FENOMÉN RAGBY
Právě probíhající světový pohár v ragby je nejnavštěvovanější sportovní událostí roku 2015. Odhaduje se, že i vzhledem k velikosti anglických a jednoho velšského stadiónu, které šampionát hostí, jej jen přímo na hřišti uvidí téměř dva a půl miliónu diváků. Odezvu má i u nás, díky přímým přenosům ČT4 sport.
A to přesto, že ČESKÉ RAGBY UŽ DÁVNO ZTRATILO KONTAKT S EVROPSKOU, NATOŽ SVĚTOVOU ŠPIČKOU. 42 > REFLEX 42-15
STARÉ ANGLICKÉ rčení říká: „Fotbal je hra gentlemanů hraná gaunery, zatímco ragby je gauneřina, kterou provozují gentlemani." A kdo by neznal tohle: „Fotbalista celý zápas předstírá, že je zraněn, zatímco ragbista naopak, že zraněn není." Stejně tak už zlidověla hláška velšského rozhodčího Nigela Owense, jenž předminulý víkend vyčinil skotskému hráči Stuartu Hoggovi: „Na tom souboji nebylo vůbec nic špatného. Jestli chceš takhle padat, přijď sem hrát
i
za čtrnáct dní..." Narážel na to, že na stadiónu St. James Park v Newcastlu, kde se zápas mezi Skotskem a Jihoafrickou republikou odehrával, nastupuje jinak ke svým utkáním prvoligový fotbalový tým Newcastle United. Ragby - v našem případě jeho verze ve světě nazývaná jako ragby union - je bojem dvou patnáctičlenných týmů pořezů, kteří chod. do soubojů na hranici sebezničení, aniž jsou jejich těla chráněna něčím jiným než suspenzorem -
a v případech některých vazačů (to jsou ti tři první muži, kteří se do sebe zapírají v takzvaném mlýně) koženou helmou. Mimochodem tou, kterou po zranění hlavy nosí také český fotbalový brankář Petr Čech. Zaslouží si ji, i on se beze strachu vrhá pod nohy protihráčů. Jenže Čechovi se stává, že se před ním ve velkém vápně nesmyslně válí nějaká primadona s prazvláštním účesem. V ragby podobné herecké scénky nevidíte. Ragby vládne chlapská síla a férovost. Není divu - stačil by jeden
zákeřný zákrok a může být zaděláno na velké neštěstí. I přes profesionalizaci ragby, která oficiálně proběhla před dvaceti lety, mají k sobě tihle Často stopatnáctikiloví soupeři až rytířskou úctu. Bývalý dlouholetý český reprezentant z let 1992-2010, mimo jiné finalista francouzské ligy a zakladatel Ragbyové univerzity Olymp Praha, Jan Macháček (44), říká: „Uchopit balón, prokličkovat mezi soupeři a položit pětku je neskutečně nádhernej zážitek. Časem si najdete i další věci, třeba sklá-
dat soupeře nebo pomoci vyčistit balón ze skrumáže. Být součástí týmu je úžasnej pocit, skoro jako droga. Musíte překonat práh bolesti. V ragby jdeme proti našim přirozeným reflexům, ale jakmile se to naučíte, zůstane vám to na celý život." OD FOTBALU K RAGBY „Přestože francouzské prameny uvádějí, že podobná hra, která má svého předchůdce v zábavě starořímských legií, byla již dříve hrána v Itálii, Francií, Anglii i jinde
po Británii, za počátek ragby je považována příhoda, která se odehrála v roce 1823 v městečku Rugby. Jistý žák tamní public school v průběhu .fotbalového' zápasu chytil míč do rukou a běžel s ním vpřed do soupeřova pole... Thomas Hughs, kapitán školního družstva, sepsal roku 1846 pravidla .fotbalu', jak jej hráli v Rugby. Tato pravidla se podobají daleko více novodobému ragby než dnešní kopané. Zásluhu o rozvoj ragby má také obchodník, jenž místo míčů vycpaných slámou, hadry apod., kteREFLEX 42-15 < 43
X FENOMÉN
Rok 1949 - zápas Československa s Rumunskem
zrušením a následným nástupem Nelsona Mandely do prezidentského úřadu. Mandela si právě ragby vybral jako prostředek ke sjednocení své země. V roce 1995 se totiž měl konat šampionát v JAR a očekávalo se, že hodně domácích fanoušků tmavé pleti bude podporovat týmy soupeře, na protest proti ne zcela vyřešeným rasovým otázkám (nejen) v tamní ragbyové unii. Mandela však při propagaci mistrovství spojil síly s uznávaným kapitánem národního týmu Francoisem Pienaarem (na zápasy nosil prezident jeho dres s číslem šest) a Jihoafrická republika se za nadšeného ohlasu veřejnosti stala světovým šampiónem. Příběh je mimo jiné zachycen ve filmu Invictus: Neporazený režiséra Clinta Eastwooda.
