farností Kunín, Nový Jičín, Šenov u N.Jičína

únor

1

2012

farností Kunín, Nový Jičín, Šenov u N.Jičína

duchovní slovo... Otec Alois Peroutka

Obsah duchovní slovo...

2

zeptali jsme se …

3

... otce Aloise co nového v Novém Jičíně?

3

... otce Aloise co nového v Kuníně?

6

... otce Dušana co nového v Šenově a pastoraci mládeže? 7 ... otce Michala co nového ve Španělské kapli, Žilině a Bludovicích? 11 tříkrálová sbírka ...

12

Zeptali jsme se Davida Bartoně, jaká byla letos Tříkrálová sbírka? 12 Přehled koledníků v Novém Jičíně

14

Přehled koledníků v Kuníně

15

Přehled koledníků v Šenově

15

Záměry Tříkrálové sbírky pro rok 2012

16

napsali jste nám ...

16

Evropské setkání mládeže Taizé v Berlíně

16

Poutě na rok 2012

17

Letem světem s karnevalem 2012

18

z naší knihovny …

18

Cyrilometodějský kalendář 2012

18

ve zkratce z farností ...

19

... zamyšlení na závěr

19

číslo 1/2012

vychází 19.02.2012

Vydává: Římskokatolická farnost Nový Jičín, Žerotínova 24, 74101 Nový Jičín, tel.: 556 707 698, e-mail: farnost.nj@cs-net web: www.fnj.cz. Dotazy, připomínky a příspěvky možno podat do schránky s logem časopisu ve farním chrámu, na faře, nebo u A.Urbana, tel.: 553 822 240 e-mail: [email protected] NEPRODEJNÉ. Vydáno pro vnitřní potřebu farnosti. Internetotý přístup ke stažení v PDF formátu: www.fnj.cz Zaregistrováno u Ministerstva kultury pod značkou: MK ČR E15101.

Na začátku nového roku, který je druhým rokem přípravy na jubileum 1150. výročí příchodu sv. Cyrila a Metoděje, se máme věnovat sv. biřmování. Mnozí z nás tuto svátost přijali, někteří z nás ji letos přijmou. Dobře si uvědomujeme, že přijetí sv. biřmování se týká zaměření celého našeho života. Není to jen okamžik, který prožijeme, kdy nás naplní Duch svatý ve své plnosti, ale je to vpravdě křest v Duchu svatém, oživení, které je potřeba stále oživovat. Je to rozhodnutí kráčet svůj život v Duchu svatém, s Duchem svatým a pro Ducha svatého. A tento Rok biřmování nám chce v tom pomoci. Žít svůj život životem letničních věřících, kteří neuhašují svatého Ducha v sobě, ale stále jej rozněcují, je velkou výzvou pro ty, kdo sv. biřmováni přijali nebo teprve přijmou. Určitě nejvyšším bodem tohoto Roku biřmování bude devítidenní příprava na seslání Ducha svatého a hlavně prožití vigilijního bdění v předvečer slavnosti Seslání Ducha svatého. O co se vlastně máme snažit? K čemu máme směřovat? Snad nám k tomu pomůže tento příběh, abychom pochopili, o co vlastně v našem snažení jde. Jistý Ir přijal pozvání na rodinnou slavnost. Přítomní si chtěli oslavu zpestřit a někoho napadlo uspořádat soutěž v přednesu básně. Otevřeli Bibli a našli dvacátý druhý žalm, ve kterém se říká: „Pán je můj Pastýř, nic nepostrádám.“ Každý z přítomných začal přednášet tento krásný žalm, až se nakonec bible dostala do rukou jednoho umělce, herce. Ten přednesl žalm překrásně, na vysoké umělecké úrovni. Po něm už nikdo z přítomných na pódium nevystoupil, protože všichni byli přesvědčeni, že vítězem bude on. Mezi lidmi byl i jistý stařec, který se nakonec přece jen odvážil přijít dopředu a žalm zarecitovat. Když přednes žalmu dokončil, nikdo netleskal. Po tvářích přítomných tekly slzy. Herec přistoupil ke starci, blahopřál mu a řekl: „ Tuto soutěž jsi vyhrál ty. Já jsem žalm zarecitoval profesionálně. Ale zdá se, že ty jsi Pastýře osobně potkal.“ I my přednášíme svým životem osobní nebo neosobní setkání s Ježíšem. Každý může přednášet různě. Každý může svědčit různě. Snahou není to, aby náš přednes byl na umělecké úrovni a všichni by nás obdivovali. To vše by bylo pouhé herectví, které evangelium nazývá farizejským pokrytectvím. Náš život bude správným přednesem našeho Pána, když jej ... dokončení na str.3

zeptali jsme se … ... otce Aloise co nového v Novém Jičíně? Rozhovor připravila Markéta Brožová

Jak byste celkově z vašeho pohledu zhodnotil loňský rok? Jaký byl pro vás osobně a jaký byl podle vás u nás ve farnosti? Myslím, že rok 2011 byl rokem plným Boží milosti a lásky. Myslím si, že se mnohé podařilo. Ať to byly poutě např. pouť Od Marie k Marii do Frýdku – nádherné počasí a směsice především mladých lidí z děkanátu. Velmi povzbudivé a nadějné, i když bohužel jako obvykle málo účastníků přímo z Nového Jičína. Nebo pouť na Turzovku a k slovenskému dřevěnému betlému. Také to byl rok povzbudivého fidorkovského farního dne, zásluhou pořadatelů. A pak podařená chaloupka pro děti a mládež ve Valašské Bystřici zásluhou mládeže, kterou dala dohromady hlavní vedoucí Joli Orlíková z Šenova. Letošní Dolomity mohu zhodnotit co do počasí a bezva party za jedny z nejlepších. Mohl bych takto pokračovat – ministranský minivikend, cyklopouť na sv. Václava, obnova sv. křtu v rámci Roku křtu hlavně s těmi, kteří byli jako dospělí v naší farnosti křtěni a další, co se podařilo a bylo k našemu posvěcení. Jste už v Novém Jičíně nějakou řádku let, takže farnost, farníky, naše reakce apod. znáte asi dobře. Je přesto něco, co vás překvapilo? Příjemně i nepříjemně? (Mě třeba překvapilo, že se podařilo na vaši výzvu podstatně rozšířit pomocníky na úklid kostela) Ano, mohu říci, že svou farnost a farníky znám dobře, ale podobně si myslím, že farníci znají mne. Tak to má být. To, že se podařilo dát dohromady asi padesát většinou žen, není jen mou zásluhou, i když jsem k tomu dal silný podnět a každý soudný musel uznat, že při asi 600 farníků by byla ostuda, kdyby úklid každý týden mělo na starosti 4-5 starších žen. Ovšem podstatný podíl na tom má paní Šindlářová, která si organizaci úklidu vzala za své. Bylo potřeba i osobního oslovení a vyzvání a myslím si, že se jí toto podařilo a daří. Jestli jsem takovou odezvu očekával, nevím. Nelze nikdy nic předpokládat. Vždy to na prvním místě vkládám do rukou P. Marie, ať tu záležitost přednese před Ježíše. Chystají se na příští rok nějaké změny? Mám na mysli třeba v pořadu bohoslužeb, výuce náboženství apod.? Změny většinou nastávají podle situace. Co se týče bohoslužeb, zatím se o žádných změnách neuvažuje. Zvykli jsme si všichni na prázdninový provoz. Změny v náboženství nastávají podle přihlášených žáků a to se děje vždy na začátku září. Poslední roky jsou změny minimální. Stejně je tomu s jinými možnými změnami.

