Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze. Ústav českého jazyka a teorie komunikace. Bakalářská práce. Barbora Mohylová

Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze Ústav českého jazyka a teorie komunikace

Bakalářská práce Barbora Mohylová

Nespisovnost v současné zpívané poezii

Nonstandard language in contemporary sung poetry

Vedoucí práce: Praha, 2013

prof. PhDr. Petr Mareš, CSc.

Poděkování V první řadě děkuji vedoucímu práce prof. PhDr. Petru Marešovi, CSc. za odborné vedení, podnětné rady a odvahu při schvalování tématu práce.

Velký dík patří i mé rodině a přátelům, kteří mne při psaní práce podporovali a společně se mnou ochotně poslouchali studijní materiál.

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně, že jsem řádně citovala všechny použité prameny a literaturu a že práce nebyla využita v rámci jiného vysokoškolského studia či k získání jiného nebo stejného titulu.

V Praze dne 20. dubna

………………………………… Jméno a příjmení

Abstrakt

Bakalářská práce se zabývá fenoménem hip hopu jako jednou z osobitých forem současné zpívané poezie. Práce zkoumá hiphopové texty především po jazykové stránce, pozornost je věnována hlavně charakteristickým rysům nespisovnosti, jako je obecná čeština, velká míra expresivity a s ní spojené četné vulgarismy, ale i slang, který si hiphopová subkultura buď vytvořila, nebo přejala z anglického jazyka. Samotné hiphopové subkultuře a hip hopu jakožto hudebnímu a životnímu stylu je věnována první část práce. Jádrem práce jsou potom rozbory konkrétních textů několika vybraných interpretů. V závěru práce je uvedeno shrnutí výsledků analýzy a celkové zhodnocení toho, jak přívrženci hiphopové subkultury užívají jazyk.

Klíčová slova hip hop, rap, subkultura, nespisovnost, písňový text

Abstract

This thesis explores the phenomenon of hip hop as one of the distinctive forms of contemporary sung poetry. The thesis examines hip hop lyrics especially linguistically, the attention is paid mainly to the characteristics of nonstandard language as the common Czech, the expressivity and numerous vulgarisms connected with it, but also the slang, which has the hip hop subculture either created or has taken over from English. The first part of this thesis is devoted to hip hop subculture and hip hop in the meaning of music and life style. The core of this thesis consists of analyzes of selected authors' lyrics. The conclusion is a summary of the analysis results and the overall assessment of how the followers of hip hop subculture use the language.

Key words hip hop, rap, subculture, nonstandard language, lyrics

OBSAH

Úvod

7

1. Vymezení pojmu hip hop

9

1. 1. Jednotlivé složky hip hopu

10

1. 2. Teorie subkultury

13

1. 3. Počátky českého hip hopu

14

2. Výběr interpretů a tematika jejich textů

18

3. Obecné jazykové rysy hiphopových textů

21

4. Rozbor konkrétních textů

27

4. 1. PSH

28

4. 2. James Cole

32

4. 3. Indy & Wich

35

4. 4. Prago Union

38

5. Shrnutí výsledků rozboru

40

Závěr

45

Bibliografie

47

Přílohy

49

Úvod Populární kultura se stává v posledních letech předmětem bádání i na akademické půdě. Vzestup zájmu literárních vědců lze sledovat u takzvané pokleslé literatury, dříve často označované jako literární brak, dnes již běžně nazývané jako populární literatura. O zvýšeném zájmu svědčí množství odborné literatury, která v posledních letech vyšla, pro představu uvádíme několik titulů v poznámkovém aparátu1. Pozornost je věnována mimo jiné i televizním seriálům či komiksům, což v nás vyvolává otázku, proč jako materiál pro výzkum není užíván i písňový text. Dosud byl písňový text v populární hudbě téměř opomíjen, ačkoli je bezesporu jedním z nejvlivnějších faktorů, který působí na současnou širokou veřejnost. Pozornost již byla věnována folkovým nebo bluesovým textům, takzvanému protestsongu nebo hudbě 60. let, tedy zakladatelskému období moderního popu a rocku. V naší práci se zaměříme na mladší hudební odvětví, které se v současné době těší velké popularitě, na hip hop. Spolu se samotným hudebním žánrem blíže specifikujeme i životní styl subkultury, která hip hop vyznává, čímž se dostaneme ke stěžejní části naší práce, a to k jazyku, jímž jsou hiphopové texty psány. Domníváme se, že hudební text lze po jazykové stránce zkoumat stejně dobře jako jiné literární texty, ačkoliv si uvědomujeme, že je píseň znakově komplexní komunikát a oddělením samotného textu od hudebního podkladu může v některých případech dojít ke zkreslení situace. Jelikož je ale pro hip hop typický fakt, že je text spíše než zpíván přednášen, a hudba je tak do jisté míry upozaděna, lze takovýto text označit jako mluvené slovo, což je pro jazykový rozbor jistě vhodný materiál. Pokud se konkrétněji zaměříme na téma práce, tedy nespisovnost, mohli bychom tyto texty porovnat s jazykem užitým některými současnými spisovateli, například Petrou Hůlovou, Michalem Vieweghem, Petrou Soukupovou a mnoha dalšími. Tito autoři užívají obecné češtiny a nespisovných výrazů, stejně jako hiphopoví interpreti, zejména kvůli atmosférotvorné funkci. Některé hiphopové texty obsahují mnoho vulgarismů nebo slangových výrazů, což může na některé příjemce textu působit znepokojivě, ale právě tyto výrazy do značné míry odrážejí současný stav 1

BÍLEK. P. A. (ed.): James Bond a Major Zeman: Ideologizující vzorce vyprávění. Praha: Pistorius & Olšanská. 2007. BÍLEK P. A. – ČINÁTLOVÁ B.: Tesilová kavalérie. Popkulturní obrazy normalizace. Praha: Pistorius & Olšanská. 2010. PAULÍČEK M.: Nikdo se neodváží říci, že je to nudné. Sociologie nízkého a vysokého umění. Praha: Slon. 2012. ZAHRÁDKA P.: Vysoké versus populární umění. Olomouc: Periplum. 2009.

užívání českého jazyka mladou generací. Ne všichni interpreti ovšem staví své texty na prostém šokování nevybranou mluvou, část z nich dokáže naopak využít bohaté slovní zásoby k vytvoření neotřelých frází a rýmů, a právě proto se odvažujeme hip hop opravdu nazvat zpívanou poezií. Pro ucelený výsledek našeho zkoumání je však nutno zařadit všechny texty ze širokého spektra, i ty, které se snad zdají nevhodné či pobuřující. Pro tento účel jsme selekcí založenou na míře popularity a kvality textů vybrali čtyři stěžejní interprety, kteří budou reprezentovat stav českého hip hopu. Jelikož je hip hop velmi svébytným a osobitým hudebním žánrem, setkává se samozřejmě s vlnou kritiky, především z řad starší generace. Ani autorka této bakalářské práce nepatří mezi zaryté fanoušky tohoto hudebního či dokonce životního stylu, ale domnívá se, že pokud je recipient takovéhoto textu ochoten oprostit se od zažitých předsudků vůči tomuto žánru a celé hiphopové subkultuře, může se mu naskytnout pohled na opravdu originální pojetí světa, ke kterému se váže i autentický jazyk. Jak uvádí Jiří Trávníček 2: „[...] jde o otázku funkce: respektujme spojitý účinek obou kódů (hudebního a slovesného), tedy specifickou funkci písňového textu, ale nebojme se s ním zacházet jako s textem; jen takto jsme totiž schopni objevit jeho skryté, dosud neviditelné estetické možnosti.“

1. Vymezení pojmu hip hop 2

TRÁVNÍČEK, J.: O českém folku a písničkářích. In: Česká literatura. Časopis pro literární vědu AV ČR, 2003, roč. 51, č. 6. str. 771.

Hip hop je jednou z mnoha současných subkultur mládeže, která se těší stále větší popularitě. Samotný název v sobě zahrnuje hned několik svých složek, ale tou nejpodstatnější je bezesporu hudební směr. Ten vznikl ve druhé polovině 70. let 20. století ve Spojených státech amerických v chudinské čtvrti města New York jménem Bronx. Tehdejší texty vypovídaly především o životě v ghettu, drogách, rasismu a násilí s ním spojeným. Úderné a naléhavé texty byly ze sociologického hlediska jednou z možností, jak vyjádřit strach, frustraci či agresi nenásilnou formou, která plynule přešla do umělecké podoby a velmi rychle si vydobyla své pevné postavení v hudební sféře. Jak uvádí Poledňák,3 „Hip hop souvisel s procesem sebeuvědomování barevné populace a s řešením jejích sociálních problémů.” Definice hip hopu není jednoznačná, samotní interpreti se ve vymezení pojmu mnohdy neshodují. Problém nastává v momentě, kdy se vedle sebe staví pojmy hip hop a rap. Kuhn4 definuje rap takto: „Rap je anglický výraz pro dlouhý recitativní monolog. […] Rap tvoří jeden z elementů hudební kultury označované jako hip hop.“ Jedná se tedy o jakousi rytmickou deklamaci slovesného útvaru, svou podobou blízkou písňovému textu či poezii. Při bližší identifikaci pojmu hip hop dojdeme k závěru, že termín rap je tomuto pojmu podřazený, protože hip hop, jak jsme uvedli již na počátku této kapitoly, se skládá z několika složek a právě rap je možno považovat za jednu z nich. Zjednodušeně lze říci, že rapovat je možno do jakéhokoliv hudebního podkladu, který nemusí mít s hip hopem nic společného. Obecně je hip hop vnímán jako životní styl určité subkultury, k čemuž se vyjádříme později v samostatné kapitole, rap je vedle toho vnímán jako styl hudební, jedná se pouze o styl přednesu. V česky psané literatuře je za základní definici hip hopu považována definice Zbyňka Heřmánka5: „Hip hop je umělecká forma zahrnující graffiti, breakdance, deejaying a emceeing“. Pro ucelení definice se krátce vyjádříme ke všem čtyřem složkám, ale stěžejní pro naši práci jsou především poslední dva zmiňované termíny.

1. 1. Jednotlivé složky hip hopu Graffiti představuje spontánní neakademický umělecký projev, který se v dnešní době setkává s vlnou nadšení i kritiky. Encyklopedie Universum6 definuje graffiti jako:

3

POLEDŇÁK, I.: Úvod do problematiky hudby jazzového okruhu. Olomouc: Univerzita Palackého. 2000, str. 79. 4

KUHN, T.: Stručné dějiny populární hudby pro studenty a učitele hudební výchovy. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni. 2011, str. 141. 5

HEŘMÁNEK, Z.: Hip-hop – Prkenice, ulice, police – jak se to rýmuje. In: Beaty, bigbeaty, breakbeaty. Praha: Maťa a DharmaGaia. 1998, str. 97. 6

Kolektiv autorů: Všeobecná encyklopedie Universum. 3díl (F-H). Praha: Odeon. 2000, str. 304.

