abychom se mohli pořádně nadýchnout, musíme 55

nejprve vyprázdnit plíce. Jinými slovy, aby do našich plic proudil čerstvý a okysličený vzduch, musíme mu uvolnit cestu a ten starý nejprve z plic dostat. Dlouhým a hlubokým výdechem. Stejně tak je to i s penězi. Abych je mohl „nadechovat“, vydělávat a užívat tím správným způsobem, musím se naučit je nejprve dlouze a zhluboka „vydechnout“, tedy umět je ve správný okamžik vydat a opustit. Nechat je jít. Utrácení – výdech, vydělávání – nádech. Jako pravidelné a hluboké dýchání během meditace, takové by mělo být udržování neustálého koloběhu peněz. Ten, kdo jen peníze hromadí, je jako člověk, který se mocně nadechuje a pokouší se veškerý vzduch v plicích zadržet. Nemusím být lékař, abych poznal, že jestli opět nevydechne, buď se zadusí, nebo praskne. Jsem si vědom toho, že se zde dostávám do přímého rozporu s doporučením tvořit finanční rezervu. Pokud však použiji výraz „přiměřená rezerva“, zase tak velký rozpor tu není. Vše je jen otázkou míry „vlastnění“ a tedy i jistého zadlužení se, buď přímo ve vztahu k věřitelům, nebo nepřímo k budoucím výdajům nutným k udržení a obnově vlastněného majetku. Zjednodušeně řečeno: čím více toho mám, tím větší finanční rezervu musím držet. Čím více vzduchu v plicích však budu zadržovat, tím méně prostoru pro dýchání mi zbude. Moje dýchání bude „povrchní“ a já se nebudu moci zhluboka nadechnout. Kdosi moudrý prohlásil, že se nám vždy dostává právě tolik peněz, kolik v danou chvíli potřebujeme. Přijmeme-li tuto myšlenku, už nikdy nebudeme mít nedostatek peněz. Není to povzbudivé? Budeme mít přesně tolik, kolik potřebujeme. Když jsme navíc bdělí a pozorní, vše necháváme jít a přijímáme nejistotu, začneme 56

pociťovat jakýsi vnitřní mír. A právě finanční meditace, tedy zklidnění mysli, a správné finanční dýchání, koloběh peněz, může být prostředkem k dosažení tohoto míru, ustání a nepřipoutanosti. Jak říká jedno nádherné rčení: „Bohatý je ten, kdo má v kapse korunu, kterou nepotřebuje…“

Finanční půst Jeden zámožný a vážený indický obchodník se kdysi ptal buddhistického mnicha: „A co ty vlastně umíš, mnichu?“ Ten se na obchodníka podíval a s úsměvem povídá: „Umím přemýšlet, umím čekat a umím se postit…“ Asi si říkáte, že kdybych takto odpověděl u jakéhokoliv přijímacího pohovoru, asi by mě považovali za blázna a jen těžko bych jako uchazeč o zaměstnání či studium uspěl. Když se však nad tímto výrokem zamyslíme, zjistíme, že právě tohle jsou dovednosti, které by nám dnes mohly pomoci. Přemýšlet o podstatných věcech, zvažovat a používat vlastní rozum. Když bude třeba, trpělivě čekat a nedělat ukvapená rozhodnutí. Hledat zlatou střední cestu, klid a rovnováhu. A v neposlední řadě se postit. Něco si odříct, něco opustit, trochu zpomalit a podívat se na věci z odstupu. Možná jste již zaslechli, že dobře vedený půst může být velice prospěšnou ozdravnou metodou. Tím, že po nějakou dobu nepřijímám jídlo, umožním tělu trochu si „odpočinout“, zregenerovat a zbavit se různých nečistot a odpadních látek. Když to tak báječně funguje u jídla, jak dokazují tisícileté zkušenosti našich předků i četné příběhy svatých knih, proč tuto metodu nevyužít také v případě peněz? 57

