FILOZOFICKÁ FAKULTA UNIVERZITY KARLOVY ÚSTAV TRANSLATOLOGIE
KLAUDIA SAUEROVÁ
RAYMOND QUENEAU A JEHO ROMÁN MODRÉ KVĚTY PROBLEMATIKA PŘEKLADU JEDNÉ LINIE FRANCOUZSKÉ EXPERIMENTÁLNÍ PRÓZY
MAGISTERSKÁ DIPLOMNÍ PRÁCE
VEDOUCÍ DIPLOMNÍ PRÁCE: PHDR. ŠÁRKA BELISOV Á PRAHA 2007
*2551139973* Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze
Čestně prohlašuji, že jsem diplomový úkol vypracovala samostatně a že jsem uvedla veškerou
použitou literaturu.
V Praze dne 5. 5. 2007
~~ C-1 /;í!aual. ...............~ ...... ~~···········~·
Poděkování
Děkuji doktorce Šárce Belisové za trpělivost, podporu a podnětné a cenné rady.
Dále a
děkuji
panu Olivieru Pihanovi za jazykové korektury francouzského resumé
slečně Martě
Mlejnkové za
překlad
resumé do
angličtiny.
Obsah 1. úvod .............................................................................................................................................. 3 2. Raymond Queneau a kontext jeho tvorby ..................................................................... 4 2.1. Život Raymonda Queneaua ............................................................................................ 4 2.2. Skupina OuLiPo ................................................................................................................. 9 2.3. Románová tvorba Raymonda Queneaua ................................................................. .12 2.4. Recepce Queneauových 3. Modré 3.1.
květy
Děj
v
románů
překladu Jiřího
románu Modré
v
českém prostředí.. .......................................... l7
Pelána ......................................................................... 18
květy .............................................................................................. 18
3.2. Struktura románu ............................................................................................................. 19 3.2.1. Princip snu ................................................................................................................ l9 3.2.2. Detektivka ................................................................................................................. 19 3 .2.3. Matematická struktura ........................................................................................... 20 3.2.4. Postavy ....................................................................................................................... 23 3.3. Charakteristika jazyka originálu ................................................................................ 29 3 .4.
Překlad
jazykových
hříček ........................................................................................... 32
3.4.1.
Hříčky
založené na kulturním kontextu-
překlad
je velmi
3.4.2.
Hříčky
založené na kulturním kontextu-
překlad
je volný ...................... .36
3 .4.3.
Hříčky
založené na zvukové
podobě
-
překlad
těsný ........... 33
volný, ale vycházející ze
stejného základu .................................................................................................................. 3 7 3 .4.4.
Hříčky
založené na zvukové
podobě
-
překlad
se zcela liší od
výchozího textu ................................................................................................................... 38 3.4.5.
Hříčky
založené na
kolokabilitě
slov .............................................................. .40
3.5.
Překlad neologismů ........................................................................................................ 42
3.6.
Překlad
parodií cizích
3. 7.
Překlad
specifického
3.8.
Překlad frazeologismů ................................................................................................... 51
jazyků ..................................................................................... .45
přepisu
mluveného jazyka .................................................. .4 7
3.9. Historické a kulturní souvislosti-
překlad
reálií.. ............................................... 53
3.9.1. Historie ...................................................................................................................... 53 3.9.2. Literatura ................................................................................................................... 56 3.1 O. Analýza
překladu většího
4. Zazi v metru v
textového úseku ........................................................... 5 8
překladu Zdeňka Přibyla ..................................................................... 73
4.1. Fonetizovaný pravopis a hovorový jazyk ................................................................. 74 4.2. Vulgarismy ........................................................................................................................ 78 4.3. Odchylky od výchozího textu ...................................................................................... 79 4.4. Výpustky ............................................................................................................................ 82 4.5. Vliv francouzského jazyka na 5.
český ......................................................................... 83
Závěr ........................................................................................................................................... 85
České resumé ................................................................................................................................ 87
Resumé en
fran~ais .................................................................................................................... 88
Sum ma ry ........................................................................................................................................ 8 9
6. Bibliografie .............................................................................................................................. 90 _, '
1. Úvod Raymond Queneau je autor, jehož experimentální romány spadají do linie francouzské literatury, která se snaží vnést do řeči
svou
a hovorového stylu. Postupy, které Raymond Queneau šíří
a invencí. Práce se
a ukazuje možnosti Za byl do
stěžejní
Právě
zaměřuje
pouze jedou,
překladatelského květů
využív~sou
do
češtiny.
květy,
bohužel srovnávat s
se
frazeologismů,
některé
parodií cizích
záznamu mluvené
řeči,
na
jiných
překladatelů.
překladu Zdeňka Přibyla.
shodné jazykové postupy, které jsou
náročné. Při
zaměřujeme
řešením
který
česky
Pelánem. Vzhledem k tomu, že román byl
nemůžeme
hlediska
zajímavé
aspekty Queneauovy poetiky
proto se podíváme i na román Zazi v metru v
Modrých
jazyka prvky mluvené
dílo Raymonda Queneaua je považován román Modré
V obou románech se objevují
a
některé
na
češtiny při převodu těchto jevů
češtiny přeložen Jiřím
přeložen
z
uměleckého
analýze excerpovaného materiálu z textu
překlad
jazyků
slovních
hříček, neologismů
a specifického fonetizovaného
způsobu
které jsou typické pro styl Queneauových próz.
Na materiálu excerpovaném z textu Zazi v metru analyzujeme
opět především
fonetizovaný pravopis využitý pro napodobení mluvené francouzštiny a dále
J:\překlad vulgarismů. ·
V krátkosti se seznámíme s celým Queneauovým dílem a prozaických
děl
do
češtiny.
Zejména na
základě
překlady
jeho
teoretických prací J. Y. Pouillouxe
(1991), P. Petieta (2000) aR. Lancray-Javala (1999) a
zdrojů
získaných
('~·----
na internetových stránkách románu Modré
květy
věnovaných
Raymondu Queneauovi popíšeme strukturu
a jeho jazykovou stránku.
3
2. Raymond Queneau a kontext jeho tvorby 2.1. Život Raymonda Queneaua Raymond Queneau se narodil 21. února 1903 ve francouzském městě
Le Havre jako jediný syn
obchodníků
Queneaua a Joséphine Mignotové. Již
přístavním
s galanterním zbožím Augusta
během
studií na lyceu se zajímá o jazyky,
historii i matematiku. Často chodí s otcem do kina a hltavě čte. Četba bude ostatně jednou z jeho celoživotních zálib. V roce 1920 se po Sorbonně
maturitě
později přidává ještě
na filozofii a 1iteraturu. O dva roky
pařížské
zapisuje na
studium
matematiky. Od roku 1923 trpí astmatem. Strach ze smrti udušením je jedním z
motivů,
symbol
které se v
přítomnosti
různých
autora v textu.
Od roku 1924 se píše automatické pokračovat
variacích budou objevovat v jeho románech jako
přidává
básně
skupině
k surrealistické
a zaznamenává si své sny (v
vedené André Bretonem,
těchto
záznamech bude
i po rozchodu se surrealisty).
V letech 1925 a 1926 absolvuje v Maroku vojenskou službu. Po návratu do Francie je krátce
zaměstnán
úředník
jako bankovní
v Comptoir National
d'Escompte a obnovuje styky se surrealisty, zejména se sbližuje s Jacquesem Prévertem, Marcelem Duhamelem a Yvesem Tanguym. Skupina je pro Queneaua
vytrženít1(osamění,
tohoto hnutí. "Surrealismus
mě
daleko
méně jej
surrealistů
uchvacují literární aspekty
nezajímal z literárního hlediska, ale jako
života. Byla to totální vzpoura. V té
době
jsem
,;
ještě nechtěl
způsob
být spisovatelem.
Surrealismus mi byl vším." 1 Se surrealisty
přesto
sdílel i
některé
literární záliby, jako radost ze slovních
hříček, smysl pro (někdy i černý) humor a zobrazování každodenní reality v mnoha
stylech,
měli společný
kdy vedle sebe
stavěli
i provokativní slova z
způsob
různých
tvorby nových slovních spojení,
stylových
rejstříků,
z
různých
oblastí
života, neobvyklou metaforiku. Ale Queneaua nenadchlo automatické psaní, náhoda jako literární princip byla pro
1
něj
nezajímavá.
Citováno podle Pelán 2003, s. 312.
4
Z
"Rychle se Bretonoví v zdáli I. Intelektuální terorismus mu byl pramálo příjemný
a nebyl schopen akceptovat vynášení spontaneity a práce
Queneau je úzce svázaný s Rozumem, Metodou a
Věděním. "
podvědomí.
2
V roce 1928 se Queneau žení s Janine Cahnovou, sestrou tehdejší Bretonovy ženy.
~o rozvodu se Simone1'Breton' nakázal celé surrealistické skupině,
aby se s ní dále nestýkalja Queneau se odmítl tomuto pokynu
podřídit.
X Po
anketě
;(
o vztahu surrealismu a ré'~oluce, která byla záminkou pro čistku uvnitř celého hnutí, byli o dej i ti například Artaud, Masson nebo Desnos 1 a Queneau, který nesouhlasí ani s tímto jednáním, opouští skupinu také. 3 V roce 1930
~. /
A
,r.-."/"·, __ ,,/-,
začíná
pracovat v Národní
'
knihovně p~ I' '
materiálu pro
~
Encyklopedii neexaktních věd. Antologie "literárních šílenců" 4 měla být sbírkou dokonale zapomenutých autorů, jejichž knihy "nesly stopy duševní abnormity". 5 Spis o sedmi stech stranách ovšem později
žádný nakladatel vydat a Queneau
tento materiál "recykloval" 6 do románu Děti Bahna. V roce 1931
přivydělává články
si
nechtěl
do komunistické revue La Critique sociale redigované
Borisem Souvarinem. Od roku 1932 je
ovlivněn
navštěvuje přednášky
o filosofii Alexandra Kojeva. Zejména
setkáním s Hegelovou myšlenkou mudrce, který na konci
dějin
vstupuje
do "neděle života" a dochází naprostého sebeuspokojení a sebeuvědomění. Později se tato filozofie objeví
například
v románu
Můj přítel
Pierrot nebo
Koření
života. 7
2
"Mais il s'éloigna rapidement de Breton car, par-dela son peu de gout pour Je terrorisme intellectuel, il ne pouvait accepter Ia glorification de Ia spontanéité et du travail de l'inconscient. Queneau est attaché a Ia Raison, a Ia Méthode, au Savoir." Bancquart, Cahné 1992, s. 319.
3 Pelán uvádí jako datum odchodu ze surrealistické skupiny rok 1931 (Pelán 2003, s. 313), jiné prameny uvádějí již rok 1929 (např. Fryčer 2002 nebo Fischer 1979). 4
Des fous littéraires.
5
Pelán 2003, s. 313.
6
Výraz "literární recyklace" používá Patrik 2002).
Ouředník
v doslovu k románu
Děti
bahna
(Ouředník 7
Francouzský titul Dimanche de Ia vie
přímo
odkazuje k Hegelovu pojmu
"neděle
života".
5
V témže roce podniká zásadní cestu do Řeck:;J<de během několika měsíců (od
července
Román je
do listopadu) píše
příznivě přijat
V roce 1934
značnou část
své románové prvotiny Svízel. 8
kritikou a Queneau za
s7n~)_~dil
jediný
Queneauův
něj
získává cenu Deux-Magots.
syn Jean-Marie.
~ovněž
vychází
9
d,alší román Kamenná tvář a Queneau překládá z angličtiny pod jménem Jean Raymond. V roce 1936 vydává román Poslední dny, 10 píše sloupky o Paříži Znáte Paříž 11 do deníku /'ln trans igeant, se
stěhuje
i s rodinou do J~t(
pokračuje
v
překladech
z
angličtiny
a
definitivně
Paříže.
V roce 193 ?,vychází 9dile, 12 ve které se satiricky vyrovnává se svou !
i
"surrealistickou minulosti", a básnická sbírka Dub a pes. 13 Rok nato publikuje svou románovou recyklaci nevydané Encyklopedie neexaktních
věd Děti
bahna 14
a stává se lektorem pro anglickou literaturu v nakladatelství Gallimard. V roce 1939, ještě před mobilizací, vydává další prózu Tuhá zima, 15 rok nato je demobilizován a s rodinou se uchyluje do Saint-Léonard-de-Noblat k Lascaux. V roce 1941 vydává Zmatené
časy 16
a stává se generálním
malíři
Elie
sekretářem
u Gallimarda.
Titul románu Chiendent označuje rostlinu "pýr" a přeneseně "nepříjemnosti, potíže". Titul byl do češtiny překládán mnoha způsoby ještě před tím, než se českému čtenáři dostal do ruky samotný román. V Dějinách francouzské literatury (Fischer 1979) je této román uváděn pod názvem Hlavolam, Pelán ještě ve své studii (Pelán 2000) používá název Zemědým. Překladové řešení Svízel, které se objevilo už v předmluvě Jiřího Pechara k próze Krutá zima (Pechar 1980), zřejmě nejlépe vystihuje obě složky významu, jak význam přímý z oblasti botanické, tak význam přenesený. Francouzský titul (který můžeme doslovně přeložit jako "psí zub") v sobě navíc skrývá jeden z Queneauových převleků, ve kterých vstupuje do svých děl. Jak podotýká Pelán (2000), Queneau slovo chien- pes totiž "delikátní etymologií" spojoval se svým rodovým jménem. 8
Gueule de Pierre, název je dvojsmyslný, může být přeložen jako Kamenná, ale i Petrova tvář. Česky společně s Les Temps melés pod názvem Svatý Bim bas 1967. r . ·,, .. ,
9
-F
česky
_,
. . ,-..
10
Les Derniers jours,
11
Connaisez-vous Paris?
12
Odile,
13
Chene et chien,
14
Les Enfants du limon,
česky
15
Une rude hiver,
česky
1980.
16
Les Temps melés, česky společně s Gueule de Pierre pod názvem Svatý Bimbas 1967.
česky
dosud nevyšlo.
1993. česky
dosud nevyšlo. 2002.
6
V roce 1942 1 vychází próza Můj přítel Pierrot 17 a následujícího roku básnická sbírka Ziauxové, 18 v roce 1944 vydává Queneau Daleko od Rueil, 19 je členem Comité national des écrivains a publikuje v revue odporu proti
německé
okupaci
Front national. V roce 1946 vydává Osudovou chvíli, 20 roku 1947 Stylistická cvičení 21 a pod pseudonymem Sally Mara prózu Na ženský je
člověk
krátkej. 22 O rok
později
.!-·
vstupuje do Francouzské matematické společnosti. 23 V roce 1950~vychází sbírka poezie Malá přenosná kosmogonie 24 a soubor esejí Čárky, číslice a písmena. 25
v
....;--..--
roce 1951 je jmenován
členem
Goncourtovy akademie, rok natoJvychází
Koření
života 26 a sbírka Když si představíš. 27 V roce 1952 vstupuje do Kolegia patafyziky založeného koncem 19. století Alfredem Jarrym. Od roku 1954 je hlavním redaktorem gallimardovské Encyklopedie Plejády. Díky této
činnosti
se seznamuje s mnohými matematiky, fyziky, biology,
ale i lingvisty a geografy. Dokonale tak využívá o encyklopedické znalosti i o (mnohdy nerealizovaným), Je
členem
přírodní vědy.
písňové
texty a
festiv,alové komise v Cannes a I
,
'
~
svůj
celoživotní zájem
Dále píše
různé scénáře
články namířené
překládá
proti
k
filmům
cenzuře.
dialogy pro francouzskou verzi
/'
/
Fe ll in i ho fi Imu S i In i c e 2 8 •
'"'
V roce 1959 vychází Zazi v metru, 29 první Queneauův~skutečn~; čtenářsky úspěšný román, který byl i zfilmován. 30 V následujícím roce zakládá spolu
s matematikem Fran9oisem Le Lionaisem OuLiPo - Ouvroir de Ia Littérature 17
Česky 1965.
18
Les Ziaux,
19
Loin de Rueil,
20
Instant fata!,
21
Exercises de style,
česky
dosud nevyšlo.
česky
česky
dosud nevyšlo.
dosud nevyšlo.
česky 1985.
·/
1
On est toujours trop bon avec les femmes, česky 2001. Později francouzsky vydáno i s Deníkem Saiiy Marové (Journal intime de Sally Mara, 1950) jako Sebrané spisy Sally Marové (Les oeuvres completes de Sally Mara). 22
23
Société mathématique de France.
Petite cosmogonie portative, Fryčer (2002) uvádí Malá příruční kosmogonie, česky dosud nevyšlo. 24
25
Biitons, chiffres et Iettres, česky
česky
vyšly ukázky in
26
Dimanche de Ia vie,
27
Si tu ťimagines, česky dosud nevyšlo. Si tu kterou zpívala Juliette Gréco.
Konůpek
1966.
1972. ťimagines
je
rovněž
titul
nejslavnější
Queneauovy
písně, 28 29
La Strada, 1954. Zazie dans Je métro, česky 1969.
7
Potentielle (Dílna potenciální literatury) jako literární sekci Kolegia patafyziky. V roce 1961 vydává pozoruhodnou "sbírku" poezie Sto deseti
sonetů,
jejichž jednotlivé verše lze
libovolně
bilionů
básní, 31 soubor
kombinovat a vzniká tak
ohromující množství 10 14 básní. Jde o jakousi kombinatorickou hru, která odráží Queneauovu zálibu v matematickém
řádu
importovaném do literatury.
V roce 1965 vychází román Modré květy 32 a sbírka Pes s mandolíno~, V roce
X
,....----
následujícím vychází sbírka básní Modelová historie, 34 o rok (i'
.
\ . '
.
později
další sbírka
Flák,~t s~ po ulicích 35 následovaná v roce 1968 básněmi Toulat se krajem 36 a roku ' \ 1969
I
.
třetí
sbírkou z tohoto cyklu Prorážet vlny. 37 Mezitím v roce 1968 vychází
román s názvem
Ikarův
let. 38
Vroce 1972 umírá jeho 1973 vychází soubod0{ánků cé;;; do Řecka, 39 v roce
V roce 1970 Queneau opouští Goncourtovy akademii. žena Janine.
Ještě
v roce
'/
1975 básnická sbírka Elementární morálka. 40 25.
října
1976 Raymond Queneau umírá.
Jo Film byl uveden do kin v roce 1960. Režie Luis Maile. V roli strýce Gabriela Philippe Noiret, v roli Zazi Cathérine Demongeot.
Jl
J
2
JJ
J
4
Cent mille milliards de poemes, Les fleurs bleues, Chien
a Ia
česky
česky
Js
Courir les rues,
Jó
Battre Ia campagne,
J
7
česky
Une histoire modele,
Fendre les flots,
dosud nevyšlo.
dosud nevyšlo.
dosud nevyšlo.
česky
česky
dosud nevyšlo.
1992.
česky
mandoline,
česky
dosud nevyšlo.
dosud nevyšlo.
Js Vol d'Icare. Název je dvojsmyslný, vol znít i Ukradený Ikaros.
může
39
Voyage en Grece, česky dosud nevyšlo.
40
Morale élementaire, česky dosud nevyšlo.
znamenat jak let, tak loupež, název by tedy mohl
8
2.2. Skupina OuliPo OuLiPo, tedy Ouvroir de la Littérature Potentielle (Dílna potenciální literatury), vzniká v roce 1960 jako
součást
Kolegia patafyziky. Hlavním
zakladatelem je Fran<;ois Le L ionnais ( 1901-1983 ), matematik, vzděláním
inženýr chemie, vášnivý a
tzv. "dílen" (ouvroirs), kde se
ur~tý
skvělý hráč
problém (X)
původním
šachu. Zakládá řeší
několik
jako potenciální a tvorba
(literární, hudební, výtvarná, za X lze dosazovat libovolně) probíhá s určením // určitých překážek
(contraintes). Tato
zastřešující
(1
L
organizace nese název Ou-X-Po.
S Queneauem pak Le Lionnais zakládá literární sekci- OuLiPo. Jedná se o skupinu spisovatelů, logiků, matematiků předem
dané
překážky
a
informatiků, kteří
se domnívají, že
(contraintes) jsou zdrojem literární inspirace. Tak jako
v poezii existují ustálené formy
(například
sonet), které "omezují" formální
stránku tvorby, tak i próza a veškerá literatura je ovládána omezeními. Cílem OuLiPa je hledat a vymýšlet nové tvořit
zmiňované
jak poezii;tak prózu. Sami
členové
nějakými
překážky
formálními
a na jejich
základě
se definovali jako "krysy, které si samy
budují labyrint, ze kterého mají najít cestu." 41 Literární překážky se tak stávají předmětem "seriózního studia"
42
a systematických experimentů, které měly rozrušit
ustálený kánon již přijatých forem. 43
41
"des rats qui construisent eux-memes Je labyrinthe dont ils se proposent de sortir".
uvozovek je především to, že celé Kolegium patafyziky bylo založeno na parodování seriózního přístupu k vědě. Tento fakt ovšem nic nemění na tom, že OuLiPovci byli skutečně vynikajícími spisovateli a namnoze i slavnými vědc~ jen zaměnili přístup k vědě jako k něčemu vážnému a nedotknutelnému za postoj v-í-c.e--h+a-vý. / r · . ): ,'
42
Důvodem
příliš
"Toute oeuvre littéraire se construit a partit ďune inspiration (c'est du moins ce que son auteur laisse entendre) qui est tenue a s'accommoder tant bien que mal ďune série de contraintes et de procédures qui rentrent les unes dans les autres comme des poupées russes. Contraintes du vocabulaire et de Ia grammaire, contraintes de Ia versification générale, contraintes des formes fixes (comme dans Je cas du rondeau et du sonnet), etc. Doit-on s'en tenir aux recettes connues et refuser obstinément ďimaginer de nouvelles formules ? Les partisans de l'immobilisme n'hésitent pas a répondre par l'affirmative. Leur conviction ne s'appuie pas tant sur une réflexion raisonnée que sur Ia force de l'habitude et sur l'impressionnante série de chefs-ďoeuvre (et aussi, hélas, ďoeuvres moins chefs) qui ont été obtenus dans les formes et selon les regles actuelles. Ainsi devaient argumenter les adversaires de l'invention du langage, sensibles qu'ils étaient a Ia beauté des cris, a l'expressivité des soupirs et aux regards en coulisses (et il n'est pas demandé ici aux amoureux ďy renoncer). L'humanité doit-elle se reposer et se contenter, sur des pensers nouveaux de faire des vers antiques ? Nous ne Je croyons pas. Ce que certains écrivains ont introduit dans !eur maniere, avec talent (voire avec génie) mais les uns occasionnellement (forgeages de mots nouveaux), ďautres avec prédilection (contrerimes), ďautres avec insistance mais dans une seule direction (lettrisme), I'Ouvroir de Littérature Potentielle (OuLiPo) entend Je faire systématiquement et scientifiquement, et au besoin et recourant aux bons offices des machines a traiter l'information." Le Lionnais 1962.
43
9
'I
Jednou z typických OuLiPovských
překážek
je lipogram. Principem tohoto
pravidla je vynechání jednoho z písmen abecedy v celém textu. dílem
vytvořeným
podle této
Román neobsahuje na je
třech
nejfrekventovanější
překážky
44 je román Georgese Pereca , Zmizení. V' , ,
stech stran jediné písmeno E, které
francouzskou hláskou (zhruba 17 % všech liter v
francouzském textu je písmeno E a vyskytuje se Mistrovství tohoto románu ovšem vynechat členy
například
rodu ženského!), ale i ve
V okamžiku, kdy je
odstraněna,
nespočívá
vlastně
některá
téměř
způsobu,
v 90 % francouzských slov).
mužského rodu nebo
neurčité
jakým zapojil formální prvek i do složky příběhem
detektivním
běžném
jen ve formální stránce (autor musel
určité členy
všechny neelidované
syžetové. Román je
Nejznámějším
z postav zjistí'co
o záhadném zmizení.
vlastně
rovněž
zmizelo,
se ztrácí,
aby nebylo odhaleno tajemství. Podobným experimentem je próza správněji
"Revenentes (podle V. Jamka "doslova Navrátilky, ale
nejspíš Veverke
nebo Děveženke", 1972), v níž je naopak E jedinou používanou samohláskou" , 45 která
stejně
jako Zmizení nebyla do
češtiny přeložena.
Georges Perec je českým čtenářům znám jako autor románu Život návod
k použití, 46 ve kterém je
příběh vtěsnán
do jednoho domu a vypravěč předkládá
kratičké střípky událostí ze života jednotlivých obyvatel. Čtenář musí souvislosti
jednotlivých kapitol poskládat sám,
podobně
jako skládanku puzzle.
Dalším Perecovým pozoruhodným románem (nebo novelou), se kterým se mohli seznámit i čeští čtenáři, je W, aneb vzpomínka z dětství. 47 V kompozičně složité próze se prol ínaj í
dvě
syžetové linie. V jedné
autobiografií odhalující zvláštní z
dětství.
popisuje
přiznání,
V jednotlivých kapitolách pak několik
že
vrstvě
vypravěč
jde o velmi specifickou
nemá žádnou vzpomínku
nesmírně detailně,
s precizností
sběratele
málo fotografií svého otce a matky, poslední okamžik, I
kdy se se svou matkou
loučil
ještě před
válkou a matka byla pro židovský
II.
světovou
do transportu. Sumarizačním,
Těsně předtím
na
nádra~;V
se jí ovšem
odcizeným, odtažitým
citového zaujetí a chybějící dětské
"nepříběhovým"
a život u podařilo
způsobem
stylem
příbuzných. Perecův původ
otec
zemřel
odeslána
svého syna poslat na venkov.
·"' ť
s naprostou absencí jakéhokoli
vyprávění,
jako by se snažil nahradit
'f
zážitky. V druhé linii, psané vysokým literárním stylem
44
La Disparition. Paris : Editions Denoěl 1969. Česky dosud nevyšlo.
45
Nagy 2001.
46
La vie, mode d'emploi. Francouzsky Paris : Hachette 1978. Česky Praha : Mladá fronta 1998. Vinšová.
Překlad Kateřina 47
W ou Je souvenir d'enfance. Francouzsky Paris: Denoěl 1975. Česky Praha: Odeon 1979.
10
s rozvitými
souvětími
líčí
po kapitolách, sportu.
a bohatým jazykem, která se s autobiografií
Původně ideálně
vítězství
smí
vypadající spartánská detailů
společnost
čím
se
mučírna.
zorganizovaná
dál tím více
Jediným cílem
a sportovci jsou udržováni v neustálém polohladu (kdo vyhraje,
bohatě povečeřet
kdo nevyhraje, ubikacích,
zasvěcen
podivnou historii fiktivního ostrova, který je cele
ukazuje jako do nejmenších je
střídá
a popít, což mu znemožní
večeři
Děsivé
hierarchii.
a popisy nelidského systému jsou jednou z koncentračních táborů vůbec,
přežil".
kompozicí
které se
dětí
scény plození
nejpůsobivějších
v podivných trestů
nebo
literárních paralel
(střídající
vzájemně
se kapitoly obou rovin) a
rýmují v obou vrstvách.
znamenat tvorbu satirickou a humornou. hříčkami,
přibližuje
OuLiPovské linii se tato próza
toho, že formální hrátky skupiny OuLiPo a satirizace vážné
"vtipná". Za slovními
zavřeni
ve které se Perec snažil vyslovit vlastní
traumatizující pocit toho, "kdo různých motivů,
druhý den zopakovat,
nedostane a je hladem více motivován),
podřízeni přísné
právě předem určenou
vítězství
Ostatně
Nicméně vědy
ozvěnami
je
důkazem
nemusí
nutně
ani Queneauova tvorba není jen
jazykovou invencí, kulturními, literárními,
historickými narážkami, za veškerým nesmírným
vzděláním
autora se
téměř
vždy
skrývá hluboká skepse. Dalšími významnými Cal vino (1923-1985 ),
členy
malíř,
sdružení byli
například
básník a profesionální
hráč
spisovatel a
novinář
Italo
šachu Marcel Duchamp
(1887-1968), matematik Claude Berge (1926-2002), objevitel teorie mimo jiné spolupracoval s Georgesem Perecem na matematické
grafů,
struktuře
který
románu
Život návod k použití, nebo Stanley Chapman (* 1925), zahraniční korespondent, který
přeložil
má skupina 35
do
angličtiny
členů,
Queneauovu sbírku Tisíc;
z nichž
"někteří
bilionů
'
jsou omluvení z
básní. V
důvodu
současnosti
úmrtí". 48
~-;:--
48 «Derniere composition connue de l'Oulipo: 35 membres dont 13 sont excusés pour cause de déces». Bénabou, Roubaud, 2005.
ll
2.3. Románová tvorba Raymonda Queneaua Různorodost
Společná
charakteristiku.
románů znesnadňuje
Queneauových
jejich souhrnnou čísla,
je jim hra s jazykem, prolínání postav, zrcadlení, dílům vyjadřoval
propracovaná forma. Sám Queneau se ke svým
jen
zřídka
a většinu informací poskytl v knížce esejí řárky, číslice a písmena. 49 Zde zmiňuje své pojetí románu jako formy, která se v
ničem
situace a postavy, tak jako rýmujeme slova, Právě
s aliteracemi." 50 ,-/
f
'/.I
",_,
"Můžeme
neliší od poezie.
můžeme
rýmovat
se ovšem také spokojit
rýmující se postavy jsou jedním ze strukturních
principů
,/ ·'
'
Queneauovych románů. Další formální oporou jeho tvorby je matematika. Počty kapitol jeho knih nejsou náhodné, jedním z
násobky jména i
čísla
7, které považoval za své osobní
příjmení
oblíbených "popírá
často
číslo,
prvků
obě
protože
jeho
jsou křestní
/
mají sedm písmen (což dává dohromady 21, dalšíÍ'(>ueneauových
čísel),
štěstí".
se opakujících
nebo
číslo
Struktura
13, které Queneau považoval za
románů
"příznivé",
protože
není tedy jen klasická textová struktura,
ale i matematický hlavolam; zapojení matematiky nespadá do zcela obvyklého paradigmatu prozaické tvorby, kalkulace jsou spíše doménou poezie. čísel,
Zpřítomnění
zdánlivě čistě formálního, / ., •/' ·' charakteristik Modrých květů.
hledání významu a vkládání smyslu do
nadbytečného
prvku je i jednou z
~--··
Obecně řada
postav, jakoby zvolna
se a rozcházejí v
čím
střetávají-
či
se - a
rovněž
není,
můžeme říci,
o Queneauových románech
tak
dál
vyrůstajících
hektičtějším
záměry
onak "rýmují"- situace se hrnou jak v
a postavy se vracejí
závěru,
zpět
scéně
se objevuje
z anonymního davu, setkávají
rytmu, jejich touhy,
se "rýmují" - až dospívají k
neboť děj
že "na
na
který velmi
začátek příběhu
a obsese
němé
grotesce
často
žádným
a vše
závěrem
může začít
znovu." 51 Queneau se liší od principů
(nebyl
tradiční
samozřejmě
koncepce románu nejen inkorporací matematických
prvním, kdo
stavěl ,J'
jen na
připomenout
půdorysu
románového
svá díla na matematice,
stačí
•J.