„…souhrnné označení pro vesměs anonymní nápisy nebo kresby na obvykle veřejně přístupných místech.“ Hlavní myšlenkou těchto kreseb byl protest proti městské šedi a všudypřítomnému betonu. Postupně graffiti ovládlo veřejná prostranství všech velkých měst, často také vlaků nebo vagonů metra. Kromě nejznámější a nejvíce zastoupené formy, tedy sprejování, se můžeme setkat s různými nálepkami, šablonami nebo dokonce polystyrénovým graffiti, které je připevňováno pomocí lepidla či hřebíků k různým povrchům. V dnešní době se o graffiti mluví jako o formě vandalismu, protože do značné míry upustilo od původní myšlenky protestu proti neosobnosti města a stalo se spíše součástí image mladých lidí, kteří si tímto gestem vymezují vlastní teritorium nebo po sobě často pouze bezmyšlenkovitě zanechávají stopy. Další složkou hip hopu je bezesporu breakdance, což je forma tance, která má mnoho výpůjček z bojových sportů (hlavně brazilský bojový tanec capoeira), často se v ní objevují akrobatické prvky a obecně je fyzicky značně náročná. Právě pro svou náročnost se breakdance věnují spíše tanečníci nebo akrobati, samotní interpreti tuto formu tance většinou neovládají, jedná spíše o vizuální doplněk jejich hudební performance. Nyní přicházíme k složkám hip hopu pro nás stěžejním, jimiž jsou deejaying a emceeing. Jedná se o propojení hudby a slova, což je hlavním předmětem našeho zkoumání. Deejaying je odvozený od iniciálové zkratky DJ, tedy Disc Jockey, u nás počeštěné jako diskžokej. Heřmánek7 definuje pojem takto: “Deejaying je základní prostředek k vytváření hiphopové hudby, jehož součástí bývá dnes obvykle kromě vlastní diskžokejské práce s gramofonovými deskami (cutting, scratching, punch phasing, atd.) i obsluha sampleru a mixu.“ Heřmánkovu definici blíže vysvětlíme v následujících větách. Hudební podklad, který se vytvoří pomocí desek na mixážním pultu (mix), se nazývá beat. K vytvoření beatu DJ využívá speciální techniky, jako je sampling (digitální zaznamenání zvuku a jeho reprodukce), scratching (rychlé pohybování deskou na talíři gramofonu tam a zpět, přičemž jehla gramofonu zůstává stále na místě, čímž vzniká škrábavý sekaný zvuk) nebo cutting (technika, při které se vyjme část nahrávky jiného interpreta a poskládá se do nového podkladu). Je velmi pravděpodobné, že se hip hop stal tolik populárním právě díky své nenáročnosti na vybavení, není totiž nutná složitá instalace a ozvučování hudebních nástrojů jako u jiných hudebních žánrů. DJ si vystačí s dvěma gramofony, k nimž jsou nutné takzvané slipmaty, což jsou podložky, po kterých se desky kloužou na plotnách gramofonu, dále

7

HEŘMÁNEK, Z.: Hip-hop – Prkenice, ulice, police – jak se to rýmuje. In: Beaty, bigbeaty, breakbeaty. Praha: Maťa a DharmaGaia. 1998, str. 88.

speciální gramofonové jehly, mixážní pult, samozřejmě dostatečné množství desek dle vlastního výběru, sluchátka a sestava reproduktorů a zesilovačů. Termín emceeing je, stejně jako termín deejaying, odvozen od svého vykonavatele. Zkratka MC znamená v originále Master of Ceremony, což později vystřídalo spíše méně obřadné označení Microphone Controller/Checker, tedy ten, kdo drží v ruce mikrofon. MC (rapper) rapuje, prezentuje své texty a bývá většinou nejznámějším členem seskupení, jak tomu bývá i v ostatních hudebních žánrech. Každý MC je znám svým osobitým přednesem, tok jeho veršů, rytmizace a artikulace jednotlivých slov společně určují jeho vlastní flow, jakési plynutí textu, ponecháno opět bez překladu, zde od anglického slova s významem „proud“. Jelikož členové těchto hudebních formací nehrají na žádné skutečné hudební nástroje, nebývají zpravidla ani označováni jako hudební skupina. Příznačnější název, kterým si sami interpreti říkají, je opět z anglického originálu crew, tedy posádka či parta. My však ve své práci budeme užívat zaběhlých termínů skupina nebo dokonce kapela. Jako malá exkurze do hiphopové terminologie nám poslouží text skladby Babičko od skupiny IdeaFatte, kde vnuk své babičce vysvětluje některé základní termíny, samozřejmě osobitým způsobem, takže text rozhodně nesmíme brát jako terminologicky závazný.

„Babi čau, díky, díky nechci čaj, nemáš drink, dva? Potom se mi líp povídá. Vím, že je jiná doba, zlá doba, rychlá doba, jsem rád, že ti můžu dneska něco vysvětlovat. Oukej ptáš se co je rap? Rap je něco jako country, akorát tam místo koňů jezdí káry a v nich party,

texty se píšou zadkem, většinou bez témat. A talent? Talent k tomu babi vůbec netřeba. Beef, to je to, když spolu chodíš na pivo a pak tvůj kámoš místo toho začne chodit na piko. Napíšeš lepší text a jemu vadí to, pak si to ten ubožák s chutí natiskne na triko a začne křičet, že je lepší MC, větší MC, tvrdší MC. Jé babi promiň, MC's? To jsou mládenci, co jim to nešlo ve škole, ve vztahu jsou bez holek a tak chopili se propisek místo pistole. Babi flow je opak standardního přednesu, stačím ji změnit 5x, než ti jídlo přinesu. Můžeš rapovat rychle, pomalu, na hovno i bez recu, v Čechách se flow nevyrábí a to nesnesu.“ (IdeaFatte – Babičko, 2011)

1. 2. Teorie subkultury Pojem subkultura byl ve společenských vědách běžně používán ve čtyřicátých letech 20. století, a to ve dvou významech. Termín se užívá jednak pro označení typologické kategorie, tj. dílčí varianty většího kulturního celku, jednak jako kontrakultura v protikladu k většímu celku negující některé hodnoty dominantní kultury. Takto definuje termín

subkultura Josef Smolík8 a dodává: „Předpona „sub“ naznačuje svébytnost a odlišnost od dominantní nebo mainstreamové společnosti. Subkultury tedy tvoří skupiny lidí, kteří sdílí zvláštní hodnoty a normy, v nichž se rozcházejí s dominantní nebo mainstreamovou společností a které nabízejí mapy významů, díky nimž je svět pro členy subkultury srozumitelný. […] Termín subkultura se v sociologickém pojetí vztahuje na specifickou skupinu, která je tvůrkyní a nositelem zvláštních, odlišných norem, hodnot, vzorců chování a životního stylu, i když se podílí na fungování širšího společenství.“ Subkultura je často definována prostředím, v němž je tolerováno a provozováno něco, co je majoritou považováno za deviantní, nebo se alespoň vyznačuje nějakým rysem jinakosti či odlišnosti. Takováto skupina poskytuje prostor pro interakci, sdílení hodnot s podobně smýšlejícími jedinci a pocit ochrany před případnými odsudky ze strany ostatních. Subkultury mládeže mají ve společnosti několik funkcí, především je to poskytování útočiště jedincům, kteří se jinak obtížně zařazují do společnosti, dále jsou komunikačním tokem pro určitou zájmovou činnost a v neposlední řadě poskytují prostor pro uskutečňování nových vzorců chování. V případě hiphopové subkultury je důležité připomenout hlavní význam pojmu hip hop, tedy životní styl. Příslušníky české hiphopové subkultury jsou především mladí lidé – městská mládež. Jedná se o skupinu lidí, kteří nejsou sjednoceni sociálním statusem, původem ani politickým názorem, spojuje je stejný hudební styl, často specifický kodex oblékání, kladný postoj k lehkým drogám (alkoholu a marihuaně) a velký důraz je kladen na svobodu a vlastní identitu. K hiphopové subkultuře, stejně jako k mnoha jiným, se váže i vlastní způsob vyjadřování, vlastní terminologie a jazyk. Příslušníci si částečně vytvořili svůj slang, částečně pouze přebrali původní termíny z originálního jazyka hip hopu, tedy z angličtiny. K užívanému jazyku se podrobně vyjádříme v samostatné kapitole věnující se podobě rapových textů, pozornost budeme směřovat na nespisovnost, což je hlavním předmětem zkoumání.

1. 3. Počátky českého hip hopu Jelikož hip hop jakožto hudební žánr není tématem naší práce, budeme se snažit jeho vznik shrnout do několika nejvýraznějších bodů a nebudeme zbytečně zabíhat do detailů. Pro pochopení situace a pozadí by však bylo chybou zcela opominout tuto část práce, která podává ucelený přehled o počátcích vzniku hip hopu a pro základní seznámení jmenuje hlavní aktéry tohoto procesu.

8

SMOLÍK, J.: Subkultury mládeže. Praha: Grada publishing a. s. 2010, str. 31.

Zhruba od poloviny 80. let se hip hop začal šířit ze Spojených států amerických do celého světa, o jeho popularitě svědčí i to, že bylo natočeno několik filmů týkajících se právě této subkultury. Veselý9 to komentuje slovy: „Bylo natočeno i několik filmů s hiphopovou tématikou, ve kterých byla tato městská subkultura zobrazována se směsicí fascinace a děsu vyžívajíc se v obrazech městské dystopie – ulice New Yorku jsou zobrazovány zásadně jako post-apokalyptická pustina plná drog a zločinu.“ V 90. letech už byl hip hop natolik vyhledávaný, že se z něj stal obchodní artikl. Hiphopová tematika se objevovala v reklamách na nejznámější obchodní značky či fastfoodové řetězce, interpreti z jiných hudebních stylů se nechali často inspirovat tolik populární módou, nebo se pokoušeli rapovat. „Hiphopové klipy z devadesátých let s oblibou prezentovaly materiální nadbytek, aktéři okázale a bez pocitu viny vystupovali v reklamách a s chutí propůjčovali své jméno výrobkům. Potřeba prezentovat bohatství byla prostředkem naplňování individuálního vysvobození se z rasové oprese a možnost uniknout z ghetta na předměstí, což vnímali jako symbolické smazání rasových rozdílů.10 […] Koncem devadesátých let, konkrétně v roce 1999, se prodalo přes osmdesát milionů hiphopových nahrávek, tím se hip hop stal nejúspěšnějším hudebním stylem v USA a dokonce jeho aktéři získali pět sošek hudebních cen Grammy.“2 Pro Československo je zásadním rok 1984, kdy vznikla první deska inspirovaná hip hopem. Průkopníkem byl v tomto směru folkový zpěvák Lesík Hajdovský s formací Manželé, který ve své písni Jižák parafrázoval hit americké hiphopové skupiny Grandmastes Flash & The Furious Five New York, New York, Big City of Dreams z roku 1982. Skladbu tehdy vyslechl ve vysílání německého rozhlasu a v domácích podmínkách fascinován novým hudebním stylem nahrál spolu s Manželi album Je to vono. Hajdovský se nijak nesnažil proniknout do subkultury hip hopu ani se nezajímal o její další složky, jako je graffiti nebo breakdance. Byl pouze okouzlen novým způsobem tvoření hudby a textu, kterým v té době hip hop byl, ale samotný hip hop jako životní styl nikdy nereprezentoval. Ve své době deska sice oficiálně nevyšla, ale díky šíření na nahraných kazetách se dostala do povědomí mladé generace a zasadila se tak o její osvětu. Samotná skladba Jižák se stala opět inspirací pro mladší generaci hiphopperů, nejznámější verzí je zřejmě píseň Jižák od skupiny PSH. Právě skupiny PSH (Peneři strýčka Homeboye), WWW (We want word), 6 Polnic nebo Coltcha je možno považovat za první čistě hiphopové formace u nás. Hiphopová 9

VESELÝ, K.: Hudba ohně: Radikální černá hudba od jazzu po hip hop a dále. Praha: Bigg Boss. 2010, str. 73.

10, 2

VESELÝ, K.: Hudba ohně: Radikální černá hudba od jazzu po hip hop a dále. Praha: Bigg Boss. 2010, str. 77, 78.

subkultura byla teprve v počátcích a interpreti se mezi sebou často dobře znali. První nahrávky těchto kapel pronikly do nově vznikající komunity pomocí demo nahrávek, které si posluchači mezi sebou půjčovali a nahrávali. Důležité prvenství drží kapela WWW, protože jako první dostala od České televize příležitost natočit videoklip ke své skladbě, a tak se jejich píseň Noční můra stává prvním hiphopovým videoklipem v České republice. Kapely PSH a WWW vydávají svá první alba kolem roku 1993 a na hiphopové scéně se drží dodnes, především PSH se těší velké popularitě. Do této doby si interpreti museli vlastní skladby vydávat převážně sami na své náklady, zlom přichází až roku 1996 se skupinou Chaozz, které vydává společnost Polygram první hiphopové album …a nastal chaos. Toto album se stalo velice oblíbeným u teenagerů a stalo se tak milníkem českého hip hopu. Jejich hit Televize slavil velký úspěch v hitparádě Eso, čímž se zasloužil o obecné povědomí o českém hip hopu. Již ve své době byla skupina Chaozz kritizována současnými rappery a jejich fanoušky jakožto produkt komerce, a rozdělila tak hiphopové publikum na dva tábory. Úspěch této skupině ovšem nemohl nikdo upřít, protože se jim podařilo dosáhnout hranice 50 000 prodaných alb. S dalšími alby už tuto hranici nikdy nepřekonali a po třech dalších deskách se rozpadli. Jak komentují situaci českého hip hopu sami členové Chaozzu v jedné ze svých prvních písní, je možno vidět v následující ukázce.

