SO 12. 5. 20:30 Konvikt / šapitó ______________________________________________________________________ SAT 12 May 8.30 pm Konvikt / circus tent
FESTIVAL SE ROZJÍŽDÍ VOSTO5! LET'S GET THE FESTIVAL STARTED!
Divadlo Vosto5 ___________________________________
ÚT 15. 5. 21:30 Konvikt / šapitó ______________________________________________________________________ TUE 15 May 9.30 pm Konvikt / circus tent
STAND’ARTNÍ KABARET STAND’ART CABARET
Divadlo Vosto5 ___________________________________
hrají cast Ondar Cihlář, Jura Havelka, Tomina Jeřábek, Petar Prokop, Kurt Bauer Tradiční hosté Divadelní Flory letos předvedou svůj maximální improvizační standard hned dvakrát! Dvě premiéry a zároveň dvě derniéry v jednom. V sobotu po svém odstartují festival a v úterý se vrátí v kultovním kabaretu s doprovodnou kapelou TATRA, TESLA, popř. SNAHA. Nic víc, nic míň! The traditional festival guests will in two nights show the most of their improvisation standards! Two opening and at the same time closing nights. They will get the festival started on Saturday and on Tuesday they will return to their legendary cabaret accompanied by their bands TATRA, TESLA, and may be even SNAHA. Nothing more and nothing less! Autorské Divadlo Vosto5 založili před 16 lety spolužáci z gymnázia Ondřej Cihlář, Petr Prokop a David Kašpar. Později se k prvním dvěma připojili Tomáš Jeřábek a Jiří Havelka. Náměty, často vycházející z domácího prostředí, nahlížejí očima generace, která dětství a pubertu strávila sice před Listopadem '89, ale „do života“ vkročila až po něm. Jako generační divadlo v sobě spojuje poetiku moderního kabaretu vyrůstajícího na text-appealových kořenech, satirických postřezích a především schopnosti nadsázky, improvizace a mystifikace. Vosto5 od počátků spíše lákalo setkávat se s divákem, otevřeně s ním komunikovat a považovat jej za svého partnera, než mu pouze předvádět nastudovaná představení. Kromě vlastní tvorby na sebe Divadlo Vosto5 váže i spřátelené umělce z oblasti filmu, výtvarného umění a hudby (např. Ondřej/Kurt Bauer, Petra Nesvačilová, Petr Marek, Ján Sedal, Petr Vaněk, Pavel Mašek aj.). Na svém kontě má divadlo 17 inscenací – mj. Zahrádkáři, Karavan Evropa (obě 2005), Špialová ruka (2008), Teatromat (2010) či nejnovější představení propojující specifika Vostopětky s novým cirkusem Pérák (2011). Členové Vosto5 sami sebe příznačně označují jako „mainstreamovou alternativu či alternativní mainstream“. Pět let jsou hosty na scéně Studia Ypsilon v Praze, ve vršovické kavárně uvádějí pravidelnou talkshow Kupé V lese.
An authorial theatre Divadlo Vosto5 was founded 16 years ago by schoolmates Ondřej Cihlář, Petr Prokop and David Kašpar. The first two were later joined by charismatic Tomáš Jeřábek and Jiří Havelka. They often study Czech themes from a point of view of generation that spent their childhood and pubescence before the November 1989 but entered the world after it. As a generational theatre, Vosto5 combines the poetics of modern cabaret growing from the roots of textappeal, satirical remarks and primarily art of hyperbole, improvisation and mystification. From its origin, the theatre aimed to meet the audience, communicate openly with them and treat them as partners, not just passive spectators of their productions. Apart from their authorial production, there are many allied artists from film, art and music associated with the theatre (e. g. Ondřej/Kurt Bauer, Petra Nesvačilová, Petr Marek, Ján Sedal, Petr Vaněk, Pavel Mašek and others). They've already produced 17 productions e.g. The Gardeners, Caravan Europe (both 2005), Filthyple Hand (2008), Theatr-OMat (2010) or the newest production Pérák (2011) that combines the features of Vosto5 theatre and new circus. The members of Vosto5 call themselves aptly „a mainstream alternative or an alternative mainstream“. For 5 years, they have been guests at Studio Ypsilon's stage in Prague and in a café in Vršovice, they regularly produce a talk show The Coupé in The Wood.
