Felix a spol. advokátní kancelář, s. r. o., U Nikolajky 5, 150 00 Praha 5, Česká republika, IČ 27614832, DIČ CZ27614832, společnost zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl C, vložka 119050. Tel.: (+420)251 081 111, Fax: (+420)251 081 122, E-mail:
[email protected], www.akfelix.cz
LEGALINK NOMOS Lawyers International International Association of Law Firms European Group of Law Firms www.legalink.ch www.nomosli.eu
Naše zn.: 2010/N/070/0002/00
Nejvyšší správní soud Moravské náměstí 6 657 40 Brno expedováno do datové schránky ------------------------------------------k č.j. 4 Ao 4/2010 – 31 V Praze dne 28. července 2010 Navrhovatel 1: Strana zelených se sídlem Stroupežnického 30, 150 00 Praha 5 Smíchov IČ: 00409740 Navrhovatel 2: SNK Evropští demokraté se sídlem Malá Štěpánská 7, 120 00 Praha 2 IČ: 70869553 Navrhovatel 3: Česká strana sociálně demokratická se sídlem Hybenská 7 – Lidový dům, 110 00 Praha 1 IČ: 00409171 Navrhovatel 4: Křesťanská a demokratická unie – Československá strana lidová se sídlem Karlovo náměstí 5, 128 01 Praha 2 IČ: 00442704 Navrhovatel 5: Věci veřejné se sídlem Ohradní 1087, 140 00 Praha 4 – Michle IČ: 26599643 Navrhovatel 6: Antonín Kostlán, nar. dne 11. 3. 1955 bytem Navrátilova 1334/16, Praha 1 Navrhovatel 7: Václav Němec, nar. dne 5. 3. 1969 bytem Konecchlumského 594/8, Praha 6 – Břevnov Navrhovatel 8: Nikola Hořejš, nar. dne 16. 2. 1980 bytem V.P. Čkalova 14, 160 00 Praha 6 všichni právně zastoupeni: Mgr. Luďkem Šikolou, advokátem Advokátní kancelář Šikola a partneři, se sídlem Dvořákova 13, 602 00 Brno 2 Odpůrce: Hlavní město Praha se sídlem Mariánské nám. 2, 110 01, Praha 1 právně zastoupen: JUDr. Romanem Felixem, advokátem FELIX A SPOL. advokátní kancelář, s.r.o., se sídlem U Nikolajky 5, 150 00 Praha 5 o zrušení bodu I.2 usnesení č. 39/17 ze dne 17. června 2010 Zastupitelstva hlavního města Prahy o členění území hlavního města Prahy na volební obvody pro volby do Zastupitelstva hlavního města Prahy pro volební období 2010 – 2014 konané 15. a 16. října 2010 I. Oznámení o právním zastupování odpůrce II. Vyjádření odpůrce k návrhu navrhovatelů Přílohy: samostatný seznam příloh (přílohy byly NSS doručeny před podáním vyjádření v tištěné podobě do podatelny NSS, resp. odeslány prostřednictvím datové schránky či doporučenou poštou) 3 §1 Odpůrce nadepsanému soudu oznamuje, že k právnímu zastupování v tomto soudním řízení
zmocnil advokáta JUDr. Romana Felixe, registrovaného v seznamu ČAK pod č. 1285, společníka společnosti FELIX A SPOL. advokátní kancelář, s.r.o., sídlem v Praze 5, U Nikolajky 5. Originál plné moci udělené advokátu byl tamnímu soudu předložen s přípisem ze dne 23. července t.r. §2 Odpůrce nadepsanému soudu k jeho žádosti dále sděluje, že netrvá na ústním projednání návrhu navrhovatelů na zrušení bodu I.2 usnesení Zastupitelstva hlavního města Prahy č. 39/17 ze dne 17. června 2010 o členění hlavního města Prahy pro volby do Zastupitelstva hlavního města Prahy pro volební období 2010 – 2014 konané 15. a 16. října 2010 na sedm volebních obvodů a souhlasí s tím, aby soud ve věci rozhodl bez jednání. §3 Odpůrce k výzvě nadepsaného soudu sděluje, že nevznáší námitku podjatosti proti obsazení senátu Nejvyššího správního soudu ČR ani proti jiným soudním osobám majícím vztah k projednávané věci. Odpůrce se tímto omlouvá nadepsanému soudu, že jednotlivé důkazy předkládá postupně, bezprostředně po jejich získání. Odpůrce byl veden snahou poskytnout Nejvyššímu správnímu soudu nezbytné podklady v co nejkratší možné lhůtě tak, aby se tento mohl s předloženými důkazy řádně seznámit. §4 Odpůrce obdržel vyrozumění Nejvyššího správního soudu ze dne 14. července 2010, č.j. 4 Ao 4/2010 – 31, ve kterém jej soud mj. vyzval, aby pro případ, že se hodlá písemně vyjádřit ke shora specifikovanému návrhu navrhovatelů, tak učinil ve lhůtě do 26., resp. v souladu s telefonickou dohodou v prodloužené lhůtě do 28. července 2010. Odpůrce tímto předkládá v souladu s předmětnou výzvou ve stanovené lhůtě tamnímu soudu toto své písemnévyjádření k návrhu navrhovatelů na zrušení bodu I.2 usnesení Zastupitelstva hlavního města Prahy č. 39/17 ze dne 17. června 2010 o členění hlavního města Prahy pro volby do Zastupitelstva hlavního města Prahy pro volební období 2010 – 2014 konané 15. a 16. října 2010 na sedm volebních obvodů (dále jen „Návrh“). Odpůrce tuto část svého podání strukturuje v řazení dle jednotlivých bodů Návrhu, ke kterým se níže vyjadřuje. Ad I ke skutkovému stavu a) Odpůrce přijetím usnesení Zastupitelstva hl. m. Prahy č. 39/17 dne 17. 6. 2010 vytvořil v hl. m. Praze pro volby do Zastupitelstva hl. m. Prahy pro volební období 2010 - 2014 celkem sedm volebních obvodů (dále jen „Usnesení“), přičemž určil, že v každém obvo4 du má být voleno devět zastupitelů, tedy celkem bude voleno do Zastupitelstva hl. m. Prahy 63 členů. Jak navrhovatelé sami připouští, postupoval odpůrce v souladu s § 27 odst. 1 zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí (dále jen „Volební zákon“), kdy ve stanovené lhůtě 85 dnů přede dnem konání voleb do Zastupitelstva hl. m. Prahy vytvořil více volebních obvodů, přičemž současně respektoval podmínky stanovené v § 27 odst. 1 písm. c) a odst. 2 citovaného právního předpisu, tedy aby se v každém volebním obvodu volilo nejméně 9 členů zastupitelstva a každá městská část (městský obvod) byla součástí pouze jednoho volebního obvodu. b) Jak prokazuje stenografický záznam z jednání Zastupitelstva hl. m. Prahy ze dne 17. 6. 2010, návrh na vytvoření volebních obvodů zdůvodnil ve své úvodní řeči k danému bodu programu jednání náměstek primátora pan JUDr. Rudolf Blažek, který výslovně uvedl hlavní důvody, pro které Rada hl. m. Prahy předložila předmětný návrh k projednání a rozhodnutí Zastupitelstvu hl. m. Prahy. Pro přehlednost lze z úvodního projevu a proběhnuvší rozpravy extrahovat základní teze odůvodnění předložení návrhu: snaha o reflektování zkušeností z voleb do Zastupitelstva hl. m. Prahy v r. 2006 a s tím související záměr zvýšit transparentnost voleb, zpřehlednit a zjednodušit
volbu kandidátů průřezově politickými stranami snížením počtu mandátů na 9 v každém volebním obvodě a tím i snížení maximálního počtu kandidátů na hlasovacím lístku na zhruba 180, tj. oproti celkem cca 1 500 kandidátů na jediném hlasovacím lístku v případě existence jediného volebního obvodu); záměr zvýšit šance na volební úspěch lokálních uskupení, která se zabývají konkrétní problematikou významnou pro jednotlivé volební obvody, kde jsou politicky či společensky činná, ale na celopražské úrovni by neměla možnost uspět; snaha o reflektování zkušeností z voleb do Poslanecké sněmovny v r. 2010 (kdy voliči masivně využili preferenčních hlasů) vytvořením podmínek pro snadnější identifikaci voličů s kandidáty daného (menšího) obvodu, tj. pro vytvoření užší vazby mezi konkrétním voličem a v jeho obvodě zvoleným členem Zastupitelstva hl. m. Prahy; záměr vytvořit prostředí, v němž se členové Zastupitelstva hl. m. Prahy zvolení v jednotlivých volebních obvodech budou více zaměřovat na problémy a potřeby konkrétních územních celků a více tak sledovat zájmy obyvatel daného menšího teritoria, ve kterém byl člen Zastupitelstva hl. m. Prahy zvolen; záměr vytvořit podmínky pro snazší kontrolu práce člena Zastupitelstva hl. m. Prahy voliči; ekonomické úspory. Současně předkladatel poukázal na historický vývoj počtu obvodů v předcházejících volbách do Zastupitelstva hl. m. Prahy v období 1994 - 2006, ze kterého je zjevné, že počet obvodů byl v předcházejících obdobích vždy rozdílný. Konkrétně v roce 1994 byl pro volby a volební období 1994 - 1998 do Zastupitelstva hl. m. Prahy vytvořen jeden volební obvod, v následujícím volebním období 1998 - 2002 bylo vytvořeno deset volebních obvodů, pro volební období 2002 - 2006 bylo vytvořeno pět volebních obvodů a pro poslední volební období 2006 - 2010 byl opět vytvořen jeden volební obvod. c) Pokud navrhovatelé zmiňují obsah rozpravy, která proběhla na jednání Zastupitelstva hl. m. Prahy k předmětnému bodu ze strany jejich reprezentantů - členů Zastupitelstva hl. m. Prahy, nezbývá než odkázat na stenografický záznam pořízený z rozpravy s tím, že vznesené námitky v zásadě postrádají věcné zdůvodnění a lze je hodnotit spíše jako soubor emocí a nezdůvodněných tvrzení. d) Odpůrce tedy odmítá tvrzení navrhovatelů, že by návrh na rozdělení území hl. m. Prahy na sedm volebních obvodů nebyl před jeho schválením věcně zdůvodněn. Pokud není obšírnější zdůvodnění obsaženo v písemném vyhotovení důvodové zprávy, vyplývá to 5 z běžné praxe orgánů hl. m. Prahy kontinuálně již minimálně od roku 1994. Odpůrce předložil soudu jako důkazy kopie usnesení včetně souvisejících podkladových materiálů tak, jak byly projednávány a schvalovány Zastupitelstvem hl. m. Prahy pro volby v letech 1994, 1998, 2002 a 2006. Nahlédnutím do této dokumentace lze zjistit, že věcné odůvodnění navrhovaného počtu volebních obvodů pro dané volby nebylo sepsáno ani v jediném případě; pouze jednou pro volby do Zastupitelstva hl. m. Prahy v roce 2006 důvodová zpráva obsahuje velmi sporé odůvodnění k navrhovanému počtu mandátů. Tato praxe je nepochybně dána a členy orgánů také akceptována s ohledem na skutečnost, že návrh je vždy adresován kvalifikovaným posluchačům a týká se problematiky, která je jim důvěrně známa – každý z hlasujících prošel úspěšně minimálně jedenkrát komunálními volbami a závěry o výhodách či nevýhodách toho kterého řešení jsou proto všichni schopni kvalifikovaně učinit sami. Nelze také pominout, že důvody, pro které je návrh Radě hl. m. Prahy a následně Zastupitelstvu hl. m. Prahy předkládán, jsou zpravidla obsaženy v úvodním slovu předkladatele, tak jako tomu bylo i v tomto případě. e) Odpůrce pro úplnost dále uvádí, že před jednáním Zastupitelstva hl. m. Prahy o návrhu na vytvoření volebních obvodů si vyžádal stanovisko Ministerstva vnitra jako ústředního orgánu státní správy na úseku voleb (§ 8 Volebního zákona) k podmínkám vytváření volebních obvodů dle Volebního zákona. Ministerstvo vnitra, odbor všeobecné správy, oddělení
