farností Kunín, Nový Jičín, Šenov u N.Jičína

farností Kunín, Nový Jičín, Šenov u N.Jičína

únor

2010

1

duchovní slovo ...

Jáhen Antonín Glogar

Obsah duchovní slovo ...

2

zeptali jsme se ...

3

... otce Aloise co nového v Novém Jičíně 3 ... otce Aloise co nového v Kuníně

7

... otce Dušana co nového v Šenově

8

... otce Michala co nového v Bludovicích a Žilině 11 tříkrálová sbírka ...

12

Přehled koledníků

12

Postřehy z tříkrálové mise

14

Tříkrálová sbírka v Žilině

14

Tříkrálová sbírka v panelácích

14

Poděkování koledníkům

14

Setkání tří králů v Kopřivnici

15

Tříkrálová sbírka - šance, jak se naučit zbavit se našich obav, předsudků a falešných doměnek... 15 Poděkování z naší knihovny ...

15 15

Hlas Velehradu P. Tomáš Špidlík S. J. Maria v tradici křesťanského východu 15 poznáváte mě?

16

ve zkratce z farností ...

16

Vydává: Římskokatolická farnost Nový Jičín, Žerotínova 24, 74101 Nový Jičín, tel.: 556 707698, e-mail: farnost.nj@cs-net, web: www.fnj.cz. Dotazy, připomínky a příspěvky možno podat do schránky s logem časopisu ve farním chrámu, na faře, nebo u A.Urbana, tel.: 553 822240 e-mail: [email protected] nebo petr. [email protected] NEPRODEJNÉ. Vydáno pro vnitřní potřebu farnosti. Internetotý přístup ke stažení v PDF formátu: www.fnj.cz Zaregistrováno u Ministerstva kultury pod značkou: MK ČR E15101.

V minulých týdnech jsme jistě prožívali úzkost a soucit s lidmi na dalekém ostrově Haiti. Toto veliké nestěstí může mít ovšem také souvislost s naším duchovním životem. Nejen tím, že jsme jistě věnovali více času modlitbě za trpící a mrtvé, že jsme si možná sami uvědomili svou pozemskou dočasnost a to, jak pravdivá jsou Kristova slova, že zloděj (smrt) přijde v hodinu, kdy se nenadějeme. Ale souvislost s duchovním životem mají především záchranné práce při hledání lidí v troskách budov. Záchranné týmy totiž v jednu chvíli ustanou v činnosti, ztichnou veškeré stroje i lidé, všichni se naprosto ztiší a soustředěně naslouchají, zda se neozve z trosek nějaké ťukání nebo hlas. A tak by to mělo být i v našem (nejen) duchovním životě. Především ti, kteří nežijí jen sami pro sebe, ale věnují své síly a schopnosti službě a pomoci bližním, mohou mít někdy docela obavy se zastavit a čekat. Ztišit se a počkat na Boží hlas v našem nitru. Nastávající postní doba a s ní spojené různé pobožnosti má k tomu vynikající, ba přímo ideální prostředky. Například pobožnost křížové cesty. Jedna babička před Velikonocemi vyprávěla vnoučkům o Ježíškovi a popisovala jim Křížovou cestu tak působivě, že se nejenom dozvěděli, co to ta „křížová cesta“ vlastně je, ale dokonce se hlasitě rozplakali… Děti prožívají tolik událostí poprvé. Tolik zpráv se dozvídají poprvé a přijímají je s nepochopitelným zaujetím. Dospělým se může stát opak. Slyší například o biblických událostech mnohokrát vypravovat, prožívají liturgický rok potolikáté, že jim určité příběhy a jisté děje připadají jako samozřejmé. Tak samozřejmé, že není zdánlivě ani třeba o nich uvažovat. Kolik lidí si ani v postní době neuvědomí, že i jejich blízcí, lidé v jejich okolí, i lidé v dálce mívají svá trápení. Možná právě dnes kolem nich někdo blízký přechází a vleče s sebou své trápení, svou úzkost – „Svůj kříž“. Možná právě dnes kolem přešel ten, nebo ta, kteří vlekli své, pro jejich bližní „neviditelné“ potíže. Kdo ví… Možná právě ten, kdo si onoho „nenápadného“ kříže nevšímá, by tak snadno mohl způsobit, aby těžký kříž byl snesitelnější, lehčí. Kdyby si nepozorný svědek onoho kříže všiml, pomohl by jej třeba rád nést, nebo by jej dokonce nechal rozplynout. Je tolik lidí, kteří nepomáhají ostatním ne proto, že by byli zlí, nebo se radovali z bolestí, smutků, tragedií svých blízkých. Jen si jich nevšimnou. Přehlédnou je. Minou. Využijme postní dobu také k tomu, aby se nám to nestávalo. Pokoj Vám!

zeptali jsme se ... ... otce Aloise co nového v Novém Jičíně

Rozhovor připravila Markéta Petřkovská

• Zdravím Vás, Otče, v dalším roce… Chci se zeptat, jakým byl pro vás osobně rok 2009? Veselý, nudný, zdravý, úspěšný, hektický, poklidný… ? Jestli mám být stručný, tak byl požehnaný od Pána Boha. I přes katastrofu, která postihla území našich farností a také mnoho našich farníků a ostatních spoluobčanů, bych označil tento rok takto. Vždyť jsem s Vámi farníky děkoval za 25 let kněžství na začátku Roku kněží, dostali jsme dva jáhny – trvalého jáhna Jarka Boka a budoucího novokněze jáhna Vlastimila Krajčoviče. A co se týče osobního života, bylo mnoho nezasloužených darů, které jsem mohl prožívat ve svém životě a v životě mých blízkých. • Vnímal jste nějak osobně loňské oslavy 20.výročí Sametové revoluce? V té době jste působil, myslím, v Dobré. Jak jste prožil tehdejší události? Věřil jste ve změnu? Naplnila se vaše očekávání po těch 20 letech? Nějak osobně se mě oslavy nedotkly. Pro mě to byl před dvaceti léty zázrak Boží Prozřetelnosti a lásky vůči mně, vlasti a naší církvi. Ve změnu jsem nemusel věřit, ta přišla. Mnohé se změnilo – obdrželi jsme svobodu vyznání, svobodu tisku, médií, dostali jsme nové biskupy… Co se nezměnilo hned, a to se dalo očekávat – lidé ve svých postojích a způsobu života. Daleko více vyplavalo na povrch, kdo je opravdový věřící, komu záleží na věcech Božích a kdo se skrýval za tzv. pláštíkem pronásledování, aby nemusel praktikovat svou víru. Koukám dodnes, jak nás to krásně prosívá – myslím komunismus prožívaný v praxi a maskovaný tzv. demokracií – bůh – mamon a lidské pohodlí a nedostatek víry. Nikdy mě nenapadlo, jak málo budou dnešní křesťanští rodiče chtít vést a vychovávat ve víře své děti a jak svým postojem k náboženské výchově svých dětí ukazují, na jakém místě je pro ně víra v Boha. Často na posledním nebo předposledním. Konzum, moderní sdělovací prostředky, počítačové hry a možná i drogy se zahnízdily v mnohých i křesťanských rodinách víc než Pán Bůh. Vše v budoucnu přinese své plody. Tradiční křesťanské rodiny vymírají ve víře a ve vztahu k církvi a kostelu a přicházejí ti, kterým Pán dává milost víry. • Jsme uprostřed Roku kněží, jak ho vy kněží prožíváte? Máte nějaká společná setkání nebo tak něco? Nevím, jak Rok kněží prožívají jiní kněží. Pro mne je spojen s tím, že jsem na

