filmové 05
úterý 30. 7. 2013
39. Letní filmová škola Uherské Hradiště 26. 7. – 3. 8. 2013
Uwaga! Epicki film historyczny!
„Říkávalo se, že je Polsko mrtvé, vyčerpané, zotročené, ale zde je důkaz jeho života a vítězství,“ prohlásil klasik polského románu Henryk Sienkiewicz, když se stal už roku 1905 historicky teprve pátým laureátem Nobelovy ceny za literaturu. Za podobný důkaz životnosti a nezlomnosti polského národa tváří v tvář krutým dějinám lze považovat i skoro celou reprezentativní přehlídku polských historických velkofilmů na letošní LFŠ. Přitom nebýt právě Sienkiewiczova bohatého díla, mohla tato tradice, kterou lze v evropském kontextu srovnat snad jedině s francouzskou nebo britskou, dávno zajít na úbytě. Nebo ještě spíš vůbec nevzniknout. pokračování na straně 4
Ohněm a mečem 1
hlas Hradiště Stále píšeme a stále jsme on-line. Pište i vy, na email
[email protected], na Facebook (www.facebook.com/letnifilmovaskola) nebo na Twitter (#lfs nebo ještě lépe @lfs). Výběr z došlých vzkazů najdete i zítra tu. @Ondrej_Pavlik NEDELE ODPOLEDNE - tak nevinny nazev, tak nemilosrdne depresivni, ale genialni film. Jdu se opit a zapalit si. #lfs @JendrejekJan Film Hoteliér má své slabé místa (koně), ale celkově je to poměrně drsný pohled do soukromí známých herců nové vlny. Lanďák forever!! #lfs @MarekSlovk Jak poznáte snoby na filmovém festivalu? Jednoduše, zvednou se a odejdou z kina z černobílého filmu, jakmile obsahuje barevnou sekvenci.#lfs @Radim_H Lidi, naučte se už konečně chodit v uličce mezi sedadly čelem k divákům. Ne každý jste děvče s pěkným zadkem. #LfsUH @lfskola @markoscz Ve fronte na Hleda se prezident se doslova vari 100 lidi asi 20 min,nacez se dozvime,ze se tam vlezou uz jen 4 lidi.To neslo rict driv? #lfs
velkopolski slovníček Až najednou mě napadlo: Tihle moji vojáci tam umírají z čisté lásky k vlasti! Je nám třeba příkladů! Každý den! Příkladů, které budou zářit! Aż nagle przyszło mi na myśl. A owi moi żołnierze, ci z czystej miłości za ojczyznę tam giną. Przykładów potrzeba. Przykładów co dzień, które by w oczy biły. Slečno, neměla byste prosím oheň? A meč? Panienko, proszę, nie masz ognia? I miecza? Mé vznášedlo je plné úhořů. Mój poduszkowiec jest pełen węgorzy.
stane se dnes 30. 7.
Celý dnešek bude na LFŠ patřit našim východním sousedům. I letos se totiž v Hradišti uskuteční tradiční Slovenský den. Do foyer kina Hvězda se můžete (pozor, pouze dnes!) vydat na výhodný nákup skvělých knih a DVD slovenské provenience. Svůj stánok s lákavou nabídkou titulů za akční ceny tam rozbije Slovenský filmový ústav. K mání bude například film Neha Martina Šulíka, raná díla Petera Solana či komplet dvou disků s názvem 6x Dežo Ursiny, který obsahuje téměř kompletní tvorbu tohoto všestranného umělce. Nebudou chybět ani plakáty a různé dárkové předměty s filmovou tematikou. Naši slovenští „bratia“ slaví 50 let od vzniku SFÚ, a tak si ještě stylově připravili další výhody pro ty, kteří za zboží z edice utratí víc než 50 EUR. Tím ovšem úterní slovenský program zdaleka nekončí. Ve 20:30 v kině Hvězda osobně uvede svůj hraný celovečerní debut 322 z roku 1969 světově ceněný tvůrce Dušan Hanák, jemuž LFŠ letos skládá poctu speciálním programem (u příležitosti jeho 75. narozenin). Psychologické drama o hrozbě smrtelné nemoci s výraznou metaforickou rovinou patří mezi klíčová díla československé nové vlny a na Mezinárodním filmovém festivalu Mannheim-Heidelberg získalo Velkou cenu. Vy ho spatříte z DCP nosiče v plné kvalitě obrazu a zvuku!
20:00
Kabinet Múz se večer změní v Kabaret múz. Prostor ovládne Divadlo Dno se svým kabaretním představením Název dodám později. Popusťte uzdu své dětské představivosti. V atmosféře „naivních osumdesátek“ s herci prožijete příběh o životních botách, o tom, jak se boty milují, i o tom, jak boty žijí a umírají.
21:00 a 23:00
V úterý se bude tančit – sice ne všude, ale zcela jistě v Chapiteaux Letní Poloha, kde v devět hodin vypukne Taneční večer se spolkem Písnička. Těšit se můžete na československou populární hudbu šedesátých let. Na něco k tanci „ze současnosti“ zajděte hodinu před půlnocí do Kabinetu Múz, taneční party ožije s tóny umělců Raaqqshki (vlastním jménem Radek Brousil), Plast, Ranni motch a Levi. Oba tyhle tanečky si můžete střihnout zdarma.