volební a sdružování, dopisem ze dne 20. 1. 2010, č.j. MV 2937-2/VS-2010, odpůrce informovalo o podmínkách, za kterých lze vytvářet volební obvody pro volby do zastupitelstev obcí. Následný návrh Usnesení přitom odpůrce připravil zcela v souladu se stanoviskem a pokyny Ministerstva vnitra a splnil veškeré v něm uváděné podmínky. Tedy ani Ministerstvo vnitra jako ústřední orgán státní správy pro oblast vnitřních věcí, mezi něž spadá též problematika voleb do zastupitelstev územní samosprávy (§ 12 odst. 1 písm. l) z. č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy ČR), v rámci metodické a dohledové činnosti nezmínilo jakoukoli pochybnost o právu Zastupitelstva hl. m. Prahy rozhodnout o rozdělení hl. m. Prahy na volební obvody v souladu s § 27 Volebního zákona. Předmětné stanovisko je obsaženo v příloze č. 2 důvodové zprávy k návrhu Unesení. f) Odpůrce zdůrazňuje, že při schvalování Usnesení postupoval v mezích své působnosti a pravomoci a že usnesení Zastupitelstva hl. m. Prahy týkající se vytvoření obvodů bylo vydáno zákonem stanoveným způsobem. Usnesení bylo Zastupitelstvem hl. m. Prahy schváleno v souladu s požadavky ustanovení § 60 a násl. zákona o hl. m. Praze zákonem požadovanou většinou zastupitelů (z celkového počtu 70 zastupitelů hlasovalo pro přijetí Usnesení 40 zastupitelů, proti 25 a nikdo se nezdržel). Bez zajímavosti není, že Zastupitelstvo, které většinově pro Návrh hlasovalo, bylo zvoleno, podle názoru navrhovatelů, tím nejdemokratičtějším způsobem, a to v rámci hl. m. Prahy jako jediného volebního obvodu. g) Z výše uvedeného tak mj. vyplývá, že (i) postup odpůrce byl zcela v intencích § 27 Volebního zákona, (ii) Usnesení bylo odpůrcem řádně a prokazatelně odůvodněno, (iii) Usnesení bylo schváleno procedurálně bezchybně a (iii) pro volby do Zastupitelstva hl.m. Prahy bylo v minulosti ve vztahu k vytvářenému počtu volebních obvodů vždy přistupováno diferencovaně, tj. postup odpůrce nijak nevybočuje z ustálených zvyklostí. Důkazy: 1. Stenografický záznam z jednání Zastupitelstva hl. m. Prahy ze dne 17. 6. 2010 k návrhu na rozdělení obvodů (veřejně přístupný na webových stránkách www.praha-mesto.cz) 6 2. Usnesení Zastupitelstva hl. m. Prahy č. 39/17 dne 17. 6. 2010 včetně důvodové zprávy a jejích příloh 3. Usnesení Zastupitelstva hl. m. Prahy ze dne 17. 6. 2010 č. 39/17 ze dne včetně důvodové zprávy a jejích příloh 4. Předcházející usnesení Zastupitelstva hl. m. Prahy týkající se vytvoření volebních obvodů, a to: i. Usnesení Zastupitelstva č. 38/13 ze dne 25. 5. 2006 ii. Usnesení Zastupitelstva č. 42/02 ze dne 30. 5. 2002 iii. Usnesení Rady hl. m. Prahy č. 711 ze dne 21. 7. 1998 iv. Unesení Zastupitelstva hl. m. Prahy č. 41/10 ze dne 23. 6. 1994 5. Hlasovací lístek pro volby do zastupitelstva hl. m. Prahy pro volební období 2006 - 2010 Ad II k pravomoci soudu rozhodovat o Návrhu a) K obsahu pojmu „opatření obecné povahy“ Navrhovatelé v Návrhu zastávají právní názor, že jimi napadené usnesení Zastupitelstva hl. m. Prahy č. 39/17 ze dne 17. 6. 2010 má charakter tzv. „opatření obecné povahy“, čímž legitimizují podání Návrhu pořadem § 101a odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní. Odpůrce se s tímto právním názorem neztotožňuje.
Předně je třeba připomenout, že pojem „opatření obecné povahy“ je v zákoně definován toliko velmi neúplně, a to pouze negativně v ustanovení § 171 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, který jej vymezuje pouze tak, že se jedná o závazné opatření obecné povahy, které není právním předpisem ani rozhodnutím. Proto má odpůrce za to, že musí být vždy věcí individuálního a bedlivého posouzení ze strany soudu, zda určitý právní akt naplňuje znaky opatření obecné povahy či nikoliv. Skutečnost, že napadené Usnesení není ani právním předpisem ani rozhodnutím, neznamená, že by se automaticky jednalo o opatření obecné povahy přezkoumatelné v rámci správního soudnictví. V daném případě, jestliže má odpůrce kvalifikovat právní charakter napadeného Usnesení, vychází z přesvědčení, že usnesení o vytvoření volebních obvodů lze považovat za rozhodnutí organizační povahy sui generis vydané na základě a v souladu s právními předpisy vztahujícími se k organizaci obecních voleb zákonem předepsaným způsobem, které nezasahuje do práv ani oprávněných zájmů subjektů s aktivním volebním právem, ani subjektů s pasivním volebním právem. Odpůrce se v protikladu k právnímu názoru navrhovatelů, opírajícímu se o rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 27. 9. 2005, č.j. 1 Ao 1/2005-98 a usnesení Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 14/07 ze dne 17. 3. 2009, podle kterých jsou hlavním kritériem pro určení, zda je posuzovaný správní akt opatřením obecné povahy či nikoliv, jeho pojmové znaky, tj. zda se jedná o správní akt s konkrétně určeným předmětem a obecně vymezeným okruhem adresátů, přiklání spíše k opačnému proudu judikatury NSS. Odpůrce v tomto směru poukazuje zejména na rozhodnutí NSS ze dne 27. 3. 2007, č.j. 4 Ao 2/200761 (které časově následuje po navrhovateli citovaném rozhodnutí NSS ze dne 27. 9. 2005, č.j. 1 Ao 1/2005-98), a dále rozhodnutí NSS č.j. 7 Ao 2/2007-28 ze dne 3. 5. 2007, podle kterých rozhodujícím kritériem pro posouzení, zda je příslušný správní akt opatřením obecné povahy, nejsou jeho materiální znaky, ale skutečnost, zda tuto právní formu pro vydání aktu zvláštní zákon předepisuje. V posuzovaném případě je takovým zvláštním zákonem Volební 7 zákon, který při vytváření volebních obvodů opatření obecné povahy jako právní formu pro vydání aktu nepředepisuje. Nadto odpůrce uvádí, že Volební zákon jako lex specialis (viz níže) použití správního řádu na postup podle Volebního zákona v zásadě vylučuje (§ 71 Volebního zákona). K výše uvedenému formálnímu pojetí opatření obecné povahy se odpůrce přiklání, neboť se domnívá, že opatření obecné povahy se vydává z úřední povinnosti a nikoli jako projev volného uvážení a dobrovolné vůle oprávněného orgánu; jinými slovy o opatření obecné povahy se jedná pouze tehdy, jestliže ze zvláštního zákona plyne správnímu orgánu povinnost vydat opatření obecné povahy, které není ani právním předpisem ani rozhodnutím. V případě posuzovaného Usnesení však odpůrce prostřednictvím Zastupitelstva hl. m. Prahy využil svého zákonného práva Usnesení předmětného obsahu vydat, aniž by k jeho vydání byl podle Volebního zákona povinován. Z uvedeného je, s odkazem na rozhodnutí NSS č.j. 2 Ao 3/2008-100 ze dne 7. 1. 2009 a rozhodnutí č.j. 4 Ao 1/200-58 ze dne 29. 5. 2009, jež uvádí i navrhovatelé, zřejmé, že Usnesení nesplňuje znaky opatření obecné povahy, neboť se jím nekonkretizuje žádná povinnost ani omezení obecně uložené zákonem. Přitom právě tuto vlastnost považuje NSS ve výše uvedených rozhodnutích za jeden z určujících znaků opatření obecné povahy. Napadené Usnesení nejen neukládá (ať již vůči voličům
anebo kandidujícím politickým subjektům) žádné nové povinnosti, ale ani nekonkretizuje stávající povinnosti odchylně od obecné právní úpravy, neboť – v souladu s ústavním pořádkem ČR – neexistuje ani aktivní ani pasivní volební povinnost, nýbrž právo volit a být volen. Je také zřejmé, že pro územní organizaci voleb do Zastupitelstva hl. m. Prahy ani neexistuje žádný obecný řád, od nějž by Usnesení upravilo odchylku. Tato materie je upravena Volebním zákonem, který v určitých ohledech předvídá individuální úpravu místních podmínek (vytvoření volebních obvodů, což je případ § 27 tohoto zákona). Provedení takové lokální úpravy přitom není odchylkou od obecného principu, nýbrž jeho modalitou, tedy jednou z několika sobě rovných zákonem aprobovaných možností. Při výše specifikovaném pojetí opatření obecné povahy se tedy v případě napadeného Usnesení nejedná o správní akt přezkoumatelný NSS režimem § 101a a násl. soudního řádu správního, ale o rozhodnutí organizační povahy vydané v rámci specifické volební agendy, které samo o sobě není soudem přezkoumatelné; pokud by v jeho důsledku vznikla jakákoli újma v právech voliče či jiného subjektu, potom by dotčený byl oprávněn se bránit specifickými přezkumnými prostředky určenými zákonnými předpisy pro volební proceduru. Vzhledem k tomu, že okolnost, zda napadené Usnesení je opatřením obecné povahy či nikoliv, je klíčová pro způsob rozhodnutí o Návrhu, odpůrce žádá tamní soud, aby posoudil relevantnost právní argumentace obou stran a primárně rozhodl, zda napadené Usnesení je v dané fázi volebního procesu vůbec meritorně přezkoumatelné soudem. b) Volební zákon jako „lex specialis“ Odpůrce se domnívá, že kdyby Usnesením mělo skutečně dojít k tvrzenému protiprávnímu zásahu do průběhu voleb, jak se snaží dovodit navrhovatelé (a odpůrce tato tvrzení jednoznačně odmítá), bylo by v posuzované věci třeba postupovat podle lex specialis, kterým je v daném případě Volební zákon. Podle § 60 Volebního zákona (ve spojení s § 90 soudního řádu správního) se může každá osoba s aktivním volebním právem i každá osoba s pasivním volebním právem domáhat ochrany u soudu, a to návrhem na neplatnost hlasování, na neplatnost voleb nebo na neplatnost volby kandidáta. Návrh podle předchozí věty se přitom podává do 10 dnů po vyhlášení výsledků voleb do zastupitelstev obcí Státní volební komisí. Návrh na neplatnost hlasování, na neplatnost voleb nebo na neplatnost volby kandidáta přitom jednoznačně směřuje proti porušení ustanovení Volebního zákona. K řízení o takovém návrhu je příslušný krajský soud. Volební zákon termíny „neplatnost hlasování“ a „neplatnost voleb“ obsahově ani územně explicitně nevymezuje. Při stanovení obsahu těchto termínů je tak třeba vycházet ze systematického výkladu Volebního zákona. Hlava čtvrtá Volebního zákona, označená názvem „Hlasování“, pojednává mimo jiné o volebních okrscích, volebních obvodech, seznamech voličů, volební kampani a též o zahájení, zása8 dách a způsobu hlasování až po jeho ukončení uzavřením volebních místností po uplynutí stanovené doby. V následující hlavě páté s názvem „Zjišťování výsledků voleb do zastupitelstev obcí“ v § 40 Volebního zákona je pak upraveno sčítání hlasů okrskovou volební komisí. Návrh na neplatnost voleb je pak možné opřít jak o porušení ustanovení hlavy čtvrté, tak hlavy páté Volebního zákona. Mělo-li by tedy dle navrhovatelů dojít vytvořením sedmi volebních obvodů v hl. m. Praze pro volby do Zastupitelstva hl. m. Prahy k protiprávnímu zásahu do průběhu voleb, pak by se dle odpůrce muselo současně jednat i o porušení ustanovení hlavy čtvrté Volebního zákona o vytváření volebních obvodů, které by mělo za následek neplatnost hlasování. Volební zákon přitom jako lex specialis umožňuje přezkum i organizačně přípravného stádia voleb (vedle přezkumu hlasování a přezkumu zjištění volebních výsledků a jejich vyhlášení),