počátku Roku kněží prožíval své stříbrné kněžské jubileum. Vidím v tom osobní výzvu od Pána Boha a zároveň i velký dar pro sebe samého. Osobně se snažím o větší posvěcení skrze kněžskou službu. Ať je to intenzivnější a soustředěnější prožívání mše sv. a věrnost přítomnosti ve zpovědnici, umožnit věřícím dle potřeby svátost smíření. Dále i skrze možnosti získat v Roce kněží zvláštní milosti, které můžeme my, kněží, obdržet od Pána prakticky každý den. Na pravidelných kněžských konferencích rozebíráme encykliku, kterou vydal před 50 lety bl. papež Jan XXIII., kde dává za vzor kněžím patrona všech farářů sv. Jana Maria Vianneye. Již o prázdninách jsem se snažil o to, abych více pronikl do ducha tohoto světce a podařilo se mi přečíst pár věcí, které mi pomáhají více se k němu přiblížit. No, a v 3

květnu tohoto roku budou v našem děkanátu putovat po našich farnostech ostatky sv. Jana M. Vianneye, abychom my kněží, skrze modlitbu vás všech věřících, se skrze jeho zvláštní přítomnost více posvětili, zasvětili a prohloubili ve svém kněžství • Loni do životů mnohých krutě zasáhly záplavy. O finanční pomoci, které církev poskytla postiženým, se už v Okénku psalo.  Ale měl jste jako kněz příležitost pomoci někomu i duchovním slovem? Vyprovokovala u někoho taková katastrofa zájem o Boha? (ať už v pozitivním nebo negativním slova smyslu)? Měl jsem možnost se setkat s mnoha lidmi, kteří byli zaplaveni. Většinou to byla otřesná svědectví bezmoci, zoufalství, ale zároveň i naděje, že je potřeba jít dál. Všichni věděli, že jsem kněz, a to myslím stačí k tomu, aby pocítili solidaritu a ochotu pomoci ze strany církve. Bohužel jsem se nesetkal, že

by tyto katastrofy nějak zvětšily zájem o život s Bohem nebo někoho navrátily k Bohu. Aspoň to navenek není vidět. Co se děje v nitru každého člověka, nevím. • Loňský farní den se nesl v duchu oslav dvojího jáhenského svěcení a výročí Vašeho kněžského svěcení. Měl jste spoustu gratulantů. Můžu se zvědavě zeptat: dostal jste od někoho ke kněžským narozeninám nějaký dárek, který vás obzvláště potěšil? Ano, potešil mě kalendář s fotografiemi z průběhu mého kněžství, který mi v Roce kněží připomíná mnohé, co jsem prožil a na co jsem během času zapomněl. A to je povzbuzující. Zpětně vidím, že vše má svůj smysl a že Bůh je se mnou. • Vím, že máte farní dny rád a i mezi farníky si našly mimořádnou oblibu. Na kdy se letos farní den plánuje? Letošní farní den se plánuje na neděli 4. července odpoledne a bude poděkováním za dar kněžství našeho novokněze Vlastimila Krajčoviče, který bude vysvěcen v sobotu 26. června v Ostravě a v sobotu 3. července bude mít primici v rodném Kuníně. V neděli pak bude u nás v N. Jičíně, kde by měl mít v 10. hodin mši sv. ve farním kostele a odpoledne v rámci farního dne bude ve Španělské kapli osobně každému z nás udělovat novokněžské požehnání. Budete určitě ještě pozváni, ale je potřeba si tento den zakroužkovat v kalendáři. Dar nového kněze neprožíváme v našich farnostech každý rok. • Co zajímavého se dále připravuje pro tento rok? Primiční slavnosti Vlastimila Krajčoviče jsou hlavním bodem letošního roku. V květnu budou v našem děkanátu ostatky sv. Jana Marie Vianneye, které budou velkou výzvou krásně

4

ukončit Rok kněží vyprošením většího posvěcení našim kněžím a dostatkem nových povolání ke kněžství z našich řad. V květnu se plánuje také pouť na Sv. Hostýn k P. Marii, v červenci na Radhošť k sv. Cyrilu a Metodějovi, na konci srpna tradiční týdenní pobyt v nádherných italských Dolomitech pro mladší i starší věřící, na začátku září pouť do Čenstochové k Černé Madoně a začátkem října bude letos tradiční pouť za posvěcení rodin a nová duchovní povolání do Frýdku. Věřím, že se také povede tábor pro naše děti o prázdninách. Pokud by někoho něco zajímavého napadlo, co bychom mohli ve farnosti prožít, budu rád za každý podnět. • Jaké poutě jste loni s našimi farníky absolvoval? Byla Vám některá z nich obzvláště milá? Ano, bylo několik krásných poutí. Především do Itálie k sv. o. Piovi, k sv. Pavlovi do Říma. Ale i krásná jednodenní pouť do Křtin a Křižanova u nás na Moravu. • Loni se už uskutečnily první akce Křesťanské akademie. Myslím, že tento projekt se, soudě dle účasti na přednáškách, docela ujal. Máte informace jaké, přednášky jsou na letošek plánovány? Na letošek jsou určitě plánovány další přednášky a akce. Ale vše je ještě ve vývoji, takže informace budou až v dalším čísle Okénka. Její pobočku u nás ve městě rozhýbal evangelický farář Prejda a požádal nás katolíky o spolupráci. Je to pro mě pěkný příklad ekumenické spolupráce. Napadá mě, neměli bychom se s evangelíky (i jinými křesťanskými církvemi) více sblížit? Neměli bychom my, největší z nich, iniciovat více společných akcí? (Napadá mě přizvat je třeba na tradiční podzimní cyklopouť nebo udělat společný maškarní ples pro děti apod…) Při rozmluvě s ostatními představiteli křesťanských společenství v našem městě vznikla myšlenka více prohloubit ekuménu v rámci Křesťanské akademie, kdy by byla snaha dát větší prostor k diskuzi mezi námi vzájemně. O společných akcích se zatím neuvažovalo. • Vím, že se poměrně intenzivně věnujete ministrantům, často s nimi vyjíždíte na různé akce, výlety, poutě… Z vlastní zkušenosti vím, že tyhle výjezdní akce jsou tmelem, který na dlouhou dobu spojí kolektiv, takže je kluci určitě mají rádi. Která z těch loňských akcí byla nejlepší? Tradičně nejlepší byl ministranský minivíkend na začátku května, který byl zaměřen k přípravě na návštěvu Sv. otce u nás. Bylo pěkné, že se kluci od 1.třídy ZŠ až po 3.ročník střední školy dokáží dát dohromady. Např., když jsme uskutečnili konkláve, tj. volbu nového papeže