Lewise Carro1a a jeho Alenku za zrcadlem, která je napsána
šachové partie), ale i vysoce stylizovaným jazykem a pojetím světa
jako takového. Jazyková stránka je patrná na první pohled.
Queneau se domníval, že francouzský spisovný jazyk je
) I '
příliš zkostnatělý
49
Biitons, chiffres et lettres. Paris : Gallimard 1950.
50
Úsek rozhovoru s G. Ribemont-Dessaignesem. Překlad citován podle Pelána (2000, s. 107).
51
Pelán 2000, s. 108.
12
'
a vzdálený jazyku, kterým se
skutečně
mluví.
Chtěl
vytvořit
proto
"neofrancouzštinu", 52 která by nejen ve svém. pravopise lépe odrážela zvukovou stránku jazyk řečí
řeči,
ale využívala by i syntaktických konstrukcí typických pro mluvený
(například osamostatněné větné členy).
bylo nahrazováno to, co
"Nejde
jazykovědci označují
jistě
o to, aby snad mluvenou
jako "jazyk odborný", aspoň
ale o to, že filozofie ve svém pravém smyslu není odbornou naukou, nebo není jen jí." 53 Ovšem Queneau zachovává
"svůj
manifestů
známý postoj a místo
píše prózy,
v nichž používá zvláštní kombinace akademické francouzštiny a jazyka přičemž
hovorového, ba argotu, a k
novotvarům.
se zhusta uchyluje k fonetické transkripci
směru
V tomto
došel nejdále v
světovou
knížce, která založila jeho domácí, ale i rozlišit a a
určit,
přiblížit
ho
v jaké
opět
míře
"Zazie dans le métro",
slávu. Je vskutku
těžko
možno
tu jde o vážnou snahu obnovit spisovný jazyk
jazyku ulice a v jaké stylů,
Pro Queneaua je typické míšení hovorová i argotická a
pozdější
přidává
míře
jde
prostě
o hru, vtip, legraci." 54
vedle sebe používá slova archaická, knižní,
specifické fonetické
přepisy,
které obvykle
spřahují
v jedno grafické slovo celý mluvní takt. Jazyková stránka oživuje pozornost která mohou mít a
často úplně
vyprázdněnost výrazů
čtenáře
v
přemýšlet
čtenář
musí být neustále ve
nad významy jednotlivých slov i
střehu
frazémů.
pojetí románového světa s~ Queneau odlišuje od tradičních pojetí v boření
"skutečného
světa
reálného, ale jako samostatný
tradičním
ale pro
na ošemetnost slov,
vede k tomu, že lidé jsou hluší k tomu, co se za nimi
iluze
I v
upozorňuje
jiný význam, než na jaký jsme zvyklí. Ustálenost
skrývá. Queneau tuto ustálenost rozrušuje a a hledat, poslouchat a
a
románového
se
vytváří
zdání
jakási "úmluva", hra na realitu najevo, že
uvnitř
díla není
v románu Svízel na
není
svět plně stvořený
předkládán
autorem a
samozřejmě fikční světy tvořeny
pojetí jsou
čtenáře
světa". Fikční svět
otázk~
skutečnosti uvnitř
a mezi
plně
v jeho moci.
a ovládány autorem,
čtenářem
díla. Queneau ovšem
skutečný svět,
jako mimesis
že postavy nejsou
a autorem existuje
čtenáři často skutečné
dává
(Pozorovatel
zda je spisovate} odpoví "Ne. Postava". V Dětech
bahna se ke konci objevuje postava jistého nakladatelského redaktora Queneaua.), hranice mezi
skutečným
52
Néo-fran9ais.
53
Pechar 1977, s. 8.
54
Sodomka 1967, s. 21 O.
a
fikčním světem
je
záměrně zdůrazňovaná.
13
y
První
Queneauův
román Svízel vznikl z velké
části,
jak už jsme uvedli výše,
během jeho pobytu v Řecku. Původním cílem bylo přepsat Descartesovu Rozpravu
o
metodě
do "ncofrancouzštiny", tedy živoucího mluveného jazyka, který existuje
po boku akademické, zastaralé a "mrtvé" francouzštiny. přiblížit
o hovorový jazyk a jeho snahy se projeví i v jiných románech, květech.
nejvýrazněji
záměrem
Queneauovým
pravopis
Ostatně Queneauův
skutečné
zvukové stránce
snad v Zazi v metru a v Modrých
však není suplovat odborný jazyk, ale
jazyk filozofie a jazyk
umělecký způsobu,
včlenit
jazyka prvky a struktury, se kterými se
do
uměleckého
jakým se
skutečně
přišel
na odvážnou myšlenku
románové. Z tohoto
původního
přenést
cíle ovšem
I
i
člověk denně Pravděpodobně umělecké,
filozofické dílo do formy zůstává
přiblížit
mluvýespektive
setkává, které ovšem dosud nemaj í odpovídající grafický záznam. proto
zájem
jen svérázné pojetí Descartovy
ideje o myšlení jako principu a podmínce existence: hlavní postava, sarkasticky pojmenovaná podle se v
průběhu děje
středověkého pařížského revolucionáře
stává tím
kolem sebe. "Kniha se až po
člověka
úředníka
reálnější
a
hmatatelnější, čím
začíná líčením přerodu
z masa a kostí.
Přerodu,
"obrysu"
více reflektuje
přes
čtenými,
dění
"plochou bytost"
kdy se z amorfní postavy, tuctového
jezdícího do práce a z práce, žijícího na hnusném
usínajícího nad nikoli
Etienna Marcela,
předměstí
nýbrž pozorovanými novinami,
a doma
postupně
stává
osoba zajímající se o svět kolem sebe." 55 Podobně
jako jiná Queneauova díla má román cyklickou strukturu a ke konci
románu se Etienne původním
opět
stává pouhým obrysem a i ostatní postavy se
rolím. Román dokonce
začíná
a
končí
vra~í
X
ke svým
stejnými slovy. Již v tomto díle
Queneau použil princip zrcadlících se postav, tedy dvojic osob, které spolu
""" / souvi~_í
'
svými osudy, jmény, zážitky a vlastnostmi. Tento postup se objeví i v Modrých květech, zvláště výrazně
u dvojice Cidrolin a vévoda
"Svízel v mnoha ohledech
předznamenává
jak filozofickými otázkami, jež se v technikou. Z cyklického k
děj i nám
Modelové
závěru
a k historii jako dějiny
něm
ď Auge.
celé další Queneauovo dílo,
kladou, tak zcela originální narativní
románu poprvé zaznívá i Queneauova
vědě,
již naplno vysloví o deset let
později
nedůvěra
v esej i
( 1942, Une histoire modele) a jež nalezne beletristický výraz
v románu Modré květy. " 56
55
Šotolová 2003.
56
Pelán 1986, s. 180.
14
Podobn~jako
v mnoha následujících
dílech~
i pro román Svízel
je charakteristický výrazný vliv matematiky na kompozici. - sedm kapitol po číslic
což je
třinácti
oddílech - dojdeme k číslu
až k jednocifernému "zároveň číslo
dojdeme k
číslu
jedničce
smrti živých bytostí a
číslo
Součinem
všech
částí
sčítáním
91. Postupným
(9+ 1= 1O, I +O= I),
jejich návratu k bytí, návratu,
který Queneau chápal jako neřešitelnou nepřetržitost neštěstí bez vší naděje. " 57 Číslo 91 je také postupným součtem všech čísel od jedné do třinácti
( 1+2+3 ... + I3=9I ). Opět se tedy setkáváme s Queneauovou oblíbenou třináctkou. ;, Svízel vyše1 česky v roce 2003 v nakladatelství Garamond v překladu Jiřího Pelána, který I román
rovněž Děti
napsal doslov.
bahna je jakousi románovou transformací
původně
jiného
projektu. Queneau vypracoval po svém rozchodu se surrealistickou skupinou
Encyklopedii neexaktních
věd,
pro kterou však nenašel nakladatele. Proto sesbíraný
materiál použil jako podklad pro se
právě
ředitele
být
příběh ředitele
venkovského gymnázia, který
zabývá sbíráním materiálu pro studii o literárních šílencích. Postavu Chambrenaca však potkává stejný osud jako Queneaua a jeho dílo se zdá
zbytečným.
"obrýlený
Východisko z této deziluzivní situace nabídne Chambernacovi
třicátník"
Queneau, který mu navrhne, že jeho studii použije pro jednu
z postav románu, který
právě
píše. Touto postavou je
venkovského gymnázia. Kruhová struktura se opět čtenáře světem.
V
budí ze sna románové reality a
Dětech
bahna se
rovněž
v
~pět
samozřejmě ředitel
uzavírá. Queneau (ten reálný)
připomíná
největší míře
nadvládu autora nad
setkáme s Queneauovou zálibou
v encyklopedických znalostech. V ostatních prózách
těchto
znalostí využívá jako
repertoáru pro konstrukci postav a událostí, jako pensum informací a k nimž se jednotlivé postavy V Dětech
1
autora, 58
přiklánějí
fikčním
a v jejichž
bahna se encyklopedismus stává
záplavě
jen
těžko
přímo součástí
názorů,
hledáme názor
syžetu.
Děti bahna byly vydány v českém překladu Ladislava Šerého v roce 2002 ~
~ / I
ve spolupráct,nakladatelstvf Volvox Globator s vydavatelstvím Kniha, grafika, bibliofilie- KGB.
57
'
Pelán 2003, cit. podle Šotolová 2003.
"Zajímavou, byť i ne zcela snadnou záležitostí, je pak pokus o to, dešifrovat za příběhem stanovisko autora, zjistit jeho "pozice". I zde platí, že pro Queneaua není nic jednoznačné, není zcela jisté, co je u něho prostředkem analýzy a co je objektem persifláže ( ... )." Sodomka 1967' s. 208. 58
I5
\
méně
Mezi
experimentální prozaická díla, zapadající do klasické linie románu
patří podle J. Šotolove 9 například romány Odile (česky 1993 přeložila Jarmila "příběh"
Fialová) satiricky zpracovávající Queneauovo surrealistické období a (česky
jeho setkání s Janine Kahnovou, Tuhá zima
1980,
přeložila Věra
Fialová). N aopak k prózy lze (česky
je
Modré
/
květy
cvičení.
devadesáti devíti
teze o
podřízena
inspirační
Stylistická
cvičení
kratičká
přeložila
experimentům
(česky
Jarmila
v oblasti
jednou je
hříčkou,
přeplněného
Tato kniha je
překážek.
požadavkům-
jsou jazykovou
historka z
různými způsoby.
síle formálních
jiným formálním
1972,
Pierrot
a Zazi v metru, nebo román Svatý Bim bas
stylistické dovednosti. Banální
převyprávěna
(česky
života
nejvíce .novátorským I iterárním
1967) a Stylistická
naplněním
je
těm
řadit právě
cvičeními
Koření
Linhartová) a
Jarmila
Můj přítel
Fialová), zpracovávající Queneauovu zkušenost z války, 1965,
přeložila
autobusu
vlastně
Každá nová verze příběh
zpracován
v alexandrinech, jako sonet nebo ve volném verši, ve stylu telegrafickém nebo v argotu, celý v prézentu, passé simple nebo v imperfektu, jindy zase jako scéna z komedie, oficiální dopis nebo lipogram.
Děj
historky je naprosto podružný
a hlavní úlohu hraje forma, jazyk a dokonalé vystižení
·~ / /
variant a mnoha
~tylistická cvičení přeložená
podob, ve kterých je jazyk používán. Patrik~m Ouředníkem
t;t~oha
češtiny
do
vydala poprvé v roce 1985 Jazzová sekce a v roce 1994
~
vycházéjí znovu v nakladatelství Volvox Globator. Posledním Queneauovým prozaickým dílem, které bylo je novela Na ženský je
člověk
krátkej,
původně
přeloženo
o sbírku
aforismů
Sally
důvěrnější
a vyšel o dvanáct let
ještě
pod jménem autora imaginárního,
neznamená, že je
údajně
neboť
skutečným
imaginárního. Na
jde o autora této
následně
později
údajně
autorem knihy, která vyšla
dotyčném
předmluvy,
#
I.
již pod Queneauovým jménem. "Fakt, že je na obálce uvedeno jméno reálného autora,
češtiny,
ve Francii vydaná
pod pseudonymem Sally Mara. Tento "irský román" byl v originále doplněn
do
není
přitom
pranic
a jakékoli nároky na
větší
reálnost jsou tímto apriori, sine die, ipso facto a manu militari zamítnuty." 60 Queneau zde narušuje zažité
způsoby
Překlad
člověk
v
59
románu Na ženský je
nakl~datelství
vnímání autora a postav, fikce a reality.
krá tkej od Patrika
Ouředníka
vyšel v roce 2001
Volvox Globator.
Šotolová 2003a.
60
Queneauovo upřesnění v předmluvě k Sebraným spisům Sally Marové citováno podle doslovu in Na ženský je člověk krátkej. s. 175.
16
románů
2.4. Recepce Queneauových Raymond Queneau byl kdy se v v
časopise Světová
překladu
českému čtenáři
českém prostředí
v
představen
poprvé
v roce 1965,
literatura objevují ukázky z Queneauových básní později
Bohumily Grogerové a Josefa Hiršala. 61 O rok
vychází
článek
Jiřího Konůpka s četnými ukázkami ze sbírky esejí Čárky, číslice a písmenaY
Do konce šedesátých let se která je dodnes v Můj přítel
ještě podařilo
českém prostředí nejznámější
Pierrot. V roce 1972 vychází stěžejní
až v roce 1980 Tuhá zima a na až do roku 1992. O rok je vydáno hned románů
vydat
později
několik
Koření
květy
přesto,
že o
Queneauově tvorbě
monografii, je jeho prozaické dílo
začátkem
cvičení,
fundovaných doslovech. a doslovy napsané i
překladatelé Jiří
díla a
zaměřují
je doslov
skutečnými
nového tisíciletí
bylo
přeloženo
deset
z básnické tvorby bohužel
češtině
'I
k dispozici žádnou
okomentováno v mnoha velmi
všechna vydání jeho
románů
odborníky na tohoto autora.
Pelán i Patrik
se vždy
zařazen.
/.,.
Téměř
nemáme v
důkladně
hlouběji
Ouředník překládají
doprovázejí
Jiří
krátké
předmluvy
Pechar
přehledy
Queneauova
/
na poetiku a smysl prózy, v rámci jejíhož vydání
Queneauova tvorba je dále
přehledově
zpracována v
Dějinách
··,
francouzské literatury 63 a Slovníku francouzsky píšících spisovatelů. 64 V roce 1985 obhájila Jovanka Šotolová diplomní práci, která je částečně věnovaná stylizaci Queneauových románů. 65 J. Šotolová se rovněž soustavně věnuje
recenzím překladů Queneauových děl. 66 Téměř čtenáři
celé Queneauovo prozaické dílo bylo již do
češtiny přeloženo
mají možnost se s jeho tvorbou seznamovat již po
se domníváme, že Queneaua stále
61
Grogerová; Hiršal 1965.
62
Konůpek
63
Fischer 1979.
64
Fryčer
65
Šotolová 1985.
můžeme
I
čeští čtenáři čekat
musí
zůstalo jen u ukázek v/roce 1965. I
\,
1'
života. Po dlouhé odmlce vychází
románů. Celkově
a formální experiment Stylistická
Zazi v metru,
Queneauovou knihou, a romány
dílo Modré
vychází Odile a
Queneauových
Přibylův překlad
čtyřicet
let,
a
čeští
přesto
považovat za málo známého autora.
1966.
2002.
Recenze určené zejména pro Lidové noviny a časopis Host jsou dostupné na internetu na adrese
.
66
17
3. Modré Děj
3.1.
Děj čtenáři
květy
v
překladu Jiřího
Pelána
květy
románu Modré
románu bychom mohli shrnout podle
kratičkého
úvodu, kterým autor
napovídá, jak s jeho knihou zacházet. Sledujeme "pout"' vévody d'Auge začíná
historickými momenty a místy Francie. V roce 1264, kterým román (a jak aby se
později
uvidíme, je i
přesvědčil,
opěrným
bodem celého
děje),
se vydává do
Paříže,
jak je na tom stavba Notre-Dame. Setkává se se Svatým
Ludvíkem, devátým francouzským králem tohoto jména, a odmítá s ním odjet křížovou
na osmou v hlavním
výpravu. V roce 1439, na konci stoleté války, se znovu objevuje
městě, podpoří zločince
Jiljího (Gillese) de Rais,
pořizuje
si kanóny
a staví se proti Karlu VII. V roce 1614 se znovu žení (v úvodu románu předchozí
se sice dozvídáme, že jeho naznačeny),
jen
vdává své
tři
žena zesnula, ale okolnosti její smrti jsou
dcery a najímá si alchymistu Timotea Timotei,
aby mu vyrobil elixír mládí, ten ovšem vymyslí jen recept na fenyklovou esenci. Při
dalším objevení v roce 1789
své
věrné
během
páže Mouscaillota, který byl milencem jeho druhé ženy Rusulle,
jako nové páže
přijímá
Mouscaillotova mladšího bratra Pouscaillou a odjíždí
do Perigordu vymalovat preadamitů. Později
jeskyně,
aby
viděl
přesvědčil
se uchyluje k svému
y Altamira, se kterým sdílí zálibu v kterého
malbě.
(detektivní zápletka je tedy Cidrolinově člunu-
"vrací se
domů".
románech, vše
člunu
oddává zdánlivému
sprostých
přetíraných
rozluštěna).
Altavivovi
V roce 1964 se setkává s Cidrolinem,
přetírání
Dovídáme se, kdo je autorem neustále
abbé Riphinta o existenci
španělskému příteli, hraběti
ve svých snech, jak se na svém
- spaní, popíjení fenyklové esence a
na
Francouzské revoluce zabije vévoda
nápisů
na
nicnedělání
ohradě.
a znovu psaných
sprosťáren
Nakonec vévoda d'Auge odplouvá
Arše - spolu s mnoha "hostyj a jak sám
. !
říká,
Cyklus se tak uzavírá a jako v mnoha dalších Queneauových
může začít
znovu.
18
3.2. Struktura románu 3.2.1. Princip snu principů,
V úvodu románu poskytuje sám Queneau jeden z
podle
nějž
je román
vystavěný. Zmiňuje bajku o čínském mudrci Čuang-c', který sní o tom, že je motýl,
ale po probuzení zvažuje, zda nepí Q10týl, který sní o tom, že je Čuang-c'. První ke
kompoziční
střídání
postup
Modry~;:'~větů
'!
je analogický této bajce: dochází
~/',
hlavních zrcadlících se postav- Cidrolina a vévody d'Auge. Cidrolin
ve svých snech vidí vévodu procházet staletími a vévoda pozoruje Cidrolina, jak
přetírá
restauraci
ohradu, u které kotví, jak si či bohatě
jí na svém
dopřává
člunu. Přechody
siestu na lehátku a jak
se odehrávají vždy v okamžiku,
kdy jeden usne a druhý se v témže okamžiku probudí. Tyto plynulé,
nejednoznačnost
používaného zájmenného
případně konjugačních sufixů
Provázanost je
naznačována
v
češtině ještě
navštěvuje
přechody
podmětu
ve
jsou velmi
francouzštině,
posiluje dojem dvojjedinosti subjektu.
i pocity po probuzení- Cidrolin bývá rozlámaný,
pokud vévoda zrovna absolvoval jednu z
četných
bitek, vévoda mívá pocity
těžkého
usnutím
dopřál
před
žaludku, pokud si Cidrolin
opulentní
večeři.
Toto rozdvojení se ztrácí v XVII. kapitole, v níž vévoda doputuje do roku 1964 a setkává se s Cidrolinem. i v "reálném"
životě
obou
Přerušení
snového
subjektů-
prostřídávání
se projevuje
poté, co se Cidrolin a vévoda d'Auge setkali,
oba lépe spí a nemaj í žádné sny.
3.2.2. Detektivka I druhý
kompoziční
princip
zmiňuje
Queneau v úvodní pasáži. "Tout comme
dans un vrai roman policier, on découvrira qui est cet inconnu." 67 Čtenář je vybízen, aby
četl
celý román s pozorností, s jakou
přistupuje
k detektivce.
Aby se sám snažil najít souvislosti a snažil se uhádnout, kdo je ten tajemný nactiutrhač,
po kterém musí Cidrolin neustále
mezi Cidrolinem a vévodou d'Auge. indicie historických souvislostí faktu není
Stejně
tak
-většina vtipů
čtenář
způsobem stavěl
plot, jaká je souvislost musí odhalovat jednotlivé
založených na
čtenáři přeložena přímočaře. Paralelně
aby se podobným
Queneau
skutečném
nějakém
zřejmě
i k jazykové stránce, která
opravdovým dobrodružným pátráním po 67
přetírat
může
historickém
nabádá
čtenáře,
být
významu slov.
Queneau 2000, s. 7.
19
\
/
3.2.3. Matematická struktura I I \(!t/.~
Román I"""" Modré '\ určitého
podle
matematického
dvěma způsoby.
najít
. květy, podobně
ve
vyjádření případě:
vyhovujícím i v tomto ji považuji za
klíče. Počet
Nejprve jako násobek
opodstatnění
číselný
například
jako
tří
Svízel, je konstruován
kapitol - 21 -je možné chápat hned
a sedmi a pro volbu
těchto
šifer
můžeme
týkajícím se sice románu Svízel, ale dokonale týče sedmičky,
"Co se
obraz mé osoby. Mé
příjmení
i
považoval jsem ji a dále
obě křestní
jména se totiž
skládají ze sedmi písmen a narodil jsem se jednadvacátého (tedy 3 x 7)." 68 Trojka je pak číslem božské dokonalosti./!'/ : květů
Matematickou architekturu Modrých i jako ( 4 x 5) + 1. Román je
rozdělen
ovšem
pět částí
na
o
můžeme
čtyřech
interpretovat
kapitolách, každá
část
zahrnuje jedno z období, jimiž prochází vévoda d'Auge. V poslední, dvacáté první kapitole, se kruh uzavírá a vévoda odjíždí na Důležitou
Cidrolinově člunu "domů".
cifrou vstupující do formální stavby je i 175, které je časovými
násobkem sedmi (5 x 5 x 7). Mezi jednotlivými d'Auge je odstup
právě
175 let. Celková
1264 až do roku 1964 v
sobě opět
časová
obsahuje
opět
zastávkami vévody
délka vévodova putování od roku
sedmičku-
vévoda prošel sedm století.
Číslo sedm se objevuje ještě v několika dalších momentech: Cidrolin a vévoda
d'Auge mají oba sedm shodných objednává barev
kovů
člu9Jje
večeři
křestních
jmen, v deváté kapitole si Cidrolin
o sedmi chodech, ve dvanácté kapitole jmenuje vévoda sedm
pro výrobu kamene
mudrců
a nakonec
/ Dalším
neméně důležitým číslem
Cidrolinův
je 13, kterou považoval Queneau za ____-~,-------
protože "popírá
sečteme-li číslice
13,
ulice, kde kotví
21.
/)
číslo,
číslo
----
štěstí". Sečtěme-li číslice
roku 1264, dostaneme 13,
data narození Raymonda Queneaua (1903),
sečteme-li číslice počtu
šťastné
opět
dojdeme k
číslu
let mezi jednotlivými obdobími (I +7+5), i tentokrát
je výsledek 13.
"Quant a sept, je le prenais, et puis le prends encore comme image numérique de moi-meme, puisque mon nom et mes deux prénoms se composent chacun de sept lettres et que je suis né en 21 (3x7)." In Technique du roman dans Batons, chiffres et lettres. Citováno podle Petiet (2000), s. 31. 68
20
I
čísla. Pětka
V románu se objevují i další číslici tři
projde vévoda d'Auge, (oba mají
trojčata)
počtu
a v
najdeme v
je zastoupena v
počtu
počtu
epoch, jimiž
vévodových i Cidrolinových dcer
otázek, které vévoda položil abbé Birotonovi
(o snech, o mluvících zvířatech a o historii). Číslice dvě je zapojena do utváření mnoha dvojic. Dvojice
můžeme rozčlenit
na partnerské (d'Auge a Russulle, Cidrolin a Lalix, kempařů),
Russulle a astrolog nebo Russulle a Mouscaillot, dvojice rodinné (otec a dcera- Cidrolin a Lamélie, matka a syna Pouscaillou, dva ve vztahu
bratři-
nadřazenosti
dvojice
mad~111me
d'Empoigne
Mouscaillot a Pouscaillou, Stene a Stephe) a dvojice
(d'Auge a Mouscaillot, d'Auge a Pouscaillou, d'Auge
a Biroton, Biroton a Riphinte ). Různá čísla
se vyskytují v celém románu s
však nejsou volena otčenášů
a 6657
náhodně.
uložených modliteb je 15553
a o
a 2219 =
zdrávasů.
čísel
v
6657 počet
a
zdrávasů,
jakkoli je
jakkoli dva tisíce
řečený počet
dvě stě
lichý,
devatenáct nejsou
s tím dodatkem, že ustanovení o mších se nemění ( ... )". 69
románů,
nebo v jednotlivých motivech.
matematického nonsensu je popis puntíků
na
silně ovlivňuje
tento princip se ovšem neomezuje pouze na
kompoziční struktuře
jednotlivých
odříkat
nikdy
6657 = 3 x 7 x 317, celkový
Je patrné, že Queneauova záliba v matematice velmi kompozici jeho
důležitostí,
7 2 x 317. Vévodovi je nakonec povoleno
počet otčenášů
čtvrtinu počet věřímvboha,
dělitelné čtyřmi,
menší
V kapitole IV. je vévodovi uloženo
věřímvboha
"snížit o polovinu
větší či
přítomnost
Příkladem
čepice
barmanově
barmana v baru Biturát, přesná lokace .. čepici je zároveň parodií nového románu:
Les pois sont en forme elliptique; le grande axe de chacun d 'eux a six millimetres de long et le petit axe quatre, soit une superficie légerement inférieure
a dix-neuf millimetres
carrés. (s. 94)
Puntíky jsou eliptického tvaru; jejich hlavní osa je dlouhá šest a jejich vedlejší osa
čtyři,
milimetrům čtverečním.
takže jejich obsah se
téměř
milimetrů
blíží devatenácti
(s. 58)
69
" ••• diminuer de moitié Je nombre de ses paters et Je nombre de ses avés bien que ce nobre fllt impair et du quart Je nombre de ses confitéors, bien que quatre soit une partie aliquante de deux mille deux cent dix-neuf, rien n'étant changé quant aux messes ( ... )"s. 55 originálu, s. 33 překladu.
21
ostatně přesná
Queneau má ve velké
udání
rozměrů
nedůležitých předmětů
naprosto
oblibě:
Et tendant une carte d'une superficie d'environ seize cents centimetres carrés, le maftre
ďhótel
lui demanda s 'i/ désirait prendre un apéritif
(s. 123)
Když mu hlavní
číšník
podával jídelní lístek o ploše
čtverečních centimetrů,
přát
zeptal se, zda si bude
přibližně
aperitiv. (s. 77)
Podrobnosti, které nemají žádný význam pro konstrukci neomezují jen na matematická popisu i jiných květy.
Tak se
vyprávěcích
například
vyjádření rozměrů.
technik jsou dalším
dovídáme o dýmce
šestnáct
děje,
se ovšem
Parodie detailního realistického
častým
hlídače
prvkem románu Modré
kempu:
sa pipe en racine de bruyere de Saint-Claude dans le Jura, au confluent du tacon et de Ia Bienne, affluent de l'Ain. (s. 199) fajfku, zhotovenou z
kořene vřesovce
na soutoku Taconu a Bienny,
přítoku
ze Saint-Claudu v
předem
danými formálními omezeními.
Síť
naplnění
inspirujícím omezením v duchu OuLiPovských
problém, požadavek shodnosti K
překladu
podobně
počtu
vlastně
oním
překážek.
nepředstavuje
kapitol a
principu
historických dat, do které
je nutné vkládat konkrétní situace, narážky, motivy, postavy, je
Samotná matematická struktura
Jura, lokality
Ainu. (s. 125)
Matematickou strukturu je možné považovat za jisté inspirace
pohoří
pro
překlad
číselných údajů
pasáží, kde se objevují matematické formulace,
v je
podstatě
žádný
samozřejmostí.
překladatel přistupuje
/
jako k odbornému textu. Aby byla imitace dokonalá, bylo nutné použít
i adekvátní
českou
terminologii a ustálené konstrukce (podmínková
souvětí,
l}v.
I / f) , ,
první
/ I
/
osoba plurálu u sloves) odpovídající odbornému stylu.
22
:
f'
3.2.4. Postavy Dvěma
je
hlavními postavami jsou vévoda d'Auge a Cidrolin. Proto
představíme Jiří
Do
jako první, ostatní postavy
Pelán v
překladu často
češtiny převádí
křestní
stručně
zachovává stejnou podobu jmen jako v originále. například
apelativa, která se úzce váží ke jménu,
jméno vévodova
přítele
pořádku.
popíšeme v abecedním
překládá
ve zbrani Gilla de Rais
vévoda,
jako Jiljí.
Českému pravopisu a !!l~!JP!!s~ přizpůsobuje jména jako Bélusine- Beluzina,
Phélise- Felíza, Rusulle - Rusula. Jména ve francouzském textu nejsou volena informaci o
postavě
(jednu z charakteristických
zůstává českému čtenáři
náhodně
a obsahují
vlastností~ebo
buď nějakou
slovní
hříčku,
tento
rozměr
tvarů
slov ze staré francouzštiny, pro ženské postavy volí jména mužská
tedy
skryt. Queneau
a pro muže jména typicky ženská, a ani francouzský velmi
důmyslně
interpretačního klíče
jmen
neutrpěl.
významů
schovaných
hříčky
překladový
při
text
využívá
hledání mnoha nějakého
přenesením
cizích
a aluze, které nejsou založeny na francouzském
lexiku, ale na evropské kulturním kontextu, jsou čtenáři (například
se
neobejde bez sekundární literatury,
- proto se domníváme, že
Slovní
čtenář
například často
/
dobře
českému
srozumitelné i
motivace jména Timoleo Timolei). 70
První vstupuje na scénu románu vévoda
ď Auge.
Poprvé se objevuje v roce
1264 a vždy po 17 5 letech se s ním setkáváme znovu. Takto projde
pěti
obdobími
až do roku 1964, kdy se setkává s Cidrolinem. Cidrolin a vévoda jsou postavy komplementární, jedna sní o druhé a kdy jeden z nich usne a
akčního
-vévoda zastupuje je v
činný
zároveň
přechody
nastávají vždy v okamžiku,
se ten druhý probudí.
Doplňují
sprostých
(rok 1964), hlavní
nápisů
na
ohradě,
charakterově
hrdinu (nebo spíše antihrdinu), který proplouvá
a agresivní. Cidrolin je naopak pasivní, lenošivý,
přítomnosti
se i
činnost(,jíž -.:>
se oddává, je
u které kotví jeho
člun.
časově
je zakotven
přemalovávání
Záliba v
ze "zrcadlových vlastností", které spojují Cidrolina a vévodu se zajímal zejména o malbu jeskynní). Všech sedm
časem,
křestních
malbě
je jednou
ď Auge
(vévoda
jmen obou postav
je shodných: Joachim Olinde Anastase Crépinien Honorat Irénée Méderic a dohromady
tvoří
akrostich jména prvního. Oba mají
Jedna z dcer obou hlavních 70
hrdinů
tři
dcery,
trojčata,
a
tři zetě.
je vždy trochu "vyšinutá" (Lalix a Felíza).