„Teď poslouchej je tu něco co bys vědět měl, že Chaozz není první, kdo tady hip hop rozjel, dokonce i v Čechách existuje stará škola, říkám ti pravdu nedělám z tebe vola. Ty první vo kom vím to dobře rozjeli, říkali si Manželé, ale příliš brzo dojeli, zasloužej si respekt i když úspěch neměli, lidi tenkrát na hip hop připravený nebyli. A pak Michael Viktořík svý věci vybalil singl s názvem "Všechno je jinak" začátek to dobrej byl,

ale pak A. F. zjistil, že z toho nebude zisk, ve stylu "Mydli to" to už nebyl risk. A tak českej rap šel rychle ke dnu, pak ještě J-Bell a jeho banda mysleli, že na prdel sednu, nasadili tomu korunu skrz na skrz, nevím sice proč, ale začli si říkat "Rapmasters". Je to vostuda rapu, vostuda města Tábora, diskofilní ubožáci, namyšlený hovada. Nikdo už nevěřil, že to někdy bude v pohodě, a tak českej rap skončil opět kdesi v záchodě ...“ (Chaozz 1, 2, 3, 1996) Komerčně se stal hip hop žádaným artiklem, ale velká hudební vydavatelství měla přesto strach, že hudební nosiče s hiphopovou hudbou nebudou mít dostatečnou prodejnost, proto vznikla vydavatelství, která se soustředila výhradně na hip hop, takzvané labely11. Jedním z prvních byl label Terrorist?, který založil Orion, člen skupiny PSH. Pro českou hiphopovou scénu je důležitý rok 1998, kdy se poprvé objevuje rapper P. H. A. T., později známý jako James Cole, který přináší odlišné ztvárnění hip hopu. Svou tvorbu prezentuje agresivnějším podáním a od ostatních interpretů své doby se odlišuje užitým jazykem, který budeme dále specifikovat v samostatné kapitole. Okolo roku 2000 se objevuje několik zajímavých kapel, za zmínku jistě stojí Špatnej Wliw, De Fuck To, Jižní Pionýři (dnes Pio Squad) nebo Naše Věc. V roce 2001 si PSH na vlastním labelu vydali album Repertoár. Na albu se jako hosté objevili také rappeři Indy a La4, kteří tvoří spolu s DJem Wichem skupinu Indy & Wich. Repertoár se dočkal velmi kladné recepce z řad posluchačů i kritiků, čemuž svědčí i fakt, že získal prestižní cenu Akademie populární hudby Anděl. Ve stejném roce u nás začíná vycházet hiphopový magazín Bbarák. Jedná se o první periodikum specializované výhradně na hiphop, vychází v něm rozhovory s interprety, recenze nahrávek, ukázky hudební i graffiti tvorby nebo reportáže z hiphopových akcí. V roce 2002 vydává duo Indy & Wich své debutové album My 3. V tomto roce vzniká také nová formace s názvem Prago Union, kterou založil bývalý člen skupiny Chaozz, o níž jsme se zmiňovali v souvislosti s počátkem hip hopu u nás. Člen kapely PSH vydává roku 2005 desku Teritorium, což je první album vydané velkou nahrávací firmou, v tomto případě Sony BMG. Pro naši práci je toto krátké

11

Label – název pochází od anglického pojmenování etiket na vinylových gramodeskách

shrnutí dostačující, i když nesahá až do dnešních dní. Podstatné je především zmínění se o samotných počátcích hiphopu a stěžejních interpretech, kteří jsou důležití pro náš pozdější rozbor textů. V současné době se na trhu objevuje mnoho hiphopových interpretů, ale nejoblíbenějšími zůstávají stálice jako PSH, Indy & Wich, dále Prago Union nebo James Cole. Právě těmto čtyřem interpretům bychom se chtěli věnovat blíže, nejen kvůli jejich popularitě, která jistě svědčí i o jejich kvalitě, ale především proto, že jejich texty se od sebe navzájem značně liší. Rozdíl není tolik patrný v tematice textů, ale spíše v jeho jazykovém podání.

2. Výběr interpretů a tematika jejich textů Při výběru interpretů nás nijak neomezoval rok vzniku skladby, protože je hip hop relativně mladým hudebním žánrem. Pokud bychom časové rozmezí chtěli přeci jen blíže specifikovat, lze říci, že se zabýváme texty z uplynulých dvaceti let, tedy roků 1993 2013. Jedná se o poměrně dlouhé časové období, a je tedy nasnadě, že se za tuto dobu jazyk stačil obohatit o nová slova, která přišla především s nástupem moderní techniky, ale i o mnoho slangových výrazů, které si hiphopová subkultura za dobu své existence vymyslila či vzala za své, a které často čerpají z původně anglických slov. Jelikož se jazyk chová jako živý organismus, je pochopitelné, že postupem času se spolu se společností proměňují i některé jeho složky.

Výběr interpretů nebyl náhodný, rozhodujícím faktorem byla v první řadě jejich celonárodní popularita, dále fakt, že se na české scéně všichni pohybují de facto od jejích počátků, i když někteří vyměnili kolektiv nebo se pohybují hned v několika formacích, jako je tomu u Jamese Colea. Pro nás je nejpodstatnějším faktorem jazyk, který daní interpreti užívají, a skrze nějž působí na své publikum. Nejsvéráznější podání má dle našeho názoru James Cole, který se formou svých textů silně blíží původní americké variantě hip hopu. Právě napodobováním původních schémat se odlišil od zbytku interpretů, jeho texty jsou mnohem agresivnější, snaží se provokovat a vulgarismy jsou zde zastoupeny ve znatelně větší míře, než je tomu u jiných autorů. Zde je potřeba uvést termín dissing, který pochází z anglického slova disrespect, a právě James Cole je jeho častým uživatelem. Dissing znamená nerespektování a hanění cizích textů, či dokonce interpreta jako celku. Klasický dissing útočí na protivníkovy nedostatky, které se týkají jeho textů a celkového přednesu, ale může útočit i na citlivá témata, jako je například sexualita. Oblíbenou součástí dissingu je parafrázování částí protivníkových textů a jejich následné zesměšňování, což má u publika zpravidla velký úspěch. Již první Coleovo album z doby, kdy ještě vystupoval pod přezdívkou P. H. A. T. (čteno „fet“), s názvem Frekvence P. H. A. T., bylo velmi kontroverzní a přijímáno bylo rozporuplně, což byl ale autorův záměr a také zaručená cesta ke zviditelnění se. Další námi vybraná skupina PSH působí na české hiphopové scéně nejdelší dobu. Interpretací svých textů se pohybuje někde mezi šokujícím Jamesem Colem a zbylými dvěma interprety, kteří jsou ve svém přednesu umírněnější. Skupinu tvoří dva zakládající členové – Orion a Vladimir 518. Orion je naším nejuznávanějším rapperem, ale pokud bychom měli jeho přednes objektivně hodnotit především z hlediska fonetiky, našli bychom jisté nedostatky. Právě díky svému specifickému přízvuku je však snadno rozpoznatelný. Vladimir 518 je zakladatelem labelu Bigg Boss a spoluautorem knih 2666: Praha Odyssey nebo Kmeny. Současné městské subkultury. Poslední dva interpreti, Indy & Wich a Prago Union, jsou kladně přijímáni i posluchači, kteří se jinak na poslech hip hopu příliš neorientují. Jejich texty nejsou prosyceny zbytečnými vulgarismy, pokud se zde vyskytují, mívají zpravidla na daném místě svůj význam. Indy, vyznavač lyriky, byl v posledních letech nařčen z toho, že jeho texty sklouzávají k příliš komerčnímu proudu hip hopu, ale přesto stále patří k nejpopulárnějším českým rapperům. Skladby skupiny Prago Union se klasickému pojetí hiphopového žánru a jeho kulturního stereotypu obecně vymykají nejvíce, texty jsou plné slovních hříček a obsahují zpravidla hluboké myšlenky. Frontman skupiny, rapper Kato, se na české hudební

scéně pohybuje již od roku 1996, kdy vystupoval pod jménem Deph se skupinou Chaozz, která se zasloužila o takzvaný boom hiphopového žánru, jak jsme se zmínili v kapitole o vzniku českého hip hopu. Sám sebe Kato v jedné ze svých písní definuje slovní hříčkou mistr slova a kandidát vět, což je dle našeho názoru velmi výstižná sebereflexe. Všechny námi zvolené interprety spojuje fakt, že pochází z Prahy, což z naší práce automaticky vylučuje rozbor regionálních dialektů. Spolu s Prahou tyto interprety spojují i témata, kterým se věnují ve svých textech. Kromě samotného hlavního města, jeho ruchu a všudypřítomných panelových sídlišť, se častým tématem stávají alkohol a marihuana, v některých případech i tvrdé drogy. Dále se často setkáváme s motivem noci. Noc je pro členy hiphopové subkultury stěžejní částí dne, kdy se pod rouškou tmy mohou věnovat oblíbeným aktivitám, jako je vytváření graffiti, ale i účast na hiphopových akcích nebo prosté navštěvování nočních podniků. Častým tématem je také interpret sám, což je neobvyklé v porovnání s texty jiných hudebních žánrů. Snad jen v hiphopových textech se objevuje tolikrát zájmeno „já“, což se pojí s další neobvyklostí tohoto žánru, a to vymezováním se vůči jiným či cizím elementům, ať už se jedná o většinovou společnost nebo jiné subkultury. Terčem urážek se často stávají policisté, což je logické zhledem k tomu, že většina námi vybraných interpretů se v určitém období svého života pohybovala na hraně zákona, ať už se jedná o tvorbu graffiti (zejména členové skupiny PSH a Indy & Wich), užívání návykových látek, četné výtržnosti nebo urážení veřejně známých osobností, jako se tomu stalo například v případě Jamese Colea, který v písni Fotka z novin vulgárně urážel Dagmar Patrasovou, jež na znění textu reagovala žalobou. Jako častý námět slouží výše zmíněný dissing a s ním spojené freestyle battles, tedy jakási veřejná utkání, kde mezi sebou soupeří dva interpreti tak, že se snaží o co nejlepší slovesnou improvizaci, přičemž oba mají stejný hudební podklad. Celkový výsledek, tedy smysluplnost a hodnotu výpovědí, pohotovost a synchronizaci s hudbou, hodnotí publikum. Opakem dissingu jsou takzvaná props12, kde interpret vzdává hold a slávu jinému autorovi. Otázkám politiky či náboženství se český hiphop buď vyhýbá, nebo se jich dotýká jen velmi okrajově. Stejně tak nevěnuje velkou pozornost etnickým menšinám, v malé míře se dotýká pouze otázky Romů na českém území, což ale komentují všichni vesměs pozitivně. Stranou nezůstává genderová tematika, ženy jsou interpretům častou inspirací a každý k tomuto tématu přistupuje vlastní cestou. Velmi častá je póza takzvaného macha, který se prezentuje asertivním až lehce agresivním maskulinním chováním, ženy jsou naopak znázorňovány jako submisivní. Setkat se lze i s opačným

12

Props –„ propper respect“

vnímáním, v těchto textech jsou ženy naopak dominantní nebo je ústředním motivem skladby jejich krása.

3. Obecné jazykové rysy hiphopových textů V českém jazyce bohužel dosud nevyšla žádná publikace, která by se věnovala fenoménu hip hop po jazykové stránce. V sousedním Polsku vyšel podrobný slovník hiphopového slangu13 a na internetu je možno najít řadu online slovníků v anglickém jazyce14. Pro hiphopovou subkulturu je obecně typické nadužívání anglicismů a kalků z angličtiny, což lze zdůvodnit specifickou terminologií (flow, old school, beat), slangem (haters, homies, neighborhood), ale také současnou mluvou dnešní mládeže (cool, peace, shit). Mimo četných výpůjček z anglického jazyka si stoupenci české hiphopové subkultury vytvořili i vlastní slang, který je pro neznalého člověka v tomto kontextu nesrozumitelný (knedlík – mikrofon, koláče – gramofony).