a z ministrantů-kardinálů byl vybrán nový Sv. otec Jan XXIV. Se staršími ministranty to pak byla cesta na Šumavu a na kolech kolem Dunaje od německého Pasova až po rakouskou Vídeň. Nešlo jen o cyklistiku, ale také prohloubení Roku kněží postavou sv.Jana M. Vianneye a stmelení společenství ministrantů. Snad se to trochu podařilo. • A co schola? Nezanedbáváte scholisty? Taky jsou to děti nebo mládež, jejichž služba vyžaduje pravidelnou oběť… Podporujete je nějak nebo jinak povzbuzujete? Malá schola, pokud vím, měla také v minulém roce minivíkend. Je snaha, aby se děvčata pravidelně scházela nejen ke cvičení zpěvu, ale i k společným schůzkám, kde se mohou skamarádit. I letos se jim podařilo svým zpěvem obohatit dobu vánoční obyvatelům v Domě s pečovatelskou službou Pod lipami. Duchovní starost o scholu má o. Dušan. • Loni jsme si také připomněli 10.výročí založení Okénka. Dík patří hlavně těm, kteří je vytrvale tvoří po celou tu dekádu a všichni víme, že Okénko je tak trochu chloubou farnosti. Je něco dalšího, na co jste v rámci naší farnosti řek5

něme hrdý? Děkuji za vše co se podařilo a daří. • Jak jste spokojen s novým kabátkem naší fary? Jsem spokojený a ještě víc bych byl spokojený, kdyby se v termínu vrátil dluh, který vznikl na fasádě fary. Mám radost, že se to daří nejen měsíční sbírkou, bez které bychom dluh nevrátili, ale dary hlavně starších věřících, kteří mi přinesou svůj osobní dar na tento účel. • Udělaly se loni ještě nějaké další opravy? Ano, začal se restaurovat hlavní oltář v kostele Nejsvětější Trojice z ministerských peněz a začaly jsme opravy v kostele v Žilině na přípojce vody a kanalizace do zákristie. Věřící v Žilině si výdaje za opravy v žilinském kostele platí sami. • Opět se vybírá na dluh, který zůstal díky více nákladům po opravě omítky fary. Určitě bychom rádi přispěli, ale sbírek bylo v poslední době víc a ne každý může přispět větším obnosem… Nerozumím, proč je nutné dovybrat peníze tak rychle? Nešlo by to řešit nějakou standardní bankovní půjčkou, kterou pak budeme postupně splácet? Asi by to bylo nejjednodušší, kdybychom byli tak solventní a bohatí, že bychom si takovou půjčku u banky mohli dovolit. Půjčka z banky by 6

určitě nebyla bez úroků ve prospěch banky. A to by se finančně navyšovalo. Tato půjčka je přes naše biskupství v Ostravě a je bezúročná. Termín se domlouval dopředu. Věřím, že jsme schopni v tomto termínu půjčku vrátit, proto byl tak domluvený. Peníze se nikdy nepůjčují na dlouhou dobu. • Stejně mě v této souvislosti napadá: počet věřících zrovna nevzrůstá, ale opravy všech těch památek jsou opravdu velice drahé. Jak se budou nadále financovat? Nebylo by dobré založit si něco jako „farní stavební spoření“ na budoucí opravy? Bylo by to výborné, ale z čeho bychom spořili, když jsme stále v roli „žebráků“, kteří musí prosit o každou korunu? Zatím stále stát bere církev podle komunistických zákonů z roku 1949. Tyto zákony byly sice novelizovány, ale v podstatě to, co komunisté stanovili vůči církvi platí – majetek jsme Vám zabavili a budeme vás dotovat. Ale v jaké míře dotovat, o tom si rozhoduje stát sám. A tak je to i s památkami. Stát se zavázal památky dotovat. Kdybychom byli finančně nezávislí na státu, pak bychom měli všechno již dávno v pořádku, tak jak to je normální ve světě, kde se s církví počítá a nepovažuje se za skrytého nepřítele, jak je stále v mnoha rovinách u nás. Nutná změna smýšlení probíhá pomalu a nejvíc na to doplácí společnost jako taková. • Za co byste nás, farníky, mohl pochválit? Určitě za mnohé. Za dobrou spolupráci při organizování farního dne, trpělivost při náročných opravách ve farnosti a finanční podporu, bez které by se nedalo opravovat, za modlitební úsilí mnohých, které cítím na každém kroku a snahu některých žít z Ježíše Eucharistického každodenně. • A za co nás pokáráte? Trápí vás něco? Trápí mě výchova dětí v rodinách. Ale to bude celocírkevní problém u nás. Křesťanský život určitě nespočívá jen v tom, že se uvidíme v neděli při mši sv. a já požehnám několika desítkám dětí na konci mše sv. a ža děti přijdou někdy nepravidelně jednou za týden do náboženství. Všiml jsem si, kolik dětí školou povinných bylo na maškárním plesu, a přitom vím, že nebyly v neděli na mši sv. Když se dětí ptám v náboženství, proč nebyly, tak mi odpoví, že byly trochu nachlazené, a proto nikdo z rodiny do kostela nešel. Chápu, že v kostele je chladno, ale což nemáme v dnešní době dobré oblečení? Jaká to musela být víra našich rodin, když ve sněhu šli do kostela na mši sv. tři hodiny pěšky, pak po mši sv. v chladném kostele šly zase tři hodiny zpátky, nanejvýš se zastavily ohřát v místní hospodě. Vzalo jim to celý den. Když vidím dnešní možnosti – auta, oblečení, tak to považuji za pro-

jev malé víry, malého nadšení a lásky vůči Ježíši a zhýčkaností, na kterou doplatí naše rodiny, ve kterých se bude ptát později matka nebo otec, kde vlastně udělali chybu, že jejich děti nevěří a dají přednost konzumu a životu bez Pána Boha. Modlím se, aby se tak nestalo. Zdá se mi, že boj o lidské duše pro Ježíše je dnes těžší než za totality. Zhýčkaný život s počítači, internetem, hrami a mobily je větším problémem v ohrožeností víry, než byla ateistická převýchova v socialistických školách. Trápí mě malá chuť se setkávat. Všichni se vymlouvají na nedostatek času. Ve skutečnosti je to projev dnešního individualismu, ve kterém roste sobectví jedince na úkor růstu víry a duchovního života a různé žabomyší války mezi věřícími. Zdá se, že z mých slov je cítit rezignaci. Dřív lidská bezmocnost, ve které si uvědomuji, jak je nutné vše vymodlit, vyprosit a připravit skrze působení Boží milosti v nás. Kněz dnes není autoritou ani pro mnohé své ovečky. Ovečky víc dají na media, než

na svého pastýře. Televize má pravdu, jak tomu bohužel bylo vždycky. U kněze se o tom pochybuje a řekne se, kdo ví, jak tomu je.