v daném případě tak není na místě postupovat podle § 101a a násl. soudního řádu správního, nýbrž přednostně návrhem podle § 60 Volebního zákona ve spojení s § 90 soudního řádu správního. Ad III k aktivní legitimaci navrhovatele Pakliže by NSS přes výše uvedené výhrady odpůrce dospěl k závěru, že napadené Usnesení je opatřením obecné povahy a že se bude Návrhem věcně zabývat, odpůrce jednak odkazuje na námitku lex specialis obsaženou v § 4 Ad II písm. b) výše a dále uvádí podrobnou argumentaci zpochybňující aktivní legitimaci navrhovatelů: a) Námitka absence „zkrácení na právech“ navrhovatelů Odpůrce se neztotožňuje ani s tvrzením navrhovatelů, že rozhodnutím o vytvoření sedmi volebních obvodů u nich došlo ke zkrácení jejich práv (jakožto další z řady podmínek pro věcnou projednatelnost Návrhu). Odpůrce se domnívá, že navrhovatelé nemohou předem predikovat, nýbrž pouze spekulovat o tom, jaký bude výsledek komunálních voleb, jestliže organizačně proběhnou podle Usnesení. Navrhovatelé totiž svou argumentaci o tom, že „byli zkráceni na svých právech“ dokladují především údaji v připojené tabulce, která promítá výsledek voleb do Zastupitelstva hl. m. Prahy v roce 2006 do voleb, které proběhnou v roce 2010. Přitom navrhovatelé zcela pomíjí, že tehdejší výsledek voleb je neopakovatelný a nepřenositelný na dnešní situaci, a nereagují na změnu politické situace (kterou vytvářejí vždy voliči), a to ať již ve vztahu k zaznamenanému a posledními parlamentními volbami prokázanému propadu preferencí některých ze „zavedených“ politických stran (a to až pod hranici volitelnosti), které tvoří navrhovatele, tak i na vznik nových subjektů (zejména TOP 09). Odpůrce se domnívá, že hypotéza demonstrovaná navrhovateli, podle které budou v důsledku rozhodnutí o vytvoření sedmi volebních obvodů zkráceni na svých právech, sama o sobě nedokazuje a nemůže dokazovat své opodstatnění, a tedy ani vznik tvrzeného důsledku, když argumentace na její podporu (srovnání nynějších voleb s volbami v roce 2006) je zcela nepřiléhavá a zavádějící. Odpůrce k tomu dodává konformně k názoru vyslovenému Ústavním soudem, že o tom, která strana je v konkrétním čase na konkrétním místě „malá“ nebo „velká“ rozhodují toliko voliči ve volbách a nelze tak obecně paušalizovat strany dle historických výsledků (které jsou vždy proměnlivé) na „velké“ a „malé“ (k tomu viz usnesení Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 57/06). Tvrzení navrhovatelů, že rozdělení území hl. m. Prahy na volební obvody automaticky poškozuje „malé“ strany je exaktně vyvraceno výsledky voleb do Zastupitelstva hl. m. Prahy pro volební období 2002 – 2006, kdy kandidát KDU-ČSL (navrhovatel č. 4) pan Marián Hošek byl zvolen zastupitelem ve volebním obvodě č. 1, kde navrhovatel č. 4 získal celkem 5,62 % hlasů voličů, přičemž na území hl. m. Prahy získal navrhovatel č. 4 pouze 4,56 % hlasů voličů. Tedy pro případ, že by území hl. m. Prahy bylo pro komunální 9 volby 2002 jediný volebním obvodem, nepřekročil by navrhovatel č. 4 zákonnou uzavírací klauzuli a nezískal by v hl. m. Praze ani jediný mandát. Jenom pro ilustraci o mizivé vypovídací hodnotě promítnutí volebních výsledků z roku 2006 do tabulky předkládané v čl. III. Návrhu předkládá odpůrce projekci skutečně aktuálního rozložení politických sil v hl. m. Praze, jak vyplynulo z květnových voleb 2010 do Poslanecké sněmovny ve volebním kraji hl. m. Praha. Výsledky voleb do Poslanecké sněmovny v roce 2010 ve volebním kraji hl. m. Praha ODS ČSSD TOP 09 VV SZ KDU- ČSL počet hlasů 158 014 96 706 173 840 65 742 30 528 13 837 % 24,79 15,17 27,28 10,32 4,79 2,17 Projekce získaných hlasů do počtu mandátů v Zastupitelstvu hl. m. Prahy,
které by získali navrhovatelé 1 – 5 v komparací dvou dalších (nejúspěšnějších) stran I314100 II 3 1 4 1 0 0 III 3 2 3 1 0 0 IV 3 2 3 1 0 0 V323100 VI 3 2 3 1 0 0 VII 3 2 3 1 0 0 celkem pro stranu 21 12 23 7 0 0 Z uvedené tabulky nevyplývá, že by kdokoli z navrhovatelů měl být podle nejaktuálnějších informací o voličských preferencích v hl. m. Praze jakkoli poškozen. Navrhovatelé č. 1 a 4 mají předpoklad úspěchu v podzimních volbách do Zastupitelstva hl. m. Prahy velmi hypotetický jen v případě překvapivé dramatické změny politické situace, navrhovatel č. 3 by vznikem volebních obvodů nijak neutrpěl. Odpůrce neuvádí ve výše uvedené tabulce pravděpodobné výsledky počtu získaných mandátů navrhovatele č. 2, neboť tento nepodal ve volbách do Poslanecké sněmovny pro volební období 2010 - 2014 kandidátní listinu v žádném volebním kraji. Jak se uvádí výše, odpůrce si je vědom diskutabilnosti a spekulativnosti aplikace jakýchkoli prognóz výsledků voleb i rozdílností mezi volbami do Poslanecké sněmovny a do obecního zastupitelstva, předkládanou projekci však vypracoval v reakci na minimálně stejně problematické závěry navrhovatelů dokládané v čl. III. Návrhu. Na podporu svého tvrzení, že napadeným Usnesením nedošlo ke zkrácení práv navrhovatelů a ani nehrozí, že by k takovému zkrácení na jeho základě mohlo dojít, odpůrce opětovně zdůrazňuje, že před samotným přijetím Usnesení úzce spolupracoval s Ministerstvem vnitra, které mj. dle Volebního zákona metodicky řídí a kontroluje organizační a technickou přípravu, průběh a provedení voleb a je tedy garantem dodržování pravidel při naplňování Volebního zákona (k tomu viz § 4 Ad I tohoto vyjádření). Ve vztahu k tvrzené aktivní legitimaci navrhovatelů č. 1 – 5 odpůrce uvádí, že žádný z těchto subjektů do dnešního dne nepodal kandidátní listinu pro volby do Zastupitelstva hl. m. Prahy, tj. samotná účast navrhovatelů - politických stran ve volbách do Zastupitelstva hl. m. Prahy je v tuto chvíli pouze hypotetická. 10 b) Námitka absence vydání napadeného Usnesení ze strany správního orgánu Odpůrce s odkazem na § 101a odst. 1 soudního řádu správního zdůrazňuje, že věcná projednatelnost Návrhu mj. vyžaduje, aby opatření obecné povahy vydal orgán, který je orgánem správním. V posuzované věci je přitom nesporné, že Usnesení vydalo Zastupitelstvo hl. m. Prahy; k tomu odpůrce dodává, že Usnesení bylo vydáno v rámci výkonu samostatné působnosti. Opatření obecné povahy, má-li být přezkoumatelné pořadem § 101a soudního řádu správního, musí být vydáno správním orgánem. Dle odpůrce je diskutabilní, zda při rozhodování o návrhu na vytvoření volebních obvodů rozhodovalo Zastupitelstvo hl. m. Prahy jako správní orgán nebo jako orgán samosprávný vykonávající vlastní pravomoc v rámci výkonu samostatné působnosti, tedy lze-li mít podmínku vydání napadeného Usnesení správním orgánem za splněnou. I když odpůrce připouští, že Zastupitelstvo hl. m. Prahy může rozhodovat v určitých případech v pozici správního orgánu ve smyslu § 1 odst. 1 správního řádu, resp. § 4 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního, pak je přesto vždy třeba individuálně zkoumat každý vydaný akt z toho hlediska, zda jej Zastupitelstvo hl. m. Prahy vydalo v postavení správního orgánu či nikoliv. Jestliže podstatou činnosti správního orgánu je vydávání rozhodnutí,