... dokončení duchovního slova

osobně potkáme a budeme stále potkávat. Pak budeme schopni vyzpívat tu nejkrásnější píseň svého života, jaká je možná. Tato píseň bude vždy originální, ale přitom pravdivá, plná života a krásná. Takovou proměnu a možnost pravdivého vyzpívání v nás může způsobit pouze Ducha svatý, pokud se mu budeme otvírat ve svátosti biřmování, která se tak pro nás stává událostí každodenního dne. Když chceme rozdmýchat doutnající oheň, tak do něj foukneme. Nechme „fouknout“ Ducha svatého do našeho srdce, abychom se rozhořeli ohněm Ducha svatého, který nám byl dán. V jeho síle můžeme každodenně vyzpívat tu nejkrásnější píseň svědčící o našem osobním vztahu a životě s Ježíšem. Kéž se nám to lépe daří v letošním roce a nejlépe po celý život. 3

Jak vidíte fungování nové Charity a jakou jejímu vzniku přikládáte váhu? Může mít vznik takové organizace na život místní církve nějaký vliv? Charita v Novém Jičíně má určitě velký význam v našem městě a měla by mít velký dopad na život farního společenství. Charita není jen sociální organizace na způsob např. Červeného kříže. Nejde jen o pomoc sociálně slabším, lidem na okraji společnosti, ale jde o to, tímto způsobem předávat víru, přinášet lidem Pána Ježíše, šířit radostnou zvěst, že je to Ježíš, který chce pomoci a který dává pravý život. Určitě k tomu Charita potřebuje velkou armádu dobrovolníků a my jsme to mohli vidět na tříkrálovém koledování, kdy se i v naší farnosti vlivem toho, že vznikla u nás Charita, zapojilo daleko více lidí než dříve. Z toho mám velikou radost, protože zde nešlo na prvním místě o vykoledované peníze, i když nás může těšit, že se vysbíralo o 25 % více pro projekty na území naší oblasti, ale především o Boží požehnání a pokoj, který koledníci nesli občanům tohoto města. A o tom je Charita. Moc si přeji, aby se podařilo Charitě v Jičíně dobře rozvinout, aby měla velkou váhu v našem městě a hodně ochotných dobrovolníků především z našich řad, kteří se chtějí v tomto případě ani ne tak modlitbou nebo bohoslužbou, ale konkrétním skutkem šíření evangelia zapojit do dobra, které Charita chce naplňovat hlavně mezi různě potřebnými mezi námi. Slovo Charita je odvozeno od slova láska ve formě smilování, milosrdenství. A to by měla být doména nás křesťanů, aby ti druzí řekli, pohleďte, jak se milují a jak se snaží projevit lásku k druhým, hlavně potřebným. O tom je žité evangelium. Bez tohoto jsme dříve nebo později málo věrohodní a nebo přinejmenším farizejští. Můžete přiblížit, kdy se uskuteční ta velká rekonstrukce kněžiště ve farním kostele? Podařilo se už vybrat dost peněz od dárců i dotací na uskutečnění akce? Berete tuto investici něco jako „odkaz“ budoucím generacím? Rekonstrukce kněžiště je naplánována po biřmování, tj. po 9.6 tohoto roku, kdy budou ve farním kostele omezené bohoslužby na neděli a během týdne by měly být mše sv. v kostele Nejsv. Trojice. Zatím víme, že materiál a práce na novém oltáři, ambonu a sediliích pro kněze, jáhny a ministranty by mělo stát něco přes 400 000,- Kč. Podlahu ještě nemáme oceněnou, protože zatím vybíráme tři firmy, které nám nedodaly své návrhy asi proto, že lomy na mramor přes zimu nefungují. Zatím se vybralo do konce ledna asi 200.000,- Kč od poloviny listopadu do současné doby. Počítáme s významnou pomocí ve formě dotace od Města na novou podlahu a opravení zvlhlých omítek ve farním kostele, což se bude dělat zároveň. Mnoho farníků ještě nepřispělo, ale věřím, že někteří ještě tak učiní dle svých možností. Věřím, že se nám podaří potřebné finanční prostředky na celé dílo dát dohromady. Těžko se dá říci, jestli to je jen odkaz dalším generacím. Myslím si, že tak krásný kostel, jakým je farní kostel, 4

si zaslouží, aby měl pěkný prostor kněžiště, že tím se nám v kostele bude ještě víc líbit a poznáme, že k oslavě Boží to již byla potřeba. Krása kostela o to víc vynikne. Jsou letos v plánu ještě nějaké další investice a opravy? Ano jsou. Chceme nechat udělat novou zpovědnici a zádveří do Španělské kaple. Všichni víte, jak vypadá provizorní zpovědnice, ve které nyní zpovídá o. Michal. Je otevřená a nepraktická. Podařilo se nám sehnat aspoň z velké části dubové dřevo na její výrobu. O to bude její výroba levnější. A zádveří je v kapli také nutné pro zimní měsíce. Nebude se muset nejen více topit, ale naopak, bude v kapli tepleji. Podle dotací z ministerstva chceme pokračovat v obnově kredenční skříně pro liturgické věci v zákristii ve farním kostele a pokročit v obnově bočních oltářů. Plánují se na příští rok nějaké větší poutě nebo poutní zájezdy? Ano, plánují se poutě na letošní rok od těch, řekl bych klasických - v květnu na Sv. Hostýn, pak v červnu Frýdek, červenec tradičně Radhošť a něco navíc v září by to mohla být Štípa s Provodovem. No, a možná v říjnu Dub na Moravě, evropská myslivecká pouť. 23. června chceme vypravit autobus na jáhenské svěcení do Opavy. Co dále se bude důležitého příští rok dít? Velkou událostí bude asi třeba biřmování, že? Kolik vlastně bude biřmovan-

ců? Hlavní věcí v tomto roce bude přijetí sv. biřmování asi padesáti zájemců. Biřmování bude v sobotu 9.6 v 10 hod. dopoledne. Věřím, že se na prázdniny podaří připravit pobyt našich dětí a že se také uskuteční letošní Dolomity od 24.8 přes poslední týden v srpnu. No, a nesmím zapomenout na významnou a radostnou událost, kdy v sobotu 23.6 v konkatedrále v Opavě přijme, dá-li Pán, jáhenské svěcení Jakub Dominik Štefík. Prosím tímto o intenzivní modlitbu za něho, aby se dobře připravil a plně otevřel své srdce pro Pána Ježíše, kterému chce celý život sloužit a s Ním žít. Bude farní den? Ano, měl by být, a to v rámci udělování sv. biřmování v naší farnosti a také proto, že je přípravný Rok biřmování, který se týká nás všech, kteří jsme již byli biřmování. Je pro vás nečekaným zklamáním celorepublikový velký úbytek počtu lidí hlásících se k církvi, které vyšlo najevo v loňském sčítání lidu? Nebo je to přirozený vývoj? Řekl bych, že sčítání nám ukázalo, jak nesmyslně se dávají miliony do projektu, který je k ničemu. Nejde jen o otázku vyznání, ale např. o přihlášení se k romskému etniku, kde se údajně přihlásilo jen asi 1300 lidí, zatímco k tzv. vyznání Iedi – jedná se o ctitele hvězdných válek, se přihlásilo asi 15 000 lidí. Na tomto příkladu vidíme, že sčítání nám neukazuje pravdivou skutečnost. Tak je

tomu i se sčítáním ohledně náboženství. Bylo dobrovolné, proto mnozí využili možnosti, že na tuto pro ně osobní věc neodpověděli. Tím jsme nic dohromady nezjistili. K náboženství se přihlásili ti, kterým na tom záleží proto, aby ukázali před společností, že jsou věřící a hlásící se k nějakému církevnímu společenství. A takových je pochopitelně v naší společnosti možná tolik, kolik se přihlásilo. Určitě je ale mnoho takových, kteří řekli, že po tom nikomu nic není, a proto se nepřihlásili, i když třeba praktikují svou víru a chodí do kostela. Opět bych použil své oblíbené věty od Bernarda Shawa – existuje malá lež, velká lež a statistika. Je to prostě největší LEŽ o tom, co se zjišťuje. Zbytečně vyhozené peníze. Snad na to vedení státu někdy dojde. Jsem matka malých dětí, takže mě napadá otázka: Neuvažujete třeba o tom, že by se jedna z dopoledních nedělních mší více přiblížila dětem? (třeba přizváním k oltáři podobně jako při dětské mši, jak to je občas k vidění v jiných farnostech?) Pokud by nebyla v pátek večerní mše sv. pravidelně určená pro děti s rodiči ve farním kostele, pak by to bylo víc než potřebné aspoň jednou za měsíc se na děti obrátit. Ale pokud ta páteční mše sv. je, pak jen mohu doporučit, aby rodiče přicházeli s dětmi na tuto mši sv. Pár takových rodičů je, kteří si udělají čas a s dětmi přijdou a přicházejí i pravidelně. Bohužel, většina asi si ten čas neudělá. Občas si stěžujete na malou ochotu lidí setkávat se. Jak je to teď se společenstvími? Scházejí se nějaká? Pravidelně se schází společenství biblické hodiny ve středu večer, ve čtvrtek co 14 dní chlapi. Pak malá schola v pátek před večerní mši sv., po mši sv. mládežníci ve svém spolču a myslím že i čtvrteční Večeřadlo. Pokud vím, letos nepravidelně Hnízdo v neděli odpoledne – společenství mladých rodin s dětmi. Ale svým způsobem jsou společenství i těch, kteří se připravují na biřmování a určitě i společenství katechumenů, kteří se ve středu připravují na křest o Velikonocích. Na druhou stranu: na faře teď právě běží ve farnosti již druhé kolo zcela naplněného Kurzu efektivního rodičovství a také zcela naplněného kurzu Předávání víry v rodině. Organizátoři kurzů z Centra pro rodinu Ostrava, i Centra z Hranic jsou překvapeni velkým zájmem o tyto aktivity, protože v některých farnostech se shledávají s naprostým nezájmem. Tak třeba to tady s námi není zas tak zlé, co myslíte? Možná jen lidi oslovují zas trochu jiné formy setkávání, co myslíte? Každopádně je skvělé, že jste umožnil výuku těchto kurzů na faře. Je dobře, že se takové kurzy dějí. Otázkou je, jaký dopad to bude mít na praktické předávání víry v rodinách a jak efektivně budou naplňovat své rodičovství. Kéž by to aspoň trošičku pomohlo. Věřím, že ano. Mám radost, že o tyto kurzy je velký zájem a doufejme, že to není jen honba za něčím novým. Na druhé 5