... otce Aloise co nového v Kuníně

níků. Případný nájem nové rodiny by se musel zvážit. V přízemí budeme pokračovat podle finančních možností. Domnívám se, že se na faře udělalo kus práce, která byla v mnohém nutná.

Milena Zezulčíková

• Co se Vám vybaví, když se řekne rok 2009 ? Kněžský rok s díky za dar kněžství, jáhenské svěcení. • V roce 2009 jsme opravili kazatelnu a rám hlavního obrazu. Jaké další práce se plánují na rok 2010 ? V letošním roce chceme svépomocně opravit dva lustry z kněžiště kostela, pokud možno do primice. Budeme žádat kraj o dotaci na opravu jednoho bočního oltáře. Měli bychom dostat 50% částky, tedy 125 tis.korun. Druhou polovinu budeme muset vysbírat mezi Vámi věřícími. Na druhý boční oltář budeme žádat o dotaci Ministerstvo kultury. Minulý rok jsme dostali 90% částky. Uvidíme, jak to bude letos. Také chceme pokračovat v pracích na faře. Z peněz, které ještě máme, chceme vybudovat v přízemí pro farnost zázemí. Nevíme, jestli budeme mít dostatek finančních prostředků na úplné dokončení. • Povodeň hodně změnila záměry s farou. Řekněte, jak nyní probíhají její opravy ? Na faře je vybudován kompletně byt v 1. patře fary – kuchyň a dva pokoje s ústředním vytápěním. Počítalo se, že se do bytu nastěhují Baarovi, kteří byli zatopeni v přízemí. Tím, že se odstěhovali do povodňového domku v Kuníně, zůstal byt prázdný. Pokud se najde kněz, který by se chtěl do Kunína nastěhovat, bude mít byt k dispozici. Jinak může zatím sloužit na setkávání far-

• Máte pro letošek nějaké předsevzetí? Předsevzetí si nedávám. Naučil jsem se žít okamžikem, který mi Pán dává. Plány samozřejmě jsou. Budou splněné, jak Pán Bůh dá. Přeji vše dobré v roce 2010 a děkuji za rozhovor.

7

• Otče, vidíte symboliku se svěcením Vlastíka v roce 2010 a položením základního kamene v roce 1810? Pan Zezulčík se narodil 200 let po hraběnce a dal dohromady zámek, co dá dohromady Vlastík? Určitá symbolika zde je. Základní kámen je jistě začátek a úmysl nějaké stavby, v našem případě kostela. Vlastíkova primice je základem – začátkem jeho kněžského poslání, které má významný základ v Kuníně. Co Vlastík dá dohromady, nevím. Ale určitě se bude podílet svým kněžstvím na obnově domu církve – duchovního chrámu, kde Ježíš je uhel-

ný kámen. A tady bych viděl spojitou symboliku. Pan Zezulčík obnovil zámek, Vlastík bude dá-li Bůh obnovovat a posvěcovat svou kněžskou službou dům církve. • Mohl byste porovnat přípravu na kněžství ve Vaší době s přípravou Vlastíka ? Vnímáte rozdíl v totalitní době a dnes ? Mám dojem, že dnešní bohoslovci to mají z jedné strany jednodušší – státní bezpečnost jim nebrání dostat se do semináře. Nám pomáhal tento odpor víc si vážit možnosti v semináři studovat a být dříve zralí pro rozhodnutí stát se knězem. Co považuji za problém dnešních bohoslovců, je jejich nezrálost, která je dána způsobem života s určitou neschopností se rozhodnout. Není vojenská služba, nejsou překážky ve formě státní bezpečnosti, život je ovlivněn sílícím konzumem, internetem, nabídkou mnohých možností užívání života od malička, ve kterých se může vytrácet smysl pro obětavost, celibát a jiné závazky spojené s kněžskou službou, která bez dozrání opravdové lásky ke Kristu se může pro některé zdát neuskutečnitelnou a prakticky nemožnou. Ale to je vše velmi individuální. Neplatí to samozřejmě pro všechny. Musíme se za nová duchovní povolání modlit a obětovat. Ježíš nás k takové ustavičné modlitbě vybízí. Noví kněží budou takoví, jaké si vymodlíme.

... otce Dušana, co nového v Šenově Jolana Orlíková

• Je něco nového s čím se můžeme setkat v Šenově od loňského roku? Ještě za otce Josefa Motyky se v naší farnosti zadala zakázka akademické malířce Blance Valchařové– namalovat postní plátno s výjevem ukřižovaného Krista. Toto 8

plátno bylo vyrobeno podle předlohy skvělého umělce J.I. Sattlera. Předloha byla vzata z křížové cesty v kostele ve Velkých Heraldicích. Toto plátno jsme loni na první postní neděli posvětili. Tento obřad při nedělní mši svaté vedl nám všem dobře známý otec děkan Mons. Alois Peroutka. Pro naši farní rodinu to byla slavnost, kterou jsme ukončili slavnostním obědem v pěkném a příjemném prostředí restaurace Mc-Lemon. • Rozběhly se pravidelné dětské mše a adorace. Proč? Začal bych od adorací. Možná někdo neví, co to je adorace. Je to z latinského slova, jehož jeden význam je klanění. Jde o způsob uctívání Boha. Jenom Jemu patří klanění. Je mnoho světců, kteří se přiblížili k Bohu právě touto cestou. Určitě jeden z nich je sv. Jan Maria Vianey, vzor a patron kněží. I mnohým dobře známý. P. Adam Rucki mnohokrát připomínal bohoslovcům důležitost adorace pro své osobní posvěcení a snad i proto, jako dnes již bývalý spirituál Olomouckého semináře tento způsob úcty v semináři zavedl. Mnohokrát i vzpomí-