jímž se v určité věci zakládají, mění nebo ruší práva anebo povinnosti jmenovitě určené osoby, nebo jímž se v určité věci prohlašuje, že taková osoba práva nebo povinnosti má anebo nemá, nebo opatření obecné povahy, pak má odpůrce za to, že v projednávané věci Zastupitelstvo hl. m. Prahy nepostupovalo a nemohlo postupovat jako správní orgán, neboť napadeným aktem nedošlo a nemohlo dojít k založení, změně nebo zrušení práv či povinností jmenovitě určené osoby, a ani nedošlo k vydání opatření obecné povahy. Z těchto důvodů tak Usnesení nebylo vydáno správním orgánem. S ohledem na výše uvedené tak má odpůrce za to, že navrhovatelé nejsou ve věci aktivně procesně legitimováni, a to i pro případ, že by Usnesení naplňovalo dle posouzení soudu znaky opatření obecné povahy. Důkazy: výsledky hlasování ve volbách do Zastupitelstva hl. m. Prahy pro volební období 2002 – 2006 pro volební obvod č. 1 (veřejně přístupné na stránkách www.volby.cz) výsledky hlasování ve volbách do Zastupitlestva hl. m. Prahy pro volební období 2002 – 2006 pro celé území hl. m. Prahy (veřejně přístupné na stránkách www.volby.cz) Ad IV.1 k tvrzenému nepřípustnému zásahu do aktivního volebního práva a) Základní principy volebního práva do územních samosprávných celků Navrhovatelé ve svém Návrhu správně uvádí, že členové zastupitelstev územních samosprávných celků (obcí a krajů) jsou dle čl. 102 odst. 1 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, a čl. 21 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, voleni tajným hlasováním na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva, přičemž Listina základních práv a svobod odkazuje v dalším vymezení podmínek výkonu volebního práva na „běžný“ zákon. Ústavní pořádek České republiky tedy nestanoví volební formuli, na základě které mají být obsazovány jednotlivé mandáty v zastupitelstvech územně samosprávných celků. Specifikaci konkrétního volebního systému pro konstituování zastupitelstev obcí obsahuje Volební zákon, který navazuje na výše uvedené ústavní předpisy a upřesňuje, že volby do zastupitelstev obcí se konají podle zásad poměrného zastoupení, a obsahuje 11 i další ustanovení týkající se volební geometrie a volební aritmetiky, jež společně vytvářejí charakter volebního systému do zastupitelstev obcí a kterému se odpůrce bude věnovat později. b) Rovné volební právo Podle právního názoru odpůrce navrhovatelé nesprávně interpretují princip rovného aktivního volebního práva v systému poměrného zastoupení. Jak bylo opakovaně uvedeno, v dnes již ustálené judikatuře, rovné volební právo znamená rovnost ve smyslu formálním, kdy každý volič má stejný počet hlasů. Materiální rovnost volebního práva, jež by znamenala stejnou váhu hlasů všech voličů, jak uvádějí i sami navrhovatelé, je v absolutní rovině nedosažitelná. V souvislosti s volbami do zastupitelstev územních samosprávných celků je navíc vzhledem k absenci ústavního zakotvení poměrného volebního systému zřejmé, že její dosažení ani nebylo záměrem ústavodárce. Zákonodárce mohl totiž při úpravě volebního systému pro volby do zastupitelstev obcí zvolit systém většinový, kde by byl rozdíl váhy hlasů pro jednotlivá volební seskupení daleko dramatičtější a množina hlasů, jež by nepřispěla ke zvolení žádného kandidáta a měla tudíž nulovou váhu, by dosahovala téměř 50 %. Právní úprava poměrného systému ve Volebním zákoně včetně možnosti všech obcí vytvářet volební obvody má však daleko menší dopad na menšinové volební strany, než systém většinový, jehož použití při volbách do zastupitelstev obcí a krajů není ústavním pořádkem vyloučeno. K těmto závěrům došel při
své činnosti také Ústavní soud ČR, když přezkoumával návrh na neplatnost voleb do zastupitelstva statutárního města Olomouce konaných v roce 2006 a v usnesení sp. zn. III. ÚS 220/07 konstatoval, že: „…bylo ponecháno na vůli obyčejného zákonodárce, zda při volbách do obecních zastupitelstev dá přednost většinovému volebnímu systému nebo systému zastoupení poměrného (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 4. 1995, sp. zn. III. ÚS 196/94, ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu neuveřejněno). Již z této skutečnosti je zcela zřejmé, že zásadu rovného volebního práva nutno chápat tak, že každý volič má stejný počet hlasů, jako jakýkoliv jiný, nikoliv však, že každý odevzdaný hlas má - ve vztahu ke konečnému volebnímu výsledku (počtu získaných mandátů) - stejnou váhu. Nutno dodat, že posledně uvedená zásada se do určité míry projevuje v systému poměrného zastoupení, ovšem i zde jen do jisté míry, neboť vždy dochází k propadnutí určitého počtu hlasů (tedy k situaci, kdy hlas nemá žádnou váhu), je-li pak stanovena 5% uzavírací klauzule, jako je tomu v zákoně č. 491/2001 Sb., je počet propadených hlasů poměrně vysoký. Z tohoto důvodu, i kdyby Ústavní soud připustil, že vytvoření volebních obvodů má za následek vždy či za určitých okolností z hlediska počtu získaných mandátů nepříznivý dopad na menší politické subjekty, jak tvrdí stěžovatel, nebude mít tato eventualita následky v ústavněprávní rovině. Možno podotknout, že pokud by zákonodárce zakotvil do zákona volební systém většinový, jak mu to Ústava umožňuje, mělo by to dopad na reprezentaci politických subjektů v zastupitelstvu daleko zásadnější …“. Rovnost volebního práva je tak pouze a jenom rovností počtu hlasů voličů. Odpůrce v této souvislosti také odkazuje na usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 360/98, které se také týkalo vytvoření volebních obvodů na území hlavního města Prahy a jež obsahuje podrobný návod pro posuzování principu rovnosti volebního práva. c) Věcné předpoklady pro vytvoření volebních obvodů Sami navrhovatelé v Návrhu nezpochybňují pravomoc odpůrce podle ustanovení § 27 Volebního zákona ve lhůtě 85 dnů před konáním voleb modifikovat poměrný systém vytvořením volebních obvodů v rámci území hlavního města Prahy. Základní námitkou navrhovatelů je, že způsob vytvoření 7 volebních obvodů a cíl tímto sledovaný je nepřiměřený ve vztahu k účelu a cíli Volebního zákona, kterým není omezení aktivního a pasivního volebního práva. 12 Volební zákon v ustanovení § 27 umožňuje vytváření volebních obvodů s tím, že v odst. 1 a odst. 2 cit. ust. stanoví pouze formální podmínky (limitní počty mandátů, povinnost respektovat členění statutárních měst a hl. m. Prahy), žádné další limity ani věcné podmínky Volební zákon nestanoví; ani z důvodové zprávy provázející přijetí Volebního zákona nevyplývá záměr zákonodárce rozhodovací pravomoc obce při vytváření volebních obvodů jakkoli dále omezovat. Výčet podmínek provedený navrhovateli v komentovaném čl. IV. odst. 2 Návrhu, tedy ochrana etnických nebo náboženských menšin nebo územní oddělení obvodu od centra, tedy neodpovídá skutečnosti. Jistě lze přisvědčit navrhovatelům, že důvodem pro vytváření volebních obvodů může být také zohlednění zájmů menšin nebo geografických specifik některých částí obce, ale může to být také jakýkoli jiný přiměřený důvod nebo soubor důvodů. Odpůrce důvody pro přijetí Usnesení uvedl již výše v § 4 Ad I, přičemž tyto byly prezentovány na jednání Zastupitelstva hl. m. Prahy dne 17. 6. 2010. Odpůrci se jeví uváděné důvody jako relevantní a přípustné, nepovažuje za důvodné tvrzení navrhovatelů, že nedostačovaly pro přijetí Usnesení. d) Způsob vytvoření volebních obvodů
Územní rozdělení hl. m. Prahy na konkrétní volební obvody bylo Radou hl. m. Prahy navrženo a Zastupitelstvem hl. m. Prahy schváleno po získání stanoviska Ministerstva vnitra a v souladu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu (např. usnesení sp. zn. III. ÚS 220/07, sp. zn. I. ÚS 360/98 a nález sp. zn. Pl. ÚS 25/96) tak, aby jednotlivé volební obvody co do počtu obyvatel (a tím i aktivně legitimovaných voličů) ve vztahu k počtu volených členů Zastupitelstva hl. m. Prahy byly v maximální dosažitelné míře srovnatelné. Paprskovitým uspořádáním volebních obvodů bylo s ohledem na řádově vyšší počet obyvatel vnitřních městských částí možno dosáhnout přibližně stejného počtu obyvatel v každém z volebních obvodů při nedělitelnosti městských částí, přičemž odchylka mezi největším a nejmenším obvodem je cca 8 %. Cílem odpůrce bylo dosažení maximální rovnosti volebního práva voličů v jednotlivých obvodech. Rozdíl mezi obvody s nejnižším Volební obvod Počet obyvatel a nejvyšším počtem obyvatel abs. % I. 173 365 II. 172 723 III. 184 368 IV. 180 255 V. 187 906 VI. 175 665 VII. 174 744 15 183 8,79 K předcházející tabulce je třeba doplnit, že v praxi je jako maximální rozumná a ospravedlnitelná odchylka chápána diference mezi počtem voličů nejmenšího a největšího volebního obvodu až 30 % (jak též vyplývá i z usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 360/98 a sp. zn. III. ÚS 220/07). Odpůrce nesouhlasí s výtkou navrhovatelů, že se při vytváření volebních obvodů měl řídit počtem voličů a nikoli počtem obyvatel v daném území, protože odpůrce zjistí skutečné počty voličů nejdříve dne 13. 10. 2010 po uzavření stálého seznamu voličů. Z dikce ustanovení § 27 Volebního zákona je navíc zřejmé, že výchozím údajem pro vytvoření vo13 lebních obvodů je počet obyvatel, nikoliv počet voličů - stejně tak tomu je např. u počtu podpisů na peticích nebo při stanovení počtu členů budoucího zastupitelstva. Navíc je třeba si uvědomit, že při splnění dvou základních geografických povinností, a to respektovat standardní územní členění na městské části (§ 27 odst. 2 Volebního zákona) a vytvářet územně uzavřené (neroztříštěné) volební obvody, není v podmínkách hl. m. Prahy k dispozici mnoho variant, jak území členit na volební obvody obdobné co do počtu obyvatel. Navrhovateli namítaná domnělá nelogičnost zvoleného uspořádání, jež nezohledňuje potřeby a priority jednotlivých urbanistických částí hlavního města Prahy, je způsobena existujícím rozdělením hl. m. Prahy na jednotlivé městské části. Zastupitelstvo hl. m. Prahy je totiž vytvářeno jako zastupitelský sbor reprezentující všechny obyvatele hl. m. Prahy a jeho posláním je v souladu s § 2 odst. 2 zákona o hl. m. Praze pečovat o všestranný rozvoj území a o potřeby všech občanů hl. m. Prahy. Cílem právní úpravy Volebního zákona sledovaným zákonodárcem je umožnit volit ve více obvodech tak, jako je tomu v případě voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, kdy je území České republiky rozděleno na 14 volebních krajů, a zjednodušit a zpřehlednit tedy organizaci voleb. Z těchto a dalších důvodů uvedených výše v § 4 Ad I písm. b) bylo také Usnesení odpůrcem přijato. Cílem odpůrce nebylo vytvořením volebních obvodů snížit potenciál malých stran. Z usnesení Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 57/06 je navíc dle názoru odpůrce zřejmé, že úpravou volební geometrie ke snížení potenciálu malých stran ani dojít nemůže, neboť ten je ovlivněn jinými faktory: „Namítané znevýhodnění menších politických stran je v takovémto uspořádání volebních jednotek pouze důsledkem toho, že voliči