V tomto přehledu jmen se výrazně opíráme o poznatky Jacquesa Juliena (2005).
23
Oba
hojně
popíjejí fenyklovou
tresť
a
dopřávají
si hostiny o
několika
chodech,
oba používají stejného refrénu "a je poprdeli" 71 a Cidrolin je, tak jako vévoda, vdovec. Paralela je i v záhadné smrti obou žen: na vévodovu agresivní povahu naráží Ludvík IX. v druhé kapitole:
"A jakpak se vynachází rodinka
? "
"Má žena je po smrti, Sire. " člověk
"Ale tys ji nezubil, že ne? U tebe Cidrolina z vraždy Analogie je
rovněž
obviňuje
nápis na
loď
něm
ohradě
u
kotviště
Cidrolinův člun,
nikdy nebyla žádná
jeho
člunu.
Vévodův
v "bydlišti" obou hlavních postav.
se jmenuje Larche, pres du pont, a Archa (proto, že na
nikdy neví." (s. 14P 2
hrádek
kotvící u mostu, se jmenuje
zvířata. Naplnění
svého "osudu" dojde
až v poslední kapitole, kdy Cidrolin a jeho družka plavidlo opustí.). Nakonec
se oba hlavní hrdinové podruhé ožení s dcerou Jméno vévody odpovídá jednomu
skutečně
dřevorubce
(Lalix a Rusula).
existujícímu normandskému údolí,
navíc slovo auge znamená koryto, žlab. Tak jako uvidíme u ostatních jmen, je i vévodovo jméno vybráno tak, aby
naznačovalo nějaký
Původní
ještě
které
verze zápisu jména - OGE-
opět
aspekt jeho povahy.
lépe odhaluje palindrom slova EGO,
souvisí s d'Augovým charakterem. Další slovní
na shodné výslovnosti je jméno, pod kterým se vévoda francouzské revoluce - Hégault, které odkazuje k
hříčkou
založenou
představuje během
revoluční
Velké
devíze "rovnost,
svornost, bratrství" - použitý "pseudonym" má stejnou výslovnost jako adjektivum égaux = rovni.
(
<
I
-r j /,
Cidrolin, nehybný piják fenyklové tresti, "en voila un qui n'a pas
I
grand-chase a foutre dans Ia vie" (s. 196), má ve svém jménu ukryt normandský alkoholický nápoj
vyráběný
z jablek (cidre) a odkaz lecorneillovu Cidovi;
když vévoda zjistí, že se všechna jeho a Cidrolinova navrhuje, že bude Cidrolinovi len a
lněný
říkat
křestní
jména shodují,
Cide. Navíc se ve jménu objevuje slov.o "!in",
olej se používá jako pojidlo na barvu, kterou Cidrolin
71
"ecore un de foutu"
72
Comment vata petite famille?
)
přetíral
ohradu.
- Ma femme est morte, sire. - Tu ne l'a pas tué, au moins? Avec to i, on ne sait jamais. (s. 23)
24
vlastně
Cidrolin se také objevuje pod pseudonymem, který je (nebo
slabičný
verlan) jeho
skutečného
jména- Dicornil.
anagram
Recepční
v hotelu ovšem
rozumí Dupont, což odkazuje k Cidrolinovu kotvišti u mostu:
"Dicornil. Pan Dicornil. D jako
ď
Auge, I jako Joachym, C jako C, O jako
Onesifor, R jako Riphinte a tak dál." "Dupont.
Rozuměl
"Rozuměl
jste
dobře?
jsem
Pan Dupont?"
perfektně."
Jakmile vnikl do deluxu, ihned zaznamenal, že telefonoval restaurant byl prázdný. ale
večeřící
Obědvali
klientela byla
zeptal, zda má zamluvený
značně
stůl.
)
zbytečně:
tu obchodníci se svými obchodními partnery, lakunózní. Hlavní
Cidrolin
odvětil,
číšník
se ho
/
nicméně povýšeně
že ano. Na jaké jméno?
"Dupont. Pan Dupont." "Račte tudy, pane Dicorntl." (s. 7 6) 73
Albert -
dohazovač
talentovaných dívek do hudebních
barů
na Montparnassu.
lménÓ Albert (zvláště pokud je oslovován pan Albert) je ve francouzštině "typickým jménem pro kuplíře" 74
73
- Dicornil. Monsieur Dicornil. D comme duc, I comme Joachim, C comme Capétien, O comme Onésiphore, R comme Riphinte N comme N et le reste a l'avenant.
Dupont. C'est bien cela? Pour monsieur Dupont? Vous m'avez compris. Lorsqu'il pénétra dans lede-luxe, il s'aper9ut aussitót qu'il était bien inutile ďavoir téléphonné : le restaurant était vide. On y pratiquait le déjeuner ďaffaires mais Ia clientele dineuse s 'y montrait plutót rare. Un maitre ďhótel demanda cependant avec hauteur si !'on avait retenu sa tahle. Cidrolin répondit que oui. A quel nom? Dupont. Monsieur Dupont. Si vous voulez venir par ici, monsieur Dicornil. 74
"C'est un nom classique de maquereau". Julien 2005b.
25
Beluzina- jedna z vévodových
trojčat.
Jedná se o deformaci jména
Meluzína 75 (výslovnost jako
při zánětu
belle+usine. Beluzina
bečí,
horních cest dýchacích) spojenou se slovní
hříčkou
když zpívá.
Bertranda- Cidrolinova dcera, Yolandova manželka. Jedná se o nepoužívanou ženskou podobu jména Bertrand. Její manžel naopak nese mužskou variantu jména obvykle dávaného dívkám.
Podobně
je tomu i u druhé
Cidrolinovy dcery, Sigismundy, jejíž jméno je neexistující ženskou variantou jména Sigismund, a jejího manžela Luceta, který je naopak podobou
tradičně
Biroton -
z
řeckého
vévodův
abbé, souvisí s postavou abbé Birroteaua z Balzakova
plátky v cibulové
kulinářskou
omáčce). Křestní
"onesis", zisk, a "phore", ten, který pernodů
servírovaných
při
dostizích.
specialitou boeuf miroton
jméno Onesifor pochází
přináší.
prebend a jeho zrcadlová postava nesoucí stejné Biturát a z
mužskou
ženského jména Lucette.
románu Le curé des Tours a s francouzskou (vařené hovězí
obdařen
Abbé žije z církevních
křestní
jméno, zase ze svého baru
Křestní
jméno
může
podle
Anne-Marie Jaton 76 být i slovní hříčkou "on est sifort" související s pozdějším barmanovým psychickým zhroucením.
Ciry, sir de- pleonastické jméno jednoho z vévodových zdůrazněním Skutečně
jeho urozenosti
existuje burgundské
naznačuje město
zeťů,
které dvojím
charakterovou prázdnotu a namyšlenost.
Ciry-le-Noble v departementu Saone-et-Loire.
Jméno by mohlo souviset s výrazem cela va de cire, vše jde jako po másle, jako na drátkách, snadno, bez
problémů.
75
Francouzská lidová pověst pravděpodobně keltského původu o víle Meluzíně byla ve středověku zpracována Jeanem z Arrasu v Livre de Mélusine (1392). Podle této legendy se víla Meluzína provdala za Raymondina, pod podmínkou, že se nikdy nebude pídit, co dělá v sobotu. Raymondin se však nechal vyprovokovat svým bratrem a odhalil, že při koupeli se jeho žena mění ve stvoření do pasu s ženským tělem a od pasu s hadím ocasem. Meluzína pak uprchla z hradu v podobě okřídleného draka. Meluzína je spojována s panstvím Lusigan nedaleko Poitiers a jedno z nejznámějších zobrazení v podobě draka je v Pře bohatých hodinkách vévody z Berry uložených na zámku Chantilly. V heraldice se za Meluzínu často označuje mořská panna (žena s rybím ocasem). 76
Julien 2005b.
26
CuvetonSlovní
hříčka
případně
emháďák
(ératépiste), nastávající Cidrolinovy poslední dcery.
postavená na výrazu cuver- kvasit
(emháďák
pije jen pivo),
na hovorovém obratu cuver s on ivresse - vyspat se "z opice". Další
motivace tohoto jména
může
vycházet ze zvukové shody s
větou
"que-veut-on ".
Dupont- vedle jedné z Cidrolinových transformací (viz výše) náleží toto předpoví
jméno i astrologovi, který vévodovi
Elodie- zesnulá žena vévody
ď Auge.
narození mužského
dědice.
Její jméno se objeví pouze jednou,
když vévoda slibuje Rusule velkolepý náhrobek.
"A já," pravila Rusu/a, klopíc zraky, "já nebudu mít žádnou sochu
?"
"Jakpakbyne, ženo. Myslel jsem i na vás. Obdržíte v naší kapli velkolepý náhrobek,
ještě
vytesána do kamene. Já Způsob,
o
příčině
krásnější
mnohem
osobně
než má zesnulá Elodie. Budete tam k
však dávám
jakým vévodova žena zesnula,
přednost
zůstává
vidění
bronzu." (s. 92)
neodhalen. Jisté pochybnosti
smrti vyslovuje Ludvík IX. v druhé kapitole románu (viz výše).
Jacques Julien přichází S'~zajímavou interpretací jména Elodie. "Mohli
\
#.;.-:
bychom se odvážit tvrdit, že se Svatý Ludvík ptá řekl
své
ženě
právě
po
způsobu,
jakým vévoda
hello. " 77
Empoigne -jméno prvního vévodova pážete Mouscaillota i jeho bratra Pouscaillou a jejich matky, komtesy
ďEmpoigne.
Slovo odkazuje k frazeologismu
foire d'empoigne, který znamená Lieu de luttes, de rivalités oit l'on essaie par tous les moyens
ďobtenir
ce que l'on désire. 78 Jacques Julien cituje
ze starších
významů:
"etre
grossiers
a Ia foire
a l'égard des femmes
mouscaille, které znamená
ďempoigne,
(1 773) ".
zároveň
79
ještě
jeden
etre porté aux attouchements
Mouscaillot vychází ze slova
exkrement, bídu a
smůlu, neštěstí.
77
"On pourrait risquer que Saint-Louis s'interroge sur Ia maniere dont le duc lui a dit Hello." Julien 2005b. 78
TLFI, heslo empoigne.
79
Julien 2005b.
27
Felíza - dcera vévody které znamená
šťastná,
ď Auge.
Jméno je ženskou formou jména Felix,
bezstarostná.
Může
se
rovněž
jednat o slovní
bečí
- etre felé znamená být pomatený, "cáklý", a Felíza
hříčku
(bele}místo aby mluvila.
\
Lalix - Po odchodu poslední z Cidrolinových dcer se stará o ženské práce na lodi. Zda je její úloha po jen v náznacích. Jméno
Cidrolinově
pravděpodobně
boku i
intimnější,
souvisí se
se dovídáme
středověkým
jménem Alix,
variantou jména Adéla nebo Adelaida. Lamélie -poslední ~Cidrolinových dcer. Jméno pravděpodobně odvozené ze jména Amélie
(podobně
jako Lalix- Alix). Lalix a Lamelie mohou být do jisté
míry považovány za jednu z dvojic zrcadlících se postavvykonávají domácí práce, servírují fenyklovou nadměrné
pití. Ale
můžeme
přes
i
afaire
povahově
a
inteligenčně
tresť
jsou si
velmi hovorovou mluvu tušit jisté
alespoň přirozenou
/
a
obě
vyčítají
značně
žijí s Cidrolinem, Cidrolinovi
vzdálené. U Lalix
vzdělání, vědomosti,
nebo
inteligenci. Lamélie je pouze l'une des "plus acharné(e)s
Ia ventouse" (s. 48).
PigranelL:J podle Jacquesa Juliena se v tomto jménu spojuje latinské 1
adjektivum pigef- líný a narážka na Molierovy postavy Perenelle a Sgaranelle.
'
\/'"\_/\_,
Rusula (v originále Russule)- je inverzí jména Ursula a na latinské russulus - ten, který se
vévodův kůň
narážkou
červená.
Stén (celým jménem Démostén, ve Démostehne)-
zároveň
francouzštině
Stehne, respektive
získal toto jméno "parcequ'il parlait, méme avec
le mors entre les dents" (s. 14), tak jako
řecký řečník
tohoto jména, který trénoval
výslovnost tím, že si dával do úst kamínky. Jméno druhého vévodova
koně
Stefa
(Stephe, celým jménem Stéphane) "ainsi nommé parce qu 'U était peu causant" (s. 15) odkazuje k málomluvnému francouzskému básníkovi Stéphanu Mallarméovi.
Timoleo Timolei -jméno vévodova alchymisty
jasně
odkazuje k
postavě
italského alchymisty a astronoma Galilea Galileiho.
28
3.3. Charakteristika jazyka originálu Queneau je velký jazykový experimentátor. Již výše jsme zmínili jeho snahu oživit francouzský pravopis a
Modré míře,
květy
přiblížit
jej
skutečně
mluvené
řeči.
I v románu
se vyskytují pasáže zapsané foneticky, i když zdaleka ne v takové
jako v próze Zazi v metru. Silným a výrazným prvkem je
střídání
vysoké
a nízké roviny jazyka, míšení akademické francouzštiny a hovorových nebo dokonce argotických na smíšení
výrazů, časté
několika jazyků
a
novotvary a parodie cizích
zároveň
spisovné až knižní francouzštiny se které jsou
buď
současné
používání passé simple, tedy
r-----·
i v
přímé řeči
můžeme
setkat se zastaralými výrazy,
času,
je vyhrazen vznešenému -·který - . -··-
postav. Vzhledem k tomu, že
vyjadřoval
lexikální,
například
stylové
zařazení),
je
čeština neumožňuje
můj čacký
češtině
ve volených verbech dicendi
Demo," pravil vévoda
ďune ď
vyprávění,
stylovou
neexistuje minulý
překlad výrazněji
Ah! mon brave Démo, dit le duc d'Auge "Ach,
současné francouzštině,
slovní zásoby vymizely. Dále se objevuje
diferenciaci na stejné morfologické úrovni (v který by
založená
špatné znalosti francouzštiny. Na úrovni
starší podobou slova existujícího v
nebo s výrazy, které ze
jazyků,
čas,
archaizován na úrovni
v
při překladu přímých řečí:
voix plaintive, (s. 14)
Auge
lítostivě,
(s. 7)
Tout cela me semhle fort catoliche, dit Martin. (s. 18) "To vše shledávám
vpravdě katoličským," děl
Martin. (s. 1 O)
Bon début, réplique Cidrolin. (s. 18) "Šťastnej začátek, " odvětí Cidrolin. (s. 1 O)
29
Vous avez vu? dit
a Cidrolin
le passant tout pále. Cet enfant de salaud
a failli m 'écraser. (s. 28) "
Viděl
mě
jste to?" pravil k Cidrolinovi pobledlý chodec. "Ten zkurvysyn
málem
přejel."
(s. 17)
Vous etes de ces nomades ... ? demanda Cidrolin poliment. (s. 29) " Vy
patříte
k
těm nomádům
... ? " otázal se
zdvořile
Dalším charakteristickým prvkem románu Modré slovních
hříček nejrůznějších druhů.
se podíváme v samostatné kapitole,
Na jednotlivé
stejně
Cidrolin. (s. 16)
květy
příklady
jako na již
je široký repertoár i
překladová řešení
zmíněný Queneauův
"nový pravopis" nebo na neologismy a deformované cizí jazyky. Queneau
rovněž
s oblibou používá
různé
ať
opakující se prvky,
~
už se jedná
o refrény procházející celým románem (encore un de foutu- a je po prdeli, kterou mnohokrát pronáší jak Cidrolin, tak vévoda d'Auge), nebo v na jedné stránce
několikrát
zopakuje
určitý
(například mění slovnědruhové zařazení). frazémů
z oblasti
běžného
výraz, který mnohdy
Velmi
často
denního života (tabule,
různě
také využívá
upozornění),
určité
věta,
pasáži
deformuje /
různých
a staví na nich
další text:
... i/ était no té Danger-sortie-des-camions. Dan s le fond, u ne pelle mécanique ramasse des débris de caves poúr en remplir un de ces camions dont Ia sortie s'annonce si dangereuse. (s. 28) Queneau také používá
různých
citací z klasických
děl
francouzské literatury.
Část citací vkládaných do úst mnoha postav je snadno odhalitelná, část je naopak poměrl)ě dobře
skryta a jejich odhalení vyžaduje nemalé
J ean- Yves Pouilloux sestavil
přehled
vzdělání.
citací, které podle
něj
"font partie
des «lieux communs» d'une cu/ture littéraire classique, entre les pages roses
/'
J
du dictionnaire Larousse et une sorte d'abrégé cocasse d'histoire littéraire. Ils ont une allure de résumé
a I 'usage des
classes secondaires, et les retrouver
constitue un jeu de devinettes. " 80
80
/
Pouilloux 1991, s. I 08.
30
Jednotlivé postavy jsou do jisté míry charakterizovány i svým jazykovým projevem. Brutalita vévody
ď Auge
je doprovázena pastišem velmi vysokého jazyka
a sprostých slov, nadávek, Cidrolin mluví veskrze tuto hovorovost
ještě
hovorově
posiluje), v samomluvách ovšem
(Pelán v
přechází
překladu
k jazyku
neutrálnímu s prvky filozofického diskurzu. Obecně
tedy
můžeme říci,
že jazyk Queneauova románu vychází ze všech
stylových vrstev jazyka, autor používá lexikální, morfologické i syntaktické prostředky
hovorové a argotické, spisovné až knižní, archaické, terminologii
i jazyk vysoce literární.
Nepřehlédnutelná
Experimentální charakter mají slovní
je výrazná složka intertextová.
hříčky
francouzština. Opakování, "rýmové shody"
a Queneauem
některých vět
vytvořená
nová
a refrény jsou dalším
typickým prvkem jazykového plánu románu. Celkové nasazení je humorné, v každém momentu je Taková
šíře
zřetelná
jazykových
nadsázka.
prostředků samozřejmě
nároky a jednotlivé složky je nutné románu. i v
Právě
mnohost
překladovém
stylů
téměř
řešit
i s
klade na
přihlédnutím
překladatele
k celkovému
vysoké
vyznění
a bohatost slovníku je nutné zachovat
textu a není možné nivelizovat. Naopak je nutné, aby i v textu
v cílovém jazyce bylo
zřetelné rozpětí stylů
a kontrasty mezi jednotlivými
1·
použitými jazykovými postupy.
31
Překlad
3.4.
jazykových
Jedním z výrazných
znaků
Na první pohled a od prvních
hříček
stylizace románu Modré
řádků
se slovy zachází. Ale ani zde nejde jen o Slovní
hříčky
jako by
jediný význam a je čtenářům
aktivní
měly
třeba
účast-
zřejmá
románu je
je hra s jazykem.
radost, s jakou Queneau
samoúčelnou
znovu oživit pozornost
květy
hru, vše má hlubší smysl.
čtenáře.
Slova nemají jen jeden
hledat i významy další. Queneau nabízí i francouzským používá výrazy dávno zastaralé nebo v jejich
zapomenutých a nepoužívaných významech, oživuje ustálená spojení jejich deformací, se v
zpochybňuje
kalambůrech
aktivní
účast",
gnómickou pravdu lidových
a kontaminacích slov.
protože Modré
květy
Záměrně
rčení,
používáme slovní spojení "nabízí
hříček
číst
je (doj i sté míry) možné
i bez sekundárních rešerší - a domníváme se, že první -již vrstva slovních
vyžívá
čtení
tak probíhá
téměř
vždy
a narážek na obecné znalosti, která je rozkrytelná
na první pohled, je natolik široká, že ani není možné si na první pohled všimnout všech skrytých významů. Čtenář se pak sám rozhodne, zda se ponoří hlouběji do Queneauova světa, (bebo si ponechá jen tento prvotní dojem, který ovšem není možné považovat za
nedostačující.
Román Modré
květy,
tak jako mnohé jiné způsobů čtení
Queneauovy romány, je mnohovrstevnatý, nabízí mnoho z nich není je možné
méněcenný. Podobně
číst
jako
napřík!ad
jako detektivku, ale i jako filosofický spis 1a oba (
květy můžeme
a žádný
romány Umberta Eca, které
2
plnohodnotné, i Modré
způsoby
Queneau sám vybízí), jako experimentální román historický, jako jeden z
pro zasmání, ale i jako myšlenek. Pro
čtenáře
hříček,
jako komickou
/
jsou
chápat jako detektivní román (k tomu
nové francouzštiny, jako 276 stran jazykových
ostatně
manifestů
příhodu
filoťofické dílo ukrývající mnohé z Queneauových je takový spisovatel
nesmírně
je zároveň nesmírně obtížný.
I
zábavný, pro
1 /. ·
,
/
překladatele
· , 1
Jednou z vyskytujících se slovních hříček je kalambůr, 81 který je velmi produktivní nejen v
literatuře,
ale i v
která yYvýznamově nejsou nijak a tím je i k
sobě přibližují,
běžném
příbuzná,
jazyce.
Uvádět
v souvislost slova,
ale jej icnYzvukové stránky se podobají,
je velmi starý a
osvědčený způsob
jazykové komiky.
Jeu ďesprit fondé soit sur des mots pris a double sens, soit sur une équivoque de mots, de phrases ou de membres de phrases se prononyant de maniere identique ou approchée mais dont Je sens est différent. TLFI, heslo calambour. 81
32
I
3.4.1.
Hříčky
je velmi
založené na kulturním kontextu -
překlad
těsný ;J
un Gaulois, Eduen, peut-etre (s. 13) jakýsi Kelt,
patrně
Eduen (s. 7)
případě
V tomto
bylo možné
plně
textu. Hra není založená na zvukové na
typičnosti
zachovat stejné
podobě
znění
jako ve výchozím
obou jmen, ale na historickém odkazu,
vlastního jména.
les silhouettes mol/es de Romains fatigués, (s. 13) malátné siluety vyčerpaných Římanů, (s. 7) Podobně
jako v
předchozím příkladě
i zde bylo možné zachovat stejnou
založenou na významové komice- dochází k rozkolu mezi obvyklou
hříčku
představou,
jakou máme o Římanech (nevyčerpatelní, stateční, hrdinní), a přisouzenými vlastnostmi.
de Francs anciens (s. 13) starých
Franků
(s. 7)
Toto slovní spojení k
měnové reformě
a
připomíná
původní
událost z roku 1958, kdy došlo ve Francii
platidlo, tzv. staré franky, byly nahrazeny novými.
V obou jazycích je tak hříčka založena na polysémii slova Frank, 82 které může označovat
Francouzský přesto
kmenů,
jak jeden z germánských čtenář pravděpodobně
není ani v
českém prostředí
tak tehdejší francouzské platidlo.
tento kontext rozluští snáze než
čtenář český,
nesrozumitelný.
les Francs cherchaiens des sols (s. 13) pár
Franků
hledalo pár sou (s. 7)
82 Polysémie samozřejmě není dokonalá, oba významy lze v psaném jazyce odlišit pravopisně - použitím či nepoužitím velkého počátečního písmena.
33
'
1 ~L-~Výraz sols je zastaralá forma pro sou, tedy peníze. V
češtině
je výraz sou
plně
~··
srozumitelný a v obou jazycích je tedy možná hra založená na dvojím významu slova frank, tak jako tomu bylo ve výše druhou, hříčka
konkrétnější
zmíněném případě.
vrstvu - sol znamená ve
Výraz má ovšem
francouzštině půda,
je tedy založena na dvojím možném pochopení. Tento
ještě
zem, francouzská
rozměr
se v
překladu
neobjevuje.
Quelques Normands buvaient du calva. (s. 13) Několik Normanů
popíjelo calvados. (s. 7)
Les Normands buvaient du calva. (s.13 a 15) Normani popíjeli calvados. (s. 7 a 8) Refrén, který se opakuje vždy na konci celé svity slovních národů.
starobylých
1VY~,~~~~ý y
hříček
Zde se jedná o kulturní narážku. Calvados je
na téma
jablečný koňak
Normandii. Francouzský výraz_c~Íva je hovorová forma výrazu
calvádós. Tento způsob přetváření slov je v současné hovorové francouzštině velmi /~-~
O/produktivní. Apokopou se zkracují příliš dlouhá slova a vznikla tak celá řada slov zakončených
samohláskou o
(např.
výraz používaný v médiích Ségo/Sarco pro dva na prezidentský professeur). V
úřad)
češtině
sice tento slovotvorný většina
I
resto/restau namísto restaurant nebo aktuální nejvýraznější
kandidáty
i jinými hláskami ( ciné namísto cinéma, prof namísto je ovšem zvoleno způsob
označení
nezkrácené,
českému čtenáři
není
zcela neznámý (kino namísto kinematograf, ovšem
takto zkrácených slov spadá již do ustálené slovní zásoby), ale vzhledem
k tomu, že se jedná o cizí reálii, zachování
původního znění
by narušilo
srozumitelnost. Pelán lehce kompenzuje použitím slovesa popíjet, které samozřejmě
ú)
nespadá do nespisovné vrstvy, ale
přeci
_,-::
jen má blíže mluvenému
jazyku, než zcela neutrální výraz pít.
Les Huns préparaient des steques tartares (s. 13) Huni
připravovali
tatarské bifteky (s. 7)
34
t'(
.
I zde je možné si dovolit velmi na tom, že Hunové a
Tataři
těsný překlad.
jsou kmeny stejného
Kulturní narážka je založená
původu,
a na frazeologismu
tatarský biftek, který existuje v obou jazycích. Pravopis steques je ukázka Queneauovy nové francouzštiny francouzskému pravopisu. V
přizpůsobující
cizojazyčné výpůjčky
zápis
češtině překladatel
použil
počeštěného
lexému
(beef steak - biftek).
les Romains dessinaient des grecques (s. 13) Římané zakreslovali řeky (s. 7)
V obou jazycích je dva názvy antických
hříčka formálně
národů
substantiva grecques, které
velmi podobná. Queneau staví vedle sebe
(Romains, Grecques) a operuje s označuje
nejen národ, ale
zároveň
dvojznačností
je i
určitým
architektonickým prvkem. Propojením významu Romains- grecques a dessinaient - grecques vzniká významové
křížení.
Pelán
geniálně
využil stejné homonymie
r
I '
v případě akuzativu plurálu substantiv řeka a Řek. I přesto, že druhý, apelativní ' t význam se v obou jazycích liší, jedná se o jeden z mála velmi
těsně přeložit
ale i na zvukové
slovní
hříčku
případů,
i
kdy je možné
založenou nejen na principu kulturní aluze,
podobě.
ll traine un peu et finit par entrer au Bar Bi ture, un bar qui se donne l'air de ressembler
a fous
les autres. (s. 94)
Trochu bloumá a nakonec se rozhodne pro barBiturát, bar, který vcelku budí dojem, že se podobá všem ostatním. (s. 58) Velmi zajímavý je název baru Biturát, který ve s hovorovým frazémem prendre une biture, opít se.
francouzštině Zároveň
souvisí
odkazuje
k chemickému termínu acide barbiturique, kyselina barbiturová, jejíž deriváty se používají jako sedativa, a v označujícímu
nudného
přeneseném
člověka.
V
slova smyslu k adjektivu barbiturique
českém překladu zůstává
zachována pouze
zvuková shoda se sedativy.
35
}~.t
3.4.2.
Hříčky
založené na kulturním kontextu -
překlad
je volný le Gaulois fumait une gitane (s. 13) Kelt míchal perkelt (s. 7) Ve výchozím textu staví slovní a Gitanes, které v moderní národů,
ale i
značky
hříčka
na dvojím významu slov Gauloises
francouzštině neoznačují
cigaret. Podotýkáme, že
pouze
obě značky
příslušnice
mají modrou
dvou krabičku
a obě jsou vyráběny stejným výrobcem. Česká podoba téhož názvu národa bohužel neumožňuje
stejnou konstrukci (Gaulois - Gal), a proto
generalizující
překlad
Kelt a slovní
hříčku
Jiří
Pelán zvolil
založil na eufonii.
Et autres prouverbes de vaste salaison issus du fin fond aussi
faux que /orique de Ia sapience ilede franr;ouese. (s. 35) A ještě
onačejší
úsloví znamenité peprnosti
vyvřela
z hlubin
sprosto jakož i národní moudrosti ildefrancouzské. (s. 21) V této ukázce je slovní folklorique.
Falešně
hříčka
postavená na falešné etymologii výrazu
motivující slova jsou
slovu a dochází tak k interferenci
významově
těchto významů.
vzdálena "motivovanému"
Pelán rozkládá slovo
z obdobného sémantického pole a dosahuje podobných komických významových střetů. Zároveň
je zde
příklad
archaizace lexikální složky v textu výchozím
i cílovém. Paradoxní archaizovaný neologismus (adjektivum názvu Ile-de-France je pravopis) je do
Queneauův
novotvar, kterému ovšem
češtiny přenesen čistým
utvořené
od místního
přisoudil
starší
novotvarem.
36
3.4.3.
Hříčky
založené na zvukové
podobě
-
překlad
volný, ale vycházející ze stejného základu campaient deux Huns (s. 13) kempovali dva hunavení Huni (7) Ve
francouzštině
je komického
výslovnosti slova Huns (Hunové) a
účinku
dosaženo na
číslovky
rovněž
jinou, založenou ovšem
nářečí, přidává
charakterizující
příslušníky
regionální výslovnosti s
překladatel
češtině
nahrazuje slovní
na zvukové podobnosti. Využívá hanáckého
přívlastek
účinku
s aliterací na H. Komického
podobnosti
jedna, un - campaient 2, 1. V
není možné zopakovat stejnou konstrukci, a proto hříčkou
základě
hunavení a vzniká dvojice slov
je dosaženo absurdním spojením ryze historického kmene
Hunů.
de Sarrasin de Corinthe, (13) zaražených
Saracénů,
Queneau využil kvalitní rozinky, pak podobě částečně
(7)
komerčního
jedině
klišé raisins de Corinthe (pokud chcete koupit
ty korintské) a faktu, že slovo raisins je v grafické
obsaženo ve
slově
Sarrasin.
Hříčka
je tím
komičtější,
v Korintu nikdy nebyli. I zde ponechává Pelán stejný národ jako ve (později
uvidíme, že ne vždy je to možné), ovšem nahrazuje
že Saracéni
francouzštině
přívlastek
de Corinthe
jinou specifikací, která ovšem ne ní založena na kulturní narážce, ale na eufonii.
Je dirai ces ribambelles de patravéfiteors (s. 56) Odříkám
si ty
šňůry otvasů
V originálním textu
a
zdravenášů,
slučuje
(s. 34)
Queneau do jednoho slova
několik názvů
modliteb
-Pater Noster, Ave Maria a Confiteor. Pelán přesmyfnÚl první slabiky dvou 1'-..-.--".-
modliteb (contrepetrie),
podobně
jako v další ukázce, kde ovšem imituje stejný
postup, jakého užil Queneau.
Le duc se promennait dans Ia forét, silentaire et solicieux. (s. 160) Vévoda se
projížděl koňmo
po lese,
osamlčený
a zamocený. (s. 1 00)
1./
37
3.4.4.