ré se pohybovaly pouze po zemi, začal vyrábět míče z močových měchýřů vepřů, obšívaných kůží. Měly tvar, který lépe vyhovoval hráčům, zvláště při kopech na branku po odrazu. Tahle verze ,fotbalu' se rychle rozšiřovala hlavně mezi mládeží. Byly pořádány zápasy mezi školami, přičemž ale téměř každá škola měla své místní regule a často bylo velmi obtížné dohodnout se, podle jakých pravidel hrát. Někde odmítali nošení míče rukama a skládání. Vyznavači obou her vytvořili samostatné spolky, které kodifikovaly příslušná herní pravidla. Football-rugby se koncem 19. století rozšířil z Anglie do Francie a dalších evropských států. Ve Francii nazývali hru stručně ragby a určili tak její název, jenž se dnes běžné používá." Takto nám popsal vznik ragby internacionál Zdeněk Sláma, člen prvoligového
Mezi světovou špičku patří v posledních letech také Argentina, jež se díky skvělé trenérské škole dokázala v roce 2007 dostat na světovém poháru do semifinále - v památném souboji o bronzové medaile porazila na hlavu domácí Francii.
ZÁSLUHU NA ROZVOJI RAGBY MÁ TAKÉ OBCHODNÍK, JENŽ ZAČAL VYRÁBĚT MÍČE Z MOČOVÝCH MĚCHÝŘŮ VEPŘŮ.
RAGBY U NÁS Na naše území přivezl ragbyový balón jako první sportovní všeuměl Josef Rössler-Ořovský ještě na konci 19. století. První oficiálně zaznamenané utkání se ale odehrálo až v roce 1925, kdy se proti sobě postavili úředníci britského zastupitelského úřadu, doplnění o několik místních občanů spojených pod hlavičkou Čs. športového klubu Slavia Bratislava, proti vídeňskému týmu Wiener Amateure. Na první historické utkání na českém území pak došlo o rok později v Brně, Moravská Slavia porazila AFK Žižka Brno 31:17. Zápas mimochodem řídil otec Ferdy Mravence Ondřej Sekora. V roce 1927 pak byla založena Slavia Praha, která mezi lety 1929-1934 získala pět ze šesti ligových titulů.
týmu Slavie Praha z přelomu dvacátých a třicátých let, který ragby v tehdejším Československu dominoval. RAGBY A MANDELA I když podle všech dostupných statistik je světový pohár (hraje se jednou za čtyři roky) třetí divácky nejsledovanější akcí světa, špička v ragby je podobně „velká" jako třeba ta v ledním hokeji. Vedle čtyř britských zemí (Anglie, Walesu, Skotska a Irska) a Francie se přirozeně nejvíce rozvíjelo v koloniích britského impéria, zvláště na Novém Zélandu a v Austrálii. A pak také mezi bílým obyvatelstvem v Jihoafrické republice. Její reprezentace, tzv. Springboks, odjela k prvnímu mezinárodnímu zápasu do Anglie již v roce 1891. Prvních dvou ročníků světového poháru v letech 1987 a 1991 se však nemohla zúčastnit kvůli aktivní politice apartheidu. To se změnilo až s jeho
44 > REFLEX 42-15
První éra československého ragby neskončila s příchodem druhé ; světové války, ale o několik let dříve. Jako poslední utkání je uváděno Sparta-WK Praha v roce 1935. Citujme webové stránky ragbyunion.cz: „Tím byla ukončena první etapa vývoje československého rugby. Kluby zasta-
Litomiský Pekárek Sláma Mahr
Mangr
Bresil
Martin
Zeda
A tady základní sestava týmu z let 1929-1934, kdy červenobílí byli u nás v ragby daleko nejlepší
Nejslavnější ragbyový tým předválečného období - Slavia Praha
vily činnost." Proč tomu tak bylo, je těžko dohledatelné. Když se v ragbyovém prostředí ptáte, proč se takhle nelogický krok stal, nedozvíte se nic. Škoda, Slavia už v roce 1930 dokázala hrát vyrovnaný zápas se špičkovým francouzským týmem. Stade Francais Paris podlehla jen 7 ku 15.