straně chci říci, že farní budova je otevřená pro všechna možná setkávání. Víc mi chybí ani ne tak nárazový kurz, přednáška, jako pravidelná ochota se pravidelně scházet a něco konkrétně dělat pro druhé. To co se daří, jsou nárazové akce, např. farní den, kurz. To co se nedaří, je pravidelné setkávání ve společenství. To chce již něco více. Co podle vás momentálně ve farnosti funguje dobře? Myslím si, že velmi dobře funguje společenství chlapů, i když bych od nich očekával nějaký konkrétní dopad a přínos v životě např. farnosti. Každé dobré společenství se totiž nejen má scházet, ale také vycházet s nějakým posláním a úkolem od Ježíše. Věřím, že chlapi ten úkol naleznou. A ještě otázka na vás jako děkana: proběhly loni v děkanátu nějaké změny v kněžských postech? Ano, změnil se kněz v Jeseníku nad Odrou. Odešel o. Miroslav Ševiola do Vítkova a přišel o. Ladislav Stanečka. Je něco co byste chtěl vzkázat? Nezapomeňte kromě nedělní bohoslužby každodenně žít s Ježíšem skrze modlitbu. A pokud máte děti, tak je k tomu také veďte. A pokud Vám k tomu pomáhá i mše sv. někdy ve všednu, tak je to moc dobře.

... otce Aloise co nového v Kuníně? Rozhovor připravily Milena Zezulčíková a Anna Bayerová

Skončil rok Svatého křtu. Pro naši farnost velice smutná statistika, neboť byl udělen pouze jeden křest. Otče, máme se smířit s tím, že křesťanství je na ústupu? Můžeme to nějak ovlivnit nebo to je dané současným stavem společnosti v naší zemi? Již několik let je v kunínské farnosti jeden dva nebo dokonce žádný křest. Je to možná tím, že se rodí méně dětí a třeba i tím, že máme před sebou generaci, která sama nebyla vedena ve víře, a proto nemá důvod křtít. Je zvláštní, že se např. v N. Jičíně objevilo na radnici opět vítání občánků, které zavedli v padesátých letech minulého století komunisté. Lidé sami cítí, že by něco na začátku života jejich dětí mělo být a bohužel nezávazná a líbivá je forma, jakou je vítání občánků, které mělo komunisty nahradit sv. křest. Asi se jim to za krátkou dobu svého působení v těchto generacích dobře podařilo a nás to musí vést k zamyšlení, proč se nepodařilo rodičům této generace je vést k tomu, jak je potřebný a nutný křest jejich dítěte, když křesťanství zde je již tolik staletí? Problém bude určitě v předání daru víry. Kunín se letos chystá na několik významných výročí, do nichž se zapojí i naše farnost. 200 let od vysvěcení našeho kostela bude významnou událostí. Na co se v této souvislosti nejvíce těšíte? Pro6

stě na všechno. Jestli se podaří Noc kostelů v pátek 1.6. kterou by měly slavnosti jakoby začít, pak snad nějaká výstavka v zámku k tomuto výročí a konečně v září spolu s rodáky z Německa a naším o. biskupem poděkování za Boží stánek mezi lidmi, který se nám tak pěkně daří obnovovat. K tomuto výročí naše farnost obdržela v loňském roce dotaci a příspěvek na obnovu bočních oltářů. Čí zásluhou se to podařilo? Já pořád říkám, že nám to někdo v nebi vyprošuje, že by paní hraběnka? Určitě velkou lidskou zásluhu na tom má naše technička Markéta Šimíčková, která Nadaci vyhledala a vše připravila tak, aby to mohlo projít. Podobně to bylo i s penězi z dotací z Ministerstva kultury. Otče, nebylo by vhodné k výročí vysvěcení kostela vydat např. pohlednici či brožuru, které by sloužily návštěvníkům, jak to je obvyklé v jiných farnostech? Do Kunína se chystá v letošním roce zřejmě rekordní počet turistů a mezi nimi věřících. Určitě by to bylo velmi vhodné. Myslím, že pan kastelán dr. Zezulčík s něčím takovým počítá. Po dvou letech je zrekonstruováno přízemí fary. Máme radost, že se můžeme opět setkávat v příjemném prostředí. Počítá se i s jeho širším využitím? Ano, určitě je možné tyto prostory používat k širšímu využití, např. vikendovému pobytu dětí nebo mládeže

a ke všemu, co pomůže k upevňování společenství a víry. Hlavně tyto prostory budeme využívat k pravidelnému měsíčnímu setkávání farníků a k tradičnímu silvestrovskému setkávání. Bude také záležet na samotných farních, jak často se budou chtít scházet. Chtěli bychom poděkovat Vám, otče, za Vaši starost o naší farnost a otci Dušanovi za vedení našich dětí a mládeže. Zároveň děkujeme farním technikům panu Bednářovi a Ing. Šimíčkové a všem, kteří se podíleli a podílí na obnově našeho kostela. Na závěr děkujeme našim kněžím a jáhnům za přípravu biřmovanců ke svatému biřmování.

... otce Dušana co nového v Šenově a pastoraci mládeže? Rozhovor připravili bratři Orlíkové

Věnujete se nějak dětem, když jich je tolik v kostele? Víte, člověk toho sám nikdy moc neudělá, a to je dobře, jinak by si o sobě moc myslel a to by nebylo dobře. A proto já se, pokud je to jen trochu možné, do pastorace snažím zapojit i farníky, a to ne jen jednoho nebo dva. Ale když vidím, že někdo má nějaké ty dary od Boha, tak se ho snažím oslovit a poprosím ho o spolupráci. Záleží pak i na něm, jestli chce víru uvést i ve skutek. Už od příchodu do farnosti téměř před 4 roky, jsem byl pro dětské mše a v mezích svých omezených možností jsem se jim věnoval a to asi jednou za měsíc ve spolupráci s paní Orlíkovou, která určitě má na práci s dětmi veliké dary. Ona byla většinou ten mozek a organizátor scének, které se při těch mších hrály. Takže i starší ministranti byli zapojeni jako herci. A musím říci, že děti ty scénky velmi bavily a to platí dodnes, pokud jsou. Ale ne vždy jde o scénky, jako tomu bylo v roku Kněží, kdy jsme si představovali život sv. Jana Maria Vianeye. Jeden rok Martin Jašek připravil i mapu Evropy a mše probíhaly před ní. Tam jsme si názorně představovali několik Evropských svatých. A tento rok zase nasloucháme nedělním evangeliím a snažíme se pochopit, co nám Ježíš chce říci. Poslední dva roky totiž využíváme katechetických materiálů z Olomoucké arcidiecéze, které jsou pěkně připraveny jak pro děti (sešitky s nálepkami na každý týden), tak pro kněze, který mši vede. Jinak nejde jen o dětské mše. V době postní si Zuzka Jašková a Ondřej Kaštovský připravili křížovou cestu pro děti v přírodě. Tehdy se zapojili i dospělí a někteří ministranti a bylo to fajn. Myslím, že to děcka bavilo a už jsem Zuzku oslovil a požádal ji o přípravu i té letošní křížové cesty. Byl jsem vděčný i za kytaru, která nahodila rytmus a překryla lecjakou faleš ve zpěvu, která by se mohla stát zjevnou. V době adventní jsme pak děti také zapojili do adventní přípravy. Dostaly své jeskyňky na papíře a snažily se je vyzdobit dobrými skutky. Bylo zajímavé v náboženství slyšet, jaké množství dobrých skutků ty děti byly schopné za den, či týden udělat, někdy to šlo i do desítek za den jak jsem slyšel u Lukáše Golaně