22:00
K poslechu vám v klubu Mír zahraje elektronické duo post-hudba v rytmu svěžího „existenciálního popu“, které reprezentuje nastupující českou noisovou vln(k)u. Seskupení na sebe upozornilo letošním debutovým albem Artefakty a v odborných kruzích se hovoří o velké události. Dvojice umělců na svém fb profilu ke koncertu v Hradišti vzkazuje: „Přijď se taky podívat, hlavně teda proto, že domingo má nový tričko s pepkem námořníkem.“
anketa: Kdo je pro Vás největší Polák? Tomáš Kudrna, režisér a kameraman „No, nevím, jestli bych dokázal vybrat jen jednoho. K Polákům mám celkově kladný vztah. Tak třeba Frédéric Chopin pro genialitu jeho hudby a kompoziční schopnosti. Mezi moje další oblíbené Poláky patří Agniezska Hollandová, Andrzej Wajda nebo taky Mariusz Szczygieł – autor knihy Gottland.“
Zdeněk Jaroš, ekonom „Pro mě je to král Jan III. Sobieski. Porazil Turky v zásadní bitvě u Vídně a zachránil tak celou Evropu před islámem. Kdyby je neporazil, tak bychom tu teď možná měli islám a kulturně bychom byli zkrátka úplně někde jinde.“
A zítra praktické základy japonštiny!
2
Vzájemná d$věra (aneb rozhovor)
Jan Kačer: „Naše generace je jako vyhořelé jaderné palivo“ Snímek Hoteliér, který měl na Filmovce v neděli světovou premiéru, popisuje snahu Vás a Vladimíra Pucholta vytrhnout ze životní letargie Pavla Landovského tím, že s ním nacvičíte jeho dávnou hru Hodinový hoteliér. Proč jste jeho režii svěřil Josefovi Abrhámovi mladšímu? Pochopte, že já jsem byl s tím nápadem sám. Ani u mě doma se mu nevěřilo. Zapálený pro něj byl jen Vláďa, což mi do jisté míry stačilo,
záclonami a dvě a půl hodiny mi trvalo, než jsem ho přiměl otočit se na druhou stranu, protože byl umřelý a mrtvý a všechno ho bolelo. On mi teď dokonce někdy sám od sebe volá a říká: přijeď, já tě mám rád. Vy ho neznáte, ale to je, jako by vám to řekl lev. Naše generace je jako jaderný odpad. To vyhořelé palivo někam odvezou a ono tam ještě tisíc let je. A to je problém Lanďáka. Už patnáct let se nudí. On byl obrovský talent a navíc zbojník, který si toho nevážil. Přitom kdyby mladí herci
podle Stanislavského. Cílem bylo vnést do postav náš vlastní názor. A jakou my jsme k sobě měli úctu, všichni, co nezkoušeli, seděli v hledišti a dívali se. Dnes jsou herci, kteří jsou talentovanější, než jsme byli my, líp vedení, mají lepší školu, můžou do ciziny, vidí filmy, co jsme my neviděli. Ale nemají tu péči, tu vzájemnou korekci. Nám nešlo o žádnou slávu, my jsme to dělali v hlubokém totalitním režimu a chtěli jsme, aby ten svět byl jiný, lepší a barevný a veselý. Jan Kačer (ročník 1936) patřil k zakládajícím členům Činoherního klubu, který se velmi rychle stal v druhé polovině 60. let jednou z nejuznávanějších divadelních scén v Československu. Poctu svým přátelům a bývalým kolegům složil ve snímku Hoteliér, v němž se díky jeho nadšení sešli po letech nad společným zkoušením jedni z nejvýraznějších představitelů československé nové vlny: Pavel Landovský, Vladimír Pucholt a Josef Abrhám. Podle svých slov se vždycky cítil lépe v roli divadelního režiséra, v nejslavnější éře českého filmu ovšem dostával od těch nejrespektovanějších filmařů jednu nezapomenutelnou roli za druhou. Zahrál si v Kadárově a Klosově Smrt si říká Engelchen, v Schormových dramatech Každý den odvahu a Návrat ztraceného syna nebo ve Vláčilově Údolí včel.
protože ho mám za absolutní autoritu. Chtěl jsem to nabídnout Jirkovi Menzelovi, ale pak jsem si vzpomněl, že ten malý Pepík, který chodil s mou dcerkou na piano a znám ho odmalička, byl vlastně taky jistým způsobem zasvěcený do našeho hereckého společenství. Problém byl spíš ten, že on tím nápadem nebyl zpočátku nadšený. Jak se s tím nakonec srovnal? Postupně jsem měl pocit, že to jeho a jeho kluky kameramanský začíná bavit, a pak už jsem je vůbec nevnímal. Jen jsem si říkal, co s tím materiálem udělá. Jenže pak Pucholt odletěl, euforie pominula a rok se nic nedělo. To mě trochu zděsilo, protože jsem si říkal, že se mu to třeba nelíbí. Začal jsem na něj trochu tlačit a on mi potom jednou hodil na stůl takový odpadek a ten byl autentický v tom smyslu, co jsem já chtěl. Tam nebyly žádné umělé přechody, žádná kouzla. Moc mě to zaujalo a začal jsem to brát vážně. Myslím, že včerejší premiéra prokázala, že projekt měl smysl. Pavel Landovský evidentně oproti filmu pookřál, což pro Vás musela být vážně satisfakce. Ano, teď už zase hraje toho vlídnějšího Lanďáka. Když jsem za ním poprvé přijel, ležel otočený ke zdi pod zataženými
mohli hrát s Pucholtem a Lanďákem, tak by pochopili, jaký je to rozdíl o proti tomu, co po nich chtějí v televizi.