Finanční půst ale neznamená úplně se peněz zbavit, přestat vydělávat, platit složenky a splácet dluhy. Já také během půstu neležím nehybně v posteli, ale dodržuji doporučený postní režim. Doplňuji tekutiny, cvičím a chodím do sauny. Stejně tak, jako jde u tradičního půstu o omezení příjmu potravy, jedná se zde o vědomé snížení a zpomalení koloběhu peněz do té doby, než se náš finanční organizmus uzdraví. Díky finančnímu půstu mám možnost více porozumět finanční závislosti. Uvědomit si, jak peníze ovlivňují můj život, rozlišit to, co skutečně potřebuji a po čem jenom toužím. Už mě netíží nadbytečné kilogramy a já mohu zase volně dýchat. Jediné, co k tomu potřebuji, je mít pevnou vůli, vědět, proč to dělám a věřit, že mě taková zkušenost posune správným směrem. A když to dokážu? Pak zjistím, jak říká jeden reklamní slogan, že je to „k nezaplacení“.

Ekonomika darů Podle buddhistického kodexu disciplíny nemohou mniši přijímat peníze, ani se účastnit jakéhokoliv obchodování. Žijí zcela v rámci ekonomiky darů, nebo také ekonomiky zásluh. Lidé poskytují mnišské komunitě materiální podporu, zatímco mniši poskytují lidem dar učení a moudrosti. Jde o výměnu, která je zcela dobrovolná. Pro mnichy to znamená, že učí ze soucitu to, co má být učeno, bez ohledu na to, jaký to bude mít ohlas. Symbolem této ekonomiky je almužní miska, jenž vyjadřuje závislost na druhých a nutnost přijímat štědrost, ať na sebe vezme jakoukoliv podobu. Nemusíte do misky dostat to, co zrovna chcete, ale můžete si uvědomit, že vždy dostanete 58

právě to, co potřebujete, byť by to měla být tvrdá lekce v uskromnění. Proto všechny peníze, které vydělám nebo dostanu, považuji za dar. Za ocenění mého úsilí tvořit hodnoty a vyjádření jejich přínosu pro ostatní. Za ocenění upřímné snahy využít veškerý svůj talent a schopnosti. Nejen pro sebe, ale ku prospěchu všech. A pokud nic nevydělám? Beru to jako vzkaz, důvod k zamyšlení nebo jako upozornění, že jdu možná nesprávnou cestou. Úvahu o ekonomice darů však můžeme rozvést ještě o něco dále. Když se buddhistický mnich vrátí po nějaké delší cestě zpět do svého kláštera, nedostane prý nikdy stejnou celu, kterou předtím obýval. A to i v případě, že je tato cela úplně prázdná. Asi teď kroutíte hlavou nad tím, jaký to má smysl? Vždyť se říká „všude dobře, doma nejlíp“ a každý se přeci rád vrací domů, do známého prostředí, kde je mu příjemně a kde má vše, co potřebuje. Příjemně, má vše, potřebuje… Není vám to povědomé? Ano, uhodli jste. Souvisí to s toužením a především ulpíváním. Abych „neulpíval“, měl bych se vlastně také vracet vždy do jiného, cizího a neznámého. A vše, co mi život přináší, co během něj dostanu, získám, nebo se mi jen tak postaví do cesty, považovat za dary. Přijímat je s pokorou a děkovat za ně, byť jsem v danou chvíli očekával něco úplně jiného. A pokud se přeci jen znovu vracím do známého? Měl bych to brát jako „přestupní stanici“ na své cestě životem. Být vždy připraven na to, že už zítra může dát výpravčí mému vlaku zelenou a já pojedu dál.