Hříčky
založené na zvukové
podobě
-
překlad
se zcela liší od výchozího textu d'Alains seuls (s. 13) a otrávených Švábů. (s. 7) Ve výchozím textu
spočívá
slovního spojení s výrazem
slovní
hříčka
a linceul (linceul
plátno na zabalení mrtvého, roucho). V
na zvukové podobnosti použitého
češtině
české
Alanů netvoří součást obecně
frazeologie, ani jeho zvuková podoba
s jiným výrazem vhodným pro
vytvoření
slovní
zřejmě
nekorespondovala
hříčky, překladatel
zhodnocení obecných kulturních znalostí volí slovo, které je a
tvoří
zcela jinou,
původní
slovní
hříčku,
kus látk?nebo
je zvolen zcela jiný výchozí výraz.
Vzhledem k tomu, že název germánského kmene známé
buď obecně
znamená
která ovšem
plně
na
základě
všeobecně
známé
zapadá do sledu
hříček
předchozích a nijak překladový text neochuzuje. Česká slovní hříčka vychází
z polysémie slova Šváb (národ a hmyz) i z dvojznačnosti adjektiva otrávený (přímý
a
přenesený
význam).
les Alains regardaient cinq Ossetes (s. 14) a Švábi táhli na pivo (s. 7) Ani v tomto Kmen
Alanů
byl
případě
nebylo možné imitovat francouzskou slovní
předchůdcem
kmene
Osetů
je dále možná interpretace 5 au 7 (Queneau
v
podhůří
opět
Kavkazu. Ve
hříčku.
francouzštině
využívá rozdílu mezi psanou
podobou francouzštiny a její podobou zvukovou- cinq Ossetes), dobu mezi pátou a sedmou odpolední hodinou, tedy dobu mezi odpoledním
čajem
tradičně
Pelán se
možné, aby milenci
navštěvovali
k jménu zcela jiného národa a slovní
vdané ženy.
hříčku
konstruuje na
frazeologického výrazu a shodnosti jednoho z jeho kmene a
činnosti
deklinačního
Jiří
prvků
označujícího členy
večeří, opět
kdy bylo
uchyluje
základě českého
s názvem germánského
jemu vlastní. Morfologickou zajímavostí je, že
sufixu u apelativa
a
výběr
národa posiluje
dvojznačnost
výrazu.
les Sarrasins fauchaient de l'avoine (s. 13) Arabové arabova/i, (s. 7) 38
>
Obě
ve
hříčky
slovní
francouzštině
vycházejí ze zcela jiných
principů.
Zatímco
Queneau pracuje s apelativním významem slova sarrasin
(pohanka), které je
stejně
jako avoine druhem obilí, v
češtině,
kde není takto
dvojsmyslné slovo, Pelán využívá zvukové podobnosti slova Arabové (tak jako v
předchozím příkladě
s
původním
původní
se snaží volit takový národ, který by
francouzským
slovní
označením)
a slovesem rabovat.
významově
Vytváří
souvisel
novotvar a zcela
hříčku.
- Jawohl! Et ce glass?
- Perd pas le nord, l'Européen. (s. 19) "Jawohl! A ten glas ? " "Vydrž, Evropane. " (s. ll) Velmi skrytá slovní Pernod. V
češtině
hříčka
odkazující ke
nebylo možné tuto slovní
značce
hříčku
pastisu (fenyklové tresti)
nijak nahradit. (
I
, ,,,
/'/
.
. . -.- /',
/ ~ ~
)
!( '
39
.
3.4.5.
Hříčky
kolokabilitě
založené na
slov
ll ne battit point sa femme parceque defunte mais il battit ses fil/es au nombre de trois ; il battit des serviteurs, des servantes, des tapis, quelques fers encore chauds, la campagne, monnaie et, en fin de compte, ses flancs. (s. 14) Nezbil svou ženu,
neboť
zbyl sám, zato zbil tré svých dcer; ztloukl sluhy,
služky a máslo; vyklepal pár pár
korců
vesničanů, koberců
a kos; vymlátil hospodu,
obilí, ba i trochu prázdné slámy; nakonec se praštil přes kapsu.
(s. 7)
Tato slovní
hříčka
vychází z kolokability slovesa battre, které vedle svého
základního významu bít, tlouci vstupuje do mnoha
frazémů.
Battre des tapis
tak znamená vyklepat koberce, battre le Jer pendant qu 'i! est chaud odpovídá českému
kout železo, dokud je žhavé, battre !a campagne
může buď
znamenat
procházet se bez cíle, poflakovat se nebo být bláznivý, battre monnaie znamená
1
využít šlechtické právo ražby vlastních mincí a se battre les flancs přeložit
Jiří
/
můžeme
jako udýchat se nebo namáhat se. Pelán
při překladu
synonyma ke slovesu bít a
zvolil
několik výrazů
frazeologismů,
ze stejného lexikálního pole,
do kterých se zapojují, a
zároveň
využil
fonetické shody sloves zbýt a~ít. Pelánův překlad můžeme samozřejmě přeložených výrazů
že Pelán (6 ve
stvořil
oblastí i v rámci přidržovat
hodnotit jako velmi volný,
mnohem více
francouzštině,
co do "doslovnosti" jednotlivých
1O v
výrazů,
než jich je v
češtině). Překlad
překladu umělecké
originálu (avšak jak jsme
zvláště
tehdy, když si
původním
slovních
hříček
literatury a jen velmi viděli
uvědomíme,
textu
je však specifickou zřídka
je možné se
plně
výše, není to nemožné).
40
Domníváme se, že v
případě
při
Queneaua) bylo
hodnocení
překladu
jako volného
vhodnější přihlédnout
či těsného
by
(zvláště
k procesu vzniku, k použitému !./
"vzorci", "algoritmu" slovní hříčky. V Pelánově případú je možné tvrdit, že postupoval
stejně
jako autor: do
často
hříčky přinášely
V mnoha
i
ovšem
jazykovou zdatnost a
skutečně
Jiří
informaci
jen nechá
zároveň čtenáři osvěžit
nabalená na jediné sloveso nijak že
Pelán si mohl dovolit
volnost není na škodu
výrazně
(například
průchod
prvky,
neposunuje
vytvořit větší počet
překladu,
protože
literatury je vysoce
plně
tvůrčí činnost
redukovat pouze na mechanický
převod
vlastní jména postav).
"chuti hrát si", ukázat svou
možnosti jazyka. Tato kaskáda děj,
slovních
a proto jsme toho názoru, hříček,
že zdánlivá
respektuje nasazení celého románu
i tuto konkrétní pasáž. V takovýchto momentech se umělecké
doplňoval
rozehrává svou jazykovou vynalézavost tak, aby jeho slovní
nějakou "dějovou"
případech
stanoveného vzorce
pravidlům. 83
které vyhovují daným Queneau
předem
jasně
a v žádném
ukazuje, že
případě
překlad
jej není možné
z jednoho kódu do druhého.
83
Tato pasáž velmi dobře ilustruje Queneauovo tvrzení, že próza se podřizuje podobným strukturním pravidlům):'jako poezie. Na vyšší úrovni odpovídá veršové a strofické struktuře detailní kompozice románu, na lexikální úrovni můžeme za obdobu různých variant rýmu, který usouvztažňuje slova jinak spolu nesouvisející, považovat právě slovní hříčky. A tak jako úkolem metaforiky v poezii může být aktualizace významu slov, slovní hříčky rovněž poukazují na původní významy nebo pomáhají vytvářet významy zcela nové.
41
3.5.
Překlad neologismů ;' /
Neologismy v románu
'#
f'
l\:1o~r~ květy '
',
jako slovní
hříčky, přesto
nových slov se
-
ostatně
se s
nejsou natolik výrazným prvkeml
několika případy můžeme
objevuje i v
ději
setkat. Proces
tvoření
románu.
Je reve souvent que je suis sur u ne péniche, je m 'assois sur u ne chaise langue, je me mets un mouchoir sur Ia figure et je fais une sieste.
-
Sieste ... mouchoir... péniche ... qu'est ce que c'est que tous ces mots Ia? Je ne les entrave point. Vous pratiqueriez donc le néologisme, messire?
-
Ne néologise pas toi-meme : c'est Ia privilege de duc. Aussi de l'espagnol pinar;a je tire pinasse puis péniche, du latin sexta hora l'espagnol siesta puis sieste et, a Ia place du mouchenez que je trouve vulgaire, je dérive du bas-latin mucare un vocable bien franr;oué sel on les regles les plus acceptés et les plus diachroniques. (s. 42)
"Často snívám, že jsem na nákladním člunu, sedám si na lehátko, přikrývám
si
tvář
kapesníkem a
dopřávám
si malé siesty."
"Lehátko . .. siesta . .. kapesník . .. co znamenají všechna ta slova? Prt jim rozumím." "Tato slova jsem vymyslel, abych
označil věci,
jež vídám ve svých snech."
"Praktikujete tedy neologismus, pane?" "Hlavně
jsem
ty mi tady neneologizuj, to
utvořil
z
řeckého
lechos s
sexta hora jsem odvodil
patří
k vévodským výsadám. Lehátko
přihlédnutím
španělské
k latinskému lectus, z latinského
siesta a v této
podobě
již ponechal,
namísto barbarského šnuptychl, kterýžto výraz shledávám vulgárním, derivuji kapesník z latinského capsa podle zákonů."
těch nejrozšířenějších
a
nejdiachronnějších
(s. 25)
42
Podobně
se oddávají této
tvůrčí činnosti
i oba mluvící
koně.
- Nostalgie? dit Stene, voila un mot que je ne connais pas. - ll est et
ďinvention
ďalgos,
récente, dit Stephe
ďun
ton doctoral. ll vient de nostos
algos qui veut dire en grec souffrance et nostos
qui dans Ia méme langue veut dire retour. ll s'applique donc parfaitement a ton cas. - Et toi, dit Stene, tu es atteint de logorhée. - Logorhée? dit Stephe, voila un mot que je ne connais pas. (s. 189)
"Nostalgií?" pravil Stén.
"Toť
slovo, které neznám."
"Bylo vynalezeno teprve nedávno,"
řekl
řečtině trýzeň
z nostos a algos, algos znamená v
jazyce návrat. Dokonale se tudíž hodí na "A ty,"
řekl
a nostos znamená v témže
tvůj případ."
Stén, "ty jsi chytillogorrhoeu."
"Logorrhoea?" pravil Stef V obou
Stef profesorským tónem. "Pochází
předchozích
Oba novotvary jsou
"Toť
ukázkách Queneau spíše paroduje snahu mluvit
samozřejmě
ale nikoli v
době
skutečnými
neoiogismy.
slovo, které neznám. " (s. 119)
slova, která již existovala v
době
učeně.
vzniku románu,
dialogu Sténa se Stefem. V románu se ovšem setkáme i s
několika
Et comment nomadez-vous? demanda Cidrolin. (s. 21) "A jakpak
kočujete,
" otázal se Cidrolin. (s. 12)
Podle Petieta (2000, s. 96) je sloveso nomader Queneauovým novotvarem. Pelán volí
pří překladu
slovo
mírně
zastaralé, které ovšem
Opírá se o ekvivalent slova nomadles tribus nomades
-kočovné
kočovník,
plně
odpovídá významu.
respektive o ustálené spojení
kmeny. Neologické snahy pak kompenzuje o
několik
řádků později.
43
a cheval,
A pied,
"Pěšky, koňmo,
en voiture? en hélico, en vélo, en auto? (s. 21)
vozem? Motoristicky, cyklisticky nebo helikoptericky?"
(s. 12) překladatel vytváří
Zde
a kompenzuje tak
chybějící
se snaží dodržet "rým"
tří
morfologický neologismus helikoptericky novotvar
slov
při překladu
končících
zmíněné
francouzštině
ve
nahrazuje "rýmovou shodou" slovotvorných
výše
přípon
pasáže.
na o - v
Zároveň
češtině
-icky.
En auto-stop. Moi, je voyage parfois en autotaxi. C'est moins économique. (s. 21) "I já si
někdy
stopnu taxíka. Ale
Novotvar en autotaxi, který nahrazuje Pelán pouze slovní
nepřijde
tvoří
hříčkou
slovní
to moc hříčku
levně."
(s. 12)
s výrazem en auto-stop,
založenou na slovese stopnout
?-/
(auto X taxíka).
Cidrolin fronr;a les sourcils, les défronfa pour v i der son verre et les fronr;a de nouveau avec intensité. (s. 52) Cidrolin svraštil je
mocně
obočí,
rozvraštil je, aby do sebe obrátil
skleničku,
a znovu
svraštil. (s. 32)
Jednoduchý novotvar
vytvořený
neobvyklou prefixací je shodný v obou
jazycích.
Cette activité pourtant bien orthohippique acheva de l'emplir de terreur (s. 170) Jejich tou
počínání,
jakkoli naprosto ortohipické, naplnilo jeho duši
nejčernější hrůzou.
(s. 1 07)
Tento složený novotvar latinskému
původu
řeší
Pelán v
překladu
kalkem. Složenina je díky
obou složek, které se vyskytují i v již existujících
cizojazyčných výpůjčkách, dobře
srozumitelná i
českému čtenáři.
44
3.6.
Překlad
parodií cizích
V rozhovoru Ci drolina a směsku
kempařů, kteří
překladu), vytváří
kempující (poprvé s. ll evropanštinu,
jazyků hledají kempingový kemp pro
Queneau jakousi novobabylónštinu,
špatné francouzštiny,
angličtiny
a
němčiny, přepisovaných
podle francouzské fonetiky, a italštiny, jejíž pravopis je již sám o
sobě relativně
angličtinu například důsledně pofrancouzšťuje
blízký výslovnosti. Pro
-ing na -igne (camping- campigne). o francouzskou fonetiku, ale o
Jiří
českoup
Pelán se v
překladu
sufix
samozřejmě
podle stejného principu
neopírá
přizpůsobuje
zápis
--;:;
anglických a
německých
nezměněnou
a francouzštinu, jako
slov
českému
hláskovému systému, italštinu ponechává
opěrný
jazyk, nahrazuje
češtinou
a
rovněž
ji deformuje.
Wie sind arrivati? (s. 20) " Vír sind arrivati ? " (s. ll) Zde vidíme ukázku pro "fonetického jazyků
přepisu",
přepis němčiny
jak jej známe
nebo z vlastních
zápisků,
a italštiny. Pelán napodobuje styl
například
když se
z jednodušších
začínáme učit
učebnic
cizích
nový jazyk.
Ouell, ouell. (s. 20) I
"Vel, uel." (s. ll)
(//,,..(_ ,/,I . . ,· '. /
Toto srovnání ukazuje rozdíl mezi "slyšením"
angličtiny
--~------·-
různých jazyků. Opět
český mluvčí
na pozadí dvou
je využit stejný princip zápisu tak, aby francouzský nebo
byl schopen
vytvořit
zhruba stejný zvuk, jaký odpovídá anglickému
well.
Nein!Nein! Pas tressé : libre. Sie ize libre. Anda to the campus bicose sie ize libre andare to the campus. (s. 22) "Nein! Nein! Šádna svíšena: svópotna. Sie iz svópotna. Anda to the ca mp bikóz sie iz svópotna andare to the camp." (s. 13)
45
směsi
V této
hned
(bicose - bikóz) a francouzštiny
plně
tří jazyků
přepis angličtiny
vidíme fonetický
zachované italské výrazy, ale
němčinou,
která je
přeložena stejně
především
zkomolenou
kontaminaci
češtinou.
Postup,
X
který volí Jiří Pelál)!Je velmi typický při parodování českých mluvených projevů
původem a
germanotbnních
neznělými
německé
mluvčích.
souhláskami a
výslovnosti
špatně umístěný
češtiny.
Pelán tak
ve svém originálním textu nabídl, a textu
překladového
textu se
příliš
tak, jako by byl
opět
přízvuk
slovní
přizpůsobuje
angličtinu.
respektuje schéma, které mu Queneau
tvůrčím způsobem prvotně tvořen
Vychází i ze stejného
parodii domácímu
znělými
jsou typické znaky
jej využívá k českém.
v jazyce
neodchyluje v principu: tam, kde Queneau paroduje
i Pelán paroduje ale
Neschopnost rozlišovat mezi
prostředí,
sdělení,
obsahu
vytvoření
Od výchozího
angličtinu, vět,
domestikuje.
C'est dressé? Dressé? Comprenons pas. Eh bien oui, il obéit au doigt et "Cvičený?
"Chci
a l'oeil.
(s. 20)
Já nerozumíme."
říct,
že poslouchá na slovo." (s. 12)
V tomto
případě
se jedná o
překlad záměrných
Pelán nahrazuje absenci obligatorního zájmenného slovesa ve
francouzštině
spojením
mateřském
podmětu
špatně
a
zájmenného
jazyce.
zvolený tvar
podmětu
v
češtině
se slovesným tvare. m. Dále si můžeme všimnout, f / · ,..-..
s nesprávnou shodou
nadbytečného
chyb v
(I
že francouzský frazeologický výraz není
překládán doslovně,
X
ale je nahrazen
domácím frazeologismem, kterého se užívá v obdobné situaci.
46
Překlad
3.7.
specifického
přepisu
mluveného jazyka příliš
Queneau se domníval, že spisovná francouzština je současnému
mluvenému jazyku. Jeho romány se skutečně
jazyk tomu, jak se
samozřejmě
vyznačují
snahou
přiblížit
psaný
vypadá francouzština, jak se mluví. Neomezuje
pouze na nápodobu hovorových konstrukcí,
je mnohem bohatší. Využívá všech stylových vrstev a prolíná a mísí. Pro zápis
vzdálená
pouliční
francouzštiny
Queneauův
vzájemně
stvořil
jazyk
je kombinuje,
speciální
způsob
záznamu,
který nerespektuje hranice grafických slov ani ustálený pravopis. Do jednoho slova spojuje celý mluvní takt, zápis
přizpůsobuje skutečnému
fonetickému
znění.
Nejedná se ovšem o
plně fonetický "pravopis". V zápisu samohlásek je přesfjen
vystopovatelný vliv
tradičního
francouzského pravopisu
(například
[u] zapsána jako ou, nikoli jako u, výslovnost [y] zapsaná Tento
způsob
upozorněním Jiří
zápisu není žádnou
češtiny
i spojitelnosti mluvních
stejně tradičně
jako u).
reformou, ale spíše komickým
na rozdíl mezi mluveným a psaným jazykem.
Pelán z fonetické podoby
znělosti
vědeckou
výslovnost
a využívá asimilací
Při překladu
znělosti,
vycházel
neutralizací
taktů.
le passant fit un bond en arriere tandis que grin9aient des freins de houatures (s. 28) chodec Ve
uskočil
dozadu a
francouzštině
klaksonu. V
češtině
zároveň zaskřípěly
se jedná o
je
vytvořena
sloučení
brzdy aud. (s. 17)
zvukové stránky slova voiture a zvuku
falešná neutralizace
znělosti znělých
souhlásek
na konci taktu.
, )L (,
I
A moi-z-aussi, i/ m 'a parlé. (s. 51) "Se mnou taky zašpásoval." (s. 31) V tomto
případě
sam?_hl~skami,
Tato chyba se v
..-··, l
Queneau zaznamenal nesprávné .YJízání mezi koncovými
které je typické pro mluvenou francouzštinu českém překladu
zvláště
v
'
/
.
Paříži.
neobjevuje, Pelán nahrazuje hovorovým výrazem
~,
zašpásovat.
'I
/
47
un so/eil orange descend vers les achéli!mes de Ia zone suburbe. (s. 93) zlevněnou činží předměstské
oranžové slunce se níží nad bytovkami se
zóny.
(s. 58) přepisuje
Queneau
výslovnost zkratky HLM, habitation au foyer modéré. češtině
Vzhledem k tomu, že v
není podobná zkratka k dipozici, Pelán ji rozepisuje
a používá hovorového výrazu bytovka, které Všimněme
byty.
~~
označuje dům
s levnými nájemnými
si i slova suburbe, které vychází z latinského suburbanus - u bran
('
y
města a~kterého vznikl anglický výraz suburb- předměstí. Queneauův přepis
?
--~
je pofr~ncou~št~ný, v překladu není možné zachovat stejnou narážku a je použito /'""'-----. '
'·-
plně českého
2
.
I
víceslovného výrazu.
Vive Ia reine! cria /e duc. Vive Ia reine, crierent les autres. (s. 134) "Aťžijekrálovna!"
"Aťžijekrálovna!"
zvolal vévoda.
zvolali ostatní. (s. 84)
Zde Pelán na rozdíl od Queneaua spojuje jeden mluvní takt do jednoho grafického slova. Kompenzuje tak z
původních
případy,
autorových fonetizovaných
kdy není možné
přeložit některý
zápisů.
Oui, msieu.
- La prochaine fo i s, vous m 'attendrez et vous metterez un second couvert. \
..Y
- Vsetes gentil. Merci, msieu. (s. 155) "Jojo." "Příště
na
mě počkáte
"Aletonemuselobýt.
a
prostřete
Děkuju."
pro dva."
(s. 97)
Queneau zde imituje "polykání" Pelán
opět
některých
hlásek
při
rychlé výslovnosti.
nahrazuje spojením více grafických slov do jednoho fonetického celku,
což navozuje podobný efekt velmi rychlé promluvy. Pro charakterizaci hovorového
48
r /
stylu navíc
.
j
přidává ko11.~ový
sufix slovesa, který je vyhrazen
jazyku. Na druhou stranu nevyužil možnosti morfologického
právě
mluvenému
zařazení
do hovorového stylu "bejt" a zachovává neutrální infinitiv "být".
Eh bien, dit Cidrolin en máchant laborieusement son sandouiche, (s. 157) "Zkrátka,"
řekne
svůj sendvič,
Cidrolin, ztuha žvýkaje
V obou jazycích je zápis cizího slova
uzpůsoben
(s. 99)
pravopisu domácímu.
Francouzská podoba je ovšem dílem Queneauovým, kdežto ačkoli
je již ustálený,
stále
p-~~iťovaný
počeštělý
pravopis
/L,
poněkuci k_
jako
I
- Tu sais, asteure y de !a circulation, on prend toujours du retard, j'aurai pas le temps pour bavarder avec toi. -Je te verrai tourner ta petite manivelle sur ton ventre, j'entendrai ta voix quand t'annonceras les sections, je serai heureuse comme r;a. - T'es pas sure de manter. Va y avoir du monde. (s. 49) "Teď je
zpožděný,
vetkej provoz, všaqíš, bejváme furt
nebudu mít
čas
se s tebou vybavovat, taxenezlob. " "Uvidím, jak
točíš kličkou
stanice, to mi
úplně stačí
břiše,
na
ke
tvůj
hlas, až budeš ohlašovat
štěstí."
" Vždy ani nevíš, jestli se dostaneš Pelán v této konkrétní
uslyším
dovnitř.
Budou tam quanta lidí." (s. 29)
části opět zařazuje
více
prvků
zapsaných
fonetizovaným zápisem. Tak jako Queneau využívá možnosti stejných
zvuků
Je
jistě
začátku
výrazně
právě
za pomoci splynutí souhlásek
sousedících slov.
zajímavé, že tento
projevu se jak ve jazycích)
zápisu
a pro konsonantické skupiny kv a ks volí grafémy q a x. Do jednoho
grafického slova spojuje takt "tak se nezlob" k a s na konci a
různého
způsob
francouzštině tak
1
v
redukce
češtině
grafémů
v neoficiálním psaném
(a bezpochyby i v
angličtině
a jiných
rozmohl s nástupem mailové komunikace a v krátkých textových
zprávách na mobilních telefonech. V tomto technickými omezeními -
počet znaků
případě
v jedné
byl
zprávě
zřejmě původně
motivován
je zpravidla limitován
49
na 120 až 180 jednotek- a nikoli lingvistickými úvahami, o podobnou techniku. O
přímé
přesto
inspiraci Queneauovou snahou o sblížení mluveného
a psaného jazyka je však nutné pochybovat. Poslední přepisu
příklad
se netýká Queneauem
hovorového jazyka,
přesto
/ stvořeného
původního
češtině,
-·
·
specifického
způsobu
souvisí s jazykem mluveným. Jedná se totiž
o zachycení projevu postavy koktající leknutím. osobu koktající v
se jedná
využívá tedy stejného
Překlad
dokonale napodobuje
tvůrčího postup~ako
X
autor
textu a aplikuje jej na cílový jazyk.
Oooh, dit l'alchymiste devenu soudain pále et begue, un cheche, un vaval ... un cheval ... qui qui ... caucause. (s. 139) "Óóó-jojoj, "pravil alchymista, jenž se náhle stal bledým a koktavým, "kuku,
ňň
... ku kůň ... ho ho ...
hovohoří
... " (s. 8 7)
50
I
~·"
Překlad frazeologismů
3.8.
Animal qui parte, áme damnée. (s. 34) "Kobyla se
uřekla,
/
duše z pekla utekla, (s. 21) r---
Si le coq ri tót, l'haricot pue trop. (s. 34) "Valach houk, rarach pšouk." (s. 21)
Quand l'huftre a causé, l'huis est tres cassé. (s. 34) "Když sardél
hovoří,
pardél
ochoří."
(s. 21)
A poisson qui cause, petit cochon peu rose. (s. 35) "Sud kulatý, rys tu pije, tu je kára, ten to ryje." (s. 21)
Si béle le zebre ut, voila Belzébuth. (s. 3 5) J
"Lze-li buk, ne/ze dub, zle, zle, v les vlez Belzebub." Tato kaskáda falešných se lidových a lexikální se
frazeologismů
přísloví. Pelánův překlad úrovně,
skutečnými
staví na
struktuře
lidovými
příslovími
přímé
obsahové
a jasné souvislosti
vzájemně přiřazených
Překladatel
citace z pohádky Boženy
týče
vyznění
imitováním struktury
gnómických pravd a rytmické i rýmové formy. domestikaci použitím
rýmujících
je zde velmi volný; co se
dosahuje však stejného absurdního
1
[
navíc posiluje
Němcové
Jak se
učil
Honzík
latinsky.
Ne comptez pas sur moi. Pour le moment, j'ai
ďautres
chats a fouetter.
(s. 191)
S tím
nepočítejte. Momentálně
jest mi jiné psy bíti. (s. 120)
51
Francouzský frazeologismus, který znamená mít jiné starosti, jiné na prácij.ie nahrazen v
překladu
věci
modifikací zcela jiného frazeologismu. Pelán,
aby zaťhoval sémantickou strukturu "bít nějaké zvíře", posunul význam rčení "kdo chce psa bíti,
hůl
si najde", které
frazeologismu francouzského, a dal tak
Mais vous avez apporté de l'eau ovšem nahnal jste vodu na V tomto
případě
můj
významově
neodpovídá významu
přednost formě před
významem.
a mon mou/in. (s. 209)
mlýn (s. 131)
je naopak možný
překlad téměř
doslovný, v obou jazycích
se používá stejného frazému v témže významu.
le guide, revenant Průvodce,
a ses
moutons, (s. 134)
vrátiv se k tématu, (s. 84)
Francouzskému frazeologismu neodpovídá žádný vhodný frazeologismus český,
a proto
překladatel
slovních spojení pouze na
volí
bezpříznakovou
základě
významu
adaptaci bez použití ustálených
cizojazyčného
textu.
52
překlad
3.9. Historické a kulturní souvislosti-
reálií
3.9.1. Historie ( / ', .' ..
/,
:,._
tyl~~_ré květ~
Román I
-
Nejsou vybrány z
/
·'I
-
dobově
je
zasazen hned do
několika
historických epoch.
\...
náhodně,
kompozičních principů.
ale odpovídají matematické pět
Projdeme tak
struktuře,
období, která
která je jedním
odděluje
175 let,
a v každém se setkáme s postavami a událostmi, které jsou pro daný rok typické. Výchozím bodem je rok 1264, ve kterém se vévoda d'Auge setkává se Svatým Ludvíkem a odmítá se s ním
účastnit křížové
Ludvíka IX. osudná). V tomto se jedná. Vždy po
čtyřech
však bývá mnohdy jen na
současného
až po
několika
případě
je
výpravy (která byla pro
přímo
v úvodu uvedeno, o který rok
kapitolách se vévoda ocitá o 17 5 dále.
naznačena
Změna
období
historickými souvislostmi - narážkami
krále nebo "aktuální" události, samotné datum se objevuje odstavcích,
například
v deváté kapitole:
- Vous etes un vrai donquichotte, dit-i/ au duc avec un fin sourire. - Quoi? quoi? qu 'est-ce que c 'est que r;a? - Don Quichotte? Le meilleur livre étranger paru en l'année 1614. Je l'ai /u Ia traduction de César Oudin. (s. 121) "Jste opravdový donkichot," praví k vévodovi,
vybraně
se usmívaje.
"Co? Co? To je co?" "Don Quijote? Nejlepší zahraniční román roku 1614. Četl jsem ho v překladu Césara Oudina. "84 (s. 7 5)
V roce 1614 vévoda provdává své a prohlédne si sochu
Jindřicha
tři
dcery, navštíví v
IV. na novém
mostě přes
Paříži
generální stavy
Se inu (jedná se o slavnou
jezdeckou sochu na Pont Neuf). Manželce, která lituje, že si sochu nemohla
rovněž
prohlédnout, odpovídá:
César Oudin přeložil v roce 1614 první Franyois de Rosset.
84
část
Dona Quijota, druhou
přeložil
v roce 1618
53
Ne crains rien, femme. Elle ne se sauvera pas. Je t'emmimerai Ia voir lors des prochains États généraux et cela ne saurait tarder, car Ia Reine Mere ďargent,
a grand besoin "Neměj
ďimpots.
donc
obav, ženo. Však nám
neuteče.
stavech, a ty na sebe nedají dlouho
zapotřebí peněz,
(s. 14 7)
Ukáži ti ji
čekat, neboť
při příštích
Generálních
královna matka má tuze
a tudíž daní. 'ts. 92) "''
I
Zde vidíme, jak
jemně
a
nenápadně
si Queneau zahrává se znalostmi
Další generální stavy totiž byly svolány až o 175 let V. roce 1614 také vévoda
zaměstná
později
čtenářů.
v roce 1789.
alchymistu Timolea Timolei. I tato postava
není náhodná a odpovídá dokonale duchu 17. století a rozvoj i alchymie na šlechtických dvorech. Timoleovi se však recept na fenyklovou
nepodaří
tresť, později opatřenou značkou
není bez souvislosti s postavou mluvícího značkou
koně
mudrců,
Bílý
kůň,
vymyslí která
jistě
Démosténa a která je oblíbenou
Cidrolinovou. Druhým Timoleovým vynálezem je magická lucerna,
jíž si vévoda svítí v patnácté kapitole třinácté
V
nalézt kámen
kapitole
při návštěvě
jeskyní v Perigordu. 85
můžeme postřehnout přechod
do dalšího období hned
v úvodu:
a part
- Et
cela, y a-t-il quoi que ce soit qui mérite attention?
- Nous, répondit le bailli, allons de ce pas élire nos délégués aux États généraux ... ~---
(s. 167)
"A necháme-li zdraví stranou, je tu "Jak nás vidíte," do Generálních
odvětil rychtář,
stavů.
něco
"jdeme
nového, co by stálo za právě
řeč?"
zvolit své zástupce
" (s. 105)
Mluví se tedy o generálních stavech svolaných v roce 1789. Samotné datum je však Právě
v
méně
pozornému
čtenáři
v takových momentech je
předmluvě,
aby se román
četl
prozrazeno až o namístě
několik odstavců později.
respektovat Queneauovo
se stejnou pozorností, jako se
přání
čtou
vyslovené
detektivky.