Bylo vidět, jak moc Vladimíra Pucholta návrat ke zkoušení nabíjí. Nedomlouvali jste se, že byste spolu ještě něco udělali?
Hoteliér byl na LFŠ uvedený v rámci pocty Činohernímu klubu, divadla, v němž jste Vy, Pavel Landovský, Vladimír Pucholt i Josef Abrhám v 60. letech působili. V čem bylo herectví Činoherního klubu specifické?
Moc chceme, on by rád toho Hodinového hoteliéra sehrál celého, ale chtěl by hrát toho sprosťáka. Já s Lanďákem bychom to režírovali, protože on už to hrát nemůže. Landovský by říkal, jak si to představuje, a já bych dělal takového toho pohůnka. Ale pojali bychom to jako film.
My jsme se chtěli dozvědět co možná nejvíc o všem, co by každá postava mohla prožívat. Tři měsíce jsme zkoušeli, každý den. Ale cílem nebyla nápodoba života, žádný naturalismus
Iva Přivřelová Jan Gregor
soutěž! Redakce Filmových listů si pro vás na každý den připravila soutěž o roztomilé propagační předměty AČFK. Budete potřebovat speciální znalosti? Nikoliv. Stačí chodit do kina! Jelikož se na cestě do sálů budete pohybovat po Hradišti, sestává soutěž ze dvou otázek: prověříme vaše znalosti místní geografie či folklóru a zároveň vaši diváckou bdělost. V redakci z odpovědí došlých na e-mail
[email protected] vylosujeme večer ve 22:00 tři vítěze, které poté kontaktujeme. Svou výhru si budou moci vyzvednout v redakci FL druhý den od 11:00. 3
1) Zajděte si ve 20:30 do Slováckého divadla na Rukopis nalezený v Zaragoze (I + II) a všimněte si: Pomocí čeho otevře důstojník v úvodu filmu onen v Zaragoze nalezený rukopis? 2) Co znázorňují tapisérie ve Slováckém divadle? a) polskou křížovou výpravu b) lidové tradice c) výjevy z 1. ročníku LFŠ
Visegrádský horizont - Polský historický velkofilm
Po stopách polské krve, potu a slz Náměty z děl polské literární klasiky jsou podle dramaturga sekce Petra Vlčka jedním ze společných znaků historických filmů, které mají v polské kinematografii své místo už přes půl století. A pět z devíti snímků, jimiž je zde tento směr představen, vzniklo právě podle Sienkiewicze. Adaptace jeho Křižáků, kterou roku 1960 natočil Aleksander Ford, byla prvním filmem nesoucím všechny jednotící znaky směru (krom žánru historického filmu mezi ně dále patří: vysoké náklady, bohatá výprava, početný štáb a mimořádná divácká oblíbenost). Film vrcholící slavnou rekonstrukcí bitvy u Grunwaldu, v níž roku 1410 bojoval i Jan Žižka, vznikl sice na objednávku komunistické vlády, ale jeho vlastní umělecké kvality a hlavně vysoká návštěvnost a zisky otevřely cestu k dalším pokusům o zfilmování klasických děl a klíčových momentů (nejen) polské historie. Zatímco Fordovi Křižáci do určité míry vyplňovali poptávku vládnoucí garnitury po vybuzení správně směřovaných vlasteneckých nálad, pro jednoho z hostů letošní LFŠ Jerzyho Hoffmana byl příklon k historickému filmu vlastně útěkem od cenzurních zásahů, které provázely jeho ranou tvorbu ze současnosti. V rozpětí třiceti let se mu podařilo splnit si dětský sen: zfilmovat celou Sienkiewiczovu monumentální trilogii o jednom z nejtěžších období polských dějin, kdy se ve druhé polovině 17. století museli příslušníci roztříštěného národa nejprve sjednotit k boji proti ukrajinským Kozákům a poté čelit nájezdům Švédů a Turků. Ač byly natočeny v obrácené chronologii, jsou Hoffmanovy filmy Ohněm a mečem (1999), Potopa (1974) a Pan Wołodyjovski (1969) pevnými pilíři historického
polského filmu. Zároveň v rukopisu téhož tvůrce jasně ilustrují vývoj žánru od 60. do 90. let, kdy se v prostředí odstátněné kinematografie přecházelo k divácky stravitelnějším vypravěčským postupům po vzoru hollywoodských filmů. V návaznosti na Křižáky tato trilogie taky rozvíjí téma obětavého vlasteneckého boje za přežití národa a země, tedy téma, na které polské historické filmy lákají domácí publikum především. Dosavadním završením této válečně-obranné linie je Hoffmanův zatím poslední epos Bitva u Varšavy 1920 (2011), první polský 3D film vůbec. Taky další filmy sekce, byť se v nich za Polsko přímo neválčí, vypovídají cosi o tom, co to znamenalo být Polákem v běhu dějin. V Austerii (1982) režiséra Jerzyho Kawalerowicze se nesourodá skupina polských Židů skrývá v zázemí hostince za městem, které čelí počátkem první světové války nájezdu Kozáků. Nejnovější film Janusze Zaorského Polská sibiriáda (2013) zase