nebo Verunky Orlíkové, nebo některé z Aniček. Advent byl také zahájen přípravou na první svaté přijímání, které by mělo být v září či říjnu tohoto roku. Takže od té doby se začala i setkání dětí s rodiči, která by měla pokračovat do velkých prázdnin a měla by vrcholit první svatou zpovědí. Myslím, že je to dobré pro vzájemné poznání se a sblížení. Ovšem nesmím opomenout akci, která byla moc fajn. Šlo o krásné odpoledne, kdy jsme na lodičkách děti a dospělí zkoušeli plavat po rybníku u Heřmanic a přitom jsme si opekli pár špekáčků. Toto odpoledne připravili manželé Jaškovi a myslím, že by se ty loďky mohly, zopakovat i příští rok. Jen škoda, že tak málo farníků na tuto nabídku zareagovalo, myslím, že děti by to 7

ocenily, ale nutit se nedá, třeba příště uslyší. Jinak se mi také líbí, jak se farníci zapojují do oslav sv. Martina a také jak se rády děti zapojují do dětské mše svaté na Štědrý den. A nesmím také zapomenout na ministranty, o které se tento rok stará Tomáš Orlík s Markem Bezděkem. Myslím tím o nové adepty, o které se starají tím, že jím připravují hry a také učí, aby byli dobře připravení na službu ministranta. Scházejí se co druhý týden v kostele a myslím, že je to baví. Schůzek se samozřejmě zúčastňují také, ale nejsem ten hlavní, spíše jsem tam s nimi, jde mi o to, abych byl s nimi v kontaktu. Samozřejmě, že se s nimi nesetkávám jen v kostele, ale i ve škole při výuce náboženství, anebo, když přijdou do biblické, které děláme po bytech, tak také, ale to je velice zřídka neboť té se většinou účastní střední a starší generace farníků. Je to trochu škoda, že Písmo křesťany moc nezajímá. Ale není třeba nic dramatizovat, já jsem celkem spokojen s tím, jak to ve farnosti funguje, ale klidně si dokážu představit, že by tu mohlo fungovat třeba i společenství maminek s dětmi, které by mohlo vzniknout z těch, co se připravují na první svaté přijímání. Ale všechno má svůj čas. Jinak musím také pochválit všechny, kdo připravili v létě farní tábor pro děti, byl jsem na něm a myslím, že se moc vydařil a děti byly spokojené. A co mládež v děkanátu, zůstane na ni nějaký čas? A co to obnáší být kaplanem pro mládež? S animátory se scházíme jednou za měsíc, a to obvykle v neděli odpoledne a většinou na faře v Novém Jičíně, někdy v Kopřivnici, před plesem v Lubině a kdysi dávno i ve Veřovicích. Častěji než měsíčně to ani nejde, neboť i mladí, mají své aktivity a povinnosti, kterých je někdy něúrekom. Tam pak plánujeme různé děkanátní akce pro mládež, jako například Děkanátní mládežnický ples, pěší pouť do Frýdku, či víkendovku na nějakém místě děkanátu, nebo minulý rok pouť 8

za papežem do Madridu, kam se také vypravili mladí z našeho děkanátu. Minulý rok se v našem děkanátu také konalo dvoudenní Diecézní setkání mládeže, které z velké části leželo na bedrech našich animátorů, a musím říci, že to celkem bravurně zvládli. Jsem jinak také rád, že jeden z našich animátoru šel do kněžského semináře a tři mladí šli na rok na misie do zahraničí. Jinak musím říci, že nás stále přibývá i přesto, že ti starší pomalu již vyklízejí své pozice. Pán stále posílá nové a nové. Také jsem se zúčastnil svatby jedné naší animátorky ve Staré Vsi a bylo to pěkné vidět tolik mladých na svatbě a tolik šťastných lidí. Samozřejmě, že když mohu, jdu i na setkání animátorů do našeho diecézního centra pro mládež ve Staré Vsi nad Ondřejnici, kde se pak plánují diecézní a celostátní a někdy i celosvětové mládežnické akce. Musím říci, že je to někdy zajímavé vidět trochu do zákulisí těchto akcí. Myslím, že mladých, kteří by něco v děkanátu chtěli dělat, je určitě mnoho, jen je třeba jim dát šanci, podpořit je modlitbou, a mši svatou a občas také usměrnit. A to není vždy snadné, ani samozřejmé. Takže vidíte, že nějaký ten čas mi na mladé v děkanátu stále zůstává a doufám, že i nadále zůstane. Jak se může člověk stát kaplanem pro mládež? Tak nejprve se musíte stát knězem, a to jistě chápete, že není až tak

závislé jen na Vás samotných, ale především na Bohu. „Ne vy jste si vyvolili Mne, ale Já vás.“ Boží povolání je první předpoklad. Další je, že se nesmíte mladých bát anebo naopak jimi pohrdat. A to také není vždy samozřejmostí. Jednoduše jde o to je přijmout takové, jací jsou, a pak i oni přijmou vás takového, jaký jste. A pak už stačí, aby biskupovo oko a oko ředitele centra pro mládež o. Kamila Straka spočinulo na vás a pak, už je to téměř jasné a po napsání jmenovacího dekretu prakticky neodvolatelné. Takže jednoduše řečeno, přišel jsem k tomu jako slepý k houslím, ale poslušnost je poslušnost a nakonec to není až tak strašné, jak se to zpočátku jevilo. Na kterou práci se těšíte během projektu Via Crucis a mohl byste ho ve zkratce představit? Jde o obnovu Křížové cesty, kterou mezi Novým Jičínem a Štramberkem v 17.století vybudovali jezuité a která byla během těch několika staletí značně poškozená a některá zastavení, byla dokonce i totálně zlikvidovaná, kvůli těžbě. Mladí animátoři si této skutečnosti všimli a rozhodli se, že se pokusí na Evropskou Unii podat žádost o Grant na její obnovu s tím, že požádají jen o finance na materiál a jinak že si ji obnoví svépomocí. A měli štěstí, že skutečně ten grant vyhráli a teď se budou snažit tuto křížovou cestu mladí z celého děkanátu do příš-

tích Velikonoc obnovit. Je jasné, že když jde o Křížovou cestu, pak to bude muset být spojené s nějakým křížem, proto nelze předpokládat, že vše půjde zcela hladce. Proto mladým říkám, že je třeba se modlit a také obětovat, jenom svojí silou to nepůjde vybudovat. To bych už pak velmi pochyboval o tom, jestli jde o Boží záměr, spíše by to byla jen naše aktivita k naší a ne Boží oslavě. Blíže o tom hovořit nechci, vše je totiž teprve v plenkách. A na kterou práci se těším během tohoto projektu? Přesně nevím, na jakou práci, spíše budu rád, když se zapojí mladí všech farností, není to totiž dílo jedné farnosti či několika málo lidí, ale celého děkanátu. Už jsem slyšel, jak se někteří mladí doslova třesou na to, až budou moci přidat ruku k dílu, tak budu rád, když jim to vydrží a když skutečně dostanou šanci. A potěšilo by mne, kdyby se při tom naučili pravidelné modlitbě a s pokorou se pokusili zvládat ty různé těžkosti, které na ně dolehnou. To bude možná těžší než celá práce. Jen ještě doufám, že se po dokončení bude také tato Křížová cesta skutečně v děkanátu modlit a nezůstane jen opravenou památkou. A jinak mladým fandím a každý den se za ně i za tu křížovou cestu modlím a klidně se můžete ke mně přidat, mi to vadit nebude. Jak hodnotíte Třikrálovou sbírku jako účastník, jak na vás působili lidé a jaký jste měl pocit z toho, že se za posledních 12 let vybralo nejvíce? Hodnotím ji kladně, protože jde o velké charitní dílo, které pomáhá mnoha potřebným. A musím říci, že lidé byli přátelští a někdy i trošičku vystrašení, ale někdy i hráli mrtvé brouky a dělali, že nejsou doma, přestože tam byli a šli za oknem vidět. Ale je jasné, že ne všem tento styl sbírky vyhovuje, někoho možná i dráždí, ale že by nás někdo vysloveně vyrazil, to jsem nezažil. Jen jsem poznal, že Češi jsou velmi poměrně uzavření lidé, a to hlavně co se týče jejich nitra, které považují výhradně za nedotknutelné teritorium, do kterého pustí jen toho, koho chtějí aběda,kdybytamchtělčlověkvstoupitsám.Takžemyslím,žejetřeba toto respektovat a zbytečně neprovokovat. K ničemu by to nebylo. A jinak vidíme, že jsou lidé rok od roku štědřejší, což je určitě potěšující a povzbudivé. Jakto že šenovští tři králové měli tak krásné oblečky oproti ostatním koledníkům? Myslím, že za všechno může, (myslím tím v dobrém smyslu slova), paní Dana Jašková, která se snažila a snaží udělat pro všechny koledníky oblečení, které by odpovídalo našim představám o tom, jak ve skutečnosti vypadali tři králové (mudrci). Materiál na tyto oděvy se kupoval ve speciálním obchodě na látky v Praze, kde je fakt super výběr a také ceny. Ale 9

