Finále zahajuje Český mír

deník 23. festivalu českých filmů

2010

Číslo 1 / 18. dubna 2010 / PlzeňNeprodejné

Milí fanoušci českého filmu, vítejte v Měšťanské besedě na 23. ročníku festivalu Finále. Dovolte, abych vás alespoň krátce upozornil na to, co nabídne letošní filmový týden v Plzni. Samozřejmostí je soutěž celovečerních hraných filmů a dokumentů. Chybět nebudou ani tradiční sekce, například Nejbouřlivější desetiletí české kinematografie, tentokrát věnovaná roku 1970, Báječní lidé s klikou, ve které připomínáme jubilující filmové tvůrce, či Pocty, kde se letos věnujeme herci Petru Čepkovi a režisérům Drahomíře Vihanové a Karlu Zemanovi. Jsem moc rád, že letos začínáme s novou sekcí Fenomén doby, která představí Český underground. Věřím, že právě Český underground může přinést řadu překvapujících momentů, protože v rámci této sekce nebudou pouze promítány filmy mapující vývoj české podzemní scény, ale do Plzně přijedou osobnosti, které tuto část české kultury vytvářely a vytvářejí. Takže se můžete těšit na autorská čtení, výstavy a koncerty a také na The Plastic People of Universe a DG 307, Pavla Zajíčka, Ivana Martina Jirouse nebo Františka „Čuňase“ Stárka. Letos poprvé bude v rámci festivalu udělena Cena Dagmar a Václava Táborských, která je určena mladým tvůrcům do 35 let. Zároveň Finále nabídne svým návštěvníkům prostřednictvím sekce Naděje českého filmu možnost udělat si představu o tom, jak tvoří mladí filmaři. Možná, že se s některými ze jmen, které Finále letos poprvé uvede, za třicet či čtyřicet let na Finále potkáte opět, tentokrát v sekcích Báječní lidé s klikou nebo Pocta... Přeji vám hezkou zábavu s českým filmem. Ivan Jáchim, ředitel festivalu Finále Plzeň 2010

Finále zahajuje Český mír

Dokumentem natočeným nedaleko Plzně – v brdských lesích – startuje v Měšťanské besedě 23. ročník festivalu Finále. Je velmi pravděpodobné, že dnes večer se po slavnostním zahájení 23. ročníku festivalu Finále nebude diskutovat o hereckých výkonech či o náladě, kterou dokázal vytvořit filmový kameraman. Zřejmě se bude hovořit o tom, zda se americká vláda zabývala tím, jak zpívá bývalá ministryně obrany Vlasta Parkanová, či o tom, jaký dar vezl Mirek Topolánek Georgi Bushovi. Možné je, že v kuloárech uslyšíte i dohady o tom, jak dopadnou květnové parlamentní volby. To vše proto, že Finále zahajuje regionální předpremiéra dokumentu s názvem Český mír. Film byl loni natočen nedaleko Plzně – v brdských lesích. Mapuje události, které odstartoval záměr tehdejšího prezidenta George Bushe umístit v Brdech na kótě 718 americký radar. Dokument natočili režiséři Vít Klusák a Filip Remunda, kteří už před šesti lety provokovali českou společnost dokumentem Český sen, v němž vytvořili fiktivní hypermarket se snově nízkými cenami. „Český mír zblízka s nadsázkou a humorem ukazuje zákulisí všech těch absurdních válek okolo radaru. Všichni o něm četli nebo slyšeli, my jsme ale u toho byli a s kamerou zaznamenali nevídané,“ slibují tvůrci před

dnešní předpremiérou. Základním popudem pro vznik filmu bylo sledování nečekaně vyhraněných vášní – jak vehementně pro, tak ještě vehementněji proti – které propukly v lednu 2007, když Američané s radarem oficiálně oslovili českou vládu. „Okolo prázdnin už jsme to nevydrželi a začali točit. Paradoxně obě

nebo napínavou partyzánskou válku o brdskou kótu 718 mezi policií a mírovými aktivisty, která vypadá jak boje ve Vietnamu. Nebo Ivana Martina Jirouse, jak se na jihlavském náměstí pere s aktivisty Ne základnám. Tohle vše v televizi nebylo,“ popisují konkrétní situace, ve kterých se ocitli.