otevírá kapitolu z dějin druhé světové války, kdy byli někteří obyvatelé území obsazených Sovětským svazem deportováni na Sibiř. Z polských dějin z výběru filmů nečerpá jen Kawalerowiczova adaptace nejslavnějšího Sienkiewiczova románu Quo vadis (2001), odehrávajícího se v 1. století po Kristu v Římě, a Rukopis nalezený v Zaragoze (1965), který si jako protiváha vážných a přísně realistických opusů zasluhuje zvláštní pozornost (a proto o něm bude Ian Christie zítra na LFŠ mluvit na speciální přednášce). Na surrealisticky rozdrobeném díle s komediálním nadhledem režisér Wojciech Jerzy Has dokázal, že v žánru historického filmu u Poláků obstojí i adaptace hravějších děl, než jsou ta Sienkiewiczova. Což je teprve – při vší úctě k velkému nobelistovi – oním důkazem, že Polsko (a s ním, patrně navěky, i polský historický velkofilm) je zdravě při životě. on
Nejtěžší je zobrazit to, co všichni vědí Snímek 322 vznikal po 21. srpnu 1968, odrazilo se to nějak při natáčení? Člověk pracoval s vědomím, že žije v okupované zemi a může o systému i všeobecném ponížení společnosti mluvit obsáhleji než například moji kolegové, kteří začali pracovat na filmech třeba v polovině 60. let. V jistém slova smyslu jsem byl rád, že můžu točit v takovém zvláštním mezidobí. Všichni už věděli, že dobré to rozhodně nebude, strana ale měla na starosti jiné věci než kontrolovat filmovou produkci, která byla už dávno schválená do výroby. Nakonec ale film stejně zakázali. Ve svých hraných snímcích používáte principy dokumentárního filmu. Je to kvůli větší pravdivosti? Tvůrčí rozlet oceňovaného slovenského scenáristy, režiséra a dokumentaristy Dušana Hanáka ukončila sovětská okupace. Během své včerejší Lekce filmu v Redutě 2 hovořil mimo jiné o použití hudby ve svých filmech i častém obsazování českých herců. Na letošní Filmovce ještě můžete zhlédnout jeho metaforické drama 322 z roku 1969, které skončilo v trezoru.
Vždycky pro mě bylo velmi důležité a zároveň velmi těžké dostat do filmů to, co všichni okolo věděli, to pečlivě střežené veřejné tajemství. Nikdo si nemohl dovolit vypovídat o tom, jak žijí lidé, kteří ztratili krásnou představu o svobodě. Jenže my všichni jsme chtěli říct pravdu. Dokumentární prvky nebyly asi věcí racionálního rozhodnutí. Spíše jsem si uvědomil, že například neherci přinesou do snímku to, co 4
akademický herec jednoduše nemůže. Celý život jsem si zapisoval dialogy a situace, jakési fragmenty reality, a pak jsem je hojně používal. Nakolik se to odrazilo ve 322? Když jsem dal přečíst scénář Jaromilu Jirešovi, řekl mi jen: „Jestli myslíš, že tohle je současný film…“ A přitom byl částečně poskládaný ze situací, které se staly, takže má fabulace byla přirozená. Za motivacemi mých postav stáli reální lidé, jimž jsem věřil. Do 322 jsme angažovali vedle profesionálů taky sto neherců, kteří přinesli i svou pravdu. Hlavní postavou 322 je komunista, kterému se v závěru dostane až křesťanského odpuštění. Zajímal jsem se o ty komunisty, kteří prozřeli a chtěli vystoupit ze strany. Ti lidé už v partaji fungovat nechtěli, rozhněvali si vedení a v dalších letech byli silně diskriminováni. plesk 30. 7. 20:30 Hvězda 322
malý okruh pozornosti (aneb tipy redakce) Pan Smith přichází 30. 7. 17:30 Slovácké divadlo
Dívka ze skříně 30. 7. 14:30 Hvězda Jak vypadá svět, když se na něj dívá dospělý autista, o něhož se musí celý život starat jeho bratr? Nebo mladá dívka se sociální fóbií, která by radši neopustila bezpečí své skříně? Celovečerně debutující polský režisér (dříve i herec, novinář a autor amatérských postmoderních šílených filmíků), jenž si říká Bodo Kox, vám to názorně a imaginativně ukáže. Jeho smutně humorný příběh o neobyčejném přátelství z jednoho obyčejného paneláku vyniká právě scénami, v nichž Kox osobitě pronikl do hlavy zmíněných společenských outsiderů (a jednou i do mysli zhuleného webmastera). Od první verze scénáře k premiéře to trvalo sedm let, producenty totiž dlouho osudy duševně postižených nezajímaly. I ohlas na letošním karlovarském festivalu přitom dokázal, jak je tragikomická Dívka ze skříně divácky vstřícná. Posuďte dnes sami. ivp
Před druhou světovou válkou, kdy ještě USA snáze věřily sociálním pohádkám, slavil Frank Capra úspěchy s milými sentimentálními příběhy o mužích z lidu, kteří vlastní obětí připomínají cynickým Američanům jejich dřívější ideály. Caprovský mýtus vedle vánoční klasiky Život je krásný nejlépe reprezentuje tento příběh naivního skautského vedoucího jmenovaného na pozici senátora zkorumpovanými profíky, kteří z něj chtějí mít neškodnou loutku. Jak by se ale mohl někdo se jménem Jefferson Smith a s tváří Jimmyho Stewarta nechat takhle využít? Kritika bezpáteřnosti plná amerického patriotismu připadala řadě domácích politiků v citlivé době roku 1939 nevhodně negativní. Publikum však podle zpráv opouštělo kina „nadšené pro demokracii“ a film nakonec získal 11 oscarových nominací. A neúnavný idealista Smith se stal symbolem politika, kterého by potřeboval parlament všude a vždycky. ivp