nal, jak za totality sám organizoval adorace s mládeží a Ježíš si tu mládež k sobě sám přitáhl. A to mne inspirovalo. Řekl jsem si, že to v Šenově chybí a také jsem si řekl: „Já ty lidi k Bohu nepřitáhnu. Víra je dar Boží. Tak ať si je přitáhne Bůh.“ Já jsem dal jen prostor, a kdo chcea hledá Boha, tak ten toho využije. Nejde totiž jen o účast na mši svaté, ale myslím, že i přebývání před Pánem, jen tak je důležité. A co se týče dětských mší svatých. Nejprve to byl jen pokus. Podnět dala pani Orlíková. A když jsem viděl, že se to pomaličku ujímá a děti se alespoň trochu osloví a přitáhnou k Bohu, tak jsem pochopil, že by bylo dobré v tomto díle pokračovat. Samozřejmě je to teprve na začátku, řekl bych v plenkách, ale já v tom problém nevidím. Všechno chce výdrž a důležité je nenechat se srazit hned nějakým neúspěchem a ani příliš nechat ukolébat případným úspěchem. Já to vidím jako dobré, a tak v tom chci pokračovat. Nakonec vidím, že to je dobré i z jiného pohledu, a to jak adorace, tak dětské mše svaté, farníci se také přiučí i ty novější mešní písně, které spíše frčí u mládežnických mší svatých, a také mladí, které baví zpěv se mohou zapojit do zpěvu. A třeba, dá-li Pán, vznikne i dobrá schola. Věřím, že se plody těchto snah jednou objeví. Já nečekám hned úrodu, ale těším se i z tohoto zasévání. • Co se chystá v letošním roce za novoty? Už od začátku jsem si všiml, že se v naší farnosti málo zpovídá a jeden z důvodů myslím je, že zpovědnice, kterou v kostele máme, je příliš špatně odhlučněná, dá-li se to vůbec tak tvrdit. A chápu, že ten, kdo se zpovídá, nepotřebuje, aby kromě Boha a kněze jeho zpověď ještě někdo slyšel. A proto jsem chtěl, aby se buď stávající zpovědnice mírně předělala, podobně jako v Kuníně, a nebo udělala nová, ale protože se jedná o kulturní památku, tak jsme po poradě s farníky od předělávání stávající zpovědnice upustili a rozhodli jsme se pro výrobu zcela nové zpovědnice. Hledali jsme tak dlouho, až jsme našli solidní stolaře, kteří zcela pochopili náš záměr a i s cenou šli velice nízko. Změna bude snad v tom, že nebude trojdílná, ale jen dvojdílná, což myslím, je pro dnešní poměry zcela dostačující. Rozhodli jsme se také, že skleněné výplně dveří ve zpovědnici chceme, aby působily jako vitráže a s motivy, které by výstižně odrážely to, co se ve zpovědnici děje, a aby bylo vidět, kdo milost odpuštění hříchů uděluje. Je

jasné, že vitráže nejsou levná záležitost, zpovědnice by se jimi velmi prodražila a je dost možné, že samotná skla by sama o sobě stála více než celá zpovědnice. Proto jsme se rozhodli, že realizaci vitrážových skel svěříme do rukou mladé umělkyně z naší farnosti – Zuzce Jaškové, studentce Fakulty restaurování Univerzity Pardubice. Mohu říci, že jsem už viděl tato okna rozpracovaná a velice se mi líbila. Myslím, že je dobré, když se farníci takto do chodu farnosti angažují, protože dostávají ke kostelu i k věcem v něm svůj osobní vztah a také si pak všeho více váží. Viděl jsem 9

to i na osvětlení presbytáře, které pan Orlík s panem Bednářem a dalšími svými známými udělali. Hned to je jiné prožívání liturgie, nejen pro mě jako toho, kdo předsedá, ale i lidi, kteří jej vyráběli. Oni se pak už těší, až zase budou moci opět něčím novým přispět k oslavě Boží. Vím, že i vitráže oken v kostele potřebují už opravit a také osvětlení lodě v kostele se musí dořešit. Věřím, že na to všechno také dojde, ale všechno má svůj čas. • A v duchovní oblasti? Už jsem to naznačil. Velký deficit vidím jak u mladých, tak i u starších ve zpovědi. Jako by ani nevnímali, že Pán Ježíš na ně čeká, až se mu svěří se svými břemeny. Myslím, že v tom, jak pečovat o čistotu své duše, bychom si měli vzít příklad z marnotratných žen, kterých je kolem nás mnoho (neříkám všechny). Ty jenom, aby se zalíbily svým potenciálním nápadníkům či ctitelům, neváhají strávit mnoho času před zrcadlem a vyhodit mnoho peněz na svou ozdobu. A my, ve srovnání s těmito ženami, jsme úplní packalové a amatéři. Své duši často nevěnujeme ani tolik, co ty ženy svým nehtům, a kde jsou vlasy, oči, šaty a vůbec celá postava a jiné vnady, na kterých ty 10

marnotratné ženy neúnavně pracují. A to jen proto, aby někoho ulovily. A naše duše je přece věčná a ne jenom něco chvilkového. A také jsem sliboval farníkům nějaký ten výlet, což bych také rád splnil, ovšem časově je vše omezené, a tak to vidím jako reálné až v době velkých prázdnin, popřípadě v neděle nebo sobotu dopoledne. Věřím, že i to se vyřeší. A také bych rád alespoň jednou za měsíc udělal po mši svaté setkání těch, co se chtějí scházet v sákristii, ale to ne jen pracovně, jak tomu bývalo už několikkrát, ale i jen tak přátelsky, nad nějakou hrou či témátkem a ke krátké modlitbě. • Jak jste prožíval povodně ve své farnosti? Když jsem viděl tu spoušť, kterou způsobil takový řekl bych potok, nechtělo se mi věřit. Já jsem skutečně ani pořádně nevěděl, kudy říčka Jičínka Novým Jičínem protéká. V tu noc jsem jel do Kunína na faru, abych odvezl Kubu Štefíka s rodinou, ale nedojel jsem, voda byla rychlejší. Když jsem viděl, jak hrozivě rychle voda přibývá, pochopil jsem, že by to byl hazard s životem jet dále, a tak jsem to otočil a s pocitem obav jsem se vrátil na faru. Modlil jsem se, aby déšť ustal. Měl jsem také strach o kostel, a když jsem se dozvěděl, že u Bezděků, kteří bydlí hned vedle kostela, je 1 m vody na placu a ½ m vody v domě, tak jsem si říkal: „Tak to je jasné, kostel je zatopený.“ Asi ½ roku před tím jsem stál na břehu za Šenovským kostelem a říkal jsem si: „ Nechápu, proč tu mají tak hluboké koryto, kvůli takovému potoku, to u nás je řeka a takové koryto nemá.“ Dnes už to chápu. Nastěstí se voda zastavila pod prahem kostela, díky dobrému Bohu! Cítil jsem, že lidé potřebují okamžitou pomoc, že pouhá slova nepomohou, a tak jsem byl rád, když se vyhlásila sbírka na postižené. Sice s tím bylo papírování a nějaké to odpoledne jsem strávil chozením po rodinách, kde jsme přinášeli alespoň malý finanční příspěvek, ale stálo to za to. Občas je dobré svoji víru projevit i skutkem navenek před lidmi. Krásné bylo, jak se tito lidé svěřovali, v podstatě cizímu člověku. A na začátku adventu, to bylo také krásné, když před nedělní mši svatou přišla do kostela nevěřící žena a jako své poděkování donesla adventní věnec jako dar a poděkování za pomoc při povodních. A také si vzpomínám, jak druhý den při bohoslužbách se četlo čtení, kde Pán Ježíš mluví o domě zbudovaném na písku a na skále. To byla úplně prorocká slova a myslím, že Bůh tím jasně promluvil k lidem. A řekl jim: „Já jsem jediná jistota, tak proč se pořád, už 20 let po převratu, držíte těch nejistot, které může smést i jedna jediná záplava.