Česká ragbyová legenda Jan Macháček
Návrat ragby do české kotliny přišel s koncem druhé světové války, kdy činnost obnovilo několik klasických klubů. Nejlepších výsledků československé ragby dosahovalo v šedesátých letech. V osmašedesátém Čechoslováci skončili za Francií a Rumunskem na třetím místě v Poháru národů, tedy mistrovství kontinentální Evropy. Historik Petr Skála říká: „Tvrdím, že kdyby se už tehdy hrálo mistrovství světa, naši by tam rozhodně nehráli druhé housle." Jenže premiérový ročník světového poháru se hrál až v roce 1987, a to už šla úroveň hry u nás hodně dolů. Svět nám začal ujíždět, i když ještě v letech 1993 a 2002 reprezentace České republiky skončila v kvalifikaci o účast na MS těsně druhá - v prvním případě za Nizozemskem, podruhé za Ruskem. Tehdy také vyrazilo pět českých bohatýrů do zahraničí. Jan Macháček byl jedním z nich: „V roce 1995 se ragby celosvětově zprofesionalizovalo. U nás ale pomalu mizeli trenéři. Další ranou bylo, když se ,chytrák' ministr Baudyš rozhodl zrušit ragbyovou Duklu. Traduje se, že řekl, že ragby není dostatečně branný sport. Přitom ragby hra-
jí všechny pozemní síly v Evropě a mají celkem čilou výměnu. Někdy v roce 1998 několik z nás, co přičuchli k zahraničnímu ragby, začalo domů přinášet střípky, jak se trénuje jinde ve světě. Dostalo nás to nahoru, postoupili jsme do třetí, do druhé a pak i do nejvyš-
ší evropské soutěže (kterou hrají celky mimo tzv. velkou šestku), čili jsme hráli proti Rumunsku, Gruzii, Portugalsku, Španělsku... To byly mé nejlepší zážitky v reprezentaci. Měli jsme pocit, že se to zlomilo a naše ragby už čeká jen zářná budoucnost. Jenže nám pořád slibo-
vali, že ne ještě letos, ale příští rok se všechno zlepší, že už budeme mít pořádná soustředění, pořádného trenéra... Když se pátým rokem nic neměnilo, moje generace zestárla a nová nevyrostla..." A tak reprezentace ČR sestoupila z první divize do druhé a pak ještě o jednu kategorii níž. Svět nám utekl. Ještě před deseti patnácti lety hrálo v nejvyšších soutěžích v Anglii a ve Francii pět Čechů, dnes jediný - Lukáš Rapan. Současné české výkonnostní ragby (slovo vrcholové se v tomto případě vůbec nedá používat) je na tom vlastně vůbec nejhůř ve své historii. Jak říká Jan Macháček - je na čase naučit se o sobě pochybovat: „Já z té naší party odlétl nejdál. Na Nový Zéland, kde jsem přišel na to, že ragby je úplně jiný sport. Základní věcí je, že oni neustále něco zpochybňují, aby dosáhli špičkové výkonnosti. Stejně tak i Angličani nebo Australani makají na tom, aby přicházeli s novou strategií hry. To tady chybí. Neumíme o sobě pochybovat. Lidé ve vedení současné České ragbyové unie žijí desetiletí jen v tom, co se naučili od svých rodičů, kteří hráli na špičkové úrovni řekněme v roce 1967. Už léta máme nudné dospělé
Důvody pro průběžný vývoj ragbyových pravidel jsou dva: bezpečnost a atraktivita. Například v roce 1995 bylo povoleno vysazování hráčů při autových vhazováních. Je to paradoxně bezpečnější pro hráče a rozhodně atraktivnější pro diváky.