Pandy 30. 7. 18:00 Kino Mír Na dlouholetou tradici vyhlášené české a slovenské animované tvorby se jistě nenavazuje snadno. Výběr devíti filmů, reprezentující v rámci Bloku animace to nejlepší z prací studentů kateder animované tvorby v Bratislavě, Zlíně, Písku a Praze, nicméně dokazuje, že tradice je stále živá a že mladí tvůrci se nebojí posouvat tematické i formální hranice. Zatím nejdál se za hranice (myšleno zeměpisně) dostal se svými Pandami slovenský režisér Matúš Vizár. Jeho mimořádně vtipný portrét ohrožených černobílých medvídků, kteří vznikli ze zbytkové energie a bez zájmu o svět se prožírají životem, si z letošního festivalu v Cannes odvezl třetí místo ve studentské sekci Cinéfondation. Humor, leckdy velmi černý, nepostrádají ani další snímky bloku, například M. O. Jakuba Kouřila o mechanickém dědečkovi nebo In Vino Veritas Anety Žabkové o jedné dámské jízdě. on
Třída 30. 7. 21:00 Klub kultury
Černá kočka 30. 7. 18:00 Orlovna Aneb tchyně a snacha Kaneta Šindóa podruhé. Čtyři roky po svém vrcholném díle Onibaba (1964) přivedl japonský tvůrce na filmové plátno opět dvojici žen. Tentokrát přízračných, ale i ty zabíjejí samuraje. Jejich motivem je touha po kruté pomstě na mužích, kteří je kdysi zneuctili a zavraždili. Pro tento film o nemilosrdném osudu našel režisér inspiraci v japonských kaidanech, vyprávěních s nadpřirozenými prvky, a v osobitém výrazivu tradičního divadla nó. Z původní buddhistické morality přitom vyprávění posunul do dramatické polohy a v ní zdařile buduje silně mysteriózní atmosféru. Duchařský příběh z doby feudálního Japonska vyniká podmanivými obrazovými kompozicemi a rytmizovanou dynamikou. Stejně jako v Onibabě, i v tomto díle sehrává velkou roli sexualita postav a ženská tělesnost. Do role starší z žen Šindó obsadil svou dvorní herečku (a také milenku) Nabuko Otowaovou. dh
O tom, do jakých hlubin může klesnout lidské ponížení a jakými zbraněmi je možné hájit vlastní čest, natočil estonský režisér Ilmar Raag svůj zatím nejúspěšnější film, oceněný mj. na MFF Karlovy Vary v roce 2007. Stupňující se ústrky od ostatních spolužáků udělají nečekané spojence z věčného outsidera Joosepa a dosud bezbarvého Kaspara, který se jednou v životě rozhodl postavit na stranu cti. Raagova psychologicko-sociologická modelová studie uzavřeného středoškolského kolektivu dokáže věrohodně přiblížit logiku úvah jeho hrdinů. Ty mohou i během pouhých sedmi dnů (za než byl podle Bible stvořen svět) vést jen ke zdánlivě nesmyslné krvavé, a přesto očistné katarzi. Kromě samotné Třídy jsou do programu letošní LFŠ zařazeny ještě dvě Raagovy epizody ze sedmidílného televizního cyklu Třída – Život poté, analyzujícího následky fiktivního středoškolského násilí z finále původního filmu. on
5
Vojáček 30.8. 23:59 Reduta 1 Druhý celovečerní film Jeana-Luca Godarda Vojáček byl kvůli svému otevřenému popisu brutálních praktik tajných služeb ve francouzsko-alžírském konfliktu na tři roky zakázán. Michel Subor v roli Bruna představuje typického godardovského světáka – záhadného mladíka se zálibou ve fotografování, rychlých autech a krásných ženách. Objektem jeho zájmu se stane nádherná Veronika (Anna Karina), s níž si vyměňuje duchaplné bonmoty z oblasti filozofie a umění. Z tohoto filmu pochází Godardův slavný citát: „Fotografie je pravda a film je pravda čtyřiadvacetkrát za vteřinu.“ Dandyovskou idylu ale rozbíjí nemilosrdná realita. Bruno je dezertér z armády, který se v Ženevě dostane do klinče mezi francouzskou rozvědku a alžírské povstalce. Ze začarovaného kruhu mocenských her a násilí nelze vystoupit. Ani po půl století nezeslábl účinek Godardova radikálního režijního stylu – nervní kamery, anarchistického střihu a experimentální práce se zvukem. on
Tenkrát na Slovácku (aneb stalo se) Reduta v Ingeho řetězech Většině filmů, k nimž nepřijede delegace, bývá dopřán aspoň úvod. Drama V řetězech na tom bylo ještě lépe, neboť po jeho skončení následovala v Redutě 2 přednáška Thomase Ingeho (loni nás seznámil s Písní Jihu) a po ní ještě čilá debata. „Jelikož předchozím filmem režiséra byl provokativní Hustle a Flow, považovali někteří z kritiků jeho novinku za další populistické využití staronového sexuálně-rasového napětí panujícího na americkém Jihu. Craig Brewer ale ve skutečnosti natočil post-jižanský film. Zklamal totiž očekávání související se zobrazováním jižanské kultury. To, co většina Američanů o Jihu ví, je odvozeno z filmů, od Zrození národa po Jako zabít ptáčka. Postjižanská literatura je mj. charakterizována jako text zpochybňující tradiční představy o Jihu – a přesně to V řetězech dělá,“ vysvětlil Inge. vos