musím říci, že jsme do Prahy jen výslovně pro látky nejeli, to by asi až tak výhodné nebylo, ale měli jsme tam cestu. A jakou? Tak to souvisí s následující otázkou. Také jste byl nedávno na americké ambasádě, jak to na vás působilo a učil jste se nějaká slovíčka? Dříve než odpovím na tuto otázku, tak bych vše chtěl trochu ujasnit. V minulém roce jsme si podali žádost o dotaci na grantové řízení Opomíjené památky (byl to 15. ročník), je pod záštitou Nadace Občanského fóra, jejíž předsedkyní je Dagmar Havlová CSc.. Šlo o žádost o dotaci na opravu tří vitrážových oken, která nám zbývají dodělat. No a ten, kdo by tento grant vyhrál, si měl potom pro svůj grant zajet do Prahy do Rezidence amerického velvyslance, který byl hostitel. A myslím, že v říjnu přišlo vyjádření, že jsme vyhráli a máme si přijet do Prahy. Tak jsme 16. 11. 2011 vyrazili 10

i s Jašovými manželi, kteří byli farnosti vybráni a při této příležitosti jsme pořídili i látku na obleky pro tři krále. A teď zpět k otázce: Jak na Vás toto setkání působilo a jestli jsem se musel učit nějaké slovíčka? Pro člověka z vesnice neznalého velkého světa jsou přitažlivější spíše hory a lesy se svými malými vesničkami a poklidným životem, než uspěchaná, anonymní velkoměsta. Ale jednou se člověk nabídnul Bohu, a tak si nebude vymýšlet, co je anebo není lepší. Takže obavy zde byly, ale Pán vždycky někoho pošle do cesty, aby pomohl. V mém případě to byli manželé Jaškovi, jak jsem již říkal. Pan Jašek perfektně zná anglicky, takže problém jsem v jazyku neviděl a paní Jašková zase rozuměla látkám, pro které jsme jeli. Takže slovíčka jsem se už neučil. A jak to setkání na mně působilo? Musím říci, že obavy byly zbytečné a prostředí velmi příjemné. Všude, kde jste se podívali, sám umělecký skvost a také pohoštění bylo esteticky krásně připravené, hudba byla originální a pohoštění střídmé, ale chutné. A lidé okolo byli jednoduše řečeno neznámí a někdy i známí. Na seznámení tam byl krátký čas, ale potkal jsem tam jednoho kněze, otce Marka Dundu, se kterým jsem byl před několika léty na misiích v Čechách, a tak jsem se ho ptal, jestli ta kaplička, co jsme tam poopravili, je ještě OK a byl jsem mile překvapen, protože ten grant, který právě vyhrál, byl určen na tuto kapličku. Také mi říkal, že tento rok tam připravují 20 biřmovanců. A ten pár, co tam v té době měl svatbu, první po 24 nebo 28 létech v té farnosti, tak že ten muž z toho páru, žádá o vstup do římskokatolické církve. A pěkný byl i ten rozhovor s tím Američanem, který vedl pan Jašek. Nakonec se ten Američan tak otevřel, že nás pozval do zeleného hudebního Francouzského salónku, který byl velmi vzácný, a říkal, že jde o salónek, který se jako jediný nebude rekonstruovat, aby nedošlo k jeho poškození. Byl totiž převezen do této rezidence přímo z Francie a znovu sestaven, podle původního. Myslím, že bych mohl ještě dál vyprávět, ale šetřeme papír i čtenáře. Někdy míň je víc. Přeji, Vám drazí farníci požehnaný rok.

... otce Michala co nového ve Španělské kapli, Žilině a Bludovicích? Rozhovor připravil Antonín Urban

Otče, co Vám v loňském roce udělalo v osobním životě největší radost nebo na kterou příhodu, zážitek, zajímavou zkušenost, budete nejraději vzpomínat? Snad největší radost jsem měl z toho, že jsem se dožil padesáti roků mé kněžské služby. Vždyť z mého ročníku, kde jsme studovali pro olomouckou arcidiecési čtyři bohoslovci, se tohoto výročí nedočkal kromě mne žádný. Dva dokonce zemřeli ještě dříve, než dosáhli padesáti roků života. Co Vám udělalo největší radost ve Španělské kapli? Snad největší radost jsem měl z toho, že na přání našeho pana kostelníka pana Holáně byl svatostánek přemístěn na důstojnější místo a do kostela byla na vhodné místo umístěna socha Panny Marie pro májové pobožnosti. Nemůžeme se nezeptat také na to, co Vás potěšilo v Žilině, kde se krásně opravil kostel. V žilinském kostele jsem rád, že se podařily opravy aspoň v tom rozsahu, jak se podařily. Za to patří poděkování všem, kteří se o to zasloužili. Díky i obětavé práci několika brigádníků. Ve Španělské kapli se konaji adorace, co Vás přivedlo k jejich zařazení do duchovního života naší farnosti? K adoračním pobožnostem ve čtvrtek mě inspiroval osobní příklad služebníka Božího ThDr.Antonína Šuránka, který po svém příchodu na místo spirituála v olomouckém semináři tyto adorace tam zavedl. To jsem si vyčetl v jeho životopisu, poněvadž se tak stalo už na konci dvacátých let minulého století.

ny, Bludovic, ale i do zpovědnice ve farním kostele chodit ještě hodně dlouho? Odpověď na tuto otázku bych ponechal otevřenou, poněvadž její odpověď není toliko závislá na mě. Na závěr se Vás zeptáme, co byste farníkům popřál do letošního roku? Snad bych odpověděl slovy svaté liturgie, ve kterých se zračí slovo svatého Pavla: Milost a pokoj od Boha, našeho Otce, i od Pána Ježíše Krista, ať je s námi se všemi i po celý letošní rok.

Španělská kaple je díky Vám známa také jako vyhledávané zpovědní místo. Kolik hodin sedáváte ve zpovědnici, vždyť tato služba musí být velmi namáhavá. Příležitost ke svaté zpovědi ve Španělské kapli se snažím dávat ve dny, kdy je v ní večerní bohoslužba už, po 16.hodině. Vždyť kněz má v kostele vždycky co na práci. Zejména v zimních měsících činnost zpovědníka není lehká i kvůli zimě. Proto jistě přivítáte i zádveří ve Španělské kapli a novou zpovědnici. Na novou zpovědnici, v níž bude větší soukromí, se opravdu těším. A jsem velmi vděčen všem, kteří se o to zasloužili, především našemu panu děkanovi, ale i těm, kdož toto dílo podpoří i finančně. Proto jsem vděčen i vybudování vhodného zádveří ku hlavnímu vchodu do kaple. Otče, čas od času říkáte, že byste si již rád odpočinul. Bez Vaší služby si však život v naší farnosti nedovedeme představit. Proto se nemůžeme se nezeptat: Budeme moci k Vám do Španělky Žili-

Josef Čapek, Zpovědnice, linořez,1922

11

tříkrálová sbírka ... Zeptali jsme se Davida Bartoně, jaká byla letos Tříkrálová sbírka? úkol, který žádný organizátor Rozhovor připravil Antonín Urban