59

Podobenství o hořícím domě Byl jednou jeden muž, který žil ve velkém, ale starém domě. Trámy byly prožrané červotočem a střecha vyschlá na troud. Tak se stalo, že jednoho dne začal dům hořet. Muž rychle vyběhl ven a uviděl střechu v plamenech. Zmocnila se ho hrůza, protože někde v domě si hrály jeho milované děti netušíce nebezpečí. Strachy téměř šílený otec uvažoval takto: „Co mám udělat? Děti jsou ještě malé a hloupé a bude zbytečné upozorňovat je na nebezpečí. Když vběhnu do domu, abych je chytil a vynesl v náručí ven, rozutečou se přede mnou a pokud se mi snad podaří jedno z nich chytit, ty ostatní zahynou v plamenech.“ Tu jej napadla spásná myšlenka. „Moje děti milují hračky“, pomyslil si a zvolal: „Děti, pojďte rychle ven, mám pro vás překvapení! Jsou tady krásné hračky, takové jste ještě neviděly! Pospěšte si, než bude pozdě!“ A hle. Z hořících trosek vybíhaly děti ve velikém spěchu, aby viděly, co za překvapení jim otec přichystal. Ten, ze samé radosti, že zachránil všechny své děti, koupil jim potom ty nejkrásnější hračky, jaké sehnal.

Vnímavý čtenář jistě pochopil, že tato kniha vlastně není jenom o penězích. V uvedených pravdách lze nalézt hlubší význam, než jen opuštění finanční závislosti. Ale stejně tak, jako děti milují hračky, my dospělí milujeme peníze a pozlátko světských požitků. Tak proč k naší „záchraně“ nepoužít stejný prostředek, jaký použil otec v citovaném podobenství.

60

Závěr Teprve po dopsání posledních řádků si plně uvědomuji, že jsem se vydal na pusté pláně náznaků a neuchopitelných myšlenek, do mystických krajů daleko za hranicemi našeho každodenního života. A za průvodce, který putuje se mnou, jsem si vybral peníze, snad tu nejhmotnější a tudíž také nejtíživější věc, kterou si lze představit. Stejně tak, jako má ostatní díla, také tato kniha vznikla z pohnutek, které sám nedokážu dost dobře vyjádřit. Prostě jen cítím, že je to další krok na mé cestě, ať mě tato zavede kamkoliv. A jako malé dítě, když objevuje svět a zkoumá podstatu věcí, také já po napsání každého dalšího slova žasnu nad pravdami, které máme na dosah, a přesto je nevidíme. Nejsem sice buddhistický mnich, ale jestli je toto můj dar učení a moudrosti, předstupuji před vás a předkládám pomyslnou almužní misku v podobě svého bankovního účtu: 670100-2209008803 / 6210

Děkuji za váš čas, který jste věnovali přečtení této knihy a přeji vám, abyste nepřestávali hledat. Pravdu, dary, které vám byly svěřeny a cestu, jež vás bezpečně dovede k cíli. S úctou Váš Martin Řepa

61

Obsah Úvod Podobenství o manažerovi Finanční závislost První finanční pravda Naše finanční já Zapírání finanční závislosti Finanční odpovědnost Peníze a spokojenost Peníze jako obraz hodnoty Druhá finanční pravda Tři druhy toužení Uchopování touhy Nechávání jít Vidět věci tak, jak jsou Třetí finanční pravda Nic není na věčné časy Změna je život Zlatá střední cesta Finanční karma Čtvrtá finanční pravda Finanční sedmičlenná stezka Správné finanční porozumění Správné finanční myšlení Správná finanční řeč Správné finanční jednání Správné finanční živobytí Správná finanční bdělost Správné finanční soustředění

5 6 11 13 14 17 19 21 23 26 27 29 30 33 35 36 38 41 43 46 47 48 48 49 50 50 51 52

Shrnutí Finanční meditace Finanční půst Ekonomika darů Podobenství o hořícím domě Závěr

52 55 57 58 60 61

© 2012 Martin Řepa

Tento text je možno tisknout, kopírovat a volně šířit pro osobní potřebu. Všechna práva vyhrazena. http://www.hulden.cz/download/financni_buddhismus.pdf