Historické účtování Sedláčka a Kosatíka
Válečné Německo poválečným pohledem
Robert Sedláček s Pavlem Kosatíkem uvedli při pondělním podvečeru tři epizody ze svého (stále ještě rozpracovaného) televizního cyklu České století. První přišel na řadu Den po Mnichovu, po němž následovala diskuse. Jeden z prvních dotazů zněl, proč se série zachycující klíčové okamžiky v dějinách Československa nejmenuje Československé století. Spoluscenárista Kosatík: „Je to vlastně pokus odpovědět na současné otázky, které si kladou Češi. Kdybychom odpovídali na ty kladené Slováky, byla by to drzost.“ Došlo i na otázku, týkající se obsazení Daniela Landy do role Emanuela Moravce. „Ne každý máme v životě stejnou míru běsu, ne každý řešíme stejné věci. Landa jich má dost, Moravec je měl taky. Pro mě to funguje,“ odpověděl Kosatík. vos
„Hledali jsme hosta, který by přijel zvenčí a trochu osvěžil pohled na věc,“ řekl v úvodu přednášky v Redutě 2 dramaturg „nacistické“ sekce Aleš Říman, než předal slovo Sonje Schulzové. Ta pak zahájila přednášku Byli všichni oběťmi? Populární narativy v současných filmech o třetí říši. Hned v úvodu zmínila, že „první snímky, které se po válce v Německu objevily, byly záběry spojenců ukazující právě osvobozené koncentrační tábory.“ Přímo v poražené zemi byla v této době tvorba opatrná: „Účasti na masových vraždách se připisovaly vyloženě zlým postavám. Například první poválečný film Vrahové jsou mezi námi vypráví o pomstě bývalého vojáka vůči kapitánovi, který nechal popravit zajatce.” vos
Tři dámy představily studentské Neplavce Po projekci studentského bloku Best of CZ 2011 se v pondělí večer v Míru představila delegace k filmu Jakuba Šmída Neplavci, loňskému vítězi Ceny Magnesia. Na Filmovku jej doprovodily scenáristka Lucia Kajánková, produkční Tereza Papalová a herečka Vendula Hlásková. Horká letní miniatura měla podle scenáristky „vyjadřovat pocit všech patnáctiletých puberťáků, kteří vyrůstají v úplné p…li, kde se nedá nic dělat“. Natáčelo se ve venkovském komplexu bratislavské univerzity, jejíž úřednice dostaly od režiséra ke schválení jen pro tento účel upravenou verzi scénáře - bez sprostých slov, sexu, alkoholu a drog. „Ani nevím, co v ní z mého scénáře zůstalo, ale dámy byly nadšené a našemu filmu fandí. Jen jsme se zatím neodvážili jim ho ukázat,“ přiznala Kajánková. on
(Dvoj)smyslná sexbomba „Bylo to poměrně zábavné období,“ popsala Iva Hejlíčková na úvodu ke snímku Křivdila mu čas mezi nástupem zvukového filmu a nástupem tzv. Haysova kodexu. Právě tehdy se vyhřívala na výsluní popularity Mae Westová, hvězda vaudevilleu proslulá svým tělesným a ještě víc verbálním sexappealem. „Westová v roce 1926 napsala hru Sex a byla odsouzena na deset dní do vězení za podvracení morálky mládeže. Ale měla neustále vyprodáno, čímž přitáhla zájem filmu, na který právě dolehla hospodářská krize,“ popsala Iva Hejlíčková cestu vyzývavé blondýny, která si psala vlastní repliky, ke slávě. Zavedení autocenzury kariéra této dámy moc dlouho nepřežila. V Křivdila mu, kam si jako objekt milostného zájmu vybrala mladého Cary Granta, se ale ještě Mae mohla vyřádit, za což jí v pondělí hradišťské publikum ocenilo potleskem. ivp 6
Klubové filmové vzpomínky: Petr Vlček Kde a kdy jste začal navštěvovat Filmový klub ?
Odborný program
Filmový klub jsem začal navštěvovat na střední škole v Opavě, což bylo v devadesátých letech. Bohužel si ale dnes nevzpomenu ani na název klubu a bohužel už ani na název kina. Ale tady jsem poprvé viděl na velkém plátně takové filmy jako Formanovy Vlasy, Saló aneb 120 dnů sodomy od Piera Paola Pasoliniho či Svéráz národního lovu ruského režiséra Alexandra Rogožkina. Do filmového klubu jsem ale chodil i po dokončení studia, podle toho, kde jsem se zrovna nacházel, ať to byly Luhačovice nebo Olomouc. Poté jsem pomáhal znovu založit filmový klub ve svém rodném městě Bohumíně a při studiu na vysoké škole jsem převzal po Pavlu Bednaříkovi vedení filmového klubu Pastiche Filmz v Olomouci. A tomu jsem samozřejmě věrný dodnes, i když už se na jeho vedení nepodílím.