Letos převzal starost o koordinování tříkrálové sbírky od Gabriely Žitníkové David Bartoň. Zvládnout takovou věc není jistě jednoduché, proto jsme mu položili několik otázek: Zorganizovat tříkrálovou sbírku ve městě není vůbec jednoduché. Předpokládám, že jste se podílel na tříkrálových sbírkách již v minulosti? Odvahu pro tříkrálové koledování jsem poprvé našel v roce 2005. Bylo to zrovna v době, kdy se v jihovýchodní Asii v prosinci 2004 přehnalo ničivé tsunami a zahynulo asi 230 tisíc lidí. Tehdy jsem si řekl: Zkusím to! Ale nic jsem si od toho nesliboval! No a letos jsem chodil již po osmé ten samý okruh. Můžete se podělit o nějaké Vaše pěkné zážitky z doby, kdy jste byl ještě „jen“ koledník? Koledování se mně a mé skupince zalíbilo natolik, že jsme pak pokračovali další roky. Lidé na nás čekali a rádi nás viděli. Jinak koledník jsem stále, takže se zase tolik pro mě nezměnilo, snad kromě stavu kreditu, ten šel do tisíců. Mě osobně potěší, když nás lidé velmi vlídně přijmou a neskrývají nadšení, že jsme je navštívili a že nás rádi vidí. Ten úsměv na tváři je pro mě více než finanční dar. Jak probíhá vůbec taková příprava na tříkrálovou sbírku, co se vše musí nejprve zařídit? Tak v prvé řadě pro mě začala sbírka již někdy koncem října, začátkem listopadu. Jelikož jsme to zařizovali pod hlavičkou CH Ostrava, musely se napsat záměry na využití TKS, což pro nás byla taková malá noční můra. Jak chcete odhadnout výtěžek sbírky, natož naplánovat, kam to půjde, když ještě žádné prostředky nemáte?! Před Marcelem Brožem a přede mnou stál

12

v NJ zatím nemusel řešit, jelikož jsme si sami nepsali projekty, když jsme byli pod CH Kopřivnice. Velký dík zde patří slečně Mgr. Fotýnkové z DCHOO a paní Bc. Jankové z CHO, které nám v tomto maximálně pomohly! Další věc je nahlásit - objednat kasičky, cukry a kalendáře. Opět těžký úkol pro nás: kolik toho máme domluvit, když nevíme, kolik lidí se do koledování zapojí? Nakonec jsme to nějak odhadli a zbyly jen 2 kasičky. Jsou problémy s hledáním dobrovolníků? Co když jsem jenom sám dospělý nebo naopak jenom jedno nebo dvě děti? Budu mluvit za letošek, předešlé ročníky nemohu posuzovat. Letos se poměrně brzy nahlásil celkem dostatečný počet vedoucích. Ti si pak seženou koledníčky většinou sami. Nečekal jsem to, ale celkem bylo dostatek lidí. Vím, že někteří chodí jen sami s kasičkou nebo nejsou tři. Není to sice ideální, ale nikomu nic nevytýkám. Je na to málo času, necelé dva týdny na celé město, tak pokud to nevadí těm lidem, které navštíví jen třeba dva králové, tak mi to taky nevadí. Jsem rád za každého, kdo nám pomůže! O skupinkách čertů s Mikuláši se vypráví anekdoty, jak se mezi sebou perou o rajon. Jak je tomu u tříkrálové sbírky. Může

si každý vybrat, kam půjde? Tak v Novém Jičíně se o rajon zatím koledníci neperou. Vycházíme ze zkušeností: pokud chodí skupinka stejný okruh opakovaně, je to velmi pozitivní, stejně tak, když je někde znají, zvyšuje to důvěryhodnost koledníků. Takže se pokoušíme dát stejné skupinky do jejich již prochozeného - úseku. Naopak nová místa nebo méně „prošlápnutá“ obsazujeme nakonec. Pokud ale přijdou s přáním chodit určitou ulici, část města, vyhovíme. Někteří lidé si stěžují, že by rádi přispěli, ale tři králové u nich nebyli. Jste schopni pokrýt celé město? No, to je slabé místo nejen v Novém Jičíně. Mrzelo mě, že se nikdy nepodařilo pokrýt celé město. To byl také důvod, proč jsem do toho chtěl jít; cítil jsem tu jisté mezery, které by bylo škoda nevyplnit. Nebylo sice pokryto celé město, ale rozhodně se podařilo zapojit mnohem více lidí, než v předešlých ročnících. Takže to byl úspěch koledníků a všech, že nás v tom nenechali! Hodně zřejmě udělala propagace. Takže teď už směle odpovídám: ANO, v Novém Jičíně na to máme, jen se musí chtít!!! A doufám, že za rok budeme moci říci, že celé město budou obcházet Tři králové! Nyní otázka na tělo. Tříkrálové sbírce jenom šéfujete, nebo i sám také něco děláte? Samozřejmě obcházím „svůj okruh“. Letos jsem si chtěl přidat něco nového, tak jsme chodili také okolí náměstí,

a ukázalo se to být velmi dobrý nápad. Je skvělé, že lidé mohou přispívat libovolné částky. A také, že přinášíme do domovů pokoj. Tím se tato sbírka zásadně liší od všech ostatních sbírek, kde musí dávat určitý obnos peněz. To Vám muselo vzít hodně času, kde jej vůbec berete? Je to tak. Během studií to bylo vždycky milé zpříjemnění a odreagování od zkoušek. Jelikož však již druhým rokem pracuji v nemocnici, tak by se to stíhat nedalo. Když jsem v loňském roce byl „jenom“ koledník, tak to šlo stěží zvládat. Ovšem koordinovat sbírku, ještě sám chodit a dělat přitom 12hodinové směny, to by opravdu nešlo. Takže jsem to letos řešil týdenní dovolenou. A bylo to určitě dobré rozhodnutí. Jinak bych to nezvládal. Váš nejsilnější osobní zážitek? Během koledování je hodně pěkných chvilek, návštěvy v Domově seniorů Paprsek na Hřbitovní ulici je vždy moc krásnou koledou. Ale z pozice organizátora se musím přiznat, že to bylo při sečítání výsledků. Když jsem se dozvěděl to výsledné číslo, tak jsem měl v očích slzy. Opravdu jsem to nečekal ani já, ani lidé z Charity Ostrava a Diecézní charity. Jsem za to všem vděčný. V čem byla letošní příprava jiná než jiné roky? Když jsem loni v říjnu potvrdil, že do toho jdu, tak jsem si dal několik závazků. Bylo to bláznivé, bez šance na splnění: V prvé řadě jsem chtěl dosáhnout překročení magické hranice 200 tisíc korun. Pak jsem si přál obsadit naprosto celé město a vůbec - celou sbírku posunout někam dál. Když jsem se dozvěděl, že výsledek výrazně překročil hranici dvou set tisíc korun, nemohl jsem tomu uvěřit, jako tomu nemohu věřit ani teď. To jsme nečekali. Byla to i zásluha propagace; chtěli jsme i zapojit nové tváře a zejména připravující se na sv. biřmování. Jak říkám, lidí bylo celkem dostatek, takže seznamy náhradníků nebyly potřeba, ale kdo ví. třeba za rok… Jak byste celkově letos zhodnotil tříkrálovou sbírku, jaká byla? Byla jiná a mimořádná z více pohledů. Posuďte sami: běžně bývalo 26-28 pokladniček, letos 33 v terénu, skupinek dříve 18-20, 13

letos 28, přímo zapojených koledníků cca 90-100 koledníků (ale celkem do sbírky je zapojených přes sto lidí), loňský zisk 169 667,-, letos neuvěřitelných 221 110,-. Takže je zřejmé, že něco bylo jinak. Podle mě je to souhra hned několika dobrých vlivů: propagace a vysvětlení potřebnosti sbírky pro vznikající Charitu NJ, podpora od O. Aloise, dostatek koledníků, ochota lidí zapojit se do sbírky. Tento ročník byl taková zkouška. Letos jsme také měli kasičku ve Straníku, ale příští rok budeme zařizovat sbírku i pro Bernartice nad Odrou, Kunín, Šenov, Libhošť a všechny části Starého Jičína. Takže to bude teprve „zkouška vytrvalosti“. Máte nějaké plány, poučení do dalšího ročníku sbírky? Teď je to ještě brzy odhadovat, ale moc bych si přál, abychom společně další rok obešli již opravdu celé město. Tím pádem nebude nemožné udělat další rekord - čtvrt milionovou hranici, a jsem si jist, že to nebude problém! Navíc bych si přál otevřít sbírku směrem ven, zapojit do ní i lidi mimo farnost, mimo církev. Zvažuju oslovit střední školy v regionu a zapojit je. Jinými slovy to bude znamenat, že přípravy začnou již někdy zkraje podzimu. Stále tady vidím velkou výzvu-využít maxima této příležitosti vykonat dobrý skutek. A to může kdokoliv! Osobně se v tomto držím kréda, že

„Žeň je sice hojná, ale dělníků málo.“ A s tímto do toho jdu. Co říci na závěr? Na závěr bych chtěl srdečně poděkovat úplně všem, kteří se jakkoliv zapojili do hladkého průběhu této sbírky. Stejně tak děkuji všem spoluobčanům, kteří otevřeli koledníkům a přijali přání pokoje a všeho dobrého do nového roku. Zvláštní poděkování patří paní Anně Golichové z Klubu rukodělných prací za výrobu oblečení pro koledníky a za pomoc při organizaci sbírky. Ještě jednou všem hluboké srdečné DÍKY!!! Díky, že jste do toho šli s námi!