85
Tato magická lucerna, v originálním textu lanterne magique, odkazuje na laternu magicu, projekci obrázků na zeď, předchůdce kinematografu. Tento přístroj byl ovšem vynalezen až koncem 19. století a jedná se tady o anachronismus. zařízení umožňující
54
uvnitř
Pátrání
tvůrce
knihy se netýká jen snahy odhalit, kdo je tajemný
hanlivých
nápisů na ohradě. Čtenářovi jsou velmi často předloženy určité indicie, kulturní,
historické, literární, a je na aby uhodl
právě například
něm,
jak hluboce bude zapojovat své znalosti,
epochu, ve které se ocitá vévoda.
Přesné
datum se tedy
dovídáme takto:
- C'est qu 'i! m 'a fait mal, le sangouin. Et pour avoir crié «vive le roi». Comme si, en l'an mil sept cent quatre-vingt-neuf de notre ere bien chrétienne, on n 'avait plus le droit de crier «vive le roi». Et bien, moi, je continuerai
a le crier «vive le roi». (s. 169)
"To prase, to mi dalo! Že jsem křičel Aťžijekrál! Jako by léta páně tisícího sedmistého osmdesátého devátého naší velmi právo
křičet Aťžijekrál.
Aťžijekrál,
Jenže
mně
křesťanské
éry
člověk
je takhle volný, já si budu
už
neměl
křičet
jak se mi zlíbí I" (s. 1 06)
A vidíme
zároveň,
že Queneau naráží na události, které teprve budou
následovat. Než se vévoda vydá do Périgordu, aby "našel" preadamitů, zničí
kávový servis z období dynastie Ming.
narážku na dobové souvislosti:
čínský
důkaz
Opět
o existenci
se jedná o drobnou
porcelán z dynastie Ming byl ve Francii
velmi populární za vlády Ludvíka XV. (1730-1760), ale v roce 1789 už tento styl vyšel z módy. Jak podotýká Petiet (2000, s. 133), je otázkou, zda se za dynastie Ming
vyráběly
šálky na kávu.
Queneau na jednu stranu velmi dbá na to, aby se v každém období, kterým vévoda prochází, objevily aktuální události dané epochy, nechává vévodu setkávat se se
"skutečnými" době
byla v té
četné záměrné Jiří
aktuální nebo velmi známá, na druhou stranu však vkládá do románu anachronismy.
Pelán v
počešťují
postavami daného konkrétního období, cituje literaturu, která
překladu převádí
(Ludvík,
Jindřich,
do
české
podoby jména postav, která se
Jiljí de Rais), jména, která nemají zažitou
obdobu rětšinou ponechává ve
znění původním
tradičně
českou
(César Oudin, Donatien).
k
55
3.9.2. Literatura V Modrých autorů
květech
se setkáváme s mnoha citacemi Queneauových oblíbených připisované
(zejména Rabelaise, ale i Baudelaira, Flauberta, citace
historickým osobnostem a parodie
atd.), ale i s mnoha parodiemi
vyprávěcích postupů (např. zesměšnění
typických můžeme
těchto výroků
nového románu). Jako
příklad
uvést hned incipit románu.
Le vingt-cing septembre douze cent soixante-quatre, au petit Jour, le duc d'Auge se pointa sur le sommet du donjon de son chateau pour y considérer, un tantinet soit peu, la situation historique. (s. 13) Dvacátého pátého
září
jitra se vévoda d;fA.uge
L. P. dvanáctistého šedesátého
čtvrtého
vytrčil
aby se drobátko
na vrcholu hradní
věže,
za
časného
\_
rozhlédl po historické situaci. (s. 7) Queneau
začíná
údajů
detailních
jíž se vévoda
o
tak, jak je tomu zvykem u velkých historických
čase
ď Auge
ze jmen historických
a
místě
však záhy
boří
informací o absurdní
oddává. Následující kaskáda slovních kmenů
ll'
(viz kapitola Slovní
na pochybách, že kniha Modré
květy rozhodně
románů.
Klišé
činnosti,
hříček vystavěných
hříčky) čtenáře
již nenechá
nebude klasickým historickým
románem. Jednou z
nejzdařilejších
parodií je pasáž travestující postupy francouzského /
'
nového románu. N a princip detailního a odosobněného styl lř;na věsil
.l /
.>
pseudomatematické a geometrické definice, díky kterým máme k dispozici veškeré podrobnosti o
barmanově čepici,
ale pro samotný
děj
je takový popis zcela
zbytečný.
Majitel za pultem se oddává tipům;
na
hlavě
má
se
téměř
černá.
milimetrů
blíží devatenácti
nečiní
čepici,
čtyři,
a jejich vedlejší osa
milimetrům čtverečním.
více než osmnáct
počítáno při čelním
oválnou
komentáře
k jednotlivým
jejíž sukno zdobí
Puntíky jsou eliptického tvaru; jejich hlavní
z odpovídající látky, puntíky jsou však obsah
a poslouchá
čtvercovou půlkulatou
bílé puntíky. Podšívka je osa je dlouhá šest
nečinnosti
drobnější
Kšilt je zhotoven
a oválného tvaru. Jejich
milimetrů čtverečních.
pohledu na nositele
čepice
takže jejich obsah
Na
třetím
puntíku zleva,
a co nejblíže okraji, je skvrna. 56
(• I
Je to skvrna od fenyklové tresti. Je vcelku rozměry
si uchovává zbarvení příznačné pro
domočova,
mezi
infračervenou
následujícího puntíku, čepice
titěrná,
původní
a ultrafialovou.
počítáme-li
nadále
avšak přes své nepatrné
Při
substanci, lehce
bedlivém pozorování
při čelním
pohledu na nositele
a držíme-li se co nejblíže okraje, lze zaznamenat drobnohlednou
skvrnu pocházející rozměry
rovněž
z
vystříklé
kapky fenyklové tresti, avšak její
jsou tak nicotné, že bychom ji mohli snadno pokládat za zbloudilou
nit náležející k okolnímu neonového přístroje
světla,
se
černému
suknu, posléze zežloutlou
účinkem
jakžtakž dopadajícího z tubulární trubice;
vyznačuje
drobnými výpadky, což
někdy
neboť fungování
budí dojem, že
signalizuje onou abecedou, již vynalezl onen proslulý americký který se narodil v Charlestownu (Mass.) v roce 1791 a v roce 1872. Díky zvláštní
náhodě
je
přímo
zemřel
přístroj
malíř,
v Poughkeepsie
nad Cidrolinovou hlavou
zavěšena
reprodukce Umírajícího Herkula od Samuela-Finlaye-Breese Morsea, držitele zlaté medaile
Umělecké společnosti
Adelphi z roku 1813. (s. 58-59)
Jak konstatuje Petiet (2000, s. 117), celá tato pasáž paroduje Robbe-Grilletovu prózu Gommes a zejména snahu zachytit realitu zcela vyčerpávajícím způsobem.
možné popsat půlkulatou
předmět,
Jazyk
samozřejmě realitě nemůže
který v reálném
oválnou čepici.
86
světě nemůže
Nadbytečnost
(l/
konkurovat, je však
existovat - má
čtvercovou
takto detailního popisu je zdůrazněna
zejména v pleonastickém spojení tubulární trubice 87 a v odbočce k Samuelu Morseovi. S
čtenářovou
pozorností a s jeho znalostmi si Queneau zahrává i v udání
barvy skvrny. Petiet (2000, s. 117) poznamenává, že všechny barvy se nacházejí mezi
infračervenou
a ultrafialovou, protože tyto barvy
představují
hranice spektra
viditelného lidským okem. Problematika literárních i filozofických aluzí v románu široká a
důkladnější
rozbor by vyžadoval
~odré květy
ověření překladových řešení
je velmi
ve srovnání
s českými překlady citovaných a evokovaných děl. Pro další výzkum navrl)~~~~ opírat se o Přínosná
Pouillouxův
( 1991)
přehled
citací i o Petietova (2000)
by byla i analýza parodovaných
a porovnání s ustálenou
českou
či
Průvodce četbou. /'
citovaných filozofických
směrů
terminologií z oblasti filozofie.
86
une casquette carrée semi-ronde ovale (s. 94 ).
87
un tube tubulaire (s. 95).
57
3.1 O. Analýza
překladu většího
textového úseku
V této kapitole se budeme věnovat rozboru většího textového úseku. Část druhé kapitoly (str. 26-29 originálu, str. 15-17 proto, že na ní
můžeme dobře
překladového
textu) jsme vybrali
dokumentovat nejen jazykovou vrstvu
ale i složku historického kontextu a prvky intertextové. Ukážeme si řešení
jednotlivých
jevů
lexikálních
stylových (mluvenost v dialogu, vztahy mezi
oběma
a vévodovým
(např.
střídání
přenesen
I
í
vysokého a nízkého, parodie), i vzájemné motivů
mezi Cidrolinovým
světem).
budeme sledovat uspořádání
překladová
vulgarismy, archaizace), syntaktických,
složkami textu (zrcadlení
Komentovaný text, který je v plném z
překladu,
lineárně. Při
znění
zahrnut v úvodu této kapitoly,
odkazování k jednotlivým
textu v použitých vydáních, ale k textu v té
jevům formě,
nebudeme vycházet v jaké byl
do textu této práce; odkazovat nebudeme tedy na jednotlivé stránky
a odstavce původních vydání, ale na čísla řádků v citované ukázce. 88 Francouzský text budeme
označovat
jako VT (výchozí text) a text
český
jako CT (cílový text).
Rozdílným formátováním českého a francouzského textu jsme docílili toho, že se počet řádků výchozího i cílového textu téměř shoduje. Cílový text se od textu výchozího kvantitativně liší: český text čítá 695 grafických slov, 4320 znaků a 32 odstavců; francouzský text má 809 grafických slov, 4690 znaků a rovněž 32 odstavců. Český text je tedy kvantitativně výrazně 88
úspornější.
58
- Hou hou Ia salope, qu'ils criaient, oh le vilain dégonflé, le foireux lardé, Ia porcine lope, le pétochard affreux, le patriote mauvais, le marcassin maudit, Ia teigne vilaine, le pleutre éhonté, le poplican felon, Ia mauviette pouilleuse, le crassou poltron, l'ord couard, le traitre pleutre qui veut laisser le tombeau de sire Jésus aux mains des pa'fens et qui répond mal
a son roi. Vive Louis
5 de Poissy! Hou hou, Ia salope! Et ils continuaient
a lancer bouses saignantes et crottins truffés sur le duc, lequel finit par
s'énerver. Dégainant son braquemart, il fit de larges moulinets qui mirent en fuite manants, artisans et borgeois, lesquels s'égaillérent rapidement
a Ia ronde mais non sans piétiner fort,
ce qui en occit quelques dizaines pour le repos de l'ame desquels le roi pria plus tard 1O efficacement. Écoeuré, le duc se dirigea vers u ne baignoirie afin de s'y nettoyer des résidus de l'hostilité publique. -Ah les salopards, grommelait-il, il n'y a plus de liberté si les vilains s'en n'oublie pas les services que je lui rendis
mělent.
Lui, Louis,
a Damiette et a Mansourah. La guerre aux colonies,
15 il sait ce que c'est, il me comprend. Lui, Louis, il veux y retourner : c'est son affaire. Lui, Louis, ce n'est pas comme moi, c'est un saint homme, on finira par voir son nom sur le calendrier; tandis que ces vilains qui me huent, qu'est-ce qu'il veulent au fond? Libérer le saint sépulcre? lis s'en moquent. Ce qu'ils veulent, c'est voir tous les nobles seigneurs comme moi étripés par les Chleuhs pour envahir nos chatiaux, boire notre vin clairet dans nos caves et qui sait? 20 violenter nos méres, nos servantes et nos brébis. - Et nos juments, dit Stene. Un passant sursauta. - Et nos juments, dit le duc a haute voix. ll se pencha vers le quidam : 25 - C'est moi qui ai dit: « et nos juments ». C'est moi, tu entends, vilain? Comme le duc roulait de gros yeux, l'autre répondit bien poliment : - Point ne vous contredit, messire. Puis il disparait, peu rassuré. - ll est grand temps que nous quittions cette ville, dit le duc. Nous avons vu les travaux de Notre30 Dame, admiré Ia Sainte Chapelle, ce joyaux de l'art gothique, rendu hommage comme li faut a notre saint roi, tout cela est fort bien, mais je sens que cela va se gater avec Ia population; aussi, aprés Ia baignerie, nous irons diner dans u ne taverne de luxe pour nous réconforter et partirons sitót aprés. Tandis qu'on nettoyait ses
větements
et qu'il mijotait dans l'eau chaude, le duc s'endormit.
35 Aprés avoir fermé le portillon derriére Iui, Cidrolin regarda si les inscriptions souillaient Ia clóture qui séparait du boulevard le terrain en pente attenant a Ia péniche. ll n'y en avait point. Cela fait, il décida de traverser pour aller voir les travaux qui se faisaient en face; il devait se construire Ia un immeuble, pour le moment il n'y avait qu'un trou.
59
Ayant pris les précautions nécessaires, Cidrolin se retrouva sain et sauf de l'autre cóté 40 de Ia chaussée. ll s'approche prudemment de Ia palissade, sur laquelle il était noté Danger-Sortiede-Camions. Dans le fond, une pelle mécanique ramasse des débris de caves pour remplir un de ces camions dont Ia sortie s'annonce si dangereuse. Des hommes casqués de blanc vont et viennent? ll se décharge des choses dans un coin. Pour un batisseur, tout cela doit ětre intelligible. 45 Un passant est ven u se joindre
a Cidrolin; ils regardent tous deux le camion se remplir. Lorsqu'il
fut plein, le camion grimpa Ia rampe qui le sortait du trou. Cidrolin s'écarta prudemment. Une fois sur le plat, le camion fonc:;:a sur le boulevard; le passant fit un bond en arriére tandis que grinc:;:aient des freins de houatures. Vous avez vu? dit
a Cidrolin le passant tout pale.
Cet enfant de salaud a failli m'écraser.
50 ll n'a rien fait, répondit Cidrolin objectivement. ll a fait tout ce qu'il a pu. Vous étiez prévenu. C'était écrit: « Danger-Sortie-de-Camions ».A l'école, je me demandais pourquoi on apprenait
a lire;
maintenant j'ai compris : pour éviter les camions.
Soit, mais supposez que moi j'aie appris 55
ětre
a lire, mais une autre langue que Ia vótre. Dois-je alors
nécessairement écrasé?
Un monsieur, monté sur une mobylette, freina sec, mit pied par une oreille, s'approcha de
měme
couleur,
ďeux.
ll était
větu ďune
a terre et, menant son véhicule
longue robe noire et coiffé
ďun
sombrero
a bords roulés.
Ad majorem Dei gloriam, dit-il en tendant Ia main. 60 Monsieur ne sait pas le franc:;:ais, dit Cidrolin. Sed tu? Je le comprends
a peine.
Bon, bon. ll se remit en selle, fit un bout de trajet sur le trottoir contrairement aux 65 réglements et reprit Ia chaussée un peu plus loin, se
mělant
a Ia
coulée
des houatures. Aussi conciliant qu'un pere conciliaire, dit le passant. Cidrolin bailla.
60
neřáde," křičeli,
"Hó, hó, ty
ty nejapný posero, ty ty nestydatý
"ty všivý strašpytle, ty trapný sralbotko, ty
zrádče
zbabělče,
buzerante,
národa, ty prokletý prevíte, ty prašivý ercdarebáku,
ty špato
věrolomná,
ty padouchu, ty ošusto, ty galáne, ty
lotře,
ty chcípáku špinavý, ty srabe, ty ludráku,
který chceš ponechat hrob Pána Ježíše
5 v pohanských rukou a který neodpovídáš svému králi, jak se
patří! Ať
žije Ludvík z Poissy!
neřáde!"
Hó, hó, ty
A nadále metali po vévodovi krvavé kravince a nadívané trpělivost.
sviňský
koňské
kobližky, až mu došla
Tasiv svůj šaršoun, zeširoka jím zakroužil a obrátil tak na útěk sedláky,
řemeslníky
i
měšťany.
Tito se rozptýlili na všechny strany,
přičemž
se navzájem
silně
10 podupali, v důsledku čehož zhynulo několik desítek osob, pro klid jejichž duše svatý král později
vyslal
několik účinných
Rozmrzen, vévoda
zamířil
modliteb.
k lázni, aby smyl stopy
veřejné nepřízně.
"Šupáci zatracení," bručel, "jak se do toho začnou plést tihle křupaní, je svoboda prázdný pojem. Ludvík si pamatuje, jaké služby jsem mu prokázal v 15 co to je válka v koloniích, on je jiná nátura, on je uřvaní
světec,
mě
Damiettě
av
Mansuře.
chápe. Jestli se tam chce vrátit, je to jeho
jeho jméno bude jednou v
kalendáři;
šupáci? Osvobodit svatý hrob? Na to zvysoka kašlou.
ale co
Chtějí
věc.
On ví,
Ludvík
vlastně chtějí
jenom jedno:
tihle
vidět,
jak domorodci stahují z kůže všechny ty urozené pány, jako jsem já, aby pak mohli přepadnout
naše hrady, vychlastat klaret v našich sklepích, a co já vím, znásilnit naše
20 matky, naše ženy, naše dcery a naše ovce." "A naše kobyly,"
řekl
Stén.
Náhodný kolemjdoucí sebou škubl. "A naše kobyly," řekl vévoda nahlas. Naklonil se k mužíkovi: 25 "Povídám: ,A naše kobyly.' To já, rozumíš, šupáku?" Poněvadž
vévoda hrozivě koulel očima, individuum odpovědělo s bezvadnou zdvořilostí:
"Nenamítám ničehož, pane." Poté zmizelo, v hloubi duše ne zcela "Věru
je na
čase,
přesvědčeno.
abychom vypadli z tohoto
města,"
pravil vévoda. "Zhlédli jsme práce
30 na Notre-Dame, obdivovali jsme Sainte-Chapelle, ten klenot gotického
umění,
vzdali jsme
náležitý hold našemu svatému králi, to je vše velmi hezké, ale mám tušení, že lid nám to jen tak nedaruje;
pročež
po koupeli
poobědváme
v traktétu delux a
mocně občerstveni
bez odkladu vyrazíme." Zatímco se čistil jeho oděv a on sám se mírně vařil v horké vodě, přemohly ho dřímoty. 35 Hned jak za sebou
zavřel
branku, Cidrolin se podíval,
neposkvrňují-li nějaké
nápisy 61
ohradu oddělující svažitý pozemek v sousedství člunu od bulváru. Žádné tam nebyly. Poté se rozhodl
přejít
ulici a zkontrolovat práce probíhající naproti;
měla
časem
tam
stát jakási
budova, zatím tam byla jen díra. Díky vrozenému smyslu pro 40
straně
vozovky.
těžkých
bezpečnostní opatření
Obezřetně přistoupí
se Cidrolin ocitl živ a zdráv na druhé
němž
k plotu, na
je
upozorněn
na
Nebezpečí
výjezdu
vozidel. Bagr dole vybírá trosky sklepů a nakládá je na jedno z oněch těžkých
vozidel, jejichž výjezd je přilbách.
označen
koutě
V jednom
se
něco
nebezpečný.
za tak
vykládá. Pro
Kolem se hemží lidé v bílých
stavbaře
na tom
jistě
není nic
nepochopitelného. 45 K Cidrolinovi se
připojil
jakýsi chodec; oba sledují, jak se
náklaďák
plní. Když byl naložen,
vyhrabal se po rampě, která vede z díry. Cidrolin obezřetně odstoupil. Jak bylo vozidlo na rovném, vyrazilo na ulici; chodec ,,Viděl
uskočil
dozadu a
zároveň zaskřípěly
jste to," pravil k Cidrolinovi pobledlý chodec. "Ten zkurvysyn
mě
brzdy aud.
málem
přejel."
"Ale neudělal to," odpověděl objektivně Cidrolin. 50 "Moc nechybělo." "Byl jste varovanej. Je to tam napsaný: si
říkával, pročpak
se asi
Nebezpečí
učíme číst; teď
výjezdu
těžkých
vozidel. Ve škole jsem
už to vím: abychom se vyhnuli
těžkejm
vozidlům."
"Prosím, ale dejme tomu, že jsem se sice taky naučil číst, ale jinou řeč než vy. Musím být 55 proto
nevyhnutelně
rozdrcen?"
Jakýsi muž na mopedu prudce zabrzdil, sesedl, a veda stroj za ucho, Byl
oděn
do dlouhého
černého
šatu, na
hlavě měl
přistoupil
sombrero téže barvy se
blíže.
zatočenou
krempou. "Ad majorem Dei gloriam," pravil natahuje dlaň. 60 "Pán neovládá francouzštinu," řekl Cidrolin. "Sed tu?" "Jen hovorovou. Se spisovnou mám potíže. Obé ne."
"0 bene" Znovu nasedl, vzdor
předpisům
popojel kousek po chodníku, o
něco
dále sjel na silnici
65 a pohroužil se do proudu aud. "Konciliantní jak koncliární otec," pravil chodec. Cidrolin zívl.
62
Na
řádcích
vulgarismů.
1 až 5 VT i CT se setkáváme se suitou
Ve francouzském textu je 14
výrazů,
(tedy 14+ 1) a 13 dvouslovných. V
jeden jednoslovný opakovaný dvakrát
českém
výrazů,
textu je 17
jeden jednoslovný opakovaný (tedy 17+ 1) a 6 jednoslovných. být považován za nepodstatný a použití
několika
dvouslovné. Jak jsme ovšem z
kompozičních prvků
viděli dříve,
Počet
slov by mohl
výrazů
jednoslovných
francouzštině
textu za pouhou kompenzaci toho, že ve
1O dvouslovných, v
českém
jsou výrazy vždy
numerické údaje jsou jedním
románujnejsou tedy
bezpředmětné.
V
počtu
francouzských
.......!
výrazů
se navíc dobereme dvou Queneauových
klíčových
přesný počet vulgarismů
sedmi. Domníváme se tedy, že
při
Toto odchýlení od originálu je ovšem patrné pouze textu a
běžnému čtení
a unikne jak ve
Z významového hlediska zařadit
můžeme
francouzštině,
třinácti
šifer -
je v textu
a násobku
záměrný.
velmi detailním rozboru
tak v
češtině.
konstatovat, že francouzské výrazy je možné
do několika sémantických oblastí : 89
zrada
zbabělost
homosexualita
špinavost
odpornost, nízkost
le traitre pleutre Ia porcine lope
~----------1-
le vilain
le crassou
,dégonflé
~
---
. le poplican felon ' Ia salope
poltron
le pétochard
_ _ Jdégonflé _____ _ l'ord couard 1a teigne vilaine jle pét~cha~----Ia mauviette
affreux
pouilleuse
-
-
-
-
[le foireux lardé ------
le patriote mauvais
-- ··-·--·---
---------------------
----
···-
levilain
1
affreux
I ----------- -----1----------·---·
----------------------
le pleutre
! le
i
pleutre
-\th~n;~viette
----- ------ ------- -·--- .---------1
pouilleuse
ma udit
éhonté
1
le marcassin
'
'le crassou i
-----+-- - - ______
poltron ---------- -
L
89
_l ___
Některé
výraz
-r - ----
l'ord couard
I -- 1
.
-
i le traitre pleutre
-
--~
------
-- ------
-
-
- j --
výrazy spadají do více kategorií, u dvouslovných do konkrétní kategorie, zvýrazněn.
-
výrazů
-
' li
-------
je lexém, podle kterého jsme
přiřadili
63
Český překlad je sémanticky bohatší:
1---
---,-
1ty galáne
ty ludráku
sexuální
homosexualita sviň ský b uzerante r·
J
----
-
----------
osero ---
---
všivý strašpytle ty prašivý
špinavost
~---
_
I~ nejapný
sralbotko -------
----
-
---
-----
1
neřáde
špatnost -----
-·--
-----
----
ty srabe!
-
ty chcípáku
I
_j --
ercdarebáku obecná
I I
ty zrádče ty špato národ~----- ___ v~~ro!o!ll!"'~--v šivý straš pytle trapný
zbabělost
I
-+
oblast
zrada
----~,
ty prokletý
ty špato
prevíte
věrolomná
1
I
- - - - - - - - --
trapný sralbotko ty nejapný
trapnost, neužitečnost
posero ---------
fekální oblast
Větší
--
ty prokletý
ty nejapný
prevíte
posero
sémantický rozsah i
I
'
------------
------~-------------1
- _l__ __________ j_ ____l
větší počet
jednotek v
překladu
považujeme
za "překladatelskou licenci", 90 kdy se překladatel zaměřil pouze na jednu charakteristiku zvoleného textu (vulgarismus), který s
českým
Na v
pozorovat
a son roi -
větné
rozvedení francouzského
neodpovídáš svému králi, jak se
svému králi), ale mnohem adverbiálního
členu
i lépe odpovídá i na šestém
-až mu došla
překlad
méně
do
patří)
češtiny
větného členu
textu.
větu
Podobně
VT a sedmém až osmém
by byl možný
můžeme
(répond mal
(špatně
odpovídáš
změna
a použití negace (neodpovídáš)
vhodná
řádku
textu
a modulaci náhledu na danou
by vystihl smysl textu. Formální
na adverbiální vedlejší
české struktuře
řádku
řádku překladového
výchozího textu a pátém
popisovanou situaci. Doslovný
90
zcela v souladu
repertoárem ze stejné oblasti bez ohledu na složku matematickou.
čtvrtém řádku
češtině
přeložil
změna
náhledu se vyskytuje
CT ([i nit par s 'énerver
trpělivost).
Tedy volba určitého postupu, nikoli nepochopení výchozího textu.
64
V
případě
obratu na sedmém
s on braquemart - Tas iv která má ovšem ve ve
francouzštině
svůj
šaršoun
francouzštině
běžně
spadá do
řádku
VT a osmém
překladatel
řádku
zachovává
CT Dégainant původní
syntax,
jiné stylové zabarvení. Participium, které užívaných
větných
konstrukcí, je
I.
převedeno
1 '
'
přechodníkem přítomným, Překladatel
který je ovšem v
češtině
vnímán jako archaický.
tím posiluje parodický nádech textu a kontrast mezi pasáží
A)~
vulgarismů
a pasážemi psanými vysokým stylem. Podle našeho názoru se ovšem nejedná o narušení stylového
zaměření
překladatel
textu,
pouze posiluje jednu ze stylových
X
charakteristik a, jak jsme mohli vidět i u vulgarismů, jedná se o postup systematický. Cílový text je tedy oproti textu výchozímu posunut, tento posun je ovšem proveden v rámci stylového nasazení originálu. Podobným
příkladem
může být i překladová dvojice Écoeuré - Rozmrzen (ř. ll VT a 12CT), kde jmenná
forma adjektiva
působí
v
češtině silněji
a
ironičtěji.
Z lexikálního hlediska se CT odlišuje v (řádek
a
překladu
7 VT a 8 CT). Tento francouzský lexém
přeneseně
v
překladatelem
současném
výrazu braquemart
označuje
krátký
dvousečný meč
argotu i mužský pohlavní úd. Výraz zvolený
(šaršoun) se
přibližuje
významové složce "historická bílá
zbraň",
šaršoun je však obouručný dlouhý meč, který se neukládá do pochvy. 91 Výraz "tasit" 92 není s termínem šaršoun kolokabilní. Sekundární argotický význam v
českém překladu
zcela chybí.
Můžeme
si ale položit otázku, nakolik je takové
odchýlení v detailu negativní (máme namysli
především
rozdíl v typu
zbraně
a nespojitelnost se zvoleným slovesem, nikoli absenci sekundárního významu). Samozřejmě
je možné namítnout, že
Queneauův
že historické detaily jsou velmi promyšlené. neutrálnější řešení
román je
právě význačný
Překladatel například
za použití hyperonyma (tasiv
svůj meč),
tím,
mohl zvolit
kterým by sice ochudil
text o historizující nádech, ale z hlediska logiky textu by se vyhnul možné kritice. Domníváme se, že volba výrazu šaršoun byla motivována o udržení stylové zvláštnosti textu a že za
vhodnější doplnění
že
neslučitelnost
použitého
musíme konstatovat,
slova šaršoun se slovesem tasit jsme odhalili až po
těchto
snahou
považoval tento výraz
přechodníku. Rovněž
lexikální analýze tohoto úseku textu a se nad spojením
překladatel
především
důkladné
při předchozím několikerém čtení
jsme
dvou slov nijak nepozastavili.
91
Klimeš 1981.
92
"prudce vytáhnout (zbraň) z pochvy" SSČ 2005.
65
, Za velmi
zdařilé řešení
~
13VT a 14 až 15 CT. ve
francouzštině
by v
češtině
Překladatel
naopak Rovněž
promluvě
věty
informace - tedy
'
citoslovečný
zařazuje větu
působil šroubovaně,
aktuální
překlad přímé řeči
neopakuje
spolu s vulgarismem
atribut, kter:ý nejen dodává konstrukcí.
považujeme
doplňuje
a
větné členění
celého
hlavní - na zadní pozici v
řádku
výraz, který
k mluvenému projevu a který substantivum o postponovaný
rytmičnosti,
na
na
ale je i obvyklou hovorovou
souvětí souvětí)
(posunutí
"křupani"
i výraz
pro francouzské "vilains" jsou velmi
dobře
Překladatel
konkretizuje význam v druhé
naopak
poměrně výrazně
volené jazykové
důležité
prostředky. části přímé řeči
(il n 'y a plus de liber té - je svoboda prázdný pojem). Ani tento posun ovšem
nepovažujeme za
zbytečný
a svévolný,
.'
~
doslovnější řešení (například
"to už tu pak žádná svoboda") by cílový text jen zatížilo a narušilo jeho spád. V cílovém textu nebylo možné zachovat repetici spojenou s využitím homofonie zájmena lui a apelativa Louis Překladatel
tedy tuto
navazování
střídá
těsnému řešení
hříčku
(řádek
13 a 15 VT a 14 a 15 CT).
zcela vynechal a pouze v rámci vnitrotextového
výraz Ludvík s osobním zájmenem on. Vyhnul se tedy
On, Ludvík ... ,
případně
příliš
Ludvík, ten ... , která by podle našeho
názoru cílový text narušila mnohem více, než pouhá výpustka. Zajímavá je i konkretizace Lui, Louis, ce n'est pas comme moi- Ludvík
je jiná nátura
(řádek
15 a 16 VT i CT), která podle našeho názoru spadá
do podobné oblasti, jako posílení stylové charakteristiky verb dicendi nebo zařazení přechodníků. Stylově zabarvenější překlad přesto nevybočuje
Rozšíření (řádek
kdy
posiluje mluvený charakter,
z celkového nasazení románu.
výrazu Jl s s 'en moquent - Na to zvysoka kašlou
17 až 18 VT a 17 CT) ukazuje na
ekonomičtější
dobře
zvládnutou frazeologii,
francouzský výraz je nahrazen širším výrazem
Ten by sice mohl existovat pouze v ' varianta je údernější.
podobě nerozšířené
českým.