V 11:30 v Redutě 2 proběhne velmi erudovaná přednáška spojená se sekcí Spektrum: Nenápadný půvab krize. Profesor Martin Kovář, vedoucí Ústavu světových dějin na Univerzitě Karlově v Praze, se bude nad tímto nenápadným půvabem zamýšlet. Zaměří se především na vývoj Spojených států amerických, které v průběhu dvacátého století postihlo hned několik kolapsů a krizí, ale vždycky se z nich dokázaly celkem se ctí vyhrabat. Reduta 2 bude od 13:30 patřit atraktivní besedě s názvem Film a ideologie: Národní socialismus ve filmu. Moderátor a dramaturg sekce Rok 1933: Nástup nacismu Aleš Říman si pozval historika Petra Kouru a německou publicistku a historičku filmu Sonju Schultzovou. Debatovat se bude jak o vztahu ideologie a umění ve 20. století, tak o konkrétním zobrazování období třetí říše ve světové či naší kinematografii. V půl čtvrté odpoledne se slova v Redutě 2 ujme kurátorka cyklu NFA: Širokoúhlá šedesátá a jinak ředitelka audiovizuálních sbírek Národního filmového archivu Anna Batistová. Její přednáška Širokoúhlý formát v československé kinematografii se zaměří na vývoj filmových vyjadřovacích prostředků spojených s tímto formátem, který v československém filmu zdomácněl na konci 50. let. Hovořit bude taky o technice dostupné v tehdejším socialistickém bloku.
Jaký je váš největší zážitek z FK? Těch je opravdu mnoho. Takže vybrat jen jeden je velký problém. Vzpomínám si například na projekci filmu Svéráz národního lovu v Opavě, kde se před představením rozdávala vodka, což mě jako středoškoláka samozřejmě hodně fascinovalo. Zážitky jsou ale hlavně spjaté s filmy a tvůrci. Nikdy nezapomenu na své „poprvé“ s Formanem, Kieślowskim, Almodóvarem, Pasolinim, Fellinim, Bergmanem, Antonionim, Godardem…
Asociácia slovenských filmových klubov 1993–2013 Brnianska 33, 811 04 Bratislava, Slovenská republika tel.: +421 2 5465 2018 (-19), tel./fax: +421 2 5465 2017, e-mail:
[email protected], www.asfk.sk
Pořadatelé
Hlavní partneři
Hlavní mediální partneři
Finanční podpora
Mediální partneři
Spolupráce
Oficiální partneři
Filmové listy. Číslo páté pro vás vytvořili: Iva Přivřelová (šéfredaktorka), Kristýna Pleskotová, Daniela Havránková, Ondřej Vosmík, Jan Gregor, Ondřej Novák (redaktoři), Denisa Streublová (korektury), Klára Měsíčková, Martina Bubíková (asistentky), Marek Malůšek, David Kumermann (fotografové) a Radim Měsíc (grafika a DTP). Tiskne: Agentura NP. 7
úterý 30. 7. čas
místo
08:30 Kino Hvězda (EF) Slovácké divadlo 09:00 Klub kultury (EF) 09:30 Kino Reduta 1 11:00 Kino Hvězda (EF) Slovácké divadlo 11:30 Kino Mír Kino Reduta 2 (EF) Klub kultury 12:00 Kino Orlovna (EF) Kino Reduta 1 13:30 Kino Reduta 2 14:30 Kino Hvězda (EF) Slovácké divadlo 15:00 Kino Mír Klub kultury 15:30 Kino Orlovna (EF) Kino Reduta 1 Kino Reduta 2 17:00 Galerie v chodbě (Red.) (EF) Kino Hvězda 17:30 Klub kultury (EF) (EF) Slovácké divadlo 18:00 Kino Mír (EF) Kino Orlovna Kino Reduta 1 20:00 Kabinet Múz 20:30 Kino Hvězda (EF) Slovácké divadlo 21:00 Chapiteaux Letní Poloha (EF) Kino Orlovna (EF) Klub kultury 21:30 Kino Reduta 1 Masarykovo náměstí (LK) (EF) Smetanovy sady (LK) 22:00 LFŠ Klub Mír (EF) Slovácké divadlo 23:00 Kabinet Múz Masarykovo náměstí (LK) (EF) 23:30 Kino Hvězda (EF) Smetanovy sady (LK) 23:59 Kino Reduta 1 (EF) Klub kultury (EF) Slovácké divadlo
Epizodní herec/Sanmon yakusha Touha Jeho malá přítelkyně/Curly Top Pes, který měl rád vlaky/Pas koji je voleo vozove Křižáci/Krzyżacy Naděje Velká láska/Die grosse Liebe Nenápadný půvab krize Svět valčíků/Swing Time Obchod pro sebevrahy/Le magasin des suicide Umřít jako muž/Morer Como Um Homem Film a ideologie: Národní socialismus ve filmu Dívka ze skříně/Dziewczyna z szafy Pandořina skříňka/Die Büchse der Pandora Hvězda padá na hubu Až přijde kocour King Kong Zpráva/O Recado Širokoúhlý formát v československé... M. Hladíková, J. Švarcová, D. Tománek:... Sunset Blvd. Náš milovaný měsíc srpen/Aquele Querido... Pan Smith přichází/Mr. Smith Goes to... Blok animace Černá kočka/Yabu no naka no kuroneko Strýček Krüger/Ohm Krueger Divadlo Dno – Název dodám později 322 Rukopis nalezený v Zaragoze I/Rękopis... Taneční večer se Spolkem Písnička Frankenstein Třída/Klass GPU/GPU (Grauen – Panik – Untergang) Hořící keř 3 Noc nevěsty Post-hudba Rukopis nalezený v Zaragoze II/Rękopis... Raaqqshki, Plast + Ranni motch + Levi Big Lebowski Dita Saxová Paní Miniverová/Mrs. Miniver Vojáček/Le petit soldat Zombieland Kanibalové/Os Canibais
host
min
formát
rok
jazyk/tit/el.tit.