• Otče, co Vás trápí? Když mnozí lidé co žijí na této Zemi, nedokážou vidět krásu v tom druhém člověku, když lidem nevadí, že mají špinavou duší a ještě horší je, že když jim chce někdo pomoct, tak ho vnímají jako svého úhlavního nepřítele. To, že naše země si tak libuje ve schvalování špatných zákonů a nazývají to pokrokem. Vůbec se nedívají na nesmrtelnou duši, kterou lidé hříchem ztrácejí, ale jde jim jen o to být populární za každou cenu. I nezájem věřících dětí a často i rodičů přiblížit se k Bohu. Někdy mám pocit, že modlitba je pro věřící otravná povinnost a Bůh a jeho kněz, že je policajt, který je hlídá, jestli to či ono věřící dodržuje. Tehdy přemýšlím, proč vlastně rozdělujeme lidi na věřící a nevěřící, když často ti věřící Boha vůbec nepotřebují, a ani ho nehledají a ani po něm netouží? Nastěstí myslím, že to neplatí o všech věřících a věřím, že nad tím vším bdí všemohoucí Bůh. A to mi stačí k tomu, abych se o všechno nestaral. Přiznám se, že se svým polem mám dost co dělat, je na něm dost plevele a dost hloží se kterým má Pán co dělat, ale to já dobře vím a proto Jej ve zpovědi často nechávám vstoupit a on to pole vždycky dobře obdělá. • A z čeho máte radost, co se podařilo? Z té pomoci lidem, které postihla záplava. Z toho, že lidé nezavřeli své srdce. I ze mší svatých a adorací a z toho, že Pán Ježíš neopustil naše kostely a ani nás. To ovšem není všechno, z čeho mám radost. Je toho ještě mnoho, i z nových jáhnů, ze služby nemocným, z přírody, z jízdy autem, z dobré spolupráce s farníky, z nových ministrantů Lukáše a Mirka, ale i z věrnosti ministrantů, kteří zde byli už přede mnou a které jsem jaksi zdědil.

A také mne těší, že se mladí Bezděkovi celkem pravidelně zapojují do příprav adorací a do příprav i realizací dětských mší svatých. I to, že se mnozí farníci ochotně zapojili do různých rad, které by ve farnosti měly být a fungovat, protože aspoň na to nejsem sám, jen se svým pohledem na věc. A velkou radost mám z toho a to si pamatuji velice dobře, když jsem přišel z adorace, bylo to na svátek sv. Moniky, volal mi můj čtvrtý brácha, že se rozhodl jít za Ježíšem a obrátil se k Bohu. • Jak vy prožíváte Rok kněží? Odpověď je jednoduchá, snažím se ho prožít v blízkosti dobrého Boha.

... otce Michala co nového v Bludovicích a Žilině Rozhovor připravila Anna Golichová

• Otče, jak byste hodnotil rok 2009 v Žilině, Bludovicích? Minulý rok postihla Žilinu a Bludovice velká povodeň. Bylo to 24.06 na svatého Jana. Ve Frenštátě znají tyto deště a pojmenovali je „Svatojánské pluty”. Voda byla ničivá, ale Boží ochrana ještě větší. Lidé většinou byli mimo, v hořejších prostorách, takže ztráty na životech byly minimální. Hůře dopadla bludovická kaple, kde se dodnes nedají sloužit mše sv. Památeční kříž před kaplí byl zcela zničen. • Co byste řekl o pomoci těm postiženým lidem? Lidé byli štědří. Z farnosti N.J. i z dieceze přišla pomoc. Lidé v zatopené oblasti byli často překvapeni, že od církve dostávali peníze. • Co byste řekl na závěr? Je to poučení pro všechny. Buďme proto připraveni a nemysleme si, že tito lidé jsou horší než my.

Otče děkuji, že jste si udělal čas a odpověděl na naše otázky. 11

tříkrálová sbírka ...

Přehled koledníků Nový Jičín-Žilina Marie Ordáňová, Lucka Goldová, Renáta Goldová

10.929

Marie Ordáňová, Nicola Goldová, Erika Goldová

4.467

Nový Jičín-Bludovice

Jana Němcová Pavlína Němcová, Klára Němcová, Vojtěch Němec, Adéla Orságová

4.175

Marie Pobořilová, Jarka Chrobáková, Jana Vaclová

6.214

Zita Rozholdová, Terezka Hoppová, Michaela Šindlerová, Feja Hoppová, Martina Žídková

4.005

Dušan Hopp, Jan Glogar, Péťa Hopp, Pavel Hopp

2.691

Michaela Šindlerová, Felicita, Marie a Terezie Hoppovy

1.659

Gabriela Matůšů, Anna Matůšů, Jiří Matůšů

12.999

Monika Petrášová, Vojta Petráš, Markéta Petrášová

5.314

Monika Petrášová, Tomáš Petráš, Katka Vašáková

5.201

David Bartoň, Zuzana Závadová

11.305

David Bartoň, Petra Závadová, Pavel Maslák

10.512

Patrície Plášilová, Hana Černochová, Marie Bednářová

7.543

Josef Konečný, Markétka Volková, Katka Vašáková, Marta Vašáková

3.380

Markéta Brožová, Marcel Brož, Vašík Brož

3.276

Danuše Kozielová

1.237

Gabriela Žitníková Členové JO Bludička

13.815

Patrície Plášilová, Anna Bednářová, Klára Bednářová

3.999

Gabriela Žitníková Členové JO Bludička

4.078

Marie Pobořilová, Jarka Chrobáková, Jana Vaclová

9.758

Gabriela Matušů, Hanka Matušů

Nový Jičín

Janka Vybíralová, Miška Vybíralová, Gabriela Žitníková

Antonín Glogar, Ondra Glogar, Dominika Pavlínová

9.882

Anna Golichová David Bartoň, Tomáš Volek, Emilie Nitzová

5.219

celkem

Anna Golichová Gabriela Žitníková, Tomáš Kuba, Pavel Golich, Markétka Volková, Lidka Kramolišová