Režiséři Filip Remunda (vlevo) a Vít Klusák uvedou na slavnostním zahájení 23. ročníku festivalu Finále Plzeň 2010 v regionální předpremiéře dokument Český mír.

strany sporu velice přesvědčivě vyhrožovaly terorismem či dokonce válkou, která zničí Česko – to je přece téma jako hrom. Zalíbilo se nám to jako ideální námět na grotesku o demokracii,“ vysvětlují Vít a Filip. Film točili bezmála tři roky a střihali další rok. Celkem vzniklo 124 hodin hrubého materiálu. „Natočili jsme například pana Topolánka, jak se čepýří v Oválné pracovně,

Finále dnes pokračuje i po slavnostním zahájení. Na náměstí Republiky bude od 21 hodin promítán válečný snímek Tobruk režiséra Václava Marhoula. S českým válečným filmem se na náměstí Republiky mohou návštěvníci Finále setkávat až do čtvrtka. Zítra jsou na programu Nebeští jezdci, v úterý Sigmum laudis, ve středu Atentát a ve čtvrtek Tmavomodrý svět.

2 Dnes jste mohli potkat Výkonnou producentku Pavlu Kor mošovou, právě na ranní poradě rozděluje úkoly.

Dnes se na Finále představili plzeňští filmaři Dva plzeňští filmaři střední generace a devět studentů Ústavu umění a designu Západočeské univerzity v Plzni se dnes v podvečer představili na festivalu Finále. Jejich filmy byly promítnuty v Divadélku JoNáš v rámci sekce Zvláštní uvedení.

Editora festivalového katalogu Tomáše Seidla, který uvedl první finálovou projekci – trezorový film režiséra Karla Kachyni a scenáristy Jana Procházky Ucho

Režiséra Jiřího Svobodu s partnerkou. Jiří Svoboda zítra v 19 hodin v kinosále Měšťanské besedy uvede svůj snímek Prokletí domu Hajnů, jenž je zařazen do sekce Pocta Petru Čepkovi.

Miroslav Čapek uvedl první díl svého putopisu s názvem Do moře míst. Divák má možnost putovat napříč Evropou spolu s hercem a moderátorem Tomášem Hanákem a starým obytným citroenem. „Nejde o faktografický cestopis, ale o pocity z různých míst, kterými jsme projeli,“ upozorňuje režisér Miroslav Čapek. „Chtěli jsme vystihnout chvíli a atmosféru. Tomáš Hanák si povídá s lidmi, glosuje různé události a samozřejmě si neodpustí občas nějakou taškařici,“ pokračuje režisér a upozorňuje: „Rozhodně to není objektivní reportáž, ale spíše náš subjektivní pohled na různá místa.“ Na Finále byl dnes promítnut první díl putopisu, který vypráví o Istanbulu. „Je chaotický stejně jako tohle město,“ podotýká režisér.

Ladislav Moulis přivezl dokument Brahmaputra. Snímek zaznamenává jedinečný vodácký výkon. České expedici, vedené špičkovým světovým vodákem Robertem Kazíkem, se povedlo jako první na světě v roce 2008 zdolat osmdesátikilometrový úsek pramenů Brahmaputry na hranicích Indie a Tibetu. „Ex-

pedice jsem se nezúčastnil, ale z materiálu, který vodáci natočili, jsem sestřihal film,“ poznamenává režisér Ladislav Moulis. Vodáci mu předali přes dvacet hodin natočeného materiálu. „Našel jsem v tomto záznamu docela dramatický příběh i zajímavé záběry, byla by škoda, kdyby takový materál skončil jako homevideo,“ dodává. Vodáci kromě dramatického sjezdu divoké řeky museli překonat i další problémy. Tím největším bylo pronásledování indickou armádou... Součástí dnešního podvečerního bloku plzeňských filmařů byly i krátké snímky posluchačů Ústavu umění a designu ZČU, které vede právě Ladislav Moulis.