(Na to kašlou), ale zvolená
Pasáž na řádcích 18-20 VT paroduje podle Petieta (2000, str. 98) 93 text Marseillaisy. Queneau tak odkazuje hned dvojím
způsobem
k Velké
francouzské revoluci -jak obsahem, tak uvedenou parodií. Český text se drží dosti úzce textu výchozího,
přesto
se domníváme, že tato textová narážka
93
Parodovaný text zní: Entendez-vous dans nos campagnes/ Mugir ces féroces soldats/ Qui viennent jusque dans nos bras/ Égorger nos filles et nos compagnes. Citováno podle Petiet 2000, str 98.
66
'
je pro
českého čtenáře,
rozkrytelná. V
češtině
který nezná text francouzské hymny, tak
zůstává
poměrně těžko
markantní pouze obsahová souvislost
s historickou událostí.
67
světů
Na dalším textovém úseku si ukážeme princip zrcadlení
obou hlavních
postav.
Un passant sursauta. - Náhodný kolemjdoucí sebou škubl.
(ř.
21 VT a 22 CT)
X
a Cidrolin
Un passant est venu se joindre (ř.
-K Cidrolinovi se
připojil
jakýsi chodec
45 VT i CT) několikrát.
Postava náhodného chodce se objevuje v románu katalyzátorem v monologu.
94
některých
předznamenáním
nebo partnerem
Objevuje se jak v pasážích vévody d'Auge, tak v pasážích
Cidrolinových. Zde příběhu, byť
událostí, jejich
Bývá
můžeme
bezprostřední
v
maličkosti,
se jedná o takové
jsou vždy
nějak
jsou další
podobně
blízkosti
vidět,
že události vévodova
jako setkání s náhodným
provázány s následujícími událostmi v
příběhu.
se zrcadlící událostí stavební práce: vévoda
člověkem,
V citované pasáži právě
~
jak
pokročila
stavba Notre-Dame
(ř.
29-30VT a 30 CT), Cidrolin
aby se podíval na výstavbu budovy naproti
·shlédl, ~
(ř.
přechází
ulici,
3 7 VT i CT). Rozdílný historický
význam obou budov (kulturní památka a anonymní konstrukce, která se ke konci románu
zřítí)
je
plně
v souladu s charakterem zrcadlení obou postav- v
životě
vévody d'Auge se vždy odehrávají významné historické události, on je ten aktivní, průrazný
a historicky
důležitý,
kdežto Cidrolin je postava stagnující,
a nehybná. Zrcadlené události obou charakterových osy velké X malé, pohyb X chodce reflektuje toto
nečinnost,
napětí
významné X
tím, že ve
vévodově
kdo je v dialogu dominantní, kdežto v pasáži
protipólů běžné.
nečinná
vycházejí ze stejné
Postava náhodného
pasáži je to vévoda,
Cidrolinově
se chodec
aktivně připojí
k Cidrolinovi a osloví ho. Ve francouzském textu je ovšem souvislost mezi postavou chodce v obou sekvencích případech
výraz un passant,
výraznější
překladatel
- Queneau používá v obou
volí synonymické výrazy chodec
a kolemjdoucí. Zrcadlení je tedy v cílovém textu oslabeno. V
překladu řádků
24 až 27 VT i CT
Francouzský výraz latinského
původu
můžeme
quidam
(ř.
pozorovat vynikající kompenzaci. 24 VT), který
označuje
neznámou
osobu, 95 překladatel převedl jako mužíkovi (ř. 24 CT). O dva řádky dále (ř. 26 CT) V částech věnovaných Cidrolinovi se často objeví náhodný chodec ve chvíli, kdy Cidrolin mluví sám k sobě nebo podotýká něco jen na okraj. Chodec ovšem reaguje, jako by byly promluvy adresovány jemu. 95 Personne dont on ne peut, dont on ne veut dire le nom. TLF (citováno 27. 4. 2007). 94
68
kompenzuje použitím jiné latinské (ř.
výpůjčky
běžnější,
za odkazovací l'autre
přejatého
slova považujeme za velmi
26 VT). Uchování
shodě,
Stylově dobře
vyjádřený
Vysoký styl,
která text
francouzštině
ve
dříve
oslovení vyhrazenou rovněž naznačujícími
vysoké
češtině
motivace
jak uchovat ekvivalentní
překladatel invenčně
navazuje
významně ozvláštňuje (ř.
překlad části
zvládnutý je i
stejnojazyčné
důmyslné řešení,
nasazení a lexikální bohatost. Na latinismus i v následující slovesné
(individuu"!), která je v
(ř.
téhož dialogu
28 CT).
27 VT i CT).
volbou i antepozicí záporky i formou
šlechtě,
je do
češtiny převeden prostředky
archaičnost:
nejen stylovou pozici, ale i
genitiv záporový
znásobený postfixem -ž. Příkladem (ř.
klišé
možnosti
30 VT i CT), které
francouzštině.
ve
téměř
doslovného
překladatel
Vhodnou modulací v
překladu
je ironické anachronické 96
zachoval ve stejné překladu
podobě
jako
cela va se gáter avec
Ia population .. že lid nám to jen tak nedaruje (ř. 31 VT a 3 r.:-32 CT) dosáhl podobného hovorového
účinku
nesklonného adjektiva delux
jako text výchozí.
(ř.
32 VT i CT)
Ozvláštňující výpůjčka
doplňuje
výraz traktét, který jsme
nenalezli ani ve Slovníku cizích slov, ani ve Slovníku spisovné
češtiny
pro školu
a veřejnost. SSJČ nicméně uvádí výraz traktér ve významu majitel nebo nájemce lidového pohostinství případně samotná jídelna. 97 Zajímavé je zachování který bývá v ,----
středníku (řádky
českém u~ěleckém
textu málo používaný. V tomto konkrétním textu
.
představuje
jen velmi lehce
souvislost mezi
oddělenými
odstíněný
celky.
rozdíl oproti
řádcích
34 a 35 VT i CT
postavy ke druhé. Queneau
lui ve být _že
francouzštině
dvojznačné,
s~
ve
časovou
tečce
původní
můžeme vidět
záměrně začíná větu
plynulý
přechod
tak, aby byla
i slovesný tvar druhé osoby singuláru v
vyprávění osudů
vévody d'Auge.
a dosáhl tak stejného
Termín gotika byl
97
SSJČ 1989.
naznačuje větší vnitřní
vytvořen
využít tohoto
interpunkci.
a dokud se neobjeví Cidrolinovo jméno,
96
-
Překladatel chtěl pravděpodobně
opomíjeného drobného rozdílu a zachoval Na
16, 32, 37, 45, 47 a 52 CT),
od jedné hlavní
zavádějící-
češtině
čtenář
Překladatel vhodně
zájmeno
mohou
nabývá dojmu,
umístil vedlejší
..... ,
větu
účinku.
až v období renesance.
69
Překladatel
do
značné
pozměňuje
míry
překladu
smysl v
les précautions nécessaires - Díky vrozenému smyslu pro (ř.
39 VT i CT),
nádech
zřejmě
konstrukce, a posiluje
ironičnosti.
Výraz Danger-Sortie-de-Camions (ř.
bezpečnostní opatření
nevětné
z nedostatku jiné vyhovující
Ayant pris
40 až 41 VT i CT)
může
Nebezpečí
těžkých
výjezdu
být podle Petieta (2000, str. 98) parodií názvu sbírky
André Bretona Ralentir Travaux. Vzhledem k dalšímu rozvedení se domníváme, že se čtenář
se
nevyšla,
zároveň
překladového
(ř.
42 VT i CT)
jedná o další využití jazykových klišé, se kterými
setkává v každodenním překladatel
vozidel
životě.
Jmenovaná Bretonova sbírka v
se tedy nemohl uchýlit k narážce na
základě
češtině
již existujícího
textu.
V pasáži grinr;aient des freins de houatures (ř.
48 VT a 47 CT)
na
základě
Quenenau
fonetického
jazyka (fonetické) a
přepisu
invenčně
vytváří
-zaskřípěly
brzdy aud
nový pravopis (neofrancouzština)
hovorové výslovnosti. 98 Pelán využívá stejné složky
imituje pravopisem implikujícím falešnou asimilaci
znělosti.
V dialogu mezi chodcem a Cidrolinem
(ř.
49-55 VT a 48-55 CT) i v
následujícím rozhovoru mezi Cidrolinem a mužem na motorce Queneau otevírá otázku cizích a
porozumění
jazyků
se v románu objevuje
a jazyka
vůbec.
součástí
( 1962), na kterém se
řešila
zřejmě
překladu
čtenáře
prvního dialogu
98
)
neměla
99
(ř.
49-55 VT a 48-55 CT) prostředky
překladatel zařazuje
typickými pro
mluvený projev - dloužení koncového -ý v -ej a -é v -ý.
je tak
vnímání
k pozornosti.
otázka liturgického jazyka, kterým nadále
Cidrolinovy promluvy do hovorového stylu způsobem
důležitost
odkazuje ke druhému vatikánskému koncilu
být jen latina, ale i národní jazyky. V
dialog s nomády,
širšího tématu celého
románu. Román se ve své celkové koncepci snaží poukázat na jazyka a samotnou svou jazykovou výstavbou vybízí
59-63 VT i CT)
Problém komunikace
několikrát (např. Cidrolinův
str. 18-22 originálu) a podle našeho názoru je
Skrze postavu jezuity také
(ř.
Překladatel
český
tímto
systematicky charakterizuje všechny promluvy této postavy a odlišuje
stylově
od sice vulgárního, ale
výrazně
archaizovaného a mnohdy
Petiet 2000, str. 98.
99
"Vatican II alla plus Join en encourageant une « participation active » que les papes précédents avaient autorisée ou recommandée. Les Peres conciliaires établirent les grandes lignes ďune révision future de Ia liturgie, qui devait inclure un usage limité des langues vernaculaires a Ia place du latin. Selon les éveques, des coutumes Jocales ou nationales pourraient etre incorporées avec précaution a Ia liturgie." Wikipedia.
70
.
oběma
vznešeného stylu projevu vévody d'Auge. Stylový rozdíl mezi (současný "obyčejný"
postavami
mluvený jazyk X archaický, vznešený, vulgární
a expresivní), který existuje i v originálním textu, je tedy zachován. V druhém dialogu mezi Cidrolinem a mužem na mopedu opět můžeme
hříčku
(ř.
59-63 VT i CT)
pozorovat bravurní kompenzaci. Tam, kde Queneau vkládá slovní
mezi ne sait pas le fram;ais a sed tu (latinsky a ty), není možné v
zachovat stejný prvek na tomtéž dialog a
vytváří ozvěnu
místě. Překladatel
tedy
češtině
jemně pozměňuje
na stejném principu zvukové podobnosti výrazu
celý
českého
a latinského obé ne- o bene. Dále v tomto dialogu vidíme latinský citát (ř.
59 VT i CT), 100 který je v češtině ponechán bez překladu. Postřehnutí konkrétní
vazby na jezuitský dodatečné
řád
vyžaduje podle našeho názoru znalost kontextu nebo
dohledání jak od
českého/ak
od francouzského
čtenáře. Můžeme
se domnívat, že díky lexikální blízkosti francouzštiny a latiny bude pro francouzského
čtenáře
prostý význam
sdělení srozumitelnější, nicméně
si myslíme, že obecná církevní souvislost je rozkrytelná i v uvádí do
děje
konkrétní historickou souvislost, která je ovšem
odhalitelná, má však i výraznou
obecně
srozumitelnou
(konkrétní odkaz: jezuité, obecná konotace: latina hluboké
čtení.
Tento
způsob uvádění
za typický pro román Modré
100
češtině.
=
Tato citace
poměrně
konotační
nesnadno
složku
církev), je tedy možné
různě
historického kontextu do textu považujeme
květy.
"Pour Ia plus grande gloire de dieu". Devise latine des Jésuites. Petiet 2000, str. 98.
71
Na tomto rozboru delšího textového úseku jsme mohli text je na že
několika
překladatel
místech
expresivnější
než text
původní.
vidět,
že
překladový
Domníváme se,
využil možností, které mu výchozí text nabídl,
opřel
se o již
existující specifické stylové zabarvení a na mnoha místech zvyšuje míru a
účinku. Překladatel
čtivý
se
jednoznačně
vytvořit
snažil
text, který bude v
prostředků.
i za cenu}výšení amplitudy stylových
výrazů
češtině
Snažil se v maximální
I
míře
zachovat všechny složky textu: matematickou i filosofickou linii, historický kontext i intertextovost, domníváme se ale, že se nejvíce
zaměřil
na složku
jazykové hravosti a invence. Od výchozího textu se odchyluje v detailech, které sice jsou
součástí
Queneauova
záměru
donutit
čtenáře
hledat ve skládance
stále nové a nové souvislosti, ale text funguje i s oslabenou funkcí "hlavolamu" a s posílenou funkcí jazykovou. Nejedná se tedy o nepochopení stylového nebo
neporozumění
z mnoha složek
jednotlivým složkám. Posunem
překládaného
textu tu jazykovou a v ní se
na kontrast mezi vysokým a nízkým. I
přes
románu Modré
květy
do
pouze akcentuje
zaměřuje především
zjevnou rozdílnost mezi textem
výchozím a textem cílovým se domníváme, že tento převodem
překladatel
zaměření
překlad
je plnohodnotným
češtiny.
72
-
4. Zazi v metru v
překladu Zdeňka Přibyla
Zazi v metru vychází v roce 1959 v nakladatelství Gallimard. V této humorné a
zároveň
Děj
skeptické próze Queneau nejvíce uplatnil snahu o fonetizovaný pravopis.
románu je
Gabrielovi do je však zrovna náručí
spí v
poměrně
Paříže
ve víru tohoto
a jediné, co od
zavřené kvůli
návštěvy
stávce. Když se
obrazů
moderního
velkoměstského
způsobného dětství,
je pak
ztělesněnou
jež zaujímá tak
čelné
na víkend ke
strýčkovi
chce, je projet se metrem. Metro konečně
do metra dostane, jakousi fantaskní revui,
života koncentrovaná a
mísících realismus se snovostí.
kolotoče dojmů,
přijede
představuje
svého strýce. "Zazi v metru pak
skutečnost
kde je
prostý- desetiletá Zazi
Dětská
antitézou
odhmotněná středem
postava, která je
představy
čistého
nevinného,
měšťáckých
místo v barvotiskovém albu
myšlenkových, představových a citových klišé." 101 Zazi v
sobě
spojuje
nedětským černým
prostořekost,
neodbytnost a
humorem, vulgárností a
se sexuálního života její matky i jiných
přesnými postřehy
dospělých.
Tak jako v Modrých vět
str~žník
květech
týkajícími
převtělují
jedna v druhou
Trouscaillon jsou jedna a tatáž postava).
se setkáváme s
častým
opakováním stejných
(zejména refrén papouška Zeleniny "kecáš, kecáš, to je všechno co umíš"
nebo uvozovací rovin
věty přímých řečí
(nejvýrazněji
Gabrielovy ženy Marceliny),
střídáním
stylových
je zastoupena hovorová až argotická francouzština,
-styl neutrální nebo naopak vznešený se vyskytuje složkou jazykové stylizace je ovšem již
101
s naprosto
Ostatní postavy jsou
objevujícími se a zase mizejícími figurkami, které se (chlípník, tajný policista i
paličatost dítěte
méně často). Nejvýraznější
zmiňovaný
fonetizovaný pravopis.
Pechar 1980, s. 23.
73
4.1. Fonetizovaný pravopis a hovorový jazyk Doukipudonktan, se demanda Gabriel excédé. (s. 7) "Gdototutaxmrdí," hádal pohoršený Gabriel. (s. 5) Slavná úvodní Překladatel
věta
spojuje mluvní takt do jednoho grafického slova
v originálním textja je možné
románu je typickou ukázkou fonetizace pravopisu.
zařadit
zároveň slučuje
stejně,
jako je tomu
grafémy k a s do grafému x. V tomto
případě
takto zapsanou jednotku na stejné místo, jako v textu výchozím.
"Skeutadittaleur... " (s. 8) "Tocoskecal ... " (s. 6) Ve výchozím textu je zápis více deformovaný. Čeština má ovšem pravopis mnohem bližší výslovnosti, a proto nebylo možné zcela grafémy.
Překladatel
zaměnit
jednotlivé
tedy pouze zaznamenává celý mluvní takt jako jedno grafické
slovo a posiluje mluvenost zvoleným substandardním slovesem.
"Répete un peu voir ", qu 'i/ dit Gabriel. (s. 8) "Opakuj to
eštějednou.
" (s. 6)
"En raute", qu 'i/ dit. (s. 1 O)
"Dese, "praví. (s. 7)
- C'est comme 9a qu 'elle est quand elle a un jules, (s. 9) To von a je dycky taková, gdyž má šamstra. (s. 7) V
těchto případech
původním běžný
je v cílovém textu fonetizovaný zápis i tam, kde je v textu
pravopis.
Překladatel
tak kompenzuje
případy,
konkrétní jednotku výchozího textu ne ní možné na tol i k graficky
kdy
některou
přizpůsobit.
74
Překladatel
pro charakterizaci mluveného projevu velmi
že se nevyslovuje asimilaci
znělosti
počáteční
ve
slově
J u slovesa jít a ve
když a nekorektní
vhodě
třetím příkladu
obecně českou
využil toho, naopak vystihl
podobu adverbia vždy.
- Eh bien, dit Gabriel, si c'est pas les Invalides, apprends-nous cexé. (s. 13) "Tak dobrá," povídá Gabriel, "když to nejsou Invalidi,
řekni
nám cototedaje!" (s. 1 O) Francouzský
výrazně
stylizovaný zápis jinak neutrálního výrazu je nahrazen
hovorovou formulací, která je zapsána jako jedno grafické slovo.
- Bin dame, faut bien, pour faire manter le tarif (s. 14) "Jasný jak facka. To je nutný, gdyž chcem zvejšit tarif" (s. 1 O) Hovorový styl je ve výchozím textu a úvodním
výplňkovým
frazém, koncovku a
opět zařazuje
naznačen
výrazem. V textu cílovém
přídavného
absencí zájmenného překladatel
podmětu
používá hovorový
jména a formu slovesa typickou pro mluvený projev
fonetizovaný zápis asimilace
znělosti.
- De quel co in? demande Charles ironiquement. (s. 14) "Nakterýmpak rohu?" ptá se Charles ironicky. (s. 1 O) Hovorovost je v že pro
překladu vyjádřena
ještě výraznější
postfixem -pak. Domníváme se,
stylizaci by bylo možné ve
T, který se v nedbalé výslovnosti neodráží
~a
slově
"kterým" vynechat grafém
zrušit délku samohlásky ý
( nakerym pak).
- C'est hun cacocalo que jveux. (s. 16) "Už jsem
řekla:
kokakolu. " (s. 12)
Velmi stylizovaný úsek výchozího textu je Zvláště
se domníváme, že
překladatel
mohl
Navrhovaná podoba "jednu kakokalu" by by
překladový
text
přeložen poměrně neutrálně.
převzít
jistě
deformaci názvu nápoje.
byla srozumitelná a
přiblížila
původní hříčce.
75
C'est elfe? demanda Turandot. - Gzactement, répondit Charles. (s. 17)
"Tak to je vona?" ptal se Turandot. "Samo,"
odpověděl
Charles. (s. 13)
Pro vyrovnání stylizace v tomto zápis, a proto
překladatel
velmi
invenčně
výslovnosti - protetické V a apokopa bychom
překladu
vytkli
že dokonavý vid by byl
případě
nevhodně
vytvořit
nebylo možné
použil typických
znaků
příslovce samozřejmě.
fonetizovaný
substandardní
Na druhou stranu
zvolený vid slovesa ptát se, domníváme se,
příhodnější.
"Meussieu Charles, qu 'elfe dit, vzetes zun mélancolique. - Mélancolique mon cul, réplique Charles. - Eh bien vrai, s'écria Mado Ptits-pieds, vous etes pas poli
aujourďhui.
- (:a me fait marer, dit Charles d'un air sinistre. C'est comme r;a qu 'elfe cause, la mouflette. (s. 18)
"Pane Charles, " oslovila hosta, "vyste melancholik. " "Doprdele melancholik, "
odpověděl
Charles.
"Notodle," zvolala Madla Nožka, "vyjste dnes ale krobián." "Je to sranda, "pravil Charles,
příšerně
se
tváře,
"ale zrovna takhle mluví
ten malej smrad." (s. 13-14)
Tato ukázka Na jedné kterými
straně
výtečně
poměrně dobře
dokázal
ilustruje nevyváženost zkoumaného
Zdeněk Přibyl
použít typické prvky mluvené
překladu.
češtiny,
napodobuje stylizaci výchozího textu (nominativ místo vokativu
v oslovení, vynechání nevyslovovaného J ve slovese být,
překlad
vlastního jména, 76
deformovaná který v
cizojazyčná výpůjčka),
češtině působí příliš knižně.
také viz níže. Dále je podobu
spřaženého
značně
na
straně
K problému používání
paradoxní, že v jednom
spřežce,
přechodníků
v
případě překladatel
češtině
zvolil
slovesného výrazu se zájmenem (vyste), která odpovídá
hovorové až substandardní výslovnosti, o pár ke stejné
zařazuje přechodník,
druhé
řádků
dál se ale uchyluje sice
ale zachovává nevyslovované J. Pokud bychom
četli
zápis
tak "jak je napsaný", mohli bychom ve druhé verzi hledat snahu o napodobení hyperkorektnosti, kterou
doplňuje
použití cizího zdeformovaného výrazu.
77
4.2. Vulgarismy Součástí
stylizace hovoru postav v tomto románu jsou i
četné
vulgarismy.
- Snob man cul, dit Zazie. (s. ll) "Doprdele snob, "pronesla Zazi. (s. 8)
Napoléon man cul, réplique Zazie. (s. 13) "Didoprdele i s Napoleonem, " odpovídá Zazi. (s. 1 O) Výraz " ... mon cul" má v románu povahu jakéhosi refrénu. zachoval tento princip
ozvěny
a
zároveň vytvořil
vhodný a
Překladatel
dostatečně
silný
ekvivalent.
- Les passants, réplique Charles, c 'est tous des cons. (s. 12) "Chodci, " na to Charles, "jsou šmahem voli. " I v tomto že
větná
případě
vybral
překladatel
vhodný
konstrukce "jsou šmahem voli" je
příslovce
byla
jinou rytmicky
zřejmě
motivovaná rytmem
údernější
variantu
český
poněkud
násilná. Volba specifikujícího
věty, přesto
(například
výraz, domníváme se však,
by bylo možné
vytvořit
"Všichni chodci," na to Charles,
"(j)sou debilové.")
78
4.3. Odchylky od výchozího textu " C omment 9a, non.?
"
Elle s'est arretée. Gabriel stoppe également, se retourne, pose Ia valoche et se met
a espliquer :
"Bin oui : non.
Aujourďhui,
pas moyen. Y a greve."
- Y a greve?
- Bin oui : y a greve. Le métro, ce moyen de transport éminemment parisien, s'est endormi sous terre, car les employés aux pinces perforantes ont cessé tout travail. -Ah ! les salauds, s 'écrie Zazie, ah ! les vaches. Me faire 9a
a moi.
(s. 1 O)
"Jaktožené?" Zastavila se. Gabriel se zastavuje také, obrací se, odkládá
kufřík
a
začíná
vysvětlovat:
"Jasněžene.
Dnes to ne ní možný. Je stávka."
"Je stávka?"
"Zcela
určitě:
je stávka. Metro, dopravní
usnulo pod zemí, protože jeho veškerou "Ach ti
činnost.
rošťáci,"
prostředek vysloveně pařížský,
zaměstnanci
se štípacími
kleštěmi
zastavili
" zavolala Zazi, "ach ti
ničemové.
Tohle
mně udělat! Mně!"
(s. 7) V této pasáži
překladatel
stylizovaným zápisem zabarvení v Rovněž
případě
výrazů
kompenzuje fonetizovaný pravopis slovesa expliquer jaktožené a
Nevystihl ovšem stylové
výrazu Bin .: oui, který nahrazuje
se domníváme, že zvolené
slabé a rytmus
jasněžene.
řeči příliš
příliš
překlady vulgarismů
knižním obratem.
v poslední
větě
jsou
příliš
odpovídá psanému textu. Zvolací výrazy "Ach" nemají 79
v mluvené
češtině
a jejich zachování
zdaleka takovou frekvencij jako v mluvené působí nepatřičně.
v poslední uvozovací
Dále
větě. Překladatel
překladatel
mohl
například
francouzštině
nedodržel slovesný zvolit
využít možnosti hovorové formy ukazovacích zájmen, udržet
silnější
čas
vulgarismy,
"zvířecí"
okruh
nadávek a posunout text i rytmicky: rozkřikuje
"Ty hajzlové,"
"svině.
se Zazi,
Todle mi
dit Gabriel dont les propas se nuam;aient parfois
udělat! Mně!"
ďun
thomisme légerement
kantien. (s. 1 O) kázal Gabriel, jehož fráze Zde se
někdy zaváněly
překladatel významově
že se nejedná o
neporozumění
tomismem lehce kantorským. (s. 7)
odchyluje od výchozího textu. Je ovšem možné,
textu, ale o
redakční
chybu,
záměnu
adjektiva
kantovským za adjektivum kantorským.
"Tu m 'écrases, qu 'elle hurle folie de rage.
- t;a pro met", remarque succintement Charles
"Dyť mě umačkáš,
"To se dá
čekat,"
"
řve
plna
voix paisible. (s. ll)
zuřivosti.
poznamenal
Domníváme se, že
ďune
stručně
přechodník
Charles klidným hlasem.
v cílovém jazyce je zde
formulace. Navrhujeme
neutrálnější řešení zařvala
že nedodržuje slovesný
čas.
Zazi
příliš
knižní a násilná
rozzuřeně,
i
přesto,
Dále výraz (:a promet by bylo podle našeho názoru
vhodnější překládat jako "No to bude ještě zábava}~·· Aktuáln'í ~ětné členění ' v druhé uvozovací
větě
se
příliš přidržuje
francouzského textu.
A tahle, dit doucement Marceline en apportant Ia soupiere. (s. 19) "Ke stolu, " zvala je tiše Marcelina,
přinášejíc
polévkovou mísu. (s. 14)
80
Ce n 'est pas un mauvais métier, dit doucement Marce line. (s. 20) "To není špatné
zaměstnání,"
mínila tiše Marcelina. (s. 15)
"Elle devrait tout de meme aller se coucher, dit doucement Marceline. (s. 22) "Ale
stejně
by si
měla
jít lehnout, " mínila tiše Marcelina. (s. 16)
a s'endormir",
"Elle a pas été langue
dit-elle doucement. (s. 23)
Usnula hned," oznámila tiše. (s. 17) Opakující se je v
původním
uvozovací
věta
uvozující promluvy Gabrielovy ženy Marceliny
textu jedním z
větu poněkud
opakující se
příslovce
refrénů. Překladatel
ve svém
modifikuje. Refrén zcela nemizí,
řešení
překladatel
stylu, domníváme se, že by bylo vhodné znění.
zachovává
tiše, repetice je však oslabena. Vzhledem k tomu,
že opakování stejných konstrukcí je jedním z charakteristických ve stejném
pokaždé tuto
Queneau
později
v
rovněž
průběhu
prvků
Queneauovy
opakovat tuto uvozovací
větu
románu tento refrén také rozrušuje
a používá jiných verb dicendi, ale vzhledem k tomu, že zachování refrénu neznamená pro
překlad
žádnou
překážku,
dali bychom
přednost překladu
těsnějšímu.
81
4.4. Výpustky V Případ
několika případech překladatel některé
přílišného
odpovídá
straně
odchýlení od originálu - na
výrazy vypustil a straně
7
českého
nepřeložil.
vydání, která
ll francouzského vydání, chybí jeden celý odstavec -považujeme
spíše za chybu redakce než za hodnotit i vynechání
věty
překladatelský záměr. Podobně
v následující pasáži
bychom mohli
(označena tučně).
- La vérité! s'écrie Gabriel (geste), comme si tu savais cexé. Comme si quelqu 'un au monde savait cexé. Tout r;a (geste), tout r;a c'est du bidon
: le Panthéon, les Invalides, Ia casserne de Reuilly, le tabac du coin, tout. Oui, du bidon." (s. 14-15) "Svatá pravda!" volá Gabriel, "jako gdybys
věděl
vocode. Tohle všecko
(gesto) je sranda: Panthéon, Invalidi, kasárna v Reuilly, trafika na rohu, všecko. Fakt: sranda." (s. ll) Dále se domníváme, že výraz c'est du bidon bychom mohli v tomto přeložit
spíše
případě
jako stojí (to) za prd.
- En tout cas, dít Jeanne Lalochere, je ne veux pas que r;a recommence. (s. 9) "Každopádně,
" na to Jeanne, "nechci, aby se to opakovalo. " (s. 7)
- Natiirlich, dit Jeanne Lalochere qui avait été occupée. (s. 9) " Natiirlich," na to Jeanne, která druhdy žila v okupované V
několikrát
opakované uvozovací
Zaziiny matky. I takový detail (například
se
hovořilo
znění
může
větě
je vždy uvedeno jméno i
být v rámci Queneauovy poetiky
napodobování administrativního stylu a stylu o
Zaziině
zóně.
titulků,
(s. 7) příjmení
záměrný
ve kterých
matce po incidentu ), a proto navrhujeme zachovat plné
jména.
82
4.5. Vliv francouzského jazyka na V
některých případech
se
francouzskými konstrukcemi. které ve Překlad
francouzštině
do
češtiny
český
překladatel Zdeněk Přibyl Zvláště
nápadné jsou
nechal ovlivnit
polovětné
konstrukce,
spadají do neutrálního spisovného projevu.
za použití
přechodníků
zabarvuje
český
text
příliš knižně
a posunuje jej do jiné stylové roviny.
Charles effectivement attendait en lisant dans une feuille hebdomadaire (s. ll)
Charles
čekal
opravdu,
pročítaje
v
týdeníčku
(s. 8)
Gabriel se sent impuissant (geste), puis, désireux de changer de conversation, i/ désigne de nouveau quelque chase sur /eur chemin (s. 12) Gabriel se cítí bezmocný (gesto) a pak, snaže se znovu
něco
na jejich
cestě.
změnit
rozhovor, ukazuje
(s. 9)
- A Saint-Germain-des-Prés? demande Zazie qui déja frétille. - Non mais, fillette, dit Gabriel, qu'est-ce que tu t'imagines? 102 (s. 15) "Na St. Germain-des-Prés?" navrhuje Zazi "To snad ne,
holčičko,"
třesouc
praví Gabriel, "jak si to
se dychtivostí.
představuješ?
(s. ll)
- Zazie, déclare Gabriel en prenant un air majestueux trouvé sans peine dans son répertoire, (s. 13) "Zazi, "prohlašuje Gabriel, navlékaje ve své
102
šatně
důležitou tvářnost,
kterou najde
bez námahy, (s. 1 O)
autocitace na Queneauův text písně, kterou zpívala Juliette Gréco.