13 14

FLICIŃSKI P. – WÓJTOWICZ S.: Hip-Hop Słownik. Wydawnictwo naukowe PWN. 2007. www.urbandictionary.com a další

Jaroslav Hubáček ve svém slovníku slangů15 uvádí onomaziologické motivace slangismů, tedy: „[…] potřebu jednak pojmenovat nové jevy skutečnosti, jednak nově pojmenovat už pojmenované jako projev snahy o vyjádření variability afektivního života, která se jeví jako smysl pro hravost a exkluzivnost. Obojí motivace je v přímé souvislosti se značnou a stále rostoucí specializací lidské činnosti. Tak se slangismy v současném jazyce jeví jako specifická a nikoli bezvýznamná součást slovní zásoby národního jazyka. Aktuálnost slangismů se odráží i v tom, že mnohé z nich jsou uváděny i v moderních výkladových slovnících (například Slovník spisovného jazyka českého, Slovník spisovné češtiny nebo slovníku Nová slova v češtině), protože pronikají do vyjadřování veřejného, nejčastěji odborného a publicistického. Jelikož jsou z hlediska jazykové správnosti více či méně nežádoucí, existuje určité napětí mezi slangismy na straně jedné a lexikálními jednotkami spisovnými na straně druhé.“ V Hubáčkově slovníku najdeme rovněž definici slangu: „[…] svébytná součást národního jazyka, jež má podobu nespisovné vrstvy speciálních pojmenování realizované v běžném (nejčastěji polooficiálním a neoficiálním) jazykovém styku lidí vázaných stejným pracovním prostředím nebo stejnou sférou zájmů a sloužící specifickým potřebám jazykové komunikace věcné i jako prostředek vyjádření příslušnosti k prostředí či k zájmové sféře.“ Co se týče způsobů tvoření slangismů, uplatňují se stejné postupy jako v ostatní slovní zásobě. Nejčastější realizací slangismů bývají podstatná jména a slovesa, omezeně i přídavná jména nebo příslovce. Hubáček definuje tyto postupy tvoření: „Uplatňují se tedy postupy transformační (slovotvorné), tj. odvozování, skládání a zkracování (knoflíkář, kasaštyk, kadečko), transpoziční, tj. přenášení významu metaforické a metonymické (káča, kvokat), přejímání z cizích jazyků (kroskántry, kvatro) i tvoření názvů sdružených, frazeologismů nominálních i verbálních (kozí nožka, klepat kosu).“ Z našeho pozdějšího rozboru je patrné, že nedílnou součástí většiny textů jsou expresiva, často potom vulgarismy, které obecně slouží k distancování se od většinové společnosti a oficiální kultury, ale především odrážejí současný stav běžné mluvy mládeže, a navozují tak autentickou atmosféru. Encyklopedický slovník češtiny16 definuje vulgarismus jako: „obyčejně lexikální prostředek soukromé konverzace (popř. jejího zobrazení v umělecké literatuře), který je nositelem expresivního odstínu obhroublosti a dostává se tak za jistých komunikačních podmínek do rozporu s jazykovou etiketou“. Nadávky a kletby často

15 16

HUBÁČEK J.: Výběrový slovník českých slangů. Ostrava: FF Ostravské univerzity. 2003. KARLÍK P. – NEKULA M. – PLESKALOVÁ J.: Encyklopedický slovník češtiny. Praha: NLN. 2002.

v hiphopových textech fungují jako intenzifikátory. Čermák17 odpovídá na otázku adresovanosti těchto nadávek a jejich hlavní funkci takto: „Nadávky jsou pragmatické lexémy adresované druhému, mluvčí jimi negativně hodnotí posluchače, a to různou silou. […] Jejich hlavní funkcí pro mluvčího je vyjádřit obvykle prudkou momentální negativní reakci na činnost druhého člověka, která v mluvčím vyvolala zlost, nelibost apod. a tím tak i adresáta hodnotit.“ K tomu, jaký vliv mají na posluchače a z jakých funkčních důvodů jsou na daných místech užity, se blíže dostaneme při přímém rozboru konkrétních textů. Hiphopový text se výrazně neliší od textů jiných hudebních žánrů nebo poezie, pokud jde o využívání básnických prostředků. Obvyklý je výskyt různých básnických figur a tropů, nejčastější jsou potom metafory a přirovnání. Zvláště důležitou roli má apostrofa, ať už se jedná o oslovení publika, nebo některého z dalších participantů hudebního představení. Pomocí apostrof se interpretovi daří navodit atmosféru bezprostředního kontaktu s posluchačem, nebo alespoň upoutat pozornost publika. Zde uvádíme několik příkladů apostrof.

„Hej Bassi, viděl jsi včera zprávy? Jo, viděl, ale byl jsem plnej trávy. … Hej lidi, máte taky ten pocit? Jako bysme žili na planetě opic!“ (Chaozz – Planeta opic, 1996) „Andre, ty se ptáš a já říkám je to tak […] Andre, Andre, Andre, na co ses ptal?“ (Indy &Wich, Pohyb nehybnýho, 2000) „Hip hop, slyšel jsem že ho máš v srdi, hip hop, slyšel jsem, že je to tvůj život.

17

ČERMÁK, F. Lexikon a sémantika. Praha: NLN. 2010. str. 120.

Hip hop, že už to není co to bejvalo? No tak se starej, mladej!“ (zde zároveň jazyková hra) (Prago Union - Hip hop, 2010) Těžce uchopitelným, ale neoddělitelným prvkem hiphopových textů je obecná čeština. Díky ní texty působí autenticky a netoporně. Definice obecné češtiny není jednoznačná. Krčmová ve své studii18 týkající se stratifikace češtiny uvádí tuto definici: „V lingvistickém smyslu je 'obecná čeština' nespisovným útvarem buď interdialektické povahy, tedy stojícím na roveň málo stabilizovaným interdialektům středomoravskému, východomoravskému apod., nebo nespisovným útvarem s širší platností, který stojí v blízkosti spisovného jazyka, na jehož normu má prokazatelný vliv. 'Čeština' v tomto druhém případě nevymezuje normu ve vztahu k teritoriu Čech (na rozdíl od prvního, užšího významu, a na rozdíl od termínu 'česká nářečí', která jsou domovem v české kotlině a liší se od nářečí Moravy nebo Slezska), ale ve vztahu k češtině jako národnímu jazyku Čechů, Moravanů i (českých) Slezanů.“ S tímto druhým tvrzením se ztotožňujeme, navíc dodáváme poznámku Krčmové o užití obecné češtiny v televizi a úvahu o jejím zařazení ke spisovné češtině jakožto druhému

standardu:

„Kontaktovost, iluze bezprostřední komunikace s divákem je až doménou televize, a hlavně posledních let, kdy po pádu cenzury a autocenzury narůstá potřeba iluzivní bezprostřednosti v médiích: tomu vyhovuje lokálně méně příznaková nespisovná podoba národního jazyka lépe než úzce vymezený spisovný jazyk, obecná čeština se tak dostává do funkce jazyka veřejné komunikace tak výrazně, že se zejména u pražských lingvistů uvažuje o její pozici 'druhého standardu', jakési mluvené řeči spisovné.“ Petr Sgall, český jazykovědec a odborník na obecnou lingvistiku, se obecnou češtinou zabýval po celou dobu své vědecké činnosti. Ve své stati nazvané prostě Obecná čeština 19 charakterizuje základní zvláštnosti obecné češtiny z několika lingvistických hledisek: „Je známo, že obecná čeština se poměrně významně odlišuje od spisovné češtiny nejen z hlediska lexikálního a syntaktického (podobné rozdíly jsou obvyklé i v případě jiných jazyků), nýbrž i z hlediska fonetiky a morfologie. Mezi nejjasnější a nejcharakterističtější zvláštnosti obecné češtiny patří: í namísto starého é, v konkurenci se spisovným é (víst, velkýho); ej namísto starého ý, a zčásti i í (přikrejt, velkejch, vozejk); protetické v- před počátečním o- (vokno); instrumentál plurálu na -ma (rukama, strojema, lidma); formy minulého času typu nes, upad

18

KRČMOVÁ M.: Stratifikace současné češtiny, dostupné: www.phil.muni.cz/linguistica/art/krcmova/krc012.pdf 19 SGALL P.: Obecná čeština. Dostupné z: www.phil.muni.cz/linguistica/art/sgall/sga-001.pdf

(bez formantu -l) a další. Podobné formy používají v každodenní komunikaci nejen osoby neovládající zcela normu spisovného jazyka, ale i mnozí představitelé všech vrstev obyvatelstva města Prahy a větší části českého jazykového teritoria. Uchylují se k nim v různých vyjádřeních neoficiálního charakteru: v běžném rozhovoru (např. To je krásný, soudružko. A mohla byste bejt tak hodná a připsat tam to datum?), ve vyprávění, často na schůzích nemajících oficiální charakter či charakter shromáždění (např. Vona dělá jako externistka češtinu); v analogických podmínkách dokonce v odborných diskusích (např. Je tam, že to považovali za ňákej instrumentál predikativní, nebo Von tam mluví vo základním významu slova, teda lexému); čas od času se za určitých okolností objevují v divadle, v rozhlase a v literatuře.“ Mimo jiné i těchto charakteristických rysů obecné češtiny si budeme později všímat při rozboru konkrétních textů. V předmluvě k Slovníku nespisovné češtiny20 je uveden citát z knihy Chrám i tvrz21 Pavla Eisnera, který vtipně a trefně komentuje rozmanitost českého jazyka: „Je leckteré slovo sprosté, z úst jak lidu roste, zajisté. A mluva pražských Vénů a brněnské plotny má výrazy a rčení a figury a tropy, že při poslechu nevíte, co dřív: máte-li se nejdřív rozhořčit a pak se kořit té jazykové invenci, anebo nejdřív se jí poklonit a pak té pakáži zlořečit.“ Hiphopový text zpívaný čistě spisovnou češtinou by nepůsobil přirozeně, naopak by celkově vyzněl směšně, protože čistě spisovnou češtinou mimo oficiální komunikaci téměř nikdo nemluví, rapper obzvláště. O obecné češtině, slangu a původně argotických výrazech se dále píše v předmluvě slovníku toto: „Čeština je krásný, vysoce kultivovaný a výrazově bohatý jazyk. K bohatství českého jazyka patří neodmyslitelně také jeho nespisovné vrstvy a útvary. Význam znalosti spisovného jazyka je zřejmý, proto při výuce českého jazyka je slangové či nářečové slovo logicky hodnoceno jako nesprávné, stejně jako gramatická či stylistická chyba. Avšak mimo školu, resp. mimo oficiální komunikaci, slang ani nářečí nelze primárně považovat za nesprávné, jsou důležitou součástí našeho národního jazyka. Nespisovné výrazy obecné mluvy, jsou-li vhodně použity (tj. mimo oficiální komunikaci a především v rozumné míře), jsou v běžné řeči nezastupitelné, přispívají k jemnějšímu odstínění významů i postoje či nálady mluvčího. Výstižnost a expresivita sdělení dosahovaná nespisovnými prostředky vede k rychlému pohybu slangových i původně argotických výrazů napříč společenskými vrstvami, sdělení ten mladej sekundář bude pěknej štrébr vyjádří lapidárně vše, skutečnost, její

20

HUGO J. a kol.: Slovník nespisovné češtiny. Argot, slangy a obecná mluva od nejstarších dob po současnost. Praha: Maxdorf. 2006. 21 EISNER P.: Chrám i tvrz. Praha: Vydal J. Podroužek. 1946.

hodnocení i postoj mluvčího. Mluvčí přitom často pociťuje jako důležitou nejen expresivitu výrazu, ale i samu jeho nespisovnost.“ Právě expresivita je pro hiphopový text stěžejní složkou. Tato pragmatická složka významu umožňuje interpretovi vyjádřit subjektivní hodnocení, jeho postoj i momentální rozpoložení. Expresivního zabarvení lze dosáhnout na všech jazykových rovinách, tedy hláskoslovné, tvaroslovné, syntaktické i lexikální, kde mají zvláštní postavení frazeologismy. Na lexikální rovině budeme v naší práci v rámci expresiv vydělovat vulgarismy, hypokoristika, pejorativa a deminutiva. Ke kladným expresivům řadíme hypokoristika a deminutiva. Mnohem častěji se však v našich textech budeme setkávat s expresivy, která vyjadřují negativní postoj, tedy pejorativy a již zmíněnými četnými vulgarismy. Pejorativa i vulgarismy mají velmi blízký vztah, avšak vulgarismus bývá obvykle řazen na nižší úroveň, je subkategorií pejorativ, vydělující se navíc svou společenskou nepřípustností. Podle Encyklopedického slovníku češtiny22 obsahuje každé pejorativum dávku expresivity, ale pokud je pejorativum používáno příliš často a nefunkčně, může se expresivita ztrácet. Taková pejorativa poté plní funkci výplňkových slov, často nazývaných expletiva. Expresivita není vyloučena z rámce spisovného jazyka, ale většina expresivních výrazů patří do oblasti nespisovné, což se týká především záporných expresiv. Je silně spjata s prostěsdělovacím stylem, kterým se dají částečně charakterizovat i hiphopové texty. Její percepce a užívání jsou v různých sociálních skupinách odlišné, hiphopová subkultura záporná expresiva obecně toleruje a sama hojně užívá. K expresivům užitým v hiphopových textech se váže otázka příznakovosti, totiž zda se třeba v případě slangu opravdu jedná o rys příznakovosti, nebo zda se tato slova dají označit jako bezpříznaková, protože se v hiphopové subkultuře jedná o slova každodenního užití a sami uživatelé je pociťují jako slova zcela běžná. Původně aktualizovaný prostředek, sloužící k ozvláštnění projevu, se stálým opakováním automatizuje a ztrácí tak svou příznakovost či nápadnost. Pokud by byly takovéto slangové pojmy užity v jiném útvaru, než je sám hiphopový text, působily by bezesporu příznakově, záleží tedy na kontextu. Problematice příznakovosti se věnuje Marie Čechová ve své studii23 v časopise Naše řeč: „Častým užíváním prostředku v určitých typech komunikátů nabývá prostředek určitého stylového příznaku, tj. stává se příznačným pro určitou stylovou sféru ― v ní je pak užíván nepříznakově. […] Užívá-li se jazykového prostředku v různých komunikačních a stylových sférách jako prostředku základního, je tento prostředek stylově bezpříznakový. Není-li tomu 22 23