126 91 75 91 166 83 94 90 31. 7. - 21:30 103 79 134 90 90 133 80 101 3. 8. - 8:30 104 110 90
35 mm 35 mm 35 mm 35 mm DCP 35 mm DVD
2000 1958 1935 1977 1960 1963 1942
35 mm DVD 35 mm
1936 2012 2009
35 mm 35 mm DVD 35 mm Blu-ray 35 mm
2013 1929 2013 1963 1933 1971
JA/AJ/ČJ ČJ AJ/ČJ/SC/ČJ/PL/AJ/ČJ ČJ NE/-/ČJ ČJ AJ/ČJ/FJ/ČJ/PO/AJ/ČJ ČJ, NE/-/OV PL/AJ/ČJ /-/NE/ČJ ČJ ČJ AJ/ČJ/PO/-/ČJ ČJ
110 147 129 90 99 135
DCP 35 mm DVD DVD Blu-ray 35 mm
1950 2008 1939 2012 1968 1941
AJ/ČJ/PO/AJ/ČJ AJ/ČJ/ČJ JA/AJ/ČJ NE/-/ČJ
95 81 120 70 98 99 31. 7. - 18:00 80 88 60 102 120 31. 7 - 23:30 117 103 2. 8. - 23:30 134 88 88 90 1. 8. - 9:30
DCP Blu-ray
1969 1964 2013 1931 2007 1942 2013 1967
SR PL/AJ/ČJ
PL/AJ/ČJ
I. Christie
Blu-ray 35 mm 35 mm 35 mm Blu-ray 35 mm
1964 2013 1998 1967 1942 1963 2009 1988
AJ/ČJ/ČJ AJ/ČJ/FJ/-/ČJ AJ/ČJ/PO/AJ/ČJ
F. Nazareth
90 90 73 115 192 192 30 96 96 90 67 82 102 95
DCP 35 mm 35 mm 35 mm DCP DCP
2012 2001 1965 1970 1945 1945
35 mm DVD
1939 2012
35 mm 35 mm DVD 35 mm
1949 1961 1987 1989
repríza
(EF) název
2. 8. - 11:00
Blu-ray 35 mm 35 mm Blu-ray 35 mm Blu-ray
AJ/-/ČJ ET/AJ/ČJ NE/-/ČJ ČJ/AJ/ČJ
M. Kovář
R. Pocas S. Schultz, P. Koura W. Niderhaus hraje: Vac da Hawk ad.
F. Nazareth A. Batistová
R. Pocas
D. Hanák I. Christie
I. Raag
středa 31. 7. 08:30 Kino Hvězda Slovácké divadlo 09:00 Klub kultury 09:30 Kino Reduta 1 11:00 Kino Hvězda Kino Hvězda Kino Hvězda Slovácké divadlo 11:30 Kino Mír Kino Reduta 2 Klub kultury Klub kultury 12:00 Kino Orlovna Kino Reduta 1
(EF) Když se rozednívá/Kad svane dan (EF) Vracím se domů/Je rentre a la maison Ztracená tvář Dnes žít, zítra zemřít/Hadaka no jukyu-sai (EF) Děti ráje 1/Les Enfants du paradis (EF) Děti ráje 2/Les Enfants du paradis Děti ráje v kontextu naší doby (EF) Přepadení/Stagecoach Best of 2012 part I. Kaneto Šindó v kontextu japonské... Není stále zamračeno Procesí k panence (EF) Epidemie/Epidemic (EF) Krev/O Sangue
SB/AJ/ČJ PO/AJ/ČJ ČJ JA/ČJ/FJ/AJ/ČJ FJ/AJ/ČJ ČJ AJ/ČJ/ČJ ČJ ČJ ČJ DA/AJ/ČJ PO/AJ/ČJ
F. Nazareth
M. Ciccotti, N. Mikesková J. Flígl
legenda: česky=ČJ, anglicky=AJ, francouzsky=FJ, německy=NE, polsky=PL, slovensky=SR, rusky=RU, portugalsky=PO, srbsky=SB, srbochorvatsky=SC, maďarsky=MA, estonsky=ET, japonsky=JA, dánsky=DA, persky=PE, overvoice=OV, english friendly=EF
8