Plzeňští filmaři na společném snímku. Zcela vpravo je Miroslav Čapek, uprostřed stojí Ladislav Moulis, okolo jsou studenti Západočeské univerzity.

Semaforu k padesátinám

Režiséra Miroslava Janka, předsedu dokumentární poroty.

Hudební publicista Pavel Klusák oslovil na podzim roku 2009 devatenáct domácích hudebních interpretů, aby se pokusili po svém uchopit nejslavnější hity z dílny Divadla Semafor. Album For Semafor pak vyšlo jako dárek k 50. narozeninám divadla. Pavel Klusák záměrně vybíral mezi žánrově vzdálenými muzikanty, kteří písně stylově posunou a zanechají v nich svůj charakteristický rukopis. Ke slovu se dostali například Mňága a Žďorp, Vypsaná fixa, Tatabojs, ale i Petr Nikl, Jaroslav Dušek, All Star Refjúdží Band, Květy nebo Jan

Burian. Nesmírně vtipně se na albu profilují Midi Lidi, kteří po svém rozšířili text písně Co jsem měl dnes k obědu. Dvacátý song

Projekt For Semafor inicioval hudební publicista Pavel Klusák.

uveřejněný na desce vznikl již před deseti lety, nahrála jej tehdy Zuzana Navarová. Filmovým kronikářem projektu se stal kameraman a dokumentarista Miroslav Janek (letošní předseda mezinárodní poroty dokumentárních filmů), který s malým štábem putoval po nahrávacích studiích, domácnostech či chalupách a živě zaznamenával samotný proces tvorby. Dokumentární road movie, která se jmenuje stejně jako album For Semafor, byla dnes mimořádně uvedena na Finále za účasti režiséra i producenta Pavla Klusáka.

3

2010

Zítra uvedeme Pondělí 19. 4.

Případ nevěrné Kláry V italsko-české koprodukci natočená adaptace předlohy Michala Viewegha vypráví o podezíravém učiteli hudby, který natolik žárlí na svoji atraktivní přítelkyni, že ji nechá sledovat soukromým detektivem. Česká republika / 2009 / 92 min Režie: Roberto Faenza SEKCE:

Večerníčky I. (pásmo)

NOVÝ ČESKÝ CELOVEČERNÍ FILM – MIMO SOUTĚŽ

Měšťanská beseda – kinosál

12:45

Strašidla na Kulíkově; Malý král; Kočka Linda; Karlík, zlatá rybka; Žížaláci; Tři prasátka Česká republika / 60 min Režie: různí SEKCE:

VEČERNÍČKOVI JE 45 LET

Měšťanská beseda – malý sál

10:30

Pamětnice Poetická tragikomedie o srazu absolventů náchodského gymnázia po šedesáti letech. Mezi jeho účastníky se objeví i zatrpklá žena, která chce zjistit, kdo z jejích spolužáků v roce 1949 udal její rodinu. Česká republika / 2009 / 90 min Režie: Vlado Štancel

Vynález zkázy

SEKCE:

NOVÝ ČESKÝ CELOVEČERNÍ FILM – MIMO SOUTĚŽ

Měšťanská beseda – velký sál

15:00

Varovný příběh o zneužití techniky, který geniálně oživuje fantazie Julese Verna, se věrně drží původního vyprávění o důvěřivém objeviteli ničivé výbušniny. S její pomocí chce ovládnout svět podlý megaloman. Československo / 1958 / 81 min Režie: Karel Zeman SEKCE:

POCTA KARLU ZEMANOVI


10:30

Auto*Mat Svědectví o škodlivém boomu automobilismu vychází z autorových vlastních zážitků. Vypráví o občanské iniciativě Auto*Mat, která usiluje o propagaci alternativní dopravy a o budování cyklostezek. Česká republika / 2009 / 90 min Režie: Martin Mareček SEKCE:

NOVÝ ČESKÝ DOKUMENT – SOUTĚŽ

Měšťanská beseda – JoNáš

17:00

4 Muži v říji

Fišer alias Bondy

Satirická komedie se odehrává v jihomoravské vesnici během mistrovství Evropy ve vábení jelenů. Jeho organizátoři chtějí s pomocí slivovice vydolovat z premiéra peníze na silnici, která „vede do Evropy“. Česká republika / 2009 / 120 min Režie: Robert Sedláček SEKCE:

NOVÝ ČESKÝ CELOVEČERNÍ FILM – SOUTĚŽ


17:00

Postmoderní koláž, založená na různorodých odkazech, líčí střet umění, komerce i lidských vášní. Jednou z hlavních postav je idealistický režisér, jenž připravuje novou verzi Mozartovy opery Don Giovanni. Československo / 1992 / 96 min Režie: Šimon Caban, Michal Caban ZAPADLÁ ARCIDÍLA


SEKCE:

FENOMÉN DOBY: ČESKÝ UNDERGROUND


17:00

Nevítaní

Don Gio

SEKCE:

Dvoudílný dokument o filosofovi a básníkovi Egonu Bondym (1930– 2007), jedné z výrazných postav českého undergroundu, rekapituluje jeho životní osudy od padesátých let až k dobrovolnému exilu na Slovensku. Česká republika / 1999-2000 / 58 + 52 min Režie: Jordi Niubó

17:00

Portrét pěti handicapovaných mužů a žen, kteří vyrůstali v dětských domovech. Autor během dlouholetého sledování nahlíží do jejich duší a zamýšlí se nad integrací postižených lidí do společnosti. Česká republika / 2009 / 95 min Režie: Tomáš Škrdlant SEKCE:



19:00

5

2010 Prokletí domu Hajnů

Ivan Martin Jirous

Příběh osudového sociálního i psychického prokletí, jemuž hlavní hrdina podléhá s krutou bezútěšností. Adaptace naturalistického románu Jaroslava Havlíčka Neviditelný zdůraznila až hororové rysy děje. Československo / 1988 / 107 min Režie: Jiří Svoboda

Měšťanská beseda


Bývalý disident, jenž má být oceněn medailí Paměť národa, je v důsledku náhodně objevených materiálů usvědčen z dávné spolupráce s StB. V rodině zdánlivě bezúhonného muže nastane bolestné objasňování minulosti. Česká republika / 2009 / 95 min Režie: Jan Hřebejk

SEKCE:

POCTA PETRU ČEPKOVI

19:00

SEKCE:

19:00

AUTORSKÁ ČTENÍ

Kawasakiho růže

SEKCE:

NOVÝ ČESKÝ CELOVEČERNÍ FILM – SOUTĚŽ


19:45

Řád Drama z doby josefínských reforem ve druhé polovině 18. století rozehrává konflikt poslušnosti, víry a svědomí. Konfrontuje postoje několika lidí vůči mladému dezertérovi, jenž se ukrývá v ženském klášteře. Česká republika / 1994 / 94 min Režie: Petr Hvižď SEKCE:

ZAPADLÁ ARCIDÍLA


19:00

Pevnost Život člověka se odvíjí mezi jeho fyzickým a duchovním určením a více než o ztékání pevností mimo nás jde o pevnost nás samých. Sugestivní podobenství o hledání lidské identity mezi svody nicoty a touhou po věčnosti. Česká republika, Francie / 1994 / 95 min Režie: Drahomíra Vihanová SEKCE:

pocta drahomíře vihanové


21:00

6

deník 23. festivalu

českých filmů Nad hlavou hvězdy, srp a kladivo

Nahota Méně známý režijní debut o setkání dvou vykořeněných duší v ponurých měsících počátků normalizace. Bezvýchodnost nečekaného setkání exponuje jako symptom celospolečenského pocitu marnosti a skepse. Československo / 1970 / 102 min Režie: Václav Matějka

SEKCE:

NEJBOUŘLIVĚJŠÍ DESETILETÍ ČESKÉ KINEMATOGRAFIE – ROK 1970


Fantaskní koláž zobrazuje autorovo dětství v pražských Strašnicích. Přerůstá v úvahu o magickém světě klukovských her, tajemstvích periferie, prvorepublikové harmonii a potřebě slušnosti. Česká republika / 2009 / 57 min Režie: Josef Císařovský SEKCE:



21:00

21:00

Děti našich rodičů

aneb Jak se kalifornský surfař naučil mít rád Československo

Nebeští jezdci Civilně natočený hold každodennímu hrdinství československých válečných letců vznikl podle autobiografického románu Filipa Jánského, který sám nad Anglií bojoval jako střelec bombardovacího letounu. Československo / 1968 / 92 min Režie: Jindřich Polák SEKCE:

ČESKÝ VÁLEČNÝ FILM

nám. Republiky

21:00

Portrét politika a národohospodáře Ladislava Karla Feierabenda (1891–1969), realizovaný jeho vnukem, se prolíná s průhledem do dějin dvacátého století zdeformovaných nacistickou i komunistickou totalitou. Česká republika / 2009 / 58 min Režie: Tom Feierabend SEKCE:


Měšťanská beseda – Jonáš

21:00

Přidaná projekce Muži v říji Měšťanská beseda – velký sál

10:00

Zemský ráj to na pohled Měšťanská beseda – kinosál

15:00

7

2010

Jediná tajná projekce Ucha: „Bylo to jako pohřeb.“ Rozhovor s Lenkou Procházkovou, spisovatelkou a scená ristkou, jejíž otec Jan Procházka napsal scénář k nejslav nějšímu „trezorovému“ filmu Ucho. Lenka Procházková mimo jiné přepracovala Ucho také do divadelní podoby... Dnes jste se zúčastnila diskuse, která proběhla u příležitosti festivalového uvedení jednoho z nejzásadnějších „trezorových“ filmů Ucho. Natočil jej před 40 lety Karel Kachyňa podle scénáře vašeho otce Jana Procházky. Premiéru však mělo Ucho až v roce 1990. Co podle vás bylo hlavním důvodem, že snímek neměl spatřit světlo světa? Scénář k filmu Ucho napsal táta v roce 1969, tedy v době začínající normalizace, kdy náš byt byl odposloucháván, telefonní hovory nahrávány a táta byl sledován na každém kroku. Takže ten pocit všudypřítomného dohledu byl autentický. Příběh Ucha nicméně evokuje atmosféru padesátých let, období politických procesů, na které v Československu dohlíželi sovětští poradci. Takže je jasné, že po invazi nemohl být film s touto tématikou do kin uveden. Ani premiéra se tehdy nekonala, nicméně té jediné projekce, která se tajně uskutečnila na Barrandově pro členy štábu a pár filmařů, jsem se účastnila. Po skončení, když se v sále rozsvítilo, jsem skoro nemohla dýchat, tak silný to byl zážitek. Diváci odcházeli mlčky, bylo to jako pohřeb… Vy sama jste Ucho přepracovala do divadelního scénáře. Hra se od ledna uvádí v brněnském HaDivadle, v pražském divadle Rity Jasinské a od března i v Moravském divadle v Olomouci. Snažila jste se v textu zachovat jeho původní zdrcující psychologické napětí? Z filmové předlohy jsem vy-

pustila všechny reminiscence. Tím vznikla antická jednota času, místa a děje. Drama probíhá během jedné noci ve vilce, kde nefunguje proud, a odehrává se mezi vyděšeným funkcio-

ních dialogů jsem zachovala, pár jich dopsala. Ani po čtyřiceti letech nebylo nutné jazyk modernizovat. O odposlouchávání ve vrcholné politice se leccos dozvídáme i v dnešní „demokratické společnosti“. Jak je vidět, téma na aktuálnosti neztrácí... „Copak si nemůžeš psát, co chceš?“ ptá se Anna, když Lud-

Spisovatelka Lenka Procházková (vpravo) dorazila na Finále se svou dcerou – režisérkou Mariou Procházkovou.