rozhodli, která kandidující strana je tzv. menší nebo tzv. větší. Jedná se o veličiny politické, a tedy proměnné (viz příklad ČSSD), nikoli sociologické, a tedy stálé, kde jsou ústavní kritéria nastavena jinak ….“ e) Obvyklost vytváření více volebních obvodů Důvody pro rozdělení území hl. m. Prahy na volební obvody jsou věcně popsány v § 4 Ad I výše tohoto vyjádření a odpůrce se domnívá, že racionalita každého z uváděných důvodů je zřejmá, a proto by bylo nadbytečné je na tomto místě znovu opakovat. Odpůrce pouze zdůrazňuje, že praxe rozdělení území hl. m. Prahy na více volebních obvodů je běžná, v rámci jednoho obvodu se do Zastupitelstva hl. m. Prahy volilo v letech 1994 a 2006, naopak v letech 1998 a 2002 bylo hl. m. Praha rozděleno na více volebních obvodů, v r. 1998 dokonce do deseti, a to aniž by kdokoli namítal nedemokratičnost tohoto postupu nebo újmu v ústavních právech zúčastněných subjektů. V této souvislosti odpůrce upozorňuje, že při rozhodování Zastupitelstva hl. m. Prahy o vytvoření volebních obvodů pro volební období 2002 – 2006 hlasovalo pro rozdělení území hl. m. Prahy na 5 pět volebních obvodů také všech 10 zastupitelů zvolených za navrhovatele č. 3 (viz usnesení Zastupitelstva hl. m. Prahy č. 42/02 ze dne 30. 5. 2002 a protokol o hlasování). Do více volebních obvodů pro volby do zastupitelstev městských částí byly v minulosti rozděleny také městské části hlavního města Prahy, konkrétně pro volební období 2006 – 2010 byly městské části Praha 3, 4, 9, 10 a 15 rozděleny celkem na 21 volebních obvodů. Lze proto konstatovat, že odpůrcem schválené rozdělení hlavního města Prahy na volební obvody nijak nevybočuje z výše uvedených historických paralel. Koneckonců hl. m. Praha a její městské části nejsou jedinými, kdo v minulosti využil zákonného oprávnění organizovat obecní volby v rámci volebních obvodů. Je obecně známo, že stejný model využilo v minulosti např. statutární město Olomouc a obec Lišov v okrese České Budějovice. V případě města Olomouce bylo rozhodnutí o vytvoření 5 volebních obvodů dokonce k ústavní stížnosti podrobeno zkoumání ústavnosti Ústavním 14 soudem, který ve věci vydal dne 16. 8. 2007 usnesení sp. zn. III. ÚS 220/07 s jednoznačným závěrem – vytváření volebních obvodů není protiústavní. Jestliže byl Ústavním soudem (a dříve též Krajským soudem v Ostravě) shledán postup Zastupitelstva statutárního města Olomouce zákonným, potom nemůže být v podmínkách mnohonásobně teritoriálně i co do počtu voličů větší obce – hlavního města Prahy Usnesení shledáváno protiprávním či dokonce protiústavním. f) Vyloučení možnosti vytvářet volební obvody Jakkoli navrhovatelé argumentují tím, že způsob jakým Usnesení rozdělilo hl. m. Prahu pro účely volebního období 2010 - 2014 na volební obvody zasahuje do ústavních práv stěžovatelů, zejména rovnosti jejich volebního práva, je z Návrhu zřejmé, že navrhovatelům vadí vytvoření více volebních obvodů jako takové a ve skutečnosti by je dostatečně neuspokojilo ani vytvoření menšího počtu obvodů, neboť za jediný spravedlivý považují jednoobvodový systém. Vyloučit možnost vytváření volebních obvodů v rámci jednotlivých obcí by však bylo možné jen změnou Volebního zákona a nikoliv zrušením Usnesení, jež bylo přijato na jeho základě. Toho si musí být vědomi i sami navrhovatelé, neboť na základě poslanecké iniciativy kolektivu pražských poslanců vedených Petrem Hulínským a Stanislavem Křečkem nominovaných navrhovatelem č. 3 je v Poslanecké sněmovně projednáván jako sněmovní tisk č. 23/0 poslanecký návrh novely zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů, jehož předmětem je mj. změna ustanovení § 123 zákona o hl. m. Praze tak, aby volby do Zastupitelstva hl. m. Prahy byly prováděny podle zákona č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů (který rozdělení kraje na více volebních obvodů neumožňuje). Dle názoru odpůrce je legislativní změna jedinou legální a legitimní možností, jak omezit možnost Zastupitelstva
hl. m. Prahy rozdělovat území hl. m. Prahy na volební obvody. Způsob, kterým chtějí stejného cíle dosáhnout navrhovatelé, tedy podání Návrhu, dle názoru odpůrce porušuje základní právo hl. m. Prahy jako územně samosprávného celku na samosprávu dle čl. 104 Ústavy ČR, protože v souladu s ustanovením § 33 odst. 1 zákona hl. m. Praze, patří rozhodování o rozdělení území hl. m. Prahy na volební obvody podle § 27 Volebního zákona do samostatné působnosti hl. m. Prahy. g) Uzavírací klauzule, rovnost hlasů Legitimní očekávání občanů hlavního města Prahy, jež mají v souladu s ustanovením § 4 odst. 1 Volebního zákona právo volit zastupitele hl. m. Prahy, že se jejich hlas promítne do složení Zastupitelstva hl. m. Prahy, není vytvořením volebních obvodů žádným způsobem narušeno. Legitimní očekávání voličů musí být totiž spojeno nejen s navrhovateli uváděnou 5% uzavírací klauzulí, ale také s dalšími prvky, jež určují celkových charakter volebního systému do zastupitelstev obcí, mezi které patří také zákonná volební (d’Hondtova) formule, stanovení minimálního a maximálního počtu zastupitelů pro obce s určitým počtem obyvatel a možnost všech obcí vytvořit volební obvody. Legitimní očekávání voličů je proto nutné hodnotit z hlediska všech těchto prvků, které jsou obsaženy v obecně závazných, tj. též řádně vyhlášených právních předpisech. Ochrana legitimního očekávání voličů je při určování konkrétního počtu zastupitelů a volebních obvodů zaručena také v ustanovení § 48 odst. 3 zákona o hl. m. Praze a ustanovení § 27 odst. 3 Volebního zákona, podle kterých mají být tyto údaje zveřejněny na úřední desce Magistrátu hl. m. Prahy nejpozději do 2 dnů po jejich stanovení, tedy nejpozději 83 dnů před konáním voleb do Zastupitelstva hl. m. Prahy. Odpůrce znovu zdůrazňuje, že v souladu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu (např. nález sp. zn. Pl. 25/96, usnesení sp. zn. III. ÚS 220/07 a sp. zn. I. ÚS 360/98) rovnost hlasů voličů neznamená jejich stejnou váhu; z tohoto důvodu nelze konstatovat, že přijetím Usnesení došlo k porušení legitimního očekávání voličů na stejnou váhu jejich hlasů. Ústavní soud přezkoumal otázku rovnosti hlasů voličů také v souvislosti s volbami do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR pro volební období 2006 – 2010, kde váhy jednotlivých hlasů pro různé politické strany se pohybovaly od 100 % v případě ODS a ČSSD až 15 po 41,7 % u Strany zelených a ve svém nálezu sp. zn. Pl. ÚS 57/06 dospěl k závěru, že konkrétní praktická podoba systému poměrného zastoupení je na uvážení zákonodárce. Stejný princip je podle názoru odpůrce třeba vztahovat i na komunální volby. Volební systém pro volby do zastupitelstev obcí sice může mírně zvýhodňovat větší politické strany na úkor menších, ale použití d’Hondtovy metody k přepočtu hlasů na mandáty spravedlivě zaručuje, že žádná strana nemůže získat mandát nebo další mandát, dokud jej nezíská jiná strana, které na mandát nebo další mandát připadne větší počet hlasů. Navrhovatelé v této souvislosti nesprávně identifikují příčiny, které vedou ke klasifikaci politické strany jako malé. Malá strana není určena volebním systémem a jeho jednotlivými prvky, ale primárně rozhodnutím voličů, tj. jde o politickou a nikoliv právní veličinu. Předmětem Návrhu je pak z pohledu odpůrce snaha navrhovatelů řešit pomocí práva politický problém malého počtu svých voličů. Zvýšení přirozené uzavírací klauzule až na navrhovateli tvrzených 8 %, přičemž způsob výpočtu této hranice navrhovatelé nijak nedokládají, nemůže znamenat ohrožení legitimního očekávání voličů ani rovnosti jejich hlasů, protože všichni voliči mají stále jeden hlas. Ústavní soud ČR v již výše uváděném usnesení sp. zn. Pl. ÚS 57/06 týkajícím se voleb do Poslanecké sněmovny prováděných dle Ústavou garantovaného poměrného systému nepovažoval za protiústavní přirozenou uzavírací klauzuli ve výši 14,82 %, kterou bylo nutno překonat při volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR pro volební období 2006 – 2010 v Karlovarském kraji. Charakter volebního sytému do zastupitelstev obcí je komplexem všech prvků, na jejichž základě se přidělují mandáty, obsažených ve Volebním
zákoně a zákoně o hl. m. Praze. Určení výše umělé uzavírací klauzule je plně na zákonodárci, dojde-li proto k jejímu faktickému zvýšení (přirozená uzavírací klauzule) na základě jiných ustanovení Volebního zákona, neznamená to porušení ústavního pořádku ani Volebního zákona. Princip legitimního očekávání a předvídatelnosti práva nebyl přijetím Usnesení porušen, protože mandáty budou přidělovány nikoliv náhodnou generací výsledků, ale přesnou zákonem stanovenou matematickou metodou. Usnesení je podle názoru odpůrce v souladu s čl. 102 Ústavy i čl. 21 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a příslušnými ustanoveními Volebního zákona; tento závěr odpůrce je plně v souladu s judikaturou Ústavního soudu (viz sp. zn. III. ÚS 220/07, sp. zn. I. ÚS 360/98, sp. zn. Pl. ÚS 57/06, nálezem 64/2001 Sb., sp. zn. Pl. ÚS 25/96) a jeho přijetím nemohlo být zasaženo do rovného aktivního volebního práva navrhovatelů 6 – 8, neboť odpůrce postupoval striktně v souladu s Volebním zákonem. Důkaz: Usnesení Zastupitelstva č. 42/02 ze dne 30. 5. 