7.802

Šenov u Nového Jičína

Marta Vašáková, Katka Vašáková, Toník Vašák, Jenda Vašák

2.708

12

12.811 3.236 168.215,-

Zdeněk Jašek, Martin Jašek, Veronika Orlíková

4.901

Josef Hub, Pavla Hubová, Vojta Orlík

4.718

Zdeňka Hegarová, Markéta Pagáčová, Tomáš Orlík

2.537

Jiří Říha, Petra Šůlová, Alena Kabátová

4.005

Cyrilka Nováková, Klára Ptáčková

4.027

Anna Kačírková, Tereza a Filip Kačírkovi

3.873

Pavel Bezděk, Kristýna Jurošková, Danek Orlík

8.613

Monika Nováková, Marie Něvolová, Tomáš Vrbinčík, Radim Černoch

7.045

Marie Bezděková, Mirek Golaň, Vojtěch Bezděk, Marek Bezděk

9.329

celkem

48.958,-

Kunín p.Bayerová, K.Turská, M.Sokolová, J.Konvičková

10.709

p.Kubrická, M.Kubrická, J.Kubrická, Markéta Kubrická, J.Klosová

5.923

p.Mikulová, K.Jánošíková, V.Jánošíková, L.Mikula

9.531

p.Navrátilová, D.Černoch, V.Černochová, M.Kubrická

9.122

Míla Zezulčíková, K.Grozmanová, M.Synek, D.Hanák

3.526

Zd.Baar, L.Baar, M.Nevěřilová

7.276

celkem

46.087,-

13

Postřehy z tříkrálové mise

David Bartoň

Letošní jubilejní desátá cesta tří králů došla opět zdárného konce. Ať už s většími či menšími problémy, jako tomu bývá u každé opravdové putovní cesty, zdárně došli naši koledníčci do cíle a s nimi také pokladničky s vykoledovanými dary. Ti, kdož chodí na nějaké poutě či delší cesty, vědí, že se na těchto cestách často přihodí nečekané, úsměvné příhody. Stejně tak tomu bylo i letos během koledování. Nepřekvapilo nás třeba, když se za zavřenými dveřmi ozve něčí „nejsme doma“, nebo třeba když nám někdo řekne „nás se to netýká, my jsme evangelíci“, či „my nejsme věřící, tak nedáváme.“ Je pozoruhodné, jak si někteří lidé vykládají tuto sbírku jako ryze o penězích a ryze katolickou, ovšem to není celá pravda. Na sbírku nemusí přispívat pouze věřící a už vůbec to není jen o přispění! Vždyť právě misijní dílo má oslovovat ty nevěřící a hledající. A výše daru zde není určující. Často se někteří ptají „kolik se dává?“, „na co se vybírá?“. Jako by vše bylo jen o penězích, ale my jdeme přece také popřát vše nejlepší do nového roku! 14

Lidé mají často doma psy a ti nás většinou vítají svým štěkotem, kdežto jejich majitelé říkají „nezpívejte, můj pes to nemá rád“. Také se často ptají, „který z vás je ten černý?“, čemuž se zasmějeme a odpovídáme, že jsme praví a průkazku máme, takže načerno nechodíme. Říká se, že jak na Nový rok, tak po celý rok. A je dobře, pokud můžeme začít dobrým skutkem. Třeba i tak, že otevřeme třem králům.

Tříkrálová sbírka v Žilině

Ordaňová Marie

Lidé byli štědřejší než loni. Někdy jsme se nedozvonili, ale jakmile jsme poodešli, otvírali a volali nás zpět. Různě jsem potkávala Žiliňáky: „Nebudeme doma, peníze jsou u sousedů, napište nám požehnání.“ „Už vás čekáme, nebo „Je pozdě, běžte, babička vám něco dá“. apod. Děti jsem měla letos z Loučky. Pěkně zpívaly. Byly nadšené. Umiňuji si příští rok vzít na koledování i děti ze Žiliny a udělat jim radost.

Tříkrálová sbírka v panelácích

Golichová Anna

„Jdete brzy” znělo první dva dny a pokladnička se plnila drobnými z prasátek. Máme moc domů. “Omlouváme se”. Dej Bůh stěstí tomu domu...zpíváme. „Je před důchodem“ „To nevadí“ „my Vám zazpíváme“ ...my zpíváme víme komu, malému děťátku Kristu Jezulátku...“ pak týden plný napětí, nejsou koledníci. Modlím se, prosím i duše v očistci. Moje bolavá kolena jsou snad menší překážka. Naděje, že svůj okruh obejdu je mizivá. Neustále někam volám telefonem. Tvoříme dvě skupinky a vyrážíme. Lidé čekají a dávají najevo svou radost. Celkem sedm dnů v terénu: „Jdete pozdě, příště půjdu s Vámi!“ Děkujeme a souhlasíme. Okruh je dokončen 14.1.

Poděkování koledníkům.

Pavel Wessely

Velká obětavost, kterou každoročně v čase Tří králů projevují mladí lidé z naší farnosti, byla pěkně na stránkách Okýnka ohodnocena před rokem Gábinou Žitníkovou i Davidem Bartoněm. Letošní počasí už vůbec nebylo k mladým koledníkům vlídné. Když onu sobotu padal namrzající déšť a za domovními dveřmi se ozvala koleda, vzpomněl jsem si na desatero Davida Bartoně z loňského Okýnka. Jsou to opravdu velké dobré skutky, které ti převážně mladí v těchto dnech konají. Když jsme si pak při horkém čaji s koledníky povídali, nebyla na nich i přes už pokročilou hodinu znát větší únava. Po jen částečném proschnutí se s novým elánem vydali na další štaci. A tak si myslím, že nejen ta naše „lamberská“ čtyřka, ale všichni koledníci zaslouží velké poděkování nás všech!

Setkání tří králů v Kopřivnici

Anna Golichová

V sobotu dne 30.1 pro všechny, kteří koledovali, připravila OCH Kopřivnice program a pohoštění. Nejdříve zahrála divadelní skupina ze Štramberka pohádku, kde vystupovali Honza, kašpárek i čerti. Pak přišel kouzelník. Nechyběly ani soutěže. Během přestávek bylo možné si vyzvednout ve vedlejší místnosti občerstvení. Výsledky tříkrálové sbírky byly vyvěšeny a mohli jsme si zjistit, kolik jsme vybrali do jednotlivých pokladniček, pan ředitel Leško poděkoval všem za koledování a nakonec se losovalo o výhry z bohaté tomboly. Dětem i dospělým se program líbil. Je to dobré povzbuzení pro další tříkrálové sbírky.