nářem Ludvíkem, který se bojí zatčení, a jeho ženou Annou, která zpočátku nechápe vyhrocenost situace a přiopile se snaží o jediné, oslavit desáté výročí sňatku s mužem, který na ni kdysi „zbyl“, kterým dokonce pohrdá, ale kterého má pořád ráda. Sympatie diváků jsou od počátku na straně Anny, ale jak strach houstne, vzbuzuje i Ludvík soucit. Ohrožený člověk nemusí být charakterní, může být i grázl, a přesto nás jeho strach drtí. Všemocnost neviditelného naslouchajícího nepřítele jakoby Ludvíka polidšťovala… Když se ale nepřítel zhmotní v nočního návštěvníka (estébáka) a Ludvík se až nesnesitelně ponižuje, má ho už divák plné zuby. Ale i to se ještě změní… Většinu původ-

vík marně hledá vlastní přitěžující dokumenty. A on jí odpovídá: „Můžeš všechno. Dokud proti tobě něco nepotřebují…“ V časech disentu věděly i moje děti, že máme odposlouchávaný byt a telefon, že o důležitých věcech se doma nesmí mluvit. Byla to dobrá škola, protože v 90. letech, kdy jsem se jako občanská aktivistka a novinářka velmi angažovala v soudním sporu o vlastnictví katedrály, tak jsme ten odposlech měli znovu. Dnes už není žádným tajemstvím, že cokoliv vyslovíš do mobilu, nebo pošleš v e-mailu, už není tajemství. Bránit se této zneužitelnosti techniky ještě lepší technikou můžou jen velice bohatí lidé. My chudí zachováváme svá tajemství jednoduše

tak, že o nich v dosahu Ucha nemluvíme. Stýkala jste se s řadou osobností, které komunistický režim perzekuoval. Jak moc byl za komunismu zasažen český film, když v 60. a 70. letech přesto vznikla bezesporu zásadní díla české kinematografie? (I festival Finále uvádí průběžně profilovou sekci nazvanou Nejbouřlivější desetiletí české kinematografie - letos je na řadě rok 1970.) V současné době vyučuji scenáristiku na Literární akademii a často promítám studentům české filmy z 60. let. Například snímek Kočár do Vídně, ke kterému psal scénář můj táta, vzbudil u studentů nadšení. Přitom je to černobílý film s velmi úspornými dialogy, z nichž polovina je v němčině a musí se číst v titulcích a celý příběh se odehrává v nekonečném lese. Přesto nikomu nepřipadal zastaralý. V době, kdy film byl uveden, vzbudil ale i velké pobouření, protože bortil vžité schéma, že partyzáni jsou hrdinové a že nepřítel je vždy zloduch. Byl to jeden z těch avantgardních filmů, kde si autoři dovolili vzbudit soucit s poraženým. Podobně silných filmů byla v 60. letech u nás natočena řada. Tehdy měla československá kinematografie punc zlata a patřila k nejlepším na světě. I původně zakázané filmy (třeba Jana Němce) se postupně dostávaly do distribuce. Straničtí ideologové, kteří dohlíželi nad uměním, to se skřípěním zubů nakonec tolerovali, protože úspěchy těchto filmů na prestižních světových festivalech jim braly vítr z plachet. Tyto filmy byly placeny státem. Ale investice se mnohonásobně vracely ve valutách. České umění se v šedesátých letech dostalo na vrchol křivky a vlastně podnítilo rychlost obrodného procesu. A pak přijely tanky a oficiální umění se znovu stalo „služkou“ režimu. Tvůrci někdejší české „nové vlny“ vzpomínají na 60. léta jako na nejkrásnější dobu svého života, zlatý věk umění. A my, když jejich filmy sledujeme, si připadáme jako užaslí archeologové…

8 Mezinárodní porota soutěže celovečerních filmů Maria Procházková – předsedkyně poroty Česká republika - režisérka

Absolvovala animovanou tvorbu na pražské FAMU. Vzhledem k rodinnému zázemí (dědeček Jan Procházka byl scenárista, matka Lenka Procházková spisovatelka) se v režisérce od dětství prolínala fascinace literaturou, filmem i potřebou výtvarného vyjádření. Za snímek Kdopak by se vlka bál (2008) obdržela Zlatého ledňáčka na Finále 2009.