KARLÍK P. – NEKULA M. – PLESKALOVÁ J (eds.).: Encyklopedický slovník češtiny. Praha: NLN. 2002. ČECHOVÁ M.: Příznakovost systémová a situačně – kontextová. Naše řeč, 2005, roč. 88, č. 1, str. 9 – 15.

tak, je příznakový.“ Vztah příznakovosti a expresivity Čechová v téže studii dále popisuje takto: „Stylovými příznaky se často rozumí i expresivnost. Expresivnost, vyjádření citového, hodnotícího a volního vztahu k označované skutečnosti, je konotativní rys, jenž je v opozici k racionálnosti, avšak tento rys není totožný s rysem stylovým, i když stylovou hodnotu výrazového prostředku může ovlivňovat stejně jako rysy jiné, např. jeho spisovnost ― nespisovnost, příslušnost k určitému jazykovému útvaru či k poloútvaru apod.“ Naši teorii o bezpříznakovém rázu hiphopových textů Čechová dále podporuje tvrzením o mluvě narkomanů, alkoholiků či gamblerů: „Dotkněme se alespoň letmo příznakovosti dalších, zcela odlišných výrazových prostředků, argotismů. Např. v řeči jedinců drogově závislých, u alkoholiků, u gamblerů mají argotismy ráz nepříznakovosti, tvoří centrum jejich lexikálního repertoáru (př. perník, zkouřit se, pařba…). A takto bychom mohli pokračovat v úvahách o příznakovosti a nepříznakovosti prostředků z jazykových útvarů a poloútvarů nespisovných v řeči příslušných lokálních, regionálních nebo sociálních skupin.“

4. Rozbor konkrétních textů V praktické části naší práce se budeme věnovat rozboru textů jednotlivých interpretů, přesněji analýze forem a funkcí nespisovných jazykových prostředků v nich obsažených. Texty rozdělíme v první řadě do čtyř skupin podle interpretů a postupovat budeme chronologicky, tedy podle roku vzniku skladby. Poté se vždy zaměříme na prostředky jednotlivých jazykových rovin. Analyzovat budeme hláskové (fonologické) a tvarové (morfologické) prostředky obecné češtiny, dále budeme naši pozornost směřovat k prostředkům lexikálním, hlavně k expresivům, která rozdělíme na vulgarismy, hypokoristika, pejorativa a deminutiva. K lexikálním prostředkům se řadí i slangismy. V syntaktické rovině vystupují do popředí takové rysy, jako je míra složitosti syntaktických konstrukcí, délka vět či odchylky od pravidelné větné stavby. Stranou nezůstane ani podíl těchto nespisovných prostředků na modelování adresáta, což je důležitá složka hiphopových textů. Základem takové komunikační interakce je společný jazykový kód, autor textu počítá s komunikační kompetencí příjemce, která zahrnuje znalost jednotek daného jazyka i schopnost dešifrovat významy na vyšších úrovních textu. Stejně tak je zajímavá analýza vztahu nespisovných prostředků a celkové sémantiky textů a v neposlední řadě také relace mezi volbou těchto prostředků a hudbou. S hudebním podkladem se pojí rytmizace textu a potřeba rýmovat, což často výrazně omezuje volbu lexikálních prostředků a jejich podobu. V rozboru se pokusíme u každého interpreta nalézt

alespoň jeden text, který se sémanticky váže k samotnému procesu tvoření textu z interpretovy perspektivy. Jako první podrobíme našemu rozboru symbolicky skupinu PSH, protože se na české hiphopové scéně pohybuje nejdéle. Následovat budou James Cole, samostatně i ve svých hudebních formacích, Indy & Wich a na závěr také Prago Union.

4. 1. PSH „[…] a hledám lepenkovou krabici kam bych si leh a usnul teplo vod bot cejtil New York to je město moje tam žiju […] každej den každou noc každej rok ty samý hadry musím nosit i když je vedro špatnej pocit je nechat je ležet a čekat až ňákej jinej pener je štípne mně babky nejsou ale crack kouřím levně […] cvakat když bejvá v zimě v létě pod novinama že je jich tu spousta s náma penerama panorama Prahy skrejvá takovejch lidí hafo“ (PSH - Peneřina těžká dřina, 1993) V této jedenáctiveršové ukázce tvoří podíl nespisovných tvarů přibližně jednu čtvrtinu (61 spisovných tvarů na 21 nespisovných), což by bylo ve většině oficiálních projevů nepřípustné. Užívání hláskových a tvarových prostředků spadajících svou podobou do obecné češtiny je pro český hip hop příznačné. V největší míře jsou zde zastoupeny prostředky hláskové, zde vynechání slabičného -l v zakončení příčestí minulého (leh), velmi častá je náhrada -ý/í za -ej (cejtil, každej den, každej rok, špatnej pocit, ňákej jinej pener, bejvá, skrejvá, takovejch lidí), což patří k základním prostředkům obecné češtiny, tato změna se

objevuje již v 15. století (původně psáno ay), kdy zanikl ve výslovnosti rozdíl mezi zadním ý a předním í24. Dále se zde vyskytuje kontrakce -eja na -á (ňákej) a protetické -v (vod). Z tvarových prostředků lze nalézt unifikaci koncovky v plurálu adjektiv (samý hadry) a také unifikaci koncovky v instrumentálu množného čísla: -ma (novinama, náma penerama). Mimo tyto prvky obecné češtiny jsou zde zastoupeny také nespisovné lexikální prostředky charakteristické pro hiphopové texty, v první řadě slangismy (babky – peníze, pener – tulák, bezdomovec, štípnout něco – ukrást něco, hafo25 - hodně) a expresivně zabarvené slovo (hadry – pejorativní označení oblečení). Pravidelnost syntaktické stavby textu je zde narušena na několika místech (pener je štípne mně), což je ovšem autorovým záměrem, protože tímto způsobem tvoří rým pro další verše (kouřím levně). Množství slangových výrazů a expresiv v ukázce Peneřina těžká dřina lze zdůvodnit tématem písně, kterým je život lidí bez domova, tomto případě navíc drogově závislých. Vladimír 518 „[…]hlasuju proti fašismu patenty na pravdu přístupy ke světu pokořit přírodu ovládnout planetu u stropu na hřebíku visí ten čas ten čas suchej vítr do ksichtu vál zas vál zas teď zjistěj že seš tělo duše hlas a co po nás jen potopa přírodě provaz do roka“

Indy „hlasuju proti všem lidem co mačkaj zbraní spouště proti všem co měněj naše lesy v pouště a všem těm co nám berou naši mysl sílu vzdělání i náladu a všem těm co k nám nepromlouvaj čelem ale zezadu co bojej se všech nápadů ne z východu či západu proti všem co zneužijou svých konání co zbaběle svinstvo mezi sebou chrání neboť i když nevědí co činí oni jsou ti viní ale i tak odpustil bys i když nebudou už jiní“ 24 25

KARLÍK P. – NEKULA M. – PLESKALOVÁ J.: Encyklopedický slovník češtiny. Praha: NLN. 2002. Str. 76. PROŠEK M.: Odkud přišlo hafo? In: Naše řeč. 2004, roč. 87, č. 5, str. 270.

(PSH – Hlasuju proti, 2001) V písni Hlasuju proti vystupuje kromě členů skupiny PSH i Indy ze skupiny Indy & Wich. Toto hostování je poměrně častým rysem vystupování hiphopových skupin, při kterém si interpreti navzájem vyjadřují úctu. Tento text se od předešlého liší nejen díky tomu, že se v něm objevuje Indy, ale také proto, že neobsahuje mnoho slangových ani expresivních slov. Tento fakt je způsoben tematikou textu, která se nijak nedotýká subkultury hip hopu, interpreti zde pouze vyslovují obecný nesouhlas s okolním děním. Zastoupena je zde pouze obecná čeština, ale ani ta nezaujímá v textu velký prostor. V textu se vyskytují hláskové odchylky jako změna -ý/í v -ej (suchej, zjistěj, měněj, bojej), dále je vypouštěno -í v minulém příčestí (mačkaj, nepromlouvaj) a místo neutrálního spisovného slovesného tvaru zneužijí je použit hovorový, postupně se neutralizující, tvar zneužijou, kde dvojhláska -ou nahrazuje původní -í. V textu se také vyskytuje nespisovný tvar slovesa být ve druhé osobě singuláru (seš). I přesto, že je sémantika textu citově silně zabarvena, v samotném textu není mnoho expresiv. Ta najdeme v obou úryvcích jen dvě (ksicht a svinstvo). Kromě toho text obsahuje intertextový odkaz na slavný výrok („po nás potopa“) přisuzovaný madame de Pompadour, milence francouzského krále Ludvíka XV., který se později rozšířil jako rčení ve významu „užívejme si, nestarejme se o to, co přijde“. Vladimír využil tohoto rčení k vyjádření nelibosti vůči postoji člověka k přírodě. Je zde také zřetelný sklon ke knižnosti a patetičnosti (pokořit přírodu, konání apod.), což působí zajímavý kontrast vzhledem k celkové nespisovnosti textu. I přes persvazivní povahu textu a úderný název skladby Hlasuju proti není text podtržen agresivní hudbou, toto spojení hudby a textu působí zádumčivě a adresáta tak může přimět spíše k zamyšlení, než svou naléhavostí vyvolat v posluchači negativní pocity. „Moje řeč se láme, pluje a letí Běžím jak šakal stepí Řeč tím trpí, jsem jak pirát, co drtí Krade a bere, co mu patří Jsem lopata a zedník Co slovo, to cihla, co text, to zeď Ze zdí stavím město, cedím krev Utek jsem ze školy, zapomněl zákony Teď je ze mě hajzl, co kurví řeč Znásilňuju slovo pro svůj rap

Musí to jet, chápeš, neztrácím čas Slovo je střelnej prach […]“ „[…] Slova a řeč tvoří lidí svět Babylon - spadla věž, ale ne klec Držím si svůj jazyk, jsem Čech Naši mě naučili mluvit 5000 možností Na mě vyšel jazyk český Je bohatý, je hezký A tak mluvím, co chci, jak chci Dělám svůj slang Mý nářečí je Praha Město bang bang bang Rozuměj mi mý lidi i můj gang“ (PSH – Moje řeč, 2006) Tématem písně Moje řeč je sám hiphopový text, což považujeme za zajímavý exkurz do autorova vnímání vlastního textu, a písně s podobnou tematikou budeme vyhledávat i u zbylých interpretů. Text opět není prosycen typickými vulgarismy ani slangismy, naopak se zde setkáváme s upřednostněním spisovných tvarů před nespisovnými, ačkoli by nespisovnost nijak nenarušovala rytmickou ani rýmovou výstavbu textu (na mě vyšel jazyk český, je bohatý, je hezký oproti na mě vyšel jazyk českej, je bohatej, je hezkej). Důraz je zde kladen spíše na sémantiku, interpreti uznávají, že často volí nevhodná slova a nedodržují základní pravidla spisovnosti, ale také zmiňují bohatost českého jazyka a možnost využití všech jeho variant. Volba spisovných tvarů tak může vyjadřovat úctu k mateřskému jazyku, kterou v sobě i přes časté užívání nespisovných prvků chovají. V závěru textu je zmíněn i vlastní slang, který si interpreti vytvářejí, včetně jeho hlavní funkce, tedy porozumění si s blízkými osobami a určité vyhranění se oproti ostatním. Kromě klasických příkladů obecné češtiny (utek, střelnej, rozuměj, mý nářečí, mý lidi) se zde vyskytují vulgarismy (hajzl, kurvit) a také slova, která nemají žádný stěžejní význam, jedná se pouze o slova výplňková, která jsou užita především pro zachování rýmu. V tomto případě se jedná o slovo bang, které je běžně užíváno jako citoslovce naznačující střelbu, což může vzhledem ke kontextu odkazovat na kriminalitu spojenou s hlavním městem.