83
La narquoiserie du fon devient presque offensante pour l'interlocuteur qui, ďailleurs,
s 'empresse d'avouer s a défaite. (s. 12)
Posměšnost přiznat
V
francouzské
přílišné
věty,
velmi
překlad
překladatel
dvou ukázkách se který ovšem v
příkladech
vypořádal
pro
ostatně spěchá
porážku. (s. 9)
těchto
Na
tónu se stává skoro urážlivou pro druhého, jenž
jsme mohli
invenčně
a
snaží zachovat nominální ráz
češtině působí
vidět,
zručně
s
že
strnule.
překladatel
některými
se v mnoha
případech
lexikálními jevy, které jsou
toho textu zásadní. Na druhou stranu jsme mohli pozorovat
odchylky od stylového nasazení
vliv francouzských že
překládaný
na
překladu
větných
text je pro
Modrých
konstrukcí na
převod
květů,
překládaného
překladový
textu nebo naopak text.
Uvědomujeme
do jiného jazyka velmi obtížný,
tedy jiného
podobně
sledovat jaké jsou možnosti ekvivalence i v
některé přílišné
si,
nicméně
obtížného textu, jsme mohli
případě
takto experimentální a velmi
komplexní prózy.
84
5.
Závěr Romány Raymonda Queneaua jsou pro svou komplexnost a jazykovou
obtížnost velkým čtenáři přiblížit
překladatelským
překladatelé
problémem. Oba
se snažili
českému
děl,
ale i Queneauovy jazykové
hříček maximálně
snaží udržet jak jazykovou
nejen obsah, syžetovou složku jeho
experimenty. Jiří
Pelán se v
překladu
slovních
obratů
zajímavost a hravost, tak i souvislost nezvyklých překlad těsný,
Je-li možný slovní
hříčku, vytváří
stejného
tvůrčího
českému čtenáři
(překlad
přidržuje
originálu,
českého.
mění
jazyků).
Beze
změn
konstruován v originále, považujeme za
zachovává. V mnoha
případě těsného překladu
V pasážích, které by v
překladové řešení
domestikaci
je zachována i kompozicezpůsobem,
matematické struktury nebo principu snu stejným
rozpětí
stejnou
jednotky systému francouzského
nesrozumitelné, volí jako
parodií cizích
Stylové
vylučuje-li čeština
zcela nová slovní spojení a deformace. Mnohdy využívá
mechanismu a pouze
za jednotky systému byly
pak se
s obsahem díla.
překlad
jakým je text
samozřejmý.
od hovorového až po knižní a archaický jazyk Pelán případech
ladění
posiluje hovorové
(zejména v promluvách
Cidrolina nebo Lalix). Často používaným postupem je kompenzace, která umožňuje přesunout
archaizovanou stylovou vrstvu z roviny morfologické do roviny
lexikální. Z celkového pohledu se domníváme, že svébytné možné
překladové
dílo a
míře. Zmiňované
převedl
českému čtenáři,
Zdeněk Přibyl
skutečně
Queneauovu poetiku do
přílišné
tvořivosti překladatele,
pochopitelný
Pelán
ve svém
s podobnou invenCÍ\ jako
jehož
bylo
Pelán. Jím volená
řešení
nové francouzštiny je velmi podobný
Oba vystihli charakter mluvené
češtiny
a v
překladu
experimentu vycházejí z fonetických vlastností pasážích se ovšem
naopak
plynulý text
fonetizovaného pravopisu zdařilá.
Jeho postup
přístupu Jiřího
Pelána.
Queneauova pravopisného
českého
Zdeněk Přibyl příliš přidržuje
tak ztrácí na plynulosti.
Svědčí
nenarušují
v mnoha ohledech zachází s jazykem
nebo zachycení aspektu mluvenosti považujeme za velmi při překládání
v maximální
řešeních
vytvořit
vytvořit
který ovšem respektuje postupy typické pro autora.
překladu
Jiří
vzdálení originálu. záměrem
dokázal
češtiny
odchylky v jednotlivých konkrétních
konzistenci textu a nesignalizují o jazykové
Jiří
jazyka. V
některých
výchozího jazyka a
Rovněž některé překlady vulgarizmů
český
text
považujeme za
příliš
85
slabé. Proto jsme navrhli
několik
dalších
nepovažujeme za jediná možná. Text
řešení,
překladu
dalším vydání vyžadoval komplexní revizi a Za
příčinu těchto
práci a nikoli
odchylek od
překládaného
řešení
do
doplnění
a
vynechaných pasáží. redakční
překladatelský záměr.
s již existujícími
překlady
citovaných
Tato práce zmínila otázku
vyčerpávající
popis tohoto
Rovněž detailnější
děl
překladu
překladatelského
poznání Queneauovy poetiky i teorie složkou.
při případném
textu považujeme nedbalou
analýza kulturních a historických aluzí
češtiny.
samozřejmě
Zazi v metru by
V dalším zkoumání Queneauova díla a jeho důkladná
která však
popis
překladů
včetně
by byla
porovnání
a filozofických
přínosná
překladových
konceptů
kulturních referencí jen problému by
překladu děl
jistě přispěl
částečně
k dalšímu
s výraznou intertextovou
kompozičních principů
zrcadlení jednotlivých
postav nebo celkového smyslu díla, který ovšem spadá spíše do kompetence literární
vědy,
by více
osvětlil
komplexnost Queneauových
děl českému čtenáři.
86
České resumé Romány Raymonda Queneaua jsou let 20. století. Tato práce se
soustředí
překládány
románů
na dva z
experimentálností: Zazi v metru a Modré
češtiny
do
květy.
již od šedesátých
typické svou
Stylistická analýza výchozího textu
ukázala jednotlivé aspekty Queneauovy poetiky a jejich obtížnost pro Nebývale bohaté výrazové
prostředky
úrovni,
střídání
způsob
pravopisu, který má za cíl
jako slovní
hříčky
a neologismy na lexikální
stylových vrstev nebo nová francouzština - autorem
a matematické struktury
přiblížit
začleněné
překlad.
stvořený
mluvený a psaný jazyk, intertextualita
do kompozice
románů
jsou typickým znakem
Queneauovy tvorby. Na
základě
překladatelů
jazykových
českého
jazyka
z dílny dvou
při překladu
různých
autorových
experimentů.
zaměřuje
frazeologismů
zejména na problémy
a nové francouzštiny.
přes některé
překladu
Překlad Jiřího
složitou poetiku a
slovních
hříček, neologismů,
Pelána románu Modré
květy
odchylky mezi textem výchozím a cílovým
(archaizace verb dicendi, kompenzace), je možné
dílu
románů
dvou Queneauových
jsme zkoumali možnosti
Práce se potvrdil, že
překladů
srovnání
vytvořit,
v rámci možností,
celkově
překladové
zachovat autorovu dílo, které se vyrovná
původnímu ..
Analýza textu Zazi v metru obtíže, se kterými se
může překladatel
jazykem výchozího textu. V překladové
některé
varianty. V
pasáže. Pro
přeloženého Zdeňkem Přibylem
setkat, zejména pokud je
několika případech
důsledku
případnou
nedbalé
naopak ukázala
příliš ovlivňován
jsme navrhli další možné
redakční
práce byly v textu vynechány
reedici navrhujeme novou
důkladnou redakční
úpravu. Okrajově
jsme se
věnovali
otázce intertextovosti a
Raymonda Queneaua. Tento problém i otázka
překladu
citací v dílech
překladu vulgarismů
by ovšem
vyžadovala hlubší analýzu, a proto ho navrhujeme jako jeden z možných dalších směrů,
jímž by se mohl ubírat výzkum
překladů děl
Raymonda Queneaua.
87
Resumé en franc;ais Raymond Queneau et son roman Les Fleurs bleues. Problématique de Ia traduction
ďune
ligne de prose fran9aise expérimentale.
Les romans de Raymond Queneau sont traduits en tcheque depuis les années soixante. Ce mémoire se concentre sur deux de ses romans de Ia ligne Ia plus expérimentale : Zazie dans le métro et Les fleurs bleues. L'analyse stylistique du texte
ďorigine
nous a montré des aspects de Ia poétique de R. Queneau qui
sont extremement difficiles
a traduire.
L' énorme richesse de moyens est typique
de Ia langue de ses romans : les jeux de mots et les néologismes au niveau lexical, l'alternance des registres de langue au niveau stylistique ou le néo-fran9ais, son orthographe propre qui vise
a rapprocher
Ia langue parlée de Ia langue écrite
ainsi que l'intertextual i té et les structures mathématiques incorporées dans Ia composition du roman. Dans Ia comparaison de traductions de deux romans faites par deux traducteurs différents, no u s avons examiné les possibi lité s de Ia langue tcheque dans Ia traduction des expérimentations linguistiques de Raymond Queneau. Le travail se concentre surtout sur les problemes de traduction de jeux de mots, néologismes, frazéologismes et du néo-fran9ais. La traduction du roman Les Fleurs bleues de
Jiří
ďorigine
et Je texte cible (archaisation des verbes dicendi, compensation), il est
Pelán a confirmé que malgré certaines différences entre le texte
possible de maintenir cette poétique complexe dans sa totalité et créer une oeuvre -~
traduite qui, dans Ia mesure du possible, égale l'oeuvre originale. L'analyse de Ia traduction de
Zdeněk Přibyl
du roman Zazie dans Je métro a au contraire
montré les difficultés que Je traducteur peut rencontrer dues surtout
a une
influence trop marquée de Ia langue
quelques cas, nous avons proposé
ďautres
ďorigine
sur Ia traduction. Dans
solutions possibles. Nous avons
également constaté un travail de rédaction peu précis dans lequel quelques passages du texte fran9ais on été omis. La réédition de ce texte traduit devrait etre précédée
ďune
rédaction renouvelée en profondeur. N ous avons partiellement
abordé Ia question
ďintertextualité
et de Ia traduction des citations dans
les oeuvres de Raymond Queneau, mais ce probleme devrait etre soumis
a une analyse plus complexe ainsi des vulgarismes.
que Ia problématique de Ia traduction
...
, I
. 88
Summary Raymond Queneau' s novel s ha ve been translated in to Czech since the 60's of the 20th century. This work focuses on two of hi s novels, typical of their experimentalism: Zazie in the Metro and The Blue Flowers. A stylistic analysis of the original text showed different aspects of Queneau's poetics and also difficulties faced by a translator. Unusually rich means of expression, such as puns and neologisms at the lexical level, changing of stylistic layers or new French - handwriting created by the author to draw nearer spoken and written language, intertextuality and mathematical structures incorporated into the composition of the novel s are typ i cal features of Queneau' s work. We examined possibilities of Czech while translating Queneau's language experiments by comparing translations of two Queneau' s novels, do ne by two different translators.
/
Our work concentrates mainly on problems with translating puns, neologisms, phraseology, and new French. Jiri Pelikan 's trans lati on of the novel The Blue Flowers proved that in spite of some divergences between the original and the target text (archaization of verba dicendi, compensation), it is, on the whole, possible to keep to the author' s complex poetics, and to create, within the given scope, a work of translation that can compare with the original. The analysis of Zazie in the Metro translated by Zdenek Pribyl showed, on the other hand, difficulties that a translator may face, especially when overly influenced by the language of the original text. In several cases we suggested some other possibilities of translation. Due to negligent editorial work, some parts were left out of the text. For a possible re-edition, the text should be dealt with in a more thorough way. We only briefly touched upon the problem of intertextuality and translation of quotations in Raymond Queneau 's works. This matter, and translation of vulgarisms as well would need a deeper analysis and that is why we suggest it as one of possible ways that research in to translations of Raymond Queneau' s novels might take in the future.
89
6. Bibliografie Primární prameny
Queneau, R.
Les Fleurs bleues. Paris: Gallimard, 2000.
Queneau, R.
Modré
Queneau, R.
Zazie dans le métro. Paris : Gallimard, 1959.
Queneau, R.
Zazi v metru. Praha : Trigon 1996.
květy.
Praha: Práce, 1992.
Sekundární prameny
Bergens, A. 1975.
Les personnages de Raymond Queneau. L 'HerneRaymond Queneau. Paris : Édition de l'Herne.
Bordufour, J.-P. 1975. La révolution lan~agiere erratée. L'Herne- Raymond Queneau. Paris : Edition de l'Herne.
Clancier, G.-E. 1975.
Unité poétique et méthodique de l'oeuvre de Raymond Queneau. L 'Herne- Raymond Queneau. Paris : Édition de l'Herne.
Elman, J. 1981.
Zvukomalebná slova v překladech literárních Pragensia 24, s. 129-131.
Fialová, J. 1965.
Doslov. In:
Frohlich, F. 1987.
Obecná čeština v překladech Jana Zábrany. In: Sborník Kruhu přátel českého jazyka 1987, s. 147-159.
Fryčer
Slovník francouzsky píšících spisovatelů. Francie, Belgie, Lucembursko. Švýcarsko, Maghreb a severní Afrika, "Černá" Afrika, oblast Indického a Tichého oceánu. Praha : Libri.
2000 a kol.:
FUrstová-Kvapilová, E. 1972.
Godard, H. 2002.
Můj přítel
děl.
Slavica
Pierrot. Praha : SNKLU.
Česká ustálená spojení frazeologického charakteru
a jejich překladové ekvivalenty ve francouzštině. In: Sborník statí o jazyce a překládání. Praha : SPN, s. 90-114. Raymond Queneau dans le roman franr;ais du XXe In: Oeuvres completes. Paris : Gallimard.
Grogerová, B.; Hiršal, Deštník v dešti deštík leští. J. 1965 1965 roč. I O.
Světová
sii~cle.
literatura 2,
90
Harig, L. 197 5.
Sur le principe de Ia traduction des textes de Raymond Queneau. L 'Herne - Raymond Queneau. Paris : Édition de l'Herne.
Homoláč,
Intertextovost a utváření smyslu v textu. Praha : Karolinum.
J. 1996.
přeložitelnosti.
SaS 24, s. 161-164.
Horálek, K. 1963.
K otázce
Horálek, K. 1984.
Co je nepřeložitelné. Translatologica Pragensia I, s. 11-17.
Hrala, M. 1989.
Kritéria hodnocení III/ I, s. 79-96.
Hrdlička,
M. ml.
K překladu záměrných pravopisných a gramatických chyb. Cizí jazyky ve škole 29, s. 353-356.
J. 1966.
Literární kuriozity R. Queneaua. s.23-27.
1985. Konůpek,
Křenková,
M. 1978.
překladu.
Translatologica Pragensia
Světová
literatura ll,
Tvůrčí problematika Queneauova románu : ztvárnění válečné tematiky v románové tvorbě (diplomová práce).
Praha : Univerzita Karlova. Kufnerová, Z. 1991.
Jazyková tvořivost v literárním překladu a lingvistická analýza. Translatologica Pragensia V, s. 23-31.
Kufnerová, Z. 1994. Poláčková, M.; Povejšil, J.; Skoumalová, Z; Straková, V.
Překládání
Krysinski, W. 197 5.
La voix des métaphores -La mise en scene du monde. In: L'Herne - Raymond Queneau. Paris : Édition de l'Herne.
Lancrey-Javal, R. 1999.
Les Fleurs bleues de Queneau. Par i s : Hachette
Levý, J. 1998.
Umění překladu. Praha : Ivo Železný.
Mounin, G. 1999.
Teoretické problémy
Nagy, L. 2001.
Hluboké mělčiny Georgese Pere ca. Literární noviny 2001. č. 15, s. 8.
Nedvědová,
Obecná
M. a kol.
a
čeština. Jinočany
čeština
v
překladu.
překladu.
: H&H.
Praha : Karolinum.
Naše
řeč
64, s. 64-76.
1981.
91
Nekvapil, J. 1979.
Argot, autor, překladatel. č.5, s. 252- 253.
Osers, E. 1989.
Problém citátů a aluzí při překladu poezie. Translatologica Pragensia 11112, s. 91-97.
Ouředník,
Doslov. In:
P. 2002.
Děti
Světová
literatura 1979,
bahna. Praha : Volvox Globator.
Panaitescu, V. 197 5.
Le je u des antinomies dans l'humeur de Queneau. In: L'Herne- Raymond Queneau. Paris: Édition de l'Herne.
Pech ar, J. 1993.
Doslov. In: Odile. Praha : Mladá Fronta.
Pechar, J. 1986.
Otázky literárního překladu. Praha: Československý spisovatel.
Pechar, J. 1972.
Poznámka o autorovi. ln:
Pechar, J. 1980.
Rymond Queneau a válka. In: Tuhá zima. Praha : Odeon.
Pechar, J. 1977.
Styl jazyka a překlad. Zprávy Kruhu 1977, květen, s. 7-13.
Pechar, J. 1979.
"Tvůrčí českého
Pelán, J. 1992.
Doslov. In: Modré
Pelán, J. 2003.
Ílias a Odyssea Raymonda Queneaua. In: Svízel. Praha : Garamond.
Pelán, J. 1987.
Překlad
Kruhu
Koření
života. Praha : Odeon.
přátel českého
jazyka
prvky" v literárním překladu. Zprávy Kruhu jazyka 1979, září, s. 50-61. květy.
přátel
Praha : Práce.
jako transpozice kulturních norem. In: Sborník jazyka, s. 213-245.
přátel českého
Petiet, P. 2000.
Les Fleurs bleues, Raymond Queneau. Guide de lecture. Paris : Ellipses.
Poláčková,
M. 1988.
Jazyková komika z hlediska překladu. In: Funkční lingvistika a dialektika. Praha: ÚJČ ČSAV, s. 362-369.
Poláčková,
M. 1990.
Slovní hříčky a problémy 27, s. 93-95.
překladu. Jazykovědné
aktuality
Pouilloux, J .- Y. 1991. Les Fleurs bleues de Raymond Queneau. Paris : Folio. Přidal,
A. 1987.
Hra na Kaplana. In: Rosten, L.: Pan Kaplan má stále třídu rád. Praha : Odeon, s. 7-15.
92
Přidal,
A. 1988.
Pan Kaplan má český jazyk rád. In: Sborník přednášek z r. 1988 Kruhu přátel českého jazyka, s. 5-15.
S are i 1, J. 19 7 5.
Sur le comique de Queneau. In: L 'Herne- Raymond Queneau. Paris : Édition de l'Herne.
Sládková, E. 1979.
Vlastný preklad úseku die/a niektorého moderného pokrokového francúzského spisovatel'a (z francouzštiny do češtiny) : Raymond Queneau: "Loin de Rueil" (diplomová práce). Praha: Univerzita Karlova.
Sládková, M. 2003.
Queneauova Svízel. Literární noviny. 2003,
Skoumalová, Z. 1991. Možnosti a meze jazykové tvořivosti při Translatologica Pragensia V, s. 33-39.
roč.
překladu.
Sodomka, J. 1967.
Doslov. In: Svatý Bimbas. Praha : Mladá Fronta.
Souchier, E. 1991.
Raymond Queneau. Paris : Seuil.
Svobodová-Chmelová, Jazykové zdroje humoru a problémy Pragensia 23, s. 205-211.
14, s. 13.
překladu.
Slavica
J. 1980.
Šotolová, J. 1985.
Stylizace hovorového stylu francouzštiny v textech umělecké literatury a problémy překladu (diplomová práce). Praha: Univerzita Karlova.
Wright, B. 1975.
Comment traduire Raymond Queneau. In: L 'Herne - Raymond Queneau. Paris : Edition de l'Herne.
Slovníky Klimeš, L. 1981.
Slovník cizích slov. Praha : SPN.
Neumann, J.; Hořejší, V. a kol. 1992.
Velký francouzsko-český slovník. Praha : Academia.
Daneš, F.; Filipec, J.; Macháč, J.; Mejstřík, V. a kol. 2005.
Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost (SSČ). Praha : Academia.
Havránek, B. a kol. 1989.
Slovník spisovného jazyka českého (SSJČ). Praha : Academia.
Internetové zdroje Bagoly, S. 2005.
Raymond Queneau. "Un soiffard de savoirs ... " [online]. Červenec 2005 (derniere mise a jour le 5 mai 2005). Dostupný z WWW: .
93
Bénabou, M.; Roubaud, J. 2005.
Présentation [online]. (cit. 22. 8. 2005) Dostupný z WWW: .
Delisle, V. 2005.
Raymond Queneau - Biographie [on line]. Červenec 2005 (cit. 5. 7. 2005). Dostupný z WWW: .
Julien, J. 2005.
Parcours thematiques [online]. Červenec 2005 (cit. 5. 7. 2005). Dostupný z WWW: .
Julien J. 2005b.
Noms Porpres Srpen 2005 (Citováno dne 15.8.2005). Dostupný z WWW: .
Le Lionnais, F. 1962.
La LiPo (le premier manifeste) [online]. (cit. 22. 8. 2005). Dostupný z WWW: < http://www2.ecli lle. fr/~book/oul ipo/textes/FLL_mani 1. shtml>.
Masson, J. 2005.
Les Fleurs bleues [on line]. Červenec 2005 (cit. 5. 7. 2005). Dostupný z WWW: .
Šotolová, J. 2003a.
Gdototuzešílel? Queneauova románová recyklace původní studie o literárních bláznech 19. století [online]. In Lidové noviny 22. 2. 2003 (cit. 15. 7. 2005). Dostupný z WWW: .
Šotolová, J. 2003 b.
Perfektně propočítaný
Šotolová,J. 2003c.
Queneau, Raymond: Svízel, recenze překladu [online]. 2. 6. 2003 (cit. 15. července 2005). Dostupný z WWW: .
Tvrdoň,
Queneau, Raymond: Děti bahna, pokus o recenzi [online]. 2. 6. 2003 [cit. 15. července 2005]. Dostupný z WWW: .
M. 2003.
román o životě [on line]. In MFD 30. 5. 2003 (cit. 15. 7. 2005). Dostupný z WWW: .
TLFI.
Centre nationale de Ia recherche scientifique. Le Trésor de Ia langue franc;:aise informatisé. [on line]. Červen Červenec 2005, Duben- Květen 2007. Dostupný z WWW: .
Wikipedia.
Heslo lle concile recuménique du Vatican. [online]. Duben 2007. Dostupné z WWW:
94
Dodatky
Do
dodatků
jsme zahrnuli tabulku s excerpty z prvních
textu spolu s excerpty z textu
překladového.
nástroj pro vypracování analýzy zájemcům
překladu.
o další zkoumání textu.
a poznámky mohou napomoci
čtení
a
stran originálního
Tyto tabulky sloužily jako pracovní
Domníváme se, že by mohly být
Samozřejmě
z celého studovaného textu, domníváme se
třiceti
užitečné
se nejedná o kompletní materiál
nicméně,
porozumění
že
některé
poznatky
komplexity zkoumaného díla.
V prvním sloupci je vždy citace z originálního textu se stranou v citovaném vydání. Ve druhém sloupci je uveden
překlad
citované pasáže se stranou
v citovaném vydání. Ve sloupci Jazyk jsou uvedeny stylu a gramatiky. Ve a okomentován
čtvrtém
překlad.
sloupci je ukázka
komentáře
zařazena
k
týkající se lexika,
určitému
tématu
I
0RIGINÁL
Le vingt-cinq septembre douze cent soixante quatre 13 ... au petitjour 13 ... le duc 13
ď Auge
. . . se pointa sur le sommet du donjon 13 ... pour y considérer, un tantinet soit peu, Ia situation historique 13
Elle était plutót floue 13 Des restes du passé trainaient encore c;a et Ia 13
I
I
PŘEKLAD
JAZYK
I
TÉMA A
KOMENTÁŘ
I
Dvacátého pátého září L. P. dvanáctistého šedesátého čtvrtého
7 za časného jitra 7
Au petit jour = a 1' aube (TLF)
vévoda ď Auge 7 se 7
vytrčil
na vrcholu hradní
věže
aby se drobátko rozhlédl po historické situaci 7
Historická situace byla poněkud nejasná 7 Sem tam se dosud povalovaly zbytky minulosti 7
pays ď Auge (une partie de Normandie) n'ajamais été érigée en duché . Doslovnost? Se pointer= arriver, se présenter Fam. (TLF)
un tantinet = un petit peu, passablement (TLFI)
postavy
kolokace konkrétum (sloveso) a abstraktní předmět kombinuje slova, která jsou spolu spojitelná, ale bez použitých přívlastků specifikovaný význam nelze v takové kombinaci použít, přesto je "paralela" smysluplná, komiili účinek
navazování elle - historická situace kolokace konkrétum (sloveso) a abstraktní předmět
ll
I
0RIGINÁL
campaient deux Huns 13
I
PŘEKLAD
kempovali dva hunavení Huni 7
un Gaulois, Eduen, jakýsi Kelt, patrně Eduen, peut-etre 7 13 trempait audacieusement ses odvážně máchal nohy v chladné pieds dans l'eau courante et běhuté vodě. fraiche 7 13 les silhouettes molles de Romains fatigués, 13 n'en continua pas moins ďexaminer attentivement ces phénomenes usés 13
I
JAZYK
jeu de mots sur les chiffres 2 et 1 X nářečí
s nepolevující pozorností dále studoval tyto ošumělé fenomény. 7
KOMENTÁŘ
jiná stylová vrstva v
Římané nejsou nikdy unavení
slovní hříčky může zachovat stejnou hříčku, je postavená na vlastnosti, na věcné souvislosti, ne na slovech refrén vlastnosti národů
míšení
I
národů
fj - běžný výraz - neobvyklý
čj
7 nicméně
TÉMA A
slovní hříčky musí volit jinou slovní hříčku "děj" věty je stejný, hraje ovšem založena na jiném principu (přidání atributu, nářečí, aliterace) refrén vlastnosti národů refrén vlastnosti
malátné siluety vyčerpaných Římanů,
I
čj
stylů.
ve originále i v překladu vyšší, až komický styl. V čj větší specifikace
111
I
0RIGINÁL
m-J--•
de Sarrasin de Corinthe, 13
de Francs anciens, 13
Quelques Normands buvaient du calva. 13
PŘEKLAD
zaražených Saracénů, 7
starých Franků
calvados. 7
JAZYK
raisins de Corinthe X eufonie, podobnost zvuková (zaražený Saracén)
1958- allusion au passage de l'ancien franc au nouveau
7
Několik Normanů
I
popíjelo
calva- hovorový výraz calvados se stejně jako cidre vyrábí z jablek, v Normandii, v pays d'Auge, Queneauje z Normandie
I
TÉMA A
KOMENTÁŘ
• ---]
slovní hříčky musí volit jinou slovní hříčku vypouští fj přívlastek, na kterém je hra postavena, v čj by nefungovalo, přidává jiný přívlastek a hříčka je postavena na eufonii refrén vlastnosti národů slovní hříčky zachovává stejnou slovní hříčku, která je ale srozumitelná jen čtenáři, který je seznámen s francouzskými reáliemi refrén vlastnosti národů refrén vlastnosti
I
národů
IV
I
0RIGINÁL
I
PŘEKLAD
I
JAZYK
a linceul d'Alains seuls 13
a otrávených Švábů. 7
Piece de toile, en particulier drap de lit (region) Piece de toile servant a ensevelir un mort.
les Sarrasins fauchaient de l'avoine 13
Les Huns préparaient des steques tartares 13
Arabové arabovali, 7
Huni připravovali tatarské bifteky, 7
I
TÉMA A
KOMENTÁŘ
I
slovní hříčky musí volit jinou slovní hříčku volí zcela jiný národ, dáno všeobecným kulturním povědomím, pro čj by nebylo na první pohled srozumutelné, že se jedná o starobylý germánský kmen. Proto tvoří zcela novou hříčku na základě příhodněji zvoleného starogermánského kmene. refrén vlastnosti národů
sarrasin- pohanka avoine - oves subst. ze stejného okruhu antanaclase les Huns on le meme origine que les Tartares (Tatare s) steques- variation orthographique de steak
slovní hříčky může zachovat stejnou hříčku efekt je v češtině stejný, jako ve francouzštině
refrén vlastnosti národů
v
I.
0RIGINÁL
I
I
PŘEKLAD
JAZYK
slovní hříčka na základě vnitřní souvislosti sekundárních
le Gaulois fumait une gitane Kelt míchal perkelt, 13 7
významů
gaulois - gitane = cigarety obě značky mají modrou krabičku romains - grecques - antické národy les Romains dessinaient des grecques 13
Les Normands buvaient du cal v a. 13
Římané zakreslovali řeky, 7
homonymie grecque - ARCHIT. "Omement composé ďune suite de lignes brisées a angle droit et rentrant sur elles-memes "
Normani popíjeli calvados. 7 - - -
-
-
L__
-------
-
I
TÉMA A
I
KOMENTÁŘ
slovní hříčky musí volit jinou slovní hříčku v současné době by bylo pravděpodobně možné zachovat hru s názvy cigaret, i čeští konzumenti již mají možnost si kupovat obě značky refrén vlastnosti národů slovní hříčky může zachovat stejnou hříčku formálně velmi podobná hříčka (homonymie názvu národa s apelativem), význam konkrétní (apelativní) je však v obou jazycích rozdílný- neubírá na
I
účinku!!!
refrén vlastnosti
národů
refrén vlastnosti
národů
-
Vl
1-
0RIGINÁL
les Francs cherchaient des sol s 13
PŘEKLAD
I
pár Franků hledalo pár sou 7
I
I
JAZYK
sols- sous Francs- Frank- oboje název národa a peněz
TÉMA A
KOMENTÁŘ
I
slovní hříčky může zachovat stejnou hříčku Homofonie slova Franků (peníze a národ) existuje i v češtině, výpůjčka z francouzštiny sou je rovněž plně srozumitelná refrén vlastnosti národů
Alains ont envahi l'Occident quelques annees avant les Huns, surtout le Nord ou se trouvent aujourďhui les Ossetes
les Alains regardaient cinq Ossetes 13
dit le duc d'Auge au duc d'Auge 13-14
a Švábi táhli na pivo. 7
vévoda ď Auge k vévodovi ď Auge, 7
slovní hříčky musí voliit jinou slovní hříčku 5/017 zvuková podoba s čísly do čj le zero se prononce "o" en anglais nepřeveditelná, volí jiný národ a tvoří zcela jinou hříčku cing a sept = l'inetrvale de 5 a 7 refrén heures, le temps entre le the et le vlastnosti národů diner, dans lequeslles amants peuvent rencontrer les femmes manees
zahovořil
- -
jiná stylová vrstva v
čj
verba dicendi -----
- -
Vll
I
0RIGINÁL
Je trouve cela misérable. On n'en sortira donc jamais? 14 en se livrant au passage a son humeur qui etait de battre 14
II ne battit point sa femme parceque défunte mais il battit ses filles au nombre de trois; 14
il battit des serviteurs, des servantes, des tapis, 14
I
I
PREKLAD
I
JAZYK
TÉMA A
Jest to věru ubohé. Cožpak z toho nikdy nevybředneme? 7
jiná stylová vrstva v čj v čj používání zastaralých výrazů
posílení expresivity
Cestou dal průchod své starého bitce. 7
jiná stylová vrstva v čj v čj používání zastaralých výrazů
posílení expresivity a ironie
letoře
Nezbil svou ženu, neboť zbyl sám, zato zbil tré svých dcer; 7
ztloukl sluhy, služky a máslo; 7
homofonie bít X být/zbýt
battre des tapis - vyklepávat koberce --
-
-
I
~~~ÁŘ
slovní hříčky vychází ze stejného slovesa a synonym, používá stejný mechanismus (různé frazeologické i běžné kolokace daného slovesa), konkrétní realizace jsou jiné, je jich víc!!!! pravděpodobně dal průchod vlastní invenci slovní hříčky vychází ze stejného slovesa a synonym, používá stejný mechanismus (různé frazeologické i běžné kolokace daného slovesa)~ konkrétní realizace jsou jiné
Vlil
I
0RIGINÁL
quelques fers encore chauds, la campagne, monnaie et, en fin de compte, ses flancs 14
I
PŘEKLAD
vyklepal pár vesničanů, koberců a kos; vymlátil hospodu, pár korců obilí, ba i trochu prázdné slámy; nakonec se praštil přes kapsu. 7
odebere se s malou svitou do de se rendre dans Ia ville hlavního města, doprovázen capitale en petit arroi, toliko svým pážetem accompagné seulement de Mouscaillotem. son page Mouscaillot 14 7 Parmi ses palefrois, il Ze svých komoňů zvolil choisit son percheron favori oblíbeného vraníka, jemuž bylo nommé Démosthene, parce jméno Demostén, neboť dovedl qu'il parlait, méme avec le mluvit, a to i s udidlem v tlamě. mors entre les dents. 7 14
I
JAZYK
I
TÉMA A
KOMENTÁŘ
battre le fer pendant qu'il est chaud - kout železo, dokud je žhavé battre monnaie - utiliser le droit de créer sa propre monnaie battre Ia campagne - se promener en tout sens dans Ia campagne/avoir esprit un peu fou se battre les flancs - se donner du mal pour obtenir un résultat
slovní hříčky zachovat stejnou hříčku vychází ze stejného slovesa a synonym, používá stejný mechanismus (různé frazeologické i běžné kolokace daného slovesa), konkrétní realizace jsou jiné za základ si vzal českou frazeologii, použil víc výrazů ... proč?
agent Trouscaillou de Zazie dans le métro ... arroi- (1180) équipage, ordre de bataille
míšení stylů vyšší styl v obou jazycích,
Démosthene (384- 322 av. J.C.) rétor, naučil se správně vyslovovat tak, že mluvil na břehu moře s kamínky v puse.
míšení stylů vyšší styl v obou jazycích,
I
může
!