Alissa Simon USA - dramaturgyně filmového festivalu Palm Springs

Jako programová pracovnice začínala ve filmovém oddělení Walker Art Center International Museum of Photography v Chicagu. V minulosti byla členkou porot na festivalech v Bělehradě, Montrealu, Karlových Varech, San Francisku, Sarajevu, Soči, Turíně či Vancouveru. Alissa Simon se věnuje též novinářské práci.

Rakousko - filmový distributor

Je jedním ze zakladatelů EastWest Filmdistribution a zároveň je jejím prezidentem. Společnost se orientuje na prodej a propagaci evropských nezávislých filmů. Před tím, než se začal Sasha Weiser věnovat distribuci, pracoval jako režisér krátkých animovaných seriálů a jako dabingový režisér. Byl rovněž ředitelem vývoje animačních programů pro společnost Cine Cartoon. Žije ve Vídni.

Míra Janek – předseda poroty Zuzana Piussi

Ivana Milošević

Česká republika - režisér, kameraman

Česká republika, Bosna a Hercegovina - režisérka, pedagožka FAMU

Narodil se v Náchodě. Od deseti let se amatérsky věnoval fotografování a od patnácti let také filmům. V roce 1979 emigroval do Mnichova, kde se příležitostně věnoval svému koníčku – filmu. Po roce se rozhodl odjet do USA, kde začal pracovat jako kameraman a střihač a natočil několik autorských filmů. Po listopadu 1989 strávil dva roky v Itálii, kde spolupracoval na multimediálním projektu Fabrica. Od roku 1996 žije natrvalo v České republice, spolupracuje s FAMU.

Narodila se v Bratislavě, od roku 1992 spolupracuje s divadlem Stoka, pro které vytvořila mnoho návrhů scény a kostýmů. Spolupracovala i s řadou dalších divadel. Vystudovala režii na VŠMU Bratislava. V roce 2005 měl premiéru její středometrážní dokumentární film Anjeli plačú (Andělé pláčou), který byl úspěšně promítán na řadě festivalů na Slovensku, v Čechách i v zahraničí. Spolupracuje s Českou i Slovenskou televizí, naposledy na sebe výrazně upozornila v roce 2009 hraným dokumentem Babička.

Maďarsko - režisér

Sasha Wieser

Mezinárodní porota soutěže dokumentárních filmů Slovensko - režisérka

Csaba Bollók

Narodila se v Sarajevu v Bosně a Hercegovině, absolvovala Fakultu humanitních studií Univerzity Karlovy a FAMU (obor dokumentární tvorba). Zaměřuje se především na sociopolitická témata. Je vedoucím koordinátorem Institutu dokumentárního filmu (IDF) a je zodpovědná za spoluvedení jeho aktivit (Ex Oriente Film Workshop, East European Forum, East Silver, portál www.dokweb.net, databáze dokumentárních filmů aj.). Od roku 2007 spolupracuje s FAMU.

Na konci osmdesátých let začal vytvářet krátké a nezávislé filmy. V roce 1994 absolvoval Akademii divadelního a filmového umění v Budapešti. Filmovou tvorbu studoval i v USA, vytvořil několik krátkých filmů pro legendární Béla Balázs Studio. Na poli celovečerního hraného filmu debutoval v roce 1999 filmem Észak, észak (Od severu k severu). Snímek Iszka utazása (Iščina cesta, 2007), který měl premiéru na festivalu Berlinale, byl uveden na více než sedmdesáti filmových festivalech po celém světě a sklidil obrovský mezinárodní úspěch.

Doru Nitescu Rumunsko - scenárista, režisér, prorektor rumunské filmové VŠ

V letech 1996-2000 studoval na Divadelní a filmové akademii v Bukurešti. Za své krátké studentské a dokumentární filmy obdržel ceny na řadě filmových festivalů. Nejvíce na sebe upozornil v roce 2000 krátkým snímkem Fragile (Křehký), za který získal řadu cen na festivalech v Rumunsku i v zahraničí. V roce 2008 nastoupil na doktorandské studium na Divadelní a filmové akademii v Bukurešti.

Finále zahajuje Český mír

Recommend Documents