4. 2. James Cole Před samotnými rozbory ukázek písní Jamese Colea je třeba zmínit fakt, že jeho texty se od textů ostatních interpretů liší užitým lexikem, jehož hlavní funkcí je šokovat. Proto je často upozaděna sémantika, stejně jako samotný rým. V textech se objevují vulgarismy, které často tvoří jeho velkou část, ale přesto jsme se rozhodli tyto texty zařadit do našeho rozboru, protože do hiphopového žánru patří a spoluutvářejí ho. Na Coleovu obranu dodáváme, že jsou na české hiphopové scéně interpreti, kteří se vůči vyjadřování oficiálního charakteru vymezují ještě výrazněji, za všechny jmenujeme skupinu Sodoma Gomora, jejíž název je více než výstižný.

„[…] MC's tě chtěj dostat, jsou jak hladoví psi, Hladoví po tvým mase, chtěj se válet v tvojí krvi, Nejsem z těch, kdo na to má čas a natož nervy, zbattluju koho já budu chtít, já nemusím hrát derby, těžká váha, jasná zpráva, horkej jak láva, začínám tam, kde většině MC's končí dech a vydechávaj, často choděj v rýmech, jako po krajině snů, lžou, neříkaj pravdu, prázdný pohyby rtů Já jsem byl, jsem a budu ten, kdo se s tím nehodlá srát. Mluvím o tom, co si myslím a co vidím, je to tak. Zlobí se na zrcadlo, kdo má křivou hubu, je to fakt, potrefená kachna nejvíc kejhá na každej pád, Já jsem rád, když cejtím svejch slov dopad.[…]“

(P. H. A. T. – Frekvence P. H. A. T., 2002) Jak jsme již zmínili v kapitole o tematice hiphopových textů, oblíbeným tématem Jamese Colea je dissing, tedy hanění cizích textů, nerespektování jiných interpretů a především výrazné vyzdvihování svých předností a dovedností. Stejně je tomu i v ukázce písně Frekvence P. H. A. T. V posledním verši naší ukázky Cole konstatuje, že je rád, když mají jeho slova dopad, což charakterizuje celou jeho tvorbu. Pociťovanou konkurenci mezi interprety komentuje v prvních verších, kde užívá termín MC, který jsme podrobně vysvětlili v kapitole o složkách hip hopu. Zajímavé je zde pouze utvoření množného čísla MC's, které si ponechalo svou podobu z originálu, protože český ekvivalent MCové neexistuje (DJové i DJ's ovšem ano). K dissingu se váže termín battle, z něhož Cole vytvořil odvozením sloveso zbattlovat, tedy pokořit v improvizačním hiphopovém utkání. Pro zachování rytmiky a rýmu bylo zkomoleno slovo vydechovat, v textu se setkáváme s podobou vydechávaj, což je morfologicky chybná varianta tvaru vydechují. Ze stejného důvodu je vynechána i koncovka í v některých slovesech (chtěj, neříkaj). I zde se vyskytuje množství rysů obecné češtiny, z hláskových je to nahrazení -é za -ý (tvým mase), dále je -ý nahrazeno -ej (horkej, choděj, každej, cejtím, svejch). Co se týče vulgarismů, patří tento úryvek k velmi mírným, vyskytují se zde pouze dva (srát a huba).

„Vytáhnu penis, spakuj se pryč, hodlám chcát, přicházím jako Santa Claus děti hou hou hou!

Mega

show! Davy řvou, když přijde James a Deph,

vytrhneme

holky z jejich snů plnejch slev,

českej

je málo explozí, falešná krev,

rap

Mc's si místo

rýmů ukazujou vobsah střev,

skills

naposled když jsi byl na mý show,

v zrcadle nejseš už

tak fresh, viď ty G. I. Joe? wannabe,

jsi

viděl

I tvoje máma ví, že jsi když vemeš do ruky majk,

sám se vypojí! […]“ (Prago Union + James Cole – V. A. R., 2005) Dissing je také námětem písně V. A. R., která je na albu skupiny Prago Union, ale jako host na ní vystupuje právě James Cole. Zde se již setkáváme s množstvím slangových a

anglických výrazů (mega show, skills – dovednosti, v hiphopové terminologii často užívané slovo při hodnocení interpreta, fresh – čerstvý, wannabe – pozér, někdo, kdo pouze imituje či kopíruje ostatní, majk – mikrofon), které nemusí být pro běžného posluchače známé. Právě užíváním slangových slov a anglicismů Cole dosahuje výjimečnosti textu, dokazuje, že se v jazyce hiphopové subkultury dobře orientuje a ve spojení s útoky na pomyslného protivníka se tak snaží vydobýt si uznání publika. Kromě těchto prvků použil autor jeden vulgarismus (chcát) a několik prvků obecné češtiny (snů plnejch slev, českej, mý show, vobsah), mimo jiné i hovorový tvar ukazujou nebo zjednodušení souhláskové skupiny ve slově vemeš.

„Nasrat na průmysl, hudební fízly nasrat na kritiky, nasrat na Klezly nasrat na líbivost, kulturní přínos nasrat na právníky, finanční výnos nasrat na pravidla, nasrat na církve nasrat na testy a měření IQ nasrat na názory tvý mámy, tvý tety nasrat na slogany, prodejní věty nasrat na taxíky, nasrat na káry nasrat do hajzlu, nefetovat tam čáry […] nasrat na časáky, nasrat na modelky rafinovaně ukrýt hovno do kabelky nasrat na Jamese, nasrat na Colea pořád všechny sere a je to moula“ (James Cole – Milá přívětivá píseň o sraní, 2010) Jako poslední uvádíme poněkud monotónní píseň s názvem Milá přívětivá píseň o sraní, která nejlépe vystihuje základní rys Coleovy tvorby, tedy snahu šokovat. V plném textu písně se slova nasrat, vysrat a srát vyskytují celkem 52 krát. Cole vyjmenovává vše, co mu nějakým způsobem nevyhovuje, nebo ho irituje. Na adresáta takový text působí zprvu negativně, ale časem se tato slova natolik zautomatizují, že je adresát vnímá jen jako slova neutrální. Díky neustálému opakování týchž slov a celkovému tématu písně působí celý text ironicky, v závěru autor ironií nešetří ani sebe (nasrat na Jamese, nasrat na Colea, pořád

všechny sere a je to moula). Opakování slova nasrat působí rovněž jako poetický prostředek, stejné začátky veršů je možno označit jako anafory, čímž dal Cole vulgarismu neobvyklou funkci. Kromě vulgárních slov užívá Cole i pejorativní označení (fízl, hajzl, moula), dále slangismy (káry – auta, čáry – dávky kokainu nebo jiné drogy, časáky – časopisy) a jelikož je slovní zásoba textu velmi omezená, není zde ani mnoho příkladů obecné češtiny (tvý mámy, tvý tety).

4. 3. Indy & Wich „[…] existuje spousta náhlejch změn a okolností, konfrontací s veřejností a jinejch možností. Co tě provází tím správným směrem,

kam se

dáme, kudy půjdem a kam směřujem. Ale jedno zůstává a tím je štrýt, další kolo rýmů nastává,

můžeš se

zas nasytit. Poetikou a muzikou vlastní a rodičové se furt ptaj:

"Tak

jste smutný nebo šťastný?" […] Na začátku byla dóza plná barvy, noční Prahy

story, tma,

strach a vítězství a změna larvy na motýla, co poletuje, dělá značky a šetření každý kačky, noční mise, skéro, pokuty a jiný sračky.[…]“ (Indy & Wich – Cesta štrýtu, 2002) Již samotný název písně je třeba vysvětlit, slovo štrýt je počeštěná verze anglického slova street, tedy ulice. Počáteční št- zde odpovídá němčině, která byla dříve často zdrojem přejímek (študent atd.), stejně tak se v textech často objevuje slovo štýl/o, které je utvořeno stejným způsobem. Pouliční život a popis dění v ulicích Prahy je častým námětem hiphopových textů a sami interpreti se ho aktivně účastní. Toto slovo je již v hiphopovém slangu silně zakořeněno, mimo tuto subkulturu však běžnému posluchači význam slova uniká. Stejně tomu je i u slova skéro, které označuje marihuanu. O slangový výraz se jedná i v případě slova kačky, avšak zde je význam „peníze“ všeobecně známý. Anglické slovo story, tedy příběh, je v textu použito v originálu, protože je dnes běžně užíváno v jazyce mládeže. Vulgarismus zde nalézáme pouze jeden (sračky), což je díky šíři svého významu, do kterého lze shrnout všechny negativní konotace, velmi často užívané slovo.

Dále můžeme v textu pozorovat typické hláskové a fonologické rysy obecné češtiny, tedy nahrazení samohlásky -ý variantou -ej (náhlejch, jinejch), užití -ý místo -é v koncovce (každý kačky), vynechána je část koncovky ve slovesech první osoby plurálu (půjdem, směřujem) a koncovka v plurálu adjektiv je unifikovaná na -ý (smutný, šťastný, jiný sračky). Zvláštní je použití tvaru slova rodičové, což je zřejmě zapříčiněno rytmizací - tři slabiky by byly pro udržení plynulosti textu nedostatečné. Zároveň by se zde dalo uvažovat o ironickém užití tvaru, ale jelikož rappeři obecně vlastní rodiče respektují, jedná se zřejmě jen o rytmizační prvek.

„[…] S rýmy svými nedělám si vrásky, interpunkce, pády, samohlásky, zkazky český lyrický i tak jsou hezký. Bratři městský, až do morku kostí, ze dna minulosti, úkryt přítomnosti, plnej hněvu, zlosti řevu s rukou v pěsti povstal rým.

Sem

s tim, co vim cítim, nepovim, ale zrýmuju.

Oslavuju

verš, tón je králem víš, do cíle blíž

dál

dnem kdy se probudíš a stoprocentně víš,

že

už

s

tím nejsi

pod tlakem situace, ti co přišli okupovat nás za drátem vysokýho napětí. Přicházím s klidem zas, báseň je mý zajetí, ne však prokletí,

spíš je to úleva, štěstí

přijde shora, ne zprava nebo odleva […]“ (Indy & Wich – Bratři v rýmu, 2002) V písni Bratři v rýmu popisuje Indy nejen proces tvorby svých textů, ale především fakt, že rým mnohdy spojuje interprety působící v různých hudebních žánrech. Úryvek, stejně jako celý text písně, neobsahuje žádné vulgarismy, ve spojení s hudebním podkladem působí na adresáta velmi klidně a uvolněně. Jelikož je text psán jazykovým kódem, který je srozumitelný pro všechny, není příjemce textu nijak omezen, a píseň tak může být kladně přijata i posluchači, kteří jinak hip hop nevyhledávají. Text obsahuje pouze několik rysů obecné češtiny, které jsou pro neoficiální mluvený projev charakteristické (zkazky český lyrický jsou hezký, plnej, vysoký napětí, mý zajetí), stejně jako jsou zkráceny i vokály v některých tvarech (tim, vim, cítim nepovim), což je mimo to použito i kvůli rytmizaci textu.

„[…] Jsme zevlové co furt makaj předtím komp teďka furt Akai. Sampler, wavy, efekty volt a ampér. Hej, Máňo, tak už to tam naper! Ať přijde další rapper se svou básní. Lidi jsou dobrý, zlý, ošklivý i krásný. Furt se věnujeme verbálnímu přenosu informací, škrábání PVC, LaSky ještě graffiti práci […]“ (Indy & Wich – Ještě pořád, 2001) „[…] Náš fér kvér v pouzdře od kytary jak hever zvedá zadky všem co jsou tady Jak sniper zná cíl a zevl má chill, není pade není fun, každej ví […]“ (Indy & Wich – Každej ví, 2006) Situace jazykového kódu je odlišná u písní Ještě pořád a Každej ví. Bez předchozí znalosti hiphopové terminologie a slangu není text pro adresáta srozumitelný, nebo alespoň není možná správná interpretace, protože slova nabírají v hiphopovém kontextu jiný smysl. Do kategorie (nespisovné) terminologie zde spadá několik slov (komp – počítač, dnes šíře užívaný počítačový slang, Akai, sampler, wavy, efekty – přístroje pro mixování a přehrávání hudby), jako termíny lze označit i slova graffiti a rapper, protože se úzce váží k hiphopové subkultuře. S tvorbou graffiti souvisí i použité slovní spojení škrábání PVC, což je způsob vyrábění šablon dále užívaných k nástěnným malbám. DJ Wich je zde oslovován hypokoristikem Máňo a stejně tak zařazujeme jako hypokoristikum slovo LaSky, protože zde pojmenovává známého rappera LA4. V textu se nachází několik expresivních výrazů či slovních spojení (zevl – flákač, už to tam naper – pusť ty desky, kvér - zbraň), anglických výrazů (chill – od výrazu chill out ve významu odpočinout si, uvolnit se, fun – zábava) a několik hovorových výrazů (furt, teďka,

makaj, fér, pade). Z obecné češtiny jsou zastoupeny některé rysy tvarové (dobrý, zlý, ošklivý a krásný lidi), z hláskových pak nahrazení koncovky -ý koncovkou -ej (každej).