2002 a protokol o hlasování Ad IV.1 k tvrzenému nepřípustnému zásahu do pasivního volebního práva Podle právního názoru odpůrce přijetím Usnesení nemohla být porušena ani rovnost pasivního volebního práva navrhovatelů 1 až 5 ani omezena volná soutěž politických stran. Kandidující subjekty získají při překročení uzavírací klauzule definované v ustanovení § 45 odst. 1 Volebního zákona mandát pouze tehdy, pokud mají více hlasů než další strana v pořadí a současně ještě nebyly všechny mandáty přiděleny stranám, které dostaly více hlasů. Navrhovatelé tvrdí, že Usnesení způsobí nepřiměřený zásah do poměrného volebního systému, který bude mít nepříznivý vliv na jejich pasivní volební právo ve srovnání s volbami do Zastupitelstva hl. m. Prahy v roce 2006, kdy celé území hl. m. Prahy tvořilo jeden volební obvod, což dokládají přepočtem výsledků voleb do Zastupitelstva hl. m. Prahy z roku 2006 na model vyplývající z Usnesení (tj. snížení počtu mandátů ze 70 na 63 a vytvoření sedmi volebních obvodů), který promítli do tabulky zakomponované do 16 čl. III. Návrhu. Jak již odpůrce uvedl výše v § 4 Ad III písm. a) tohoto vyjádření, mají navrhovateli vytvořené tabulky jen mizivou vypovídací hodnotu, a to nejenom proto, že z nich vůbec nevyplývá algoritmus, kterým navrhovatelé ke svým výsledkům došli, ale především proto, že projekce volebních výsledků z r. 2006 je zcela mimo aktuální politickou realitu dokládanou především aktuálními volebními výsledky voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR pro volební období 2010 -2014, kde navrhovatelé 1, 2 a 4 vůbec nepřekročili zákonnou 5% hranici a současně jsou v Poslanecké sněmovně zastoupeny nové politické strany. Výsledky voleb do Zastupitelstva hl. m. Prahy v roce 2006 (které proběhly právě navrhovateli požadovaným jednoobvodovým způsobem) byly jedinečné, protože v nich jedna strana získala absolutní většinu hlasů. Z výsledků voleb do Poslanecké sněmovny pro funkční období 2010 - 2014 ve volebním kraji hlavní město Praha jednoznačně vyplývá, že výsledek voleb do Zastupitelstva hl. m. Prahy z roku 2006 je neopakovatelný a nepřenositelný. Proti tabulkám obsaženým v čl. III. Návrhu staví odpůrce tabulku uvedenou v § 4 Ad III písm. a), do které naopak zobrazil výsledky parlamentních voleb z května 2010, které podstatně realističtěji reflektují aktuální rozložení politických sil v hl. m. Praze. Byť se dají jistě oprávněně vznést námitky, že svým charakterem, způsobem volby a možná částečně i elektorátem, se komunální volby a volby do Poslanecké sněmovny liší, lze se důvodně
domnívat, že výsledek voleb do Zastupitelstva hl. m. Prahy v letošním roce se bude podstatně více blížit výsledku voleb do Poslanecké sněmovny v r. 2010 než výsledkům voleb do Zastupitelstva hl. m. Prahy v r. 2006. Z projekce zpracované odpůrcem potom vyplývá, že ani jeden ze žalobců č. 1. – 5 nemůže být ve svých právech v důsledku přijetí Usnesení poškozen. Odpůrce si dovoluje poznamenat, že celým Návrhem navrhovatelů se jako červená nit táhne snaha dokázat rozpor Usnesení s ústavním pořádkem České republiky. Vzhledem k absenci ústavního vymezení volebního systému pro volby do zastupitelstev obcí a krajů není dán ústavní rozměr podaného Návrhu, neboť sám Ústavní soud v usnesení sp. zn. III. ÚS 220/07 došel k závěru, že jakékoliv určení volebního systému (včetně většinového) pro volby do zastupitelstev obcí nebude mít při zachování limitů demokratického právního státu následky v ústavněprávní rovině. Podle právního názoru odpůrce i argumentace nanášená v tomto článku jeho vyjádření svědčí o tom, že Návrh je podán předčasně a nepřípadně podle § 101a soudního řádu správního, a nadto je věcně podložený pouze spekulativními úvahami o tom, že pokud některý z navrhovatelů č. 1 – 5 dosáhne v komunálních volbách v říjnu 2010 volebního výsledku těsně nad 5% zákonnou uzavírací klauzulí, pak dojde k tvrzenému neústavnímu poškození jeho práv, a to zvýšením přirozené uzavírací klauzule nad tuto hranici. Odpůrce znovu konstatuje, že proces voleb je podřízen režimu komplexu speciálních zákonných předpisů a že též aplikovatelné opravné prostředky jsou dány těmito zvláštními předpisy (v daném případě § 59 a násl. Volebního zákona) a nikoli předpisy obecné povahy. Ad IV.2 k tvrzenému nepřípustnému omezení poměrného volebního systému Navrhovatelé ve svém Návrhu tvrdí, že vytvořením 7 volebních obvodů na území hl. m. Prahy a stanovením počtu 9 mandátů připadajících na jeden obvod došlo k výraznému posunutí poměrného volebního systému směrem k většinovému oproti volbám do Zastupitelstva hl. m. Prahy v roce 2006, kdy se 70 zastupitelů volilo v jediném volebním obvodě. Již bylo výše zmíněno, že ústavní pořádek ČR neomezuje zákonodárce a nechává na jeho rozhodnutí, jaký volební systém bude pro volby do zastupitelstev obcí a krajů aplikován za předpokladu, že bude demokratický ve smyslu v Ústavě zakotvených zásad (volby všeobecné, rovné, přímé s tajným hlasováním). Volebním systémem se rozumí jakýkoliv typ volební17 ho sytému – většinový, proporční, smíšený a další typy volebních systémů (např. binominální, systém sdružených kandidátních listin) a samozřejmě jejich vzájemné kombinace. a) Uzavírací klauzule Zásadu poměrného zastoupení vyjádřenou v ustanovení § 2 Volebního zákona, podle které se volby do zastupitelstev obcí konají, nelze při systematickém výkladu Volebního zákona interpretovat tak, že se jedná o absolutně čistý proporční systém, když tento je s ohledem na nedělitelnost mandátu i další zákonné limity objektivně nedosažitelný. Sám zákonodárce, jak uvádí i navrhovatelé, v zájmu vytvoření akceschopné většiny a zamezení štěpení mandátů mezi velký počet stran, vložil do Volebního zákona integrační prvky. Těmito prvky jsou 5% uzavírací klauzule počítaná způsobem dle ustanovení § 45 odst. 1 Volebního zákona, d’Hondtova formule (§ 45 odst. 2 Volebního zákona), a možnost zastupitelstev všech obcí vytvářet volební obvody (§ 27 Volebního zákona); všechny tyto prvky ve své vzájemné souvislosti určují charakter volebního systému pro volby do zastupitelstev obcí. Výši uzavírací klauzule, která by byla v proporcionálním volebním systému považována ještě za demokratickou a jež dle navrhovatelů dosahuje 5 %, Ústavní soud v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 25/96 takto jednoznačně nestanoví. Ústavní soud pouze uvádí, že umělá (zákonná) uzavírací klauzule je v podmínkách evropských zemí nejčastěji 5% s tím, že
až 10% zákonná uzavírací klauzule by mohla představovat nedemokratický zásah do poměrného volebního systému. b) Snížení počtu mandátů Odpůrce zdůrazňuje, že Navrhovatelé se nedožadují v petitu Návrhu zrušení bodu I. 1 Usnesení, kterým byl stanoven celkový počet členů Zastupitelstva hl. m. Prahy pro volební období 2010 – 2014 na 63 členů. Přesto navrhovatelé vznáší námitky také proti stanovení počtu mandátů přidělovaných ve volebních obvodech. Odpůrce musí zdůraznit, že počet mandátů v každém obvodu je závislý na (i) celkovém počtu zastupitelů na příští volební období, který byl Zastupitelstvem hl. m. Prahy určen ve výši 63, tedy ve středu zákonného rozmezí 55 – 70 členů, a (ii) počtu voličů ve volebních obvodech. Na každý volební obvod připadá 9 mandátů, což zohledňuje zachování co největší rovnosti volebního práva mezi volebními obvody. Navrhovatelé v této souvislosti polemizují s postupem odpůrce, když stanovil počet mandátů v každém volebním obvodu na 9, protože tento počet je jako nejmenší stanoven pro všechna města s více než 50 000 obyvatel, přičemž hlavní město Praha má přes 1 200 000 obyvatel. Navrhovatelé v postupu odpůrce, kterým schválil návrh na vytvoření obvodů s takto nízkým počtem mandátů, spatřují neproporcionalitu ve vztahu k ostatním velkým městům v ČR. Je třeba znovu zdůraznit, že odpůrce vytvořil volební obvody za podmínek a způsobem upravených ve Volebním zákoně s cílem zachování rovnosti volebního práva. Mají-li navrhovatelé pochybnosti o souladu ustanovení § 27 Volebního zákona s ústavním pořádkem, mohou se obrátit na Ústavní soud a navrhovat jeho zrušení, případně docílit jeho změny v legislativním procesu. Ústavní soud však v usnesení sp. zn. III. ÚS 220/07 jednoznačně konstatoval, že o ústavnosti § 27 Volebního zákona nevznikají pochybnosti. Pokud jde o navrhovateli citovaný nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 42/2010 (správně Pl. ÚS 42/2000), nelze jej dle právního názoru odpůrce na projednávanou kauzu aplikovat. Výchozím předpokladem posuzování souladu vybraných ustanovení zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky, bylo zakotvení proporcionálního systému pro volby do Poslanecké sněmovny v Ústavě ČR. V případě voleb do zastupitelstev obcí a krajů ponechal ústavodárce určení volebního systému pro volby do obcí plně na vůli zákonodárce (viz usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 220/07, které je podrobně citováno v § 4 Ad IV.1), který toho využil mj. i stanovením možnosti vytvářet v obcích volební obvody. 18 Ačkoliv se názor odpůrce na právní povahu Usnesení liší od stanoviska navrhovatelů, je rozdělení celkového počtu 63 mandátů mezi 7 relativně shodných volebních obvodů po 9 mandátech adekvátní počtu voličů v jednotlivých volebních obvodech a směřuje k cíli, který je v souladu s ústavním pořádkem ČR. Nad rámec výše uvedené argumentace ještě odpůrce poznamenává, že v rozhodnutí Pl. ÚS 57/06 ze dne 17. 4. 2009 Ústavní soud konstatoval, že nemůže být stavěn do role arbitra voleb. Nemůže se vyjadřovat k otázce, zda lze za ústavně konformní považovat ustanovení, která v jedněch volbách uspokojí všechny kandidující strany a v jiných ne. Ústavnost zákona není funkcí spokojenosti kandidujících stran s volebním výsledkem, ale důsledkem toho, zda vyhovuje ústavním principům volebního práva. Odpůrce se domnívá, že takovým arbitrem voleb, a nota bene předtím než vůbec proběhly, by se neměl stát ani NSS. Ad IV.3 k rozporu s volebním zákonem do krajských zastupitelstev S argumentací navrhovatelů, dle níž je vytvoření sedmi volebních obvodů na území hl. m. Prahy v rozporu se zákonem č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů, nelze souhlasit, neboť je v rozporu s platnou právní úpravou.