IX
I
0RIGINÁL
I
PŘEKLAD
Ah! mon brave Démo, dít le "Ach, můj čacký Demo," pravil duc d'Auge ďune voix vévoda ď Auge lítostivě, "sužuje plaintive, me voici bien mne žal a melankolika." triste et bien mérancolieux. 7
14
Elle tlétrit en moi tout ébaudissement, répondit le duc.
"Deptá ve mně všecky jaré vzněty," odtušil vévoda
I
I
JAZYK
TÉMA
~~Ř--~
r- le cheval Démosthene est face a slovní hříčky un mér-ancolieux comme l'orateur záměrné tvoření chyb était face a Ia mer. le suffixe -ique v češtině není zachován odkaz na moře. est ici vieilli en -ieux zůstává pouze záměrné tvoření slovotvorně neobvyklých použití nesprávného sufixu c v čj (substandardních) tvarů ch-->k verba dicendi répondit - odtušil sloveso ve fj z běžného lexika, ale je překlad uvozovacích vět použito passé simple tlétrir- Faire perdre vitalité, éclat v čj uvozovací sloveso z vyšší až zastaralé vrstvy
14
7
C'était bien mon intention et meme plus encore.
"Věru, takový byl můj zámysl, a jiná stylová vrstva v čj víc než to." čj -archaizující 8 Jsem tím zmíry potěšen. archaismy oba archaizující 8 narážka na verš z Baudelaira intertextualita "V dál, oři. Zde z našich živých (Moesta errabunda) "Emporteslz jen bláto vykvete." moi, wagon! enleve-moi, frégate! adaptace citát, přeloženo stejně, aluze v češtině- jaký je překlad Baudelaira? Loin ! loin ! ici Ia boue est faite 8 de nos tleurs .
14 Voila qui me réjouit fort
14 Loin ! Loin ! Ici Ia boue est faite de nos tleurs.
15 ... bleues, je le sais. Mais encore?
15
"Modrými 8
květy, -
jiná stylová vrstva v čj archaizující
já vím. Nuže?" -
'
I
čj
-
X
I
0RIGINÁL
I
PŘEKLAD
Que diriez-vous ďaller voir ou en sont les travaux a l'eglise Notre-Dame 15
"Což abychom se zajeli podívat, jak jsou daleko s kostelem Notre-Dame?" 8
Comment! s'ecria le duc 15
"Jakže?" zvolal vévoda, 8
I
JAZYK
les travaux commencés en 1063 ne s'achevent que vers 1270 datace coment - fr.courant jakže- archaizující
I
TÉMA A
KOMENTÁŘ
I
kulturní odkaz
verba dicendi !
Si on traine tellement, on finira par batir une mahomerie. 15 Pourquoi pas un bouddhoir? 15
un confuciussonnal? un sanct-lao-tsuaire? 15
nous présenterons notre feudal hommage au saint roi Louis neuvieme du nom. 15
"Když se s tím budou takhle nimrat, bude z toho nakonec mešita." 8 Proč ne buddhoárek? 8
či přímo
komfuciortní pa-lao-c?
8
složíme svůj feudální hold svatému králi Ludvíku, Devátému toho jména. 8
trainer - tj. courant nimrat - hovorové, lidové
jiná stylová vrstva v čj posílení hovorového nasazení Auge mluví vznešeně i sprostě - mísení stylů
mots-valises spojení přívlastku a jména namísto dvou subst. polovina základu stejná (Komfucius), druhájíná (confessionnal x komfortní) confuciussonnal - komfuciortní mots-valises zdánlivý anachronismus, normálně se svatořečí až po smrti, ale Svatý Ludvík tak byl nazýván již po návratu z první křížové výpravy. Věděl to Queneau?
slovní hříčky může zachovat stejnou hříčku slovní hříčky musí voliit jinou slovní hříčku volí stejný kulturní odkaz (Komfucius, a Lao-c ), stejný mechanismus,
kulturní odkaz Zdánlivý vtip, který ale skoro všichni budou považovat za vtip
XI
I
0RIGINÁL
I
I
PŘEKLAD
JAZYK
padacímu mostu. Most spadl. 8
Mouscaillot, qui ne proférait mot de peur de recevoir un coup de gantelet dans les genctves 15
Mouscaillot, zahalen v mlčení ze strachu, aby nedostal do zubů v čj ustálené spojení železnou rukavicí, 8
seul Stene continuait a bavarder gaiement et il lancait des gabances réjouissantes a ceux qui le regardaient passer 15
jediný Stén nadále vesele žvastal a zasypával kratochvilnými průpovídkami okolostojící: 8
TÉMA A
kolokace v obou jazycích
funkčně
vers le pont-levis qui s'abaissa fonctionnelement 15
na Stefanovi, nazvaném takto Stéphane, ainsi nommé parce qu'il était peu causant. pro jeho málomluvnost. 15 8
I
I
KOMENTÁŘ
stejně
příslovečné určení, které se obvykle nepoužívá v tomto spojení neobvyklé s_l)ojení slov
Stéphane est l'equivalent de saint Étienne, premier martyr qui a été lapidé, alors que Stephe est lapidare. (J.Y. Pouilloux) Pour Queneau Stépahe =S. Mallarmée, remarquable par l'extreme sobrieté de son oeuvre.
překladatelstké postupy transpozice slovesného výrazu do výrazu jmenného
gabance = plaisanterie ( 12. stol)
XII
I
0RIGINÁL
les Celtes ďun air gallican
15 les Romains césarien
ďun
air
15 les Sarrasins ďun air agricole
15
les Alains
ďun
air narte
15
I
I
PŘEKLAD
galikánsky vyhlížející Kelty, 8
I
JAZYK
gallican <--gallicus, gaulois
cézarsky vyhlížející Římany, 8
sarrasin =pohanka agricole = zemědělství v čj - podobnost zvuková a-rabiját
arabijátsky vyhlížející Araby, 8
Nartes- ancetres des Ossetes (sevení Kavkaz) dvojí význam slova Š/šváb
domácky vyhlížející Šváby, 8
franc subst x adj adj = poctivý x soumois = les Francs ďun air soumois
potměšile
15
8
potměšilý
vyhlížející Franky
--·-·-
--
jediný protiklad, ostatní mají přívlastek odpovídající jejich "ch(lrakteru"
TÉMA A
I
KOMENTÁŘ
slovní hříčky může zachovat stejnou hříčku refrén vlastnosti národů slovní hříčky může zachovat stejnou hříčku refrén vlastnosti národů slovní hříčky musí voliitjinou slovní hříčku dvojmyslný název Sarrasin neexistuje v čj, volí jiný národ, zvuková podoba refrén vlastnosti národů slovní hříčky musí voliit jinou slovní hříčku nahrazuje Alany šváby (systematicky) refrén vlastnosti národů slovní hříčky může zachovat stejnou hříčku částečně se ztrácí, v čj není opozice frank x potměšilý. narážka na peníze
- -
XIII
r-
les Huns
0RIGINÁL
ďun
air unique
15 Les Normands buvaient du calva.
15 ne trouvant plus ďinterlocuteur, Ia circulation étant nulle
16
Cidrolin dit a Cidrolin
16
c'est bien 9a, les reves ; jamais de ma vie je ne suis monté a cheval
16
1
PŘEKLAD
JAZYK
1
TÉMA A
1
KOMENTÁŘ
1
vskutku hunikátně vyhlížející Huny. 8
Huns /1 ,.., ...,, narec1
slovní hříčky musí volit jinou slovní hříčku hříčka založena na jiném principu (nářečí, aliterace) refrén vlastnosti národů
Normani popíjeli calvados. 8
refrén
refrén vlastnosti
neboť
vzhledem k nulovému provozu nenalézal spo lubesedníka; 8
Cidrolin zahovořil k Cidrolinovi 9
To jsou holt sny; nikdy v životě jsem nejel na koni. 9
stylově zabarvenější
výraz v čj interlocuteur- fr. courrant spolubesedník- neobvyklé
národů
expresivita použití zcela moderních starou realitu
výrazů
pro
jiná stylová vrstva v čj sloveso ve fj z běžného lexika, ale je figura: Cidrolin zahovořil k použito passé simple - vyšší styl Cidrolinovi. Opakování jména ve v čj uvozovací sloveso ze vyšší až větě jako subjektu i objektu po zastaralé vrstvy verbech dicendi
sny, filozofie
kulturní odkaz
XIV
[
0RIGINÁL
Jamais de ma vie non plus je ne suis monté abicyclette et jamais en reve je ne monte a bicyclette et pourtant je monte a cheval 16
Décidément cette langouste n'est pas fameuse et cette mayonnaise encore moins 16
I
PŘEKLAD
I
Nikdy v životě jsem nejel ani na bicyklu a nikdy taky nejezdím na bicyklu ve snu, ale zato na koni sny, filozofie jo. 9 Každopádně
ta langusta není nic moc a ta majonéza tuplem 9
Au Bois, par example.
Třeba
16
9
v Bouloňským lesíku.
JAZYK
I
TÉMA A
KOMENTÁŘ--
I
jiná stylová vrstva v čj ve fj courrant, v čj styl hovorový Cidrolin je v čj víc hovorový
jiná stylová vrstva v čj ve fj courrant, v čj styl hovorový Cidrolin je v čj víc hovorový jiná stylová vrstva v čj ve fj courrant, v čj styl hovorový Cidrolin je v čj víc hovorový kutumí reference - specifikace, v čj je třeba dovysvětlit, oj~ lesík se jedná
Et tu n'aurais pas besoin du "A nepotřeboval bys řidičák," byl permis de conduire, lui faitLamélie =on upozorněn. on remarquer. 9
jiná stylová vrstva v čj ve fj courrant, v čj styl hovorový
On apporte ensuite le fromage.
ve fj "on" v přítomnosti Cidrolina všeobecný podmět, ale Lamelii. v čiJ:>asivum
16
Du platre. Un fruit. Des vers s'y logeaient.
Na stole se objeví sýr. Jak sádra. Ovoce. S nakvartýrovanými
červy.
neomačuje nějaký
jiná stylová vrstva v čj ve fj courrant, v čj styl hovorový
XV
I
0RIGINÁL
Cidrolin s'essuie Ia goule et murmure: - Encore un de foutu.
17 -
Ce n'est pas s:a qui ťempechera de faire ta sieste, lui dit-on.
17 II se couvre le visage ďun mouchoir et le voila bientót en vue des murailles de Ia ville capitale, sans se préocuper du nombre des étapes.
I
I
PŘEKLAD
Cidrolin si utře hubu a mumlá: "Aje po prdeli." 9
"No a co, stejně si šlofíka," slyší.
teď
dáš
9
Přikryje
si obličej kapesníkem a záhy vidí hradby sídelního města; vůbec ho nezajímá, po kolika dnech cesty. 9
17 Chouette, s'écria Sthene, nous y sommes.
17 Le duc d'Auge s'éveillait, avec l'impression ďavoir fait un mauvais repas.
17
"Fajn!" zvolal Stén. "Jsme tu."
10 Vévoda ď Auge procitl a měl nejasný dojem, že špatně
JAZYK
I
TÉMA A
KOMENTÁŘ
I
stejná stylová vrstva refrén jiná stylová vrstva v čj ve fj "on" v přítomnosti Cidrolina neoznačuje nějaký všeobecný podmět, ale Lamelii. v čj pasivum v čj hovorovější Plynulý přechod od Cidrolina k vévodovi d'Auge. V momentě, kdy jeden usne, plynule pokračuje děj, jako by se jednalo o tutéž záměrná nejasnost, osobu (jedná se o tutéž osobu, až subjektu děje skoro do konce.) Stén mluví
dvojznačnost
hovorově
v čj i fj
přidaný specifikační přívlastek
poobědval.
XVI
I
0RIGINÁL
I
I
PŘEKLAD
éprouva le besoin de prendre la parole en ces termes
(Stef) pocítil potřebu ujmout se slova a učinil tak touto apostrofou:
17
10
Alme et inclyte cité ...
"Živné a slovutné město ... " 9
17 Nom, prénom, qualités? demanda Mrtin, l'hébergeur. Duc d'Auge, répondit duc d'Auge, Joachim me prénomme et suis accompagné de mon dévoué page Mouscaillot, fils du comte d'Empoigne. Mon cheval a pour son nom Stene et l'autre a pour nom Stephe.
17
I
JAZYK
TÉMA A
I
KOMENTÁŘ
ironie, nadsazeně vysoký styl, Pelán ještě více nadsazuje styly citát z Rabelaise, "qui se moquait du snobisme intellectuel de ceux qui mettaient des mots latins partout"
"Jméno, křestní jméno, stav?" otázal se Martin, putykář. "Vévoda ď Auge," odvětil figura: Opakování jména ve vévoda ď Auge, "pokřtěný Joachym, v doprovodu oddaného jako subjektu i objektu po pážete Mouscaillota, syna verbech dicendi hraběte d'Empoigne. Můj kůň se jmenuje Stén a ten druhý Stef.''
intertextualita - v čj málo rozkrytelné, (jaký je překlad Rabelaise? ) 1rome
I
větě
styl -dotaz, jako od policie. Stará doba, novodobé otázky. zachovává figuru stejně jako ve tj
'
10 -
XVII
I
0RIGINÁL
--I
PŘEKLAD
Larche, pres du pont.
"Archa, vedle mostu."
17
10
"To vše shledávám vpravdě Martin.
Tout cela me semhle fort catoliche, dit Mrtin.
katoličským," děl
18
10
tu commences a m'embrenner avec tes méchantes questions
18
"neboť
se svými dotěrnými otázkami mě začínáš srát."
10 Pán zajisté přijíždí za našimi harapannami, ježto jsou nejspanilejší v celém
JAZYK
I
TÉMA A
I
KOMENTÁŘ
ll existe en Normandie unne ville nommée Pont-de-l'Arche, sur les bords de Ia Seine. Ce nom sera aussi celle de Ia péniche de Cidrolin. Tout cela refere a l'épisode biblique de l'arche de Noé.
Splynutí členu se substantivem je nepřeveditelné do čj (typický prostředek užívaný Queneauem, zejména v Zazi při přepisu mluvené řeči)
catoliche - anachronisme l'expression "ce n'est pas tres catolique" prend du sens apres Ia séparation des Catholiques et Protestats au XVIe siecle
verba dicendi archaizace (passé sinple odkazuje k vyššímu stylu) zachovává modifikaci suffixu. V češtině není odpovídající ustálený obrat, a tak překládá "doslovně", anachronismus se ztrácí
m'embrenner - forme ancienne de m'emmerder
výraz v čj je
současný
vulgarismus
"Netřeba!
Nul besoin! Messire vient voir nos putains qui sont les plus belles de toute Ia chrétienté.
křesťanstvu.
18
10
Notre saint roi les hait fort
Náš svatý král je má u veliké ne lásce;
18
I
10
I
jiná stylová vrstva v čj ve fj slovo z vrstvy substandardní, v čj archaizované
I
jiná stylová vrstva v čj vyšší, archaizovaný styl v čj -~
XVIII
I-
I
0RIGINÁL
PŘEKLAD
Moult te goures, hébergeur.
"Hrubě
18
10
II n'avait pas encore terminé sa sieste
Ještě
ses omýlil,
putykáři.
I
I
JAZYK
Moult - adverbe ancien = beaucoup se gourer =se tromper (registre familier contemporain) připomíná refrén jedné Queneauovy písně (Ce que tu te goures, fillette)
nedospal svou siestu
II y avait un campeur male et un campeur femelle.
18
Byl to jeden kempíř mužského pohlaví a jeden kempíř ženského pohlaví.
10
19 -
----
"Capito? Egarrites ... lostes." L____
míšení stylů ve fj (moultes x te goures) v čj rovněž, na jiném místě (omýlil x
I
!
putykáři)
v
čj
neobvyklá prefixace I
i
označení jako z encyklopedie savců. v čj dva způsoby překladu (mužského pohlaví x samec) I
Esquiouze euss, dit le "lxjúz ás," praví kempíř samec, campeur male, ma wie sind "ma vír sind lost." lost.
Capito? Egarrirtes ... lostes.
I
I
10
18
I
KOMENTÁŘ
konkretizace slovesa
10
18
TÉMA A
-
un langage qualifié d'Européen. mélange de l'anglais, l'allemand, l'italien et du francais Mots a mi-chemin entre l'anglais et l'allemand wie = entre we (aj) et wir (nj)
jako do encyklopedie savců. v čj dva způsoby překladu (mužského pohlaví x samec) překlad parodie cizích jazyků přepis podle způsobu pravopisu buď fj, nebo čj
Graphie phonétique francaise pour les mots étrangers, sauf l'italien.
překlad parodie cizích jazyků zachovává stejný zápis jako ve fj, odpovídá pravopisu ~rod()_vaného
-
I
označení
I
ja_~
XIX
I
0RIGINÁL
I
PŘEKLAD
Campigne? Lontano? Euss ... smarriti ...
"Kamping? Lontano? As ... smarriti ...
19
10
ll cause bien, murmura Cidrolin, mais parle-t-il l'européen vemaculaire ou le néo-babélien? Vous ferchtéer l'iouropéen?
"Hovoří plynně," zamumlal Cidrolin, "ale mluví nářeční evropštinou, nebo novobabylonštinou ?" "Vy frštéhr júropeen ?"
19
10
Seraient-ils japonais? se demanda Cidrolin a mi-voix. Ils ont pourtant le Možná Ajnové." cheveu blond. Des Ainos ll peut-etre.
I
JAZYK
I
TÉMA A
překlad
parodie cizích jazyků podle pravopisu tj nebo čj Ia communication passe bien et ne semhle poser aucun probleme!!!
komunikace překlad
parodie cizích jazyků podle pravopisu tj nebo čj
severojaponské etnikum Ainos jeu de mots- I? No. le campeur comprend haineux
v čj jen hra s I. No.
19 Ne seriez vous pas a"ino? I?No.
19 Moi : petit ami de tout le monde.
19 Iawohl! Et ce glass? Perd pas le nord, l'Européen. cl2_._-
"Nejste vy Ajno?" "1? No. ll Já: mály kámeradíček od všeho na světě." ll "Jawohl! A ten glas ?""Vydrž, Evropane." ll
I
KOMENTÁŘ
I' I
-llI
zkomolenina a citace knihy Rudyarda Kiplinga,
v čj jen zkomolenina
ve tj je ve větě shovaná značka pastisu (Pemod) - fenyklová tresť
XX
I
OruGINÁL
Lamélie! Lamélie! On apparut. 19
I
PŘEKLAD
I
JAZYK
TÉMA A
I
KOMENTÁŘ
ve fj "on" v přítomnosti Cidrolina neoznačuje nějaký všeobecný podmět, ale Lamelii. v čj jiné řešení, repetice jména a absence predikátu nahrazeného adv. místa
"Lamelie! Lamelie!" Lamelie tu. ll
De l'essence de fenouil, par "Příkladně fenyklovou trestí s example, avce de l'eau plate. pramenitou vodou." ll 19
I
essence = un, produit de distillation. Equivalent du calvados pour la pomme. Pour Platon, les essences sont les idées pures qui sont réellement, qui ne sont pas soumises aux changements. Boisson emblématique du roman.
Odkaz na Paltónovy ideje se v čj ztrácí.
ve fj "on" v přítomnosti Cidrolina všeobecný podmět, ale Lamelii. v čj jiné řešení, repetice jména a absence predikátu nahrazeného adv. místa repetice, v obou větách stejná struktura. neoznačuje nějaký
On s'eclipsa. 19
Oh, ce né st pas le mauvais gars
20
Lamelie pryč. ll
"Oh, není to špatný chlapec." ll
formulations spécifiques au Canada
v čj se nepozná rozdíl
XXI
I
0RIGINÁL
camp de campigne pour les campeurs.
20
I
PŘEKLAD
"Soudím, že oba míříte do kempingovýho kempu pro kempujíci?" ll
Paumés, dit la fille. Completement paumés.
ll
Wie sind arrivati?
" Vír sind arrivati ?"
20
ll
20
"Uel, uel." ll
20
"Cvičený?
Já nerozumíme." "Chci říct, že poslouchá na slovo."
12
Vous etes un feigant de Ia méninge, dit-elle.
"Vy si hned tak mozol na mozku
20
12 - -
- · - -
neuděláte," řekla.
TÉMA A
KOMENTÁŘ
--I
hovorový jazyk v obou případech překlad
parodie cizích jazyků
překlad parodie cizích jazyků stejné v obou jazycích
"Sri hundred yards? Andiamo!"
20
I
Campigne- Q. transforme le -ing des mots anglais utiliés en francyais en -igne. ll francise encore plus ce qu'on appelle le "franglais" comme Rabelais francisait le latin dans "inclyte"
ll
Ouell, ouell. C'est dressé? Dressé? Comprenons pas. Eh bien oui, il obéit au doigt et a l'oeil.
JAZYK
"Zakufrovali," pravila dívka. "Totálně zakufrovali."
20 Sri hundred yards? Andiamo.
I
překlad
parodie cizích jazyků
absenci obligatorního zájmenného překlad záměrných chyb podmětu ve fj nahrazuje spojením překlad parodie cizích jazyků překlad frazeologismů - nahrazuje nadbytečného zájmenného francouzský frazeologismus podmětu v čj s nesprávnou frazeologismem českým shodou se slovesem překlad frazeologismů - nahrazuje francouzský frazeologismus frazeologismem českým (spíše neobvyklé hovorové metaforické vyjádření) - -
XXII
I
OruGINÁL
I
PŘEKLAD
Et comment nomadezvous? demanda Cidrolin.
"Ajakpak kočujete," otázal se Cidrolin.
21
12
A pied, a cheval, en voiture? en hélico, en vélo, en auto?
~ " p~~ky es , k onmo, vozem.? Motoristicky, cyklisticky nebo helikoptericky?"
21
12
En auto-stop. moi, je voyage parfois en autotaxi.C'est moins économique.
I
JAZYK
I
TÉMA A
překlad neologismů
nomadez-vous - neologismus
překládá později
" I já si někdy stop nu taxíka. Ale nepřijde to moc levně."
12
I
KOMENTÁŘ
slovem mírně zastaralým, kompenzuje
překlad neologismů
adverbia pohybu někdy trochu zastaralá, archaizuje
kompenzuje neologismus v předchozí pasáži v druhé trojici všechna tj slova na -0, v čj všechna se stejným suffixem - icky (neologismus helikoptericky) překlad neologismů
autotaxi = neologismus
nahrazuje vtipem založeným na slovese stopnout
21 Schnell! Onivati oder onivatipa?
22 Nein!Nein! Pas tressé : libre. Sie ize libre. Anda to the campus bicose sie ize libre andare t the campus.
22
"Schnell! Pudese oder nebonepude?" 13 "Nein! Nein! Sádna svíšena: svópotna. Sie iz svópotna. Anda to the camp bikóz sie iz svópotna andare to the camp." 13 ----
překlad přepisu do neofrancouzštiny zapsáním sledu jednoho rytmického celku jako jediného grafického slova, vynechává nevyslovované hlásky, jako ve fi
překlad
parodie cizích jazyků klasický přepis, čeština vyslovovaná němci (nerozlišuje znělé/neznělé hlásky) -
XXIII
I
0RIGINÁL
Je ne crois pas. Non, ils ne reviendront jamais. Qu'estce que j'en aurais fait? Ils sont a peine partis que tout juste si je me souviens ďeux ...
22
D'abord, cette fois-ci, nous n'allons pas en Egypte (a quoi na sert?) mais nous voguons vers Carthage.
24
I
PŘEKLAD
I
JAZYK
"Nejspíš ne. Ne, nikdy se nevrátí. K čemu by mi to bylo? Chvilku jsou pryč a já si na ně taktak vzpomínám. Ale existujou, určitě mají nárok na existenci. Už nikdy nezabloudí do labyrintu mojí paměti. Byla to bezvýznamná událost. Některé sny se odvíjejí jako narážka na Zazi bezvýznamný události, v životě, v bdělým životě, by je člověk ani nezaznamenal, ale ty sny přesto budí náš zájem, když je ráno přistihneme, jak se ve zmatku tísní za branou víček. Možná jsem jen snil ?" 13 Předně tentokrát nezamíříme do Egypta, ale poplujeme ke Kartágu."
14
Rien du tout, sire. Moi pas etre un intellectuel.
"Vůbec nic, Sire. Já nebýt intelektuál."
25
14
calembour avec le nom du Colonel Nasser, qui gouvernait l'Egypte au moment de Ia rédaction du roman
I
TÉMA
I
~ ~~M~NTÁŘ
intertextualita
I I
slovní hříčky slovní hříčka vynechána,
nepřeložitelná
špatná francouzština v čj stejný postup, namísto verba finita infinitiv
XXIV
I
0RIGINÁL
dans mon petit chátiau 25
I
PŘEKLAD
na svůj skromný hrádek 14
I
JAZYK
I
qu'on m'y ramene l'an suivant salé dans une jarre 25 Le roi donna osn acort. 26
normandisme pour cháteau
pour y recevoir des coups de cimeterres ou y attraper ďinsanciables maladies. 26 vers une baignoire afin de s'y nettoyer des résidus de l'hostilité publique. 27 Ah! les salopards, 27
zamířil
k lázni, aby smyl stopy
veřejné nepřízně.
15 "Šupáci zatracení," 16
regionalismu překládá pouze deminutivní rozměr výrazu, regionální charakteristika mizí překlad historismů
sancier- soigner en ancien francais
aby mne o rok později dopravili Ludvíka skutečně rok nato zpátky nasoleného v hliněné báni přivezli nasoleného v hliněném ?" sudu 14 Král pokynul na znamení souhlasu. 15 aby tu dostali pár ran jataganem nebo rozmanité nevyléčitelné nemoc1. 15
I
KOMENTÁŘ
překlad
!
je soigne sans les sancier les kurýruji si bez valného úspěchu fievres paludéennes bahenní zimnici 25 14
TÉMA A
acort - ancienne graphie pour accord
nahrazuje hovorovým výrazem, opakování ve francouzštině stejného slovesa jen z různých epoch nedodržuje, překlad historických narážek anticipace událostí překládá velmi těsně, ale vzhledem ~ tomu, že jde zřejmě o citaci z učebmc, pro českého čtenáře je nesrozumitelná překlad historismů překládá
vyšším stylem, ale historismus nezachován
spojuje do jednoho slovesa co je ve fj rozděleno - vtipné cimeterre- zahnutá šavle baignoire - v současnosti vana lieu ou on peut prendre un bain (attesté en 1215)
Queneauovský humor podivná slovní spojení, konkretizace abstrakt historismy vulgarismy
XXV
I
0RIGINÁL
I
PŘEKLAD
Ludvík si pamatuje
27
16
pour envahir nos chatiaux, boire de notre vin clairet dans nos caves et qui sait? violenter nos meres, nos femmes, nos filles, nos servantes et nos brebis. - Et nos juments, dit Sthene. Point ne vous contredis, mess1re.
aby pak mohli přepadnout naše hrady, vychlastat klaret v našich sklepech, a co já vím, znásilnit naše matky, naše ženy, naše dcery a naše ovce." "A naše kobyly," řekl Stén.
TÉMA A
I
KOMENTÁŘ
parodie Marseillaisy- narážka na Fr. revoluci je tedy dvojí, jak v Qui viennent dans nos bras/Éroger nos události (vesničané, kteří nadávají fils et nos compagnes kus Marseillaisy vévodovi do zbabělců) a v jazykové stránce
"Nenamítám ničehož, pane."
vysoký styl v obou jazycích střídání jazykových rovin
16 umění
ten klenot gotického
27
16
voir les travaux qui se faisait en face
zkontrolovat práce probíhající naproti;
28
16
28
I
16
ce joyau de l'art gothique
Danger - Sortie-de-camions
JAZYK
slovní hříčky kalambůr na podobnou výslovnost opakovaná slovní hříčka nemá v čj ekvivalent
Lui, Louis,
27
I
Nebezpečí
anachronismus, slovo gotika bylo vytvořeno během renesance Ci drolin
zrcadlení jak vévoda tak Cidrolin se jdou podívat na konstrukční práce (notre dame a dům naproti)
výjezdu těžkých
vozidel
frazémy
16 "Ten zkurvysyn mě málem
Cet enfant de salaud a failli de m' écraser
přejel."
28
17
vulgarismy -
XXVI
I
0RIGINÁL
I
PŘEKLAD
grincaient des freins de houatures
zaskřípěly
28
17
Vous étiez prévenu. C'était écrit:
"Byl jste varovanej. Je to tam napsaný: 17
28
I
JAZYK
TÉMA A
KOMENTÁŘ
-]
neofrancouzština geniálně využívá neutralizace znělých souhlásek a používá nesprávného pravopisu kompenzaci jiné zvukové stránky
brzdy aud.
A l'école, je me demandais Ve škole jsem si říkával, pročpak pourquoi on apprenait a se asi učíme číst; teď už to vím: lire; maintenant j'ai compris abychom se vyhnuli těžkejm : pour éviter les camions. vozidlům." 29 17
I
hovorová stylizace by mohla jít dále v přiblížení se výslovnosti vynecháním nevyslovovaného J
jiná stylová vrstva v čj ve tj neutrální styl, v čj výrazně hovorový
nebo použitím nespisovného tvaru abyse, který je ovšem v hovoru naprosto běžný ve tj taky hovorový, stavbou věty (vytčení Pu místa a l'école před
jiná stylová vrstva v čj ve fj hovorový styl, v čj výrazně hovorový INTERPUNKCE Pelán zachovává francouzská interpunkční maménka!!!
ještě
větu)
XXVII