Vosto5 osobně o sobě (a s nadsázkou) Rozhovor Jiřího Havelky se spolučleny Divadla Vosto5 Petrem Prokopem a Ondřejem Cihlářem u příležitosti oslav 15. výročí od založení. Petr: Naše inscenační dokonalost byla už taková, že nás to nenaplňovalo. Věděli jsme, že dokážeme realisticky zahrát dramatický text, interpretovat ho na jevišti, že se můžeme poměřovat s těmi největšími divadly u nás. Hledali jsme nové cesty a to nás neopustilo doteď. My jsme takoví hledači nových stylů, nových poloh. Nemůžu ze své pozice říct, že by všechny cesty, které jsme zkusili, byly úplně průchozí, někdy se ukázalo, že je to spíše slepá ulička. Ale pořád hledáme.
Jiří: Picasso kdysi řekl: „Já nehledám, já nacházím.“ Co mi k tomu řekneš? Petr: Já stále nacházím a pořád ztrácím. Jiří: Je to tak. Ještě se zeptám: jevištní realismus jste zvládli na výbornou a mohli byste se porovnávat. V té improvizační části jste narazili na nějaké limity? Petr: To je velmi těžké – narazit v improvizaci na limit. To je samo o sobě trochu protimluv. My jsme hodně experimentovali v téhle oblasti a troufám si říct, že jsme na žádný limit nenarazili. Prošli jsme fází, kdy jsme měli připravené určité situace, nějak jsme je vrstvili a košatili až od nulového počátku těch improvizací, kde jsme teď. To skýtá neomezené, to je jako vesmír sám. Protože vesmír se rozpíná všemi směry a to takovou rychlostí, že nemůžeme jeho hranic vůbec dosáhnout. Možná podobné je to s improvizací Vosto5 – sice experimentujeme, ale vlastně těch hranic nikdy nedosáhneme, protože se nám neustále vzdalují. Ondřej: Je to zajímavé, když si představíme sebe jako bod, který letí prostorem oproti hranicím konce toho prostoru, který letí mnohem větší rychlostí, tak se zdá , že přesto, že my neustále zrychlujeme, tak vzhledem
k tomu, že ten prostor se mnohem rychleji rozpíná, tak furt letíme pomaleji a pomaleji. To znamená, že se v tom nikdy nemůžeme dobrat konce. Maximálně, že by nás ten konec zezadu dohnal a my jsme z toho prostoru improvizace vypadli. Jiří: Tak ono se dneska neví, jestli vesmír zmrzne a rozpínání se zastaví, jestli se začne smršťovat, nebo se donekonečna bude rozpínat. To jsou tři možné další budoucnosti vesmíru a nikdo neví… Ondřej: Ale hovoříme o vesmíru improvizace, nejen o vesmíru fyzickém? Jiří: Samozřejmě, já jsem v té metafoře celou dobu. Petr: V případě, že se vesmír improvizace bude smršťovat, tak v tom právě cítím naši nejsilnější podobu, naši budoucnost. Protože jestli se to bude smršťovat do jednoho bodu, tak myslím, že v tom centrálním bodu, než to zanikne, budeme my. Divadlo Vosto5 je vlastně ten středobod improvizace, kde se to smrští a ta imploze improvizačního žánru vůbec, to se stane mezi námi pěti. Ondřej: Ale ona ta hustota improvizace právě v tom jediném smrštěném bodě bude určitě znamenat další explozi dalších stylů a prostorů, takže se můžeme těšit na další velký třesk. Je otázkou, jestli budeme jeho součástí, ale to nelze dohlédnout. Jiří: Kosmologie už má dnes termín pro bod, který se smrští a imploduje do předpočátečního bodu, a říká tomu „Velký krach“. Čili to je možná i další název představení Divadla Vosto5. Děkuji za rozhovor. Český rozhlas 3 – Vltava, Mozaika, 22. 11. 2011