Přehled koledníků v Novém Jičíně Bartoň David

Petra, Zuzana Závadovy, Pavlínka Božíková

Anna Golichová

Ludmila Novobilská, Patrik Bařina, Bohdana, Josef, Veronika Markovi, G. Žitníková, M. Volková, L. Vašáková

Anna Golichová

Ludmila Novobilská, Patrik Bařina, Bohdana, Josef, Veronika Markovi, G. Žitníková, M. Volková, L. Vašáková

Renata Goldová

Nikola a Erika Goldovy

Ludmila Vašáková

Pavel Golich, Patrik Bařina

Jana Němcová

Klára, Pavlína, Vojtěch Němcovi

Kateřina Volková

Jana, Markéta, Tomáš Volkovi

Marcel Brož

Markéta, Vašek, Anička Brožovi

Josef Konečný

Pavel Dobeš, Josef Volek

L. Vilčeková

R.Vilček, Markéta Indráková, Adéla Indráková

Michaela Barošová

Tomáš Baroš, Patrik Baroš

Monika Petrášová

Tomáš, Markéta, Vojtěch Petrášovi

Petr Výskala

Jiří, Barča, Klárka Adamcovi, Adéla a Martínek Výskalovi

G. Matušů

Olga Dobešová, Hana Lvová, Tereza Plánková

Hana Matúšů

Jiří Matúšů, Petr Lev

Antonín Urban

Anna Bednářová, Adam a Josef Košárkovi

27.444,5.889,8.824,10.063,4.176,4.341,5.261,4.989,4.777,8.244,4.234,10.282,4.016,12.384,12.259,8.181,-

Marie Pobořilová

Natálka Dorazilová, Darja

Danuše Koziolová Gabriela Žitníková

členové Občanského sdružení Bludička

Dušan Hopp (Zita Rozholdová, Michaela Schindlerová, Jan Glogar)

Terezka, Felicita, Marie Hoppovy, Petr, Dušan Hoppovi, Tomáš Havrlant

Antonín Glogar

Ondřej Glogar

Vojtěch Orlík

Tomáš Orlík, Daniel Orlík

Pavel Bednář

Hana Černochová, Klára a Marie Bednářovy

Jan Janík

Anna, Lucie a Gabriela Janíkovy

Jana Volková

Kateřina, Markéta, Tomáš Volkovi

Václav Krutílek

Tomáš Krutílek, Martina Kratochvílová

Celkem

14.900,2.405,8.999,11.035,-

8.778,11.035,5.954,3.091,6.393,12.324,220.278,-

Přehled koledníků v Kuníně Marie Navrátilová

Míša Kubrická, Vernika Černochová, Daniela Navrátilová

Anna Bayerová

Jiří Navrátil, Maruška Kubrická, Barbora Vlčková

Anna Mikulová

Lukáš Mikula, Láďa Mikula, Veronika Janošíková

Milena Zezulčíková

Mirek Synek, Claudie Grozmanová, Karolina Nižňanská

Irena Kubrická

Jana Kubrická, Jana Sokolová, Radim Sokol

Martina Nevěřilová

Monika Sokolová, Klára Turská, Jana Konvičková

Celkem

7.240,8.808,9.1974.105,8.878,8.961,43.389,-

Přehled koledníků v Šenově Anna Kačírková

Terezka, Michal, Albert Kačírkovi

Zdeněk Jašek

Martin Jašek. Maruška Kočnárová

Dana Jašková

Zuzana Jašková , Veronika Orlíková

Marie Bezděková

Marek Bezděk, Petr Knápek

Jiří Říha

Jonáš a Štěpán Demetrovi, Vojtěch Jiříček

Tomáš Orlík

P.Dušan Zelina, Daniel Orlík

Vojtěch Orlík

Maruška a Markéta Laučovy, Anna Kulišťáková

Cyrila Nováková

František Kočnar, Radek Ptáček

Z.Hegarová

Markéta Pagáčová, Katka Češíková, Tereza Pelikánová

Pavla Hubová

Anna Rýdlová, Hana Andrýsková, Marie Hradilová

Gabriela Michalíková

Josef, Vojta, Terezka Michalíkovi

Monika Nováková

Maruška Něvolová, David Petr

Celkem

5.068,3.034,3.640,6.205,4.623,3.542,3.280,3.776,2.316,4.100,1.190,5.122,46.196,15

Záměry Tříkrálové sbírky pro rok 2012 Marcel Brož

Peníze z letošní sbírky pomůžou financovat projekty cílené na podporu osob bez přístřeší v azylovém domě bl.Matky Terezy: • Vybudování denního centra – nákup vybavení. • Zřízení noclehárny – zakoupení postelí, matrací, vybavení. • Vybudování charitního šatníku – zakoupení regálů, věšáků a ostatního vybavení. • Pomoc a podporu osamělých matek s dětmi, které jsou z důvodu nepříznivé životní situaci ohrožené sociálním vyloučením. • Přímou pomoc sociálně slabým osobám a rodinám v regionu. • Podporu farních aktivit pro rodiny s dětmi Děkujeme jménem Charity a všech, kterým sbírka pomůže, jak našim obětavým koledníkům, tak každému, kdo do našich pokladniček přispěl nějakou částkou. Velký dík patří jmenovitě Davidu Bartoňovi, který se ujal mimořádně časově (vzal si kvůli sbírce dokonce i dovolenou!) i administrativně náročného úkolu koordinátorství sbírky. Více informací o jednotlivých projektech naleznete na nově zřízených webových stránkách www.novyjicin.caritas.cz

napsali jste nám ...

Evropské setkání mládeže Taizé v Berlíně L+H Tisovští

Od 28. prosince 2011 do 1. ledna 2012 se poprvé v Berlíně uskutečnilo evropské setkání mladých. Tato setkání každoročně pořádá komunita Taizé. K dalšímu zastavení na „pouti důvěry na zemi“ se v Berlíně shromáždilo přes 30 000 mladých lidí z celé Evropy i z dalších světadílů. Toto 34. evropské setkání se po Bruselu, Poznani a Rotterdamu uskutečnilo v Berlíně na pozvání katolické církve, protestantských církví stejně jako tamějšího starosty. Toto setkání v nás vzbuzovalo mnoho motivací a důvodů, proč jet a jak prožít Silvestr v tomto duchu. Vyrazili jsme autem společně s naším kamarádem Zdeňou ze Zlína a Helčinou sestrou 16

dne 29.12.2011 v odpoledních hodinách. Nikdo z nás ještě v Berlíně nikdy nebyl a ani cestu tam neznal. Jeli jsme přes Polsko. Cesta byla dobrá, až na závěr jsme mírně zabloudili, ale nakonec jsme výstaviště Messegelände v Berlíně našli. Zde byly informace a zejména tam jsme se mohli obrátit na druhé o pomoc (přespání + registrace) na této akci. Zajímavostí je to, že ubytování je převážně v hostitelských rodinách, a to v celém Berlíně. Rodiny mladé poutníky vždy rádi přijmou a nabídnou jim útulné a přátelské prostředí. Někdy mezi nimi vznikne takové přátelství a vazba, že jsou v kontaktu ještě velmi dlouhou dobu. My jsme neměli tu možnost bydlet v rodinách z důvodu pozdějšího příjezdu, ale nevadilo nám to. Nakonec jsme spali na faře společně s Poláky a Němci ve Stresowě (část Berlína), a taky jsme poznali německou mentalitu (jak už stolování, tak jejich pohostinnost a i dobrosrdečnost). V ceně registrace (35 eur), která obsahovala

ubytování, stravu, mapu Berlína, program, jízdenku na metro a vyhlídkové autobusy v centru Berlína byla cena této akce na dnešní poměry velmi solidární. Každý stát měl sazbu jinou, např. Němci platili více eur než my Češi. Program se odvíjel následovně: ranní modlitba v hostitelských společenstvích, následovala setkání ve skupinkách k rozjímání a sdílení, poznávání místního společenství, oběd na Messegelände a modlitba. Odpoledne byl program obvykle následovný: semináře o společenských problémech, vnitřním životě, regionální setkání apod., večeře na Messegelände, společná modlitba a návrat do hostitelských rodin. Je nutné podotknout, že program nebyl po-