Tříkrálová sbírka - šance, jak se naučit zbavit se našich obav, předsudků a falešných doměnek... Gabriela Žitníková

Začínáme opět koledovat. Děvčata, která se mnou letos vycházejí do bludovických domovů, koledují úplně poprvé. Přicházíme k prvnímu domku, kde již „tradičně“ králové odchází s nepořízenou a není to věru výraz nesouhlasu se sbírkou v obecné rovině, ale spíše osobní postoj obyvatel domu k mému „já“. Mám obavy vůbec zazvonit, právě tento dům byl naplno zasažen loňskou povodní, žádost o příspěvek na potřebné se mi proto jeví jako zcela nevhodný. Již dopředu připravuji své třikrálové „novicky“ na odmítnutí, ale přesto zvoním - jako každý rok. Dveře se otevřely a nečekaně se ozvalo „pojďte dál“ ... Zpěv koled zesílil, snad proto, aby přehlušil tlukot mého srdce. Při psaní tradičního K+M+B se mi třesou ruce a když do kasičky dostávám první tisícikorunu ve „své“ kolednické historii,

jsemohromena.Podáníruky s paní domu jako výraz usmíření za bolesti, které jsme si vzájemně téměř před deseti lety způsobily, završuje tento nevšední zážitek. Jako ve snu slyším slova díků: „Charita nám hodně pomohla, děkujeme!!“ Odcházím se zvláštním pocitem, aniž bych dala najevo své emoce. Od té chvíle vím, že jakýkoliv můj předsudek a obava jsou zbytečné a netýká se to pouze tříkrálového koledování...

P O D Ě K O VÁ N Í Milí koledníci byli jste jako každý rok neuvěřitelně pracovití, posílám Vám nejen za sebe, ale i za vedení charity velké poděkování. Umožnili jste lidem nalézt v srdcích milosrdenství, a to není věru málo !! Gabriela Žitníková, koordinátorka sbírky

z naší knihovny ... připravuje Pavel Golich

Hlas Velehradu P. Tomáš Špidlík S. J. Maria v tradici křesťanského východu

Otec Špidlík se zabývá problematikou křesťanského východu. Mezi jeho nesčetnými články, přednáškami a publikacemi vyniká světově unikátní dílo o spiritualitě východních církví. Edice Hlas Velehradu začíná titulem Maria v tradici křesťanského východu, neboť mezi křesťany Východu a Západu stojí jako pevný společný bod právě láska a úcta k Matce Boží. Autor ukazuje na to společné; a kde jsou rozdíly nabízí teologické řešení.

myšlenka „ S t ra c h

p ř e d

k ř í ž i

Jan Maria Vianney, Kázání

j e

n a š í m

n e j v ě t š í m

k ř í ž e m “ 15

poznáváte mě? Pavel Wessely

Pro jiné důležitější články se odkládala odpověď na jednu z otázek pokládanou už ve třetím čísle loňského Okýnka. Vzpomenete si ještě? Ti z vás, kteří rádi vyrážíte na vycházky v okolí města, jste nepochybně poznali na obrázku z tehdejšího vydání kříž na vrcholu kopce Svinec a hřeben Hostýnských vrchů v pozadí. Tento kříž má zajímavou historii. Postavil jej roku 1882 za pomoci dobrodinců novojičínský občan – kostelník ze Španělské kaple Johann Stieber. Chtěl tím vyjádřit vděk za to, že mu bylo dopřáno vykonat r. 1873 pouť do Svaté země, Egypta a Říma a tam zhlédnout významná místa spojena s Ježíšem Kristem. Vypovídá o tom nápis v českém a německém jazyce vyhotovený na dvou po stranách vložených mramorových deskách. Uvnitř jsou pak uloženy kaménky z Hory Olivetské, z hory Karmel a Tábor. Více o tomto výjimečném někdejším občanu Nového Jičína a jeho záslužných počinech si někdy brzy budete moci přečíst na stránkách Okénka z pera Václava Bubeníka. Dnešní snímek nás přenese na jiný významný kopec na východ od Nového Jičína. Přesněji do jednoho málo navštěvovaného údolí pod tímto kopcem, kde se u starodávné studánky nachází kříž v podobě, jak jej v našich končinách jen málo vídáváme. Kdo z čtenářů ví o který kopec se jedná?

ve zkratce z farností ... Jola Orlíková

Co jsme prožili

• 25.12 se uskutečnil koncert pravoslavných duchovních písní uralských kozáků • Televize Noe 29. a 30.12 vysílala pořad o Betlému ve Španělské kapli • 27.12. byl vánoční koncert sboru Ondráš ve farním kostele • 3.1.se uskutečnil vánoční koncert sboru Gymnázia v N. Jičíně • 5. ledna byl vánoční koncert sboru Jitřenka při ZŠ Jubilejní ve Šp.kapli • 24. ledna se uskutečnil tradiční farní maškarní ples

Co nás čeká... ...za akce, poutě a mimořádné sbírky v roce 2010

• 17.3-4.4 postní almužna • 15.5 pouť k P. Marii na Sv. Hostýn • 30.5 První sv. přijímání dětí • 6.6 Boží Tělo • 26.6 kněžské svěcení jáhna Vlastimila Krajčoviče v Ostravě • 3 .7 primiční mše sv. novokněze Vlastimila v Kuníně • 4.7 mše sv. novokněze Vlastimila v N. Jičíně a možná farní den v areálu Španělské kaple • 31.7 pouť na Radhošť • 21.-28.8 pobyt v italských Dolomitech • 11.9 Čenstochová – Polsko • 2.10 pouť za posvěcení rodin a nová duch. povolání do Frýdku • • 17.1 sbírka na opravy ve farnosti • 24.1 sbírka na pomoc Haiti • 14.2 sbírka na opravy ve farnosti • 21.2 sbírka Haléř sv. Petra • 14.3 sbírka na opravy ve farnosti • 21.3 sbírka na potřeby diecéze • 2.-3.4 dary u Božího hrobu na opravy chrámů ve Sv. zemi • 4.4 sbírka na kněžský seminář v Olomouci • 25.4 sbírka na opravy ve farnosti • 16.5 sbírka na opravy ve farnosti • 23.5 sbírka na diecézní Charitu • 13.6 sbírka na opravy ve farnosti • 18.7 sbírka na opravy ve farnosti • 15.8 sbírka na opravy ve farnosti • 12.9 sbírka na opravy ve farnosti • 19.9 sbírka na církevní školy • 10.10 sbírka na opravy ve farnosti • 24.10 sbírka na misie • 14.11 sbírka na opravy ve farnosti • 21.11 sbírka Den Bible • 5.12 sbírka na potřeby diecéze • 12.12 sbírka na opravy ve farnosti •