Jak navrhovatelé sami uvádějí, dle ustanovení § 123 zákona o hl. m. Praze „se volby do zastupitelstva hlavního města Prahy a do zastupitelstev městských částí konají podle zákona upravujícího volby do zastupitelstev v obcích“, tedy Volebního zákona. Tento zákon v § 27 počítá s vytvořením volebních obvodů v obcích, přičemž pro vytvoření volebních obvodů v hlavním městě Praze stanoví v § 27 odst. 2 specifické podmínky. Z uvedeného je zřejmé, že zákonodárce výslovně umožňuje vytvoření volebních obvodů i v hl. m. Praze. Je sice pravdou, že hlavní město Praha je z hlediska územně správního členění jak obcí, tak krajem, a je také pravdou, že úprava voleb do zastupitelstev krajů je obsažena v zákoně 130/2000 Sb., zatímco úprava voleb do zastupitelstev obcí je provedena zákonem č. 491/2001 Sb. (Volební zákon). Proto také zákonodárce v zákoně o hl. m. Praze výslovně rozhodl, který z těchto dvou zákonů se má na volby v hlavním městě Praze aplikovat, a to ve prospěch Volebního zákona. Paralelní aplikace obou těchto předpisů na provádění voleb do Zastupitelstva hl. m. Prahy, kterou se snad pokouší navrhovatelé dovozovat, však není možná, neboť tyto zákony obsahují odlišnou úpravu týchž situací, což ve svém důsledku znamená, že vedle sebe neobstojí, neboť by se vzájemně nedoplňovaly, ale byly by v řadě aspektů v kolizi (typicky pokud jde o možnost vytvoření volebních obvodů). Podle právního názoru odpůrce je tedy třeba aplikovat výlučně úpravu Volebního zákona, na jejíž použití výslovně odkazuje zákon o hl. m. Praze. Odpůrce se domnívá, že této skutečnosti si jsou vědomi i navrhovatelé, neboť poslanci zvolení za navrhovatele č. 3 do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky se aktuálně pokoušejí tento stav zvrátit návrhem zákona předloženým Poslanecké sněmovně jako tisk č. 23/0, kterým se navrhuje mj. změna ustanovení § 123 zákona o hl. m. Praze tak, aby volby do Zastupitelstva hl. m. Prahy byly prováděny podle zákona č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů. §5 Důsledky zrušení Usnesení Nad rámec argumentů nanesených výše si odpůrce dovoluje obrátit pozornost NSS též k závažným důsledkům případného zrušení napadené části Usnesení pro již vyhlášené volby, jež se dle rozhodnutí prezidenta republiky mají konat ve dnech 15. a 16. října 2010. Odpůrce se domnívá, že lze obecně konstatovat, že pokud NSS dospěje k závěru, že přezkou19 mávaný akt vykazuje vady, není možné takový akt zrušit, pokud by byl zásah do práv a právem chráněných zájmů představovaný tímto zrušením intenzivnější, nežli závadný stav způsobený samotným aktem. Uvedený závěr je odvozen z axiomu vyjadřujícího základní úlohu soudní moci v demokratickém právním státě, a sice poskytování ochrany právům a právem chráněným zájmům. Tato role soudů by nemohla být naplněna, pokud by důsledky způsobené soudními rozhodnutími byly závažnější než stav před vydáním rozhodnutí, např. pokud by se vydání soudního rozhodnutí negativně odrazilo ve sféře většího okruhu osob, než je okruh osob, které se cítily poškozeny předchozím stavem. Odpůrce je přesvědčen, že v případě zrušení části Usnesení by nastala výše popsaná situace, neboť podle ustanovení § 101d odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, má NSS o Návrhu rozhodnout do 30 dnů od jeho doručení, tedy v posuzovaném případě nejpozději do 9. 8. 2010. Přitom v souladu s ustanovením § 21 odst. 3 Volebního zákona je možno kandidátní listiny podávat nejpozději do 10. 8. 2010. V hlavním městě Praze se chystá podle předběžných odhadů kandidovat v sedmi volebních obvodech cca 20 – 25 politických stran a celkem zhruba 1.500 kandidátů; volební strany, ať už jsou účastníky tohoto řízení či nikoliv, přizpůsobily své kandidátní listiny počtu stanovených volebních obvodů v hl. m. Praze a maximálnímu povolenému počtu devíti navržených kandidátů v každém volebním obvodě. V případě rozhodnutí NSS o zrušení Usnesení by tak
kandidátní listiny vykazovaly vady, neboť by neodpovídaly územní organizaci voleb, které by se v takovém případě musely konat v jediném obvodu při počtu volených zastupitelů 63. Rozhodnutí NSS o vyhovění návrhu navrhovatelů na zrušení volebních obvodů v hl. m. Praze by tak narušilo probíhající proces registrace kandidátních listin, neboť je zřejmé, že vytvoření, schválení a registraci nových kandidátních listin by ze strany politických stran fakticky již nebylo možno stihnout. Odpůrce se dokonce domnívá, že jedinými kandidujícími subjekty, které mohou být na takovou situaci připraveny, jsou právě navrhovatelé, kteří by tak mohli mít v případě zrušení napadeného Usnesení neoprávněnou výhodu nad jinými politickými stranami, které by v důsledku zrušení předmětného Usnesení mohly být z voleb de facto vyloučeny. Další negativní důsledky by zrušení Usnesení přineslo pro nezávislé kandidáty, neboť podle ustanovení § 27 odst. 3 Volebního zákona se na úřední desce zveřejňuje mimo jiné také potřebný počet podpisů na petici pro nezávislého kandidáta a sdružení nezávislých kandidátů. Aktuálně zveřejněný údaj o potřebném počtu podpisů na petici vychází z existence sedmi volebních obvodů, v případě zrušení Usnesení a tedy i volebních obvodů by již z důvodu uplynutí zákonné lhůty (dnem 22. 7. 2010) nemohl být splněn požadavek Volebního zákona na zveřejnění potřebného počtu podpisů pro jednoobvodové uspořádání. V případě podání kandidátní listiny nezávislého kandidáta nebo sdružení nezávislých kandidátů by tak vznikla zcela neřešitelná situace, kdy kandidující subjekt objektivně nemohl zajistit potřebný počet podpisů, protože registrační úřad údaj o potřebném počtu podpisů v zákonné lhůtě vůbec nezveřejnil a zveřejnit nemohl. V kontrastu k argumentu navrhovatelů, že jsou vytvořením sedmi volebních obvodů postiženi také ekonomicky, neboť vést volební kampaň v sedmi volebních obvodech pro ně znamená výrazně vyšší náklady, si odpůrce dovoluje poznamenat, že ekonomické důsledky spojené se zrušením Usnesení by v případě nekonání voleb ve vyhlášeném termínu byly podstatně významnější, neboť by evidentně došlo ke ztrátě nákladů již vynaložených všemi kandidujícími subjekty a současně by jím byly ekonomicky postiženy i další subjekty podílející se na přípravě a průběhu voleb. Ten, kdo by podle názoru odpůrce byl však nejvíce poškozen na svých právech, je právě volič. Podle čl. 21 Listiny základních práv a svobod mají občané právo podílet se na správě veřejných věcí přímo nebo svobodnou volbou svých zástupců. Volby se musí konat ve lhůtách nepřesahujících pravidelná volební období stanovená zákonem. Podle ustanovení § 1 odst. 2 Volebního zákona se volby do zastupitelstev obcí konají ve lhůtě počínající třicátým dnem před uplynutím funkčního období a končícím dnem jeho uplynutí. Je tedy zřejmé, že 20 zrušení části Usnesení by ve svých důsledcích mohlo vážným způsobem omezit ústavně zaručená politická práva občanů. V případě, že by volby i přes zrušení členění hl. m. Prahy na sedm volebních obvodů proběhly, lze také s ohledem na výše uvedené důvodně předpokládat podání četných žalob podle Volebního zákona, vycházejících ze skutečnosti, že fakticky byly změnou podmínek mezi vyhlášením a konáním voleb porušeny lhůty pro jednotlivé fáze volebního procesu stanovené Volebním zákonem. Je tedy zřejmé, že případné zrušení napadené části Usnesení může znamenat (i) znemožnění konání voleb do Zastupitelstva hl. m. Prahy, čímž by došlo k porušení Volebního zákona, zásahu do volebního práva všech pražských voličů a ekonomickému poškození politických stran, jež vynakládají prostředky na volební kampaň v sedmi obvodech a (ii) narušení průběhu voleb zásahem do volné soutěže politických stran, neboť nelze předpokládat, že by