soutěže, které začínají koncem srpna, skončí začátkem listopadu, pak se to na pět měsíců zastaví a znovu rozjede na dva měsíce v dubnu a květnu. To je z fyziologického hlediska naprostý nesmysl. Nesmí se o tom ale pochybovat. Třeba Rumuni si uvědomili, že bude lepší hrát přes léto systémem jaro-podzim, v roce 2010 to změnili a hodně jim to pomohlo." NADĚJE JE V MLÁDEŽI Naděje tu ale přece jenom je. V posledních letech se přípravě mládeže věnuje čím dál tím více lidí, a to včetně bývalých reprezentantů, jako je již zmiňovaný Jan Macháček nebo Karel Berounský (trenér mládeže na Tatře Smíchov). Ragby pomalu začalo být atraktivní i pro rodiče, i když jde o sport spojený s blátem a modřinami. Své děti vodí nejen na tradiční místa v Praze tedy na Pragovku, na Tatru Smíchov nebo na Slavii -, ale vznikají i nové malé kluby třeba v Novém Městě na Moravě, v Kralupech nad Vltavou nebo Břeclavi. Novou akademii založil i Macháček, který, ač má jednu z nejvyšších trenérských zkoušek u nás a dlouholeté zkušenosti ze zahraničí, pro neshody s vedením České ragbyové unie
4B > REFLEX 4 2 - 1 5
nesmí trénovat reprezentaci na jakékoli úrovni a ani nesmí působit jako školitel trenérů: „Tak jsem si to zařídil sám, na koleni, ze soukromých peněz - díky přátelství mého bratra Dušana, medailisty ze světových šampionátů ve veslování, s předsedou ČOV Jiřím Kejvalem, jenž je také veslař. Ten inicioval jednání s centrem sportu na ministerstvu vnitra o stadiónu na Markétě a jeho výsledkem je, že jsme mohli začít k prvnímu září využívat tamní travnaté hřiště. Vznikla tak Ragbyová akademie Olymp
Praha. Když se kolem sebe rozhlédnu, vidím, že už tu roste nová generace. Mluvím o dětech, jimž je teď kolem dvanácti let. Zlom ale přichází kolem patnáctého roku. To už musíte zabrat. Do té doby stačí získávat všeobecnou zdatnost, rychlost a sílu, ale pak už jde o každodenní práci. Musíte to mít správně nastavené v hlavě a být připraven vyrovnat se i s neúspěchem. Proto klademe důraz na vzdělání, kterému v ragby říkáme šestý komponent. Na to spousta fotbalistů nebo hokejistů nemyslí. Nestudují,
BÝVALY HRÁČ JAN MACHÁČEK O RAGBYOVÝCH VLASTNOSTECH „Ragby spočívá v síle nohou, v rychlosti z nuly na pět metrů, pak mezi desátým a dvacátým metrem, ale i v rychlosti při změně směru - kličkování. Pak je tu gymnastická výbava - důležitá je pružnost. Ragby vyžaduje také přesnost kopání nejen během hry, ale především v okamžiku, kdy se celý stadión zastaví, sledují vás desítky tisíc diváků a vy víte, že když trestný kop nedáte, všichni vás sežerou. Důležitým parametrem je, jak čtete hru - zda se máte zastavit, rozběhnout, nebo zpomalit či uhnout doprava... Klíčová je odolnost. Kapitán Nového Zélandu, Richie McCaw, absolutně nevyniká v žádném ze zmíněných parametrů, jeho X faktorem je ale právě odolnost. Můžete po něm jezdit parním válcem, on ale vstane, otřepe se a odehraje druhý poločas. Základ je, aby v týmu byli hráči se všemi těmito vlastnostmi dobře promícháni."
vsadí vše na jednu kartu, ale najednou přijdou na to, že jim to nejde, a nevědí, co se životem. Ragby je komplexní sport. Má celkem složitá pravidla, my ale dětem říkáme jen čtyři základní. Za prvé: musím doběhnout dopředu a položit body. Za druhé: s balónem se běží, ale můžu se i zastavit. A především to je hra bezpečná, takže žádné sviňárny, jenom chytit protihráče a dostat ho na zem. Pravidlo číslo tři: když jsem na zemi, tak s míčem nesmím hrát. A pravidlo číslo čtyři je, že kdokoli je přede mnou, když mám balón, tak nesmím hrát. Z toho si chytrý člověk vyvodí, že nesmím házet balón dopředu. My dětem řekneme tahle čtyři pravidla a pak pokračujeme, že fotbal jich má sedmatřicet. Takhle se vůči němu stále vymezujeme. Vloni jsme mluvili s klukama, kteří dělají akademie v Anglii nebo ve Walesu, celkem jich mají asi čtrnáct. Nejdůležitější je, že si nevybírají z toho obrovského množství dětí vždycky ty úplně nejtalentovanější, ale ty, u nichž cítí největší chuť pracovat. Martin Kafka, kamarád, taky bývalý ragbista, mi před nedávném přinesl knížku Na talentu nezáleží. Je to tak, nejvíc záleží na tom, jak člověk chce." •