4. 4. Prago Union „[…] Copak nevidíš že meta chatařů je maximálně četa metařů? A pak proč prej je českej rap v takovým stavu, no protože tu MC's nemaj vlastní hlavu. A ta náhradní je jenom šidítko, žádnej div, že jejich rýmy zněj jako když je píšou s T9 […]“ (Prago Union – Hip hop, 2010) „[…] Čekuj mý taktiky, nekalý praktiky a triky jak slabiky do muziky nacpat. A třeba ti pak dojde vo co jde, co jo? a co ne? a co to jé?! No přece umístit co nejvíc faktů, do co nejmíň taktů a přitom nakopat co nejvíc zadků […]“ (Prago Union – Verbální atentát, 2005) „[…] Jméno mé je doktor Slovo, kandidát vět Váš ex offo děd Vševěd. Vše co jste kdy chtěli vědět o hovně a báli jste se zeptat, tady je odpověď! […]“ (Prago Union – Kandidát vět, 2005) Texty rappera Kata, frontmana skupiny Prago Union, jsou známy množstvím slovních hříček. Všechny tři námi vybrané ukázky nějakým způsobem komentují dění na české hiphopové scéně, nebo v nich autor prezentuje přímo sebe a svou tvorbu. První ukázka s prostým názvem Hip hop popisuje současnou českou hiphopovou scénu a také fakt, že v dnešní době mnoho posluchačů anonymně hodnotí kvalitu textů v internetových diskuzích, což samo o sobě není pro hip hop nijak přínosné. Toto bezpředmětné kritizování komentuje Kato slovní hříčkou, kde přirovnává chataře (utvořeno od anglického

slova chat, zde internetová diskuze, přidáním přípony -ař) k metařům, čímž dává jasně najevo svůj názor týkající se podobných diskuzí. Slovo chat je v dnešní době obecně známé a netýká se žádné vyhraněné skupiny lidí, osoby využívající služeb internetu tento pojem obvykle dobře znají. Z angličtiny rovněž pochází termín MC, s jehož plurálovým tvarem jsme se setkali již v ukázce písně Jamese Colea. Vysvětlení potřebuje ještě termín T9, což je technologie určená pro automatické vkládání textu v mobilních telefonech. Takový software se pokouší předpovědět, jaké slovo má uživatel v úmyslu napsat a tento postup při psaní hudebních textů Kato ironicky přisuzuje i ostatním interpretům. Texty skupiny Prago Union si svou popularitu získaly právě pro bohaté slovní hříčky, stěžejní je tedy sémantika. Důraz je kladen na upoutání adresátovy pozornosti, texty si nekladou za úkol šokovat svým lexikem, jak je tomu v případě Jamese Colea. Hláskové prvky (prej, českej, žádnej, zněj, takovým, nemaj) typické pro obecnou češtinu jsou zde zastoupeny stejně hojně jako v textech jiných interpretů. Ve druhé ukázce Verbální atentát autor verbálně útočí na ostatní interprety a popisuje stěžejní prvky hiphopového textu, tedy rychlé plynutí textu, kdy se interpret pokouší vyslovit v co nejkratší době co nejvíce informací, které ovšem nesmějí ztrácet nic na své výpovědní hodnotě. Anglické slovo check (prověřit, prozkoumat) je v dnešní době často používáno, proto získalo svou českou podobu čekovat, sémantika slova se tak ale rozšířila i na prosté podívat se. V ukázce je kromě protetického -v ve slovním spojení vo co jde i několik tvarových odchylek od spisovné podoby slov, zde se jedná o unifikaci koncovek v plurálu přídavných jmen (mý taktiky, nekalý praktiky). Ve třetím úryvku z písně Kandidát vět reprezentuje Kato sám sebe slovní hříčkou jakožto doktora Slova, kandidáta vět a ex offo děda Vševěda. Stejně jako v předchozích ukázkách, i zde se jedná o formu dissingu, interpret vyzdvihuje své přednosti, ale na rozdíl od Jamese Colea se i zde spoléhá na své verbální dovednosti, nikoliv na prosté šokování. Použit je zde jediný vulgarismus, a to slovo hovno, které je navíc užito v parafrázi na názvy populárních (amerických) příruček, které se věnují různým problematikám - Vše, co jste kdy chtěli vědět o …, ale báli jste se zeptat a neuráží tím žádnou další osobu.

5. Shrnutí výsledků rozboru Z rozboru vyplývá, že způsob užívání jazyka v hiphopových textech do značné míry odpovídá jazykové situaci typické pro celé území Čech a také západní Moravy, tedy tomu, že v mluveném projevu převažuje obecná čeština. Jelikož obecná čeština není kodifikovaná, je její vývoj rychlejší a plynulejší, než je tomu u spisovné češtiny. Prvky obecné češtiny lze nalézt ve všech vybraných ukázkách (zde je nutno připomenout, že všichni interpreti pocházejí z Prahy), a právě tento a také další fakt, totiž že jsou texty navíc obohaceny o množství slangových výrazů, dodává textům určitý nádech odmítání oficiálnosti, formálnosti či konvenčnosti spojeném až s určitou provokativností. Zároveň jde o zdůrazněnou spontánnost a autentičnost vyjádření, které vystupuje jako niterný projev osobnosti. S tím se pojí i dávka stylizace, která je dána žánrovými pravidly a očekáváním posluchače. Autor dává posluchači možnost nahlédnout do jeho soukromí nejen volbou tématu písně, ale také způsobem vyjadřování, tedy volbou jazykového kódu, který je pro něj přirozený, a tudíž autentický. K jazyku postmoderních autorů, který lze vztáhnout i na autory hip hopových textů, se vyjadřuje i jeden z příspěvků ve sborníku Spisovnost a nespisovnost dnes26: „Jazyk postmoderních autorů nerespektuje žádná tabu, hranice mezi spisovností a nespisovností a mezi obecnou češtinou a slangem či argotem jsou zrušeny, básníci se zcela bez zábran pohybují celou slovní i morfologickou zásobou češtiny, běžné a časté jsou provokující vulgarismy. […] Tvorba těchto autorů někdy čtenáře odrazuje cynismem a záměrně zdůrazňovanou vulgaritou, která občas – jak se nám zdá – překračuje hranice dobrého vkusu, ale zároveň cítíme, že autoři nechtějí jen provokovat, nýbrž že se jim daří vyslovit cenné pravdy o psychice a morálce lidí a dobývat pro českou poezii nová území. […] Jazykové prvky typické pro obecnou češtinu sloužily už v první polovině minulého století jako prostředek přiblížení poezie životu obyčejných lidí, jsou signálem životní autenticity. Obecná čeština v poezii bývá ve střídě generací či proudů výrazem protestu, například proti artistnosti a exkluzivitě, dogmatismu atp. Poezie, v níž přejímá významnou funkci eufonie, dává přednost spisovnému jazyku, prvky obecné češtiny by v ní působily jako nechtěná parodie (i tady jsou však možné výjimky, zvláště v písňových textech).“ 26

RAMBOUSEK J.: Obecná čeština v české poezii In: MINÁŘOVÁ E. – ONDRÁŠKOVÁ K. (eds.): Spisovnost a nespisovnost dnes: sborník příspěvků z mezinárodní konference Spisovnost a nespisovnost v současné jazykové a literární komunikaci. Brno: Masarykova univerzita. 1996. str. 186.

K využití všech vrstev jazyka v uměleckém stylu se vyjadřuje i Marie Krčmová27: „Závěrem můžeme říci, že možnosti využití slovní zásoby národního jazyka jsou v krásné literatuře skutečně neomezené, každý z autorů může přinést nové obohacení stávajícího souboru prostředků a jejich zapojení do textu, a protože jazyk se vyvíjí, dává autorům sám jazykový materiál stále nové a nové podněty. […] Umělecká díla mohou být pouze různě modifikovaným zobrazením reálného nebo fiktivního světa, nikoli přímou výpovědí o něm, a jsou v důsledku toho i zobrazením výrazové dichotomie a vyjadřovacích dichotomií uplatňujících se ve věcné komunikaci. Proto také může umělecké dílo užívat celé šíře národního jazyka, stává se vyjádřením autorových představ o jazykové situaci a nepřímo i metajazykovou výpovědí o jazyku, který je jeho vyjadřovacím prostředkem.“ V textech je rovněž zastoupena velká míra expresivity, zejména expresivních aktualizací. Užité jazykové prostředky jsou záměrné, jsou motivovány touhou budit pozornost nebo obdiv, jsou často voleny a tvořeny s recesí a snahou o vtip. Právě touha po exkluzivitě a vyniknutí vede autory k užíváni neobvyklých slovních konstrukcí, aktualizačního charakteru vyjádření dosahují například tím, že vedle sebe spontánně staví prostředky z různých vrstev jazyka. Takto lze v textu vedle sebe nalézt slova knižní vedle vulgarismu či slangu, stejně jako slova spisovná vedle nespisovných. V daném kontextu pak nabývají i slova jinak neutrální expresivního zabarvení, vzniká tak tedy tzv. kontextová expresivita28. Takové využívání rozmanitých jazykových prostředků i vlastní tvorba prostředků nových silně podléhá individualitě autora, a proto jsou způsoby formulací mnohdy neopakovatelné a jedinečné. Jejich volba se řídí výběrem co nejnápadnějších, nejneočekávanějších, významově i formálně nejvýraznějších prostředků, ať už pocházejí z kterékoli jazykové vrstvy. Hlavním zdrojem expresivního slovníku autorů je slang, již zmíněné originality při tvoření či pouhém výběru slov autoři dosahují používáním některých přípon (-ák. -ouš atd.), dále je velmi oblíbené slangové krácení slov (komp), kvůli rýmování je někdy volba slov ovlivněna podobností nebo totožností hláskových skupin (sraček – kaček), jindy se vytváří řada jazykových variací na výchozí výraz (káry, čáry). Zajímavý náhled do českého hiphopového prostředí poskytuje film s názvem Česká RAPublika29, kde se otázce jazyka hiphopových textů věnuje prof. PhDr. Jaroslava Kvapilová Brabcová CSc., zabývající se ve výuce fonologií, fonetikou, morfologií, rétorikou, 27

ČECHOVÁ. M. a kol.: Současná stylistika. Praha: NLN. 2008. str. 328. JELÍNEK M.: Lexikologická a stylistická studie o expresivitě slova. In: Naše řeč. 1963, roč. 46, č. 2, str. 86 90. 29 Česká RAPublika (dokumentární film). Režie Pavel Abrahám. ČR. 2008. 28

sociolingvistikou a psycholingvistikou. Profesorka v dokumentu klade interpretům otázky týkající se volby slov, zaměřuje se především na vulgarismy a motivace určující jejich výběr. Od Oriona ze skupiny PSH se jí dostává jednoduché odpovědi: „Tady nejde o programový používání sprostejch slov, buď se nám to hodí do nějakýho rýmu, nebo tím zaplácneme nějakou tempo mezeru a taky takhle normálně mluvíme mezi sebou, takže ten počet sprostejch slov na text je asi adekvátní k naší mluvě.“ Zajímavé je, že James Cole, který ve svých textech užívá jednoznačně nejvíce vulgarismů, jako první odpovídá na otázku, jaký je nejvyšší útvar českého jazyka, kterým bychom měli oficiálně mluvit. „Měli bychom mluvit normalizovanou neutrální vrstvou jazyka, kterému se říká spisovný,“ v zápětí ale dodává: „Von je problém, že spisovným jazykem se nedá moc mluvit, ten se dá užívat opravdu jen v psaných projevech, v momentě, kdy člověk začne mluvit, tak v podstatě nejde udržet to, aby ty slova nebyly nějakým způsobem motivovaný, v ten moment už to není spisovné.“ Již z jeho projevu je patrné napětí mezi spisovností a nespisovností, protože se očividně snaží v souladu se školní třídou, ve které sedí, a přítomností paní profesorky mluvit spisovně, ale je to pro něj natolik nepřirozené, že, jak sám uznává, nedokáže spisovným jazykem nenuceně a plynule hovořit. Tento problém, či spíše fakt, se však týká naprosté většiny českých mluvčí. Za povšimnutí stojí jistě i kontrast mezi nespisovností a knižností či patetičností, který se v hiphopových textech objevuje. Zatímco nespisovnost je pociťována jako nezbytná složka textu, která není v kontextu nijak příznaková, výjimečné užití knižního výrazu působí velmi nápadně. Volba těchto výrazů je někdy motivována čistě z formálních důvodů, tedy potřebou zachování rytmu či rýmu, svůj účel ale mají také v sémantické stránce textů, způsobují ozvláštnění a často jsou užita v ironickém významu. Knižní výrazy jsou obecně provázeny jistou výrazovou vznešeností, ale v hiphopovém textu slouží spíše k parodizujícím či humorným cílům. Takových výrazů v kontrastu s nespisovností je užito například v písni Hlasuju proti, kde se vedle sebe vyskytují slovní spojení zneužijou svých konání, zbaběle svinstvo chrání. Slovo konání je v tomto případě užito ne kvůli parodizujícímu účinku, ale je zde podloženo tématem písně, které autoři pociťují jako vážné. Stejně tak je v písni užito slovního spojení pokořit přírodu, které možná vyznívá pateticky, ale nemá za úkol nijak zlehčovat danou situaci. V další ukázce písně Moje řeč se objevuje slovo pluje, ale je užito rovněž kvůli tématu písně, jímž je samotný jazyk hip hopu. Jako o ironickém lze uvažovat o užití slova rodičové v písni Cesta štrýtu, ale jak již bylo řečeno v samotném rozboru, je to spíše nepravděpodobné.