veškeré kandidující subjekty byly na eventualitu změny organizačního uspořádání voleb v důsledku zrušení Usnesení připraveny. Z výše uvedených důvodů žádá odpůrce Nejvyšší správní soud, aby pro případ, že shledá napadené Usnesení protiprávním, citlivě posuzoval závažnost a důsledky stavu založeného tímto Usnesením ve srovnání se stavem, který by nastal zrušením Usnesení s tím, že pokud by se kterýkoli z účastníků voleb jejich průběhem cítil ve svých právech poškozen, má právo domáhat se přezkoumání pořadem § 59 a násl. Volebního zákona. §6 Závěrečné shrnutí Odpůrce si závěrem dovoluje stručně rekapitulovat hlavní body svého vyjádření, kterými brojí proti tvrzením navrhovatelů obsaženým v Návrhu. 1. Usnesení odpůrce bylo vydáno v souladu se zákonem a zákonem stanoveným způsobem, přičemž odpůrce nepřekročil při jeho vydání meze své působnosti a pravomoci. Usnesení bylo náležitě odůvodněné, a to v souladu s předchozí praxí odpůrce. Důvody pro přijetí Usnesení byly relevantní a přípustné. 2. NSS není dle názoru odpůrce oprávněn Návrh meritorně projednat, a to s ohledem na skutečnost, že a. Usnesení není opatřením obecné povahy, neboť neukládá ani nekonkretizuje povinnosti odchylně od obecné právní úpravy; b. Usnesení je aktem sui generis organizační povahy. c. k soudnímu přezkumu Usnesení je třeba využít právních prostředků podle Volebního zákona; 3. Usnesením nedošlo ke zkrácení práv navrhovatelů, protože dle názoru odpůrce je předčasné předjímat výsledky podzimních voleb do Zastupitelstva hl. m. Prahy a posuzovat je izolovaně pouze z pohledu vytvoření volebních obvodů, a to za použití neaktuálních volebních výsledků roku 2006. 4. Tvrzení navrhovatelů, že vytvoření více volebních obvodů automaticky diskriminuje „malé“ politické strany oproti „velkým“ politickým stranám „administrativním snížením jejich volebního potenciálu“ je vyvraceno konkrétním výsledkem voleb do Zastupitelstva hl. m. Prahy v roce 2002. 5. Usnesením nedošlo k zásahu do aktivního ani pasivního volebního práva navrhovatelů, neboť a. volby do Zastupitelstva hl. m. Prahy se konají podle zásad rovného, přímého a tajného hlasování s tím, že rovnost volebního práva není absolutní a je nutno ji chápat pouze jako stejný počet hlasů připadající jednotlivým voličům; 21 b. rozdělování mandátů mezi kandidáty neprobíhá náhodně, ale podle pravidel daných Volebním zákonem; c. odchylka v počtu obyvatel v jednotlivých volebních obvodech odpovídá rozumné a ospravedlnitelné odchylce stanovené v judikatuře Ústavního soudu; d. rozdělení území hlavního města Prahy na více volebních obvodů v souladu s Volebním zákonem je ústavně konformní, není jím zasahováno do základních práv a svobod a nedošlo jím k narušení legitimního očekávání voličů; e. navrhovatelé 1 – 5 nijak neprokázali svoji účast ve volbách do Zastupitelstva hl. m. Prahy. 6. Pokud Volební zákon umožňuje vytváření volebních obvodů všem obcím, pak hlavnímu městu Praha jako největší a nejlidnatější obci v České republice nemůže být odepřeno právo vytvářet volební obvody podle Volebního zákona, což zákonodárce jistě ani neměl v úmyslu. 7. Usnesením nedošlo k žádnému omezení poměrného systému, které by nebylo předvídáno Volebním zákonem. Vytvoření volebních obvodů v rámci Usnesení je přiměřené, protože směřuje k cíli, který není v rozporu se zákonem a ústavním pořádkem ČR. 8. Zákon o hl. m. Praze v ustanovení § 123 jednoznačně určuje, kterým zákonem se řídí
volby do Zastupitelstva hl. m. Prahy, tj. Volebním zákonem. Z tohoto důvodu je vyloučena paralelní aplikace zákona č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů. §7 Závěrečný návrh A. S ohledem na právní argumentaci uvedenou v částech Ad II a III tohoto vyjádření má odpůrce za to, že Návrh není NSS věcně projednatelný a navrhuje, aby tamní soud Návrh odmítl a ve věci rozhodl takto právem a vydal následující usnesení: I. Návrh navrhovatelů: a) Strana zelených, se sídlem Stroupežnického 30, Praha 5 – Smíchov, b) SNK Evropští demokraté, se sídlem Malá Štěpánská 7, Praha 2, c) Česká strana sociálně demokratická, se sídlem Hybernská 7 – Lidový dům, Praha 1, d) Křesťanská a demokratická unie – Československá strana lidová, se sídlem Karlovo náměstí 5, Praha 2, e) Věci veřejné, se sídlem Ohradní 1087, Praha 4 – Michle, f) Antonín Kostlán, bytem Navrátilova 1334/16, Praha 1, g) Václav Němec, bytem Konecchlumského 594/8, Praha 6, h) Nikola Hořejš, bytem V. P. Čkalova 14, Praha 6, všichni zastoupeni Mgr. Luďkem Šikolou, advokátem, se sídlem Dvořákova 13, Brno, proti odpůrci: Hlavní město Praha, se sídlem Mariánské nám. 2, Praha 1, zastoupeném JUDr. Romanem Felixem, advokátem, se sídlem U Nikolajky 5, 150 00 Praha 5, na zrušení opatření obecné povahy – členění hl. m. Prahy na volební obvody pro obecní volby, konané 15. a 16. října 2010, které stanovilo Zastupitelstvo hl. m. Prahy v bodě I.2 usnesení č. 39/17 ze dne 17. 6. 2010, se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 22 B. Pro případ, že by soud dospěl k závěru, že napadené Usnesení je opatřením obecné povahy a současně, že ve věci je dána aktivní i pasivní procesní legitimace účastníků v tomto řízení, má odpůrce s ohledem na právní argumentaci uvedenou v části Ad IV tohoto vyjádření za to, že Návrh není důvodný. In eventum odpůrce navrhuje, aby soud Návrh zamítl, tj. ve věci rozhodl takto právem a vydal následující rozsudek: I. Návrh navrhovatelů: a) Strana zelených, se sídlem Stroupežnického 30, Praha 5 – Smíchov, b) SNK Evropští demokraté, se sídlem Malá Štěpánská 7, Praha 2, c) Česká strana sociálně demokratická, se sídlem Hybernská 7 – Lidový dům, Praha 1, d) Křesťanská a demokratická unie – Československá strana lidová, se sídlem Karlovo náměstí 5, Praha 2, e) Věci veřejné, se sídlem Ohradní 1087, Praha 4 – Michle, f) Antonín Kostlán, bytem Navrátilova 1334/16, Praha 1, g) Václav Němec, bytem Konecchlumského 594/8, Praha 6, h) Nikola Hořejš, bytem V. P. Čkalova 14, Praha 6, všichni zastoupeni Mgr. Luďkem Šikolou, advokátem, se sídlem Dvořákova 13, Brno, proti odpůrci: Hlavní město Praha, se sídlem Mariánské nám. 2, Praha 1, zastoupeném JUDr. Romanem Felixem, advokátem, se sídlem U Nikolajky 5, 150 00 Praha 5, na zrušení opatření obecné povahy – členění hl. m. Prahy na volební obvody pro obecní volby, konané 15. a 16. října 2010, které stanovilo Zastupitelstvo hl. m. Prahy v bodě I.2 usnesení č. 39/17 ze dne 17. 6. 2010, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Hlavní město Praha__
Seznam příloh 1. tisk č. 4667 k návrhu na stanovení počtu členů Zastupitelstva hl. m. Prahy pro volební období 1994 – 1998 2. usnesení Rady hl. m. Prahy č. 873 ze dne 21. 6. 1994 3. tisk č. Z 803 k návrhu na stanovení počtu členů Zastupitelstva hl. m. Prahy pro volební období 1994 – 1998 4. usnesení Zastupitelstva hl. m. Prahy č. 41/10 5. tisk č. 1919 k návrhu členění území hl. m. Prahy na volební obvody a počet členů Zastupitelstva hl. m. Prahy volených v jednotlivých volebních obvodech 6. usnesení Rady hl. m. Prahy č. 711 ze dne 21. 7. 1998 7. tisk 0994 ke stanovení počtu členů Zastupitelstva hl. m. Prahy pro volební období 2002 – 2006 a ke stanovení volebních obvodů a počtu členů Zastupitelstva hl. m Prahy volených v jednotlivých volebních obvodech 8. usnesení Rady hl. m. Prahy č. 726 ze dne 21. 5. 2002 9. tisk Z-676 ke stanovení počtu členů Zastupitelstva hl. m. Prahy pro volební období 2002 – 2006 a ke stanovení volebních obvodů a počtu členů Zastupitelstva hl. m. Prahy volených v jednotlivých volebních obvodech 10. usnesení Zastupitelstva hl. m. Prahy č. 42/02 ze dne 30. 5. 2002 11. tisk 1774 ke stanovení počtu členů Zastupitelstva hl. m. Prahy pro volební období 2006 – 2010 12. usnesení Rady hl. m. Prahy č. 703 ze dne 16. 5. 2006 13. tisk Z-473 ke stanovení počtu členů Zastupitelstva hl. m. Prahy pro volební období 2006 – 2010 14. usnesení Zastupitelstva hl. m. Prahy č. 38/13 ze dne 25. 5. 2006 15. tisk R-1893 ke stanovení počtu členů Zastupitelstva hl. m. Prahy pro volební období 2010 – 2014 a ke stanovení volebních obvodů a počtu členů Zastupitelstva hl. m. Prahy volených v jednotlivých volebních obvodech 16. usnesení Rady hl. m. Prahy č. 1011 ze dne 11. 6. 2010 17. tisk Z-617 ke stanovení počtu členů Zastupitelstva hl. m. Prahy pro volební období 2010 – 2014 a ke stanovení volebních obvodů a počtu členů Zastupitelstva hl. m. Prahy volených v jednotlivých volebních obvodech 18. usnesení Zastupitelstva hl. m. Prahy č. 39/17 ze dne 17. 6. 2010 19. 2x fotokopie příslušné strany z evidenční knihy písemností zveřejňovaných na úřední desce Magistrátu hl. m. Prahy 20. hlasovací lístek pro volby do Zastupitelstva hl. m. Prahy pro volební období 2006 – 2010 21. výsledky hlasování ve volbách do Zastupitelstva hl. m. Prahy pro volební období 2002 – 2006 pro volební obvod č. 1 22. výsledky hlasování ve volbách do Zastupitlestva hl. m. Prahy pro volební období 2002 – 2006 pro celé území hl. m. Prahy 23. protokol o hlasování o usnesení Zastupitelstva hl. m. Prahy č. 42/02 ze dne 30. 5. 2002 (veřejně přístupné na http://magistrat.praha.eu/default.aspx?ido=4550&sh=182243675&path=aplikace&apl= hlasovani&case=detail&hUsn=20020518&hObd=2) 24. plná moc právního zástupce navrhovatele