vinný, nikdo se nemusel ničím prokazovat (a to ani u jídla), bylo to opravdu založeno na důvěře. My jsme využili i nějaký čas pro to, abychom poznali město Berlín a místní mentalitu. Poslední večer, tedy na Silvestra, jsme po obědě vyrazili do velkoměsta vánočního Berlína. Před půlnocí jsme se měli dostavit do své hostitelské farnosti (společenství), kde kolem 23 h probíhala v místním protestantském kostele modlitba za světový mír a poté oslavy nového roku 2012 na faře společně s duchovními místní protestantské církve Stresowa. Každá národnost měla možnost připravit nějakou zábavnou aktivitu pro ostatní. Po jedné z modliteb na výstavišti Messe-

gelände měl promluvu bratr Alois, kde i vyhlásil příští evropské setkání, které se uskuteční v Římě, a to od 28.12.2012 do 2.1.2013. Kdo má alespoň trošku zájem se tohoto setkání zúčastnit, ať neváhá!! Prožije Silvestra velmi neobvyklým, ale zato velmi pestrým způsobem, pozná spoustu nových mladých lidí z celé Evropy, seznámi se s kulturou jiných, a to převážně evropských národů, zakusí důvěru, přátelství, přijetí, spoustu legrace a mnohé další… Vzhledem k tomu, že jsme prožili různá setkání a křesťanské akce, tak i toto evropské setkání Taizé v nás zanechalo nesmazatelnou stopu zážitků a atmosféry, na které budeme přinejmenším rádi vzpomínat .

Poutě na rok 2012 Božena Heryánová

12. 5. - pouť na Sv. Hostýn 2. 6. - pouť do Frýdku 23. 6. - jáhenské svěcení – Opava 21. 7. pouť na Radhošť 24.8 - 1.9. - pobyt v italských Dolomitech 22. 9. - pouť do Provodova a Štípy říjen - pouť do Dubu nad Moravou Poutě budou včas ohlášené v kostelích a bude e možno přímo přihlašovat u paní Boženy Heryánové. 17

Letem světem s karnevalem 2012 Tereza Adamcová

Kouzelný dědeček a český Honza – dvě postavy, které neodmyslitelně patří do našich pohádek, nás provázely dnes už tradičním farním maškarním plesem. Honza procestoval kus světa a chtěl ještě vidět karneval v Riu, ale dědeček mu ukázal lepší karneval, a to ten náš v Novém Jičíně. Účast byla hojná – přišly princezny, víly, piráti, drak, čert, indiáni, Bořek stavitel, z lesa Řáholce dorazila i rodina loupežníka Runcajse, hmyzí říše byla hojně zastoupena beruškami, broučky, včelkami, zavítali i František z Fanfárie společně s Fanynkou a Majdou, nechyběli také rytíři, vodnice, policie, prasátko Pepina a mnoho, mnoho dalších. Program byl nabitý soutěžními úkoly z celého světa, které s obrovskou energií plnily družstva Sluníček a Kytiček, bufet se prohýbal pod tíhou dobrot a my jsme mohli také zhlédnout, jak tancují mistři - Adéla Kohlová s partnerem

nám předvedli, jak to vypadá, když se umí tančit. Ocenění za nejlepší masku si pak z třetího místa odnesl Vašek Brož, který se nám letos předvedl jako čert a Adámek Ježák jako dinosaurus, na druhém místě se umístila Kouzelná školka v podání Dominika Todta, Klárky Davidové a Ivany Todtové a na prvním místě se umístil neohrožený kapitán Jack Sparrow, který ovšem opustil pomyslný koráb dříve, než se nám odhalil, a my bohužel neznáme jeho pravou totožnost. No, třeba se dopátráme… Příjemná třešnička na dortu pak byla bohatá tombola s hodnotnými dary, která doplnila chybějící článek ke štěstí všech zúčastněných dětí. Zeptali jsme se: Dominik Todt 6-let, a Klárka Davidová 9-let Za co jste byli na letošním karnevalu? D: Byl jsem za Františka z kouzelné školky.

z naší knihovny … Marie Šindlářová

Cyrilometodějský kalendář 2012

Cyrilometodějský kalendář bývá tradičně spojován s představou lidového čtení. Co je však dnes tzv. lidové čtení? Vždyť nejprodávanější deník je Blesk... Spíš než o lidovou zábavu jde o poučné i zábavné čtení pro celou rodinu. V roce 2012 tam najdeme mj. texty Jana Balabána, Maxe Kašparů, Josefa Pekaře, zajímavé vzpomínky sudetských Němců a mnoho dalších. Nedílnou součástí publikace je kalendárium, přehled význam18

K: Byla jsem za Fanynku z kouzelné školky. Kdo Ti vymýšlí masky na karneval? D: Masky vymýšlíme spolu s maminkou a babičkou. K: Největší zásluhu na masce má opět naše babička Emilka. A co jsi říkal letošnímu programu? Líbil se Ti? D:, K: Program se mi velmi líbil. Je něco co Ti chybí na našich karnevalech? Nějaká hra, nebo něco co jsi někde viděl, zažil. D: Karneval byl úžasný, mohl by být častěji. K: Honza a dědeček byl skvělý, nic mi tam nechybělo. Za svou masku jste dostali druhou cenu, takže jste se líbili, pověz nám ale, jestli tam byla maska, která se líbila tobě? D: Líbila se mi maska dinosaura, broučci a indiáni. K: Broučci, Maková panenka. Už víš za co bys chtěl/a jít příští rok? D: Zatím ještě nevím, ale bude to překvapení. K: Ještě nevím. pěkné fotografie naleznete na zadní straně obálky

ných výročí i aktualizovaný adresář katolické církve vč. např. charity, katolického tisku, rozhlasu, televize - a to i s uvedením adres. Jako ukázku nabízím úryvek z únorového příspěvku Maxe Kašparů: To, co dříve katolická církev nazývala hříchem, dostalo nová, moderní až přitažlivá pojmenování. Dnes se:...

• • • • • • • • • • • •

pýcha změnila ve zdravé sebevědomí, lakomství v zákon ekonomiky, nestřídmost ve vyšší životní úroveň, závist v boj o spravedlnost, hněv ve zdravou reakci nad hloupostí druhých, hulvátství ve svobodu projevu, okrádání ve svobodný trh zanedbaná výchova dětí ve tvorbu jejich vlastního názoru, mateřství bez manželství v moderní formu existence, likvidace pozitivních hodnot ve zbavení se předsudků, neúcta k tradici ve vítězství zdravého rozumu, lenost se změnila v sociální dávku.

Spoustu zajímavého čtení pro všechny generace najdete i v předchozích ročnících cyrilometodějských kalendářů.

ve zkratce z farností ... Co jsme prožili

připravuje Jola Orlíková

Gořyc u Wodislawia polské koledy a písně.

* 27.12. děti z našich farností zazpívaly vánoční zpěvy v domově důchodců.

* 12.1 se rozběhl kurz efektivního rodičovství KER centra pro rodinu při biskupství.

* 28.12. měl ve farním kostele vánoční koncert sbor Ondráš a Cimbálová muziky Pramínky

* 15.1. se uskutečnil maškarní ples spojený s poděkováním koledníkům tříkrálové sbírky.

* 1.1. byl vánoční koncert Gymnázia Nový Jičín ve farním kostele v N. Jičíně.

* 14.2 otec biskup požehnal azylovému domu bl. Matky Teresy v Novém Jičíně.

* 5.1. ve farním kostele mělo vánoční koncert odborné učiliště.

* 17.2. se uskutečnil koncert Štěpána Raka ve Španělské kapli.

* 5.1. měl vánoční koncert ve Španělské kapli sbor Jitřenka při ZŠ Jubilejní.

Co nás čeká

* 8.1. ve farním kostlee zaspíval sbor Cantemus Domino z

* Každou středu (od konce ledna 2012) pořádá centrum pro rodimu Jitřenka na faře kurs předávání víry v rodině.

... zamyšlení na závěr

Držet

pravý

půst

Robert Herrick, V souhvězdí slávy. Básně anglických metafyziků přeložil biskup Josef Hrdlička, vybrala Marie Šindlářová

Je to snad pravý půst vzdát se slaniny, zvěřiny? Je snad půst věcí úst?

Lačnět a v hadrech bloudit na odiv lidu bez klidu klopit zrak, vzdechy loudit?

V ten čas se hněvu vzdej, záště, zlých řečí, všech křečí, změň život, směr mu dej!

Je snad půst dát si slib z masa nepojíst o to víc na talíř si nabrat ryb?

Ne, půst je víc, je sklizeň! Svaž snopy své a dej jíst duši, má hlad, žízeň!

Tříbením ducha rostem. Zmoř hladem hřích, ne břich, pak prošels pravým postem!

20