Knižnost v kontrastu s nespisovností a neobvyklé slovní obraty jsou nejtypičtější pro poslední vybranou skupinu - Prago Union. Zde ponecháme stranou samotnou nespisovnost, kterou jsme se zabývali v jednotlivých rozborech, zaměříme se jen na několik jazykových zajímavostí, které nejsou pro žánr hip hopu obvyklé, a stojí proto alespoň za krátké povšimnutí. V jejich textech nalezneme i takové prvky, jako jsou přechodníky, ovšem v nekorektním tvaru, (A tak vyrazivši ven hned před domem srazil jsem se s Godotem, ať si počká, čert ho vem) či dokonce onikání (Cestou tramvají ranní úplně cizí paní křičela na mě, že ty mladý nemaj vychování, čumim na ní, milostpaní, poslouchají, že zrovna oni tolik žvaní). Tyto archaické tvary se nejčastěji vyskytují v historické či umělecké literatuře, pro jazyk hip hopu jsou velmi netypické, a proto činí takový text originálním a poutavým. Mimo charakteristické prvky anglicismů se v textech této skupiny setkáváme i s francouzštinou, která není pro hiphopovou subkulturu natolik srozumitelná, jako je tomu v případě anglického jazyka (Zažít déjà vu při entrée v negližé na bon foie musí samo o sobě být faux pas, a teď si představte to mon dieu, když váš osobní attaché zakopne o relé a přišlápne vám boa, merde!). V následujícím verši nalézáme jazykovou hříčku spojenou s neutralizací znělosti (radši to neřeš, uříz by sis ostudu), kde je podstatný rozdíl mezi slovy neřeš/neřež. Hra se slovy je patrná i v následujícím úryvku, kde je rytmiky textu dosaženo užitím několika jednoslabičných slov, která často navíc neobsahují žádnou samohlásku:

„Co klub, to o chlup víc po krk mám brk a drinků, ze kterejch jsem usrk sotva čtvrt. Citrón už se dávno scvrk a já tu ztvrd. Čas dal se na úprk, ale já zaškobrt, sotva jsem se vrt. Ještě bych klíďo píďo blb, ale nikde ani frk a pytlík už ani ťuk.

Všechno fuč,

aniž bych mrk, dnešek se zmrd divně zvrt a já nevrátil bych se hrd, aniž bych si škrt. No a tak tu čekám, až zhasne krb.“ Pro hiphopový text je, stejně jako pro jiný text doprovázený hudbou, důležité spojení textu s hudebním podkladem. Právě až kombinací těchto dvou různých kódů se stává

hiphopový text úplným, bez hudby se může zdát samotný text často fádní, v hip hopu je rytmika a frázování mnohem důležitější složkou, než je tomu v jiných hudebních žánrech. Otázkou je, jaký je obecně poměr důležitosti zastoupení hudby a textu, tedy zda je text vždy důležitější než hudba, nebo jsou role vyvážené, nebo je tomu zcela naopak. Dle našeho názoru jsou text i hudba na jedné rovině a teprve jejich kombinací vzniká ucelený prvek, který lze zcela jasně interpretovat. Jelikož texty (alespoň ne celé) nejsou zpívány, chybí v přednesu klasická melodická linka. Texty jsou více svázány počtem dob (většinou čtyřčtvrťovým taktem), interpret si sám určuje, jak tento rytmus naplní, což později definuje jeho vlastní flow, o které jsme se zmiňovali v kapitole věnující se jednotlivým složkám hip hopu. Krčmová30 se o spojení hudby a textu alespoň okrajově zmiňuje takto: „Literární komunikace se neomezuje na pouhou jazykovou složku, k vytvoření estetické informace lze použít i kombinace různých kódů. Zajímavé je spojení uměleckého slova a hudby: pro českou kulturu specifický žánr melodramatu je recitací na speciálně složenou hudbu, báseň může být zhudebněna nebo rapována, naopak původně písňový text vychází jako součást knihy atd., u kvalitních folkových písní jsou obě složky stejně významné.“

Závěr Hip hop do českého kulturního prostředí pronikl již v polovině 90. let, dodnes se u nás však nesetkal se zvýšeným zájmem z řad lingvistů. Naše práce si klade za cíl alespoň upozornit na tento fakt a podnítit tak akademickou obec k vývoji činnosti v tomto směru. Úloha hip hopu v subkultuře mládeže je v současné době nepochybná, promítá se nejen do kulturního a sociálního chování, ale také do podoby užívání jazyka vyznavačů tohoto žánru. V rozborech jednotlivých textů jsme se pokusili nalézt typické jazykové rysy, které jsou pro hip hop a jeho přívržence charakteristické. Základním prvkem, který lze nalézt v textech všech interpretů, je obecná čeština. Autoři hiphopových textů se nesnaží o psaní vysoké poezie, ale snaží se zachytit „jazyk ulice“, tedy autentickou podobu jazyka, kterým mezi sebou mluví zejména dnešní mládež. Kromě obecné češtiny se tak v jejich textech 30

ČECHOVÁ. M. a kol.: Současná stylistika. Praha: NLN. 2008. str. 302.

objevují mimo jiné i anglicismy, které jsou v hiphopové subkultuře a mezi mládeží obecně populární, stejně tak jako vulgarismy. Vulgarismy nejsou vždy užívány jen pro svůj lexikální význam a s ním spojenou jistou míru expresivity, často jsou užity pouze jako expletiva a nejsou určeny žádnému adresátovi. Užívání vulgarismů je tedy motivováno několika faktory. Jedním z nich je zachování rýmu, dalším je prosté vyplnění mezery v plynutí textu, jde tedy o udržení rytmiky, která je nepostradatelnou součástí hiphopového textu. Nadužívání vulgárních slov je charakteristické pro dissing, jehož cílem je poukázání na protivníkovy nedostatky a naopak vyzdvižení vlastních jazykových či jiných dovedností. Expresivita je charakteristickou vlastností hiphopového textu a vulgarismy spolu s pejorativy jsou její neodmyslitelnou součástí. Nepostradatelnou složkou hiphopových textů je rovněž terminologie, která je z velké části převzata z anglického jazyka, z části jsou to slova českého původu, která jsou pouze zasazena do jiného kontextu. K terminologii se úzce váže také slang, který si hiphopová subkultura vytvořila, a který je pro běžného posluchače bez znalosti kontextu často nesrozumitelný. Pro hiphopovou subkulturu je obecně typické nadužívání anglicismů a kalků z angličtiny, což lze zdůvodnit právě onou specifickou terminologií (flow, old school, beat), slangem (haters, homies, neighborhood), ale také současnou mluvou mládeže (cool, peace, shit). S užitým lexikem souvisí i celková tematika textů, která se mimo jiné často váže k životu ve městě, alkoholu, drogám, marihuaně, nočnímu životu, tvorbě graffiti, ale i vzpomínkám nebo lásce. Zvláštním rysem hiphopových textů je kontrast mezi nespisovností, která je v daném kontextu pociťována jako bezpříznaková, a knižností či patetičností, které naopak v textu působí velmi příznakově, někdy jsou podloženy tématem, ale často působí spíše parodizujícím či ironickým dojmem. Jako zajímavost a zároveň důkaz často zpochybňované bohatosti slovní zásoby některých interpretů jsme uvedli i několik příkladů užití archaismů (přechodník, onikání) nebo důvtipných slovních hříček, které díky výskytu v takto atypickém prostředí působí v textu jakožto prvky ozvláštnění. Samotný pojem příznakovosti je v případě lexika hiphopových textů složitý, jelikož příznakově působí pouze na posluchače neznalého kontext, ale pro vyznavače hudebního či dokonce životního stylu hip hop je přítomná terminologie i slang běžnou součástí textu stejně jako běžné každodenní komunikace. Takto se původně aktualizovaný prostředek, sloužící k

ozvláštnění projevu, stálým opakováním automatizuje a ztrácí tak svou příznakovost či nápadnost. Úloha textu a hudebního podkladu se může zdát nestejná, dle našeho názoru je však vyrovnaná. Teprve kombinace dvou různých kódů, tedy textového a hudebního, tvoří celek, který lze jasně interpretovat. Právě rytmika a frázování, podpořené hudbou a neúprosným čtyřčtvrťovým taktem, jsou tím, co dává hip hopu jeho nezaměnitelnou podobu.

Bibliografie ČECHOVÁ. M. a kol.: Současná stylistika. Praha: NLN. 2008. ČECHOVÁ M.: Příznakovost systémová a situačně – kontextová. Naše řeč, 2005, roč. 88, č. 1, str. 9 – 15. ČERMÁK, F. Lexikon a sémantika. Praha: NLN. 2010. HEŘMÁNEK, Z.: Hip-hop – Prkenice, ulice, police – jak se to rýmuje. In: Beaty, bigbeaty, breakbeaty. Praha: Maťa a DharmaGaia. 1998. HUBÁČEK J.: Výběrový slovník českých slangů. Ostrava: FF Ostravské univerzity. 2003. HUGO J. a kol.: Slovník nespisovné češtiny. Argot, slangy a obecná mluva od nejstarších dob po současnost. Praha: Maxdorf. 2006. JELÍNEK M.: Lexikologická a stylistická studie o expresivitě slova. In: Naše řeč. 1963, roč. 46, č. 2, str. 86 - 90. KARLÍK P. – NEKULA M. – PLESKALOVÁ J.: Encyklopedický slovník češtiny. Praha: NLN. 2002.

KRČMOVÁ M.: Stratifikace současné češtiny. Dostupné z: www.phil.muni.cz/linguistica/art/krcmova/krc-012.pdf KUHN, T.: Stručné dějiny populární hudby pro studenty a učitele hudební výchovy. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni. 2011. MINÁŘOVÁ E. – ONDRÁŠKOVÁ K. (eds.): Spisovnost a nespisovnost dnes: sborník příspěvků z mezinárodní konference Spisovnost a nespisovnost v současné jazykové a literární komunikaci. Brno: Masarykova univerzita. 1996. POLEDŇÁK, I.: Úvod do problematiky hudby jazzového okruhu. Olomouc: Univerzita Palackého. 2000. PROŠEK M.: Odkud přišlo hafo? In: Naše řeč. 2004, roč. 87, č. 5, str. 270. SEGI S.: Peneřina, těžká dřina. Poetika hlavního proudu českého hiphopového textu. Praha. 2011. 85 s. Diplomová práce. Filozofická fakulta, Univerzita Karlova. SMOLÍK, J.: Subkultury mládeže. Praha: Grada publishing a. s. 2010. SGALL P.: Obecná čeština. Dostupné z: www.phil.muni.cz/linguistica/art/sgall/sga-001.pdf TRÁVNÍČEK, J.: O českém folku a písničkářích. In: Česká literatura. Časopis pro literární vědu AV ČR, 2003, roč. 51, č. 6. str. 768 – 775. VESELÝ, K.: Hudba ohně: Radikální černá hudba od jazzu po hip hop a dále. Praha: Bigg Boss. 2010. Kolektiv autorů: Všeobecná encyklopedie Universum. 3. díl (F-H). Praha: Odeon. 2000. Česká RAPublika (dokumentární film). Režie Pavel Abrahám. ČR. 2008.